1.   Pro účely tohoto rozhodnutí se celková částka finanční pomoci Unie ve výši 364,5 milionu EUR vyhrazená v rámci 11. ERF na sedmileté období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 a stanovená v interní dohodě o zřízení 11. ERF rozdělí následovně:

2.   Prostředky z 11. ERF se nesmí použít na závazky po 31. prosinci 2020, pokud Rada na návrh Komise jednomyslně nerozhodne jinak.

3.   Pokud by se finanční prostředky uvedené v odstavci 1 vyčerpaly před vypršením platnosti tohoto rozhodnutí, přijme Rada příslušná opatření.

1.   Evropská investiční banka:

2.   Finanční prostředky z vlastních zdrojů EIB se poskytují za následujících podmínek:

3.   V případě investic financovaných z vlastních zdrojů EIB ve společnostech veřejného sektoru se mohou od dotyčné zámořské země či dotyčného zámořského území požadovat specifické záruky nebo závazky vázané na projekt.

1.   Ve vztahu k operacím podle tohoto rozhodnutí, jež písemně odsouhlasily, musí dotyčné ZZÚ:

2.   Pro účely tohoto článku se „dotyčnými ZZÚ“ rozumí ZZÚ, které operace využívají.

1.   Zdroje investiční facility se mohou mimo jiné používat:

2.   Kapitálová účast se obvykle týká menšinových nekontrolních podílů a odměňuje se na základě výsledků dotyčného projektu.

3.   Kvazikapitálová pomoc může zahrnovat zálohy akcionářů, konvertibilní dluhopisy, podmíněné, podřízené a účastnické úvěry nebo jiné podobné formy pomoci. Tato pomoc může zahrnovat zejména:

4.   Odměna za každou operaci se určí při poskytnutí úvěru.

5.   Aniž je dotčen odstavec 4,

6.   Záruky se oceňují tak, aby odrážely pojištěná rizika a konkrétní vlastnosti operace.

7.   Úroková sazba běžných úvěrů zahrnuje referenční sazbu, kterou EIB používá pro srovnatelné úvěry se stejnými podmínkami pro lhůty odkladu a splátek, a přirážku, kterou EIB určí.

8.   Běžné úvěry lze poskytovat za zvýhodněných podmínek v těchto případech:

9.   Konečná úroková sazba u úvěrů podle odst. 8 písm. a) nebo b) nesmí být v žádném případě nižší než 50 % referenční sazby.

10.   Prostředky, jež mají být poskytnuty pro tato zvýhodnění, se zpřístupní z investiční facility a nepřesáhnou celkovou částku přidělenou pro investiční financování z investiční facility a z vlastních zdrojů EIB.

11.   Úrokové subvence lze kapitalizovat nebo je lze použít ve formě grantů na podporu projektové technické pomoci, zejména pro finanční instituce v ZZÚ.

1.   Investiční facilita působí ve všech hospodářských odvětvích a podporuje investice soukromých subjektů a obchodně provozovaných subjektů veřejného sektoru včetně hospodářské a technologické infrastruktury, která vytváří příjmy a má zcela zásadní význam pro soukromý sektor. Investiční facilita:

2.   Evropská investiční banka je za náklady vzniklé v souvislosti se správou investiční facility odměňována. Odměna EIB zahrnuje pevnou složku ve výši 0,5 % ročně z počátečních prostředků nástroje a proměnnou složku ve výši maximálně 1,5 % ročně z portfolia investiční facility, které je investováno do projektů v ZZÚ. Odměna se financuje z investiční facility.

3.   Po uplynutí doby platnosti tohoto rozhodnutí, a nevydá-li Rada žádné zvláštní rozhodnutí, se kumulativní čisté zpětné toky do investiční facility převedou do příštího finančního nástroje pro ZZÚ.

1.   Operace v rámci investiční facility podléhají kontrole a schvalovacím postupům, které jsou pro všechny operace EIB definovány v jejích stanovách.

2.   Evropský účetní dvůr vykonává nad operacemi v rámci investiční facility dohled v souladu s postupy, na kterých se dohodl s Komisí a EIB, a zejména v souladu s trojstrannou dohodou mezi Evopskou komisí, Evropským účetním dvorem a Evropskou investiční bankou ze dne 27. října 2003, ve znění průběžných novelizací, doplňků a úprav.

1.   Zástupci EIB, kteří jsou zapojeni do činností spojených s tímto rozhodnutím nebo do provádění tohoto rozhodnutí, požívají v zámořských zemích či na zámořských územích při plnění svých povinností a při cestách do místa nebo z místa, kde mají tyto povinnosti plnit, obvyklých výsad, imunit a prostředků.

2.   Pro úřední sdělení a přenos všech svých dokumentů požívá EIB v zámořských zemích či na zámořských územích režimu přiznaného mezinárodním organizacím.

3.   Úřední korespondence a jiná úřední komunikace orgánů EIB nepodléhá cenzuře.

1.   Kritériem pro přidělování prostředků na dlouhodobý rozvoj je stupeň závislosti hospodářství ZZÚ na vývozu zboží, zejména zemědělských produktů a produktů rybolovu a těžby.

2.   Aby se zmírnily nepříznivé důsledky nestability příjmů z vývozu a ochránil se rozvojový program ohrožený poklesem příjmů, je možné na základě článků 2 a 3 této přílohy mobilizovat dodatečnou finanční podporu z programovatelných prostředků pro dlouhodobý rozvoj země.

1.   Způsobilost pro dodatečné prostředky zakládá:

2.   Nárok na dodatečnou podporu je omezen na čtyři po sobě jdoucí roky.

3.   Dodatečné prostředky se zaznamenávají v účtech veřejných financí dotyčné země. Užívají se v souladu s prováděcími předpisy, jež budou stanoveny podle článku 85 tohoto rozhodnutí. Po dohodě obou stran se mohou prostředky využít k financování programů zahrnutých do vnitrostátního rozpočtu. Část dodatečných prostředků však může být také vyčleněna pro konkrétní odvětví.

1.   Za pocházející ze ZZÚ se považují tyto produkty:

2.   Původní produkty složené ze zcela získaných materiálů nebo z materiálů dostatečně opracovaných nebo zpracovaných ve dvou či více ZZÚ se považují za produkty pocházející z té zámořské země či z toho zámořského území, kde došlo k poslednímu opracování či zpracování.

3.   Pro účely provádění odstavce 1 se území ZZÚ považují za jedno území.

1.   Za zcela získané v ZZÚ se považují:

2.   Pojmy „plavidla ZZÚ“ a „výrobní plavidla ZZÚ“ uvedené v odst. 1 písm. h) a i) se vztahují pouze na plavidla a výrobní plavidla, která splňují všechny tyto požadavky:

3.   Každá z podmínek uvedených v odstavci 2 může být splněna v členských státech nebo v různých ZZÚ. V takovém případě se v souladu s odst. 2 písm. a) produkty považují za pocházející z té zámořské země či zámořského území, kde je registrováno plavidlo či výrobní plavidlo.

1.   Aniž jsou dotčeny články 5 a 6 této přílohy, považují se produkty, které nejsou zcela získány v některé zámořské zemi či na některém zámořském území ve smyslu článku 3 této přílohy, za odtamtud pocházející, pokud jsou splněny podmínky pro dotyčné zboží stanovené v seznamu v dodatku II.

