22.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 71/19

1.1

vítá uveřejnění Zelené knihy Evropské komise o partnerství veřejného a soukromého sektoru a právu Společenství o veřejných zakázkách a koncesích, protože spolupráce mezi obcemi/regiony a světem obchodu je v Evropské unii stále důležitější. Růst, soudržnost a otázky soutěže navazují na jeden z nejdůležitějších aspektů Lisabonské strategie, kterým je zlepšení klima pro hladké fungování vnitřního trhu. Zároveň poukazuje na značné rozdíly mezi členskými státy a mezi různými oblastmi činností z hlediska způsobů spolupráce a jejich rozsahu;

1.2

upozorňuje, že Zelená kniha neobsahuje žádné konkrétní návrhy. Jejím cílem je však ukázat, v jakém rozsahu jsou aplikována pravidla Společenství ve fázi výběru soukromého partnera a v následných fázích, označit jakékoli nejasnosti a analyzovat, do jaké míry rámec Společenství vyhovuje požadavkům a specifickým charakteristikám partnerství veřejného a soukromého sektoru. Zelená kniha také klade množství otázek a pro budoucí práci Komise bude velmi důležité tyto otázky zodpovědět;

1.3

se domnívá, že partnerství veřejného a soukromého sektoru nelze považovat za čistě technickou, právní záležitost, že pohled na partnerství musí být širší a musí být politicky objasněn;

1.4

doufá, že budou všechny problémy spojené s partnerstvím, veřejnými zakázkami a službami obecného zájmu řešeny holisticky;

1.5

věří, že místní a regionální úřady, tj. úřady, které jsou občanům nejblíže, jsou v nejlepší pozici na to, aby rozhodly, zda budou samy poskytovat služby, uzavírat smlouvy se subdodavateli nebo je poskytovat ve spolupráci s dalšími partnery. Výbor zdůrazňuje rozhodující roli politických shromáždění při hodnocení, kdo bude poskytovat služby financované z veřejných prostředků;

1.6

zastává hledisko, že místní a regionální úřady jsou často v nejlepší pozici na to, aby posoudily, jakým způsobem budou služby financovány;

1.7

by chtěl zdůraznit, že obce a regiony hrají více úloh, protože kromě organizování, řízení a monitorování činností, také poskytují vlastní služby;

1.8

se domnívá, že by partnerství neměla být považována za zázračné řešení; potenciální přidaná hodnota partnerství veřejného a soukromého sektoru musí být posouzena projekt od projektu;

1.9

souhlasí s tvrzením obsaženým v Zelené knize, že veřejný partner musí být schopen určit cíle, kterých má být dosaženo z hlediska veřejného zájmu, kvalitu poskytovaných služeb a politiku stanovení cen a převzít odpovědnost za kontrolu dodržování těchto cílů.

1.10

poukazuje na to, že „partnerství“ je interpretováno velmi široce, mnohem víc, než bylo původně zamýšleno;

1.11

navrhuje, aby byla definice „partnerství veřejného a soukromého sektoru“ v budoucnosti zúžena a aby tento termín označoval rozšířené vztahy, společné převzetí rizika a hlavní finanční závazek;

1.12

se domnívá, že je tudíž nesmírně důležité lépe definovat koncept partnerství veřejného a soukromého sektoru, aby byla zajištěna odpovídající diskuse ohledně jakýchkoli budoucích iniciativ Společenství;

1.13

si všimnul, že partnerství/spolupráce je běžně vnímáno/vnímána jako širší fenomén než pouze partnerství veřejného a soukromého sektoru. Obecní a regionální úřady také pracují s mnoha dalšími účastníky, jako jsou další místní a regionální úřady, univerzity, odbory, náboženské komunity, sdružení, sociální a odborné zájmové skupiny, dobrovolné organizace a soukromé fyzické osoby. Lze očekávat, že tito partneři v budoucnosti také získají na významu;

1.14

poukazuje na to, že tradiční formy veřejných zakázek, v nichž mají strany za cíl užší spolupráci a společnou odpovědnost, se také někdy nazývají jako partnerství veřejného a soukromého sektoru nebo „smluvní PPP“;

1.15

se domnívá, že v tradičních zadávacích řízeních je také důležitá užší spolupráce, zejména v průběhu realizační fáze;

1.16

poukazuje na to, že v případě společného partnerství nebo „institucionálního“ partnerství veřejného a soukromého sektoru, leží často konečná odpovědnost na státním orgánu. Přidaná hodnota vyplývá z větší odpovědnosti, kterou přebírá soukromý sektor a ze společného financování nových myšlenek,přístupů a založení dlouhodobého vztahu.

1.17

Výbor zdůrazňuje stávající několikanásobnou kontrolu, kterou vykonává veřejný činitel všeobecně při poskytování služeb jak obecně hospodářského zájmu tak i u řešení s partnery. Nemělo by se zapomenout, že ekonomická a politická rozhodnutí podléhají vícenásobnému demokratickému hlasování a tím předchozím kontrolám jakož i vlastním kontrolním orgánům, které zaručují kvalifikované zveřejnění.

