11.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/41

1.1

Během posledních deseti až patnácti let stále rostl zájem evropských orgánů o dialog s občanskou společností, zejména s občanskou společností organizovanou na evropské úrovni. Tyto orgány totiž poznaly, že dobré politiky se neobejdou bez naslouchání občanům, bez účasti a souhlasu osob, kterých se rozhodnutí Společenství týkají.

1.2

Zkušenosti a odborné posudky, které mají zástupci občanské společnosti k dispozici, jejich dialog s úřady, veřejnými institucemi a mezi nimi, a to na všech úrovních, jednání a hledání společných východisek a shody, to vše umožňuje podávat návrhy, v nichž převažuje obecný zájem. Zvyšuje se tak rovněž kvalita a důvěryhodnost politických rozhodnutí, neboť občané takovým rozhodnutím lépe rozumějí a jsou pro ně přijatelnější.

1.2.1

Tím, že občané dostávají možnost podílet se individuální i kolektivní formou na řízení veřejných záležitostí specifickým příspěvkem občanské společnosti, participativní demokracie obohacuje demokracii reprezentativní a posiluje tak demokratickou legitimitu Evropské unie.

1.3

Je vhodné zde připomenout a zdůraznit, že Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV), vzhledem ke svému složení, úloze a k posláním, která jsou mu svěřena smlouvami od jeho založení, je historicky a dříve, než se o této věci začalo hovořit, plně aktivním účastníkem participativní demokracie na evropské úrovni a je její nejstarší složkou.

1.4

„Právo zúčastnit se“, které už dlouho občanská společnost a organizace aktivní na evropské úrovni požadovaly, je dnes mimořádně naléhavou záležitostí. Evropská unie čelí problémům a výzvám, které vyžadují mobilizaci všech místních účastníků a jejich zástupců.

1.5

Tento požadavek uznala zejména Evropská rada, která se sešla v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000 u příležitosti zavádění Lisabonské strategie (1), a zdůraznila jej opět na svém zasedání ve dnech 22. a 23. března 2005 v souvislosti s obnovením této strategie (2).

1.6

V Bílé knize o evropské správě (3) z července 2001 činí Komise z účasti občanské společnosti na vytváření a provádění politik Unie jednak jednu ze základních zásad řádné správy věcí veřejných, a rovněž jednu z prioritních oblastí činností vedoucích k modernizaci postupů Společenství a zlepšení demokratického fungování institucí.

1.7

Princip participativní demokracie je také vyjádřen v článku I-47 Smlouvy o Ústavě pro Evropu  (4). Vzhledem k tomu a navzdory rizikům při procesu ratifikace Ústavní smlouvy musí orgány EU jednat podle této logiky a nastolit skutečnou participativní demokracii. Aby však splňovala požadavky moderní evropské správy, je nutno zavést nástroje, které evropským občanům, a zejména organizacím, v jejichž rámci jednají, umožní diskutovat, být konzultováni a účinně ovlivnit vývoj Unie a jejích politik v rámci skutečného strukturovaného občanského dialogu s organizovanou občanskou společností.

1.8

EHSV aktivně pracuje na rozvoji participativní demokracie v partnerství s ostatními orgány Unie a s reprezentativními organizacemi občanské společnosti.

1.8.1

EHSV tak v říjnu 1999 uspořádal první Konvent o úloze a přínosu organizované občanské společnosti při procesu utváření Evropy a od té doby vydal několik stanovisek, která jsou v souladu s perspektivou rozvoje a lépe strukturovaného dialogu mezi organizacemi občanské společnosti a evropskými orgány (5)  (6).

2.1

Účastníky občanského dialogu na evropské úrovni jsou organizace, které zastupují specifické nebo obecné zájmy občanů. Z tohoto důvodu jsou evropské organizace sociálních partnerů předurčeny účastnit se občanského dialogu. V této souvislosti je sociální dialog výborným příkladem konkrétního uplatnění zásady participativní demokracie. Je však třeba opět zdůraznit základní rozdíl mezi sociálním a občanským dialogem. Evropský sociální dialog je jasně určen, co se týče účastníků, ale také účelu a postupů, a evropští sociální partneři mají téměř zákonodárnou moc (8). Je specifický díky zvláštním pravomocím a odpovědnosti jeho účastníků, kteří jednají nezávisle.

