23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 74/32

1.1

1. května 2004 učinila Evropská unie velký krok směrem k realizaci vizí zakladatelů Evropského společenství v roce 1952, která byla i vizí všech lidí, kteří poznali války, katastrofy a jiná neštěstí a žili v bídě a utrpení. Cesta, která nám zbývá k dosažení skutečné evropské integrace není již tak dlouhá. Evropa s 25 členskými státy je v dnešní době skutečností a rozhodnutí týkající se 25 členné Unie již bylo přijato.

1.1.1

Tento pokrok však neznamená, že bylo zažehnáno veškeré riziko návratu zpět, včetně s ním spojených nepředvídatelných následků. Společná evropská stavba se musí opírat o pilíře. Nejpevnější z nich představuje přesvědčení občanů, že budou integrální součástí této stavby, jejich hrdost, že patří k rozsáhlému geograficko-demokratickému celku, který představuje jistotu a záruku míru a respektování lidské důstojnosti a jehož cílem je blaho všech, že jsou součástí struktury, kde solidarita představuje pro všechny nejzákladnější pravidlo chování. Občanů prodchnutých pocitem vlastenectví vůči Evropě a hrdých na to, že v ní žijí.

1.2

Aby tomu tak doopravdy bylo, je nevyhnutelné, aby Evropská unie konsolidovala společné politiky, které již má, a aby začala nepřetržitě a s využitím demokratických postupů pracovat na koncepci a zavádění dosud chybějících politik s cílem stát se kromě hospodářské a měnové unie také sociální a politickou skutečností.

1.3

Formulace a aplikace těchto politik představuje samozřejmě určité náklady, které bude nutné rozdělit rovnoměrně a v závislosti na ekonomickém výkonu každého obyvatele, každé země.

1.4

EHSV si přeje přispět k projednávání rozpočtu na nové programové období 2007-2013 a na základě konzultace Komise vydává k této otázce stávající stanovisko, ve kterém zároveň zohlednil sdělení Komise: Třetí zpráva o hospodářské a sociální soudržnosti (1).

1.5

EHSV se neomezuje pouze na kritické přezkoumání těchto dokumentů, ale uvažuje také o tématech, otázkách a politických stránkách, které zde nejsou zmiňovány, a to přes svou velkou důležitost, kterou představují pro budování evropské budoucnosti a pro funkční rozpočet Unie během zvažovaného rozpočtového období.

1.6

Vzhledem k povaze a složení EHSV se tedy nemůžeme omezit pouze na kritické přezkoumání těchto dokumentů, zejména pak sdělení Komise týkajícího se finančních perspektiv 2007-2013, ale musíme se také věnovat tématům, otázkám a politickým stránkám, které nejsou ve výše zmiňovaném sdělení uvedeny.

1.7

Jinými slovy to znamená, že paralelně s názorem (shodným či rozdílným), který EHSV vyjádří ke stanoviskům a návrhům Evropské komise, musí Výbor zároveň přispět k pokroku v diskusi týkající se společné budoucnosti Evropy tím, že bude trvat na ostatních stránkách propojených s touto otázkou.

2.1

Ve svém sdělení Radě a Evropskému parlamentu (2) Komise vysvětluje svoji vizi Evropské unie a příští rozpočtový plán na období 2007-2013.

2.2

S cílem využít všech výhod rozšíření a pomoci Evropě k prosperitě Komise navrhuje tři velké priority: trvale udržitelný rozvoj, zájmy občanů a posílení úlohy Unie jako světového partnera.

2.3.1

Během zasedání Evropské rady v Lisabonu v roce 2000 schválili představitelé států a vlád program, který si klade za cíl vytvořit takovou Evropu, jež se stane „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou světa, vycházející z vědomostí, schopnou trvalého hospodářského růstu doprovázeného kvantitativním i kvalitativním zlepšováním zaměstnanosti a hlubší sociální soudržností“.

2.4

Podle Komise je nutno tento postup oživit pomocí stanovení reálných a operačních cílů, a to jak na úrovni členských států, tak i na úrovni EU. Je nutné podporovat konkurenceschopnost podniků na vnitřním trhu, zlepšit výzkum a vývoj, propojit Evropu prostřednictvím sítí, zlepšit v EU kvalitu výuky a vzdělávání, důrazně posílit Agendu pro sociální politiku a zároveň společnosti pomoci, aby byla schopná nejen předvídat, ale i řídit společenské transformace.