2.   Je-li produkt, který získal status původu v některé zámořské zemi či na některém zámořském území podle odstavce 1, dále v této zemi či na tomto území zpracován a použit jako materiál k výrobě jiného produktu, nezohledňují se nepůvodní materiály, které mohly být k jeho výrobě použity.

3.   U každého produktu se určí, zda byly splněny požadavky odstavce 1.

V případě, kdy je příslušné pravidlo založeno na dodržení maximálního obsahu nepůvodních materiálů, je však s ohledem na výkyvy v nákladech a směnných kurzech možné hodnotu nepůvodních materiálů vypočítat na základě průměru, jak je uvedeno v odstavci 4.

4.   V případě uvedeném v odstavci 3 druhém pododstavci se průměrná cena produktu ze závodu vypočítá na základě součtu cen ze závodu účtovaných v každém prodeji produktů provedeném během předchozího účetního období a průměrná hodnota použitých nepůvodních materiálů se vypočítá na základě souhrnu hodnoty všech nepůvodních materiálů použitých k výrobě produktů za předchozí účetní období určené v zemi vývozu nebo v případě, kdy dosud nejsou k dispozici údaje za celé účetní období, za období kratší, nejméně však za tři měsíce.

5.   Vývozci, kteří se rozhodnou pro výpočet na základě průměrné hodnoty, tuto metodu důsledně používají během roku následujícího po referenčním účetním období nebo případně během roku následujícího po kratším období použitém jako období referenční. Mohou tuto metodu přestat používat, pokud během daného účetního období nebo kratšího reprezentativního období nejméně tří měsíců zaznamenají, že výkyvy v nákladech nebo směnných kurzech, jež odůvodňovaly používání této metody, přestaly existovat.

6.   Průměry uvedené v odstavci 4 se použijí jako cena ze závodu, resp. hodnota nepůvodních materiálů pro účely zjišťování, zda byl dodržen maximální obsah nepůvodních materiálů.

1.   Aniž je dotčen odstavec 3, považují se za opracování nebo zpracování nedostatečná pro to, aby produktu mohl být udělen status původu, bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky článku 4 této přílohy, tyto úkony:

2.   Pro účely odstavce 1 se úkony považují za prosté, jestliže k jejich provádění nejsou nutné žádné zvláštní dovednosti nebo stroje, přístroje či nástroje pro tyto úkony zvláště vyrobené nebo nainstalované.

3.   Při určování, zda se opracování nebo zpracování daného výrobku považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se zohlední všechny úkony, které byly v zámořské zemi či na zámořském území na daném výrobku provedeny.

1.   Nepůvodní materiály, které podle podmínek stanovených na seznamu v dodatku II nemají být použity při výrobě daného produktu, mohou být odchylně od článku 4 této přílohy a s výhradou odstavců 2 a 3 tohoto článku přesto použity, pokud jejich celková hodnota nebo čistá hmotnost stanovená pro produkt nepřesahuje:

2.   Odstavec 1 nepovoluje překročení procentního podílu maximálního obsahu nepůvodních materiálů, jak je určeno v pravidlech stanovených na seznamu v dodatku II.

3.   Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na produkty zcela získané v zámořské zemi či na zámořském území ve smyslu článku 3 této přílohy. Aniž je dotčen článek 5 a čl. 11 odst. 2 této přílohy, přípustná odchylka stanovená v těchto odstavcích se však vztahuje k souhrnu všech materiálů, které jsou použity při výrobě produktu a pro které pravidlo týkající se daného produktu stanovené na seznamu v dodatku I stanoví, že tyto materiály mají být zcela získány.

1.   Aniž by bylo dotčeno ustanovení článku 2 této přílohy, materiály pocházející z Unie se považují za materiály pocházející ze zámořské země či zámořského území, jsou-li zapracovány do produktu tam získaného, a to za předpokladu, že byly opracovány nebo zpracovány způsobem, který přesahuje úkony uvedené v čl. 5 odst. 1.

2.   Aniž by bylo dotčeno ustanovení článku 2 této přílohy, opracování či zpracování provedené v Unii se považuje za provedené v zámořské zemi či na zámořském území, pokud jsou tam dané materiály podrobeny následnému opracování či zpracování, jež přesahuje úkony uvedené v čl. 5 odst. 1 této přílohy.

3.   Pro účely kumulace podle tohoto článku se původ materiálů stanoví v souladu s touto přílohou.

1.   Aniž by bylo dotčeno ustanovení článku 2 této přílohy, materiály pocházející ze států EPA se považují za materiály pocházející ze zámořské země či zámořského území, jsou-li zapracovány do produktu tam získaného, a to za předpokladu, že byly opracovány nebo zpracovány způsobem, který přesahuje úkony uvedené v čl. 5 odst. 1 této přílohy.

2.   Aniž by bylo dotčeno ustanovení článku 2 této přílohy, opracování či zpracování provedené ve státech EPA se považuje za provedené v zámořské zemi či na zámořském území, pokud jsou tam dané materiály podrobeny následnému opracování či zpracování, jež přesahuje úkony uvedené v čl. 5 odst. 1 této přílohy.

3.   Pro účely odstavce 1 tohoto článku se původ materiálů pocházejících z některého státu EPA určí v souladu s pravidly původu, která platí pro dotyčný stát EPA, a s příslušnými ustanoveními o dokladech původu a správní spolupráci.

Kumulace podle tohoto článku neplatí pro následující materiály:

4.   Kumulace podle tohoto článku se použije pouze za těchto podmínek:

5.   Pokud již státy EPA ustanovení odstavce 4 splnily před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost, žádné nové závazky nejsou zapotřebí.

1.   Aniž by bylo dotčeno ustanovení článku 2 této přílohy, materiály pocházející ze zemí a území uvedených v odstavci 2 tohoto článku se považují za materiály pocházející ze zámořské země či zámořského území, jsou-li zapracovány do produktu tam získaného, a to za předpokladu, že byly opracovány nebo zpracovány způsobem, který přesahuje úkony uvedené v čl. 5 odst. 1 této přílohy.

2.   Pro účely odstavce 1 musí materiály pocházet ze země či území:

3.   Původ materiálů dotčených zámořských zemí či území se určí v souladu s pravidly původu stanovenými v článku 33 nařízení (EU) č. 978/2012 a v souladu s články 32 nebo 41 této přílohy.

4.   Kumulace podle tohoto odstavce neplatí pro následující materiály a produkty:

5.   Kumulace podle odstavce 1 tohoto článku se použije pouze za těchto podmínek:

6.   Komise zveřejní v řadě C Úředního věstníku Evropské unie datum, ke kterému lze v případě zemí či území, které jsou uvedeny v tomto článku a které splnily nutné podmínky, použít kumulaci podle tohoto článku.

1.   Komise může na žádost zámořské země či zámořského území povolit kumulaci původu mezi zámořskou zemí či zámořským územím a zemí, s níž Unie uzavřela dohodu o volném obchodu v souladu s článkem XXIV platné Všeobecné dohody o clech a obchodu, a to při splnění následujících podmínek:

Komise může s ohledem na riziko obcházení obchodních opatření a zvláštní citlivost materiálů, které mají být použity při kumulaci, stanovit další podmínky pro udělení požadované kumulace.

2.   Žádost uvedená v odst. 1 prvním pododstavci tohoto článku se Komisi podává písemně. V žádosti se uvedou dotčené třetí země a seznam materiálů podléhajících kumulaci a žádost musí být podložena doklady o splnění podmínek stanovených v odst. 1 písm. a) a b) tohoto článku.