2.2

Na evropské úrovni tyto organizace vystupují pod množstvím různých forem a názvů: velmi běžná jsou zejména pojmenování sdružení, federace, nadace, fórum a síť (9). Často jsou tyto různé názvy sloučeny pod pojmem „nevládní organizace“ (NGO), který se ve skutečnosti používá, aby zastřešil všechny typy nezávislých a neziskových struktur. Ukazuje se také, že početné evropské organizace jsou strukturované v mezinárodním měřítku.

2.3

Evropské organizace koordinují činnosti svých členů a partnerů v různých členských státech a často i mimo ně. Kromě toho se čím dál častěji sdružují a vytvářejí evropské sítě, jako je tomu v sociální sféře, v oblasti životního prostředí, lidských práv, rozvoje, spotřeby nebo sociálního hospodářství.

2.4

Pro ilustraci rozsahu, jaký mají evropské organizace občanské společnosti, a způsobu, jakým jsou organizovány, je součástí tohoto stanoviska příloha obsahující přehled nejvýznamnějších organizací, federací a sítí různých odvětví organizované občanské společnosti na evropské úrovni, s výjimkou socioprofesních organizací. V tomto dokumentu je uvedeno kolem dvaceti specifických oblastí.

2.4.1

Tento přehled svědčí o čím dál větší strukturovanosti organizované evropské občanské společnosti a o rozdílech ve složení těchto organizací: mohou být složeny pouze z národních organizací, nebo v některých případech dokonce z regionálních a místních organizací, které reprezentují určitou oblast; jejich členové mohou být jak evropské, tak i národní organizace a stejně tak právnické nebo fyzické osoby všech úrovní. Pokud jde o sdružení do sítě, děje se tak na základě dvou schémat: buď je síť sestavena z evropských organizací daného odvětví, nebo sdružuje národní a evropské organizace.

2.5

Je samozřejmé, že určitý počet evropských organizací občanské společnosti, nemluvě o určitých národních organizacích a sítích, má většinou zkušenosti a odborné znalosti, které těmto organizacím dávají právo podílet se na postupu konzultací při vytváření politik Unie. Je však rovněž jasné, že z důvodu chybějících objektivních kritérií hodnocení je často zpochybněna reprezentativnost evropských organizací občanské společnosti, kromě organizací sociálních partnerů. Asociativní sféra je pokládána za příliš roztříštěnou, protože bývá rozdrobena do množství organizací a má se za to, že zastupuje spíše určité zájmy svých členů než všeobecný zájem a že není dostatečně transparentní; kromě toho podle rozšířeného mínění není schopna skutečně ovlivňovat postup vytváření politik a přípravy rozhodnutí.

3.1

EHSV již mnohokrát zdůraznil, že pouze jasně stanovená reprezentativnost může účastníky občanské společnosti oprávnit k účinné účasti na procesu vytváření politik a přípravy rozhodnutí Společenství.

3.1.1

Kromě toho, že se jedná o základní demokratickou zásadu, reaguje požadavek reprezentativnosti rovněž na snahu o větší srozumitelnost a zvýšení vlivu organizované občanské společnosti na evropské úrovni.

3.1.2

S tímto cílem EHSV vypracoval podmínky reprezentativnosti, které formuloval naposledy ve svém stanovisku ze dne 20. března 2002 k Bílé knize o evropské správě (10). Aby mohla být evropská organizace považována za reprezentativní, měla by splňovat devět podmínek:

3.1.3

EHSV přesto ve zmíněném stanovisku navrhoval „…projednat tyto podmínky s institucemi a organizacemi občanské společnosti jako základ budoucí spolupráce“.

