17.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/1

(1)

Nařízením (ES) č. 1601/2001 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo z dovozu některých železných nebo ocelových lan a kabelů pocházejících z Ruské federace, Turecka, Thajska a České republiky. Uvedená opatření jsou dále uváděna jako „původní opatření“ a šetření, na jehož základě byla tato opatření uložena, je dále uváděno jako „původní šetření“.

(2)

Komise přijala v srpnu 2001 nabídku cenového závazku ruského výrobce (JSC Severstal-Metiz). Tato dohoda o závazku byla v říjnu 2007 zrušena (3), protože kvůli obtížím se správnou klasifikací velkého počtu jednotlivých typů výrobku vyvážených uvedenou společností byla považována za neproveditelnou.

(3)

Nařízením (ES) č. 1279/2007 (4) zachovala Rada původní opatření pro Ruskou federaci po částečném prozatímním přezkumu a přezkumu před pozbytím platnosti v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Na tato opatření se dále odkazuje jako na „platná opatření“ a na šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti se dále odkazuje jako na „poslední šetření“. Nařízení (ES) č. 1279/2007 ukončilo i opatření týkající se dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících z Turecka a Thajska.

(4)

V současné době (5) jsou v platnosti také opatření proti ocelovým lanům a kabelům z Ukrajiny a Čínské lidové republiky, která byla rozšířena na dovoz ocelových lan a kabelů zasílaných z Maroka, Moldavska a Korejské republiky.

(5)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) (6) oznámila Komise dne 27. října 2012 zahájení přezkumu před pozbytím platnosti antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících z Ruské federace podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(6)

Přezkum byl zahájen na základě odůvodněné žádosti podané styčným výborem Evropského svazu výrobního odvětví drátěných lan (European Union Wire Rope Industries, dále jen „EWRIS“ nebo „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 50 % celkové výroby některých železných nebo ocelových lan a kabelů v Unii. Žádost byla odůvodněna tím, že pozbytí platnosti opatření by pravděpodobně mělo za následek přetrvání dumpingu a obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(7)

Šetření pokračujícího nebo opakovaného dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2011 do 30. září 2012 (dále jen „období přezkumného šetření“). Zkoumání tendencí významných pro posouzení toho, nakolik jsou pokračování nebo opakovaný výskyt újmy pravděpodobné, se týkalo období od 1. ledna 2009 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(8)

Komise oficiálně informovala vyvážející výrobce, výrobce v Unii, dovozce a uživatele, o nichž věděla, jakož i žadatele a orgány vyvážející země. Zúčastněné strany dostaly možnost písemně se k věci vyjádřit a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(9)

Vzhledem k možnému velkému počtu vyvážejících výrobců v Ruské federaci zahrnutých do šetření předpokládalo oznámení o zahájení řízení původně výběr vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení. Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, byli vyvážející výrobci z Ruské federace požádáni, aby se ve lhůtě 15 dnů od zahájení řízení přihlásili a poskytli Komisi informace požadované v oznámení o zahájení řízení.

(10)

Vzhledem k tomu, že pouze dva vyvážející výrobci v Ruské federaci poskytli informace požadované v oznámení o zahájení řízení a vyjádřili ochotu dále spolupracovat s Komisí, bylo rozhodnuto, že se pro vyvážející výrobce nepoužije výběr vzorku.

(11)

Komise v oznámení o zahájení řízení sdělila, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii, a vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily k uvedenému programu ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení. Tento předběžný vzorek tvořilo pět výrobců v Unii, kteří byli shledáni reprezentativními zástupci výrobního odvětví Unie, pokud jde o objem výroby a prodej obdobného výrobku v Unii.

(12)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky, byly navrhované společnosti vybrány do konečného vzorku a zúčastněné strany byly odpovídajícím způsobem informovány. Nakonec se však jedna z vybraných společností ze vzorku stáhla. Komise se proto rozhodla omezit vzorek na čtyři zbývající společnosti, které byly i pak shledány reprezentativními zástupci výrobního odvětví Unie, pokud jde o objem výroby (29,3 %) a prodej (20,9 %) obdobného výrobku v Unii.

