13.3.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 72/24

(1)

Dne 4. dubna 2005 byla Komisi doručena žádost finského úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o postoupení věci podle čl. 22 odst. 1 nařízení (ES) č. 139/2004 („nařízení o spojování“), ke které se dne 22. dubna 2005 připojily příslušné orgány Švédska, dne 26. dubna 2005 orgány Rakouska a 28. dubna 2005 orgány Francie, aby přezkoumala transakci.

(2)

Komise došla k názoru, že navrhovaná transakce představuje spojení ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování a že žádost splňuje požadavky stanovené v čl. 22 odst. 3 nařízení o spojování. Komise se proto rozhodla přezkoumat spojení a dne 18. května 2005 za tímto účelem přijala rozhodnutí podle čl. 22 odst. 3 nařízení o spojování určené Finsku, Švédsku, Rakousku a Francii. Uvedené členské státy předložily Komisi písemnosti, které měly k dispozici. Tyto informace byly doplněny podnikem Omya, který podal oznámení dne 4. srpna 2005.

(3)

V tomto případě zahájila Komise řízení dne 23. září 2005. Sdělení o námitkách („SN“) zaslala Komise oznamující straně dne 2. května 2006. Společnost Omya odpověděla dne 16. května 2006. Verze sdělení o námitkách Komise, která neobsahovala důvěrné údaje, byla poskytnuta dvěma zúčastněným stranám, společnostem SMI a Imerys, které předložily písemné připomínky.

(4)

Slyšení stran v této věci se uskutečnilo dne 18. května 2006.

(5)

Dne 17. května 2006 bylo přijato rozhodnutí podle čl. 10 odst. 3 určené oznamující straně za tím účelem, aby společnosti Omya byl poskytnut dostatek času pro zvážení podání opravných prostředků; tímto rozhodnutím byla prodloužena lhůta pro podání opravného prostředku o dva pracovní dny.

(6)

Po důkladném šetření Komise konstatovala, že oznámená transakce vzbuzuje obavy, co se týče její slučitelnosti se společným trhem.

(7)

Za účelem odstranění obav týkajících se horizontální soutěže na trhu s uhličitany vápenatými používanými jako nátěry předložily společnosti Omya a J.M. Huber Corporation Komisi dne 23. května 2006 (doplněné dne 3. července 2006) soubor závazků, který je považován za dostačující pro vyřešení otázek v té oblasti hospodářské soutěže, která se týká tohoto slučování.

(8)

Proto bylo navrženo schválit oznámené spojení s výhradou splnění podmínek a povinností podle čl. 8 odst. 2 nařízení o spojování.

(9)

Omya AG (dále jen „společnost Omya“) je švýcarská rodinná společnost, která se zabývá výrobou a prodejem průmyslových surovin (2), včetně uhličitanu vápenatého (3), které se používají v celé řadě odvětví, mj. v papírenství, v průmyslovém odvětví barviv, ve výrobě umělých hmot, ocelářství, sklářství a zemědělství. Dodávky papírenskému průmyslu představují velkou část příjmů společnosti Omya.

(10)

V EHP dodává americká společnost J.M. Huber Corporation kaolin, PCC, vysrážené křemičitany a křemičitan sodný (PSS). Dceřiné společnosti společnosti Huber, které jsou předmětem této transakce, zahrnují celosvětové podnikání společnosti J.M. Huber Corporation (dále jen „společnost Huber PCC“) v oblasti výroby a dodávek plnidel z PCC pro papírenský průmysl. Nabytý podnik je tvořen dvanácti závody po celém světě, které vyrábějí PCC na místě, šest z nich se nachází v EHP. Továrny společnosti Huber vyrábějící PCC se nacházejí ve Finsku (tři továrny) a ve Švédsku, Francii a Portugalsku (v každé z těchto zemí jedna továrna).

(11)

Navrhovaná transakce se týká:

(12)

Za účelem posouzení této transakce došla Komise k závěru, že v rámci výroby a dodávek průmyslových surovin papírenskému průmyslu uhličitany vápenaté jako plnidla (PCC, GCC a směsi GCC/PCC) a uhličitany vápenaté jako nátěry (PCC, GCC a směsi GCC/PCC) představují dva různé trhy pro příslušné výrobky.