3.2

Aby se zabránilo nedorozuměním, pokud jde o pole působnosti podmínek reprezentativnosti stanovených tímto stanoviskem, zdá se nezbytné jasně rozlišit mezi „konzultací“ , která je v zásadě otevřena všem organizacím, které mají odborné znalosti v daném odvětví, a  „účastí“ , jakožto možností organizace formálně a aktivně zasáhnout do kolektivního postupu rozhodování v obecném zájmu Unie a jejích občanů. Tento postup, který spočívá na demokratických zásadách, umožňuje organizacím občanské společnosti účinně se podílet na vytváření politik a přípravě rozhodnutí týkajících se vývoje a budoucnosti EU a jejích politik (11).

3.2.1

Přestože může vypadat značně akademicky, je toto rozlišení na místě: reprezentativnost je předpokladem k účasti, protože zajišťuje legitimitu. Při postupu konzultace je cílem vyslechnout stanoviska a shromáždit odborné posudky účastníků občanské společnosti, aniž by se ukládaly předběžné podmínky. Konzultace je nicméně velmi důležitou součástí občanského dialogu.

3.3

Ve výše zmíněné Bílé knize o evropské správě Komise předpokládala, že pro určitá odvětví, kde už je postup konzultace dobře zavedený, budou vytvořeny normy pro partnerství, které by překračovaly meze minimálních norem pro konzultace, jež se uplatňují na všechny její služby. Komise však podmiňovala uzavření takových dohod zárukami ze strany organizací občanské společnosti, pokud jde o otevřenost a reprezentativnost, nezabývá se však otázkou podmínek, které se mají uplatnit.

3.4

Sdělení ze dne 11. prosince 2002 (12) stanovující obecné zásady a minimální normy, které se uplatňují na konzultace, které zahájila Komise s účastníky, rozlišuje „otevřené“ konzultace v rámci celkového a nevýlučného přístupu, a „cílené“ konzultace, v jejichž rámci jsou účastníci a strany, jichž se konzultace týká, tedy cílové skupiny, jasně určeny na základě podmínek výběru, které musí být „jasně stanoveny“ a musí být „transparentní“, podle slov sdělení. Ani zde však zatím nejsou stanoveny žádné podmínky.

3.4.1

V tomto sdělení Komise rovněž zdůrazňuje, za jak důležitý pokládá přínos evropských reprezentativních organizací, avšak odkazuje na práce, které již vykonal EHSV, pokud jde o otázku podmínek reprezentativnosti pro výběr organizací způsobilých účastnit se občanského dialogu.

3.5

EHSV, jehož role přednostního prostředníka mezi organizovanou občanskou společností a rozhodovacími instancemi Unie byla posílena Niceskou smlouvou, má zvýšenou odpovědnost za:

3.6

Je však třeba zdůraznit, že toto stanovisko se nezabývá:

3.7

Vzhledem k tomu je cílem tohoto stanoviska na prvním místě vyjasnit a racionalizovat vztahy EHSV s evropskými organizacemi a sítěmi občanské společnosti, zvýšit důvěryhodnost dialogu s organizovanou občanskou společností a současně posílit legitimitu jejích organizací a sítí.

3.7.1

Tato snaha je součástí pokračujícího posíleného a strukturovaného dialogu s evropskou organizovanou občanskou společností, a to:

3.8

Toto stanovisko by rovněž mohlo:

3.9

V této souvislosti EHSV zdůrazňuje, že zavedení akreditačního systému pro organizace občanské společnosti u evropských orgánů má určité výhody i nevýhody. Toto stanovisko nepředstavuje každopádně pro EHSV vhodný rámec k tomu, aby se vyslovil k přednostem tohoto systému. Domnívá se však, že tato otázka je úzce spjata s otázkou reprezentativnosti a že by tyto otázky měly být zkoumány paralelně v rámci širší debaty, jíž se zúčastní všechny strany, kterých se věc týká, evropské orgány a organizace občanské společnosti.

4.1

EHSV si je vědom toho, že reflektuje pouze částečně rozmanitost a vývoj toho, co se označuje jako „občanská společnost“, a přistoupil proto k iniciativám a reformám, aby bylo zajištěno co nejširší zastoupení organizované občanské společnosti.