(13)

Ačkoli se v oznámení o zahájení řízení předpokládal výběr vzorku dovozců, kteří nejsou ve spojení, nepřihlásil se ani žádný dovozce, který není ve spojení, ani žádný uživatel. Proto nebyli dovozci, kteří nejsou ve spojení, zařazeni do vzorku.

(14)

Dotazníky byly zaslány uvedeným čtyřem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, dvěma vyvážejícím výrobcům v Ruské federaci a jednomu dovozci, který je ve spojení.

(15)

Na dotazník odpověděli uvedení čtyři výrobci v Unii zařazení do vzorku, dovozce ve spojení a jeden vyvážející výrobce z Ruské federace.

(16)

Přestože se původně přihlásili dva vyvážející výrobci z Ruské federace, pouze jeden z nich poskytl odpověď na dotazník a je považován v šetření za spolupracující stranu. Spolupracující vyvážející výrobce má stoprocentně vlastněnou dceřinou společnost se sídlem v Itálii, rovněž vyrábějící ocelová lana a kabely a dovážející dotčený výrobek z Ruské federace. Druhý vyvážející výrobce poskytl písemné stanovisko v době zahájení šetření, a i když byl vyzván, aby vyplnil dotazník, neučinil tak. Má se proto za to, že druhý vyvážející výrobce při šetření nespolupracoval.

(17)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro stanovení pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu a výsledné újmy a pro stanovení zájmu Unie. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(18)

Dotčeným výrobkem je stejný výrobek jako v původním šetření a posledním šetření, na jejichž základě byla uložena platná opatření, tj. železná a ocelová lana a kabely, včetně uzavřených lan, s výjimkou lan a kabelů z nerezové oceli, s největším průřezem přesahujícím 3 mm, též s připojenými tvarovkami (v terminologii výrobního odvětví jsou často označovány jako „OLK“), v současnosti kódů KN ex 7312 10 81, ex 7312 10 83, ex 7312 10 85, ex 7312 10 89 a ex 7312 10 98 (dále jen „dotčený výrobek“).

(19)

Přezkum před pozbytím platnosti potvrdil, že ocelová lana a kabely vyráběné v Ruské federaci a vyvážené do Unie a ocelová lana a kabely vyráběné a prodávané v Unii výrobci z Unie mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a konečná použití, a jsou proto považovány za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(20)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení bylo zkoumáno, zda v současné době dochází k dumpingu a zda by pozbytí platnosti stávajících opatření pravděpodobně vedlo k jeho pokračování nebo obnovení.

(21)

Jak je vysvětleno v 10. bodě odůvodnění, nebylo nutné vybrat vzorek vyvážejících výrobců v Ruské federaci. Spolupracující vyvážející výrobce představoval 99 % vývozu dotčeného výrobku z Ruské federace do Unie během období přezkumného šetření. Na tomto základě byl učiněn závěr, že míra spolupráce byla vysoká.

(22)

Vzhledem k tomu, že dva další známí výrobci v Ruské federaci při šetření nespolupracovali, musely závěry týkající se pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu uvedené níže vycházet z nejlepších dostupných informací, včetně údajů Eurostatu, oficiálních ruských statistických údajů a omezených údajů získaných od druhého výrobce.

(23)

Podle žádosti o přezkum údajně činilo průměrné dumpingové rozpětí u vývozů z Ruské federace do Unie 130,8 %. Jak je uvedeno v oznámení o zahájení řízení (bod 4.1), žadatel srovnal vývozní ceny výrobků vyvážených z Ruské federace do Unie (na úrovni cen ze závodu) s domácími cenami v Ruské federaci.

(24)

V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení bylo nejprve pro spolupracujícího vyvážejícího výrobce určeno, zda byl jeho celkový domácí prodej obdobného výrobku nezávislým odběratelům na ruském domácím trhu reprezentativní, tj. zda celkový objem tohoto prodeje činil nejméně 5 % celkového objemu odpovídajícího prodeje na vývoz do Unie. Bylo zjištěno, že domácí prodej obdobného výrobku ze strany spolupracujícího vyvážejícího výrobce byl celkově reprezentativní.

(25)

Komise poté určila typy obdobného výrobku prodávané vyvážejícím výrobcem na domácím trhu, které byly totožné nebo přímo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(26)

Dále bylo zjišťováno, zda byl prodej na domácím trhu spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní u každého typu výrobku, tj. zda prodej každého typu výrobku na domácím trhu představoval alespoň 5 % objemu prodeje stejného typu výrobku do Unie. U typů výrobku prodávaných v reprezentativním množství se poté v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení zkoumalo, zda se tento prodej uskutečnil v běžném obchodním styku.