3.   Původ použitých materiálů a doklad o původu se určí v souladu s pravidly stanovenými v příslušné dohodě o volném obchodu. Původ produktů, které mají být vyvezeny do Unie, se určí v souladu s pravidly původu stanovenými v této příloze.

4.   Aby získaný produkt získal status původu, není nutné, aby materiály, které pocházejí z třetí země a které jsou v zámořské zemi či na zámořském území použity při výrobě produktu, jenž má být vyvezen do Unie, prošly dostatečným opracováním nebo zpracováním, pokud toto opracování nebo zpracování provedené v dotčené zámořské zemi či na dotčeném zámořském území přesahuje úkony popsané v čl. 5 odst. 1 této přílohy.

5.   Komise zveřejní v řadě C Úředního věstníku Evropské unie datum, kdy rozšířená kumulace nabude účinnosti, totožnost partnera, se kterým Unie uzavřela dohodu o volném obchodu a který je do dané kumulace zapojen, příslušné podmínky a seznam materiálů, na něž se daná kumulace vztahuje.

6.   Opatření, kterým se povoluje kumulace uvedená v odstavci 1 tohoto článku, přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným postupem podle čl. 64 odst. 2 této přílohy.

1.   Určující jednotkou pro použití ustanovení této přílohy je konkrétní produkt, který se považuje za základní jednotku při určování zařazení pomocí harmonizovaného systému.

2.   Sestává-li zásilka z více stejných produktů zařazených pod stejné číslo harmonizovaného systému, zohlední se při použití ustanovení této přílohy každý jednotlivý produkt.

3.   Je-li podle všeobecného pravidla 5 harmonizovaného systému pro účely zařazování s produktem zahrnut i jeho obal, pak se tento obal zahrnuje při určování původu produktu.

1.   Jsou-li pro opracování nebo zpracování produktu použity původní a nepůvodní zastupitelné materiály, mohou celní úřady členských států na písemnou žádost hospodářských subjektů za účelem následného vývozu do zámořské země či na zámořské území v rámci dvoustranné kumulace povolit spravování materiálů v Unii za použití metody odděleného vedení účetnictví, aniž by se materiály uchovávaly odděleně.

2.   Celní orgány členských států mohou pro udělení povolení uvedeného v odstavci 1 stanovit jakékoli podmínky, které považují za vhodné.

Povolení se udělí pouze tehdy, je-li použitím metody uvedené v odstavci 3 možné zajistit, aby bylo množství získaných produktů, které by se mohly považovat za „pocházející z Unie“, vždy stejné jako množství, které by bylo získáno za použití metody fyzického oddělení zásob.

Je-li metoda povolena, uplatňuje se a její uplatňování se zaznamenává podle všeobecných účetních zásad platných v Unii.

3.   Držitel povolení k použití metody uvedené v odstavci 2 vyhotovuje doklady o původu pro množství produktů, které se mohou považovat za pocházející z Unie, nebo – do praktického zavedení systému registrovaných vývozců – o tyto doklady žádá. Na žádost celních orgánů členských států držitel povolení předloží prohlášení o způsobu, jakým bylo uvedené množství spravováno.

4.   Celní úřady členských států sledují využívání povolení uvedeného v odstavci 1.

Mohou povolení odejmout v těchto případech:

1.   Komise může z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu nebo zámořské země či zámořského území přiznat některé zámořské zemi či zámořskému území dočasnou odchylku od ustanovení této přílohy, a to v kterémkoli z těchto případů:

2.   Žádost uvedená v odstavci 1 se Komisi podává písemně pomocí formuláře uvedeného v dodatku X. Žádost se zdůvodní a podloží se příslušnými podpůrnými dokumenty.

3.   Při posuzování žádostí se zohledňují zejména:

4.   Komise reaguje pozitivně na všechny žádosti, jež jsou v souladu s tímto článkem řádně odůvodněny a jež nemohou způsobit závažnou újmu zavedenému průmyslu Unie.

5.   Komise podnikne potřebné kroky, aby zajistila co nejrychlejší přijímání rozhodnutí, a přijme své stanovisko do 95 pracovních dnů ode dne obdržení kompletní žádosti.

6.   Tato dočasná odchylka je omezena na dobu trvání účinků vnitřních nebo vnějších faktorů, které ji odůvodňují, nebo na dobu, kterou daná zámořská země nebo dané zámořské území potřebuje k dosažení souladu s pravidly nebo ke splnění cílů stanovených v souvislosti s odchylkou, s přihlédnutím ke konkrétní situaci a obtížím dotčené zámořské země nebo dotčeného zámořského území.

7.   Je-li přiznána, podléhá odchylka splnění veškerých stanovených požadavků na informace, které mají být Komisi poskytnuty o jejím používání a o správě množství, pro něž byla odchylka přiznána.

8.   Opatření, kterým se povoluje dočasná odchylka uvedená v odstavci 1 tohoto článku, přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným postupem podle čl. 64 odst. 2 této přílohy.

1.   S výjimkou článků 7 až 10 této přílohy se musí podmínky stanovené touto přílohou pro získání statusu původu plnit v zámořské zemi či na zámořském území nepřetržitě.

2.   Jsou-li původní produkty vyvezené ze zámořské země či zámořského území do jiné země vráceny, je třeba je považovat za nepůvodní, nelze-li příslušným orgánům věrohodně prokázat, že:

1.   Produkty deklarované k propuštění do volného oběhu v Unii musí být stejné jako produkty vyvezené ze zámořské země či ze zámořského území, odkud pocházejí. Před jejich deklarováním k propuštění do volného oběhu nesmí být pozměněny, jakýmkoli způsobem přetvořeny nebo podrobeny jiným úkonům než těm, které je mají uchovat v nezměněném stavu. Skladování produktů nebo zásilek a rozdělování zásilek lze provést na odpovědnost vývozce nebo následného držitele zboží a produkty zůstávají v zemi nebo v zemích tranzitu pod dohledem celních orgánů.

2.   Splnění odstavce 1 se považuje za uspokojivé, pokud celní orgány nemají důvod k pochybnostem; v takových případech mohou celní orgány požádat deklaranta, aby poskytl důkaz splnění, který je možné poskytnout jakýmkoli způsobem, včetně smluvních přepravních dokumentů, jako jsou nákladní listy, nebo faktických či konkrétních důkazů založených na značení nebo číslování balíků nebo jakýchkoli důkazů týkajících se vlastního zboží.

3.   Odstavce 1 a 2 tohoto článku se použijí obdobně při uplatnění kumulace podle článků 7 až 10 této přílohy.

1.   Na původní produkty, které jsou ze zámořské země či zámořského území poslány na výstavu do některé země, jež nepatří k ZZÚ, státům EPA ani členským státům, a které jsou po výstavě prodány k dovozu do Unie, se při vývozu vztahují ustanovení tohoto rozhodnutí, pokud se ku spokojenosti celních orgánů prokáže, že:

2.   Doklad o původu musí být vystaven nebo vyhotoven v souladu s hlavou IV této přílohy a předložen celním orgánům země dovozu postupem použitelným v dané zemi. Uvede se v něm název a adresa výstavy. V případě potřeby se může požadovat předložení dalších dokladů o podmínkách, za nichž byly tyto výrobky vystaveny.