2.5

Cíle týkající se růstu a konkurenceschopnosti budou zároveň hlavními prioritami příští generace regionálních politik a politik soudržnosti, které budou věnovat pozornost především méně rozvinutým regionům. V porovnání s minulostí se musejí růst a soudržnost stále více doplňovat.

2.6

V budoucnu bude muset politika soudržnosti systematicky řešit problém nedostatečné konkurenceschopnosti, aby se na růstu a zaměstnanosti podílel větší počet regionů Unie.

2.7

Ve svých návrzích Komise kromě jiného výslovně jmenuje rozhodnutí přijatá Radou v roce 2003, tj. reformovat společnou zemědělskou politiku a stanovit až do roku 2013 zemědělské výdaje ve spojitosti s tržními opatřeními a přímými platbami. Touto reformou dojde k radikálnímu přesměrování agrární politiky EU směrem k trvale udržitelnému rozvoji prostřednictvím zrušení vazby mezi podporami a produkcí. Budoucí politika zemědělského rozvoje, reorganizovaná v rámci jediného nástroje, přispěje k posílení konkurenceschopnosti zemědělství, k pokroku v oblasti životního prostředí a k větší rozmanitosti agrární oblasti. Počítá i s uvolněním dodatečných úvěrů prostřednictvím částečných převodů částech pocházejících z přímých plateb provozovatelům s cílem posílit programy určené pro zemědělský rozvoj.

2.8

Nová společná politika v oblasti rybolovu se bude ve své reformované podobě nadále soustřeďovat na udržitelné využití zdrojů. Politika životního prostředí svou koncepcí podporuje účinnost a konkurenceschopnost a odpovídá nejen očekávání občanů přejícím si zlepšení životních podmínek a solidarity mezi generacemi, ale i mezinárodním závazkům.

2.9.1

Podpisem Amsterodamské smlouvy byla většina politik týkajících se svobody, bezpečnosti a spravedlnosti převedena na komunitární úroveň. Dnes si všichni uvědomují, že otázky spojené s imigrací, azylem a bojem proti kriminalitě a terorismu již nemohou být dostatečně zodpovězeny v podobě opatření přijatých exkluzivně na národní úrovni. Toto platí i pro oblast ochrany před přírodními katastrofami a zdravotními či ekologickými krizemi, pro přístup k veřejným službám a pro problematiky týkající se spotřebitelů a zdraví.

2.10

Všechny tyto akce bude možno rozvinout díky dokonalejším nástrojům a dostatečným finančním prostředkům.

2.11.1

Rozšířená Unie musí hrát důležitější roli jako vedoucí síla regionální sítě a jako světový partner. Aby splnila tato očkování, musí se z EU stát politicky odpovědný aktér, schopný využít své vlastní váhy.

2.12

Je nutné, aby EU plně hrála svoji roli světové politické mocnosti a v oblasti strategické bezpečnosti. Tento úkol spočívá především v ochránění společnosti před hrozbami, v zajištění civilní bezpečnosti a v ochraně občanů před různými typy rizik.

2.13.1

Těchto cílů je možno dosáhnout i v Unii s 27 členskými státy, aniž by bylo nutné zvýšit současný strop výdajů.

2.14

Aby bylo možné čelit výše popsané výzvě, spočívající ve vypracování proveditelného politického projektu, je nutné disponovat zdroji potřebnými k jeho realizaci. Komise na příslušné období spočítala úroveň průměrných výdajů na 1,14 %. Dojde k novému důležitému přerozdělení rozpočtu s cílem podpořit nové priority. Nejdříve dojde k navýšení výdajů v důsledku rozšíření, ale na konci období se bude rozpočet blížit své původní úrovni. Závazky budou nižší než současný strop představující 1,24 % HDP.

2.15

Komise navrhuje, aby se do budoucnosti počítalo se zavedením plošného korekčního mechanismu, který by definoval průhlednou a objektivní metodu úpravy rozpočtového zatížení, považovaného v porovnání s relativní prosperitou země za nadměrné.

2.16

Komise připraví během roku 2004 příslušné legislativní návrhy spolu s přesným popisem postupu, které budou sloužit k dosažení stanovených cílů.

3.1

EHSV hodnotí toto sdělení Evropské komise celkově jako pozitivní. Podíváme-li se na text detailně, můžeme říci, že je celkově:

3.2

EHSV kladně, nebo spíše velmi kladně, hodnotí specifické volby a koncepce textu vyjádřené v a vyslovuje jim svou podporu. Konkrétně se jedná o následující prvky:

3.2.1

Pojem trvale udržitelného rozvoje a jeho obsah, jakož i příslušná kombinace prvků hospodářských, sociálních a týkajících se životního prostředí.

