Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52006AE0588

    Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o příslušnosti, použitelném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech vyživovací povinnosti KOM(2005) 649 v konečném znění – 2005/0259 (CNS)

    Úř. věst. C 185, 8.8.2006, p. 35–36 (ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)

    8.8.2006   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 185/35


    Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o příslušnosti, použitelném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech vyživovací povinnosti

    KOM(2005) 649 v konečném znění – 2005/0259 (CNS)

    (2006/C 185/07)

    Dne 13. února 2006 se Rada, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

    Specializovaná sekce Specializovaná sekce „Zaměstnanost, sociální věci, občanství“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 20. března 2006. Zpravodajem byl pan RETUREAU.

    Na 426. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. dubna 2006 (jednání ze dne 20. dubna 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 133 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

    1.   Shrnutí stanoviska Výboru

    1.1

    Návrh nařízení se týká problematiky, jež spadá pod článek 65 Smlouvy o založení Evropského společenství, a jeho právním základem je čl. 61 písm. c) této smlouvy; vzhledem ke specifikům pohledávek výživného a jejich přeshraničního vymáhání řeší náležitým způsobem zásady proporcionality a subsidiarity jak vůči soudním institucím a vnitrostátním právním předpisům, tak vůči osobám podléhajícím jejich pravomocím.

    1.2

    Tato problematika se dotýká rodinného práva a vymáhání pohledávek výživného, z hlediska sociálního je pak rovněž nutno vzít v potaz riziko chudoby.

    1.3

    Návrh také řeší požadavky na jednoznačnost a právní jistotu pro zúčastněné strany, třetí strany, jež jsou účastníky řízení, i dotčených úřadů; dále chrání osobní údaje před jakýmkoli použitím mimo účely řešení příslušného sporu a splnění povinnosti plátce výživného.

    1.4

    Výbor přes několik zvláštních poznámek schvaluje tuto legislativní iniciativu Komise a vyjadřuje potěšení nad úsilím věnovaným přípravě tohoto dobrého předpisu, zejména formou předběžných konzultací a předběžné studie o dopadech, které přispěly ke kvalitnímu právnímu zpracování textu; dále schvaluje zvolenou formu nařízení i právního základu, nejvhodnější pro harmonizaci problematiky s evropským rozměrem, navzdory rozdílům, jež přetrvají mezi národními právními systémy.

    1.5

    Haagskou úmluvu o právu použitelném na vyživovací povinnost ratifikoval jen malý počet členských států, většina však (17 z 25) ratifikovala úmluvu o výkonu rozhodnutí v této oblasti. Nicméně vzhledem k existujícím výhradám a možnosti a priori postavit ustanovení veřejného pořádku proti rozhodnutí jiného státu může dojít k tomu, že bude nemožné užití takového rozhodnutí, i když pochází z jiného státu. Tato situace vytváří překážky volnému pohybu soudních rozhodnutí v prostoru Společenství, jež je nutno odstranit.

    1.6

    Výbor proto vyzývá Radu, aby schválila navrhované nařízení, jež přinese právní jistotu a nabídne praktická prováděcí opatření ve prospěch příjemců výživného v přeshraničním kontextu a v zájmu Evropanů (Evropanek).

    1.7

    Výbor dále vyzývá vlády Spojeného království a Irska, aby zvážily svoji možnost účasti na opatřeních (opt in), a vládu Dánska, aby usnadnila výkon rozhodnutí v oblasti úhrad výživného, a to v souladu s Haagskou úmluvou o výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti, již tato země ratifikovala, a aby zvážila zapojení do spolupráce ad hoc s ostatními členskými státy za tímto účelem, bude-li o to požádána.

    2.   Návrh Komise

    2.1   Původ návrhu, mezinárodní rozměr

    2.1.1

    Program opatření pro provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních přijatý dne 30. listopadu 2000 požaduje odstranění postupu exequatur prospívající příjemcům výživného, jejichž práva jsou již chráněna „nařízením Brusel I“ (1) o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Tento program také předpokládá, že může být nutné vytvořit určité společné procesní předpisy v rámci harmonizace procesu a zlepšit účinnost výkonu rozhodnutí cizozemských soudů v dožádaném členském státě, zejména zjištěním majetkových hodnot povinného.

    2.1.2

    Vzájemné uznávání musí probíhat v rámci spolupráce mezi soudními orgány členských států a předpokládá harmonizaci kolizních norem.

    2.1.3

    Haagská konference o mezinárodním právu soukromém připravuje aktualizaci stávajících úmluv a podle Komise se mezinárodní postup a postup Společenství doplňují; Haagská iniciativa umožní další rozvoj spolupráce s třetími zeměmi a mohla by přinést výsledky, jichž bude možno později využít v EU.