(13)

Za účelem posouzení této transakce došla Komise k závěru, že příslušné zeměpisné trhy se určují podle rozhodujících papíren s podobným reálným souborem alternativních dodávek. Továrny jsou považovány za reálnou alternativu zdroje zásobování papírny v závislosti na jejich logistice a vzdálenosti od této papírny. Vzdálenost, při jejímž překročení nemůže být továrna na zpracování minerálů považována za reálnou alternativu zdroje zásobování, závisí na zkušenosti s dodávkami každé továrny, na dostupných způsobech dopravy (silniční, železniční, lodní nebo jejich kombinace) a na druhu vyráběného uhličitanu vápenatého (PCC, GCC).

(14)

Příslušnými zeměpisnými trhy jsou:

(15)

Komise zastává názor, že soutěžní ceny uhličitanů dodávaných pro papírenské účely závisí na umístění každého alternativního dodavatele, který je pro zákazníka nejvhodnější.

(16)

Pokud spojující se strany vlastní továrny, které si konkurují a jejichž oblasti prodeje se překrývají, může spojení způsobit zvýšení cen. V případě, že druhou nejvhodnější alternativou zákazníků jedné ze spojujících se stran je jedna z továren na zpracování surovin druhé spojující se strany, budou mít spojující se strany možnost a motivaci ke zvýšení cen. Pokud se však továrna, která konkuruje spojujícím se stranám, nachází dostatečně blízko k zákazníkovi, je pravděpodobné, že existence takovéto alternativy vytvoří dostatečný konkurenční tlak, aby nedošlo k cenovému účinku. U některých papíren je analýza hospodářské soutěže ovlivněna možností nasazení zařízení pro použití plnidel z PCC na místě. V tomto případě však na hospodářskou soutěž nemá vliv skutečnost, zda Komise považuje či nepovažuje použití plnidel z PCC na místě za reálnou alternativu, která omezuje obchodní dodávky plnidel z PCC či GCC.

(17)

Komise určila dvě široké kategorie zákazníků. První z nich sestává z papíren, které jsou v současnosti zásobovány zařízením pro plnidla z PCC na místě. Druhá kategorie sestává z papíren, kterým jsou dodávány obchodní produkty. Komise se v posouzení hospodářské soutěže soustředila na stávající zákazníky spojujících se stran.

(18)

Komise určila pro každého zákazníka soubor reálných alternativních továren na zpracování surovin, a to na základě maximálních dopravních vzdáleností, v rámci kterých může každá z továren zasílat dodávky. Tyto vzdálenosti vycházejí z rozsáhlé databáze, kterou Komise zřídila. Komise vypracovala s využitím údajů o dodávkách PCC a GCC za rok 2004 (4) ekonometrickou analýzu (model „discrete choice“), aby předpověděla míru pravděpodobnosti, že zákazník si v případě zvýšení cen současného dodavatele zvolí jiného dodavatele. Výsledky umožnily Komisi určit substituční vzorce mezi různými výrobci uhličitanu vápenatého pro papírenský průmysl.

(19)

Co se týče současných dodávek plnidel z PCC na místě, ať již jsou dodávány společností Huber či Omya, zjistilo se, že transakce nemá žádný okamžitý účinek. Dodavatelé plnidel z PCC na místě mají dlouhodobé smlouvy o výhradní dodávce s hostitelskými papírnami (zpravidla na 7 až 10 let), které továrně na PCC zaručují minimální objem. Roční změna ceny za celou dobu trvání smlouvy je určena pomocí cenového vzorce se základní cenou vyjednanou na začátku každé smlouvy. Vzorec obvykle závisí na nákladových faktorech, jako jsou cena vápence, elektřiny, výše mezd a inflace, jež nejsou ovlivněny transakcí. Zkoumalo se, zda by po uplynutí dlouhodobých smluv mohla transakce mít nepříznivý dopad na tyto zákazníky. Šetření ukázalo, že je velmi nepravděpodobné, že transakce bude mít zásadní dopad na obnovení stávajících smluv o dodávkách plnidel z PCC na místě.

