This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 02012R1230-20191202
Commission Regulation (EU) No 1230/2012 of 12 December 2012 implementing Regulation (EC) No 661/2009 of the European Parliament and of the Council with regard to type-approval requirements for masses and dimensions of motor vehicles and their trailers and amending Directive 2007/46/EC of the European Parliament and of the Council (Text with EEA relevance)Text with EEA relevance
Consolidated text: Nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 ze dne 12. prosince 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel týkající se jejich hmotností a rozměrů, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Text s významem pro EHP)Text s významem pro EHP
Nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 ze dne 12. prosince 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel týkající se jejich hmotností a rozměrů, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Text s významem pro EHP)Text s významem pro EHP
No longer in force
)
02012R1230 — CS — 02.12.2019 — 002.001
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1230/2012 ze dne 12. prosince 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel týkající se jejich hmotností a rozměrů, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Úř. věst. L 353 21.12.2012, s. 31) |
Ve znění:
|
|
Úřední věstník |
||
Č. |
Strana |
Datum |
||
L 175 |
1 |
7.7.2017 |
||
L 291 |
17 |
12.11.2019 |
Opraveno:
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1230/2012
ze dne 12. prosince 2012,
kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel týkající se jejich hmotností a rozměrů, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES
(Text s významem pro EHP)
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se použijí, vedle definic uvedených ve směrnici 2007/46/ES a v nařízení (ES) č. 661/2009, tyto definice:
„typem vozidla“ se rozumí skupina vozidel, jak je definována v části B přílohy II směrnice 2007/46/ES;
„standardním vybavením“ se rozumí základní konfigurace vozidla, jež je vybaveno všemi prvky požadovanými regulačními akty uvedenými v příloze IV nebo XI směrnice 2007/46/ES, včetně veškerých prvků, které jsou namontovány, aniž by tím vznikaly nějaké další požadavky na konfiguraci nebo úroveň vybavení;
„volitelným vybavením“ se rozumí veškeré prvky, jež nejsou součástí standardního vybavení a za jejichž montáž na vozidlo odpovídá výrobce, a které může zákazník objednat;
►C1 „hmotností v provozním stavu“ se rozumí ◄
u motorových vozidel:
hmotnost vozidla, jehož palivová nádrž (palivové nádrže) se naplní alespoň na 90 % svého objemu, včetně hmotnosti řidiče, paliva a kapalin, vybaveného standardním vybavením podle specifikací výrobce, a jsou-li součástí vybavení, i hmotnost karosérie, kabiny, spojovacího zařízení a náhradního kola (náhradních kol), jakož i nářadí;
v případě přípojného vozidla:
hmotnost vozidla, včetně paliva a kapalin, vybaveného standardním vybavením podle specifikací výrobce, a jsou-li součástí vybavení, i hmotnost karosérie, dalšího (dalších) spojovacího (spojovacích) zařízení a náhradního kola (náhradních kol) a nářadí;
„hmotností volitelného vybavení“ se rozumí maximální hmotnost kombinací volitelného vybavení, jež může být namontována na vozidle vedle standardního vybavení podle specifikací výrobce;
►C1 „skutečnou hmotností vozidla“ se rozumí hmotnost v provozním stavu a hmotnost volitelného vybavení namontovaného na jednotlivém vozidle; ◄
„maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla“ (M) se rozumí maximální hmotnost stanovená pro vozidlo na základě jeho konstrukčních vlastností a konstrukční výkonnosti; technicky přípustná hmotnost naloženého přívěsu nebo návěsu zahrnuje statickou hmotnost přenesenou na přípojné vozidlo, je-li připojeno;
„maximální technicky přípustnou hmotností naložené jízdní soupravy“ (MC) se rozumí maximální hmotnost stanovená pro kombinaci motorového vozidla a jednoho nebo více přípojných vozidel na základě jeho konstrukčních vlastností a konstrukční výkonnosti nebo maximální hmotnost určená pro jízdní soupravu složenou z tahače návěsu a návěsu;
„maximální technicky přípustnou přípojnou hmotností“ (TM) se rozumí maximální hmotnost jednoho nebo více přípojných vozidel, jež mohou být tažena tažným vozidlem, odpovídající celkové hmotnosti přenášené na zem koly nápravy nebo skupiny náprav jakéhokoli přípojného vozidla připojeného k tažnému vozidlu;
„nápravou“ se rozumí společná osa rotace dvou či více kol, hnací či volně se otáčející, složená z jedné či více částí umístěných ve stejné rovině kolmé k podélné střednici vozidla;
„skupinou náprav“ se rozumí více náprav, jež mají vzdálenost mezi nápravami omezenu na vzdálenost mezi nápravami definovanou coby vzdálenost „d“ v příloze I směrnice 96/53/ES a jež spolupůsobí díky zvláštní konstrukci odpružení;
„jednotlivou nápravou“ se rozumí náprava, kterou nelze považovat za součást skupiny náprav;
„maximální technicky přípustnou hmotností na nápravu“ (m) se rozumí hmotnost, která odpovídá maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení přenášenému koly nápravy na zem, danému konstrukčními vlastnostmi nápravy a vozidla a jejich konstrukční výkonností;
„maximální technicky přípustnou hmotností na skupinu náprav“ (μ) se rozumí hmotnost, která odpovídá maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení přenášenému koly skupiny náprav na zem, danému konstrukčními vlastnostmi skupiny náprav a vozidla a jejich konstrukční výkonností;
„spojovacím zařízením“ se rozumí mechanické zařízení včetně jeho součástí, jak je vymezeno v bodech 2.1 až 2.6 předpisu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 55 – Jednotná ustanovení týkající se schvalování mechanických spojovacích částí jízdních souprav vozidel ( 1 ) a spojení vozidel nakrátko, jak je vymezeno v bodě 2.1.1 předpisu EHK OSN č. 102 – Jednotná ustanovení pro schvalování I.A zařízení pro spojení vozidel nakrátko (ZSVN) II. vozidel, pokud jde o montáž schváleného typu ZSVN ( 2 );
„bodem spojení“ se rozumí střed působení spojovacího zařízení namontovaného na tažené vozidlo v rámci spojovacího zařízení namontovaného na tažné vozidlo;
„hmotností spojovacího zařízení“ se rozumí hmotnost vlastního spojovacího zařízení a součástí potřebných k montáži spojovacího zařízení na vozidlo;
„maximální technicky přípustnou hmotností působící v bodě spojení“ se rozumí:
u tažného vozidla hmotnost odpovídající maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení v bodě spojení (hodnota „S“ nebo „U“) tažného vozidla, danému konstrukčními vlastnostmi spojovacího zařízení a tažného vozidla;
v případě návěsu, přívěsu s nápravami uprostřed nebo tuhého přívěsu hmotnost odpovídající maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení (hodnota „S“ nebo „U“), jež má být přenášena přípojným vozidlem na tažné vozidlo v bodě spojení, danému konstrukčními vlastnostmi spojovacího zařízení a přípojného vozidla;
„hmotností cestujících“ se rozumí jmenovitá hmotnost v závislosti na kategorii vozidla násobená počtem míst k sezení, včetně míst k sezení pro členy posádky a míst k stání, jsou-li takové, jež však nezahrnuje řidiče;
„hmotností řidiče“ se rozumí jmenovitá hmotnost 75 kg působící v referenčním bodě místa k sezení řidiče;
►C1 „užitečnou hmotností“ se rozumí rozdíl mezi maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla a hmotností v provozním stavu zvětšenou o hmotnost cestujících a volitelného vybavení; ◄
„délkou“ se rozumí rozměr stanovený v bodech 6.1.1, 6.1.2 a 6.1.3 normy ISO 612:1978; tato definice se použije rovněž pro kloubová vozidla složená ze dvou či více částí;
„šířkou“ se rozumí rozměr stanovený v bodě 6.2 normy ISO 612:1978;
„výškou“ se rozumí rozměr stanovený v bodě 6.3 normy ISO 612:1978;
„rozvorem“ se rozumí:
u motorových vozidel a přívěsů vodorovná vzdálenost mezi středem první a poslední nápravy;
u přívěsů s nápravou nebo nápravami uprostřed, návěsů a tuhých přívěsů vzdálenost mezi svislou osou spojovacího zařízení a středem poslední nápravy;
„vzdáleností mezi nápravami“ se rozumí vzdálenost mezi dvěma sousedními nápravami; u přívěsů s nápravou nebo nápravami uprostřed, návěsů a tuhých přívěsů se první vzdáleností mezi nápravami rozumí vodorovná vzdálenost mezi svislou osou spojovacího zařízení a středem první nápravy;
„rozchodem“ se rozumí vzdálenost uvedená v bodě 6.5 normy ISO 612:1978;
„předsazením točnice“ se rozumí vzdálenost uvedená v bodě 6.19.2 normy ISO 612: 1978, přičemž se zohlední poznámka uvedená v bodě 6.19 této uvedené normy;
„předním poloměrem upevnění návěsu“ se rozumí vodorovná vzdálenost od osy návěsného čepu a kterýmkoliv bodem předku návěsu;
„předním převisem“ se rozumí vodorovná vzdálenost mezi svislou rovinou procházející přes první nápravu nebo osou čepu v případě návěsu a nejpřednějším bodem vozidla;
„zadním převisem“ se rozumí vodorovná vzdálenost mezi svislou rovinou procházející před poslední zadní nápravu a nejzadnější částí vozidla; je-li na vozidle namontováno spojovací zařízení pevně, je nejzadnějším bodem vozidla bod spojení;
„délkou ložné plochy“ se rozumí vzdálenost od nejpřednějšího vnitřního bodu k nejzadnějšímu vnitřnímu bodu ložného prostoru, měřená vodorovně v podélné rovině vozidla;
„vybočením zádi“ se rozumí vzdálenost mezi výchozím bodem a skutečným krajním bodem dosaženým koncem vozidla při jízdě za podmínek stanovených v oddíle 8 části B přílohy I nebo v oddíle 7 části C uvedené přílohy;
„zařízením pro zdvihání nápravy“ se rozumí mechanismus namontovaný na vozidle za účelem zdvižení nápravy nad zem a jejího spouštění na zem;
„zdvihatelnou nápravou“ se rozumí náprava, jež může být zdvižena ze své obvyklé polohy a opětovně spuštěna prostřednictvím zařízení pro zdvihání nápravy;
„zatížitelnou nápravou“ se rozumí náprava, jejíž zatížení lze měnit bez zvedání pomocí zařízení pro zdvihání nápravy;
„pneumatickým odpružením“ se rozumí systém odpružení, u kterého je nejméně 75 % pružicího účinku vyvoláno pneumatickou pružinou;
„třídou autobusu nebo autokaru“ se rozumí skupina vozidel, jak je definována v bodech 2.1.1 a 2.1.2 předpisu EHK OSN č. 107 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel kategorie M2 nebo M3 z hlediska jejich celkové konstrukce ( 3 );
„kloubovým vozidlem“ se rozumí vozidlo kategorie M2 nebo M3, jak je definováno v bodě 2.1.3 předpisu EHK OSN č. 107;
„nedělitelným nákladem“ se rozumí náklad, který nemůže být pro účely silniční dopravy rozdělen na dva nebo více nákladů bez nepřiměřených výdajů nebo nebezpečí poškození a který v důsledku své hmotnosti nebo rozměrů nemůže být dopravován vozidlem, jehož hmotnosti a rozměry vyhovují maximálním přípustným hmotnostem a rozměrům použitelným v členském státě;
„aerodynamickými zařízeními a vybavením“ se rozumí zařízení nebo vybavení určená ke snižování aerodynamického odporu silničních vozidel s výjimkou prodloužených kabin.
Článek 3
Povinnosti výrobců
Výrobce stanoví pro každou verzi v rámci typu vozidla bez ohledu na stav dokončenosti vozidla tyto hmotnosti:
maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;
maximální technicky přípustnou hmotnost naložené jízdní soupravy;
maximální technicky přípustnou přípojnou hmotnost;
maximální technicky přípustnou hmotnost na nápravy nebo maximální technicky přípustnou hmotnost na skupinu náprav;
maximální technicky přípustné hmotnosti působící v bodě (bodech) spojení, přičemž se zohlední technické vlastnosti spojovacích zařízení, jež případně jsou nebo mohou být namontována na vozidlo.
Vybaví-li výrobce vozidlo zařízením pro omezení rychlosti, je maximální konstrukční rychlost skutečnou rychlostí, kterou umožňuje dosáhnout zařízení pro omezení rychlosti.
Výrobce pro účely prvního pododstavce určí polohu těžiště hmotnosti odpovídající součtu zatížení.
Článek 4
Ustanovení pro ES schvalování typu vozidla, pokud jde o jeho hmotnosti a rozměry
Pro účely výpočtů rozložení hmotnosti předá výrobce schvalovacímu orgánu typu pro každou technickou konfiguraci v rámci typu vozidla, definovanou souborem hodnot všech relevantních bodů uvedených v příloze V, informace nezbytné k určení těchto hmotností:
maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla;
maximální technicky přípustné hmotnosti na nápravy nebo na skupinu náprav;
maximální technicky přípustné přípojné hmotnosti;
maximální technicky přípustné hmotnosti působící v bodě (bodech) spojení;
maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy.
Informace se poskytují v tabulce nebo jiné vhodné podobě po dohodě se schvalovacím orgánem.
Je-li to nezbytné, uvede výrobce vzorec rozložení hmotnosti nebo předloží příslušné grafy rozložení.
Schvalovací orgán uzná rovnocennost odpružení s pneumatickým odpružením, jsou-li splněny požadavky podle přílohy III.
Uznala-li technická zkušebna rovnocennost, vystaví zkušební protokol. Schvalovací orgán připojí zkušební protokol a technický popis odpružení k certifikátu ES schválení typu.
Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.
Článek 4a
ES schválení typu samostatných technických celků aerodynamických zařízení a vybavení
Žádost musí být vyhotovena podle vzoru informačního dokumentu stanoveného v části C přílohy V.
Členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu samostatného technického celku.
Článek 4b
Značka ES schválení typu samostatného technického celku
Každý samostatný technický celek odpovídající typu, pro který bylo uděleno ES schválení typu samostatného technického celku podle tohoto nařízení, musí být opatřen značkou ES schválení typu samostatného technického celku stanovenou v části E přílohy V.
Článek 5
Maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz
Vnitrostátní orgány stanoví pro účely registrace a uvedení do provozu vozidel, pro něž bylo uděleno schválení typu podle tohoto nařízení, pro každou variantu a verzi v rámci typu vozidla veškeré následující hmotnosti, jež jsou podle směrnice 96/53/ES povoleny pro vnitrostátní či mezinárodní provoz:
maximální přípustnou hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz;
maximální přípustnou hmotnost pro registraci/provoz na nápravu (nápravy);
maximální přípustná hmotnost pro registraci/provoz na skupinu náprav;
maximální přípustnou přípojnou hmotnost pro registraci/provoz;
maximální přípustnou hmotnost naložené jízdní soupravy pro registraci/provoz.
Vnitrostátní orgány stanoví postup pro určení maximálních přípustných hmotností pro registraci/provoz uvedených v prvním pododstavci. Určí příslušný orgán pověřený stanovením těchto hmotností a stanoví informace, jež musí být uvedenému příslušnému orgánu předloženy.
Článek 6
Výjimky
Schválení typu podle článku 23 směrnice 2007/46/ES podléhají početním omezením stanoveným v části A oddíle 3 přílohy XII uvedené směrnice.
Článek 7
Přechodná ustanovení
Podle článku 27 směrnice 2007/46/ES však členské státy mohou, požádá-li o to výrobce, registrovat vozidla z výběhu série, jejichž ES schválení typu již není platné, a povolovat jejich prodej nebo uvádění do provozu.
Do dne 9. ledna 2014 výrobci uvádějí skutečnou hmotnost vozidla v položce 52 prohlášení o shodě, není-li uvedena v jiné položce prohlášení o shodě.
Článek 8
Změny směrnice 2007/46/ES
Přílohy I, III, IX a XVI směrnice 2007/46/ES se mění v souladu s přílohou VI tohoto nařízení.
Příloha XII směrnice 2007/46/ES se nahrazuje přílohou VII tohoto nařízení.