2.1

zdůrazňuje, že principy Smlouvy o EU, jako například průhlednost, rovné příležitosti, proporcionalita a vzájemné uznávání, musí být oporou pro všechny různé druhy projektů partnerství;

2.2

se domnívá, že v této fázi by nebylo vhodné ve Společenství zavádět žádnou legislativu týkající se partnerství, protože koncept „partnerství“ ještě nebyl jasně definován. Výbor se domnívá, že partnerství veřejného a soukromého sektoru nelze včlenit do směrnic Společenství o veřejných zakázkách, protože dostatečně nepodporují iniciativu, přebírání rizika nebo flexibilitu. Regulační rámec není dostatečně flexibilní, protože partnerství vyžadují aktivnější úlohu partnera spíše než tradičního poskytovatele služeb. Ačkoli se skutečně zdá, že se Komise zabývala některými aspekty předchozích stanovisek Výboru regionů, není to dostačující;

2.3

klade důraz na ústřední úlohu místních a regionálních úřadů při definování, organizaci, financování a kontrole služeb obecného zájmu;

2.4

se domnívá, že pokud jde o povinnost zaručit přístup ke službám obecného zájmu, měly by mít státní orgány volnou ruku při výběru a experimentování s různými modely, pokud budou dodržovány určité principy, jako jsou průhlednost, rovné zacházení, proporcionalita a vzájemné uznávání;

2.5

se domnívá, že místní a regionální úřady jsou v nejlepším postavení na to, aby rozhodly o druhu služby, rozsahu a kvalitativních požadavcích, protože jsou občanům nejblíže. Nad demokratickými pravidly hry, kterým podléhají veřejní činitelé u příslušných rozhodnutí, je navíc zaručena kvalifikovaná kontrola a transparentnost;

2.6

považuje za důležité znovu zdůraznit, že tyto úřady by měly mít volnou ruku v tom, aby rozhodly, zda budou samy poskytovat služby, uzavřou smlouvu se subdodavatelem, nebo je budou poskytovat ve spolupráci s dalšími stranami;

2.7

zdůrazňuje, že místní a regionální úřady musí být schopny rozvíjet další individuální a flexibilní formy spolupráce;

2.8

klade důraz na potřebu zaměřit se více na občany, protože služby jsou poskytovány pro občany;

2.9

uvedl ve svém stanovisku k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky, služby a stavební práce, že projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru musí být flexibilní a obecně dostupné. Také zdůraznil potřebu rozsáhlého dialogu mezi zadavatelem a dodavatelem v průběhu celého zadávacího řízení;

2.10

ve stejném stanovisku poukázal na to, že „se musí stanovit, že veřejná zakázka regionálního nebo místního úřadu z jejich vlastních nezávislých subjektů nespadá do působnosti směrnic a musí být považována za záležitost, kterou si samy řídí“;

2.11

vítá prohlášení uvedené s Zelené knize, že „právo Společenství o veřejných zakázkách a koncesích je neutrální z hlediska toho, zda si členské státy zvolí a budou poskytovat veřejné služby samy, nebo poskytování služeb svěří třetí straně“;

2.12

poukazuje na to, že mnoho zemí vytváří určitý druh partnerství, v němž jednotliví občané rozhodují o tom, kdo bude danou službu poskytovat. Úloha státního orgánu se týká spíše záruky minimální úrovně kvality a zajištění společností probíhá bona fide. Stávající pravidla veřejných zakázek nezohledňují takové situace, kdy jsou občané důležitými účastníky a mají poslední slovo ohledně toho, kdo bude danou službu poskytovat;

2.13

stále není schopen říct, zda by měla být ve Společenství zavedena legislativa o koncesích na služby, protože výraz „partnerství“ nebyl ještě definován. Výbor se domnívá, že koncese na služby by neměly spadat do působnosti směrnic Společenství, protože vyžadují flexibilnější postupy než veřejné zakázky;

2.14

poukazuje na to, že stávající legislativa o veřejných zakázkách je stále složitá a nepodporuje flexibilitu a inovační myšlenky;

2.15

zdůrazňuje, že rozhodnutí převést společnost z veřejného do soukromého sektoru musí být rozhodnutím hospodářské politiky, a v důsledku toho musí být ve výhradní působnosti členských států;

2.16

doufá, že zkušenosti plynoucí ze soutěžního dialogu budou zohledněny před tím, než budou přijata jakákoli další opatření. Výbor by rád také poukázal na to, že ve svém stanovisku ke směrnici o veřejných zakázkách vyjádřil výhrady k tomuto druhu veřejných zakázek, a místo toho vyzval k většímu využívání smluvních veřejných zakázek;

2.17

doufá, že Komise objasní právní situaci ve světle případu Teckal, který je v členských státech interpretován různě. Výbor se domnívá, že by činnost, kterou provádí společnost ve výhradním vlastnictví státu, neměla být upravena komunitárním právem o veřejných zakázkách, protože je pod veřejnou kontrolou a rovná se službám, které poskytují úřady samy. Navíc je většina práce prováděna ve spolupráci se státními orgány, které takovou společnost vlastní;

2.18

zdůrazňuje potřebu místního/regionálního konsensu při uzavírání dlouhodobých smluv;

2.19

zdůrazňuje potřebu zohlednit demokratické požadavky, které musí vedle požadavků soutěže také reflektovat přání občanů;

2.20

má v úmyslu se k této záležitosti vrátit, jakmile bude definován výraz „partnerství“;

2.21

by závěrem chtěl položit několik otázek: