8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/24

1.1

Krátce před převzetím předsednictví EU rakouská vláda formálně požádala Poradní komisi pro průmyslové změny (CCMI) o vypracování průzkumného stanoviska ve věci Průmyslové změny a rozšíření EU: zkoumání následků v hraničních regionech. Průzkumné stanovisko je samozřejmě uveřejněno před přijetím návrhu nebo politického rozhodnutí rozhodovacího orgánu EU.

1.2

Přechod k tržnímu hospodářství a provedení pravidel Společenství pro vnitřní trh a hospodářskou soutěž vytvořily novou dynamiku v mnoha regionech střední a východní Evropy. Přistoupení nových členských států ze střední a východní Evropy přiblížilo vzájemně hraniční regiony a v řadě případů oživilo dřívější obchodní a podnikatelské svazky. Tato nová dynamika však také způsobila problémy související především s politikou trhu práce a odhalila deficity infrastruktury spolupracujících přeshraničních regionů.

1.3

CCMI a Evropské středisko pro sledování změn (European Monitoring Centre on Change, EMCC) pořádali v Bratislavě ve dnech 17. a 18. října 2005 workshopy za účelem bližšího poznání probíhajících průmyslových změn v přeshraničních regionech rozšířené EU a shromáždění dat na přípravu stanoviska. Akce se konala v přeshraničním regionu CENTROPE a zúčastnili se jí členové CCMI, zástupci sociálních partnerů z Rakouska, Slovenska a Maďarska a experti.

2.1

V hraničních regionech dnes žije okolo 33 % obyvatelstva EU a jejich rozloha představuje přibližně 40 % celkové rozlohy Evropy (1).

2.2

Hranice EU se od podpisu Pařížské smlouvy o založení ESUO neustále mění. Tento proces bude dále pokračovat ve střednědobém časovém horizontu. Vzhledem ke stálým změnám, které s tím souvisejí , je nutné, aby EU systematicky aktualizovala svoji politiku pro hraniční regiony.

2.2.1

Regiony přistupujících zemí, které hraničí s EU, začínají vytvářet vazby s okrajovějšími sousedícími regiony EU již před přistoupením, jako součást harmonizace své legislativy a socio-ekonomických systémů.

2.2.2

„Železná opona“ byla dosti zvláštním typem hranice. Velká část této hranice dnes leží uvnitř hranic EU-25. Když byla v roce 1989 stržena berlínská zeď, devět let po hnutí Solidarita v roce 1980, neměly regiony blízko hranice, která kdysi dělila země bývalého sovětského bloku od zbytku světa, především oblasti „země nikoho“, prakticky žádnou infrastrukturu. I přes značný pokrok, který byl učiněn při odstraňování následků politických rozhodnutí, která vedla k této situaci, je to stále problém, který není zdaleka vyřešen.

2.2.3

Další zvláštní hranici přestavuje pro EU Středozemní moře. Ačkoliv politika spolupráce mezi EU a středomořskými zeměmi funguje již mnoho let, není vzhledem k současnému vývoji na mezinárodním poli v posledních letech pro EU prioritou.

2.3

Řada přeshraničních iniciativ (např. Euroregiony) byla založena v hraničních regionech nových členských států již před jejich přistoupením jako nová forma přeshraniční spolupráce založená na dohodách dosažených mezi sousedícími hraničními oblastmi. Nebylo nutné řídit fungování Euroregionů mezivládními dohodami. Tyto iniciativy byly založeny na svobodných rozhodnutích orgánů místní samosprávy a zainteresovaných stran. Spolupráce v rámci Euroregionů byla zaměřena na společné řešení problémů bez ohledu na politické hranice a na zahájení ekonomické spolupráce v oblasti komunikací a činností na ochranu životního prostředí.

2.4

V praxi se meziregionální spolupráce v EU uskutečňuje od 90. let 20. století v rámci za sebou jdoucích programů INTERREG. EHSV je určitým způsobem zapojen do této spolupráce a vypracoval stanoviska týkající se meziregionální spolupráce, založená na zkušenostech mimo jiné v oblasti Středomoří (stanovisko REG/95, 1995) a v Pobaltí (2)  (3)  (4).