3.   Odstavec 1 platí pro všechny obchodní, průmyslové, zemědělské nebo řemeslné výstavy, veletrhy nebo obdobné veřejné přehlídky či expozice, během nichž produkty zůstávají pod celním dohledem, s výjimkou akcí pořádaných soukromě v prodejnách nebo podnikových prostorách za účelem prodeje zahraničních produktů.

1.   Pro uplatňování článků 26, 31, 43 a 44 této přílohy v případech, kdy jsou produkty fakturovány v jiné měně než v eurech, stanoví každá z dotčených zemích každoročně částky v národních měnách členských států odpovídající částkám vyjádřeným v eurech.

2.   Na zásilku se vztahují články 26, 31, 43 a 44 podle měny, ve které je vystavena faktura.

3.   Částky, které se mají použít v jakékoli dané národní měně, jsou přepočtem částek vyjádřených v eurech na tuto měnu podle kurzu platného k prvnímu pracovnímu dni měsíce října. Částky se sdělují Komisi do 15. října a platí od 1. ledna následujícího roku. Komise o příslušných částkách zpraví všechny dotčené země.

4.   Členské státy mohou částku vyplývající z přepočtu částky vyjádřené v eurech na svou národní měnu zaokrouhlit směrem nahoru nebo dolů. Zaokrouhlená částka se nesmí odlišovat od částky vyplývající z přepočtu o více než 5 %. Členské státy mohou ponechat ekvivalent částky vyjádřené v eurech ve své národní měně nezměněn, jestliže v okamžiku každoroční úpravy stanovené v odstavci 3 přepočet této částky před zaokrouhlením převyšuje stávající ekvivalent v národní měně o méně než 15 %. Ekvivalent v národní měně může zůstat nezměněn, pokud by přepočet vedl k poklesu jeho hodnoty.

5.   Částky vyjádřené v eurech a jejich ekvivalenty v národních měnách některých členských států Komise přezkoumává, a to z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu nebo některé zámořské země či některého zámořského území. Při tomto přezkumu posuzuje Komise potřebnost zachování účinků příslušných limitů v reálných hodnotách. Za tímto účelem může rozhodnout o úpravě částek vyjádřených v eurech.

1.   Průvodní osvědčení EUR.1 vystavují celní orgány ZZÚ vývozu na základě písemné žádosti podané vývozcem nebo na odpovědnost vývozce jeho oprávněným zástupcem.

2.   Za tímto účelem vyplní vývozce nebo jeho oprávněný zástupce průvodní osvědčení EUR.1 i formulář žádosti, jejichž vzory jsou uvedeny v dodatcích III a IV. Tyto formuláře se vyplní v souladu s ustanoveními této přílohy. Jsou-li psány rukou, vyplňují se inkoustem tiskacími písmeny. Popis produktů se musí uvést v kolonkách vyhrazených pro tento účel a žádné řádky se nesmějí ponechat prázdné. Pokud se nevyplní celá kolonka, poslední řádek popisu se musí podtrhnout vodorovnou čarou a zbývající prázdné místo se proškrtne napříč.

3.   Vývozce žádající o vystavení průvodního osvědčení EUR.1 musí být připraven kdykoli na žádost celních orgánů ZZÚ vývozu, kde se průvodní osvědčení EUR.1 vydává, předložit všechny příslušné dokumenty dokládající status původu dotčených produktů, jakož i splnění ostatních požadavků této přílohy.

4.   Celní orgány ZZÚ vývozu vystaví průvodní osvědčení EUR.1, pokud lze dotyčné produkty považovat za produkty pocházející ze zámořské země či ze zámořského území, z Unie nebo z některého státu EPA a pokud dotyčné produkty splňují ostatní podmínky této přílohy.

5.   Vydávající celní orgány přijmou veškerá nezbytná opatření k tomu, aby ověřily status původu produktů a splnění ostatních podmínek stanovených v této příloze. Pro tyto účely mají právo požadovat jakékoli doklady a provádět jakoukoli kontrolu účtů vývozce nebo jinou kontrolu, kterou považují za účelnou. Vydávající celní orgány také zajistí, aby byly řádně vyplněny formuláře uvedené v odstavci 2. Zkontrolují zejména, zda byly vyplněny kolonky vyhrazené pro popis produktů tak, aby se vyloučila možnost dodatečného podvodného vpisování.

6.   Datum vystavení průvodního osvědčení EUR.1 se uvádí v kolonce 11 osvědčení.

7.   Celní orgány vystaví průvodní osvědčení EUR.1 a poskytnou jej vývozci, jakmile je vlastní vývoz proveden nebo zajištěn.

1.   Bez ohledu na článek 22 může být průvodní osvědčení EUR.1 vystaveno po vývozu produktů, jichž se týká, jestliže:

2.   Za účelem uplatnění odstavce 1 musí vývozce ve své žádosti uvést místo a datum vývozu produktů, na něž se průvodní osvědčení EUR.1 vztahuje, a důvody žádosti.

3.   Celní orgány mohou vystavit průvodní osvědčení EUR.1 dodatečně pouze poté, co ověří, zda informace uvedené v žádosti vývozce souhlasí s informacemi v odpovídajících záznamech.

4.   Dodatečně vystavená průvodní osvědčení EUR.1 musí nést v kolonce „Poznámky“ (7. kolonka) následující označení:

5.   Označení uvedené v odstavci 4 se zapíše do kolonky „Poznámky“ průvodního osvědčení EUR.1.

1.   V případě krádeže, ztráty nebo zničení průvodního osvědčení EUR.1 může vývozce požádat celní orgány, které je vydaly, o vystavení duplikátu na základě dokladů o vývozu, které má vývozce v držení.

2.   Duplikát průvodního osvědčení EUR.1 musí nést v kolonce „Poznámky“ (7. kolonka) následující označení:

„DUPLICATE“

3.   Označení uvedené v odstavci 2 se zapíše do kolonky „Poznámky“ duplikátu průvodního osvědčení EUR.1.

4.   Duplikát, ve kterém musí být zmíněno datum vystavení originálu průvodního osvědčení EUR.1, platí od uvedeného data.

1.   Prohlášení o původu uvedené v čl. 21 písm. b) této přílohy může vyhotovit:

2.   Prohlášení o původu může být vyhotoveno, pokud lze dotčené produkty považovat za produkty pocházející ze zámořské země či zámořského území, z některého státu EPA nebo z Unie a pokud tyto produkty splňují ostatní podmínky této přílohy.

3.   Vývozce vyhotovující prohlášení o původu musí být připraven kdykoli na žádost celních orgánů země či území vývozu předložit veškeré příslušné dokumenty dokládající status původu dotčených produktů a splnění ostatních podmínek stanovených v této příloze.

4.   Prohlášení o původu vyhotovuje vývozce tak, že na fakturu, dodací list nebo jiný obchodní doklad napíše na stroji, otiskne razítkem nebo vytiskne text uvedený v dodatku VI, přičemž použije jednu z jazykových verzí uvedených v příslušné příloze a dodrží ustanovení vnitrostátního práva země či území vývozu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem.

5.   Prohlášení o původu podepisuje vlastnoručně vývozce. Schválený vývozce ve smyslu článku 27 této přílohy však není povinen tato prohlášení podepisovat, jestliže se celním orgánům země vývozu písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení o původu, které jej identifikuje, jako by je vlastnoručně podepsal.