Článek 9
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se na nové typy vozidel, kterým se schválení typu udělí ode dne 1. listopadu 2012.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha I |
Technické požadavky |
Část A |
Technické požadavky pro vozidla kategorie M1 a N1. |
ČÁST B |
Technické požadavky pro vozidla kategorie M2 a M3. |
ČÁST C |
Technické požadavky pro vozidla kategorie N2 a N3. |
ČÁST D |
Technické požadavky pro vozidla kategorie O. |
Dodatek 1 |
Seznam zařízení nebo vybavení, jež se nemusí brát v úvahu při stanovení krajních rozměrů. |
Dodatek 2 |
Přípustné odchylky pro schválení typu a shodnost výroby. |
Dodatek 3 |
Obrázky týkající se manévrovacích schopností. |
Dodatek 4 |
Nárazové zkoušky aerodynamického zařízení a vybavení |
Dodatek 5 |
Trojrozměrný plášť kabiny |
Příloha II |
Stoupavost terénních vozidel. |
Příloha III |
Podmínky rovnocennosti odpružení s pneumatickým odpružením. |
Příloha IV |
Technické požadavky týkající se montáže zdvihatelných nebo zatížitelných náprav ve vozidlech. |
Příloha V |
|
Část A |
ES schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, pokud jde o hmotnosti a rozměry vozidla |
ČÁST B |
Certifikát ES schválení typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, pokud jde o hmotnosti a rozměry vozidel |
ČÁST C |
ES schvalování typu aerodynamického zařízení nebo vybavení jako samostatného technického celku |
ČÁST D |
Certifikát ES schválení typu pro aerodynamické zařízení nebo vybavení jako samostatný technický celek |
ČÁST E |
Značka ES schválení typu samostatného technického celku |
Příloha VI |
Změny příloh I, III, IX a XVI směrnice 2007/46/ES. |
Příloha VII |
Příloha XII směrnice 2007/46/ES. |
PŘÍLOHA I
TECHNICKÉ POŽADAVKY
ČÁST A
Vozidla kategorií M1 a N1
1. Maximální přípustné rozměry
1.1 Rozměry nesmí přesáhnout následující hodnoty:
Délka: 12,00 m.
Šířka:
a) |
M1: 2,55 m; |
b) |
N1: 2,55 m; |
c) |
N1: 2,60 m v případě vozidel s karosérií s izolovanými stěnami o šířce minimálně 45 mm, jak je uvedeno v dodatku 2 části C přílohy II směrnice 2007/46/ES; |
Výška: 4,00 m.
1.2 ►C1 Pro účely měření délky, šířky a výšky musí mít vozidlo hmotnost v provozním stavu a musí být umístěno na vodorovném a rovném povrchu s pneumatikami nahuštěnými na tlak doporučený výrobcem. ◄
1.3 Při stanovení délky, šířky a výšky se neberou v úvahu zařízení a vybavení uvedená v dodatku 1.
2. Rozložení hmotnosti
2.1 |
Součet maximálních technicky přípustných hmotností na nápravy nesmí být menší než maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla. |
2.2 |
►C1 Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla nesmí být menší než součet hmotnosti vozidla v provozním stavu, hmotnosti cestujících, hmotnosti volitelného vybavení a hmotnosti spojovacího zařízení, není-li zahrnuto v hmotnosti v provozním stavu. ◄ |
2.3 |
Je-li vozidlo naloženo na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla, nesmějí hmotnosti na každou z náprav překročit maximální technicky přípustnou hmotnost na dotyčnou nápravu. |
2.4 |
Je-li vozidlo zatíženo na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla, nesmí být hmotnost na přední nápravu nikdy menší než 30 % maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla.
|
2.5 |
Je-li vozidlo vybaveno odnímatelnými sedadly, omezí se ověření na stav s maximálním počtem míst k sezení. |
2.6 |
Pro účely ověřování požadavků stanovených v bodech 2.2, 2.3 a 2.4 se:
a)
sedadla nastaví tak, jak je stanoveno v bodě 2.6.1;
b)
hmotnost cestujících, hmotnost další zátěže a hmotnost volitelného vybavení rozloží tak, jak je stanoveno v bodech 2.6.2. až 2.6.4.2.3. 2.6.1 Nastavení sedadel
2.6.2 Rozložení hmotnosti cestujících
2.6.3 Rozložení hmotnosti volitelného vybavení
2.6.4 Rozložení užitečné hmotnosti 2.6.4.1 Vozidla M1 2.6.4.1.1 V případě vozidel M1 se užitečná hmotnost rozloží podle pokynu výrobce po dohodě s technickou zkušebnou. 2.6.4.1.2 V případě motorových karavanů musí minimální užitečná hmotnost PM splňovat tento požadavek:
Kde
2.6.4.2 Vozidla N1 2.6.4.2.1 V případě vozidel s karosérií se užitečná hmotnost rozloží stejnoměrně v ložném prostoru. 2.6.4.2.2 V případě vozidel bez karosérie (např. podvozek-kabina) musí výrobce určit krajní přípustné polohy těžiště užitečné hmotnosti navýšené o hmotnost vybavení určeného k uložení nákladu (např. karoserii, nádrž, atd.) (například: od 0,50 m do 1,30 m před první zadní nápravou). 2.6.4.2.3 V případě vozidel, na nichž má být namontováno spojovací zařízení točnice návěsu, musí výrobce uvést minimální a maximální předsazení točnice. |
2.7 |
Další požadavky v případě, že vozidlo může být provozováno s přípojným vozidlem
|
3. Přípojná hmotnost a hmotnost v bodě spojení
3.1 |
Pokud jde o maximální technicky přípustnou přípojnou hmotnost, použijí se tyto požadavky: 3.1.1 Přípojné vozidlo s namontovaným systémem provozního brzdění 3.1.1.1 Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost vozidla musí být nejnižší z těchto hodnot:
a)
maximální technicky přípustná přípojná hmotnost stanovená na základě konstrukčních vlastností vozidla a pevnosti spojovacího zařízení;
b)
maximální technicky přípustná hmotnost naloženého tažného vozidla;
c)
1,5násobek maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého tažného vozidla v případě terénního vozidla definovaného podle přílohy II směrnice 2007/46/ES. 3.1.1.2 Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost nesmí však nikdy překročit 3 500 kg. 3.1.2 Přípojné vozidlo bez systému provozního brzdění 3.1.2.1 Přípustná přípojná hmotnost musí být nejnižší z těchto hodnot:
a)
maximální technicky přípustná přípojná hmotnost stanovená na základě konstrukčních vlastností vozidla a pevnosti spojovacího zařízení;
b)
►C1 polovina hmotnosti tažného vozidla v provozním stavu. ◄ 3.1.2.2 Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost nesmí být v žádném případě větší než 750 kg. |
3.2 |
Maximální technicky přípustná hmotnost působící v bodě spojení musí činit nejméně 4 % maximální přípustné přípojné hmotnosti a nesmí být menší než 25 kg. |
3.3 |
Výrobce musí v příručce uživatele určit maximální technicky přípustnou hmotnost v bodě spojení, body upevnění spojovacího zařízení na tažném vozidle a maximální přípustný zadní převis spojovacího bodu. |
3.4 |
Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost se nesmí definovat ve vztahu k počtu cestujících. |
4. Hmotnost jízdní soupravy
Maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy nesmí překročit součet maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla a maximální technicky přípustné přípojné hmotnosti.
5. Schopnost rozjezdu do stoupání
5.1 Tažné vozidlo musí být schopno pětkrát během pěti minut rozjet jízdní soupravu na stoupajícím sklonu nejméně 12 %.
5.2 Pro vykonání zkoušky uvedené v bodě 5.1 musí být tažné vozidlo a přípojné vozidlo naloženy tak, aby se jejich hmotnost rovnala maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy.
ČÁST B
Vozidla kategorie M2 a M3
1. Maximální přípustné rozměry
1.1 Rozměry nesmí přesáhnout následující hodnoty:
Délka
vozidlo se dvěma nápravami složené z jedné části: 13,50 m;
vozidlo se třemi a více nápravami složené z jedné části: 15,00 m;
kloubové vozidlo: 18,75 m.
Šířka: 2,55 m.
Výška: 4,00 m.
1.2 ►C1 Pro účely měření délky, šířky a výšky musí mít vozidlo hmotnost v provozním stavu a musí být umístěno na vodorovném a rovném povrchu s pneumatikami nahuštěnými na tlak doporučený výrobcem. ◄
1.3 Při stanovení délky, šířky a výšky se neberou v úvahu zařízení a vybavení uvedená v dodatku 1.
1.3.1 Další požadavky na aerodynamická zařízení uvedená v dodatku 1
1.3.1.1 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze nepřesahuje 500 mm, nezvětšují celkový použitelný nákladový prostor. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit v zatažené nebo složené poloze a v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení a vybavení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla uvedená v bodě 1.1.2 nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla uvedená v bodě 1.1.1 nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.3.1.1.1 a 1.3.1.1.3.
1.3.1.1.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.
1.3.1.1.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat nebo skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.
1.3.1.1.3 Dotyčná zařízení a vybavení nemusí být možno zatahovat nebo skládat, pokud jsou za všech podmínek zcela splněny požadavky na maximální rozměry.
1.3.1.2 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze přesahuje 500 mm, nezvětšují celkový použitelný nákladový prostor. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla uvedená v bodě 1.1.2 nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla uvedená v bodě 1.1.1 nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.3.1.2.1 až 1.3.1.2.4.
1.3.1.2.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.
1.3.1.2.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat nebo skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.
1.3.1.2.3 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří dotyčné zařízení a vybavení, musí po namontování na vozidlo a v pracovní poloze odolat svislé a vodorovné tažné a tlačné síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí postupně ve směru nahoru, dolů, vlevo a vpravo na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné straně vozidla překročena o více než 25 mm, a to během zkoušky ani po ní.
1.3.1.2.4 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří dotyčné zařízení a vybavení, musí rovněž v zatažené nebo složené poloze odolat vodorovné tažné síle 200 daN ± 10 %, síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí podélně směrem dozadu na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální povolená délka vozidla není překročena o více než 200 mm.
1.3.1.3 Technická zkušebna ke spokojenosti schvalovacího orgánu ověří, že aerodynamická zařízení a vybavení nacházející se jak v pracovní poloze, tak v zatažené nebo složené poloze významně nezhoršují chlazení a větrání hnacího ústrojí, výfukového systému a kabiny. Veškeré ostatní příslušné požadavky týkající se systémů vozidla musí být zcela splněny, ať už se zařízení a vybavení nacházejí ve své pracovní poloze, nebo v zatažené či složené poloze.
Odchylně od příslušných požadavků týkajících se ochrany proti podjetí zezadu lze vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k dotyčným zařízením a vybavení za podmínky, že jsou delší než 200 mm a jsou v pracovní konfiguraci a že základní části prvků umístěných ve výšce ≤ 2,0 m nad vozovkou, měřeno za podmínek nenaloženého vozidla, jsou vyrobeny z materiálu o tvrdosti přesahující 60 jednotek stupnice Shore (A). Při stanovování tvrdosti se nepřihlíží k úzkému žebrování, trubkám a kovovému drátu tvořícím rám nebo podklad, který nese základní části jednotlivých prvků. Nicméně aby se zabránilo nebezpečí poranění a průniku ostatních vozidel v případě srážky, nesmí být konce těchto žebrování, trubek a kovového drátu nasměrovány dozadu, ať už se dotyčná zařízení a vybavení nacházejí v zatažené či složené poloze, nebo v pracovní poloze.
Jako alternativa k odchylce uvedené v předchozím odstavci lze vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k aerodynamickým zařízením a vybavení za podmínky, že jsou delší než 200 mm a jsou v pracovní konfiguraci a že jsou tato zařízení nebo vybavení v souladu s ustanoveními o zkouškách uvedenými v dodatku 4.
Vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla se však měří s aerodynamickými zařízeními a vybavením v zatažené nebo složené poloze, případně je nutno zohlednit výslednou délku přesahu v souladu s bodem 1.6.1 dodatku 4, jestliže je tato délka větší než délka dotyčného zařízení a vybavení v zatažené nebo složené poloze.
2. Rozložení hmotnosti vozidel s karosérií
2.1 Postup výpočtu
Výrazy:
„M“ |
maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla; |
„TM“ |
maximální technicky přípustná přípojná hmotnost; |
„MC“ |
maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy; |
„mi“ |
maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla na jednotlivou nápravu, označenou indexem „i“, přičemž „i“ se pohybuje od 1 do celkového počtu náprav vozidla; |
„mc“ |
maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení; |
„μj“ |
maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav, označená indexem „j“, přičemž „j“ se pohybuje od 1 do celkového počtu skupin náprav vozidla. |
2.1.1 |
Provedou se vhodné výpočty k zajištění toho, že pro každou technickou konfiguraci v rámci typu jsou splněny níže uvedené požadavky. |
2.1.2 |
U vozidel vybavených zatížitelnými nápravami se níže uvedené výpočty provedou s odpružením náprav zatížených v běžném provozním uspořádání. |
2.1.3 |
U motorových vozidel na alternativní paliva nebo s nulovými emisemi: 2.1.3.1 Dodatečná hmotnost potřebná pro technologii alternativního paliva nebo technologii zajišťující nulové emise v souladu s body 2.3 a 2.4 přílohy I směrnice 96/53/ES se stanoví na základě dokumentace předložené výrobcem. Správnost uvedených informací ověří technická zkušebna ke spokojenosti schvalovacího orgánu. 2.1.3.2 Výrobce uvede následující doplňkový symbol, jakož i hodnotu dodatečné hmotnosti pod povinnými nápisy na povinném štítku výrobce nebo vedle nich, vně jasně vyznačeného obdélníku, který obsahuje pouze povinné údaje. „96/53/EC ARTICLE 10B COMPLIANT – XXXX KG“ Výška znaků symbolu a udané hodnoty nesmí být menší než 4 mm. Až do zavedení zvláštní položky v prohlášení o shodě se navíc hodnota dodatečné hmotnosti musí uvádět v „poznámkách“ v prohlášení o shodě, aby bylo možno tyto informace zahrnout do palubních dokladů o registraci vozidla. |
2.2 Obecné požadavky
2.2.1 |
Součet maximálních technicky přípustných hmotností na jednotlivé nápravy společně se součtem maximálních technicky přípustných hmotností na skupiny náprav nesmí být menší než maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla. . |
2.2.2 |
►C1 Součet hmotnosti v provozním stavu, hmotnosti volitelného vybavení, hmotnosti cestujících, hmotností „WP“ a „B“ uvedených v bodě 2.2.3, hmotnosti spojovacího zařízení, není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu, a maximální technicky přípustné hmotnosti v bodě spojení nesmí překročit maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla. ◄ |
2.2.3 |
Rozložení zatížení 2.2.3.1 Výrazy:
|
2.2.4 |
Výpočty
|
2.2.5 |
Je-li vozidlo zatíženo na hmotnost uvedenou v bodě 2.2.2, nesmí být hmotnost odpovídající zatížení na přední řízenou nápravu (nápravy) nikdy menší než 20 % maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla „M“.
|
2.2.6 |
Pokud má být schválen typ vozidla pro více než jednu třídu, použijí se požadavky oddílu 2 pro každou třídu. |
3. Tažná kapacita
3.1 Maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy nesmí překročit součet maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla a maximální technicky přípustné přípojné hmotnosti.
3.2 Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost nesmí překročit 3 500 kg.
4. Maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení
4.1 Maximální technicky přípustná hmotnost působící v bodě spojení musí činit nejméně 4 % maximální přípustné přípojné hmotnosti nebo nejméně 25 kg, přičemž se použije větší z uvedených hodnot.
4.2 Výrobce musí uvést v příručce pro uživatele podmínky pro připevnění spojovacího zařízení k motorovému vozidlu.
4.2.1 Je-li to vhodné, musí podmínky uvedené v bodě 4.2 zahrnovat maximální technicky přípustnou hmotnost působící v bodě spojení tažného vozidla, maximální přípustnou hmotnost spojovacího zařízení, místa montáže spojovacího zařízení a maximální přípustný zadní převis spojovacího zařízení.
5. Schopnost rozjezdu do stoupání
5.1 Vozidla konstruovaná pro tažení přípojného vozidla musí být schopna se během pěti minut pětkrát rozjet do stoupání o sklonu nejméně 12 %.
5.2 Pro vykonání zkoušky uvedené v bodě 5.1 musí být tažné vozidlo a přípojné vozidlo naloženy tak, aby se jejich hmotnost rovnala maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy.
6. Výkon motoru
6.1 Motor musí poskytovat výstupní výkon minimálně 5 kW na tunu maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy nebo, není-li vozidlo konstruováno pro tažení přípojného vozidla, maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého samostatného vozidla. ►M2 Požadavky stanovené v tomto bodě se nevztahují na výhradně elektrický režim jízdy hybridních elektrických vozidel. ◄
6.2 Výkon motoru se měří podle předpisu EHK OSN č. 85 ( 7 ).
7. Manévrovací schopnosti
7.1 Vozidlo musí být schopno projet v obou směrech po úplné trajektorii 360°, jak je uvedeno na obrázku 1 dodatku 3 k této příloze, aniž by jakékoliv krajní body vozidla vyčnívaly z obvodu vnější kružnice či případně přesahovaly do obvodu kružnice vnitřní.
7.1.1 ►C1 Zkouška se provádí s vozidlem jak za podmínek nenaloženého vozidla (tj. při hmotnosti vozidla v provozním stavu), tak u vozidla zatíženého na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla. ◄ ►M2 Pokud je vozidlo vybaveno aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodů 1.3.1.1 a 1.3.1.2, musí být tato zařízení a vybavení v provozní a pracovní poloze. ◄
7.1.2 Pro účely bodu 7.1 se v úvahu neberou části, jež mohou přesahovat šířku vozidla uvedené v dodatku 1 k této příloze.