2.4.1

EHSV stanovil, že meziregionální spolupráci podporovanou Společenstvím je možné vymezit podle následujících hledisek:

2.4.2

Výbor ve svých stanoviscích k iniciativě INTERREG uvedl, že vazby mezi různými kategoriemi spolupráce byly v 90. letech 20. století určitým způsobem selektivní. Spolupráce například fungovala pouze na určitých úrovních a byla omezena na určité prostorové kategorie a geografické oblasti.

2.4.3

Významným úspěchem EU v přeshraničních regionech Francie, Belgie, Německa a Lucemburska, které všechny prošly intenzivní restrukturalizací, bylo použití metod na zabránění vylidňování těchto oblastí a jejich přeměně na opravdové „postindustriální pouště“. Prostředky a opatření dle smlouvy ESUO významně ovlivnily procesy restrukturalizace.

2.5

V současnosti existuje v Evropě okolo 180 přeshraničních iniciativ. Většina z nich jsou nástroje na zmírnění negativních vlivů hranic. Na území nových členských států se nachází 32 Euroregionů. Je tudíž jasné, že nové členské státy EU jsou ve své podpoře zásady přeshraniční spolupráce velmi aktivní.

2.6

Většina ze 32 přeshraničních regionů, které pokrývají „nové“ a „staré“ členské státy, ještě čeká na společné iniciativy týkající se přímo průmyslové politiky, přestože mnoho společných podniků s touto oblastí politiky nepřímo souvisí.

2.7

Nové iniciativy v oblasti průmyslové politiky se objevily v těch přeshraničních regionech, které se nacházejí v blízkosti metropolitních oblastí (např. uvnitř trojúhelníku Vídeň-Budapešť-Bratislava), nebo které jsou oblastmi, ve kterých se nacházejí průmyslová centra nebo skupina velkých měst, která nemají metropolitní charakter (region Katovic a Ostravy podél česko-polských hranic).

2.7.1

Zajímavým novým příkladem průmyslové změny je region Friuli-Venezia Giulia na hranici Itálie a Slovinska, ve kterém došlo k obnově zpracovatelské činnosti jak před rozšířením EU, tak po něm, především v nábytkářském průmyslu.

3.1.1

Znaky přeshraničních regionů s rozvíjející se průmyslovou politikou, které jsou uvedeny v tomto stanovisku, byly určeny především na základě pozorování uskutečněném v regionu CENTROPE (5).

3.1.1.1

Tento region zahrnuje území ze třech nových a jednoho z patnácti starých členských států (v Rakousku se jedná o spolkové země Vídeň, Dolní Rakousko a Burgenland, v České republice o Jihomoravský kraj, na Slovensku o Bratislavský a Trnavský kraj, v Maďarsku o župy Győr-Moson-Sopron a Vas). Celý region sdružuje oblasti s problémy typickými pro okrajové regiony a s nimi sousedící hospodářsky dynamická centrální městská území.

3.1.1.2

V 90. letech 20. století prošla tato oblast rozsáhlou restrukturalizací, jejímž přímým důsledkem byly investice do části tohoto regionu. To vedlo taktéž k posunům na trzích práce, z nichž odešla značná část zejména starších pracovníků a kde souběžně s investicemi – ne vždy na stejném místě – později vznikla poptávka po pracovní síle.

3.1.1.3

Díky rozšíření EU došlo na území, kde hraničí čtyři státy (Rakousko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko), ke spojení rozmanitých regionálních trhů práce, jejichž integrace představuje výzvu. Přesídlení podniků a pracovních sil do měst i nedostatečná (dopravní) infrastruktura nadále zatěžují strukturu trhu práce, stejně jako výrazné mzdové rozdíly mezi Rakouskem a novými členskými státy EU a očekávaný nedostatek odborných pracovníků.

3.1.1.4

Nyní zaznamenáváme první známky vzniku přeshraničních výrobních sítí. Rozvoj dopravní infrastruktury, který vyžaduje velké investice, sehrál v tomto procesu svoji úlohu. To na oplátku vedlo k zaplnění prázdných míst a k obnovení starých svazků.