3.2.1.1

EHSV v této otázce souhlasí se stanoviskem Komise a poznamenává, že koncept trvale udržitelného rozvoje je komplexní a zahrnuje:

3.2.1.2

Ve skutečnosti se pojem trvale udržitelného rozvoje nedá hodnotit jen kvantitativními parametry ekonomického růstu, ale zahrnuje i prvky kvalitativní (sociální prvky, prvky týkající se životního prostředí).

3.2.1.3

EHSV pranýřuje zmatenost, která v jiných textech panuje mezi pojmy „trvale udržitelný hospodářský růst“ a „trvale udržitelný rozvoj“. Ve svém stanovisku k „Hodnocení strategie EU ve prospěch trvale udržitelného rozvoje“ (3) říká, že finanční perspektivy EU na období od 2007 do 2013 by mohly být příležitostí vtisknout trvale udržitelnému rozvoji rozhodující impuls. Navíc shledává, že nestačí pokračovat v provádění těch platných politik, které se pro trvale udržitelný rozvoj ukázaly jako problematické, a v budoucnosti je zahrnout do rozpočtové linie „Trvale udržitelný růst“. Navíc zde zdůrazňuje, že „trvale udržitelný rozvoj“ a „trvale udržitelný růst“ jsou dva odlišné pojmy, které si mohou i protiřečit.

3.2.1.4

EHSV připomíná, že je třeba si uvědomit, že na konkretizaci trvale udržitelného rozvoje, je nevyhnutelné a naléhavé vyčlenit větší finanční prostředky než ty, které mu byly k dnešnímu dni přiděleny či jsou uvedeny v rozpočtových výhledech na období 2007-2013. Jinak vzhledem k nedostatečným ekonomickým prostředkům a k faktu, že životní prostředí je kolektivní veřejný majetek, který nezná hranice, a zároveň důležitou součástí strategie trvale udržitelného rozvoje, EHSV si klade otázku, do jaké míry by nebylo naznačeno vyloučení investic vztahujících se k výpočtu rozpočtového deficitu stanoveného v rámci Paktu stability a růstu (4).

3.2.1.5

Evropa může hrát v globalizované ekonomice rozhodující úlohu a ovlivnit její vývoj v tom smyslu, že dá trvale udržitelnému rozvoji větší prostor. Plánované finanční prostředky na to však nestačí. Evropská unie se musí vyjadřovat jednotně. Členské státy, ať jsou jakkoliv velké a důležité, nemohou vývojové tendence změnit. Koordinace jejich úsilí při dosahování společných cílů v rámci Evropské unie je tudíž zcela nezbytná.

3.2.2

Ekonomická návratnost sociální soudržnosti znamená, že kromě sociálního dopadu a snížení rozdílů, tento proces soudržnosti zároveň přináší kvantitativní zlepšení ukazatelů hospodářského růstu jako takového.

3.3

Program jako celek, jehož cílem je najít a přiblížit realizaci této globální politické vize, vychází ze základního konceptu trvale udržitelného rozvoje, definovaného uvnitř kompositního rámce jeho ekonomickým, sociálním a ekologickým rozměrem.

3.4

Text Výboru vycházející z analýz třetí zprávy pro hospodářskou a sociální soudržnost předkládá problematiku a diskusní téma týkající se organizace spolupráce mezi regiony a postupu na její podporu.

3.4.1

Navrhuje se zrušit „programové doplňky“ komunitárních podpůrných rámců (CCA) i samotné rámce CCA jako řídící nástroje a nahradit je rovnocenným strategickými textem pro oblast soudržnosti, který by byl z komunitárního pohledu vyrovnaný.

3.4.2

Ve stejném duchu je vzhledem k diagnóze neúčinnosti dosud používané praxe spolu s 60 nebo 70 prioritami bývalých textů navrhováno souběžně stanovit tři nebo čtyři priority vztahující se ke každé jednotlivé zemi a jednu společnou, která by představovala administrativní reformu. Aby by bylo možné brát větší zřetel na specifické podmínky členských států, mohla by Evropská unie navíc schválit pružnější a decentralizované způsoby řízení s tím, že by současně vyžadovala kompletní průhlednost a přesnost.

