8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/35

1.1

Návrh nařízení se týká problematiky, jež spadá pod článek 65 Smlouvy o založení Evropského společenství, a jeho právním základem je čl. 61 písm. c) této smlouvy; vzhledem ke specifikům pohledávek výživného a jejich přeshraničního vymáhání řeší náležitým způsobem zásady proporcionality a subsidiarity jak vůči soudním institucím a vnitrostátním právním předpisům, tak vůči osobám podléhajícím jejich pravomocím.

1.2

Tato problematika se dotýká rodinného práva a vymáhání pohledávek výživného, z hlediska sociálního je pak rovněž nutno vzít v potaz riziko chudoby.

1.3

Návrh také řeší požadavky na jednoznačnost a právní jistotu pro zúčastněné strany, třetí strany, jež jsou účastníky řízení, i dotčených úřadů; dále chrání osobní údaje před jakýmkoli použitím mimo účely řešení příslušného sporu a splnění povinnosti plátce výživného.

1.4

Výbor přes několik zvláštních poznámek schvaluje tuto legislativní iniciativu Komise a vyjadřuje potěšení nad úsilím věnovaným přípravě tohoto dobrého předpisu, zejména formou předběžných konzultací a předběžné studie o dopadech, které přispěly ke kvalitnímu právnímu zpracování textu; dále schvaluje zvolenou formu nařízení i právního základu, nejvhodnější pro harmonizaci problematiky s evropským rozměrem, navzdory rozdílům, jež přetrvají mezi národními právními systémy.

1.5

Haagskou úmluvu o právu použitelném na vyživovací povinnost ratifikoval jen malý počet členských států, většina však (17 z 25) ratifikovala úmluvu o výkonu rozhodnutí v této oblasti. Nicméně vzhledem k existujícím výhradám a možnosti a priori postavit ustanovení veřejného pořádku proti rozhodnutí jiného státu může dojít k tomu, že bude nemožné užití takového rozhodnutí, i když pochází z jiného státu. Tato situace vytváří překážky volnému pohybu soudních rozhodnutí v prostoru Společenství, jež je nutno odstranit.

1.6

Výbor proto vyzývá Radu, aby schválila navrhované nařízení, jež přinese právní jistotu a nabídne praktická prováděcí opatření ve prospěch příjemců výživného v přeshraničním kontextu a v zájmu Evropanů (Evropanek).

1.7

Výbor dále vyzývá vlády Spojeného království a Irska, aby zvážily svoji možnost účasti na opatřeních (opt in), a vládu Dánska, aby usnadnila výkon rozhodnutí v oblasti úhrad výživného, a to v souladu s Haagskou úmluvou o výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti, již tato země ratifikovala, a aby zvážila zapojení do spolupráce ad hoc s ostatními členskými státy za tímto účelem, bude-li o to požádána.

2.1.1

Program opatření pro provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních přijatý dne 30. listopadu 2000 požaduje odstranění postupu exequatur prospívající příjemcům výživného, jejichž práva jsou již chráněna „nařízením Brusel I“ (1) o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Tento program také předpokládá, že může být nutné vytvořit určité společné procesní předpisy v rámci harmonizace procesu a zlepšit účinnost výkonu rozhodnutí cizozemských soudů v dožádaném členském státě, zejména zjištěním majetkových hodnot povinného.

2.1.2

Vzájemné uznávání musí probíhat v rámci spolupráce mezi soudními orgány členských států a předpokládá harmonizaci kolizních norem.

2.1.3

Haagská konference o mezinárodním právu soukromém připravuje aktualizaci stávajících úmluv a podle Komise se mezinárodní postup a postup Společenství doplňují; Haagská iniciativa umožní další rozvoj spolupráce s třetími zeměmi a mohla by přinést výsledky, jichž bude možno později využít v EU.

2.2.1

Návrh by měl odstranit všechny překážky, které stojí v cestě vymáhání pohledávek výživného v jednom z členských států Unie příjemcem výživného s bydlištěm v jiném členském státě.

2.2.2

Příjemcům musí být dána možnost získat bezplatně exekuční titul, který lze přímo uplatnit v evropském právním prostoru a který jim umožní vymoci dlužné pravidelné výživné.

2.2.3

Absence jednotného systému nezbytně vyžaduje zavedení jediného právního nástroje, jenž pokryje všechny oblasti, které se dotýkají soudní spolupráce v občanskoprávních věcech. Pojem vyživovací povinnosti a pojem příjemce výživného se stát od státu liší a možné uplatnění výhrad proti výkonu určitého rozhodnutí vyplývá z Haagské úmluvy z roku 1973 (článek 26), jež je v současnosti nadřazena právním předpisům Společenství; již bylo navrženo zrušení této výjimky – viz článek 71 nařízení „Brusel I“ – pomocí nástroje ad hoc k vymáhání pohledávek výživného.

2.3.1

Harmonizace kolizních norem; je-li rozhodné právo stanoveno harmonizovanými předpisy, usnadní se pohyb rozhodnutí, jež bude vydáno podle práva, jež vykazuje dostatečný a nesporný vztah k rodinné situaci příjemce a plátce.

2.3.2

Uznávání a přímá použitelnost rozhodnutí na celém území Evropské unie.

2.3.3

Přijetí konkrétních prováděcích opatření státem, v němž má plátce bydliště, včetně přístupu k informacím o ekonomické situaci plátce a zavedení právních nástrojů umožňujících přímý výkon srážkami ze mzdy, popřípadě přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu.

2.3.4

Zlepšení pořadí pohledávek výživného; posílení soudní spolupráce v občanskoprávních věcech – příslušné sjednocené modely listin jsou přílohou nařízení.

3.1

Výbor uznává naléhavost a přiměřenost návrhu specifického nařízení o přeshraničním vymáhání výživného. Jako lex specialis je toto nařízení nadřazeno ostatním obecným ustanovením o spolupráci v občanskoprávních věcech; obnovuje přednost právních předpisů Společenství v oblasti, jež byla dosud vyňata na základě vůle států, aniž by však měnilo vnitrostátní předpisy členských států.

3.2

Navrhovaný způsob stanovení majetku plátce a srážek zaručuje respektování práva na soukromí a důvěrnost osobních údajů. Plátce je povinen informovat příjemce výživného o jakékoliv změně zaměstnavatele nebo účtu u peněžního ústavu.

3.3

Nařízení je řešením pro příjemce výživného, aniž by bylo dotčeno právo plátce pohledávku výživného napadnout nebo požádat o přezkum částky u původního soudu; žádost o přezkum má odkladný účinek na prováděcí opatření.

3.4

Vykonávací řízení určuje stát, v němž se provádí výkon rozhodnutí, nezávisle na tom, ve kterém státě bylo rozhodnutí vydáno.

3.5

Předcházející vydání zelené knihy (2), organizace konzultací a schůzí expertů i studie o situaci v každém z členských států umožnily dospět k soudržnému, jasnému a z praktického hlediska dobře strukturovanému návrhu, jenž by měl umožnit odstranění překážek, jež dosud stojí v cestě přeshraničnímu vymáhání pohledávek výživného.