6.   Prohlášení o původu může vývozce vyhotovit při vývozu produktů, k nimž se vztahuje, nebo až po jejich vývozu pod podmínkou, že jej v zemi dovozu předloží nejpozději do dvou let od dovozu produktů, k nimž se vztahuje.

1.   Celní orgány země vývozu mohou povolit vývozci, aby vyhotovoval prohlášení o původu bez ohledu na hodnotu dotyčných produktů. Vývozce, který o takové povolení žádá, musí ke spokojenosti celních orgánů nabízet veškeré záruky potřebné k ověření statusu původu produktů, jakož i pro kontrolu splnění ostatních podmínek této přílohy.

2.   Celní orgány mohou udělení statusu schváleného vývozce podmínit splněním jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné.

3.   Celní orgány přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které se uvádí v prohlášení o původu.

4.   Celní orgány sledují, jakým způsobem schválený vývozce povolení využívá.

5.   Celní orgány mohou povolení kdykoli odejmout. Jsou povinny tak učinit, jestliže schválený vývozce již nenabízí záruky uvedené v odstavci 1, nesplňuje podmínky zmíněné v odstavci 2 nebo udělené povolení jinak nesprávně využívá.

1.   Doklad o původu platí deset měsíců ode dne vydání v zemi vývozu a v této lhůtě musí být předložen celním orgánům země dovozu.

2.   Doklady o původu, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1, mohou být přijaty pro účely uplatnění preferenčního zacházení, pokud lhůta k předložení těchto dokladů nebyla dodržena v důsledku mimořádných okolností.

3.   V ostatních případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout doklady o původu, pokud byly příslušné produkty předloženy před koncem uvedené lhůty.

1.   Produkty, které jsou zasílány v drobných zásilkách soukromými osobami soukromým osobám nebo které se nacházejí v osobních zavazadlech cestujících, se považují za původní produkty bez požadavku na předložení dokladu o původu, pokud se takové produkty nedovážejí pro obchodní účely, pokud byly prohlášeny za splňující podmínky stanovené v této příloze a pokud o pravdivosti takového prohlášení neexistují žádné pochybnosti. V případě produktů zasílaných poštou může být toto prohlášení uvedeno na celním prohlášení CN22/CN23 nebo na listu papíru, který se k tomuto dokladu přiloží.

2.   Příležitostné dovozy tvořené výhradně produkty pro osobní potřebu příjemců nebo cestujících či jejich rodin se nepovažují za obchodní dovozy, je-li z povahy a množství těchto produktů zřejmé, že nejsou zamýšleny k žádnému obchodnímu účelu.

3.   Celková hodnota těchto produktů navíc nesmí překročit 500 EUR u malých zásilek nebo 1 200 EUR u produktů nacházejících se v osobních zavazadlech cestujících.

1.   Pro účely čl. 2 odst. 2 a čl. 7 odst. 1 této přílohy se status původu ve smyslu této přílohy u materiálů pocházejících z jiné zámořské země či jiného zámořského území nebo z Unie prokazuje průvodním osvědčením EUR.1 nebo prohlášením o původu, nebo prohlášením dodavatele, která podává vývozce ve státě, ze kterého materiály pocházejí. Vzor prohlášení dodavatele je uveden v dodatku VII. V případech, kdy dodávající zámořská země nebo zámořské území zavedla systém registrovaného vývozce, ale zámořská země nebo zámořské území dalšího zpracování tak neučinila, lze status původu rovněž prokazovat prostřednictvím deklarace o původu.

2.   Pro účely čl. 2 odst. 2 a čl. 7 odst. 2 této přílohy se opracování nebo zpracování provedené v jiné zámořské zemi či na jiném zámořském území nebo v Unii prokazuje prohlášením dodavatele, které podává vývozce ve státě, ze kterého materiály pocházejí. Vzor prohlášení dodavatele je uveden v dodatku VIII.

3.   Pro účely odstavců 1 a 2 uvádí dodavatel prohlášení dodavatele zvlášť pro každou zásilku materiálů, a to na obchodní faktuře vystavené pro danou zásilku či v příloze této faktury, v dodacím listu nebo v jiném obchodním dokladu, který se zásilkou souvisí a který dotyčné materiály popisuje dostatečně podrobně k tomu, aby je bylo možné na jeho základě identifikovat.

Prohlášení dodavatele lze vyhotovit na předtištěném formuláři.

Prohlášení dodavatele se podepisuje rukou. Pokud jsou však faktura a prohlášení dodavatele zhotoveny pomocí metod elektronického zpracování údajů, prohlášení dodavatele nemusí být podepsáno rukou za předpokladu, že je ke spokojenosti celních orgánů v zemi či na území, kde bylo prohlášení dodavatele zhotoveno, uveden příslušný odpovědný pracovník dodavatelské společnosti. Zmíněné celní orgány mohou stanovit podmínky pro provádění tohoto odstavce.

Prohlášení dodavatele se předkládají příslušnému celnímu úřadu v ZZÚ vývozu, který je žádán o vystavení průvodního osvědčení EUR.1.

4.   Při použití článků 8 a 10 se status původu v souladu s ustanoveními příslušné dohody o volném obchodu mezi Unií a dotčenou zemí prokazuje prostřednictvím dokladů o původu, které stanoví příslušná dohoda o volném obchodu.

5.   Při použití článku 9 se status původu v souladu s nařízením Komise (EHS) č. 2454/93 (4) prokazuje prostřednictvím dokladů o původu, které stanoví uvedené nařízení.

6.   V případech uvedených v odstavci 1, 2, 4 a 5 obsahuje 7. kolonka průvodního osvědčení EUR.1, resp. prohlášení o původu nebo popřípadě deklarace o původu, označení „OCTs cumulation“, „EU cumulation“, „EPA cumulation“, „cumulation with GSP country“ či „extended cumulation with country x“ nebo „Cumul PTOM“, „Cumul UE“, „cumul avec pays APE“, „cumul avec pays SPG“ či „cumul étendu avec le pays x“.

1.   Vývozce žádající o vystavení průvodního osvědčení EUR.1 uchovává po dobu alespoň tří let dokumenty uvedené v čl. 22 odst. 3.

2.   Vývozce vyhotovující prohlášení o původu uchovává po dobu alespoň tří let kopii tohoto prohlášení o původu, jakož i dokumenty uvedené v čl. 26 odst. 3.

3.   Celní orgány ZZÚ vývozu, které vystavují průvodní osvědčení EUR.1, uchovávají po dobu alespoň tří let žádost uvedenou v čl. 22 odst. 2.

4.   Celní orgány země dovozu uchovávají po dobu alespoň tří let průvodní osvědčení EUR.1 a prohlášení o původu, jež jim byly předložena.

1.   Jsou-li zjištěny drobné rozpory mezi údaji uvedenými v dokladu o původu a údaji v dokumentech, které byly celním orgánům předloženy za účelem splnění celních formalit při dovozu produktů, není tím zapříčiněna neplatnost dokladu o původu, je-li řádně prokázáno, že se tento doklad vztahuje na předložené produkty.

2.   Zjevné formální chyby jako například překlepy v dokladu o původu by neměly vést k odmítnutí daného dokladu, jestliže tyto chyby nejsou takové, aby vznikly pochybnosti o správnosti prohlášení v něm učiněných.

1.   Příslušné orgány ZZÚ vytvoří a pravidelně aktualizují elektronický rejstřík registrovaných vývozců usazených v této zemi. Rejstřík musí být aktualizován, jakmile je kterýkoli vývozce v souladu s čl. 41 odst. 2 této přílohy z rejstříku vyňat.