3.4.3

Zdá se, že návrh upravit kontrolní metodu hospodářského a finančního řízení má významný dopad: místo kontrolování projektu za projektem bude zvolen předběžný závěr důvěryhodného paktu, který v dané oblasti stanoví příslušná pravidla. V této podobě se musí kontrolní postup provádět v homogenním rámci přijatém všemi příslušnými instancemi.

3.4.4

Na druhé straně EHSV vyjadřuje své obavy vzhledem k narůstajícímu rozdílu mezi závazky a platbami. Odhaduje se, že na konci finančního období 2007-2013 dosáhne tento rozdíl 188 miliard eur, neboli rozpočet na jeden celý rok. EHSV tedy považuje za nevyhnutelné zmírnit rozpočtové perspektivy. Nabízí možnost prodloužit u závazků upsaných v rámci strukturálních fondů (změna pravidla n+2 na n+3) termín plateb o jeden rok, čímž by bylo možné použít a využít takto uvolněné částky vyrovnanějším způsobem a vyhnout se časovému tlaku, což se jeví jako rozumnější a účinnější způsob.

3.5

Samotné jádro diskuse musí vycházet z uznání, že komunitární rozpočet a ekonomické zdroje EU jsou přímo závislé na stupni hospodářského rozvoje jednotlivých členských států a na výši národních HNP.

3.5.1

Navíc příspěvkem, který rozpočet přiděluje na podporu ekonomického rozvoje také v deseti nových státech, zároveň vytváří podmínky potřebné pro budoucí zlepšení a rozšíření základu pro výpočet svých vlastních příjmů. Ve skutečnosti dojde v důsledku posílení kapacit všech států a zlepšení národních HNP také k vyrovnání komunitárního rozpočtu díky větším příspěvkům jednotlivých členských států (procentuelní výpočet z většího základu).

3.5.2

Na druhé straně musíme zdůraznit, že začleněním deseti nových členských států do jednotného trhu se zajistí lepší perspektivy růstu pro bývalých patnáct členských států Unie. Jistě by nebylo obtížné změřit nárůst, s kterým mohou státy patnáctky počítat v důsledku násobících se účinků podmíněných rozvojem nových států a integrací jejich trhů do jednotného evropského trhu. Každopádně tento další nárůst, který očekává evropská patnáctka, způsobí také tok nových zdrojů do komunitárního rozpočtu.

3.5.3

EHSV se navíc domnívá, že za účelem zajištění rozdělování zdrojů EU tak, aby to odpovídalo hlavnímu cíli konvergence, musí být priorita dána potřebám nových členských států, ve kterých se nachází většina méně rozvinutých regionů a kde doposud nebyl završen proces integrace.

3.5.4

EHSV je toho názoru, že je třeba velmi pozorně zvážit nejen strop evropského rozpočtu, ale také projekty, které jej tvoří. Ve skutečnosti se vychází z hrubého komunitárního příjmu, který může být pouze odhadován, a to na základě pracovních hypotéz týkajících se hospodářského růstu, směnné parity mezi eurem a dolarem, ceny nafty, atd. V podstatě existuje mnoha nejistot, které mohou celkové finanční prostředky ovlivnit. EHSV tedy Evropské komisi doporučuje vypracovat náhradní scénáře, kde by se vycházelo jak z pesimistických, tak i optimistických předpokladů a stanovily by se nůžky, v rámci kterých by se pohybovaly roční rozpočty na období 2007-2013.

3.6

EHSV se domnívá, že při hledání odpovědi na otázky týkající se určení dvou proměnných, kterými jsou ekonomický odhad (náklady) ambiciózních politických cílů a disponibilní finanční prostředky (nedostatečné), se musíme ptát, do jaké míry jsou disponibilní prostředky pro splnění daných cílů dostačující.

3.7

Během procesu adaptace těchto čísel vyvstává následující dilema: dojde pod tlakem úpravy ke snížení politických cílů a vizí, které představují, na úroveň disponibilních prostředků, nebo bude naopak nutná snaha o navýšení prostředků na takovou úroveň, která by umožnila, aby velké cíle zůstaly nedotčeny? Toto dilema se může stát pouhou teorií, jestliže se reálně a účinně vynasnažíme dosáhnout správné úměry u prostředků, jež máme k dispozici.

3.8

Pokud jsou považovány za potřebné pro efektivní budování společné budoucnosti Evropy, zdá se problematické je jakkoliv „okleštit“. Proto není jednoduché akceptovat ztěží srozumitelnou snahu Evropské komise znovu definovat potřebnou rovnováhu, jejíž důsledkem by jasně bylo zeslabení potenciálních účinků jejích politických cílů.