7.2 V případě vozidel vybavených zatížitelnou nápravou se požadavek bodu 7.1 uplatní rovněž v případě použití zatížitelné nápravy (zatížitelných náprav).
7.3 Požadavky bodu 7.1 se ověřují tímto způsobem:
Vozidlo musí projet uvnitř plochy definované dvěma soustřednými kružnicemi, přičemž vnější kružnice má poloměr 12,50 m a vnitřní kružnice poloměr 5,30 m.
Krajní přední bod motorového vozidla musí sledovat vnější kružnici (viz obrázek 1 dodatku 3 k této příloze).
7.4 Se souhlasem technické zkušebny a schvalovacího orgánu lze požadavky na manévrovací schopnosti prokázat numerickou simulací v souladu s přílohou XVI směrnice 2007/46/ES. V případě pochybností může technická zkušebna nebo schvalovací orgán požadovat provedení fyzické zkoušky v plném rozsahu.
8. Vybočení zádi
8.1 Vozidlo složené z jedné části
8.1.1 |
Vozidlo je zkoušeno v souladu se zkušební metodou vjíždění (drive-in) popsanou v bodě 8.1.2. ►M2 Pokud je vozidlo vybaveno aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodů 1.3.1.1 a 1.3.1.2, musí být tato zařízení a vybavení v provozní a pracovní poloze. ◄ |
8.1.2 |
Zkušební metoda vjíždění (drive-in) U stojícího vozidla se určí vyznačením čáry na zemi svislá rovina tečná k boku vozidla, který směřuje vně kružnice. Vozidlo se musí pohybovat ze směru přímého přiblížení do kruhové plochy vymezené podle obrázku 1, přičemž přední kola jsou natočena tak, aby přední bod sledoval obrys vnější kružnice (viz obrázek 2a dodatku 3 k této příloze). |
8.1.3 |
►C1 Vozidlo musí být zatíženo na svou hmotnost v provozním stavu. ◄ |
8.1.4 |
Maximální vybočení zádi nesmí přesáhnout 0,60 m. |
8.2 Vozidla složená ze dvou a více částí
8.2.1 |
Požadavky podle bodu 8.1 se použijí na vozidla složená ze dvou či více částí obdobně. V takovém případě se dvě nebo více z tuhých částí srovnají rovnoběžně s rovinou zobrazenou na obrázku 2 b dodatku 3 k této příloze. |
8.3 Se souhlasem technické zkušebny a schvalovacího orgánu lze požadavky na maximální vybočení zádi vozidla prokázat numerickou simulací v souladu s přílohou XVI směrnice 2007/46/ES. V případě pochybností může technická zkušebna nebo schvalovací orgán požadovat provedení fyzické zkoušky v plném rozsahu.
ČÁST C
Vozidla kategorií N2 a N3
1. Maximální přípustné rozměry
1.1 Rozměry nesmí přesáhnout následující hodnoty:
Délka: 12,00 m.
Výška: 4,00 m.
1.2 ►C1 Pro účely měření délky, šířky a výšky musí mít vozidlo hmotnost v provozním stavu a musí být umístěno na vodorovném a rovném povrchu s pneumatikami nahuštěnými na tlak doporučený výrobcem. ◄
1.3 Při stanovení délky, šířky a výšky se neberou v úvahu zařízení a vybavení uvedená v dodatku 1.
1.3.1 Další požadavky na aerodynamická zařízení uvedená v dodatku 1
1.3.1.1 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze nepřesahuje 500 mm, nezvětšují použitelnou délku nákladového prostoru. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení a vybavení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.3.1.1.1 a 1.3.1.1.3.
1.3.1.1.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.
1.3.1.1.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat nebo skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.
1.3.1.1.3 Dotyčná zařízení a vybavení nemusí být možno zatahovat nebo skládat, pokud jsou za všech podmínek zcela splněny požadavky na maximální rozměry.
1.3.1.2 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze přesahuje 500 mm, nezvětšují použitelnou délku nákladového prostoru. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.3.1.2.1 až 1.3.1.2.4 níže.
1.3.1.2.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.
1.3.1.2.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat nebo skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.
1.3.1.2.3 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří dotyčné zařízení a vybavení, musí po namontování na vozidlo a v pracovní poloze odolat svislé a vodorovné tažné a tlačné síle, síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí postupně ve směru nahoru, dolů, vlevo a vpravo na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné straně vozidla překročena o více než 25 mm, a to během zkoušky ani po ní.
1.3.1.2.4 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří dotyčné zařízení a vybavení, musí rovněž v zatažené nebo složené poloze odolat vodorovné tažné síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí podélně směrem dozadu na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální povolená délka vozidla není překročena o více než 200 mm.
1.3.1.3 V příslušných případech musí být aerodynamická zařízení a vybavení kabin konstruována takovým způsobem, aby jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena maximální přípustná šířka vozidla o více než 25 mm a aby nezhoršovala možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.3.1.3.1 až 1.3.1.3.4 níže.
1.3.1.3.1 Aerodynamická zařízení a vybavení pro kabiny musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.
1.3.1.3.2 V příslušných případech se nesmí žádná část zařízení a vybavení po montáži na vozidlo, a to jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze, nacházet nad dolní hranou čelního skla s výjimkou případu, že na ni řidič nemá přímý výhled z důvodu přístrojové desky nebo jiné standardní vnitřní výbavy.
1.3.1.3.3 Zařízení a vybavení musí být pokryta materiálem pohlcujícím energii. Nebo musí být zařízení a vybavení tvořena materiálem o tvrdosti přesahující 60 jednotek stupnice Shore (A) v souladu s bodem 1.3.1.4.
1.3.1.3.4 Zařízení a vybavení nesmí být konstruována z materiálu, který je náchylný k lámání na ostré úlomky nebo k vytváření zubatých okrajů.
1.3.1.4 Technická zkušebna ke spokojenosti schvalovacího orgánu ověří, že aerodynamická zařízení a vybavení uvedená v bodech 1.3.1.1, 1.3.1.2 a 1.3.1.3, nacházející se jak v pracovní poloze, tak v zatažené nebo složené poloze, nezhoršují výhled řidiče směrem dopředu a funkce ostřikování a stírání čelního skla, ani významně nezhoršují chlazení a větrání hnacího ústrojí, výfukového systému, brzdového systému, kabiny a nákladového prostoru. Veškeré ostatní příslušné požadavky týkající se systémů vozidla musí být zcela splněny, ať už se zařízení a vybavení nacházejí ve své pracovní poloze, nebo v zatažené či složené poloze.
Odchylně od příslušných požadavků týkajících se ochrany proti podjetí zepředu lze vodorovné vzdálenosti mezi předním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením a jeho zařízením proti podjetí zepředu, jakož i zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k dotyčným zařízením a vybavení za podmínky, že na zadním okraji vozidla přesahují o 200 mm do délky a jsou v pracovní konfiguraci a že základní části prvků umístěných ve výšce ≤ 2,0 m nad vozovkou, měřeno za podmínek nenaloženého vozidla, na předním i zadním okraji vozidla jsou vyrobeny z materiálu o tvrdosti přesahující 60 jednotek stupnice Shore (A). Při stanovování tvrdosti se nepřihlíží k úzkému žebrování, trubkám a kovovému drátu tvořícím rám nebo podklad, který nese základní části jednotlivých prvků. Nicméně aby se zabránilo nebezpečí poranění a průniku ostatních vozidel v případě srážky, nesmí být konce těchto žebrování, trubek a kovového drátu nasměrovány na přední straně vozidla dopředu a na zadní straně vozidla dozadu, ať už se zařízení a vybavení nachází v zatažené či složené poloze, nebo v pracovní poloze.
Jako alternativa k odchylce týkající se zařízení na ochranu proti podjetí zezadu uvedené v předchozím odstavci lze vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k aerodynamickým zařízením a vybavení za podmínky, že přesahují o 200 mm do délky a jsou v pracovní konfiguraci a že jsou tato zařízení nebo vybavení v souladu s ustanoveními o zkouškách uvedenými v dodatku 4.
Vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla se však měří s aerodynamickými zařízeními a vybavením v zatažené nebo složené poloze, případně je nutno zohlednit výslednou délku přesahu v souladu s bodem 1.6.1 dodatku 4, jestliže je tato délka větší než délka dotyčného zařízení a vybavení v zatažené nebo složené poloze.
1.4 Prodloužené kabiny
1.4.1 Pokud čelní plocha místa kabiny motorového vozidla, včetně všech vnějších výčnělků například podvozku, nárazníků, krytů kol a kol, v plném rozsahu splňuje parametry trojrozměrného pláště stanovené v dodatku 5 a délka nákladového prostoru nepřesahuje 10,5 m, může vozidlo přesahovat maximální povolenou délku stanovenou v bodě 1.1.1.
1.4.2 V případě podle bodu 1.4.1 uvede výrobce následující doplňkový symbol pod povinnými nápisy na povinném štítku výrobce nebo vedle nich, vně jasně vyznačeného obdélníku, který obsahuje pouze povinné údaje.
„96/53/EC ARTICLE 9A COMPLIANT“
Výška znaků symbolu musí být nejméně 4 mm. Text „96/53/EC ARTICLE 9A COMPLIANT“ se rovněž uvede v „poznámkách“ v prohlášení o shodě, aby bylo možno tyto informace zahrnout do palubních dokladů o registraci vozidla.
2. Rozložení hmotnosti vozidel s karosérií
2.1 Postup výpočtu
Výrazy:
„M“ |
maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla; |
„TM“ |
maximální technicky přípustná přípojná hmotnost; |
„MC“ |
maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy; |
„mi“ |
maximální technicky přípustná hmotnost na jednotlivou nápravu, označená indexem „i“, přičemž „i“ se pohybuje od 1 do celkového počtu náprav vozidla; |
„mc“ |
maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení; |
„μj“ |
maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav, označená indexem „j“, přičemž „j“ se pohybuje od 1 do celkového počtu skupin náprav vozidla. |
2.1.1 Provedou se vhodné výpočty k zajištění toho, že pro každou technickou konfiguraci v rámci typu jsou splněny požadavky stanovené v bodech 2.2 a 2.3.
2.1.2 U vozidel vybavených zatížitelnými nápravami se výpočty podle bodů 2.2 a 2.3 provedou s odpružením těchto zatížitelných náprav při běžné provozní konfiguraci.
2.1.3 U vozidel se zdvihatelnými nápravami se výpočty podle bodů 2.2 a 2.3 provedou při spuštěných nápravách.
2.1.4 U motorových vozidel na alternativní paliva nebo s nulovými emisemi:
2.1.4.1 Dodatečná hmotnost potřebná pro technologii alternativního paliva nebo technologii zajišťující nulové emise v souladu s bodem 2.3 přílohy I směrnice 96/53/ES se stanoví na základě dokumentace předložené výrobcem. Správnost uvedených informací ověří technická zkušebna ke spokojenosti schvalovacího orgánu.
2.1.4.2 Výrobce uvede následující doplňkový symbol, jakož i hodnotu dodatečné hmotnosti pod povinnými nápisy na povinném štítku výrobce nebo vedle nich, vně jasně vyznačeného obdélníku, který obsahuje pouze povinné údaje.
„96/53/EC ARTICLE 10B COMPLIANT – XXXX KG“
Výška znaků symbolu a udávané hodnoty nesmí být menší než 4 mm.
Až do zavedení zvláštní položky v prohlášení o shodě se navíc hodnota dodatečné hmotnosti musí uvádět v „poznámkách“ v prohlášení o shodě, aby bylo možno tyto informace zahrnout do palubních dokladů o registraci vozidla.
2.2 Obecné požadavky
2.2.1 Součet maximálních technicky přípustných hmotností na jednotlivé nápravy společně se součtem maximálních technicky přípustných hmotností na skupiny náprav nesmí být menší než maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla.
2.2.2 U žádné skupiny náprav označené indexem „j“ nesmí být součet maximálně technicky přípustné hmotnosti na jejích nápravách menší než maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav.
Kromě toho nesmí být žádná z hmotností mi menší než část μj působící na nápravu „i“, jak určuje rozložení hmotnosti pro uvedenou skupinu náprav.
2.3 Zvláštní požadavky
2.3.1 ►C1 Součet hmotnosti vozidla v provozním stavu, hmotnosti volitelného vybavení, hmotnosti cestujících, hmotnosti spojovacího zařízení, není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu, a maximální technicky přípustné hmotnosti v bodě spojení nesmí překročit maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla. ◄
2.3.2 Je-li vozidlo zatíženo na svou maximální přípustnou hmotnost naloženého vozidla, nesmí hmotnost přenášená na nápravu „i“ překročit hmotnost mi na tuto nápravu a hmotnost na skupinu náprav „j“ nesmí překročit hmotnost μj.
2.3.3 Požadavky bodu 2.3.2 je třeba splnit při těchto podmínkách zatížení:
Rovnoměrné rozložení užitečné hmotnosti:
vozidlo musí být zatíženo na součet hmotnosti vozidla v provozním stavu a hmotnosti volitelného vybavení, hmotnosti cestujících umístěných v bodech určených k sezení, hmotnosti spojovacího zařízení (není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu) a maximální technicky přípustné hmotnosti v bodě spojení a užitečné hmotnosti rovnoměrně rozložené v ložném prostoru.
Nerovnoměrné rozložení užitečné hmotnosti:
vozidlo musí být zatíženo na součet hmotnosti vozidla v provozním stavu a hmotnosti volitelného vybavení, hmotnosti cestujících umístěných v bodech určených k sezení, hmotnosti spojovacího zařízení (není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu) a maximální technicky přípustné hmotnosti v bodě spojení a užitečné hmotnosti rozložené podle pokynů výrobce.
Za tímto účelem musí výrobce uvést krajní přípustné možné polohy těžiště užitečného zatížení nebo karoserie nebo zařízení nebo vnitřní výbavy (např. od 0,50 m do 1,30 m před první zadní nápravou).
Kombinace rovnoměrného a nerovnoměrného rozložení:
Požadavky podle bodů 2.3.3.1 a 2.3.3.2 je třeba splnit současně.
Příklad: nákladní automobil se sklopnou korbou (rovnoměrně rozložené zatížení) s přídavným jeřábem (místní zatížení).
Hmotnost přenášená spojovacím zařízením točnice (tahač návěsu):
vozidlo musí být zatíženo na součet hmotnosti vozidla v provozním stavu a hmotnosti volitelného vybavení, hmotnosti cestujících umístěných v bodech určených k sezení, hmotnosti spojovacího zařízení (není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu) a maximální technicky přípustné hmotnosti v bodě spojení točnice rozložené podle pokynů výrobce (minimální a maximální předsazení točnice).
Požadavky bodů 2.3.3.1 musí být dodrženy vždy, je-li vozidlo vybaveno rovnou ložnou plochou.
2.3.4 ►C1 Je-li vozidlo zatíženo na součet maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla a hmotnosti spojovacího zařízení, není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu, a maximální přípustné hmotnosti v bodě spojení tak, aby bylo dosaženo maximálního přípustného maximálního zatížení na zadní skupinu náprav (μ) nebo maximálního přípustného maximálního zatížení na zadní nápravu (m), nesmí být hmotnost působící na přední řízenou nápravu (řízené nápravy) menší než 20 % maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla. ◄
2.3.5 V případě vozidel zvláštního určení kategorie N2 a N3 ověřuje technická zkušebna splnění požadavků oddílu 2 po dohodě s výrobce, přičemž se zohlední zvláštní konstrukce vozidla (například autojeřábu).
3. Tažná kapacita
3.1 Maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy nesmí překročit součet maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla a maximální technicky přípustné přípojné hmotnosti.
4. Schopnost rozjezdu do stoupání a stoupavost
4.1 Vozidla konstruovaná pro tažení přípojného vozidla a zatížená na maximální technicky přípustnou hmotnost naložené jízdní soupravy musí být schopna se během pěti minut pětkrát rozjet do stoupání o sklonu nejméně 12 %.
4.2 Pokud jde o stoupavost, zkouší se u terénních vozidel splnění požadavků podle přílohy II.
4.2.1 Použijí se rovněž požadavky podle oddílu 5 dodatku 1 k příloze II směrnice 2007/46/ES.
5. Výkon motoru
5.1 Vozidla musí mít výkon motoru nejméně 5 kW na tunu maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy.
5.1.1 V případě tahače přívěsu nebo tahače návěsu určeného pro přepravu nedělitelných nákladů musí být výkon motoru nejméně 2 kW na tunu maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy.
5.1.2 Požadavky stanovené v bodech 5.1 a 5.1.1 se nevztahují na výhradně elektrický režim jízdy hybridních elektrických vozidel.
5.2 Výkon motoru se měří podle předpisu EHK OSN č. 85.
6. Manévrovací schopnosti
6.1 Vozidlo musí být schopno projet v obou směrech po úplné trajektorii 360°, jak je uvedeno na obrázku 1 dodatku 3 této přílohy, aniž by jakékoliv krajní body vozidla vyčnívaly z obvodu vnější kružnice či případně přečnívaly do obvodu kružnice vnitřní.
