31972L0461

Směrnice Rady

ze dne 12. prosince 1972

o hygienických otázkách obchodu s čerstvým masem uvnitř Společenství

(72/461/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na články 43 a 100 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Shromáždění,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru,

vzhledem k tomu, že provádění směrnice Rady ze dne 26. června 1964 o hygienických otázkách obchodu s čerstvým masem uvnitř Společenství [1], naposledy pozměněné směrnicí Rady ze dne 27. října 1970 [2], nebude mít očekávaný účinek, dokud budou obchodu uvnitř Společenství bránit rozdíly v hygienických předpisech členských států týkajících se masa; že k odstranění těchto rozdílů je třeba sbližovat hygienické předpisy členských států týkající se masa;

vzhledem k tomu, že zejména v zájmu zlepšení informovanosti o zdravotním stavu zvířat, z nichž čerstvé maso určené k vývozu do některého členského státu pochází, má být stanoveno, že zvířata některých kategorií musí po stanovenou dobu setrvávat na území Společenství kromě odchylek povolených zemí určení a oznámených ostatním členským státům a Komisi;

vzhledem k tomu, že za účelem zabránění šíření nákaz čerstvým masem musí být z obchodu uvnitř Společenství vyloučeno čerstvé maso pocházející z hospodářství nebo oblasti, kde byla podle předpisů Společenství vyhlášena veterinární omezení;

vzhledem k tomu, že je třeba dbát o to, aby čerstvé maso, které nevyhovuje předpisům Společenství, nebylo opatřeno značkou zdravotní nezávadnosti stanovenou výše uvedenými předpisy;

vzhledem k tomu, že členské státy musí mít právo zakázat dovozy masa, které nevyhovuje veterinárním předpisům Společenství, na své území; že odesílatel nebo jeho zástupce by přesto měl mít možnost, aby mu na jeho žádost bylo maso vráceno, pokud tomu nebrání hygienické důvody;

vzhledem k tomu, že odesílatel nebo jeho zástupce a příslušné orgány odesílající země musí být informováni o důvodech zákazu nebo omezení, aby mohly posoudit;

vzhledem k tomu, že členské státy musí mít právo zakázat dovoz čerstvého masa ze členského státu, kde vypukla nákaza zvířat, na své území; že podle povahy a charakteru této nákazy může být tento zákaz buď omezen na maso pocházející pouze z určité části území odesílající země, nebo může být rozšířen na celé území odesílající země; že v případě vypuknutí nákazy na území některého členského státu musí být rychle přijata vhodná opatření k jejímu tlumení; že v celém Společenství by se mělo jednotně pohlížet na nebezpečí, která tyto nákazy představují, i na nezbytná ochranná opatření; že Stálý veterinární výbor, zřízený rozhodnutím Rady ze dne 15. října 1968 [3], má ustavit nouzový postup Společenství k provádění nezbytných opatření;

vzhledem k tomu, že se jeví vhodným, aby se tato směrnice řídila obecnou zásadou nediskriminace; ze dokud nebudou přijaty zvláštní předpisy Společenství pro dovoz masa ze třetích zemí, má být výslovně stanoveno, že opatření používaná členskými státy vůči třetím zemím nesmějí být méně přísná nebo opatření používaná podle této směrnice pro obchod mezi členskými státy,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1. Tato směrnice se týká obchodu s čerstvým masem domácího skotu, prasat, ovcí, koz a lichokopytníků uvnitř Společenství.

2. Za maso se považují všechny části těchto zvířat, které jsou vhodné k lidské spotřebě.

3. Za čerstvé maso se považuje každé maso, které nebylo žádným způsobem konzervováno; pro účely této směrnice se však za čerstvé maso považuje i maso chlazené a mrazené.

Článek 2

Pro účely této směrnice se rozumí:

a) "úředním veterinárním lékařem" veterinární lékař určený příslušným ústředním orgánem členského státu [4];

b) "odesílající zemí" členský stát, z něhož se čerstvé maso zasílá do jiného členského státu;

c) "zemí určení" členský stát, do něhož se čerstvé maso zasílá z jiného členského státu.