2.   Rejstřík obsahuje tyto informace:

3.   Příslušné orgány ZZÚ oznámí Komisi vnitrostátní číselný systém používaný pro označování registrovaných vývozců. Číslo začíná kódem země ISO alfa 2.

1.   Registrovaní vývozci, kteří již nesplňují podmínky pro vývoz zboží, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, nebo kteří již nemají v úmyslu toto zboží vyvážet, tuto skutečnost oznámí příslušným orgánům v ZZÚ, které je neprodleně vyjmou z rejstříku registrovaných vývozců vedeném v dané zámořské zemi či na daném zámořském území.

2.   Aniž je dotčen systém postihů a sankcí platných v ZZÚ, vyhotoví-li registrovaný vývozce záměrně nebo z nedbalosti deklaraci o původu nebo jakýkoli podpůrný dokument, který obsahuje nesprávné informace vedoucí k tomu, že neoprávněně nebo podvodně získá výhody preferenčního celního zacházení, nebo zapříčiní-li vyhotovení této deklarace o původu nebo podpůrného dokumentu, příslušné orgány ZZÚ jej vyjmou z rejstříku registrovaných vývozců vedeného v dotyčné zámořské zemi či na dotyčném zámořském území.

3.   Aniž je dotčen možný vliv nesrovnalostí zjištěných během dosud nevyřízených ověření, vynětí registrovaných vývozců z rejstříku nabývá účinku do budoucna, tedy týká se deklarací vyhotovených po datu vynětí z rejstříku.

4.   Vývozci, kteří byli v souladu s odstavcem 2 příslušnými orgány vyňati z rejstříku registrovaných vývozců, mohou být do tohoto rejstříku znovu zaneseni, pouze pokud příslušným orgánům dané zámořské země či daného zámořského území prokáží, že situaci, která vedla k jejich vynětí z rejstříku, napravili.

1.   Registrovaní i neregistrovaní vývozci dodrží tyto povinnosti:

2.   Záznamy uvedené v odst. 1 písm. d) mohou být v elektronické podobě, avšak musí být na jejich základě možné dohledat materiály použité při výrobě vyvezených produktů a potvrdit jejich status původu.

3.   Povinnosti stanovené v odstavcích 1 a 2 se také vztahují na dodavatele, kteří vývozcům poskytují prohlášení dodavatele, jež potvrzují status původu zboží, které dodávají.

1.   Vývozce vyhotoví deklaraci o původu při vývozu produktů, na něž se tato deklarace vztahuje, jestliže lze dotyčné zboží považovat za pocházející z dané zámořské země či daného zámořského území.

2.   Odchylně od odstavce 1 lze deklaraci o původu výjimečně vyhotovit až po vývozu (zpětná deklarace) pod podmínkou, že je v členském státě deklarace k propuštění do volného oběhu předložena nejpozději dva roky po vývozu. Pokud rozdělení zásilky proběhne podle článku 18, lze deklaraci o původu rovněž vyhotovit zpětně.

3.   Deklaraci o původu, která obsahuje náležitosti uvedené v dodatku XII, poskytne vývozce svému zákazníkovi v Unii. Deklarace o původu se vyhotovuje buď v angličtině, nebo ve francouzštině.

Může být vyhotovena na kterémkoli obchodním dokladu, který umožní zjištění totožnosti dotčeného vývozce a příslušného zboží.

4.   Při uplatnění kumulace podle článků 2 a 7 této přílohy se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející z některé zámořské země či zámořského území nebo z Unie, spoléhá na deklaraci o původu poskytnutou jeho dodavatelem. V případech, kdy má dodavatel sídlo v zámořské zemi nebo v zámořském území, jež dosud nezavedla systém registrovaného vývozce, může vývozce v zámořské zemi nebo v zámořském území dalšího zpracování rovněž vycházet z průvodního osvědčení EUR.1, prohlášení o původu nebo prohlášení dodavatele.

5.   V těchto případech obsahuje deklarace o původu vyhotovená vývozcem podle okolností označení „EU cumulation“, „OCTs cumulation“, nebo „Cumul UE“, „cumul PTOM“.

6.   Při použití článků 8 a 10 této přílohy se status původu v souladu s ustanoveními příslušné dohody o volném obchodu mezi Unií a dotčenou zemí prokazuje prostřednictvím dokladů o původu, které stanoví příslušná dohoda o volném obchodu.

V tomto případě obsahuje deklarace o původu vyhotovená vývozcem označení „cumulation with EPA country“ či „extended cumulation with country x“, nebo „cumul avec pays APE“ či „cumul étendu avec le pays x“.

7.   Při použití kumulace podle článku 9 této přílohy se status původu v souladu s ustanoveními nařízení (EHS) č. 2454/93 prokazuje prostřednictvím dokladů o původu, které stanoví uvedené nařízení.

V tomto případě obsahuje deklarace o původu vyhotovená vývozcem označení „cumulation with GSP country“, nebo „cumul avec pays SPG“.

1.   Deklarace o původu se vyhotovuje pro každou zásilku.

2.   Deklarace o původu platí dvanáct měsíců od data jejího vyhotovení vývozcem.

3.   Jedna deklarace o původu se může vztahovat na několik zásilek, pokud zboží splňuje tyto podmínky:

1.   Celní prohlášení k propuštění do volného oběhu obsahuje odkaz na deklaraci o původu. Deklarace o původu musí být k dispozici celním orgánům, které mohou požádat o její předložení, aby mohly prohlášení ověřit. Celní orgány mohou také požadovat překlad deklarace do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků daného členského státu.

2.   Požádá-li deklarant o uplatnění výhod plynoucích z tohoto rozhodnutí, aniž by měl při přijetí celního prohlášení k propuštění do volného oběhu k dispozici deklaraci o původu, považuje se toto prohlášení za neúplné ve smyslu čl. 253 odst. 1 nařízení (EHS) č. 2454/93 a podle toho se s ním nakládá.

3.   Před deklarováním zboží určeného k propuštění do volného oběhu se deklarant řádně ujistí, že zboží splňuje pravidla uvedená v této příloze, a to zejména tím, že zkontroluje:

1.   Tyto produkty jsou vyňaty z povinnosti vyhotovit a předložit deklaraci o původu:

2.   Produkty uvedené v odstavci 1 musí splňovat tyto podmínky:

3.   Pro účely odst. 2 písm. a) se dovoz nepovažuje za dovoz prováděný za obchodním účelem, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

1.   Jsou-li zjištěny drobné rozpory mezi údaji uvedenými v dokladu o původu a údaji v dokumentech, které byly celním orgánům předloženy za účelem splnění celních formalit při dovozu produktů, není tím zapříčiněna neplatnost dokladu o původu, je-li řádně prokázáno, že se tento doklad vztahuje na předložené produkty.

2.   Zjevné formální chyby, například překlepy v deklaraci o původu, nevedou k odmítnutí dokladu, nejsou-li takové povahy, že vyvolávají pochybnosti o správnosti údajů v tomto dokladu obsažených.

1.   Postup uvedený v čl. 42 odst. 3 této přílohy se použije na období určené celními orgány členských států.

2.   Celní orgány členského státu dovozu, které dohlížejí na po sobě jdoucí propuštění do volného oběhu, ověří, že po sobě jdoucí zásilky jsou součástí rozložených nebo nesložených produktů, pro které byla vyhotovena deklarace o původu.

