Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32017D2463

    Rozhodnutí Rady (EU) 2017/2463 ze dne 18. prosince 2017, kterým se Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení San Marina k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980

    Úř. věst. L 348, 29.12.2017, p. 41–42 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    Legal status of the document In force

    ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/2017/2463/oj

    29.12.2017   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    L 348/41


    ROZHODNUTÍ RADY (EU) 2017/2463

    ze dne 18. prosince 2017,

    kterým se Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení San Marina k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980

    RADA EVROPSKÉ UNIE,

    s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 81 odst. 3 ve spojení s článkem 218 této smlouvy,

    s ohledem na návrh Evropské komise,

    s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

    vzhledem k těmto důvodům:

    (1)

    Evropská unie si za jeden ze svých cílů stanovila podporu ochrany práv dítěte, jak je uvedeno v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Opatření na ochranu dětí proti protiprávnímu přemístění nebo zadržení jsou nedílnou součástí této politiky.

    (2)

    Rada přijala nařízení (ES) č. 2201/2003 (2) (dále jen „nařízení Brusel IIa“), jehož cílem je chránit děti před škodlivými účinky jejich protiprávního přemístění či zadržení a zavést postupy, aby byl zajištěn jejich bezodkladný návrat do státu jejich obvyklého bydliště, jakož i zajistit ochranu práv na osobní styk s dítětem a práva péče o dítě.

    (3)

    Nařízení Brusel IIa doplňuje a posiluje Haagskou úmluvu ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva z roku 1980“), která na mezinárodní úrovni stanoví systém závazků a spolupráce mezi smluvními státy a mezi ústředními orgány s cílem zajistit bezodkladný návrat protiprávně přemístěných nebo zadržovaných dětí.

    (4)

    Všechny členské státy Unie jsou smluvními stranami Haagské úmluvy z roku 1980.

    (5)

    Unie vyzývá třetí státy, aby přistoupily k Haagské úmluvě z roku 1980, a podporuje její řádné provádění svou účastí, spolu s členskými státy, mimo jiné ve zvláštních komisích pravidelně organizovaných Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém.

    (6)

    Společný právní rámec uplatňovaný mezi členskými státy Unie a třetími státy by mohl být nejlepším řešením citlivých případů mezinárodních únosů dětí.

    (7)

    Haagská úmluva z roku 1980 uvádí, že se uplatňuje ve vztazích mezi přistupujícím státem a těmi smluvními státy, které prohlásí, že s přistoupením souhlasí.

    (8)

    Haagská úmluva z roku 1980 neumožňuje organizacím pro regionální hospodářskou integraci, jako je Unie, stát se její smluvní stranou. Unie proto nemůže k uvedené úmluvě přistoupit ani nemůže uložit prohlášení o přijetí přistupujícího státu.

    (9)

    V souladu s posudkem 1/13 Soudního dvora Evropské unie (3) spadají prohlášení o přijetí v rámci Haagské úmluvy z roku 1980 do výlučné vnější pravomoci Unie.

    (10)

    San Marino uložilo svůj dokument o přistoupení k Haagské úmluvě z roku 1980 dne 14. prosince 2006. Haagská úmluva z roku 1980 vstoupila pro San Marino v platnost dne 1. března 2007.

    (11)

    Všechny členské státy, s výjimkou Dánska, Chorvatska, Nizozemska, Portugalska a Rumunska, již přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 přijaly. Posouzení situace v San Marinu vedlo k závěru, že Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení San Marina za podmínek stanovených v Haagské úmluvě z roku 1980.

    (12)

    Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko by proto měly být oprávněny v zájmu Unie uložit svá prohlášení o přijetí přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí. Ostatní členské státy Unie, které přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 již přijaly, by neměly ukládat nová prohlášení o přijetí, neboť stávající prohlášení zůstávají podle mezinárodního práva veřejného platná.

    (13)

    Spojené království a Irsko jsou vázány nařízením Brusel IIa, a účastní se přijímání a používání tohoto rozhodnutí.

    (14)

    V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

    PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

    Článek 1

    1.   Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko se tímto opravňují přijmout v zájmu Unie přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980.

    2.   Členské státy uvedené v odstavci 1 uloží do dne 19. prosince 2018 prohlášení o tom, že v zájmu Unie přijímají přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980, a to v tomto znění:

    „[Plný název ČLENSKÉHO STÁTU] prohlašuje, že v souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2017/2463 přijímá přistoupení San Marina k Haagské úmluvě ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.“

    3.   Členské státy uvedené v odstavci 1 uvědomí Radu a Komisi o uložení svých prohlášení o přijetí přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 a sdělí Komisi znění těchto prohlášení do dvou měsíců od jejich uložení.

    Článek 2

    Členské státy, které již uložily svá prohlášení o přijetí přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 přede dnem přijetí tohoto rozhodnutí, neuloží žádná nová prohlášení.

    Článek 3

    Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem oznámení.

    Článek 4

    Toto rozhodnutí je určeno Chorvatsku, Nizozemsku, Portugalsku a Rumunsku.

    V Bruselu dne 18. prosince 2017.

    Za Radu

    předsedkyně

    K. SIMSON


    (1)  Stanovisko ze dne 30. listopadu 2017 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

    (2)  Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1).

    (3)  ECLI:EU:C:2014:2303.


    Top