4.2

Zapojuje tak do svých struktur a práce různou formou a v rostoucím rozsahu zejména evropské organizace a sítě občanské společnosti, které v něm nejsou, nebo ještě nejsou, přímo zastoupeny; toto zapojení však nezávisí na splnění explicitních kritérií reprezentativnosti.

4.2.1

Každá ze tří Skupin  (14) EHSV tedy přiznává v oblasti své působnosti evropským organizacím status schválené organizace. Členové Výboru mají v zásadě přímé nebo nepřímé vazby na tyto organizace, není to však podmínkou.

4.2.2

Na úrovni specializovaných sekcí  (15) jsou do práce často zapojeny evropské organizace, které mohou účinně přispět při vypracovávání stanoviska. Jsou informovány o probíhajících pracích, předkládají své postřehy a mohou být zastoupeny odborníky a účastnit se pořádaných slyšení nebo konferencí.

4.2.3

EHSV pořádá akce (konference, semináře, slyšení atd.) o průřezových tématech jako např. nedávno o Lisabonské strategii, trvalém rozvoji a finančních výhledech na období 2007-2013; dále je možné zmínit setkání monitorující práci Evropského konventu (16).

4.2.3.1

Účastníci pocházející z organizované občanské společnosti jsou vybíráni pragmaticky na základě návrhů skupin, členů EHSV, sekcí nebo také sekretariátu. Tyto akce jsou v zásadě přístupné rovněž zástupcům občanské společnosti, kteří sami projevili zájem o účast.

4.3

Vytvořením styčné skupiny mezi EHSV a představiteli hlavních odvětví evropské organizované občanské společnosti v roce 2004 dovršena další etapa této spolupráce. Kromě deseti zástupců EHSV (tedy předsedkyně EHSV a předsedů tří Skupin a šesti specializovaných sekcí) má v současné době čtrnáct členů, kteří pocházejí z hlavních organizací a sítí, které jsou aktivní v odvětvích zastoupených ve styčné skupině, ať už tyto organizace získaly status schválené organizace, nebo nikoli.

4.3.1

Úkolem této styčné skupiny je zaručit jednak koordinovaný přístup EHSV k evropským organizacím a sítím občanské společnosti, jednak průběžné sledování iniciativ, o nichž se společně rozhodlo.

4.4

Tento přehled svědčí o pragmatickém přístupu, který až dosud EHSV uplatňoval a který se obecně projevuje otevřeným a nevylučujícím přístupem k postupnému strukturování vztahů s evropskou organizovanou občanskou společností. Pokud však jde o přidělení statusu schválené organizace nebo o odvětvové konzultace vedené sekcemi, tam je přístup cílenější.

4.5

V tomto ohledu zdůrazňuje konečná zpráva skupiny ad hoc Strukturovaná spolupráce s evropskými organizacemi a sítěmi občanské společnosti ze dne 10. února 2004, že „otázka reprezentativnosti si nepochybně zaslouží velkou pozornost“, ale že „tato otázka nesmí bránit pokroku“, a doporučuje „přístup, který přes jistou dávkou opatrnosti musí být otevřený a pragmatický“.

5.1

Je zřejmé, že jednoznačnost různých kritérií definovaných Výborem ve stanovisku k Bílé knize o evropské správě se různí. Proto se jeví jako nezbytné upřesnit jejich význam a dosah, aby byla měřitelná a uplatnitelná v praxi.

5.2

EHSV se v této souvislosti domnívá, že je důležité zavést jasný, jednotný a jednoduchý postup hodnocení reprezentativnosti evropských organizací občanské společnosti a vyhnout se přitom složitým a sporným problémům.

5.3

Tento postup musí umožnit hodnocení kritérií přizpůsobené současné struktuře a provozním činnostem evropských organizací. Musí být rovněž založen na účasti samotných organizací na tomto postupu hodnocení. EHSV nemá vůbec v úmyslu zasahovat do nezávislosti těchto organizací.