1.   V případě, že produkty dosud nebyly propuštěny do volného oběhu, lze deklaraci o původu nahradit jednou nebo několika náhradními deklaracemi o původu vyhotovenými držitelem zboží za účelem zaslání všech nebo některých produktů na jiné místo v rámci celního území Unie. Aby směli vyhotovovat náhradní deklarace o původu, nemusí být držitelé zboží sami registrovanými vývozci.

2.   V případě, že je deklarace o původu nahrazena, musí původní deklarace o původu obsahovat tyto informace:

Původní deklarace o původu se označí slovem „Replaced“, popřípadě „Remplacée“.

3.   V náhradní deklaraci o původu se uvedou následující informace:

Osoba, která vyhotoví náhradní deklaraci o původu, k ní může připojit kopii původní deklarace o původu.

4.   Odstavce 1, 2 a 3 se použijí obdobně na deklarace o původu nahrazující deklarace o původu, jež jsou samy náhradními deklaracemi o původu.

5.   Odstavce 1, 2 a 3 se použijí obdobně na deklarace, které nahrazují deklarace o původu v souvislosti s rozdělením zásilky provedeným v souladu s článkem 18 této přílohy.

1.   Mají-li celní orgány pochybnosti o statusu původu produktů, mohou požádat deklaranta, aby jim v přiměřené lhůtě jimi určené předložil veškeré dostupné doklady za účelem ověření, že jsou údaje o původu v deklaraci správné nebo že jsou splněny podmínky podle článku 18 této přílohy.

2.   Celní orgány mohou po dobu trvání ověřovacího postupu stanoveného v článku 64 této přílohy pozastavit uplatňování preferenčního celního opatření, pokud:

3.   Během čekání na vyžádané informace od deklaranta uvedené v odstavci 1, nebo na výsledky ověřovacího postupu uvedeného v odstavci 2 se pod podmínkou preventivních opatření, která se považují za nezbytná, dovozci nabídne možnost propuštění produktů.

1.   Aniž by musely požádat o další důkazy nebo zaslat ZZÚ žádost o ověření, odmítnou celní orgány členského státu dovozu nárok na výhody plynoucí z tohoto rozhodnutí, pokud:

2.   Celní orgány členského státu dovozu odmítnou nárok na výhody plynoucí z tohoto rozhodnutí, jestliže v návaznosti na žádost o ověření ve smyslu článku 60 této přílohy adresovanou příslušným orgánům ZZÚ:

1.   V zájmu řádného uplatňování preferencí ZZÚ:

2.   Spolupráce uvedená v odst. 1 písm. b) spočívá:

3.   ZZÚ se Komisi před 1. lednem 2015 formálně zaváží k plnění požadavků stanovených v odstavci 1.

1.   Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní seznam ZZÚ a datum, k němuž se má za to, že splňují podmínky uvedené v článcích 51 a 54, nebo v článku 57 této přílohy. Kdykoli nová zámořská země či nové zámořské území splní tytéž podmínky, Komise seznam aktualizuje.

2.   Na původní produkty pocházející ve smyslu této přílohy z některé zámořské země či některého zámořského území se při propouštění do volného oběhu v Unii vztahují celní preference pouze pod podmínkou, že byly vyvezeny v den stanovený v seznamu uvedeném v odstavci 1 nebo po tomto dni.

3.   Má se za to, že ZZÚ splňují podmínky uvedené v článcích 51 a 54, nebo v článku 57 této přílohy:

4.   Pro účely provádění oddílu 3 hlavy IV a oddílu 3 hlavy V této přílohy předloží ZZÚ Komisi informace uvedené v čl. 57 odst. 1 písm. b) této přílohy alespoň tři měsíce před vlastním použitím systému registrovaných vývozců na svém území.

1.   ZZÚ Komisi oznámí názvy a adresy orgánů nacházejících se na jejich území, které jsou:

2.   ZZÚ zašlou Komisi vzorky používaných razítek.

3.   ZZÚ okamžitě oznámí Komisi veškeré změny informací oznámených podle odstavců 1 a 2.

4.   Komise tyto informace zašle celním orgánům členských států.

1.   Následné ověřování dokladů o původu se provádí namátkově nebo vždy v případech, kdy mají celní orgány země dovozu důvodné pochybnosti o pravosti těchto dokumentů, o statusu původu dotčených produktů nebo o splnění ostatních podmínek této přílohy.

2.   Pro účely provedení odstavce 1 vrátí celní orgány země dovozu průvodní osvědčení EUR.1 a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení o původu nebo kopii těchto dokladů celním orgánům země nebo území vývozu, přičemž v patřičných případech svou žádost o šetření zdůvodní. Spolu s žádostí o ověření se zašlou veškeré získané dokumenty a informace nasvědčující tomu, že informace uvedené v dokladu o původu nejsou správné.

3.   Ověření provádějí celní orgány země nebo území vývozu. Pro tyto účely mají právo požadovat jakékoli doklady a provádět jakoukoli kontrolu účtů vývozce nebo jinou kontrolu, kterou považují za účelnou.

4.   Jestliže se celní orgány země dovozu rozhodnou během čekání na výsledky ověření pozastavit pro dotčené produkty udělování preferenčního zacházení, nabídne se dovozci uvolnění produktů s výhradou preventivních opatření, která se považují za nezbytná.

5.   Celní orgány žádající o ověření jsou informovány o jeho výsledcích co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda jsou dokumenty pravé, zda lze dotčené produkty považovat za produkty pocházející ze ZZÚ, z Unie nebo z některého státu EPA a zda tyto produkty splňují ostatní podmínky této přílohy.

6.   Jestliže v případě odůvodněných pochybností neobdrží žádající celní orgány žádnou odpověď ve lhůtě deseti měsíců ode dne podání žádosti o ověření nebo jestliže obdržená odpověď neobsahuje údaje, které by postačovaly k určení pravosti daného dokladu nebo skutečného původu produktů, nepřiznají s výjimkou mimořádných okolností nárok na preference.

1.   Ověřování prohlášení dodavatele se mohou provádět namátkově nebo vždy v případech, kdy mají celní orgány země nebo území dovozu důvodné pochybnosti o pravosti tohoto dokumentu nebo o přesnosti či úplnosti informací o skutečném původu předmětných materiálů.

2.   Celní orgány, kterým se předkládá prohlášení dodavatele, mohou požádat celní orgány země nebo území, kde bylo toto prohlášení vydáno, aby vystavily osvědčení údajů, jehož vzor je uveden v dodatku IX. Případně mohou celní orgány, jimž se předkládá prohlášení dodavatele, požádat vývozce, aby předložil osvědčení údajů vystavené celními orgány země nebo území, kde bylo prohlášení vydáno.

Úřad, který osvědčení údajů vystavil, uchová po dobu nejméně tří let jeho kopii.

3.   Celní orgány žádající o ověření jsou informovány o jeho výsledcích co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda je prohlášení o statusu materiálů správné.

4.   Pro účely ověření uchovávají dodavatelé nejméně po dobu tří let kopii dokladu obsahujícího prohlášení spolu s všemi nezbytnými důkazy o skutečném statusu materiálů.

5.   V zájmu ověření správnosti jakéhokoli prohlášení dodavatele mají celní orgány v zemi nebo území, kde je prohlášení dodavatele vydáno, právo požádat o jakékoli důkazy nebo provést jakoukoli kontrolu, kterou považují za vhodnou.

