PŘÍLOHA

HLAVNÍ SMĚRY POLITIK ZAMĚSTNANOSTI ČLENSKÝCH STÁTŮ

ČÁST II INTEGROVANÝCH HLAVNÍCH SMĚRŮ STRATEGIE EVROPA 2020

Hlavní směr 5: Podpora poptávky po pracovní síle

Členské státy by měly usnadňovat vytváření kvalitních pracovních míst, omezit překážky, s nimiž se setkávají podniky při najímání pracovníků, podporovat podnikání, a zejména povzbuzovat vytváření a růst malých podniků. Členské státy by měly aktivně podporovat sociální ekonomiku a sociální inovace.

Mělo by dojít k přesunu daňové zátěže směrem od zdanění práce na jiné daňové zdroje s menším negativním dopadem na růst a zaměstnanost, přičemž by se měly chránit příjmy pro přiměřenou sociální ochranu a prorůstové výdaje. Daňové úlevy pro pracující by měly být zaměřeny na odstranění překážek a demotivujících prvků ve vztahu k účasti na trhu práce, zejména pro osoby nejvzdálenější trhu práce.

Členské státy by spolu se sociálními partnery a v souladu s vnitrostátní praxí měly podporovat mechanismy stanovování mezd umožňující, aby mzdy reagovaly na vývoj produktivity. Měly by být zohledněny rozdíly v dovednostech a odlišnosti hospodářského výkonu jednotlivých regionů, odvětví a podniků. Při stanovování minimální mzdy by členské státy a sociální partneři měli zvážit její dopad na chudobu pracujících, vytváření pracovních míst a konkurenceschopnost.

Hlavní směr 6: Zlepšení nabídky práce, dovedností a kompetencí

Členské státy by měly ve spolupráci se sociálními partnery podporovat produktivitu a zaměstnatelnost prostřednictvím vhodné nabídky příslušných znalostí, dovedností a kompetencí. Členské státy by měly provést nezbytné investice do všech systémů vzdělávání a odborné přípravy a cílem zlepšit jejich účinnost a efektivitu při zvyšování dovedností a kompetencí pracovní síly, a umožnit jim tak lépe předvídat a reagovat na rychle se měnící potřeby dynamických trhů práce v kontextu zvyšující se digitalizace ekonomiky a změn v oblasti technologií, životního prostředí a demografie. Členské státy by měly zintenzivnit úsilí o zlepšení přístupu všech osob ke kvalitnímu celoživotnímu učení a provádět strategie aktivního stárnutí umožňující prodloužení produktivního věku.

Měly by být řešeny strukturální nedostatky v systémech vzdělávání a odborné přípravy v zájmu zajištění kvalitních výsledků učení a omezení počtu mladých lidí, kteří předčasně ukončují školní docházku. Členské státy by měly zvýšit úroveň dosaženého vzdělání, podporovat učební systémy zaměřené na praxi, jako je duální vzdělávání, zdokonalit odborné vzdělávání a rozšířit příležitosti pro uznávání a ověřování dovedností a kompetencí získaných mimo rámec formálního vzdělávání.

Je třeba řešit vysokou nezaměstnanost a neaktivitu. Je třeba podstatně omezit dlouhodobou a strukturální nezaměstnanost a předcházet jí, a to prostřednictvím komplexních a vzájemně se umocňujících strategií, které zahrnují individualizovanou aktivní podporu umožňující návrat na trh práce. Měla by být komplexně řešena nezaměstnanost mladých lidí a vysoký počet mladých lidí, kteří nemají zaměstnání ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a to strukturálním zlepšením přechodu ze vzdělávání do zaměstnání, mimo jiné prostřednictvím plného provedení záruk pro mladé lidi.

Měly by být omezeny překážky pro zaměstnávání, zejména u znevýhodněných skupin.

Je třeba zvýšit účast žen na trhu práce a musí být zajištěna rovnost žen a mužů, mimo jiné i rovným odměňováním žen a mužů. Je třeba prosazovat slaďování pracovního a rodinného života, zejména přístup k finančně dostupnému kvalitnímu předškolnímu vzdělávání, pečovatelským službám a dlouhodobé péči.

Členské státy by měly plně využívat Evropského sociálního fondu a dalších fondů Unie v zájmu posílení zaměstnanosti, sociálního začlenění, celoživotního učení a vzdělávání a zlepšení veřejné správy.