(27)

Zjišťování, zda lze u prodeje jednotlivých typů výrobku prodávaných v reprezentativním množství na domácím trhu mít za to, že byl uskutečněn v běžném obchodním styku, vycházelo ze stanovení podílu ziskového prodeje příslušného typu nezávislým odběratelům. Ve všech případech, kdy se prodej určitého typu výrobku na domácím trhu uskutečnil v dostatečném množství a v běžném obchodním styku, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, vypočítané jako vážený průměr veškerého prodeje tohoto typu na domácím trhu během období přezkumného šetření.

(28)

U zbývajících typů výrobku, jejichž prodej na domácím trhu nebyl reprezentativní nebo se neuskutečnil v běžném obchodním styku, byla v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení běžná hodnota určena početně. Běžná hodnota byla stanovena na základě výrobních nákladů vyvážených typů výrobku, v případě potřeby s připočtením přiměřené částky pro prodejní, správní a režijní náklady a pro přiměřený zisk, a to na základě skutečných údajů o výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku v souladu s čl. 2 odst. 6 první větou základního nařízení.

(29)

Jelikož spolupracující ruský vyvážející výrobce prodával výrobky na vývoz na trh Unie přímo nezávislým odběratelům, byla vývozní cena stanovena na základě skutečně zaplacených nebo splatných cen za dotčený výrobek v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(30)

U vývozního obchodu, při němž se vývoz do Unie uskutečnil prostřednictvím obchodní společnosti ve spojení, byla vývozní cena stanovena podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení na základě ceny obchodníka ve spojení, za kterou byl výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. Byly provedeny úpravy s ohledem na všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem a na zisk, aby se stanovila spolehlivá vývozní cena. Jelikož nezávislí dovozci neposkytli informace o úrovni zisků dosažených během období přezkumného šetření, vycházelo se z průměrného ziskového rozpětí ve výši 5 %.

(31)

Srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a vážené průměrné vývozní ceny bylo provedeno na základě ceny ze závodu a na stejné obchodní úrovni.

(32)

V zájmu spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny bylo podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení přihlédnuto k rozdílům činitelů, u kterých bylo prokázáno, že ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Za tímto účelem byly provedeny náležité úpravy o rozdíly v nákladech na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejších nákladech, finančních nákladech, nákladech na balení, provizích a slevách, pokud byly použitelné a odůvodněné.

(33)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení bylo provedeno srovnání vážené průměrné běžné hodnoty podle typu výrobku a vážené průměrné vývozní ceny odpovídajícího typu dotčeného výrobku. Toto srovnání ukázalo existenci dumpingu, který u vyvážejícího výrobce činil 4,7 %.

(34)

Kromě analýzy existence dumpingu během období přezkumného šetření byla zkoumána též pravděpodobnost pokračování dumpingu v případě zrušení platných opatření. V této souvislosti byly analyzovány tyto prvky: objem a ceny dumpingového dovozu z Ruské federace, přitažlivost trhu Unie a dalších trhů třetích zemí, výrobní kapacita a přebytečná kapacita pro vývoz v Ruské federaci.

(35)

Podle údajů Eurostatu se v posuzovaném období dovoz z Ruské federace zvýšil z 2 005 tun v roce 2009 na 2 343 tun v období přezkumného šetření, což představovalo přibližně 1 % spotřeby Unie v období přezkumného šetření a v posuzovaném období. Jak je uvedeno výše v 33. bodě odůvodnění, dovoz od spolupracujícího vyvážejícího výrobce byl uskutečňován za dumpingové ceny (4,7 %) i navzdory platnému antidumpingovému clu.