4.1

Jak vyplývá z obsahu sdělení, Komise před předložením konsensuálního návrhu váhala mezi třemi možnými volbami týkajícími se úrovně horní hranice úvěrových závazků komunitárního rozpočtu, kdy vycházela z nedávného vývoje dotýkajícího se této problematiky.

4.2

První možnost spočívala v tom, že strop bude představovat 1 % HDP, a to v souladu s přáním některých členských států. Evropská komise jasně říká, že tato procentuální hodnota je zcela nedostatečná.

4.3

Druhá možnost představovala 1,30 % HDP. Evropská komise se domnívá, že toto číslo, aniž by bylo přemrštěné, umožní Evropské unii lépe odpovědět na potřeby spojené s realizací všech politických cílů.

4.4

Třetí možnost spočívala v udržení stropu na úrovni 1,24 % HDP, což odpovídá stávajícímu finančnímu rámci. Evropská komise se nicméně snaží objasnit, že jestliže toto číslo bude schváleno jako definitivní, bude nutné přejít k novému přeskupení rozpočtu Evropské unie a nalézt tak marže pro financování nových priorit.

4.5

Evropská komise nakonec volila třetí možnost, která však zřejmě vyvolá dále uvedené důsledky:

4.5.1

Za prvé, zachování rámce stávající rozpočtu, což předpokládá odpovědět na otázku, bude-li možné zajistit provádění a finanční krytí nových priorit se stejnými rozpočtovými příjmy, ze kterých se dosud financoval menší počet priorit. Je třeba si uvědomit, že úroveň rozvoje většiny deseti nových členských států (jichž bude následně dvanáct) se charakterizuje zaostáváním, nebo dokonce velkým zaostáváním, vůči Evropské patnáctce a že účinná finanční podpora určená na jejich rozvoj bude vyžadovat nové prostředky představující vysoké částky. V tomto bodě sdělení Komise upřesňuje, že „v rozšířené Unii bude průměrný HDP na jednoho obyvatele v porovnání s Evropou patnácti o více než 12 % nižší a rozdíly v oblasti příjmů se celkově zdvojnásobí“.

4.5.2

Za druhé, restrukturalizace a nové dorovnávací posuny v komunitárním rozpočtu: vyvstává otázka, jestli v tomto smyslu požadované reformy a nová dorovnání zároveň vyústí v ekvivalentní „ústupky“ na úrovni politických cílů stanovených přímo ve sdělení Komise a oslabí tak základy potřebné pro budování naší společné evropské budoucnosti.

4.5.3

Za třetí, velmi federálně pojatá struktura a způsob financování, které EU získá spolu s přijetím Ústavní charty a jejím vstoupením v platnost, a to ve smyslu odchýlení se od principu subsidiarity, rozšíření, a posílení společných evropských politik a tím i příslušných zdrojů, které jsou k tomu potřebné.

4.5.4

EHSV si uvědomuje a nalézá v textu sdělení Komise několik pasáží upozorňujících na možnou finanční nedostatečnost, která by mohla v programovém období 2007-2013 nastat a která by způsobila rozvrat politických odhadů a úplně by znemožnila dosažení popsaného a navrhovaného akčního plánu.

4.5.5

I když je ve své podstatě obsah sdělení Komise vyvážený a smírný, neopomíjí zdůraznit, že „vzhledem k asymetrickému efektu rozšíření na komunitární rozpočet si jen samotné zachování acquis vyžádá zintezívnění finančního úsilí“ (úvod). Tato poznámka, velmi elegantně formulovaná, nade vši pochybnost hovoří o nemožnosti nikoliv obohatit, nýbrž pouze zachovat komunitární acquis v rámci verze nenavýšení zdrojů.

4.5.6

Navíc Komise toto tvrzení ještě posiluje, když uvádí, že rozšíření prohlubuje propast mezi politickými závazky EU a neschopností je dodržet a dále s sebou přináší úpadek kapacity Unie dodržet své sliby týkající se velkého počtu nových prioritních oblastí z důvodu chybějící politické vůle a nedostatku prostředků (úvod).

4.5.7

Podobné odkazy nacházíme vlastně i na dalších stránkách sdělení. V tomto smyslu je v kapitole 2 zdůrazňováno, že „rozdíl mezi tím, co je na Unii žádáno, a zdroji, které má k dispozici, je příliš velký“, dále je o několik řádků níže upozorňováno na fakt, že „uložit Unii celou řadu cílů a poté jí odmítnout poskytnout finanční prostředky je stejné, jako ji odsoudit k oprávněným kritikám občanů, jejichž legitimní očekávání nebyla naplněna“.