    2.2   Cíle návrhu nařízení

    2.2.1

    Návrh by měl odstranit všechny překážky, které stojí v cestě vymáhání pohledávek výživného v jednom z členských států Unie příjemcem výživného s bydlištěm v jiném členském státě.

    2.2.2

    Příjemcům musí být dána možnost získat bezplatně exekuční titul, který lze přímo uplatnit v evropském právním prostoru a který jim umožní vymoci dlužné pravidelné výživné.

    2.2.3

    Absence jednotného systému nezbytně vyžaduje zavedení jediného právního nástroje, jenž pokryje všechny oblasti, které se dotýkají soudní spolupráce v občanskoprávních věcech. Pojem vyživovací povinnosti a pojem příjemce výživného se stát od státu liší a možné uplatnění výhrad proti výkonu určitého rozhodnutí vyplývá z Haagské úmluvy z roku 1973 (článek 26), jež je v současnosti nadřazena právním předpisům Společenství; již bylo navrženo zrušení této výjimky – viz článek 71 nařízení „Brusel I“ – pomocí nástroje ad hoc k vymáhání pohledávek výživného.

    2.3   Obsah návrhu nařízení

    2.3.1

    Harmonizace kolizních norem; je-li rozhodné právo stanoveno harmonizovanými předpisy, usnadní se pohyb rozhodnutí, jež bude vydáno podle práva, jež vykazuje dostatečný a nesporný vztah k rodinné situaci příjemce a plátce.

    2.3.2

    Uznávání a přímá použitelnost rozhodnutí na celém území Evropské unie.

    2.3.3

    Přijetí konkrétních prováděcích opatření státem, v němž má plátce bydliště, včetně přístupu k informacím o ekonomické situaci plátce a zavedení právních nástrojů umožňujících přímý výkon srážkami ze mzdy, popřípadě přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu.

    2.3.4

    Zlepšení pořadí pohledávek výživného; posílení soudní spolupráce v občanskoprávních věcech – příslušné sjednocené modely listin jsou přílohou nařízení.

    3.   Obecné poznámky

    3.1

    Výbor uznává naléhavost a přiměřenost návrhu specifického nařízení o přeshraničním vymáhání výživného. Jako lex specialis je toto nařízení nadřazeno ostatním obecným ustanovením o spolupráci v občanskoprávních věcech; obnovuje přednost právních předpisů Společenství v oblasti, jež byla dosud vyňata na základě vůle států, aniž by však měnilo vnitrostátní předpisy členských států.

    3.2

    Navrhovaný způsob stanovení majetku plátce a srážek zaručuje respektování práva na soukromí a důvěrnost osobních údajů. Plátce je povinen informovat příjemce výživného o jakékoliv změně zaměstnavatele nebo účtu u peněžního ústavu.

    3.3

    Nařízení je řešením pro příjemce výživného, aniž by bylo dotčeno právo plátce pohledávku výživného napadnout nebo požádat o přezkum částky u původního soudu; žádost o přezkum má odkladný účinek na prováděcí opatření.

    3.4

    Vykonávací řízení určuje stát, v němž se provádí výkon rozhodnutí, nezávisle na tom, ve kterém státě bylo rozhodnutí vydáno.

    3.5

    Předcházející vydání zelené knihy (2), organizace konzultací a schůzí expertů i studie o situaci v každém z členských států umožnily dospět k soudržnému, jasnému a z praktického hlediska dobře strukturovanému návrhu, jenž by měl umožnit odstranění překážek, jež dosud stojí v cestě přeshraničnímu vymáhání pohledávek výživného.

    4.   Zvláštní poznámky

    4.1   Článek 3

    EHSV se domnívá, že prvním kritériem pro určení pravomocí soudů by mělo být místo obvyklého bydliště příjemce výživného, a proto navrhuje převrátit pořadí bodů a) a b).

    4.2   Článek 15

    Výbor soudí, že příjemce výživného by měl vždy mít prospěch ze zákona, který mu toto právo uděluje, a proto není přípustné odvolávat se na zákon, který toto právo ubírá, vyjma případného imperativního důvodu veřejného pořádku podle tohoto nařízení.

    4.3   Článek 35

    Výbor je toho názoru, že nařízení pro zablokování peněžních prostředků na účtu by nemělo být úplné, ale mělo by se omezit na částky, které jsou nezbytné pro splnění vyživovací povinnosti, protože jinak by byl majitel účtu připraven o prostředky k obživě na neurčitou dobu, dokud nebude vydáno rozhodnutí ve věci hlavní, což jasně neodpovídá zamýšlenému cíli.

    V Bruselu dne 20. dubna 2006.

    předsedkyně

    Evropského hospodářského a sociálního výboru

    Anne-Marie SIGMUND


    (1)  Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

    (2)  KOM(2004) 254 v konečném znění


    Top