Článek 3

Z území jednoho členského státu může být na území jiného členského státu odesláno pouze čerstvé maso vyhovující následujícím podmínkám:

a) Maso z domácích ovcí, koz nebo lichokopytníků musí, aniž jsou dotčena ustanovení článku 7, pocházet ze zvířat, která na území Společenství pobývala alespoň po dobu 21 dnů bezprostředně před porážkou nebo od narození u zvířat mladších než 21 dnů;

b) musí být získáno ze zvířat, která nepocházela z hospodářství ani z oblasti, která z hygienických důvodů podléhá uzávěře podle čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice Rady ze dne 26. června 1964 o hygienických otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství [5], naposledy pozměněné směrnicí Rady ze 7. února 1972 [6], v důsledku výskytu slintavky kulhavky, moru prasat nebo těšínské choroby prasat, k nimž jsou dotyčná zvířata vnímavá;

c) musí být získáno z jatek, kde nebyl zjištěn žádný případ slintavky a kulhavky, moru prasat ani těšínské choroby prasat.

V případě výskytu některé z těchto chorob členské státy zajistí, aby se s žádným masem, u kterého existuje podezření na kontaminaci, uvnitř Společenství neobchodovalo.

Článek 4

Aniž je dotčeno ustanovení čl. 3 písm. b), čerstvé maso prasat, ovcí a koz může být odesláno na území jiného členského státu pouze za podmínky, že tato zvířata nepocházejí z hospodářství odesílající země, které podléhá zákazu z hygienických důvodů v důsledku vzplanutí brucelózy prasat, ovcí nebo koz.

Tento zákaz musí trvat ještě nejméně šest týdnů po úředním zjištění posledního případu.

Článek 5

1. Členské státy zajistí, aby čerstvé maso získané ze zvířat, která nesplňují požadavky článků 3 a 4, nebylo označeno značkou zdravotní nezávadnosti podle kapitoly IX přílohy I směrnice o veterinárních otázkách obchodu s čerstvým masem uvnitř Společenství.

2. Země určení má právo zakázat na svém území uvedení do oběhu čerstvého masa, když se zjistí, že u tohoto masa nebyla dodržena ustanovení článků 3 a 4.

3. V takovém případě je země určení povinna na žádost odesílatele nebo jeho zástupce povolit vrácení celé zásilky čerstvého masa nazpět, není-li to v rozporu s hygienickými předpisy.

4. Příslušný orgán země určení může nařídit likvidaci této zásilky, jestliže je její uvedení do oběhu na základě odstavce 2 zakázáno a jestliže odesílající země nebo případně tranzitní země nepovolí její vrácení nazpět.

5. Na provádění opatření uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 tohoto článku se vztahují ustanovení čl. 6 odst. 7 směrnice o veterinárních otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství.

Článek 6

1. Opravné prostředky proti rozhodnutím příslušných orgánů uvedeným v této směrnici, vyplývající z právních předpisů v jednotlivých členských státech, nejsou touto směrnicí dotčeny.

2. Každý členský stát zaručuje odesílatelům, jejichž čerstvé maso nelze podle článku 5 odst. 2 uvést do oběhu, právo obdržet posudek veterinárního znalce. Každý členský stát postupuje tak, aby mohl veterinární znalec ještě předtím, než příslušné orgány přistoupí k jiným opatřením, jakým je např. zničení masa, určit, zda byly podmínky stanovené v čl. 5 odst. 2 splněny.

Veterinární znalec nesmí být státním příslušníkem odesílající země, ani země určení.

Komise sestaví na základě návrhu členských států seznam veterinárních znalců, které bude možno pověřit vypracováním výše uvedených posudků. Dále pak po konzultaci se členskými státy stanoví obecná prováděcí pravidla, a především způsob, jakým je nutno postupovat při vypracovávání takového posudku.

Článek 7

1. Země určení mohou jedné či více odesílajícím zemím udělit obecné nebo jen na určité případy omezené povolení k tomu, aby bylo na jejich území dovezeno čerstvé maso, které, odchylně od čl. 3 písm. a), nepochází ze zvířat, jež pobývala na území Společenství alespoň 21 dnů přímo před porážkou, nebo od narození v případě zvířat mladších 21 dnů.

2. Udělí-li země určení podle odstavce 1 obecné povolení, neprodleně o tom informuje ostatní členské státy a Komisi.

3. Udělí-li země určení jedno z povolení uvedených v odstavci 1, musí být v případě tranzitu získáno odpovídající povolení i od příslušných tranzitních zemí.

Článek 8

1. Aniž by byla dotčena ustanovení článků 3, 4 a 7 může členský stát, vznikne-li nebezpečí šíření chorob zvířat v důsledku dovozu čerstvého masa z jiného členského státu na jeho území, přijmout tato opatření:

a) v případě výskytu nákazy zvířat v tomto jiném členském státě, může dočasně zakázat či omezit dovoz masa z oblastí daného členského státu, kde choroba propukla;

b) v případě, kdy se nákaza zvířat začne velmi šířit, nebo v případě, kdy se vyskytne nějaká nová, vážná a nakažlivá choroba zvířat, může dočasně zakázat nebo omezit dovoz masa z celého území daného státu.