6.1.1 ►C1 Zkouška se provádí s vozidlem jak za podmínek nenaloženého vozidla (tj. při hmotnosti vozidla v provozním stavu), tak u vozidla zatíženého na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla. ◄ ►M2 Pokud je vozidlo vybaveno aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodů 1.3.1.1, 1.3.1.2 a 1.3.1.3, musí být tato zařízení a vybavení v provozní a pracovní poloze, případně – u zařízení a vybavení podle bodu 1.3.1.3 – v pevné pracovní poloze. ◄
6.1.2 Pro účely bodu 6.1 se v úvahu neberou části, jež mohou přesahovat šířku vozidla, uvedené v dodatku 1 k této příloze.
6.2 V případě vozidel vybavených zařízením pro zdvihání nápravy se požadavek bodu 6.1 použije rovněž ve zdvižené poloze zdvihatelné nápravy (zdvihatelných náprav) a v případě použití zatížitelné nápravy (zatížitelných náprav).
6.3 Požadavky bodu 6.1 se ověřují tímto způsobem:
Vozidlo musí projet uvnitř plochy definované dvěma soustřednými kružnicemi, přičemž vnější kružnice má poloměr 12,50 m a vnitřní kružnice poloměr 5,30 m.
Krajní přední bod motorového vozidla musí sledovat vnější kružnici (viz obrázek 1 dodatku 3 k této příloze).
6.4 Se souhlasem technické zkušebny a schvalovacího orgánu lze požadavky na manévrovací schopnosti prokázat numerickou simulací v souladu s přílohou XVI směrnice 2007/46/ES. V případě pochybností může technická zkušebna nebo schvalovací orgán požadovat provedení fyzické zkoušky v plném rozsahu.
7. Maximální vybočení zádi
7.1 |
Vozidlo je zkoušeno v souladu se zkušební metodou ustáleného stavu popsanou v bodě 7.1.1. ►M2 Pokud je vozidlo vybaveno aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodů 1.3.1.1, 1.3.1.2 a 1.3.1.3, musí být tato zařízení a vybavení v provozní a pracovní poloze. ◄ 7.1.1 Zkušební metoda ustáleného stavu 7.1.1.2 Vozidlo stojí a jeho přední řízená kola jsou natočena tak, aby vozidlo za pohybu opisovalo svým krajním bodem kružnici o poloměru 12,50 m. Vyznačením čáry se na zemi určí na zemi svislá rovina tečná k boku vozidla, který směřuje vně kružnice. Vozidlo se pohybuje vpřed, přičemž přední krajní bod sleduje obrys vnější kružnice o poloměru 12,50 m. |
7.2 |
Maximální vybočení zádi nesmí přesáhnout: (viz obrázek 3 v dodatku 3 k této příloze)
a)
0,80 m;
b)
1,00 m v případě vozidla vybaveného zařízením pro zdvihání nápravy, je-li tato náprava zdvižena nad zem;
c)
1,00 m v případě, že je nejzadnější náprava řízená. |
7.3 |
Se souhlasem technické zkušebny a schvalovacího orgánu lze požadavky na maximální vybočení zádi vozidla prokázat numerickou simulací v souladu s přílohou XVI směrnice 2007/46/ES. V případě pochybností může technická zkušebna nebo schvalovací orgán požadovat provedení fyzické zkoušky v plném rozsahu. |
ČÁST D
Vozidla kategorie O
1. Maximální přípustné rozměry
1.1 Rozměry nesmí přesáhnout následující hodnoty:
Délka
přívěs: 12,00 m včetně oje;
návěs: 12,00 m a přední převis.
Výška: 4,00 m.
Přední poloměr upevnění návěsu: 2,04 m.
1.2 ►C1 Pro účely měření délky, šířky a výšky musí mít vozidlo hmotnost v provozním stavu a musí být umístěno na vodorovném a rovném povrchu s pneumatikami nahuštěnými na tlak doporučený výrobcem. ◄
1.3 Měření délky, výšky a předního poloměru upevnění se provádí za podmínek vodorovné polohy ložné plochy nebo referenční plochy uvedené ve druhém pododstavci bodu 1.2.1 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 55.
Nastavitelné oje musí být ve vodorovné poloze a sledovat střednici vozidla. Musí být nastaveny na co nejdelší vodorovnou polohu.
1.4 Při stanovení délky, šířky a výšky se neberou v úvahu zařízení a vybavení uvedená v dodatku 1.
1.4.1 Další požadavky na aerodynamická zařízení uvedená v dodatku 1
1.4.1.1 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze nepřesahuje 500 mm, nezvětšují použitelnou délku nákladového prostoru. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení a vybavení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.4.1.1.1 až 1.4.1.1.3.
1.4.1.1.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.
1.4.1.1.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat a skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.
1.4.1.1.3 Dotyčná zařízení a vybavení nemusí být možno zatahovat nebo skládat, pokud jsou za všech podmínek zcela splněny požadavky na maximální rozměry.
1.4.1.2 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze přesahuje 500 mm, nezvětšují použitelnou délku nákladového prostoru. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.4.1.2.1 až 1.4.1.2.4.
1.4.1.2.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.
1.4.1.2.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat nebo skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.
1.4.1.2.3 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří dotyčné zařízení a vybavení, musí po namontování na vozidlo a v pracovní poloze odolat svislé a vodorovné tažné a tlačné síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí postupně ve směru nahoru, dolů, vlevo a vpravo na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné straně vozidla překročena o více než 25 mm, a to během zkoušky ani po ní.
1.4.1.2.4 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří zařízení a vybavení, musí rovněž v zatažené nebo složené poloze odolat vodorovné tažné síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí podélně směrem dozadu na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální povolená délka vozidla není překročena o více než 200 mm.
1.4.1.3 Technická zkušebna ke spokojenosti schvalovacího orgánu ověří, že aerodynamická zařízení a vybavení nacházející se jak v pracovní poloze, tak v zatažené nebo složené poloze zcela neblokuje větrání nákladového prostoru. Veškeré ostatní příslušné požadavky týkající se systémů vozidla musí být zcela splněny, ať už se dotyčná zařízení a vybavení nacházejí ve své pracovní poloze, nebo v zatažené či složené poloze.
Odchylně od příslušných požadavků týkajících se ochrany proti podjetí zezadu lze vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k dotyčným zařízením a vybavení za podmínky, že jsou delší než 200 mm a jsou v pracovní konfiguraci a že základní části prvků umístěných ve výšce ≤ 2,0 m nad vozovkou, měřeno za podmínek nenaloženého vozidla, jsou vyrobeny z materiálu o tvrdosti přesahující 60 jednotek stupnice Shore (A). Při stanovování tvrdosti se nepřihlíží k úzkému žebrování, trubkám a kovovému drátu tvořícím rám nebo podklad, který nese základní části jednotlivých prvků. Nicméně aby se zabránilo nebezpečí poranění a průniku ostatních vozidel v případě srážky, nesmí být konce těchto žebrování, trubek a kovového drátu nasměrovány na zadní straně vozidla dozadu, ať už se zařízení a vybavení nachází v zatažené či složené poloze, nebo v pracovní poloze.
Jako alternativa k odchylce uvedené v předchozím odstavci lze vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k aerodynamickým zařízením a vybavení za podmínky, že jsou delší než 200 mm a jsou v pracovní konfiguraci a že jsou tato zařízení nebo vybavení v souladu s ustanoveními o zkouškách uvedenými v dodatku 4.
Vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla se však měří s aerodynamickými zařízeními a vybavením v zatažené nebo složené poloze, případně je nutno zohlednit výslednou délku přesahu v souladu s bodem 1.6.1 dodatku 4, jestliže je tato délka větší než délka dotyčného zařízení a vybavení v zatažené nebo složené poloze.
2. Rozložení hmotnosti pro vozidla s karosérií
2.1 Postup výpočtu
Výrazy:
„M“ |
maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla; |
„m0“ |
maximální technicky přípustná hmotnost v předním bodě spojení; |
„mi“ |
maximální technicky přípustná hmotnost na nápravu, označená indexem „i“, přičemž „i“ se pohybuje od 1 do celkového počtu náprav vozidla; |
„mc“ |
maximální technicky přípustná hmotnost v zadním bodě spojení; |
„μj“ |
maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav, označená indexem „j“, přičemž „j“ se pohybuje od 1 do celkového počtu skupin náprav vozidla. |
2.1.1 |
Provedou se vhodné výpočty k zajištění toho, že pro každou technickou konfiguraci v rámci typu jsou splněny požadavky uvedené v bodech 2.2 a 2.3. |
2.1.2 |
U vozidel vybavených zatížitelnými nápravami se výpočty podle bodů 2.2 a 2.3 provedou s odpružením zatížitelných náprav při běžné provozní konfiguraci. |
2.1.3 |
U vozidel se zdvihatelnými nápravami se výpočty podle bodů 2.2 a 2.3 provedou při spuštěných nápravách. |
2.2 Obecné požadavky
2.2.1 |
Součet maximální technicky přípustné hmotnosti v předním bodě spojení a maximální technicky přípustné hmotnosti na jednotlivé nápravy a/nebo skupinu (skupiny) náprav a maximální technicky přípustné hmotnosti v zadním bodě spojení nesmí být menší než maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla. M ≤ Σ [m0 + mi + mc] or M ≤ Σ [m0 + μj + mc]. |
2.2.2 |
U žádné skupiny náprav označené indexem „j“ nesmí být součet hmotností mi na jejích nápravách menší než hmotnost μj. Kromě toho nesmí být žádná z hmotností mi menší než část μj působící na nápravu „i“, jak určuje rozložení hmotnosti pro uvedenou skupinu náprav. |
2.3 Zvláštní požadavky
2.3.1 |
►C1 Součet hmotnosti vozidla v provozním stavu a hmotnosti volitelného vybavení a maximální technicky přípustné hmotnosti působící v bodě (bodech) spojení nesmí překročit maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla. ◄ |
2.3.2 |
Je-li vozidlo zatíženo na svou maximální přípustnou hmotnost naloženého vozidla, nesmí hmotnost přenášená na nápravu „i“ překročit hmotnost mi na tuto nápravu a hmotnost na skupinu náprav „j“ nesmí překročit hmotnost μj. |
2.3.3 |
Požadavky bodu 2.3.2 je třeba splnit při těchto podmínkách zatížení: 2.3.3.1 Rovnoměrné rozložení užitečné hmotnosti Vozidlo musí být zatíženo na součet hmotnosti v provozním stavu, hmotnosti volitelného vybavení a užitečné hmotnosti rozložené rovnoměrně na ložné ploše. 2.3.3.2 Nerovnoměrné rozložení užitečné hmotnosti Vozidlo musí být zatíženo na součet hmotnosti v provozním stavu, hmotnosti volitelného vybavení a užitečné hmotnosti rozložené podle pokynů výrobce. Za tímto účelem musí výrobce stanovit krajní přípustné možné polohy těžiště užitečného zatížení a/nebo karoserie a/nebo zařízení nebo vnitřní výbavy (např. od 0,50 m do 1,30 m před první zadní nápravou).
|
2.3.4 |
Zvláštní požadavky na obytné přívěsy
|
3. Požadavky na manévrovací schopnosti
3.1 Konstrukce přívěsů nebo návěsů musí umožňovat, aby, jsou-li spojeny s tažným vozidlem, jízdní souprava mohla projet v obou směrech po úplné trajektorii 360°, tvořené dvěma soustřednými kružnicemi, přičemž vnější kružnice má poloměr 12,50 m a vnitřní kružnice poloměr 5,30 m, aniž by jakékoliv krajní body tažného vozidla vyčnívaly z obvodu vnější kružnice či jakékoliv krajní body přívěsu nebo návěsu přečnívaly do obvodu kružnice vnitřní. ►M2 Pokud je přívěs nebo návěs vybaven aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodů 1.4.1.1 nebo 1.4.1.2, musí být tato zařízení a vybavení v pracovní a provozní poloze. ◄
3.2 U návěsu, který není vybaven aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodu 1.4.1.1 nebo 1.4.1.2, se požadavek stanovený v bodě 3.1 považuje za splněný, splňuje-li referenční rozvor jeho náprav (RWB) tento požadavek:
RWB ≤ [(12,50 – 2,04)2 – (5,30 + ½ W)2]1/2
kde:
„RWB“ |
je vzdálenost mezi osou návěsného čepu a střednicí neřízených náprav a |
„W“ |
je šířka návěsu. |
3.3 Má-li jedna nebo několik těchto neřízených náprav zařízení pro zdvihání nápravy, bere se v úvahu referenční rozvor se spuštěnou nebo zdviženou nápravou, podle toho, který je větší.
Dodatek 1
Seznam zařízení nebo vybavení, jež se nemusí brát v úvahu při stanovení krajních rozměrů
1. S výhradou dodatečných omezení uvedených v následujících tabulkách se při stanovení a výpočtu krajních rozměrů nemusí brát v úvahu zařízení a vybavení uvedená v tabulkách I, II a III, jsou-li splněny tyto požadavky:
jsou-li na přední části namontována nějaká zařízení, s výjimkou aerodynamických zařízení a vybavení kabin, celkový přesah těchto zařízení nesmí překročit 250 mm;
celkový přesah zařízení a vybavení přidaných k délce vozidla, s výjimkou aerodynamických zařízení a vybavení, nesmí překročit 750 mm;
celkový přesah zařízení a vybavení přidaných k šířce vozidla nesmí překročit 100 mm.
2. Požadavky stanovené v odst. 1 písm. a), b) a c) se nevztahují na zařízení pro nepřímý výhled.
Tabulka I
Délka vozidla
Položka |
Kategorie vozidel |
||||||||||
|
M1 |
M2 |
M3 |
N1 |
N2 |
N3 |
O1 |
O2 |
O3 |
O4 |
|
1. |
Zařízení pro nepřímý výhled, jak jsou definována v bodě 2.1 předpisu EHK OSN č. 46 (1) |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
2. |
Zařízení stěračů a ostřikovačů |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
|
|
|
|
3. |
Vnější sluneční clony |
— |
— |
— |
— |
x |
x |
— |
— |
— |
— |
4. |
Systém čelní ochrany se schválením typu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 78/2009 (2) |
x |
|
|
x |
|
|
|
|
|
|
5. |
Přístupové schody a držadla |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
6. |
Mechanická spojovací zařízení |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
— |
— |
— |
— |
7. |
Další spojovací zařízení na zádi přípojného vozidla (je-li odnímatelné) |
— |
— |
— |
— |
— |
— |
x |
x |
x |
x |
8. |
Nosič jízdních kol (je-li odnímatelný či zasouvatelný) |
x |
|
|
x |
— |
— |
— |
— |
— |
— |
9. |
Zvedací plošiny, přístupové rampy a podobná zařízení (jsou-li v neprovozní poloze a nepřesahují-li o více než 300 mm), pokud nezvětšují nákladovou kapacitu vozidla. |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
10. |
Pomocné prostředky pro výhled a detekci včetně radarů |
— |
x |
x |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
11. |
Odolné nárazníky a podobná zařízení |
— |
— |
— |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
12. |
Zařízení s celními plombami a jejich ochrana |
— |
— |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
13. |
Zařízení pro připoutání plachty a jejich ochrana |
— |
— |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
14. |
Délkové dorazy pro snímatelné karoserie |
— |
— |
— |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
15. |
Trolejové sběrače elektricky poháněných vozidel |
— |
— |
x |
— |
— |
— |
— |
— |
— |
— |
16. |
Štítky pro přední nebo zadní značení |
— |
x |
x |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
X |
17. |
Nepovinné svítilny definované v oddíle 2 předpisu EHK OSN č. 48 (3) |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
18. |
Aerodynamická zařízení a vybavení |
— |
X |
X |
— |
X |
X |
— |
— |
X |
X |
19. |
Antény používané pro komunikaci mezi vozidly navzájem nebo mezi vozidlem a infrastrukturou |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
(1)
Úř. věst. L 177, 10.7.2010, s. 211.
(2)
Úř. věst. L 35, 4.2.2009, s. 1.