5.4

Proto by takový postup měl být založen na těchto zásadách:

5.5

Navrhuje se, aby byl postup založen na třech rovinách hodnocení:

5.5.1

První dvě roviny hodnocení jsou jasné a vztahují se k vlastní struktuře každé organizace. Nabízejí vhodné možnosti poměrně objektivního hodnocení reprezentativnosti organizace a zároveň chrání dynamiku občanské společnosti. Třetí podmínka je složitější.

5.6

EHSV je toho názoru, že navrhovaný postup nepřináší dotyčným organizacím žádnou zátěž nebo zvláštní překážku, ale vyžaduje transparentní strukturu a provozní činnosti. Transparentnost je ostatně jednou ze základních demokratických zásad a je ve všeobecném zájmu, protože umožňuje různým zájmovým skupinám ve společnosti a jednotlivým občanům i úřadům dozvědět se o strukturách a činnostech organizací a udělat si o nich vlastní úsudek.

5.7

Na základě těchto zásad a rovin hodnocení by mohl EHSV vyvinout postup umožňující ohodnotit reprezentativnost evropských organizací občanské společnosti. Tento postup by mohl dosáhnout operačního stádia zavedením zvláštního nástroje hodnocení ve spolupráci především se styčnou skupinou s evropskými organizacemi a sítěmi občanské společnosti.

6.1

EHSV je toho názoru, že existuje přímá a těsná vazba mezi kritérii, která již navrhl, a stanovami evropských organizací občanské společnosti.

6.2

V zásadě všechny organizace aktivní na evropské úrovni, ať už vzniklé de jure nebo de facto, by měly mít statutární pravidla (17).

6.3

V souladu s podmínkami, které EHSV již určil (18), a s cílem plně je uvést do praxe, by měly stanovy evropské organizace určovat nebo plánovat:

6.4

Vzhledem k tomu, že neexistuje příslušná evropská legislativa, přijímá každá organizace zcela nezávisle své stanovy v rámci národní legislativy, která se na ni vztahuje (19).

6.4.1

V této souvislosti je možná užitečné zmínit, že již v roce 1991 (20) Evropská komise navrhla legislativní text, který měl umožnit vytvoření „evropských sdružení“. Cílem tohoto textu bylo vytvořit právní formu pro sdružení, která mají členy v několika členských státech, a to po vzoru toho, co existuje pro akciové společnosti a družstva. Konkrétní ustanovení, která se objevují v tomto návrhu, jsou shodná s výše zmíněným návrhem obsahu stanov.

6.4.2

Tento návrh, pro nějž se EHSV vyslovil (21), byl zablokován, protože se proti němu postavil určitý počet členských států, a nyní byl Komisí dokonce stažen. EHSV je stále přesvědčen, že takové stanovy jsou základním nástrojem potvrzujícím právo na sdružování jakožto základní svobodu potvrzenou Listinou základních práv Unie a výrazem evropského občanství. Mimo to se domnívá, že zásady vyslovené v článku I-47 Ústavní smlouvy by měly dát podnět k opětovnému otevření této věci.

6.4.3

Proto se EHSV znovu vyslovuje pro vytvoření evropského statutu nadnárodních sdružení, analogicky podle statutu evropských politických stran, který vstoupil v platnost v listopadu 2003 (22), což je také v souladu s návrhy formulovanými v tomto stanovisku.

6.5

Za tohoto stavu je nicméně vhodné vycházet ze zásady, že by členské organizace měly zaručit vhodnými mechanismy a postupy kontrolu statutárních pravidel a jejich uplatňování v rámci vnitřních demokratických rozhodovacích postupů dané organizace.

6.6

Aby byla zajištěna skutečná transparentnost fungování evropských organizací občanské společnosti, bylo by vhodné, aby jejich stanovy, každoroční finanční zpráva a přehled činností a také všechny informace týkající se finančních závazků členských organizací a finančních zdrojů byly zveřejněny, pokud možno rovněž na internetových stránkách každé z dotyčných organizací.

7.1

Podle jednoho z kritérií, která navrhuje EHSV, musí mít evropská organizace ve velké většině členských zemí přidružené organizace, které jsou uznávány jako reprezentativní pro zájmy, které hájí.