(20)

Co se týče budoucích zákazníků na místě, v důsledku transakce bude o jednoho dodavatele, který prokázal schopnost řídit a uskutečňovat v EHP projekty dodávek plnidel z PCC namístě, méně. Avšak šetření ukázalo, že transakce by nevedla k významným změnám cen pro tyto zákazníky, neboť více důvěryhodných dodavatelů roztoků plnidel z PCC na místě by bylo schopno vyvinout konkurenční tlak. Toto platí také pro nátěrové hmoty na místě.

(21)

V případě zákazníků, kteří jsou zásobováni na obchodní bázi, a to i v případě, že mají možnost se spolehnout na dodávku plnidel z PCC na místě, Komise posuzovala, zda továrna na zpracování surovin, která se nachází v určité vzdálenosti od papírny, představuje reálnou alternativu pro plnidla z PCC nebo z GCC. Poté, co Komise přezkoumala možnosti stávajících zákazníků společnosti Omya, kteří odebírají obchodně dodávaná plnidla z PCC, došla k závěru, že je nepravděpodobné, že by tito zákazníci byli nepříznivě ovlivněni transakcí, neboť mají v každém případě jiné reálné alternativy k PCC. Je proto nepravděpodobné, že by vyloučení společnosti Huber jakožto soutěžitele významně ohrozilo hospodářskou soutěž v případě zákazníků společnosti Omya, kteří odebírají plnidla z PCC.

(22)

Dále je nutno uvést, u zákazníků společnosti Omya, kteří odebírají plnidla z GCC, není pravděpodobné, že společnost Huber představuje další nejlepší alternativu. Tito zákazníci mají buď alternativní možnost odběru plnidel z GCC a/nebo jiné alternativy, co se týče plnidel z PCC, které ve vztahu k továrnám na plnidla z PCC společnosti Huber zřejmě nejsou v hospodářské soutěži znevýhodněny. Výsledky ekonometrické analýzy kromě toho ukazují, že společnost Huber většinou nepředstavuje další nejlepší alternativu. Je proto nepravděpodobné, že by vyřazení společnosti Huber jakožto soutěžitele významně narušilo hospodářskou soutěž v případě zákazníků společnosti Omya, kteří odebírají plnidla z GCC.

(23)

Pro zákazníky společnosti Huber, kteří odebírají obchodně dodávané PCC, představují pravděpodobně různé továrny plnidel z GCC společnosti Omya reálné alternativy. Avšak společnost Imerys je zastoupena ve Švédsku, a to jak továrnou na plnidla z PCC (v Husumu), tak i továrnou na plnidla z GCC (v Tunadalu). Kromě toho továrny na plnidla z PCC patřící společnosti SMI jsou zastoupeny ve Finsku v Lappeenrata, Myllykoski a Äänekoski. Zdá se, že všechna tato alternativní řešení nepředstavují žádné konkurenční nevýhody ve srovnání s továrnami společnosti Huber na plnidla z PCC na místě, které se nacházejí ve Švédsku a ve Finsku. Výsledky ekonometrické analýzy kromě toho ukazují, že konkurenční tlak, který vyvíjejí dodavatelé obchodně dodávaných plnidel z GCC, je pravděpodobně nižší než konkurenční tlak, který vyvíjejí dodavatelé obchodně dodávaných plnidel z PCC na jiné dodavatele obchodně dodávaných plnidel z PCC. Je proto nepravděpodobné, že by vyřazení společnosti Omya jakožto soutěžitele významně narušilo hospodářskou soutěž v případě zákazníků společnosti Huber, kteří odebírají plnidla z PCC.

(24)

V oznámení o navrhovaném spojení zaujala společnost Omya stanovisko, že trh s uhličitany vápenatými používanými k potahování papíru nebude tímto spojením dotčen, neboť společnost Huber v současné době na tomto trhu nepůsobí. Nicméně šetření Komise ohledně trhu odhalilo že společnost Huber vyvíjela PCC vhodné pro použití ve směsích z GCC/PCC pro nátěrové barvy a nabízela dodávky nátěrů z PCC.

(25)

V důsledku toho považuje Komise společnost Huber za možného konkurenta na trhu s uhličitany vápenatými používanými k potahování papíru, který by se bez tohoto spojení velmi pravděpodobně stal účinnou konkurenční silou na trhu s uhličitany vápenatými používanými k potahování.

(26)

Komise proto došla k závěru, že oznamované spojení by pravděpodobně značně narušilo účinnou hospodářskou soutěž, zejména posílením dominantního postavení společnosti Omya na trzích s uhličitany vápenatými používanými jako nátěry pro dotčené zákazníky na jihu Finska.