(36)

Vývoz do Unie představoval 3 % celkového prodeje spolupracujícího výrobce, zatímco většina prodeje (85 %) se uskutečnila na ruském domácím trhu. Domácí trh vzrostl v posuzovaném období o 38 % (7) a může dále růst, bude-li i nadále růst HDP Ruské federace, jak předpokládají veřejně dostupné zdroje, specializující se na ekonomickou analýzu. Informace shromážděné v průběhu šetření navíc ukázaly, že spolupracující výrobce nevyrábí veškeré typy dotčeného výrobku, a proto jeho konkurenční tlak na výrobce v Unii je omezený. Tak je tomu pravděpodobně i v případě dvou dalších výrobců, a to vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici žádné informace o investicích do nových strojů, které by například umožnily výrobu dotčeného výrobku s větším průměrem. Omezený konkurenční tlak ze strany vyvážejících výrobců z Ruské federace se dále zdá být rovněž potvrzen přítomností výrobců z Unie na ruském trhu. Podle oficiálních ruských celních statistických údajů představoval vývoz obdobného výrobku výrobců z Unie do Ruské federace 30 % veškerého dovozu obdobného výrobku na ruský trh v období přezkumného šetření, v důsledku čehož byli výrobci z Unii největšími vývozci na ruském trhu.

(37)

V reakci na poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že předpokládaný růst HDP Ruska (v rozmezí 3 %) je velmi mírný a neumožní další rozvoj ruského trhu ocelových lan a kabelů. V důsledku toho ruský trh nemusí být schopen absorbovat větší objem obdobného výrobku. V této souvislosti je třeba poznamenat, že růst ruského HDP během posuzovaného období, tj. od roku 2009 do konce období šetření, byl nižší než očekávaný růst pro rok 2014, nicméně umožnil růst trhu ocelových lan a kabelů v Rusku o 38 %. Námitka byla proto zamítnuta.

(38)

Táž strana také poukázala na nové typy výrobků, které spolupracující vyvážející výrobce nedávno vyvinul (ve spolupráci se svou dceřinou společností se sídlem v Unii), a tvrdila, že to potvrzuje investice uskutečněné tímto výrobcem během posuzovaného období. Tato skutečnost však neodporuje závěru, že spolupracující výrobce není schopen vyrábět všechny typy lan (zejména ocelová lana a kabely ve vyšším kvalitativním segmentu trhu). Námitka byla proto zamítnuta.

(39)

Na přitažlivost trhu Unie by se mělo rovněž pohlížet v souvislosti tím, že ruští vyvážející výrobci převzali některé výrobce Unie. Dva ruští výrobci nyní vlastní dceřiné společnosti se sídlem v Unii. Inspekce na místě provedená u dceřiné společnosti spolupracujícího vývozce, která má sídlo v Unii, ukázala, že se prodej uskutečňoval převážně na evropském trhu a že související prodej mezi spolupracujícím vývozcem a touto dceřinou společností byl v období přezkumného šetření omezený.

(40)

Na základě údajů od spolupracujícího vývozce je třeba poukázat na to, že objem ruského vývozu dotčeného výrobku do třetích zemí v období přezkumného šetření přesáhl objem vývozu do Unie čtyřikrát. Vývozní ceny spolupracujícího vyvážejícího výrobce pro třetí země byly v průměru nižší než domácí prodejní cena v Ruské federaci, ale v průměru na vyšší úrovni než vývozní ceny pro trh Unie. To umožňuje závěr, že prodej na vývoz na trhy třetích zemí je přitažlivější než prodej na trhu Unie. V této souvislosti se poukazuje na existenci již dlouho zavedených prodejních kanálů na trzích Společenství nezávislých států (SNS).

(41)

V reakci na poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že vývozní ceny ruských výrobců na trzích třetích zemí jsou ve skutečnosti nižší než vývozní ceny pro Unii. Odvolával se přitom na srovnání mezi průměrnými vývozními cenami pro Ukrajinu a některé evropské státy, vycházející údajně z ruských celních statistických údajů. Nebyly předloženy žádné původní údaje tvořící základ pro srovnání. V této souvislosti je třeba poznamenat, že srovnání cenového rozdílu mezi ruskými vývozními cenami pro Unii a pro trhy třetích zemí provedené při šetření vycházelo z ověřených údajů uvedených v dotazníku spolupracujícím vyvážejícím výrobcem. Toto srovnání cen bylo provedeno na úrovni ceny ze závodu s přihlédnutím k rozdílům mezi jednotlivými typy výrobků a obchodní úrovní. Průměrné ceny, které žadatel předložil, neodrážejí složitost cenových složek a rozpětí existující na trhu ocelových lan a kabelů a způsobenou významným množstvím různých výrobků a různou obchodní úrovní. Námitka byla proto zamítnuta.