3.1.2

Zahraniční a domácí investice jsou hlavním podnětem průmyslových změn v těchto regionech a také v malých a středních podnicích. V zemích, kde byly vytvořeny zvláštní ekonomické zóny nebo průmyslové zóny ještě před přistoupením, byla většina investic „přitahována“ do oblastí, které se jen zřídka, pokud vůbec, kryly s přeshraničními regiony (viz stanovisko Výboru CCMI/025). To pomáhá vysvětlit malý počet regionů s přeshraniční spoluprací, ve kterých byla rozvinuta nová průmyslová politika.

3.1.2.1

Hlavní hnací silou růstu jsou investice do rozvoje nezastavěných ploch („greenfield“) a ekonomicky již nevyužívaných lokalit („brownfield“) a přemístění podniků. Stimulem těchto investic byla mimo jiné identifikace nových trhů, rozdíly ve zdanění podniků, značné mzdové rozdíly a státní podpory. Tyto faktory podpořily proces restrukturalizace a přispěly k hospodářskému růstu.

3.1.2.2

Pomohly přilákat vysoce a středně kvalifikované zaměstnance a snížit náklady na pracovní sílu a další náklady. Významně vzrostla poptávka po dělnících obsluhujících stroje, montérech, strojních technicích, svářečích, strojních inženýrech a specialistech na informační technologie, a to se stále více projevuje v odvětvích zpracovatelského průmyslu v EU.

3.1.2.3

Výsledkem této činnosti je zlepšení řídících schopností a vytvoření politiky lidských zdrojů a fungujících průmyslových vztahů. Umožnila též získat finanční prostředky na investice a pomohla posílit vazby s dodavateli a zákaznickým trhem.

3.1.2.4

Tyto investice se netýkaly pouze velkých firem v EU, ale také malých a středních podniků a firem mimo EU. Tyto firmy shromáždily investice, vytvořily multiplikační účinky, vazby s místními podniky a svazky s domácími podniky a zahraničními pobočkami.

3.1.3

Analýza strukturálních změn v průmyslu probíhajících ve zkoumaných přeshraničních regionech ukazuje, že metoda obecně používaná v těchto oblastech je metoda „krok za krokem“.

3.1.3.1

Jako první krok byla prováděná výrobní činnost náročná na pracovní sílu a spoléhala na nekvalifikované pracovníky. Jako druhý krok byli využíváni lépe kvalifikovaní pracovníci a dokonalejší služby. V případech, kdy byl první krok úspěšný, byly za účelem snížení nákladů na pracovní sílu učiněny pokusy o zadání určitých činností mimo firmy (ale uvnitř regionu).

3.1.3.2

Dvousměrná strukturální sloučení měla výrazný dopad na strukturální otázky týkající se těchto průmyslových změn. Sloučení dělíme na sloučení směrem nahoru (zahraniční společnosti v rámci regionu a mimo něj) a na sloučení směrem dolů (v rámci místní oblasti) a jejich cílem je získat konkurenční výhodu v rámci sítě nebo regionu.

3.1.3.3

Používaly se také přístupy s vyšším rizikem (založené na principu „sněhové koule“), které vedly k vytvoření silnějších pout. „Enklávy“ rozrůstající se společnosti, které vznikaly v důsledku tohoto procesu, byly snadno „transplantovány“ do jiných společností.

3.1.3.4

Stále běžnějším jevem v přeshraničních regionech, také v nových členských státech, je zakládání nových poboček společností dynamickými investory, kteří přecházejí do druhého kroku vývoje v daném regionu. Průmyslovou politiku stimulují v těchto regionech sítě společností často mezinárodní povahy, které se zabývají například interaktivním přeshraničním řízením lidských zdrojů.

3.2.1

Jednou z takových výzev pro průmyslovou politiku je využívání přímých pobídek a zavedení asymetrie mezi společnostmi. Větší problémy při používání této asymetrie mají společnosti, v jejichž síti jsou začleněny malé a střední podniky.