Hlavní směr 7: Zlepšení fungování trhů práce

Členské státy by měly zohledňovat zásady flexibility a jistoty („flexikurita“). Měly by omezit segmentaci v rámci trhů práce a předcházet jí, jakož i bojovat proti nehlášené práci. Pravidla pracovněprávní ochrany, pracovní právo a instituty by měly vytvořit vhodné prostředí pro nábor pracovníků a zároveň poskytovat vhodnou úroveň ochrany všem zaměstnaným osobám i osobám hledajícím zaměstnání. Mělo by být zajištěno vytváření kvalitních pracovních míst z hlediska socioekonomického zabezpečení, organizace práce, příležitostí v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, pracovních podmínek (včetně zdraví a bezpečnosti) a rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.

Členské státy by měly v souladu s vnitrostátní praxí úzce zapojit vnitrostátní parlamenty a sociální partnery do přípravy a provádění příslušných reforem a politik, aby se zlepšily fungování a účinnost sociálního dialogu na vnitrostátní úrovni.

Členské státy by měly posílit aktivní politiky na trhu práce zvýšením jejich účinnosti, zaměření, pokrytí a vzájemného působení s pasivními opatřeními, a to spolu s právy a povinnostmi nezaměstnaných osob týkajícími se aktivního hledání práce. Tyto politiky by se měly zaměřit na zlepšení souladu mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce a měly by podporovat udržitelný přechod.

Členské státy by měly usilovat o lepší a účinnější veřejné služby zaměstnanosti za účelem snížení nezaměstnanosti a zkrácení doby jejího trvání, a to poskytováním uzpůsobených služeb na podporu uchazečů o zaměstnání, podporou poptávky na trhu práce a využíváním systémů měření výkonnosti. Členské státy by měly účinně aktivovat osoby, které se mohou účastnit trhu práce, a tuto účast jim umožnit a zároveň chránit osoby, jež se ho účastnit nemohou. Měly by podporovat inkluzivní trhy práce přístupné všem ženám a mužům, a to tím, že zavedou účinná opatření proti diskriminaci, a pomocí investic do lidského kapitálu podporovat růst zaměstnatelnosti.

Je třeba prosazovat mobilitu pracovníků s cílem využít plného potenciálu evropského trhu práce. Je třeba odstranit překážky mobility v souvislosti se zaměstnaneckými penzijními pojištěními a uznáváním kvalifikací. Členské státy by zároveň měly bránit zneužívání stávajících pravidel a uznat potenciální „odliv mozků“ z určitých regionů.

Hlavní směr 8: Podpora sociálního začlenění, boj s chudobou a prosazování rovných příležitostí

Členské státy by měly modernizovat systémy sociální ochrany, aby poskytovaly efektivní, účinnou a přiměřenou ochranu ve všech fázích života jednotlivce a přitom podporovaly sociální začlenění, prosazovaly rovné příležitosti, včetně pro ženy a muže, a řešily nerovnosti. Doplněním univerzálního přístupu o přístupy selektivní se zlepší účinnost těchto systémů, přičemž zjednodušení by mělo vést k lepšímu přístupu k těmto systémům a jejich lepší kvalitě. Měla by se věnovat větší pozornost preventivním a integrovaným strategiím. Systémy sociální ochrany by měly podporovat sociální začlenění tím, že budou podněcovat osoby k aktivní účasti na trhu práce a ve společnosti. Zásadní význam mají cenově dostupné, přístupné a kvalitní služby, jako je péče o děti, mimoškolní péče, vzdělávání, odborná příprava, bydlení, zdravotní služby a dlouhodobá péče. Zvláštní pozornost je třeba věnovat i základním službám a opatřením s cílem předcházet předčasnému ukončování školní docházky, snížit chudobu pracujících a bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

Za tímto účelem by se měly používat různé nástroje, které se budou navzájem doplňovat a budou uplatňovány v souladu se zásadami aktivního začleňování, včetně služeb podporujících aktivaci pracovní síly, přístupných kvalitních služeb a odpovídající podpory příjmů, zaměřených na individuální potřeby. Systémy sociální ochrany by měly být koncipovány tak, aby usnadňovaly zahrnutí všech oprávněných osob, podporovaly ochranu a investice do lidského kapitálu a pomáhaly předcházet chudobě a sociálnímu vyloučení, snižovat je a chránit před nimi během celého životního cyklu.

V kontextu prodlužující se délky života a demografických změn by měly členské státy zajistit udržitelnost a přiměřenost důchodových systémů pro ženy i muže. Členské státy by měly zlepšit kvalitu, přístupnost, efektivnost a účinnost systémů zdravotní a dlouhodobé péče při současném zachování udržitelnosti.