(42)

Táž strana tvrdila, že objem vývozu výrobního odvětví Unie do Ruské federace není v tomto případě důležitý, a poukázala na zvýšený dovoz z Čínské lidové republiky do Ruské federace a potřebu zohlednit jej při analýze, protože představuje konkurenční hrozbu pro přítomnost ruských výrobců na trzích Ruska a SNS. V tomto ohledu je skutečnost, že výrobci z Unie jsou i nadále vedoucími vývozci na ruském trhu, důležitá, protože mimo jiné potvrzuje, že ruští výrobci nejsou schopni vyrábět všechny typy ocelových lan a kabelů, pro které existuje poptávka na ruském trhu. Pokud jde o čínský vývoz do Ruské federace, je třeba poznamenat, že vzrostl současně s prudkým růstem poptávky na ruském trhu. Nebyly poskytnuty žádné informace, např. týkající se čínských vývozních cen pro Ruskou federaci a země SNS nebo vlastností dováženého výrobku, který je předmětem šetření, aby bylo možné provést další analýzu. A je třeba také uvést, že podle ruských celních statistických údajů měli ruští výrobci dotčeného výrobku v období přezkumného šetření stále vedoucí postavení na domácím trhu a že celkový dovoz na tento trh představoval pouze 15 % ruského trhu ocelových lan a kabelů. Námitka byla proto zamítnuta.

(43)

Podle žádosti o přezkum činila výrobní kapacita všech ruských vyvážejících výrobců 115 000 tun. Během šetření žadatel nově odhadl ruskou výrobní kapacitu; ta je podle něj v rozmezí od 220 000 do 250 000 tun, což ale nijak nedoložil. Na základě ověřených údajů od spolupracujícího vývozce, údajů předložených druhým známým výrobcem a údajů o třetím výrobci obsažených v žádosti byla výrobní kapacita všech ruských výrobců dotčeného výrobku stanovena na zhruba 158 000 tun. V této souvislosti je třeba poznamenat, že výrobní kapacita spolupracujícího výrobce prošla v posuzovaném období strukturálními úpravami, v jejichž důsledku byla jedna výrobní dílna uzavřena.

(44)

V reakci na poskytnutí konečných informací jedna strana tvrdila, že některé stroje z uzavřené dílny byly přemístěny do jiných výrobních závodů spolupracujícího výrobce. Nicméně toto tvrzení nebylo doloženo. V tomto ohledu důkazy shromážděné v průběhu šetření potvrzují, že spolupracující výrobce během posuzovaného období prošel strukturálními úpravami, které zahrnovaly vyřazení některých strojů ve všech třech výrobních závodech a uzavření jedné výrobní dílny. Zároveň nelze vyloučit, že některé stroje z uzavřené výrobní dílny byly přemístěny do zbývajících výrobních závodů. V každém případě to nemění nic na odhadu výrobní kapacity tohoto výrobce a Ruska celkově, což dotyčná strana nezpochybnila. Námitka byla proto zamítnuta.

(45)

Pokud jde o otázku využití kapacity a nadbytečné kapacity, předpokládalo se na základě údajů dvou výrobců a vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici žádné přesné informace o využití kapacity třetího výrobce, že jeho využití kapacity odpovídalo v období přezkumného šetření využití kapacit dvou dalších výrobců, tj. 90 %. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl učiněn závěr, že celková volná kapacita v Ruské federaci činí řádově 17 000 tun. To odpovídá přibližně 8 % spotřeby Unie v období přezkumného šetření.

(46)

Vzhledem k výše popsaným zjištěním, totiž že vývoz z Ruské federace byl v období přezkumného šetření stále dumpingový, je pravděpodobné přetrvávání dumpingu na trhu Unie, pokud by stávající antidumpingová opatření byla zrušena.