(3)
Úř. věst. L 135, 23.5.2008, s. 1. |
Tabulka II
Šířka vozidla
Položka |
Kategorie vozidel |
||||||||||
|
M1 |
M2 |
M3 |
N1 |
N2 |
N3 |
O1 |
O2 |
O3 |
O4 |
|
1. |
Zařízení pro nepřímý výhled, jak jsou definována v bodě 2.1 předpisu EHK OSN č. 46 |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
2. |
Vyklenutá část boku pneumatiky v místě styku s povrchem vozovky |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
3. |
Zařízení indikující poškození pneumatiky |
— |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
4. |
Ukazatele tlaku v pneumatikách |
— |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
5. |
Boční obrysové svítilny |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
6. |
Osvětlovací zařízení |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
6.1 Doplňkové obrysové svítilny |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
|
6.2 Boční odrazky |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
|
6.3 Směrové svítilny |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
|
6.4 Zadní obrysové svítilny |
— |
— |
— |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
|
6.5 Systémy osvětlení provozních dveří |
— |
x |
x |
— |
— |
— |
— |
— |
— |
— |
7. |
Přístupové rampy, zdvihací plošiny a podobná zařízení (jsou-li v neprovozní poloze a za předpokladu, že nevyčnívají více než 10 mm od boku vozidla a dopředu nebo dozadu směřující rohy ramp jsou zaobleny poloměrem nejméně 5 mm); hrany musí být zaobleny poloměrem nejméně 2,5 mm |
— |
x |
x |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
8. |
Boční zasouvatelná vodicí zařízení určená k použití ve vodicím systému autobusu, nejsou-li zasunuta |
— |
— |
x |
— |
— |
— |
— |
— |
— |
— |
9. |
Zasouvatelné schody, když jsou používány a vozidlo stojí |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
10. |
Pomocné prostředky pro výhled a detekci včetně radarů |
— |
x |
x |
|
x |
x |
x |
x |
x |
x |
11. |
Aerodynamická zařízení a vybavení Šířka vozidla, včetně šířky klimatizované karosérie s izolovanými stěnami, nesmí přesahovat 2 600 mm včetně změřených výčnělků, přičemž zařízení a vybavení jsou upevněna jak v zatažené nebo složené poloze, tak v provozní poloze. |
- |
X |
X |
— |
X |
X |
— |
— |
X |
X |
12. |
Zařízení s celními plombami a jejich ochrana |
— |
— |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
13. |
Zařízení pro připoutání plachty a jejich ochrana, jež nepřesahují o více než 20 mm, jsou-li umístěna ve výšce do 2,0 m nad zemí, a jež nepřesahují o více než 50 mm, jsou-li umístěna ve výšce nad 2,0 m nad zemí. Hrany musí být zaobleny poloměrem nejméně 2,5 mm |
— |
— |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
14. |
Vyčnívající ohebné části systému proti rozstřiku uvedené v nařízení Komise (EU) č. 109/2011 (1) |
— |
— |
— |
— |
x |
x |
— |
— |
x |
x |
15. |
Ohebné blatníky, jež nejsou zahrnuty v položce 14 |
— |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
16. |
Sněhové řetězy |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
x |
17. |
Bezpečnostní zábradlí u vozidel pro přepravu automobilů Pouze v případě vozidel určených a konstruovaných k přepravě nejméně dvou dalších vozidel, u nichž jsou bezpečnostní zábradlí umístěna ve výšce přesahující 2,0 m nad zemí, avšak nejvýše ve výšce 3,70 m nad zemí, a nepřesahují o více než 50 mm krajní stranu vozidla. Šířka vozidla nesmí překročit 2 650 mm. |
— |
— |
— |
— |
x |
x |
— |
— |
x |
x |
18. |
Antény používané pro komunikaci mezi vozidly navzájem nebo mezi vozidlem a infrastrukturou |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
19. |
Ohebné hadice systémů monitorování tlaku v pneumatikách za předpokladu, že na žádné z obou stran nepřesahují krajní šířku vozidla o více než 70 mm. |
|
|
|
|
|
X |
|
|
X |
X |
(1)
Úř. věst. L 34, 9.2.2011, s. 2. |
Tabulka III
Výška vozidla
|
M1 |
M2 |
M3 |
N1 |
N2 |
N3 |
O1 |
O2 |
O3 |
O4 |
|
1. |
Antény používané pro rádiový přijímač, navigaci, komunikaci mezi vozidly navzájem nebo mezi vozidlem a infrastrukturou |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
X |
2. |
Pantografy nebo trolejové sběrače ve zdvižené poloze |
— |
— |
X |
— |
— |
X |
— |
— |
— |
— |
Dodatek 2
Přípustné odchylky pro schválení typu a shodnost výroby
1. Rozměry
1.1 Celková délka, šířka a výška se měří podle bodu 1.2 částí A až D této přílohy.
1.2 Pokud nejsou překročeny mezní hodnoty stanovené v bodě 1.1 části A až D této přílohy, mohou se skutečné rozměry lišit od rozměrů uváděných výrobcem maximálně o 3 %.
2. ►C1 Hmotnost v provozním stavu a skutečná hmotnost vozidla ◄
2.1 ►C1 Hmotnost v provozním stavu se ověřuje podle skutečné hmotnosti zvážením vozidla a odečtením hmotnosti namontovaného volitelného vybavení. ◄ Pro tyto účely musí váhy splňovat požadavky podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/23/ES ( 8 ).
2.2 ►C1 Hmotnost v provozním stavu určená v souladu s požadavky bodu 2.1 se může odchýlit od jmenovité hodnoty uvedené v bodě 2.6 písm. b) přílohy I nebo v oddíle I, části A nebo B přílohy III směrnice 2007/46/ES nebo v příslušné položce prohlášení o shodě nejvíce o: ◄
3 %, pokud jde o spodní a horní přípustné odchylky (= záporné a kladné odchylky od deklarované hodnoty) u vozidel M, N a O s výjimkou vozidel zvláštního určení;
5 %, pokud jde o spodní a horní přípustné odchylky (= záporné a kladné odchylky od deklarované hodnoty) u vozidel zvláštního určení;
5 %, pokud jde o spodní a horní přípustné odchylky (= záporné a kladné odchylky od deklarované hodnoty) pro účely čl. 12 odst. 2 směrnice 2007/46/ES.
Dodatek 3
Obrázky týkající se požadavků na manévrovací schopnosti
Obrázek 1
Kruh manévrování
Obrázek 2
Metoda vjíždění pro vozidla M2 a M3
Obrázek 2a
|
Obrázek 2b
|
Obrázek 3
Metoda ustáleného stavu pro vozidla N2 a N3
Dodatek 4
Nárazové zkoušky aerodynamického zařízení a vybavení
1. Zkušební podmínky pro aerodynamická zařízení a vybavení
1.1 Na žádost výrobce se provede zkouška na jednom z následujících předmětů:
1.1.1 na vozidle typu, pro který je aerodynamické zařízení a vybavení určeno;
1.1.2 na části karosérie vozidla typu, pro který je aerodynamické zařízení a vybavení určeno; tato část musí být reprezentativní pro daný typ (dané typy) vozidla;
1.1.3 na pevné stěně.
1.2 Pokud se zkouška provádí podle bodů 1.1.2 a 1.1.3, musí být části, které se používají pro připojení aerodynamických zařízení a vybavení k části karosérie vozidla nebo k pevné stěně rovnocenné částem, které se používají k upevnění aerodynamického zařízení a vybavení při jeho montáži na vozidlo. Ke každému zařízení musí být přiložen návod k montáži a návod k obsluze, který kterékoli odborně způsobilé osobě poskytuje dostatečné informace umožňující správnou montáž daného zařízení.
1.3 Na žádost výrobce může být zkušební postup popsaný v bodě 1.5 proveden numerickou simulací v souladu s přílohou XVI směrnice 2007/46/ES.
Matematický model se ověří pouze v případě, že je srovnatelný s podmínkami fyzického zkoušky. V tomto smyslu se provádí fyzická zkouška pro účely porovnání výsledků získaných při použití matematického modelu s výsledky fyzické zkoušky. Musí se prokázat srovnatelnost výsledků zkoušek. Výrobce vypracuje zprávu o ověření.
Jakákoli změna matematického modelu nebo softwaru, která by mohla způsobit neplatnost zprávy o ověření, vyžaduje provedení nového ověření v souladu s předchozím odstavcem.
1.4 Podmínky provádění zkoušek nebo simulací.
1.4.1 Vozidlo musí být v klidu na vodorovné, rovinné, pevné a hladké ploše.
1.4.2 Přední kola musí být v poloze pro jízdu v přímém směru.
1.4.3 Pneumatiky musí být nahuštěny na tlak doporučený výrobcem vozidla.
1.4.4 Vozidlo musí být nenaložené.
1.4.5 Je-li to zapotřebí pro dosažení zkušební síly požadované podle bodu 1.5.1.2, může být vozidlo jakýmkoli způsobem zadržováno. Tento způsob určuje výrobce vozidla.
1.4.6 Vozidla vybavená hydraulicko-pneumatickým, hydraulickým nebo pneumatickým odpružením nebo zařízením pro automatické vyvažování podle zátěže se zkouší s odpružením nebo uvedeným zařízením za běžných provozních podmínek určených jeho výrobcem.
1.5 Zkušební postup
1.5.1 Provedou se zkoušky s cílem posoudit, zda aerodynamické zařízení a vybavení poskytuje stanovenou úroveň deformace v důsledku sil působících rovnoběžně s podélnou osou vozidla, jak je uvedeno v bodě 1.6.1. Alternativně se zařízení může pod vlivem působící síly složit nebo zatáhnout. Splnění požadavku uvedeného v bodě 1.6.2 se ověřuje pomocí vhodných zkušebních trnů pro účely nárazové zkoušky. Zařízení používané k rozložení zkušební síly na stanovenou rovnou plochu musí být spojeno s ovladačem sil prostřednictvím otočného kloubu. V případech geometrické neslučitelnosti lze místo zařízení s rovnou plochou použít adaptér.
1.5.1.1 Síla působí rovnoběžně s podélnou osou vozidla přes plochu nebo adaptér o výšce nejvýše 250 mm a šířce nejvýše 200 mm, s poloměrem zaoblení 5 mm ± 1 mm na svislých hranách. Plocha nesmí být pevně uchycena k aerodynamickému zařízení a vybavení a musí být možné ji natáčet ve všech směrech. Jestliže se zkouška provádí na vozidle podle bodu 1.1.1, musí být výška spodního okraje plochy nebo adaptéru stanovena výrobcem v oblasti mezi nejnižším okrajem aerodynamického zařízení a vybavení a bodem horního okraje plochy nebo adaptéru, který není výše než 2,0 m nad vozovkou ve stavu namontování na vozidle (viz obrázek 1). Tento bod se u naloženého vozidla stanoví za použití maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla.
Pokud se zkouška provádí na části karosérie vozidla typu podle bodu 1.1.2 nebo na pevné stěně podle bodu 1.1.3, musí být výška středu plochy nebo adaptéru stanovena výrobcem v oblasti mezi nejnižším okrajem aerodynamického zařízení a vybavení a bodem, který představuje výšku maximálně 2,0 m nad vozovkou ve stavu namontování na vozidle u naloženého vozidla s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla (viz obrázek 2).
Přesné umístění středu plochy nebo adaptéru v oblasti působení sil stanoví výrobce. Pokud má aerodynamické zařízení a vybavení v oblasti působení sil různé stupně tuhosti (např. z důvodu výztuže, různých materiálů nebo tloušťky atd.), musí být umístění středu plochy nebo adaptéru umístěno v oblasti s nejvyšší odolností vůči vnějším silám v podélném směru vozidla.
Obrázek 1
Výška zkušebního bodu
Obrázek 2
Příklad nastavení zkoušky
1.5.1.2 Vodorovnou silou ve výši maximálně 4000 N ± 400 N se působí postupně na dva body, které se nacházejí symetricky od středové osy vozidla nebo osy zařízení na zadním vnějším okraji aerodynamického zařízení a vybavení v úplně rozložené nebo pracovní poloze (viz obrázek 3). Pořadí, ve kterém se silami působí, může stanovit výrobce.
Obrázek 3
Působení síly
1.6 Požadavky
1.6.1 Aerodynamické zařízení a vybavení musí být namontováno tak, aby se během působení zkušebních sil podle bodu 1.5.1.2 deformovalo, zatáhlo nebo složilo, což bude mít za následek délku přesahu ≤ 200 mm, měřeno ve vodorovném podélném směru v bodech působení sil. Zaznamená se výsledná délka přesahu.
1.6.2 Aerodynamické zařízení a vybavení nesmí ohrozit uživatele ostatních vozidel při nárazu do zadní části vozidla a nesmí ovlivnit funkčnost zařízení na ochranu proti podjetí zezadu.
Dodatek 5
Trojrozměrný plášť kabiny
1. Obecný postup pro kontrolu shody motorového vozidla s parametry týkajícími se trojrozměrného pláště kabiny
1.1 Svislé hranice oblasti pro posuzování kabiny motorového vozidla
1.1.1 Maximální šířka vozidla v místě kabiny Wc se přenese před svislou příčnou rovinu na úrovni nejpřednější nápravy motorového vozidla. Pro účely tohoto měření se neberou v úvahu položky uvedené v dodatku 1.
1.1.2 Oblast pro posuzování místa kabiny motorového vozidla se bere v úvahu tak, aby odpovídala maximální šířce Wc. Oblast je ohraničena svislými podélnými rovinami, které jsou rovnoběžné se střední podélnou rovinou motorového vozidla a které jsou od sebe ve vzdálenosti Wc .
1.1.3 Vodorovná podélná vzdálenost Lt se stanoví od nejpřednějšího bodu místa kabiny motorového vozidla ve výšce ≤ 2 000 mm od vozovky, měřeno za podmínek nenaloženého vozidla.
Pro účely tohoto posuzování se vzdálenost Lt stanoví na 200 mm (viz obrázek 1).
Zadní strana oblasti pro posuzování je ohraničena svislou příčnou rovinou kolmou ke střední podélné rovině motorového vozidla, která se nachází za výše uvedeným nejpřednějším bodem ve vzdálenosti Lt .
Obrázek 1
3D plášť
1.1.4 Pro účely bodu 1.3.3.2 se použijí průsečíky zadní roviny, která tvoří stranu oblasti pro posuzování, s oběma nakloněnými vnějšími rovinami, čáry Tvlevo a Tvpravo . (viz obrázek 2).
Obrázek 2
3D plášť
1.2 Vodorovné hranice oblasti pro posuzování kabiny motorového vozidla
1.2.1 V oblasti pro posuzování se dolní hraniční čára čelní plochy stanoví na úrovni vozovky a horní hraniční čára čelní plochy se stanoví na úrovni 2 000 mm nad vozovkou, měřeno za podmínek nenaloženého vozidla.
1.3 Zvláštní ustanovení ohledně oblasti pro posuzování kabiny motorového vozidla
1.3.1 Pro účely tohoto dodatku se posuzuje čelní plocha v místě kabiny motorového vozidla, a to bez ohledu na druh materiálu. Položky uvedené v dodatku 1 se však neberou v úvahu.
1.3.2 Sklon přední části kabiny
1.3.2.1 Pro účely tohoto dodatku se použije „sklon“, kterým se rozumí sklon čelní plochy v místě kabiny motorového vozidla směrem dozadu od svislice, přičemž jakýkoli bod této plochy nacházející se nad jiným bodem leží směrem dozadu od tohoto druhého bodu.
1.3.2.2 Za oblast pro posuzování sklonu se použije nejpřednější bod místa kabiny motorového vozidla podle bodu 1.1.3.
Svislá příčná rovina procházející nejpřednějším bodem kabiny zvoleným ve výšce ≤ 2 000 mm od vozovky, měřeno za podmínek nenaloženého vozidla, se použije v místě jejího průniku s vodorovnou rovinou nacházející se ve výšce 1 000 mm. Průsečnice se pak považuje za základní čáru pláště pro posouzení sklonu kabiny vozidla v dané oblasti pro posuzování.
1.3.2.3 Vezme se rovina rotující kolem základní čáry pláště podle druhého odstavce bodu 1.3.2.2 skloněná dozadu od svislice o 3° (viz obrázek 3).
Obrázek 3
Sklon
1.3.2.4 Žádný bod skutečného povrchu čelní plochy nacházející se v oblasti pro posuzování sklonu nesmí ležet směrem dopředu od dozadu nakloněné roviny uvedené v bodě 1.3.2.3, přičemž nejpřednější bod místa kabiny motorového vozidla se dotýká svislé příčné roviny.
1.3.3 Zúžení boků kabiny motorového vozidla.
1.3.3.1 V oblasti pro posuzování místa kabiny motorového vozidla se musí čelní plocha zužovat tak, aby se příslušné ideálně rovné povrchy celkově sbíhaly ke společné ploše, která leží před kabinou a v podélné střední rovině motorového vozidla.
1.3.3.2 Použijí se dvě symetrické svislé roviny, jedna na levé straně a jedna na pravé straně, obě pod vodorovným úhlem 20° vůči podélné střední rovině, tedy 40° od sebe. Tyto roviny jsou umístěny tak, aby se protínaly také s čarami Tvlevo a Tvpravo uvedenými v bodě 1.1.3.
1.3.3.3 Žádný bod skutečného povrchu čelní plochy nacházející se v levé a pravé vnější oblasti nesmí ležet směrem ven od příslušné svislé roviny uvedené v bodě 1.3.3.2., přičemž nejpřednější bod místa kabiny motorového vozidla se dotýká svislé příčné roviny uvedené v bodě 1.3.2.4.
2. Pokud není některá z podmínek stanovených v tomto dodatku splněna, má se za to, že kabina motorového vozidla nesplňuje parametry trojrozměrného pláště podle bodu 1.4.1 části C této přílohy.