(27)

Závěr Komise je založen na následujících argumentech.

(28)

Za prvé, společnost Omya již je dominantním dodavatelem kvalitních uhličitanů vápenatých používaných jako nátěry pro většinu zákazníků v Evropě a ve Finsku. Společnost Omya dodala papírenskému průmyslu v EHP v roce 2004 podstatnou část všech uhličitanů vápenatých používaných jako nátěry. Tato společnost vlastní nebo kontroluje přístup k významné části zásob surovin nezbytných pro výrobu kvalitních GCC používaných jako nátěry a může zásobovat papírny v celém EHP. S takovýmto dominantním postavením a kontrolou nad dodávkami surovin je společnost Omya nenahraditelným obchodním partnerem papíren, jež musejí nakupovat uhličitany vápenaté používané jako nátěry v Evropě, a zejména ve Finsku.

(29)

Za druhé, společnost Huber je schopna díky svojí technologii výroby přídavných látek z PCC užívaných jako nátěry vstoupit na trh výrobků pro potahování papíru. Komise zhodnotila zejména v jakém rozsahu 1) je technologie výroby přídavných látek z PCC společnosti Huber připravená pro uvedení na trh, 2) byla společnost Huber přesvědčena o obchodní životaschopnosti svých záměrů ve větším měřítku a 3) by společnost Huber byla schopna zajistit větší výrobní kapacitu v továrně na PCC dodávaných na místě v Kuusankoski za účelem vstupu na trh. Analýza Komise vzala také v úvahu 4) ztracené náklady společnosti Huber určené ke vstupu společnosti na trh s uhličitany vápenatými používanými jako nátěry. Komise zastávala názor, že společnost Huber před tím, než zahájila jednání o spojení se společností Omya, plánovala významným způsobem vstoupit na trh s výrobky pro potahování papíru, což by ve vhodné chvíli učinila prostřednictvím svojí technologie výroby přídavných látek z PCC užívaných jako nátěry.

(30)

Umístění továrny v Kuusankoski by společnosti Huber umožnilo také zásobovat také řadu dalších zákazníků společnosti Omya, kteří sídlí v jižním Finsku. Tito zákazníci, kteří v současnosti odebírají dodávky uhličitanů vápenatých užívaných jako nátěry od společnosti Omya, by mohli zvážit odběr alespoň části dodávek od továrny společnosti Huber, která se nachází v Kuusankoski. Komise určila řadu zákazníků, pro které by továrna společnosti Huber v Kuusankoski byla výrazně blíže než nejbližší továrna společnosti SMI nebo společnosti Imerys (dále jen „dotčení zákazníci“).

(31)

Za třetí, společnost Huber by byla účinnou konkurenční silou, která by pravděpodobně výrazně omezila chování společnosti Omya na trhu s uhličitany vápenatými používanými k potahování papíru. Při zvážení struktury tohoto trhu ve Finsku a vzhledem ke skutečnosti, že jediný další soutěžitel, společnost SMI, zůstává co do podílu na trhu pouze malým subjektem a dopadají na něj nevýhody vyplývající z polohy, Komise se domnívá, že je velmi pravděpodobné, že výrobní kapacita společnosti Huber v Kuusankoski by významně omezila nabídku uhličitanů vápenatých používaných jako nátěry společnosti Omya určenému okruhu finských zákazníků. Komise má rovněž za to, že neexistují další možní soutěžitelé, kteří by mohli v jižním Finsku udržovat dostatečný konkurenční tlak.

(32)

Vzhledem k výše uvedeným důvodům došla proto Komise k závěru, že oznamované spojení by značně narušilo účinnou hospodářskou soutěž, zejména posílením dominantního postavení společnosti Omya na trzích s uhličitany vápenatými používanými jako nátěry pro postižené zákazníky na jihu Finska.

(33)

Komise dospěla nakonec k závěru, že je nepravděpodobné, že by tato transakce vyvolala obavy z konglomerace nebo zvýšila pravděpodobnost, že firmy budou schopné koordinovat svoje chování s důsledkem zvýšení cen nad konkurenční úroveň.