(47)

Nicméně je třeba zdůraznit tyto body. Za prvé, volná kapacita v Ruské federaci je omezeně dostupná a může být absorbována rychle rostoucí poptávkou na domácím trhu. Za druhé, ruští výrobci nemají kapacity, aby mohli dodávat všechny typy lan, a proto je jejich konkurenční tlak na trhu Unie omezený. Za třetí, dva ze tří známých vyvážejících výrobců mají své stoprocentně vlastněné dceřiné společnosti v Unii, které vyrábějí obdobný výrobek. Na základě informací získaných od dceřiné společnosti spolupracujícího vyvážejícího výrobce je možné pozorovat, že obdobný výrobek vyráběný dceřinou společností se prodává především na trhu Unie, zatímco vyvážející výrobce vyrábí a prodává obdobný výrobek převážně pro ruský trh. Ruští vyvážející výrobci mají kromě toho silné obchodní vazby na trhy třetích zemí, zejména na trhy v zemích SNS, které budou přitažlivější pro ruské vývozce, protože v průměru ceny účtované na těchto trzích jsou vyšší než ceny účtované v Unii. Na tomto základě byl učiněn závěr, že dovoz dotčeného výrobku z Ruské federace by pravděpodobně výrazně nevzrostl, kdyby opatření pozbyla platnosti.

(48)

Během období přezkumného šetření ocelová lana a kabely vyrábělo více než 30 výrobců v Unii. Má se tedy za to, že výroba těchto výrobců (stanovená na základě podkladů doručených spolupracujícími výrobci a pro ostatní výrobce v Unii na základě údajů z žádosti o přezkum) představuje výrobu v Unii ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(49)

Jak je vysvětleno ve 12. bodě odůvodnění, vzhledem k vysokému počtu výrobců v Unii byl vybrán vzorek. Pro účely analýzy újmy byly stanoveny ukazatele újmy na těchto dvou úrovních:

(50)

Spotřeba v Unii se mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření zvýšila o 8 % ze 195 426 tun na 211 380 tun.

(51)

Podle údajů Eurostatu se objem dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z Ruské federace mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření zvýšil z 2 005 tun na 2 343 tun. I přes tento nárůst jsou tyto objemy nižší než dovoz z Ruské federace během posledního šetření, kdy dovoz činil 2 908 tun za rok 2005 a 3 323 tun pro období od 1. července 2005 do 30. června 2006 (poslední období přezkumného šetření). Od konce období přezkumného šetření vykazoval dovoz z Ruska klesající tendenci (snížení o 20 %).

(52)

Podíl ruského dovozu na trhu činil v roce 2009 1,03 % a v období přezkumného šetření 1,11 %.

(53)

Co se týká dovozních cen, ty se v posuzovaném období trvale zvyšovaly a celkem vzrostly o 12 %.

(54)

Cenové podbízení bylo stanoveno pomocí vývozních cen spolupracujícího ruského výrobce bez antidumpingového cla, přičemž bylo zjištěno, že se pohybují od 54,7 % do 69,0 % v závislosti na typech výrobku s váženým průměrným rozpětím cenového podbízení ve výši 63,4 %. Nicméně s ohledem na malý objem dovozu z Ruské federace a početnost existujících různých typů ocelových lan a kabelů by cenové podbízení mohlo být stanoveno pouze na základě velmi malého počtu stejných typů výrobku s nízkými objemy (19,9 tuny). Proto lze považovat rozpětí cenového podbízení pouze za orientační.

(55)

Dovoz z jiných zemí než z Ruské federace se během posuzovaného období zvýšil o 10,6 %, což je více než nárůst spotřeby na trhu Unie (+ 8 %). I přes nárůst podílu jiných zemí než Ruské federace na trhu Unie lze příslušné podíly na trhu považovat za stabilní.

(56)

Hlavní vyvážející země během období přezkumného šetření byly Jižní Korea s podílem na trhu 16 %, ČLR (1,78 %), Thajsko s podílem na trhu 1,65 % a Ruská federace (viz výše, podíl na trhu 1,11 %), zatímco podíl výrobního odvětví Unie na trhu byl téměř 60 %.

(57)

Celkově průměrné ceny dovozu obdobného výrobku z jiných zemí zůstaly během posuzovaného období stabilní a neměnné a podbízení vůči výrobnímu odvětví Unie činilo v průměru 57 %.

(58)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení Komise posoudila všechny relevantní hospodářské činitele a ukazatele, které ovlivňují stav výrobního odvětví Unie.