PŘÍLOHA II
STOUPAVOST TERÉNNÍCH VOZIDEL
1. Obecně
1.1 |
Tato příloha stanoví technické požadavky pro účely ověřování stoupavosti vozidla za účelem zařazení do kategorie terénní vozidla v souladu s oddílem 4 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES. |
1.2 |
Technická zkušebna ověří, zda lze úplné nebo dokončené vozidlo nebo tahač návěsu považovat za terénní vozidlo podle požadavků uvedených v příloze II směrnice 2007/46/ES. |
1.3 |
U nedokončených vozidel se toto ověření provádí pouze na žádost výrobce. |
2. Zkušební podmínky
2.1 Stav vozidla
2.1.1 Vozidlo se připraví podle podmínek doporučených výrobcem a vybaví vybavením uvedeným v příloze I směrnice 2007/46/ES.
2.1.2 Nastavení brzd, spojky (příp. její obdoby), motoru a převodové skříně se provede podle doporučení výrobce pro účely jízdy v terénu.
2.1.3 V případě pneumatik se musí jednat o pneumatiky doporučené pro použití v terénu. Hloubka běhounu musí odpovídat minimálně 90 % hloubky běhounu nové pneumatiky. Tlak v pneumatice musí být upraven na hodnotu doporučenou výrobcem pneumatiky.
2.1.4 Vozidlo musí být zatíženo na svou maximální přípustnou technickou hmotnost naloženého vozidla, přičemž zatížení je rozloženo rovnoměrně ve vztahu k rozložení maximální hmotnosti na nápravy uváděné výrobcem.
Například vozidlo o 7,5 tunách s maximální hmotností na přední nápravu 4 tuny a s maximální hmotností na zadní nápravu 6 tun musí být zkoušeno s váhou 3 tun (40 %) na přední nápravě a 4,5 tun (60 %) na zadní nápravě.
2.2 Podmínky zkušební dráhy
2.2.1 Povrch zkušební dráhy musí být suchý, asfaltový či betonový.
2.2.2 Stoupání musí vykazovat stálou procentní hodnotu 25 % s tolerancí + 3 % (θ = 14 stupňů).
2.2.3 Po dohodě s výrobcem lze zkoušku provést na stoupání, jež vykazuje procentní hodnotu převyšující 25 %. Zkouška musí být provedena s maximálními hodnotami sníženými s ohledem na zkušební podmínky.
Tyto podmínky musí být uvedeny ve zprávě.
2.2.4 Povrch dráhy musí vykazovat dobrý koeficient přilnavosti.
Index smykového odporu („SRI“) povrchu se měří podle normy CEN/TS 13036-2: 2010 Vlastnosti povrchu silnic a letišť – Zkušební metody – část 2: Hodnocení smykového odporu povrchu zpevněné silnice pomocí dynamických měřících systémů.
Zaznamenává se průměrná hodnota SRI.
3. Zkušební postup
3.1 |
Vozidlo musí být nejprve umístněno na vodorovném povrchu. |
3.2 |
Režim trakce musí být nastaven pro použití v terénu. Zařazený rychlostní stupeň (zařazené rychlostní stupně) musí umožňovat stálou rychlost. |
3.3 |
Použijí se oddíly 4 a 5 dodatku 1 k příloze II směrnice 2007/46/ES. |
PŘÍLOHA III
PODMÍNKY ROVNOCENNOSTI ODPRUŽENÍ S PNEUMATICKÝM ODPRUŽENÍM
1. |
Tato příloha stanoví technické podmínky týkající se rovnocennosti odpružení s pneumatickým odpružením hnací nápravy (hnacích náprav) vozidla. |
2. |
Systém odpružení bude uznán rovnocenný se systémem pneumatického odpružení, jestliže splňuje tyto požadavky:
2.1
Při volném neustáleném nízkokmitočtovém svislém kmitání odpružené hmoty nad hnací nápravou nebo skupinou náprav nesmí změřený kmitočet a velikost tlumení při odpružení zatíženém svým maximálním zatížením překročit mezní hodnoty uvedené v bodech 2.3 až 2.6.
2.2
Každá náprava musí být vybavena hydraulickými tlumiči. U skupin náprav musí být tlumiče umístěny tak, aby co nejvíce snížily kmitání skupin náprav.
2.3
Střední hodnota poměrného tlumení Dm musí být větší než 20 % kritického tlumení pro odpružení za jeho běžných podmínek s namontovanými a funkčními hydraulickými tlumiči.
2.4
Poměrné tlumení Dr odpružení se všemi hydraulickými tlumiči odstraněnými nebo vyřazenými z činnosti nesmí být větší než 50 % Dm.
2.5
Kmitočet odpružené hmoty nad hnací nápravou nebo skupinou náprav při volném neustáleném svislém kmitání nesmí být vyšší než 2,0 Hz.
2.6
Postupy zkoušek měřících frekvenci a tlumení se stanovují v bodě 3. |
3. |
Zkušební postup
3.1 Frekvence a tlumení 3.1.1 Volné kmitání odpružené hmoty je dáno touto rovnicí:
Kde „M“ je odpružená hmota (kg),
„Z“ je svislé posunutí odpružené hmoty (m),
„C“ je celkový koeficient tlumení (N.s/m) a
„K“ je celková svislá tuhost (N/m) měřeno mezi povrchem vozovky a odpruženou hmotou (N/m).
3.1.2 Frekvence kmitání („F“ v Hz) odpružené hmoty je dána touto rovnicí:
3.1.3 Tlumení je kritické při C = Co, kde
Poměrné tlumení je dáno poměrem koeficientu tlumení a kritického tlumení C/Co. 3.1.4 V průběhu volné přechodné oscilace odpružené hmoty vozidla sleduje svislá změna polohy hmotnosti odpružených částí vozidla tlumící sinusovou stopu (obrázek 2). Kmitočet je možno odhadnout měřením času během tolika cyklů, kolik lze pozorovat. Velikost tlumení může být odhadnuta měřením výšek po sobě následujících vrcholů kmitů v tomtéž směru. 3.1.5 Je-li vrcholová amplituda prvého a druhého cyklu kmitání A 1 a A2, pak je tlumící koeficient D dán touto rovnicí:
„ln“ je přirozený logaritmus poměru amplitud. 3.2 Zkušební postup Při určování poměrného tlumení Dm, poměrného tlumení bez hydraulických tlumičů Dr a kmitočtu kmitání odpružení F pomocí zkoušky musí naložené vozidlo buď:
a)
přejet nízkou rychlostí (5 km/h ± 1 km/h) stupeň vysoký 80 mm, jehož profil je znázorněn na obrázku 1. Přechodná oscilace, která má být analyzována z hlediska frekvence a tlumení, se projeví poté, co kola hnací nápravy opustila stupeň;
b)
být taženo za svůj rám dolů tak, aby hnací náprava byla zatížena na 1,5násobek své maximální statické hodnoty. Vozidlo stlačené dolů se náhle uvolní a analyzuje se následné kmitání;
c)
být zvednuto za svůj rám tak, aby se odpružená hmota zvedla nad hnací nápravu o 80 mm. Poté se vozidlo náhle spustí a analyzuje se následné kmitání;
d)
být podrobeno jiným postupům, jestliže výrobce ke spokojenosti technické zkušebny prokáže, že jsou rovnocenné. 3.3 Zkušební zařízení vozidla a podmínky zatížení 3.3.1 Vozidlo musí být vybaveno snímačem svislého zdvihu mezi hnací nápravou a rámem, přímo nad hnací nápravou. Z křivky tlumení se zjistí tlumení změřením časového intervalu mezi prvním a druhým vrcholem kmitů při stlačení. U hnacích dvounáprav se snímače svislého zdvihu instalují mezi každou hnací nápravou a rámem, přímo nad nápravou. 3.3.2 Pneumatiky musí být nahuštěny na příslušný tlak doporučený výrobcem vozidla. 3.3.3 Zkouška k ověření rovnocennosti odpružení se provádí při maximální technicky přípustné hmotnosti na nápravu nebo skupinu náprav, přičemž se předpokládá, že rovnocennost platí pro všechny nižší hmotnosti. Obrázek 1 Stupeň pro zkoušky odpružení Obrázek 2 Tlumená odezva při přechodném volném kmitání |
PŘÍLOHA IV
TECHNICKÉ POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE MONTÁŽE ZDVIHATELNÉ NEBO ZATÍŽITELNÉ NÁPRAVY (ZDVIHATELNÝCH NEBO ZATÍŽITELNÝCH NÁPRAV) VE VOZIDLECH
1. Je-li vozidlo vybaveno jednou nebo několika zdvihatelnými nebo zatížitelnými nápravami, musí se zajistit, aby za běžných provozních podmínek nebyly překročeny hodnoty maximální přípustné hmotnosti na nápravu nebo skupinu náprav pro registraci/provoz. Za tím účelem se zdvihatelná nebo zatížitelná náprava (zdvihatelné nebo zatížitelné nápravy) musí samočinně spustit k zemi nebo být automaticky zatížena (zatíženy), je-li nejbližší náprava (nápravy) skupiny nebo přední náprava (nápravy) motorového vozidla zatížena (zatíženy) na svou maximální přípustnou hmotnost (maximální přípustné hmotnosti) pro registraci/provoz.
Je-li zdvihatelná náprava ve zdvižené poloze, musí být za účelem bezpečné jízdy vozidla za všech podmínek zajištěno, aby byla i nadále dostatečně zatížena řízená náprava (řízené nápravy). Výrobce vozidla pro tento účel stanoví v případě nedokončených vozidel minimální hmotnost na řízenou nápravu (řízené nápravy).
2. Všechna zařízení pro zdvihání nápravy namontovaná ve vozidle, jakož i systémy pro jejich činnost, musí být konstruovány a namontovány tak, aby byly chráněny proti nesprávnému použití nebo nedovolenému zásahu.
3. Požadavky pro rozjezd vozidel na kluzkém povrchu a pro zlepšení jejich manévrovacích schopností
3.1 Za účelem zlepšení rozjezdu motorových vozidel nebo jízdních souprav na kluzkém povrchu, ke zvýšení trakční schopnosti pneumatik na takovém povrchu a zlepšení manévrovacích schopností může být odchylně od požadavků podle bodu 1 prostřednictvím zařízení pro zdvihání nápravy uvedena v činnost zdvihatelná či zatížitelná náprava (zdvihatelné či zatížitelné nápravy) motorového vozidla nebo návěsu, aby se zvýšilo či snížilo zatížení hnací nápravy motorového vozidla, a to při splnění těchto podmínek:
hmotnost odpovídající zatížení na jednotlivé nápravy vozidla může překročit maximální přípustnou hmotnost stanovenou v členském státě až o 30 %, není-li překročena hodnota, jež je pro tento zvláštní účel uvedena výrobcem;
hmotnost odpovídající zbývajícímu zatížení přední nápravy (předních náprav) musí být větší než nula (tj. v případě zadní zatížitelné nápravy s velkým zadním převisem se vozidlo nesmí překlopit);
zdvihatelná nebo zatížitelná náprava (zdvihatelné nebo zatížitelné nápravy) musí být ovládána (ovládány) pouze zvláštním ovládacím zařízením;
jakmile se vozidlo rozjede a dokud nepřekročí rychlost 30 km/h, musí se náprava samočinně spustit na zem nebo se musí opět zatížit.
PŘÍLOHA V
ČÁST A
ES schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, pokud jde o hmotnosti a rozměry vozidla
Informační dokument
VZOR
Informační dokument č. … pro ES schválení typu motorového vozidla a jeho přípojných vozidel z hlediska hmotností a rozměrů vozidla.
Následující informace se spolu se soupisem obsahu dodávají trojmo. Všechny výkresy musí být vyhotoveny ve vhodném měřítku, musí být dostatečně podrobné a musí mít formát A4 nebo být na tento formát složeny. Případné fotografie musí být dostatečně podrobné.
0. ÚVOD
0.1 |
Značka (obchodní název výrobce): … |
0.2 |
Typ: …
|
0.4 |
Kategorie vozidla ( 9 ): … |
0.5 |
Název společnosti a adresa výrobce: … |
0.8 |
Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (závodů): … |
0.9 |
Název a adresa případného zástupce výrobce: … |
1. OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA
1.1 |
Fotografie a/nebo výkresy představitele typu vozidla: … |
1.2 |
Rozměrový výkres celého vozidla: … |
1.3 |
Počet náprav a kol: …
|
1.4 |
Podvozek (existuje-li) (celkový výkres): … |
1.7 |
Kabina řidiče (bezkapotová nebo kapotová) ( 10 ): … |
1.9 |
Uveďte, zda je tažné vozidlo určeno k tažení návěsů nebo jiných přípojných vozidel a zda je přípojné vozidlo návěsem, ojí taženým přívěsem, přívěsem s nápravami uprostřed nebo tuhým přívěsem: … |
1.10 |
Uveďte, zda jsou vozidla zvláště konstruovaná pro přepravu nákladů s řízenou teplotou: … |
2. HMOTNOSTI A ROZMĚRY ( 12 ) ( 13 ) ( 14 )
(v kg a mm) (případně uveďte odkaz na výkres)
2.1 |
Rozvor (rozvory) náprav (plně naloženého vozidla) ( 15 ):
|
2.2 |
Točnice
2.2.1 U návěsů
2.2.2 U tahačů návěsů
|
2.3 |
Rozchod (rozchody) kol a šířka (šířky) náprav
|
2.4 |
Rozsah rozměrů vozidla (vnějších)
2.4.1 U podvozku bez karoserie
2.4.2 U podvozku s karoserií
2.4.3 U karoserie schválené bez podvozku (vozidla M2 a M3)
|
2.5 |
Minimální hmotnost na řízenou nápravu (řízené nápravy) u nedokončených vozidel: … |
2.6 |
►C1
Hmotnost v provozním stavu (
28
) ◄
|
2.8 |
Technicky přípustná maximální hmotnost naloženého vozidla ( 29 ):
|
2.9 |
Maximální technicky přípustná hmotnost na každou z náprav: … |
2.10 |
Maximální technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav: … |
2.11 |
Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost u tažného vozidla
pro:
|
2.12 |
Maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení:
|
2.16 |
Uvažované maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz (není povinné)
|
3. HNACÍ JEDNOTKA ( 32 )
3.1 |
Výrobce motoru: … |
3.2 |
Motor s vnitřním spalováním
|
3.3 |
Elektrický motor
|
3.4 |
Jiné motory nebo jejich kombinace
|
3.9 |
Seznam vybavení pro účely alternativního pohonu (s uvedením hmotností jednotlivých součástí: :… |
4. PŘEVODY ( 36 )
4.1 |
Výkres převodového ústrojí (24) : … |
5. NÁPRAVY
5.1 |
Popis každé nápravy: … |
5.2 |
Model: … |
5.3 |
Typ: … |
5.4 |
Umístění zdvihatelné nápravy (zdvihatelných náprav): … |
5.5 |
Umístění zatížitelné nápravy (zatížitelných náprav): … |
6. ODPRUŽENÍ
6.1 |
Výkresy uspořádání odpružení: … |
6.2 |
Typ a konstrukce odpružení každé nápravy nebo skupiny náprav nebo kola: …
|
6.3 |
Rozložení hmotnosti mezi nápravy, jež tvoří skupinu náprav (je-li nezbytné, připojte příslušné grafické znázornění): … |
6.6 |
Pneumatiky a kola 6.6.1 Kombinace pneumatika/kolo ( 37 )
a)
u pneumatik uveďte
i)
označení rozměru: …
ii)
index únosnosti: …
iii)
symbol kategorie rychlosti: … 6.6.1.1 Nápravy
|
9. KAROSERIE
9.1 |
Druh karoserie podle kódů stanovených v části C přílohy II: … 9.10.3 Sedadla
|
9.25 |
Prodloužená kabina v souladu s článkem 9a směrnice 96/53/ES 9.25.1 Podrobný technický popis (včetně fotografií a výkresů, jakož i popisu použitých materiálů) součástí vozidla podle části C, bodu 1.4 přílohy I nařízení (EU) č. 1230/2012:… |
9.26 |
Aerodynamické zařízení nebo vybavení na přední části vozidla 9.26.1 Vozidlo je na přední části opatřeno aerodynamickým zařízením nebo vybavením: ano/ne(1) 9.26.2 Číslo schválení typu aerodynamického zařízení nebo vybavení, pokud je k dispozici: … nebo, pokud není k dispozici: 9.26.3 Podrobný popis (včetně fotografií nebo výkresů) aerodynamického zařízení nebo vybavení 9.26.3.1 Konstrukce a materiály: … 9.26.3.2 Systém pro zajištění a nastavení:… 9.26.3.3 Připevnění k vozidlu a namontování na vozidlo:… |
9.27 |
Aerodynamické zařízení nebo vybavení na zadní části vozidla 9.27.1 Vozidlo je na zadní části opatřeno aerodynamickým zařízením nebo vybavením: ano/ne(1) 9.27.2 Číslo schválení typu aerodynamického zařízení nebo vybavení, pokud je k dispozici ... nebo, pokud není k dispozici: 9.27.3 Podrobný popis (včetně fotografií nebo výkresů) aerodynamického zařízení nebo vybavení 9.27.3.1 Konstrukce a materiály:… 9.27.3.2 Systém pro zajištění a nastavení:… 9.27.3.3 Připevnění k vozidlu a namontování na vozidlo:… |
11. SPOJENÍ TAŽNÝCH VOZIDEL S PŘÍPOJNÝMI VOZIDLY A NÁVĚSY
11.1 |
Třída a druh namontovaných spojovacích zařízení nebo zařízení určených k montáži: … |
11.2 |
Parametry D, U, S a V namontovaných spojovacích zařízení nebo minimální parametry D, U, S a V spojovacích zařízení určených k montáži: … daN |
13. ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO AUTOBUSY A AUTOKARY
13.1 Třída vozidla: třída I/třída II/třída III/třída A/třída B (35)
13.2 Plocha pro cestující (m2)
13.2.1 |
Celková (S0): … |
13.2.2 |
Horní podlaží (S0a) (35) : … |
13.2.3 |
Dolní podlaží (S0b) (35) : … |
13.2.4 |
Pro stojící cestující (S1): … |
13.3 Počet míst (k sezení a stání)
13.3.1 |
Celkem (N): … |
13.3.2 |
Horní podlaží (Na) (35) : … |
13.3.3 |
Dolní podlaží (Nb) (35) : … |
13.4 Počet míst k sezení
13.4.1 |
Celkem (A): … |
13.4.2 |
Horní podlaží (Aa) (35) : … |
13.4.3 |
Dolní podlaží (Ab) (35) : … |
13.4.4 |
Počet míst pro invalidní vozíky u vozidel kategorie M2 a M3: … |
13.7 |
Objem zavazadlového prostoru (m3): … |
13.12 |
Výkres s rozměry zobrazující vnitřní uspořádání, pokud jde o místa k sezení, plochu pro stojící pasažéry, uživatele invalidních vozíků, zavazadlové prostory včetně případných přihrádek a boxu k uložení lyží |
Vysvětlivky
(b) Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typu vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).