6.   Každé průvodní osvědčení EUR.1 vystavené nebo vyhotovené na základě nesprávného prohlášení dodavatele je od počátku neplatné.

1.   ZZÚ Komisi oznámí názvy a adresy orgánů nacházejících se na jejich území, které jsou:

2.   ZZÚ okamžitě oznámí Komisi veškeré změny informací oznámených podle odstavců 1 a 2.

3.   Komise tyto informace zašle celním orgánům členských států.

1.   Na základě informací podaných vládními orgány ZZÚ a celními orgány členských států vytvoří Komise elektronickou databázi registrovaných vývozců.

2.   K databázi a údajům v ní obsaženým má přístup pouze Komise. Orgány uvedené v odstavci 1 zajistí, aby údaje sdělované Komisi byly aktualizovány a aby byly úplné a správné.

3.   Údaje zpracované v databázi uvedené v odstavci 1 tohoto článku se zveřejní na internetu s výjimkou důvěrných informací obsažených v kolonkách 2 a 3 žádosti o registraci vývozce uvedené v článku 28 této přílohy.

4.   Osobní údaje zpracované v databázi uvedené v odstavci 1 se předávají nebo zpřístupňují třetím zemím nebo mezinárodním organizacím pouze v souladu s článkem 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (5).

5.   Toto rozhodnutí nijak neovlivňuje úroveň ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů podle ustanovení právních předpisů Unie a jednotlivých členských států, a zejména při výkonu jejich úkolů nemění povinnosti členských států týkající se zpracovávání osobních údajů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (6), ani povinnosti orgánů a institucí Unie týkající se zpracovávání osobních údajů podle nařízení (ES) č. 45/2001.

6.   Údaje o identifikaci a registraci vývozců tvořené souborem údajů uvedených v bodech 1, 3 (týkající se popisu činnosti), 4 a 5 dodatku XI zveřejní Komise na internetu pouze v případě, že k tomu tito vývozci předem a dobrovolně udělí svůj výslovný a vědomý písemný souhlas.

7.   Vývozcům se poskytnou informace stanovené v článku 11 nařízení (ES) č. 45/2001.

8.   Výkon práv osob v souvislosti s jejich registračními údaji uvedenými v dodatku XI a zpracovávanými ve vnitrostátních systémech se řídí právními předpisy toho členského státu, který jejich osobní údaje uložil za provedení směrnice 95/46/ES.

9.   Práva osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů v centrální databázi uvedené v odstavcích 1 až 4 jsou vykonávána v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

10.   Vnitrostátní orgány dozoru pro ochranu údajů a evropský inspektor ochrany údajů, z nichž každý jedná v rozsahu svých příslušných pravomocí, aktivně spolupracují a zajišťují koordinovaný dozor nad databází uvedenou v odstavcích 1 až 4.

1.   Aby zajistily dodržování pravidel týkajících se statusu původu produktů, provádějí příslušné orgány ZZÚ:

Rozšířená kumulace se povoluje v souladu s článkem 10 této přílohy, pouze pokud se země, se kterou má Unie platnou dohodu o volném obchodu, zaváže k poskytování podpory ZZÚ v záležitostech správní spolupráce stejným způsobem, jakým by tuto podporu poskytovala celním úřadům členských států v souladu s příslušnými ustanoveními dotyčné dohody o volném obchodu.

2.   Kontroly uvedené v odst. 1 písm. b) zajistí trvalé plnění závazků ze strany vývozců. Provádějí se v intervalech určených na základě vhodných kritérií analýzy rizik. Za tím účelem požádají příslušné orgány ZZÚ vývozce o předložení kopií nebo seznamu deklarací o původu, jež vyhotovili.

3.   Příslušné orgány ZZÚ mají právo požadovat jakékoli důkazy a provádět jakékoli kontroly účtů vývozce, popř. výrobců, kteří jsou jeho dodavateli, a to rovněž v provozních prostorách, nebo jakékoli jiné kontroly, které považují za vhodné.

1.   Následná ověřování deklarací o původu se provádějí namátkově anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány členských států důvodné pochybnosti o jejich pravosti, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění jiných podmínek stanovených v této příloze.

Požádají-li celní orgány členského státu příslušné orgány ZZÚ o spolupráci za účelem ověření platnosti deklarací o původu, statusu původu produktů nebo obou, ve své žádosti případně uvedou, proč mají o platnosti deklarace o původu nebo statusu původu produktů důvodné pochybnosti.

Na podporu žádosti o ověření může být připojena kopie deklarace o původu a jakékoli další informace nebo doklady nasvědčující tomu, že informace uvedené v této deklaraci nejsou správné.

Žádající členský stát stanoví pro oznámení výsledků ověření počáteční lhůtu šesti měsíců počínaje datem žádosti o ověření.

2.   Jestliže v případě důvodných pochybností celní orgány do uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 neobdrží žádnou odpověď nebo jestliže údaje obsažené v obdržené odpovědi nepostačují k určení skutečného původu produktů, zašle se příslušným orgánům druhé sdělení. Toto sdělení stanoví další lhůtu v délce nejvýše šesti měsíců.

1.   Oddíl III této hlavy a oddíl III hlavy VI se použije obdobně:

2.   Celní úřady členských států považují vývozce z Unie na jejich žádost za registrované vývozce pro účely uplatnění výhod plynoucích z tohoto rozhodnutí, pokud vývozci splňují tyto podmínky:

1.   Ustanovení této přílohy, která se týkají vystavování, používání a následného ověřování dokladů o původu, se použijí obdobně na produkty vyvážené ze ZZÚ do Ceuty a Melilly a na produkty vyvážené ze Ceuty a Melilly do ZZÚ za účelem dvoustranné kumulace.

2.   Ceuta a Melilla se považují za jediné území.

3.   Za uplatňování této přílohy v Ceutě a Melille nesou odpovědnost španělské celní orgány.

1.   Komise může v rámci odchylky od systému registrovaných vývozců přijmout rozhodnutí, jimiž povolí použití článků 21 až 35 a článků 54, 55 a 56 této přílohy na vývoz z jedné či několika zámořských zemí nebo z jednoho či několika zámořských území po 1. lednu 2017.

Tato odchylka je omezena na dobu, kterou daná zámořská země či dané zámořské území potřebuje k přípravě na používání článků 38 až 50 a článků 57 až 61 této přílohy.

2.   ZZÚ, které si přejí odchylky podle odstavce 1 využít, podají Komisi žádost. V žádosti se uvede doba, kterou daná zámořská země či dané zámořské území potřebují k tomu, aby byly považovány za připravené na používání článků 38 až 50 a článků 57 až 61 této přílohy.

3.   Opatření, kterým se povoluje dočasná odchylka uvedená v odstavci 1, přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s přezkumným postupem podle čl. 64 odst. 2.

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro celní kodex zřízený článkem 247a nařízení (EHS) č. 2913/92.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (7).

1.   Tato příloha se použije ode dne 1. ledna 2014.

2.   Ustanovení čl. 52 odst. 3 písm. b) této přílohy se použije od 1. ledna 2015.

3.   Ustanovení čl. 8 odst. 3 písm. b) této přílohy se použije do 30. září 2015.

4.   Články 21 až 35 a články 54 až 56 této přílohy se použijí do 31. prosince 2016.

5.   Články 38 až 50 a články 57 až 61 této přílohy se použijí od 1. ledna 2017.