(59)

Vzhledem k tomu, že v případě výrobního odvětví Unie byl použit výběr vzorku, byla újma posouzena na základě informací shromážděných na úrovni celého výrobního odvětví Unie (makroekonomické prvky, jak jsou vymezeny ve 49. bodě odůvodnění) a na základě informací shromážděných na úrovni výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku (mikroekonomické prvky, jak jsou vymezeny ve 49. bodě odůvodnění).

(60)

Výroba výrobního odvětví Unie se mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření zvýšila o 6 %, tj. z 214 475 tun na 228 368 tun. V souvislosti se zvýšenou spotřebou (+ 8 %), jak je uvedeno v 52. bodě odůvodnění, výrobní odvětví Unie zvýšilo objem své výroby o 6 %.

(61)

Zvýšení spotřeby Unie (+ 8 %) rovněž vyvolalo zvýšení výroby výrobního odvětví Unie o 6 %.

(62)

Prodej výrobního odvětví Unie na trhu Unie se mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření zvýšil o 7 %.

(63)

Výrobnímu odvětví Unie se podařilo udržet svůj podíl na trhu během posuzovaného období poměrně stabilní, tj. na 60 % v roce 2009 a na 59 % v období přezkumného šetření.

(64)

Mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření, kdy se spotřeba v Unii zvýšila o 8 %, se i objem prodeje výrobního odvětví Unie zvýšil, a to o 7 %. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu lze proto považovat za stabilní, i když podíl na trhu mírně klesl, zatímco dovoz z Ruské federace se mírně zvýšil.

(65)

Zatímco výrobci v Unii zařazení do vzorku během posuzovaného období vykázali nárůst o 5 %, zaměstnanost celého výrobního odvětví Unie se podle odhadu žadatele liší a vykazuje negativní tendenci, totiž pokles o 6 % mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření.

(66)

Co se týká dopadu velikosti zjištěných skutečných dumpingových rozpětí (4,7 %) na výrobní odvětví Unie, nelze tento dopad vzhledem k nízkému celkovému objemu dovozu z Ruské federace a poměrně nízkému dumpingovému rozpětí považovat za významný.

(67)

Konečný stav zásob výrobního odvětví Unie se mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření zmenšil.

(68)

Jednotkové prodejní ceny výrobního odvětví Unie mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření vzrostly o 8 %. Tento cenový vývoj souvisí se skutečností, že se výrobnímu odvětví Unie podařilo přenést nárůst výrobních nákladů (o 8 %) na uživatele. Souvisí rovněž s postupným přechodem výrobního odvětví Unie na ocelová lana a kabely s větším průměrem a větší zaměřenost na lana pro zvláštní účely.

(69)

Mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření se průměrná mzda na plný pracovní úvazek zvýšila o 20 %. Po restrukturalizaci některých společností zařazených do vzorku se poměr řídících a administrativních pracovníků k manuálním pracovníkům zvýšil, což se odráží ve vyšších průměrných mzdových nákladech na jednoho zaměstnance.

(70)

Produktivita pracovních sil výrobního odvětví Unie, měřená jako produkce na pracovníka na plný pracovní úvazek za rok, v posuzovaném období kolísala, protože se v roce 2010 snížila a poté v roce 2011 a v období přezkumného šetření opět vzrostla.

(71)

Investice do ocelových lan a kabelů se v posuzovaném období zvýšily o 271 %, byly významné a v období přezkumného šetření činily více než 16 milionů EUR. Výrobci zařazení do vzorku v posuzovaném období neměli problém získávat kapitál. Navíc velká část investic mohla být financována z vlastních vytvořených peněžních toků.

(72)

Výrobcům zařazeným do vzorku se během celého posuzovaného období dařilo dosahovat zisku. Zisky dosažené od roku 2009 do období přezkumného šetření byly navzdory poklesu ve srovnání s rokem 2009 vyšší než 5 % cílový zisk stanovený v původním šetření.

(73)

Návratnost investic, vyjádřená jako celkový zisk z činnosti v oblasti ocelových lan a kabelů v procentech čisté účetní hodnoty aktiv přímo a nepřímo souvisejících s výrobou ocelových lan a kabelů, v celém posuzovaném období v zásadě sledovala tendenci zaznamenanou u ziskovosti. Navzdory poklesu je tento ukazatel i nadále dosti vysoký.

(74)

Stav peněžních toků zůstává celkově velmi pozitivní navzdory jistému zhoršení mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření: sleduje do určité míry vývoj ziskovosti za celé posuzované období.