(
g3)
(
g14)
(l) Tento údaj se zaokrouhlí na nejbližší desetinu milimetru.
(o) Stanoveno podle požadavků směrnice Rady 80/1268/EHS ( 41 ).
ČÁST B
Certifikát ES schválení typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, pokud jde o hmotnosti a rozměry vozidel
VZOR
Formát: A4 (210 × 297 mm)
CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU
Sdělení týkající se:
— ES schválení typu (1) |
|
||
— rozšíření ES schválení typu (1) |
|||
— odmítnutí ES schválení typu (1) |
|||
— odejmutí ES schválení typu (1) |
|
s ohledem na nařízení (EU) č. 1230/2012, naposledy pozměněné nařízením (EU) 2019/1892,
ES schválení typu č.:
Důvod rozšíření:
ODDÍL I
0.1 |
Značka (obchodní název výrobce): |
0.2 |
Typ:
|
0.4 |
Kategorie vozidla (2): |
0.5 |
Název společnosti a adresa výrobce: |
0.8 |
Název a adresa montážního závodu (závodů): |
0.9 |
Název a adresa případného zástupce výrobce: |
ODDÍL II
1. |
Doplňující informace (přicházejí-li v úvahu): viz doplněk |
2. |
Technická zkušebna provádějící zkoušky: |
3. |
Datum zkušebního protokolu: |
4. |
Číslo zkušebního protokolu: |
5. |
Poznámky (jsou-li nějaké): |
6. |
Místo: |
7. |
Datum: |
8. |
Podpis: |
Přílohy |
: |
1)
Schvalovací dokumentace (všechny stránky musí být označeny razítkem správního orgánu).
2)
Zkušební protokol.
3)
V případě vozidel vybavených odpružením, jež je uznáno za rovnocenné pneumatickému odpružení, zkušební protokol a technický popis odpružení. |
Doplněk
k certifikátu ES schválení typu č...
1. Odchylky
1.1 Vozidlo bylo typově schváleno podle čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení (tj. krajní rozměry vozidla přesahují maximální rozměry uvedené v části A, B, C nebo D přílohy I): ano/ne ( 42 )
1.2 Vozidlo bylo typově schváleno pro účely článku 8b směrnice 96/53/ES (tj. aerodynamická zařízení nebo vybavení na zadní části vozidla): ano/ne (42)
1.3 Vozidlo bylo typově schváleno pro účely článku 9a směrnice 96/53/ES (tj. prodloužená kabina nebo kabina s aerodynamickými zařízeními nebo vybavením): ano/ne (42)
1.4 Vozidlo bylo typově schváleno pro účely článku 10b směrnice 96/53/ES:
1.4.1 Dodatečná hmotnost vozidel na alternativní paliva: ano/ne (42)
1.4.2 Dodatečná hmotnost vozidel s nulovými emisemi: ano/ne (42)
2. Vozidlo je vybaveno pneumatickým odpružením: ano/ne (42)
3. Vozidlo je vybaveno odpružením, jež je považováno za rovnocenné pneumatickému odpružení: ano/ne (42)
4. Vozidlo splňuje požadavky pro terénní vozidlo: ano/ne (42)
5. Poznámky: …
ČÁST C
ES schvalování typu aerodynamického zařízení nebo vybavení jako samostatného technického celku
Informační dokument
VZOR
Informační dokument č. … pro ES schválení typu aerodynamického zařízení nebo vybavení jako samostatného technického celku.
Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.
Mají-li samostatné technické celky uvedené v tomto informačním dokumentu elektronické ovládací prvky, musí být dodány rovněž informace o jejich vlastnostech.
0. OBECNÉ
0.1. Značka (obchodní název výrobce):…
0.2. Typ:…
0.3. Způsob označení typu, je-li vyznačeno na samostatném technickém celku (b) :…
0.3.1. Umístění uvedeného označení:…
0.5. Název a adresa výrobce:…
0.7. Umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:…
0.8. Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (montážních závodů) :…
0.9. Název a adresa případného zástupce výrobce:…
9.26. Aerodynamické zařízení nebo vybavení na přední části vozidla
9.26.1. Vozidlo je na přední části opatřeno aerodynamickým zařízením nebo vybavením: ano/ne (1)
9.26.2. Číslo schválení typu aerodynamického zařízení nebo vybavení, pokud je k dispozici: … nebo, pokud není k dispozici:
9.26.3. Podrobný popis (včetně fotografií nebo výkresů) aerodynamického zařízení nebo vybavení
9.26.3.1. Konstrukce a materiály:…
9.26.3.2. Systém pro zajištění a nastavení:…
9.26.3.3. Připevnění k vozidlu a namontování na vozidlo:…
9.27. Aerodynamické zařízení nebo vybavení na zadní části vozidla
9.27.1. Vozidlo je na zadní části opatřeno aerodynamickým zařízením nebo vybavením: ano/ne (1)
9.27.2. Číslo schválení typu aerodynamického zařízení nebo vybavení, pokud je k dispozici ... nebo, pokud není k dispozici:
9.27.3. Podrobný popis (včetně fotografií nebo výkresů) aerodynamického zařízení nebo vybavení
9.27.3.1. Konstrukce a materiály:…
9.27.3.2. Systém pro zajištění:…
9.27.3.3. Připevnění k vozidlu a namontování na vozidlo:…
Vysvětlivky
b) Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které se netýkají popisu typu samostatného technického celku, na které se tento informační dokument vztahuje, musí být takové znaky v dokumentaci nahrazeny znakem „?“ (např. ABC??123??).
(1) Nehodící se škrtněte.
ČÁST D
Certifikát ES schválení typu pro aerodynamické zařízení nebo vybavení jako samostatný technický celek
VZOR
Formát: A4 (210 × 297 mm)
CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU
Razítko schvalovacího orgánu
Sdělení týkající se:
— ES schválení typu(1) — rozšíření ES schválení typu(1) — odmítnutí ES schválení typu(1) — odejmutí ES schválení typu(1) |
|
typu aerodynamického zařízení nebo vybavení jako samostatného technického celku |
s ohledem na nařízení (EU) č. 1230/2012, naposledy pozměněné nařízením (EU) 2019/1892 ( 43 )
ES schválení typu č.:…
Důvod rozšíření:…
ODDÍL I
0.1 Značka (obchodní název výrobce): …
0.2 Typ: :…
0.3. Způsob označení typu, je-li vyznačeno na samostatném technickém celku ( 44 ):…
0.3.1 Umístění uvedeného označení:…
0.5 Název a adresa výrobce:…
0.7 Umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:…
0.8 Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (montážních závodů):…
0.9 Název a adresa případného zástupce výrobce:…
ODDÍL II
1. Doplňující informace: viz doplněk.
2. Technická zkušebna provádějící zkoušky:…
3. Datum zkušebního protokolu:…
4. Číslo zkušebního protokolu:…
5. Případné poznámky: viz doplněk.
6. Místo:…
7. Datum:…
8. Podpis:…
Přílohy: Schvalovací dokumentace
Zkušební protokol
Doplněk
k certifikátu ES schválení typu č...
1. Stručný popis typu samostatného technického celku: …
2. Podrobný popis aerodynamického zařízení nebo vybavení:
2.1 Počet samostatných prvků: …
2.2 Popis konstrukce a materiálů: …
2.3 Popis systému pro zajištění a nastavení: …
2.4 Popis připevnění k vozidlu a namontování na vozidlo: …
2.5 Samostatný technický celek: polouniverzální/pro určitá vozidla (1)
3. Seznam zvláštních typů vozidel, pro něž je samostatný technický celek případně schválen: …
4. Podrobný popis specifikací konkrétního místa upevnění případných polouniverzálních aerodynamických zařízení nebo vybavení na vozidle: …
5. Poznámky: …
6. Značka schválení typu a její umístění: …
ČÁST E
Značka ES schválení typu samostatného technického celku
1. Značku ES schválení typu samostatného technického celku tvoří tyto prvky:
1.1 Obdélník obsahující písmeno „e“, za kterým následuje rozlišovací číslo členského státu, který vydal ES schválení typu samostatného technického celku:
1 |
pro Německo |
19 |
pro Rumunsko |
2 |
pro Francii |
20 |
pro Polsko |
3 |
pro Itálii |
21 |
pro Portugalsko |
4 |
pro Nizozemsko |
23 |
pro Řecko |
5 |
pro Švédsko |
24 |
pro Irsko |
6 |
pro Belgii |
25 |
pro Chorvatsko |
7 |
pro Maďarsko |
26 |
pro Slovinsko |
8 |
pro Českou republiku |
27 |
pro Slovensko |
9 |
pro Španělsko |
29 |
pro Estonsko |
11 |
pro Spojené království |
32 |
pro Lotyšsko |
12 |
pro Rakousko |
34 |
pro Bulharsko |
13 |
pro Lucembursko |
36 |
pro Litvu |
17 |
pro Finsko |
49 |
pro Kypr |
18 |
pro Dánsko |
50 |
pro Maltu |
1.2 V blízkosti obdélníku „základní číslo schválení typu“ uvedené v části 4 čísla schválení typu, jemuž předcházejí dvě číslice uvádějící pořadové číslo přidělené tomuto nařízení nebo poslední významné technické změně tohoto nařízení. V současnosti je pořadovým číslem „00“.
1.3 V případě aerodynamického zařízení nebo vybavení kabin se před pořadovým číslem uvede symbol „96/53/EC ARTICLE 9A COMPLIANT“.
1.4 V případě aerodynamického zařízení nebo vybavení, jež mají být umístěna na zadní části vozidla, se před pořadovým číslem uvede symbol „96/53/EC ARTICLE 8B COMPLIANT“.
2. Značka ES schválení typu samostatného technického celku se umístí na hlavní část aerodynamického zařízení nebo vybavení tak, aby byla neodstranitelná a jasně a snadno čitelná, i pokud je zařízení namontováno na vozidle.
3. Příklad značky ES schválení typu samostatného technického celku je znázorněn na obrázku 1.
Obrázek 1
Příklad značky ES schválení typu samostatného technického celku
Vysvětlivka
ES schválení typu samostatného technického celku aerodynamického zařízení nebo vybavení určeného k montáži na zadní část vozidla (pro účely souladu s článkem 8b směrnice 96/53/ES) vydalo Rumunsko pod číslem 0046. První dvě číslice „00“ udávají, že samostatný technický celek byl schválen v souladu s tímto nařízením.
PŘÍLOHA VI
Změny příloh I, III, IX a XVI směrnice 2007/46/ES
Směrnice 2007/46/ES se mění takto:
Příloha I se mění takto:
bod 0.5 se nahrazuje tímto:
„0.5 |
Název společnosti a adresa výrobce: …“; |
bod 1.9 se nahrazuje tímto:
„1.9 |
Uveďte, zda je vozidlo určeno k tažení návěsů nebo jiných přípojných vozidel a zda je přípojné vozidlo návěsem, ojí taženým přívěsem, přívěsem s nápravami uprostřed nebo tuhým přívěsem: …“; |
doplňuje se nový bod 1.10, který zní:
„1.10 |
Uveďte, zda je vozidlo zvláště konstruované pro přepravu nákladů s řízenou teplotou: …“; |
bod 2 se nahrazuje tímto:
„2. HMOTNOSTI A ROZMĚRY (f) (g) (7)
(v kg a mm) (případně uveďte odkaz na výkres)“;
body 2.1.1.1, 2.1.1.1.1 a 2.1.1.1.2 se nahrazují tímto:
„2.1.2 Vozidla s třemi nebo více nápravami
2.1.2.1 |
Vzdálenost mezi sousedními nápravami od nejpřednější po nejzadnější nápravu: … |
2.1.2.2 |
Celková vzdálenost mezi nápravami: …“; |
body 2.5 a 2.5.1 se nahrazují tímto:
„2.5 |
Minimální hmotnost na řízenou nápravu (řízené nápravy) u nedokončených vozidel: …“; |
body 2.6 a 2.6.1 se nahrazují tímto:
„2.6 Hmotnost vozidla v provozním stavu (h)
minimální a maximální hodnota pro každou variantu: …
hmotnost pro každou verzi (musí být poskytnuta tabulka): …
2.6.1 |
Rozložení této hmotnosti na nápravy a, u návěsu, přívěsu s nápravami uprostřed nebo tuhého přívěsu, zatížení v bodě spojení: …
a)
minimální a maximální hodnota pro každou variantu: …
b)
hmotnost pro každou verzi (musí být poskytnuta tabulka): …“; |
vkládá se nový bod 2.6.2, který zní:
„2.6.2 |
Hmotnost volitelného vybavení (viz definice stanovená v čl. 2 odst. 5 nařízení (EU) č. 1230/2012 ( *1 ): …; |
bod 2.10 se nahrazuje tímto:
„2.10 |
Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav: …“; |
bod 2.11 se nahrazuje tímto:
„2.11 Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost tažného vozidla
pro:“;
bod 2.11.4 se nahrazuje tímto:
„2.11.4 |
Tuhý přívěs: …“; |
bod 2.11.5 se nahrazuje tímto:
„2.11.5 |
Maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy (3): …“; |
body 2.12, 2.12.1 a 2.12.2 se nahrazují tímto:
„2.12 Maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení:
2.12.1 |
tažného vozidla: … |
2.12.2 |
návěsu, přívěsu s nápravami uprostřed nebo tuhého přívěsu: …“; |
body 2.16 až 2.16.5 se nahrazují tímto:
„2.16 Maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz (není povinné)
2.16.1 |
Maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … |
2.16.2 |
Maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz na každou nápravu a u návěsu nebo u přívěsu s nápravami uprostřed uvažovaná hmotnost v bodě spojení podle výrobce, pokud je tato hmotnost nižší než maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení: … |
2.16.3 |
Maximální přípustná hmotnost pro registraci/provoz na každou skupinu náprav: … |
2.16.4 |
Maximální přípustná přípojná hmotnost pro registraci/provoz: … |
2.16.5 |
Maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy pro registraci/provoz: …“; |
doplňuje se nový bod 13.12, který zní:
„13.12 |
Výkres vnitřních rozměrů zobrazující vnitřní uspořádání, pokud jde o místa k sezení, plocha pro stojící pasažéry, uživatele invalidních vozíků, zavazadlové prostory včetně případných přihrádek a boxu k uložení lyží“; |
vysvětlivky se mění takto:
vkládá se vysvětlivka (7), která zní:
„(7) Musí být uvedeno volitelné vybavení, jež ovlivňuje rozměry vozidla.“,
vysvětlivka (h) se nahrazuje tímto:
„(h) Uvažovaná hmotnost řidiče je 75 kg.
Systémy plněné kapalinami (s výjimkou systémů na odpadní vodu, jež musí zůstat prázdné) se naplní na 100 % objemu podle údaje výrobce.