4.5.8

EHSV se domnívá, že Komise formuluje rozvážné tvrzení, když říká, že „všechny členské státy zaznamenají ztráty“, jestliže nedojde k dohodě týkající se cílů evropského projektu a pokud se neuvolní prostředky potřebné pro jejich realizaci.

4.5.9

Při hodnocení výše uvedených připomínek je zároveň nutné si uvědomit skutečnost, že začlenění Evropského rozvojové fondu do komunitárního rozpočtu na nové programové období 2007-2013 bude znamenat, že Fond nezůstane na stávající úrovni, nýbrž de facto dojde k jeho snížení.

4.5.10

Během programového období 2007-2013 se posílí společné evropské politiky a zároveň dojde k omezování odpovídajících politik národních. Tento vývoj je odůvodněn tím, že se Evropská unie nemůže přeměnit v pouhého správce národních akcí. Společný zájem totiž vyžaduje vypracování a provádění společných evropských politik.

4.5.11

Zlepšení unijní přidané hodnoty totiž nelze nechat na národních politikách. Komise otevřeně vysvětluje, že pro její účinné zlepšení je nutné disponovat velkou kritickou masou na nadnárodní úrovni a to tedy znamená, že této účinnosti se nejlépe dosáhne prostřednictvím společných politik (strana 5 francouzské verze).

4.5.12

Proto je v konečném důsledku chybné nastínit tuto otázku jako pouhý problém dotýkající se přerozdělení zdrojů mezi členské státy. Právě naopak, je třeba ji prezentovat jako otázku optimalizace dopadu společných evropských politik s cílem dále navýšit přidanou hodnotu komunitárních fondů, které jsou k dispozici. (strana 5 francouzské verze).

4.5.13

Navíc se mezi kladnými body vyjmenovanými Komisí objevuje dopad komunitárních intervencí a vytvoření evropské přidané hodnoty ve vztahu ke každému euru vyplacenému z rozpočtu Unie.

4.5.14

Odkazy tohoto typu se objevují v následujících částech sdělení Komise:

4.5.15

EHSV se domnívá, že je užitečné připomenout, že je absurdní zvětšovat kompetence Evropy a zároveň snižovat prostředky, jež má k dispozici. Navíc bude omezení vlastních příjmů na 1 % HDP znamenat škrty v dotacích strukturálních politik a politik soudržnosti, a to tím spíše, že s ohledem na finanční rámec společné agrární politiky do roku 2013 se všechny tyto následné redukce vynucené snížením komunitárního rozpočtu budou dotýkat akcí v oblasti soudržnosti a budou mít tudíž drastický dopad na výzvy a potřeby vyplývající z rozšíření EU. Při tomto vývoji bude vlastně jakákoliv iniciativa či podnět v oblasti rozvoje postrádat smysl a hodnotu.

4.5.16

Na základě těchto připomínek se EHSV domnívá, že je nutné překročit výhrady Komise a rozhodnout se pro zvýšení vlastních příjmů komunitárního rozpočtu na nové programové období 2007-2013 za hranice platného rozpočtu s tím, že by tyto příjmy představovaly maximálně 1,30 % HDP a souběžně by bylo zajištěno, že roční přírůstky k tomuto stropu nebudou příliš kolísat.

4.5.17

Tento názor umocňuje skutečnost, že pokud jde o hospodářství zemí, které jsou čistými pláci do evropského rozpočtu, část prostředků poskytnutých prostřednictvím strukturálních fondů se jim díky exportům vrátí. Tato problematika již byla prostudována na úrovni Evropské patnáctky a očekává se tedy, že tento princip bude stejným způsobem fungovat i v Evropě o 25 členských státech. Proto se důležitá část fondů, které budou uvolněny na rozvoj 10 nových zemí, zároveň vrátí těm zemím, které jsou čistými plátci do komunitárního rozpočtu (trh s technologickými a elektronickými zařízeními, dodávky specializovaných služeb, předání know-how, atd.) Tento aspekt spisu nesmí být opomenut ani při přípravě nového komunitárního rozpočtu. Tuto konkrétní otázku nezapomněla Komise zmínit ve svém sdělení, když tvrdí, že aplikace pravidel jednotného trhu i na oblast vnitřního trhu s sebou přinese změřitelnou přidanou hodnotu, a to díky zvýšení vnitrokomunitárních výměn mezi nejméně vyvinutými členskými státy a regiony a zbytkem EU. Důvodem rozmachu těchto vnitřních transakcí je, že „téměř jedna čtvrtina výdajů vynaložených v rámci programů v těchto oblastech se vrátí zbylé části Unie ve formě zvýšeného exportu“.