2. Každý členský stát je povinen neprodleně oznámit ostatním členským státům a Komisi výskyt jakékoli choroby uvedené v odstavci 1 na svém území, jakož i opatření, která pro tlumení této choroby přijal. Je povinen neprodleně oznámit i její vymizení.

3. Opatření přijatá členskými státy na základě odstavce 1, jakož i jejich odvolání, je nutno neprodleně oznámit ostatním členským státům a Komisi, a to i se zdůvodněním.

Postupem podle článku 9 je možno rozhodnout, že tato opatření je nutno pozměnit, a to především s cílem zajistit vzájemnou koordinovanost s opatřeními přijatými jinými členskými státy, nebo zrušit.

4. Nastane-li situace stanovená v odstavci 1 a bude-li se jevit nezbytným, aby i ostatní členské státy přijaly opatření na základě uvedeného odstavce, případně pozměněná podle odstavce 3, přijímají se odpovídající opatření postupem podle článku 9.

5. Zrušuje se článek 8 směrnice o hygienických otázkách obchodu s čerstvým masem uvnitř Společenství.

Článek 9

1. Má-li být zahájen postup podle tohoto článku, přednese věc Stálému veterinárnímu výboru, zřízenému rozhodnutím Rady ze dne 15. října 1968 (dále jen "výbor"), jeho předseda, a to buď z vlastního podnětu, nebo na žádost zástupce některého členského státu.

2. Hlasům členských států ve výboru je přidělena váha stanovená v čl. 148 odst. 2 Smlouvy. Předseda nehlasuje.

3. Zástupce Komise předloží výboru návrh opatření, která mají být přijata. Výbor zaujme stanovisko k tomuto návrhu ve lhůtě dvou dnů. Stanovisko se přijímá většinou 12 hlasů.

4. Komise přijme opatření a ihned je provede, jsou-li v souladu se stanoviskem výboru. Pokud navrhovaná opatření nejsou v souladu se stanoviskem výboru nebo pokud výbor žádné stanovisko nezaujme, Komise neprodleně předloží Radě návrh opatření, která mají být přijata. Rada se usnese kvalifikovanou většinou.

Pokud se Rada neusnese do 15 dnů ode dne, kdy jí byl návrh předán, přijme navrhovaná opatření Komise a ihned je provede s výjimkou případů, kdy se Rada proti opatřením vysloví prostou většinou.

Článek 10

Ustanovení článku 9 se použijí po dobu 18 měsíců ode dne, kdy byla výboru věc poprvé předána, a to buď na základě čl. 9 odst. 1, nebo na základě jakéhokoli jiného obdobného předpisu.

Článek 11

Do té doby než se bude používat režim Společenství pro dovoz čerstvého masa ze třetích zemí, nesmí vnitrostátní předpisy pro dovoz čerstvého masa pocházejícího z těchto zemí být méně přísné než ustanovení vyplývající z této směrnice.

Článek 12

Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. ledna 1974 a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Článek 13

1. Dánsku a Spojenému království s výjimkou Severního Irska se povoluje do 31. prosince 1976 a Irsku a Spojenému království včetně Severního Irska se povoluje do 31. prosince 1977 ponechat si pro dovoz čerstvého masa úpravu podle vlastních vnitrostátních předpisů týkajících se ochrany proti slintavce a kulhavce, a to za dodržování obecných ustanovení Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství.

Dánsku, Irsku a Spojenému království se povoluje do 31. prosince 1976 ponechat si pro dovoz čerstvého masa úpravu podle vlastních vnitrostátních předpisů týkajících se ochrany proti moru prasat, a to za dodržování obecných ustanovení Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství.

2. Do 31. prosince 1976 bude provedeno zhodnocení vývoje situace ve veterinární oblasti v rámci celého Společenství a v rámci jeho jednotlivých částí.

Nejpozději do 1. července 1976 předloží Komise Radě zprávu o vývoji situace a v případě potřeby i náležité návrhy zohledňující tento vývoj.

Článek 14

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 12. prosince 1972.

Za Radu

předseda

P. Lardinois

[1] Úř. věst.121, 29.7.1964, s. 2012/64.

[2] Úř. věst. L 239, 30.10.1970, s. 42.

[3] Úř. věst. L 255, 28.10.1968, s. 23.

[4] Úř. věst. L 239, 30.10.1970, s. 42.

[5] Úř. věst. L 255, 28.10.1968, s. 23.

[6] Úř. věst. 121, 29.7.1964, s. 1977/64.

--------------------------------------------------