(34)

Aby byly odstraněny výše uvedené obavy o horizontální hospodářskou soutěž na trhu s uhličitany vápenatými používanými jako nátěry, společnosti Omya a J.M. Huber Corporation předložily Komisi dne 23. května 2006 soubor závazků. Tento soubor obsahoval dva alternativní návrhy závazků. První návrh zahrnoval prodej továrny na PCC na místě v Kuusankoski a prodej technologie pro nátěry a přídavné látky, zatímco druhý se týkal pouze prodeje technologie.

(35)

Komise se rozhodla provést tržní test prvního alternativního návrhu (prodej továrny na PCC na místě v Kuusankoski ve Finsku a prodej technologie pro nátěry z PCC a přídavné látky společnosti Huber). Tržní test byl zaslán celkem 11 zákazníkům a 4 soutěžitelům, kteří se účastnili šetření této transakce, a ode všech byla doručena odpověď (5). Odpovědi na tržní test byly různé. Zatímco se zákazníci převážně domnívali, že závazky by byly s to odstranit obavy o hospodářskou soutěž, které uvedla Komise, soutěžitelé vyjádřili výhrady týkající se rozsahu navrhované náhrady a navrhli takové zlepšení závazků, aby dostatečným způsobem vyřešilo obavy o hospodářskou soutěž, na které poukázala Komise (6).

(36)

Co se týče prvního alternativního návrhu, Komise zhodnotila, zda by prodej továrny na PCC na místě v Kuusankoski spolu s nabízenou technologií umožnil vhodnému nabyvateli prodávaného souboru získat potenciál konkurenční síly na trhu s uhličitany vápenatými používanými jako nátěry, která by byla srovnatelná s konkurenční silou, kterou by měla společnost Huber, pokud by k dané transakci nedošlo.

(37)

Komise dospěla k názoru, že první alternativní návrh (prodej továrny na PCC na místě v Kuusankoski ve Finsku a příslušné technologie), podle kterého by vhodný nabyvatel měl přístup jak k volné výrobní kapacitě, tak i k nezbytné technologii a úzké spolupráci se zákaznickou papírnou, uvádí nabyvatele do obdobné pozice, ve které se v současnosti nachází společnost Huber, včetně výhody, kterou má stávající dodavatel, který nemusí vybudovat nové výrobní zařízení v případě, že uspěje s nabídkou na obnovení smlouvy. Tato možnost by proto nejlépe zajistila životaschopnost prodeje a uvedení důvěryhodného konkurenčního výrobku na trh s uhličitany vápenatými používanými jako nátěry.

(38)

Kromě toho je Komise toho názoru, že hodnocení možností pokračovat jako konkurenční síla a obnovit hospodářskou soutěž se společností Omya a dalšími soutěžiteli na tomto trhu, které jsou spojené s továrnou na PCC dodávaných na místě v Kuusankoski a s prodávanou technologií, závisí z velké části na tom, kdo bude nabyvatelem. Vhodným nabyvatelem by se v tomto případě jevil subjekt z průmyslového odvětví, jež disponuje finančními prostředky a má prokazatelné odborné znalosti.

(39)

V důsledku toho došla Komise k závěru, že navrhovaný první alternativní závazek, a to prodej továrny na PCC na místě v Kuusankoski spolu s prodejem technologie nátěrových hmot společnosti Huber (se zlepšeními navrženými stranami dne 3. července 2006), by obnovil účinnou hospodářskou soutěž na trhu s uhličitany vápenatými pro dotčené zákazníky v jižním Finsku, a to obnovením konkurenčního tlaku na trhu s uhličitany vápenatými užívanými jako nátěry společnosti Omya, jenž vyplývá z technologie pro přídavné látky z PCC společnosti Huber. Tento konkureční tlak by se jinak v důsledku spojení podniků podle původního oznámení vytratil.

(40)

Z výše uvedených důvodů, které byly posouzeny jednotlivě a také v souvislostech, došla Komise k závěru, že závazky předložené společnostmi Omya a J.M. Huber jsou dostatečné pro vyřešení obav týkajících se hospodářské soutěže, které vyplývají z tohoto spojení podniků.

(41)

Rozhodnutí Komise proto prohlašuje oznámené spojení podniků za slučitelné se společným trhem a fungováním Dohody o EHP podle čl. 8 odst. 2 nařízení o spojování.