4.6

EHSV bez výhrady souhlasí s názory Komise týkajícími se dopadů nabytí statutu evropského občana. Ve skutečnosti se výhody spojené s tímto statutem netýkají pouze svobod trhu: paralelně se svobodou, spravedlností a bezpečností je zároveň nutné garantovat společnosti přístup k základním službám. Komise oprávněně poznamenává, že „výhody Evropy bez hranic“ musejí být spravedlivě otevřené a přístupné. Unie musí doplnit úsilí členských států v této oblasti, ale toto úsilí s sebou přináší náklady.

4.7

EHSV se rovněž připojuje k analýze Komise, podle které je nutné disponovat nejenom prostředky, ale také zdroji na jejich použití, jestliže chceme, aby Evropa hrála v následujících oblastech vedoucí úlohu (podpora rozvoje, obchodní politika, zahraniční politika, bezpečnostní politika, zahraniční stránky jiných politik, atd.) (viz str. 6 francouzské verze).

4.7.1

Navíc budeme-li vycházet z ustanovení Ústavní charty Unie, která je ve stádiu přijímání, pak se ochrana evropského občana, k níž se EU zavázala, neomezuje pouze na pouhé uznání tohoto požadavku, ale znamená pro ni i příslušnou právní odpovědnost, pokud jde o její zajištění, a ukládá jí závazky a povinnosti týkající se odškodnění (například osob, které se staly obětmi teroristických činů či přírodních katastrof).

4.8

Jestliže má EHSV na jedné straně radost z navýšení některých rozpočtových položek, je třeba na druhé straně vidět, že v procentuálním vyjádření je tento vývoj spíše relativní. Takže navýšení zdrojů o 162 %, které se předpokládá v sedmiletém období 2007-2013 v kapitole „občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost“, představuje pouze 2.239 miliónů eur. Zároveň dojde k poklesu výdajů na zemědělství o 3 %, tedy o 1.442 miliónů eur. Na konci tohoto období budou výdaje na tyto dvě kapitoly představovat u prvně jmenované 2 % a u druhé 26 % rozpočtu. U části prostředků na agrární politiku je třeba mít navíc na zřeteli, že v souvislosti s rozšířením EU a další reformou společné organizace trhu vyvstanou pro SAP další výzvy.

5.1

Ani sdělení ani zpráva o hospodářské a sociální soudržnosti se nevěnují otázce, jejíž řešení, jak již můžeme předjímat, ovlivní komunitární rozpočet. Máme na mysli otázku volného pohybu pracovní síly nových členských států na trhu práce stávající patnáctky a otázku aplikace přechodného dvouletého, pětiletého či sedmiletého období. V této oblasti se musíme ptát, do jaké míry omezení platná pro pracovní trh patnáctky uvalená na pracovní sílu nových deseti přistupujících států ovlivní rozsah očekávaného hospodářského a sociální rozvoje.

5.2

Dalším možným tématem diskuse je vzájemný vztah mezi přínosem evropských fondů a bodem, ke kterému deset nových členských států dospělo, pokud jde o řádné přijetí závazků, ke kterým se upsaly, a jejich plnění.

5.3

Za účelem analýzy hospodářských perspektiv na dané období je nutné odděleně prostudovat na jedné straně vlastní zdroje a na straně druhé rozpočtové výdaje. Sdělení Komise vychází z podobného schématu: jeho 4. kapitola je věnována novému finančnímu rámci s důrazem na výdaje, zatímco 5. zmiňuje otázky týkající se systému financování.

5.4

Stávající stanovisko zdůrazňuje analýzu výdajů, neboť EHSV se chce vrátit ke kapitole týkající se vlastních zdrojů, až mu Komise předloží zprávu na toto téma.