Informace, na něž odkazují body 2.6 písm. b) a 2.6.1 písm. b), se nemusí poskytovat u vozidel kategorií N2, N3, M2, M3, O3 a O4.“
V příloze III se část I mění takto:
oddíl A se mění takto:
bod 0.5 se nahrazuje tímto:
„0.5 |
Název společnosti a adresa výrobce: …“, |
doplňují se nové body 1.9. a 1.10, které znějí:
„1.9 |
Uveďte, zda je vozidlo určeno k tažení návěsů nebo jiných přípojných vozidel a zda je přípojné vozidlo návěsem, ojí taženým přívěsem, přívěsem s nápravami uprostřed nebo tuhým přívěsem: … |
1.10 |
Uveďte, zda je vozidlo zvláště konstruované pro přepravu nákladů s řízenou teplotou: …“, |
bod 2 se nahrazuje tímto:
„2. HMOTNOSTI A ROZMĚRY (f) (g) (7)
(v kg a mm) (případně uveďte odkaz na výkres)“,
doplňuje se nový bod 2.5, který zní:
„2.5 |
Minimální hmotnost na řízenou nápravu (řízené nápravy) u nedokončených vozidel: …“, |
body 2.6 a 2.6.1 se nahrazují tímto:
„2.6 Hmotnost vozidla v provozním stavu (h)
minimální a maximální hodnota pro každou variantu: …
hmotnost pro každou verzi (musí být poskytnuta tabulka): …
2.6.1 |
Rozložení této hmotnosti na nápravy a, u návěsu, tuhého přívěsu nebo přívěsu s nápravami uprostřed, zatížení spojovacího zařízení: ……
a)
minimální a maximální hodnota pro každou variantu: …
b)
hmotnost pro každou verzi (musí být poskytnuta tabulka): …“, |
vkládá se nový bod 2.6.2, který zní:
„2.6.2 |
Hmotnost volitelného vybavení (jak je definováno v čl. 2 odst. 5 nařízení (EU) č. 1230/2012: …“, |
bod 2.10 se nahrazuje tímto:
„2.10 |
Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav: …“, |
bod 2.11 se nahrazuje tímto:
„2.11 Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost tažného vozidla
pro:“,
bod 2.11.4 se nahrazuje tímto:
„2.11.4 |
Tuhý přívěs: …“, |
bod 2.11.5 se nahrazuje tímto:
„2.11.5 |
Maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy (3): …“, |
body 2.12, 2.12.1 a 2.12.2 se nahrazují tímto:
„2.12 Maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení:
2.12.1 |
tažného vozidla: … |
2.12.2 |
návěsu, přívěsu s nápravami uprostřed nebo tuhého přívěsu: …“, |
body 2.16 až 2.16.5 se nahrazují tímto:
„2.16 Maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz (není povinné)
2.16.1 |
Maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … |
2.16.2 |
Maximální přípustná hmotnost pro registraci/provoz na každou nápravu a u návěsu nebo u přívěsu s nápravami uprostřed uvažovaná hmotnost v bodě spojení podle výrobce, pokud je tato hmotnost nižší než maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení: … |
2.16.3 |
Maximální přípustná hmotnost pro registraci/provoz na každou skupinu náprav: … |
2.16.4 |
Maximální přípustná přípojná hmotnost pro registraci/provoz: … |
2.16.5 |
Maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy pro registraci/provoz: …“; |
oddíl B se mění takto:
bod 0.5 se nahrazuje tímto:
„0.5 |
Název společnosti a adresa výrobce: …“, |
doplňují se nové body 1.9. a 1.10, které znějí:
„1.9 |
Uveďte, zda je vozidlo určeno k tažení návěsů nebo jiných přípojných vozidel a zda je přípojné vozidlo návěsem, ojí taženým přívěsem, přívěsem s nápravami uprostřed nebo tuhým přívěsem: … |
1.10 |
Uveďte, zda je vozidlo zvláště konstruované pro přepravu nákladů s řízenou teplotou: …“, |
bod 2 se nahrazuje tímto:
„2. HMOTNOSTI A ROZMĚRY (f) (g) (7)
(v kg a mm) (případně uveďte odkaz na výkres)“,
body 2.6 a 2.6.1 se nahrazují tímto:
„2.6 Hmotnost vozidla v provozním stavu (h)
minimální a maximální hodnota pro každou variantu: …
hmotnost pro každou verzi (musí být poskytnuta tabulka): …
2.6.1 |
Rozložení této hmotnosti na nápravy a, u návěsu, tuhého přívěsu nebo přívěsu s nápravami uprostřed, zatížení spojovacího zařízení: …
a)
minimální a maximální hodnota pro každou variantu: …
b)
hmotnost pro každou verzi (musí být poskytnuta tabulka): …“, |
vkládá se nový bod 2.6.2, který zní:
„2.6.2 |
Hmotnost volitelného vybavení (jak je definováno v čl. 2 odst. 5 nařízení (EU) č. 1230/2012: …“, |
bod 2.10 se nahrazuje tímto:
„2.10 |
Technicky přípustná hmotnost na každou skupinu náprav: …“, |
body 2.12 a 2.12.2 se nahrazují tímto:
„2.12 Maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení:
2.12.2 |
návěsu, přívěsu s nápravami uprostřed nebo tuhého přívěsu: …“, |
body 2.16 až 2.16.3 se nahrazují tímto:
„2.16 Maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz (není povinné)
2.16.1 |
Maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz: … |
2.16.2 |
Maximální přípustná hmotnost pro registraci/provoz na každou nápravu a u návěsu nebo u přívěsu s nápravami uprostřed uvažovaná hmotnost v bodě spojení podle výrobce, pokud je tato hmotnost nižší než maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení: … |
2.16.3 |
Maximální přípustná hmotnost pro registraci/provoz na každou skupinu náprav: …“, |
bod 2.16.5 se zrušuje.
Příloha IX se mění takto:
bod 0.5 „vzoru A1 – strana 1 – úplná vozidla ES prohlášení o shodě“ se nahrazuje tímto:
„0.5 |
Název společnosti a adresa výrobce: …“; |
bod 0.5 „vzoru A2 – strana 1 – Schválení typu pro úplná vozidla v malých sériích – [Rok] – [Pořadové číslo] – ES prohlášení o shodě“ se nahrazuje tímto:
„0.5 |
Název společnosti a adresa výrobce: …“; |
bod 0.5 „vzoru B – strana 1 – dokončená vozidla – ES prohlášení o shodě“ se nahrazuje tímto:
„0.5 |
Název společnosti a adresa výrobce: …“; |
bod 0.5 „vzoru C1 – strana 1 – neúplná vozidla – ES prohlášení o shodě“ se nahrazuje tímto:
„0.5 |
Název společnosti a adresa výrobce: …“; |
bod 0.5 „vzoru A2 – strana 1 – Schválení typu pro neúplná vozidla v malých sériích – [Rok] – [Pořadové číslo] – ES prohlášení o shodě“ se nahrazuje tímto:
„0.5 |
Název společnosti a adresa výrobce: …“; |
vkládá se bod 13.2 „strany 2 – kategorie vozidla M1 (úplná a dokončená vozidla)“, který zní:
„13.2 |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
vkládá se bod 13.2 „strany 2 – kategorie vozidla M2 (úplná a dokončená vozidla)“, který zní:
„13.2 |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
vkládá se bod 13.2 „strany 2 – kategorie vozidla M3 (úplná a dokončená vozidla)“, který zní:
„13.2 |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
vkládá se bod 13.2 „strany 2 – kategorie vozidla N1 (úplná a dokončená vozidla)“, který zní:
„13.2 |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
vkládá se bod 13.2 „strany 2 – kategorie vozidla N2 (úplná a dokončená vozidla)“, který zní:
„13.2 |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
vkládá se bod 13.2 „strany 2 – kategorie vozidla N3 (úplná a dokončená vozidla)“, který zní:
„13.2 |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
vkládá se bod 13.2 „strany 2 – kategorie vozidla O1 a O2 (úplná a dokončená vozidla)“, který zní:
„13.2 |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
vkládá se bod 13.2 „strany 2 – vozidlo kategorie M1 (neúplná vozidla)“, který zní:
„13.2 |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
bod 14 „strany 2 – vozidlo kategorie M1 (neúplná vozidla)“ se nahrazuje tímto:
„14. |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
bod 14 „strany 2 – vozidlo kategorie M2 (neúplná vozidla)“ se nahrazuje tímto:
„14. |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
bod 14 „strany 2 – vozidlo kategorie M3 (neúplná vozidla)“ se nahrazuje tímto:
„14. |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
bod 14 „strany 2 – vozidlo kategorie N1 (neúplná vozidla)“ se nahrazuje tímto:
„14. |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
bod 14 „strany 2 – vozidlo kategorie N2 (neúplná vozidla)“ se nahrazuje tímto:
„14. |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
bod 14 „strany 2 – kategorie vozidla N3 (neúplná vozidla)“ se nahrazuje tímto:
„14. |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
bod 14 „strany 2 – kategorie vozidla O1 a O2 (neúplná vozidla)“ se nahrazuje tímto:
„14. |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
bod 14 „strany 2 – kategorie vozidla O3 a O4 (neúplná vozidla)“ se nahrazuje tímto:
„14. |
Skutečná hmotnost vozidla: … kg“; |
poznámka (f) uvedená ve „vysvětlivkách k příloze IX“ se vypouští.
Příloha XVI se mění takto:
do seznamu regulačních aktů se vkládá položka č. 44, jež zní:
„44. Nařízení (EU) č. 1230/2012“
Do dodatku 2 se vkládá položka č. 44, která zní:
|
Odkaz na regulační akt |
Příloha a příslušné ustanovení |
Zvláštní podmínky |
„44. |
Nařízení (EU) č. 1230/2012 |
Oddíly 7 a 8 části B přílohy I |
a) Ověření požadavku na manévrovací schopnosti, včetně manévrovacích schopností vozidel vybavených zdvihatelnými či zatížitelnými nápravami. |
Oddíly 6 a 7 části C přílohy I |
b) Měření maximálního vybočení zádi.“ |
PŘÍLOHA VII
„PŘÍLOHA XII
OMEZENÍ MALÝCH SÉRIÍ A VÝBĚHU SÉRIE
A. OMEZENÍ MALÝCH SÉRIÍ
1. Počet jednotek jednoho typu vozidla, jež mají být v Evropské unii za jeden rok podle článku 22 zaregistrovány, prodány nebo uvedeny do provozu, nesmí překročit u příslušné kategorie vozidla číselné hodnoty uvedené níže:
Kategorie |
Jednotky |
M1 |
1 000 |
M2, M3 |
0 |
N1 |
0 |
N2, N3 |
0 |
O1, O2 |
0 |
O3, O4 |
0 |
2. Počet jednotek jednoho typu vozidla, jež mají být za jeden rok v jednom členském státě podle článku 23 zaregistrovány, prodány nebo uvedeny do provozu, stanoví u příslušné kategorie vozidla členský stát, avšak tento počet nepřekročí číselné hodnoty uvedené níže:
Kategorie |
Jednotky |
M1 |
75 |
M2, M3 |
250 |
N1 |
500 |
N2, N3 |
250 |
O1, O2 |
500 |
O3, O4 |
250 |
3. Počet jednotek jednoho typu vozidla, jež mají být za jeden rok v jednom členském státě podle čl. 6 odst. 2 nařízení (EU) č. 1230/2012 zaregistrovány, prodány nebo uvedeny do provozu, stanoví u příslušné kategorie vozidla členský stát, avšak tento počet nepřekročí číselné hodnoty uvedené níže:
Kategorie |
Jednotky |
M2, M3 |
1 000 |
N2, N3 |
1 200 |
O3, O4 |
2 000 |
B. OMEZENÍ VÝBĚHU SÉRIE
Nejvyšší množství úplných a dokončených vozidel uvedených v každém členském státu do provozu v rámci postupu ‚výběh série‘ je omezeno jedním z následujících způsobů, pro nějž se příslušný členský stát rozhodne:
V případě kategorie M1 nesmí nejvyšší množství vozidel jednoho či více typů přesáhnout 10 % a v případě všech dalších kategorií nesmí přesáhnout 30 % vozidel všech dotyčných typů, jež byla v daném členském státě uvedena do provozu v průběhu předchozího roku.
Pokud by uvedených 10 % či 30 % představovalo méně než 100 vozidel, může členský stát povolit uvedení do provozu až 100 vozidel.
Vozidla jakéhokoli typu se omezí na ta, pro něž bylo platné prohlášení o shodě vydáno v den výroby nebo později, zůstalo platné alespoň tři měsíce ode dne vydání, ale poté ztratilo platnost v důsledku vstupu regulačního aktu v platnost.“
( 1 ) Úř. věst. L 227, 28.8.2010, s. 1.
( 2 ) Úř. věst. L 351, 20.12.2008, s. 44.
( 3 ) Úř. věst. L 255, 29.9.2010, s. 1.
( 4 ) Úř. věst. L 183, 11.7.2008, s. 41.
( 5 ) Úř. věst. L 124, 13.5.2011, s. 11.
( 6 ) Úř. věst. L 124, 13.5.2011, s. 11.
( 7 ) Úř. věst. L 326, 24.11.2006, s. 55.
( 8 ) Úř. věst. L 122, 16.5.2009, s. 6.
( 9 ) Klasifikace podle definic uvedených v části A přílohy II.
( 10 ) „Bezkapotové provedení“ podle definice v bodě 2.7 přílohy I směrnice Rady 74/297/EHS ( 11 ).
( 11 ) Úř. věst. L 165, 20.6.1974, s. 16.
( 12 ) Pokud existuje jedna verze se standardní kabinou a jiná s kabinou s lůžky, uveďte obě řady údajů o hmotnosti a rozměrech.
( 13 ) Norma ISO 612:1978 – Road vehicles – Dimensions of motor vehicles and towed vehicles – terms and definitions.
( 14 ) Musí být uvedeno volitelné vybavení, jež ovlivňuje rozměry vozidla.
( 15 )
(
g1)
( 16 )
(
g2)
( 17 )
(
g4)
( 18 )
(
g5)
( 19 )
(
g6)
( 20 )
(
g7)
( 21 )
(
g8)
( 22 )
(
g9)
( 23 )
(
g10)
( 24 ) Pouze pro účely vymezení terénních vozidel.
( 25 )
(
g11)
( 26 )
(
g12)
( 27 )
(
g13)
( 28 ) Hmotnost řidiče je 75 kg. ◄
Systémy plněné kapalinami (s výjimkou systémů na odpadní vodu, jež musí zůstat prázdné) se naplní na 100 % objemu podle údaje výrobce.
Informace, na něž odkazují body 2.6 písm. a) a 2.6.1 písm. a), se nemusí poskytovat u vozidel kategorií N2, N3, M2, M3, O3, a O4.
( 29 ) U přípojných vozidel nebo návěsů a u vozidel spojených s přípojným vozidlem nebo s návěsem, kde na spojovací zařízení nebo na točnici působí výrazné svislé zatížení, se toto zatížení po vydělení standardním gravitačním zrychlením zahrne do maximální technicky přípustné hmotnosti.
( 30 ) „Převis spojovacího zařízení“ je vodorovná vzdálenost mezi zařízením pro připojení přívěsů s nápravami uprostřed a střednicí zadní nápravy (zadních náprav).
( 31 ) Uveďte takovým způsobem, aby byla zřejmá skutečná hodnota pro každou technickou konfiguraci typu vozidla.
( 32 ) Pokud může vozidlo používat jako palivo jak benzin, motorovou naftu atd., tak také jejich kombinaci s jinými palivy, je třeba jednotlivé body opakovat.
U nekonvenčních motorů a systémů musí být výrobcem uvedeny odpovídající údaje.
( 33 ) Stanoveno podle požadavků směrnice Rady 80/1269/EHS ( 34 )
( 34 ) Úř. věst. L 375, 31.12.1980, s. 46.
( 35 ) Nehodící se škrtněte (mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic, pokud vyhovuje více položek).
( 36 ) Určené údaje musí být uvedeny pro každou předkládanou variantu.
( 37 ) U pneumatik kategorie Z určených pro vozidla s maximální rychlostí vyšší než 300 km/h je třeba uvést odpovídající údaje.
( 38 ) Z údajů o počtu míst k sezení se uvede ten, který platí, je-li vozidlo v pohybu. V případě modulárního uspořádání lze uvést rozmezí.
( 39 ) „R-bod“ čili „vztažný bod sedění“ znamená vztažný bod stanovený výrobcem vozidla pro každou polohu sedění vzhledem ke třírozměrnému referenčnímu systému podle definice v příloze III směrnice 77/649/EHS ( 40 ).
( 40 ) Úř. věst. L 267, 19.10.1977, s. 1.
( 41 ) Úř. věst. L 375, 31.12.1980, s. 36.
( 42 ) Nehodící se škrtněte.
( 43 ) Nehodící se škrtněte.
( 44 ) Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které se netýkají popisu typu samostatného technického celku, na které se tento informační dokument vztahuje, musí být takové znaky v dokumentaci nahrazeny znakem „?“ (např. ABC??123??).
( *1 ) Úř. věst. L 353, 21.12.2012, s. 31.“