3.2.1.1

Jak popisuje R. Pedersini ve své prezentaci (viz pozn. 5), může nastat v blízké budoucnosti také zkrácení činností společností do střednědobého časového horizontu, jež bude mít přirozeně sociální důsledky a je nutné ho provést s využitím vhodných záručních mechanismů, které tvoří součást sociálního a hospodářského dialogu.

3.2.2

Jednou z velmi důležitých výzev pro rozvoj celé EU a pro budoucí průmyslovou politiku na jejím území, především v přeshraničních regionech, jsou rozdíly ve zdaňování podniků, zejména u daně z příjmu právnických osob (6).

3.2.2.1

Je zcela zásadní, aby bylo stanoveno, zda by daň z příjmu právnických osob měla být harmonizována a jak by měl být určen daňový základ – tzn. měl by být založen na registrovaném sídlu společnosti (zdanění v domovském státě – Home State Taxation, HST) nebo na společném konsolidovaném základu pro daň z příjmu právnických osob (common corporate consolidated tax base, CCCTB)?

3.2.2.2

Systém HST vylučuje potřebu použít několik různých právních nařízení v EU na vyměření daně z příjmu. Tento systém však zahrnuje více rizik (7).

3.2.2.3

Používání CCCTB bude znamenat, že všechny podniky fungující přeshraničně budou používat jednotné principy na výpočet svého zdanitelného příjmu (8), bez ohledu na to, ve které zemi má společnost sídlo. Metoda CCCTB dále nebude vyžadovat žádné změny v současných vnitrostátních nařízeních, pouze schválení vytvoření nových dodatečných nařízení platících v celé EU pro podniky, které jsou činné v několika zemích.

3.2.2.4

Jednou nevýhodou CCCTB je riziko, že dva podniky z jedné země budou používat různé způsoby na vyměření svého zdanitelného příjmu.

3.2.3

Jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících rozvoj průmyslové politiky v těchto regionech je současný stav a tempo rozvoje dopravní infrastruktury v regionu a v jeho vstupních koridorech. Z tohoto důvodu je navíc k intenzivním investicím do výstavby a modernizace dopravní sítě v regionu nutné koncipovat projekty v oblasti dopravy a řídit je moderním způsobem prostřednictvím inovací a vědeckého výzkumu.

4.1

Koncept přeshraničního regionu s novou, fungující průmyslovou politikou je velmi komplexní povahy, a to jak z obecného hlediska, tak z hlediska specifických případů a polohy. Z tohoto důvodu Výbor považuje za důležité v průběhu příštího předsednictví stanovit přesnou a jasnou definici toho, co znamená výraz „region“ v přeshraničním a průmyslovém kontextu. Tato definice by měla odlišit regiony ležící podél nečlenských států EU a vzít v úvahu, zda je daná sousední země přistupující zemí či nikoliv.

4.1.1

Co se týče regionů ležících v nových členských státech na hranicích se „starými“ členskými státy EU je důležité odpovědět na otázku, jak stanovit hranici mezi vlivy změn, které se v těchto regionech objevily na počátku na 90. let 20. století, a těch, které souvisejí se vstupem do EU, a určit do jaké míry byly v těchto oblastech použity nástroje Společenství před vstupem a po něm.

4.1.2

Práce nového předsednictví by ve spolupráci s EHSV měla poskytnout odpovědi na tyto otázky:

4.2

Vzhledem k přístupu, který je typický pro přeshraniční regiony v rozšířené EU a který je charakterizován:

považuje EHSV za velmi důležité zajistit sociální soudržnost a zabránit konkurenci, která vede ke znehodnocování pracovně-právních a sociálních norem. Proto je nezbytné, aby tyto procesy probíhaly s využitím nástrojů moderních průmyslových vztahů zavedených v EU, především v oblasti sociálního dialogu nebo dialogu zainteresovaných stran.

4.2.1

Vzhledem k potížím na trhu práce typickým pro přeshraniční regiony, způsobeným zanedbáváním v minulosti, restrukturalizací a dynamickými změnami z důvodu provádění zvláštní průmyslové politiky v těchto regionech, navrhuje EHSV používat jako pobídku k vytváření pracovních míst a zvyšování kvalifikace dočasné mechanismy na podporu zaměstnanosti, které byly dříve často v EU používány a kterými jsou subvencovány podniky vytvářející trvalá pracovní místa.