(75)

Z většiny ukazatelů vyplývá, že výrobní odvětví Unie přizpůsobilo své výrobní zařízení, aby lépe reagovalo na nové hospodářské prostředí a mohlo využít příležitostí na trzích v Unii a mimo ni v segmentech, v nichž lze dosáhnout vysokých marží. Zlepšení hospodářské a finanční situace výrobního odvětví Unie po uložení antidumpingových opatření v roce 2001 dokládá, že opatření jsou účinná a že výrobní odvětví Unie překonalo účinky minulého dumpingu.

(76)

Během posuzovaného období se výrobnímu odvětví Unie víceméně podařilo udržet svůj podíl na trhu, ceny vzrostly o 8 %, zásoby zůstaly na přiměřené úrovni, přičemž se objem výroby a spotřeba zvýšily. Výrobní odvětví Unie bylo v celém posuzovaném období ziskové, přestože zisky byly na nižší úrovni v období přezkumného šetření než v roce 2009. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze vyvodit závěr, že v posuzovaném období nebyla výrobnímu odvětví Unie způsobena podstatná újma.

(77)

Bylo posuzováno i to, zda by se v případě pozbytí platnosti opatření obnovila podstatná újma. Má se za to, že to se pravděpodobně nestane, a to z důvodů, které jsou vysvětleny níže.

(78)

Jak je zdůrazněno v 54. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že ceny výrobků dovážených z Ruské federace se podbízejí vůči cenám Unie. Nicméně vzhledem k nízkému objemu odpovídajících typů výrobku lze toto rozpětí cenového podbízení považovat pouze za orientační.

(79)

Jak je vysvětleno v 51. bodě odůvodnění, objem dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z Ruské federace činil v roce 2009 2 005 tun a v období přezkumného šetření 2 343 tun, což představovalo podíl na trhu ve výši 1,03 %, resp. 1,11 %.

(80)

Jak je vysvětleno v 43. a 45. bodě odůvodnění, celková ruská výrobní kapacita se odhaduje na přibližně 158 000 tun, zatímco podle odhadu z posledního šetření její výše byla přibližně stejná jako celková spotřeba Unie, tedy 220 000 tun. Volné kapacity jsou dále v současné době zřejmě omezené.

(81)

Při posledním šetření se vycházelo z toho, že ruský trh není schopen absorbovat existující nabídku. V současné době, jak bylo vysvětleno v 36. bodě odůvodnění, domácí spotřeba ocelových lan a kabelů v Rusku v posuzovaném období významně vzrostla o 38 %. Kromě toho veřejně dostupné ekonomické prognózy předpokládají v Ruské federaci v nadcházejících letech silný růst HDP. Volná kapacita v Rusku, jak je uvedeno ve 45. bodě odůvodnění, proto bude pravděpodobně absorbována rychle se rozvíjejícím ruským trhem, protože ruské ceny jsou zhruba o 11 % vyšší než ceny vývozu do Unie. Kromě toho v Rusku vývozní ceny výrobků vyvážených na jiné trhy, zejména zemí SNS, jsou průměrně o 5,6 % vyšší než vývozní ceny výrobků vyvážených do Unie. Je proto nepravděpodobné, že by se podstatná množství volných kapacit nebo jejich současný prodej na výhodnějším domácím trhu nebo trzích zemí SNS přesunuly na trh Unie.

(82)

S ohledem na výše uvedené se vyvozuje závěr, že by zrušení opatření uložených na dovoz pocházející z Ruské federace se vší pravděpodobností nevedlo k obnovení podstatné újmy působené výrobnímu odvětví Unie jako celku.

(83)

S ohledem na výše uvedené by antidumpingová opatření použitelná na dovoz ocelových lan a kabelů z Ruské federace měla být zrušena a toto řízení zastaveno v souladu s čl. 9 odst. 2 a čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(84)

Všechny strany byly informovány o základních skutečnostech a faktorech, na jejichž základě se má doporučit, aby stávající opatření uložená na dovoz pocházející z Ruské federace byla ukončena. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta pro podání připomínek ke zveřejněným zjištěním. Byly obdrženy připomínky jedné zúčastněné strany, která rovněž požádala o slyšení a byla vyslechnuta v přítomnosti úředníka pro slyšení,