5.5

Za současného stavu věcí se EHSV domnívá, že je důležité, aby se vyjádřil ke dvěma následujícím bodům:

5.5.1

Naproti tomu EHSV vyjadřuje své obrovské výhrady k plošnému korekčnímu mechanismu, který by pouze institucionalizoval princip „spravedlivé návratnosti“. Jedná se o formu solidarity méně bohatých zemí s bohatšími, což je nepřijatelné. V své zprávě z 1998 (5) se Komise již věnovala simulacím týkajícím se zavedení podobného mechanismu. Vyplynulo z nich, že za předpokladu, že by byl plošný korekční mechanismus aplikován na 5 zemí (UK, D, NL, A, SV; 48,7 % HDP) s jejich vyloučením z financování korekce, připadlo by v roce 1996 na zbývajících deset zemí zatížení představující 48,9 % HNP EU! Nedávné rozšíření o země s nižší životní úrovní by tuto nespravedlnost ještě prohloubilo.

5.5.2

V každém případě, pokud by se prokázalo, že je plošný korekční mechanismus potřebný, EHSV se domnívá, že během korekce nerovností by bylo nutné vzít v úvahu výdaje, ke kterým došlo v rámci strukturálních intervencí, neboť jejich cílem je právě přerozdělení.

5.5.3

EHSV zastává názor, že s ohledem na případné zavedení všeobecného opravného mechanismu by měl být výpočet rozpočtových bilancí založen pouze na provozních výdajích, jak již bylo navrženo v Berlíně roku 1999. Předešlo by se tak nežádoucím účinkům spojeným s přerozdělením administrativních výdajů Unie a výdajů na politiky Společenství v zemi, kde byly tyto výdaje skutečně vynaloženy. Bylo by to rovněž v souladu s metodou „direct budgeting“, podle které jsou administrativní výdaje připojeny k provozním výdajům, které je vyvolávají, a která vede k přerozdělení zdrojů administrativních výdajů do všech kategorií.

5.6

Co se týče otázky nepřímých zdrojů EHSV se vrací k návrhu, který vyjádřil ve svém stanovisku k všeobecnému zavedení a propojení systémů silničních poplatků v celém Společenství (6), konkrétně k možnému vytvoření evropského fondu pro dopravní infrastruktury, který by byl financován prostřednictvím odvádění jednoho centu na každý litr paliva spotřebovaný jakýmkoliv vozidlem.

5.7

EHSV se staví za návrh Komise usouvztažnit rozpočtové období s příslušným trváním mandátů evropských institucí (Parlament, Komise).

5.7.1

EHSV je rád, že jsou finanční perspektivy součástí Ústavy. Rozpočtový rámec EU tak získá větší stabilitu.

5.7.2

Nicméně EHSV lituje, že Evropská rada nepřijala postup vypracovaný Evropským konventem, podle kterého by finanční perspektivy na střednědobé období byly přijímány kvalifikovanou většinou. Ve skutečnosti dala Evropská rada přednost zachování jednomyslnosti s tím, že zcela vyloučila možnost přejít na kvalifikovanou většinu vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí bylo jednomyslně přijato Evropskou radou! EHSV se obává, aby zachování jednomyslnosti nevyvolalo v Unii vážnou ústavní krizi nebo nevedlo ke snížení politických ambicí Unie.

5.8

EHSV podporuje návrh, podle kterého by se z Evropského parlamentu stala hlavní instance odpovědná za komunitární rozpočet a jehož myšlenkou bylo, aby se Evropský parlament stal zcela odpovědným za jeho povinnou i nepovinnou část.

5.9

EHSV hodnotí jako užitečné upozornit na skutečnost, že proti Lisabonské strategii, která předkládá jasné výzvy a vede k přijetí určitých iniciativ, se u sdělení Komise nezdá, že by navrhovalo konkrétní opatření vedoucí k realizaci akcí týkajících se hospodářského rozvoje v Unii. Jediná praktická myšlenka, která vyplývá z tohoto dokumentu (kapitola IV, Nový finanční rámec, C Flexibilita), spočívá ve vytvoření speciálního fondu na podporu růstu, ale jeho zdroje jsou považovány za zcela nedostatečné. EHSV u této příležitosti připomíná, že realizace Lisabonské strategie vycházela z předpokladu průměrného ročního růstu ve výši 3 %, i když výhledy na příští roky nepřekračovaly v Evropě s 27 členskými státy 2,3 %. A navíc není Evropa, potýkající se již od roku 2000 s ochromených hospodářským růstem, schopná tento „deficit hospodářského růstu“ absorbovat.

5.10

Aby bylo možné dodržet základní předpoklad podmiňující realizaci a úspěch Lisabonské strategie, to jest transformaci našeho systému v oblasti investic do vzdělání a výzkumu, je nutné upravit příslušné částky směrem nahoru.