4.2.2

Tento přístup by měl být formálně zajištěn proti zneužití veřejných peněz a mělo by být zaručeno, že takto vytvořená místa jsou opravdu nová a trvalá. Podrobnosti těchto zajišťovacích mechanizmů byly stanoveny v revidovaných směrnicích EU o veřejných zakázkách.

4.2.3

Státní podporu nebo prostředky ze strukturálních fondů by neměly dostávat zejména ty podniky, které v rozporu s národními nebo mezinárodními právními předpisy po obdržení předchozí podpory přemístily pracovní místa nebo v rámci přemísťování propustily pracovníky v původním sídle podniku.

4.3

Výbor konstatuje, že velmi důležitým a možná rozhodujícím faktorem, který v současnosti i v minulosti ovlivnil řízení a rozvoj průmyslové politiky v přeshraničních regionech v rozšířené Evropě, je možnost zainteresovaných stran v těchto regionech využívat finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. Zvýšení úlohy strukturálních fondů v těchto regionech je zcela zásadní jak pro zmírnění následků intenzivního přechodu, tak pro přizpůsobení se dynamické povaze používaných politik.

4.3.1

Na základě tohoto Výbor v návaznosti na své stanovisko (9) k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sdružení pro přeshraniční spolupráci (ESPS) obzvláště zdůrazňuje potřebu rozšířit ta ustanovení nařízení, která se týkají cíle a složení ESPS, o následující znění: „a hospodářských a sociálních subjektů a jiných zainteresovaných organizací občanské společnosti...“.

4.3.1.1

Právnické osoby založené jak v rámci ESPS tak v rámci jiných strukturálních fondů by měly být zodpovědné za koordinaci různých zdrojů financování a za zajištění přípravy a realizace projektů fondů podporujících průmyslovou politiku v daném regionu. Toto financování by bylo dostupné zástupcům různých zainteresovaných stran v regionu. Založení takových právnických osob by mohlo pomoci zlepšit motivaci k přeshraniční spolupráci a poskytnout regionům větší pocit sebedůvěry a zvýšit jejich snahu harmonizovat svá nařízení.

4.3.2

Při tvorbě a realizaci projektů podporovaných ze strukturálních fondů by se mělo využít existující výhody kombinovat zdroje z veřejných fondů s finančními zdroji od soukromých investorů, aniž by veřejný podíl byl považován za zakázanou podporu. Z tohoto kritéria by netěžily společnosti, ale region – vytváření pracovních míst, rozvoj infrastruktury a produktivita hospodářství.

4.4

Výbor se domnívá, že rozvoj trhů práce v těchto regionech představuje významný faktor průmyslových změn. V současnosti nadále trvají dočasné překážky mobility zaměstnanců v rámci EU. Výbor vyzývá členské státy, aby seriózně přezkoumaly, zda by bylo možné ukončit přechodná období dříve. Přitom je nutno příslušně zapojit a konzultovat sociální partnery na všech relevantních úrovních.

4.4.1

Při podpoře lepších podmínek pro mobilitu pracovníků v přeshraničních regionech se nesmí zapomínat na možné národnostní a etnické napětí, které se může objevit. Specifická situace a zkušenosti regionů, ve kterých se vzájemně setkávají různé kultury a národnosti, znamenají, že tyto obtížné otázky je třeba překonat a zmírnit efektivněji než v jiných oblastech. Sociální dialog a občanská společnost mohou také sehrát obzvláště důležitou úlohu při překonávání problémů ve vzájemných vztazích mezi různými národnostmi a etnickými a kulturními skupinami (10).

4.5

Činnost související s dynamickými strukturálními změnami v přeshraničních regionech by měla být doprovázena rozhodnutími na základě expertiz a měření, vědeckým výzkumem prováděným pod záštitou po sobě jdoucích předsednictví EU, protože spontánní iniciativy by se mohly ukázat nejen jako neúčinné, ale také jako destabilizující.