7.2

Pro potřeby praktického uplatnění těchto podmínek se EHSV domnívá, že evropská organizace musí být přítomna ve více než polovině členských států Evropské unie, aby mohla být pokládána za reprezentativní. Zdá se, že takový požadavek je nezbytný, přestože je po nedávném rozšíření EU situace složitější.

7.3

Aby bylo možno posoudit toto zakotvení, měla by každá evropská organizace rozhodně zveřejnit seznam členských organizací, ať už se jedná o nezávislé organizace (právnické osoby) vnějších zájmových skupin zastupující občanskou společnost v členských státech, nebo o evropská seskupení organizací stejného charakteru.

7.4

Jak má být hodnocen status evropské organizace nebo národních organizací, které jsou k ní přidruženy, aby mohly být pokládány za uznané a reprezentativní, je otázka složitější. Takové hodnocení by mělo být provedeno s ohledem na následující poznámky.

7.5

Je vhodné vyjít ze zásady, že přidružení organizace, ať už je národní nebo nadnárodní, k evropské organizaci odpovídá nejen podmínkám přidružení určeným stanovami dotyčné evropské organizace, ale rovněž podmínkám určeným vlastními stanovami přidružené organizace.

7.6

Dále je vhodné, aby přidružené národní organizace, stejně jako evropské organizace, jejímiž jsou členy, zveřejnily transparentním způsobem své stanovy a přehled svých činností, což zviditelní strukturu organizace a její provozní činnosti. Bylo by rovněž žádoucí, aby byl znám počet jednotlivých členů přímo nebo nepřímo přidružených, což vyžaduje rovněž Rada Evropy.

8.1

Kritéria, o nichž se hovořilo výše, mohou být díky své povaze relativně snadno objektivně hodnocena. Uplatnění a vyhodnocení kvalitativních kritérií je naopak citlivější. Stanovy organizace, zejména pak její cíle a prostředky činnosti a rovněž geografický rozsah jejího působení, jistě poskytuje určité prvky pro hodnocení. Mohou však být nedostatečné pro vyhodnocení reprezentativnosti organizace. Kvalitativní kritéria jsou tedy spíše nástrojem hodnotícím schopnosti dotyčných organizací přispět.

8.2

V této souvislosti je vhodné opět připomenout, že toto stanovisko se nezabývá organizacemi majícími expertní zkušenosti požadované v rámci postupu otevřené konzultace (viz výše), ale těmi, které jsou vyzvány k účinné a formálně upravené spolupráci na postupu vytváření politik. To opravňuje k hlubší analýze.

8.3

Kvalitativní kritéria tak na jedné straně odkazují ke zkušenostem organizace a k její schopnosti tlumočit zájmy občanů evropským orgánům, a na straně druhé k důvěře, které nabyla, a k dobré pověsti, kterou má u těchto orgánů a u jiných složek organizované občanské společnosti v Evropě.

8.4

Proto je třeba vyhodnotit schopnost evropské organizace přispívat, a tudíž její kvalitativní reprezentativnost, na základě toho, jak dotyčná organizace může prostřednictvím své činnosti doložit stupeň zapojení do postupu konzultací evropských orgánů..

8.5

V tomto ohledu je zásadní, aby dotyčné evropské organizace předkládaly transparentním způsobem své přehledy činností a všechny ostatní podstatné informace. Mohlo by se rovněž využít „ukazatelů výkonu“, jak je tomu zejména v univerzitním a výzkumném prostředí. Tyto ukazatele by měly být určeny ve spolupráci s evropskými organizacemi občanské společnosti.

8.6

EHSV hodlá v každém případě jednat v této věci transparentně, pragmaticky a objektivně v rámci dynamického a otevřeného postupu.

první je dialog mezi evropskými organizacemi zastupujícími občanskou společnost o vývoji a budoucnosti Unie a jejích politik;

druhý je strukturovaný a pravidelný dialog mezi všemi těmito organizacemi a Unií, a konečně

třetí je každodenní dílčí dialog mezi organizacemi občanské společnosti a jejich zastupiteli v zákonodárné a výkonné moci.