EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 02012R1230-20191202

Consolidated text: Nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 ze dne 12. prosince 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel týkající se jejich hmotností a rozměrů, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Text s významem pro EHP)Text s významem pro EHP

ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2012/1230/2019-12-02

02012R1230 — CS — 02.12.2019 — 002.001


Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1230/2012

ze dne 12. prosince 2012,

kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel týkající se jejich hmotností a rozměrů, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES

(Text s významem pro EHP)

(Úř. věst. L 353 21.12.2012, s. 31)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2017/1151 ze dne 1. června 2017,

  L 175

1

7.7.2017

►M2

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2019/1892 ze dne 31. října 2019,

  L 291

17

12.11.2019


Opraveno:

►C1

Oprava, Úř. věst. L 184, 3.7.2013, s.  7 (1230/2012)




▼B

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1230/2012

ze dne 12. prosince 2012,

kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel týkající se jejich hmotností a rozměrů, a mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES

(Text s významem pro EHP)



Článek 1

Předmět a oblast působnosti

▼M2

1.  
Toto nařízení stanoví požadavky pro ES schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, pokud jde o jejich hmotnosti a rozměry, jakož i některých samostatných technických celků určených pro tato vozidla.

▼B

2.  
Toto nařízení se vztahuje na neúplná, úplná a dokončená vozidla kategorií M, N a O.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí, vedle definic uvedených ve směrnici 2007/46/ES a v nařízení (ES) č. 661/2009, tyto definice:

1) 

„typem vozidla“ se rozumí skupina vozidel, jak je definována v části B přílohy II směrnice 2007/46/ES;

2) 

„standardním vybavením“ se rozumí základní konfigurace vozidla, jež je vybaveno všemi prvky požadovanými regulačními akty uvedenými v příloze IV nebo XI směrnice 2007/46/ES, včetně veškerých prvků, které jsou namontovány, aniž by tím vznikaly nějaké další požadavky na konfiguraci nebo úroveň vybavení;

3) 

„volitelným vybavením“ se rozumí veškeré prvky, jež nejsou součástí standardního vybavení a za jejichž montáž na vozidlo odpovídá výrobce, a které může zákazník objednat;

4) 

►C1  „hmotností v provozním stavu“ se rozumí ◄

a) 

u motorových vozidel:

hmotnost vozidla, jehož palivová nádrž (palivové nádrže) se naplní alespoň na 90 % svého objemu, včetně hmotnosti řidiče, paliva a kapalin, vybaveného standardním vybavením podle specifikací výrobce, a jsou-li součástí vybavení, i hmotnost karosérie, kabiny, spojovacího zařízení a náhradního kola (náhradních kol), jakož i nářadí;

b) 

v případě přípojného vozidla:

hmotnost vozidla, včetně paliva a kapalin, vybaveného standardním vybavením podle specifikací výrobce, a jsou-li součástí vybavení, i hmotnost karosérie, dalšího (dalších) spojovacího (spojovacích) zařízení a náhradního kola (náhradních kol) a nářadí;

▼M1

5) 

„hmotností volitelného vybavení“ se rozumí maximální hmotnost kombinací volitelného vybavení, jež může být namontována na vozidle vedle standardního vybavení podle specifikací výrobce;

▼B

6) 

►C1  „skutečnou hmotností vozidla“ se rozumí hmotnost v provozním stavu a hmotnost volitelného vybavení namontovaného na jednotlivém vozidle; ◄

7) 

„maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla“ (M) se rozumí maximální hmotnost stanovená pro vozidlo na základě jeho konstrukčních vlastností a konstrukční výkonnosti; technicky přípustná hmotnost naloženého přívěsu nebo návěsu zahrnuje statickou hmotnost přenesenou na přípojné vozidlo, je-li připojeno;

8) 

„maximální technicky přípustnou hmotností naložené jízdní soupravy“ (MC) se rozumí maximální hmotnost stanovená pro kombinaci motorového vozidla a jednoho nebo více přípojných vozidel na základě jeho konstrukčních vlastností a konstrukční výkonnosti nebo maximální hmotnost určená pro jízdní soupravu složenou z tahače návěsu a návěsu;

9) 

„maximální technicky přípustnou přípojnou hmotností“ (TM) se rozumí maximální hmotnost jednoho nebo více přípojných vozidel, jež mohou být tažena tažným vozidlem, odpovídající celkové hmotnosti přenášené na zem koly nápravy nebo skupiny náprav jakéhokoli přípojného vozidla připojeného k tažnému vozidlu;

10) 

„nápravou“ se rozumí společná osa rotace dvou či více kol, hnací či volně se otáčející, složená z jedné či více částí umístěných ve stejné rovině kolmé k podélné střednici vozidla;

11) 

„skupinou náprav“ se rozumí více náprav, jež mají vzdálenost mezi nápravami omezenu na vzdálenost mezi nápravami definovanou coby vzdálenost „d“ v příloze I směrnice 96/53/ES a jež spolupůsobí díky zvláštní konstrukci odpružení;

12) 

„jednotlivou nápravou“ se rozumí náprava, kterou nelze považovat za součást skupiny náprav;

13) 

„maximální technicky přípustnou hmotností na nápravu“ (m) se rozumí hmotnost, která odpovídá maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení přenášenému koly nápravy na zem, danému konstrukčními vlastnostmi nápravy a vozidla a jejich konstrukční výkonností;

14) 

„maximální technicky přípustnou hmotností na skupinu náprav“ (μ) se rozumí hmotnost, která odpovídá maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení přenášenému koly skupiny náprav na zem, danému konstrukčními vlastnostmi skupiny náprav a vozidla a jejich konstrukční výkonností;

15) 

„spojovacím zařízením“ se rozumí mechanické zařízení včetně jeho součástí, jak je vymezeno v bodech 2.1 až 2.6 předpisu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 55 – Jednotná ustanovení týkající se schvalování mechanických spojovacích částí jízdních souprav vozidel ( 1 ) a spojení vozidel nakrátko, jak je vymezeno v bodě 2.1.1 předpisu EHK OSN č. 102 – Jednotná ustanovení pro schvalování I.A zařízení pro spojení vozidel nakrátko (ZSVN) II. vozidel, pokud jde o montáž schváleného typu ZSVN ( 2 );

16) 

„bodem spojení“ se rozumí střed působení spojovacího zařízení namontovaného na tažené vozidlo v rámci spojovacího zařízení namontovaného na tažné vozidlo;

17) 

„hmotností spojovacího zařízení“ se rozumí hmotnost vlastního spojovacího zařízení a součástí potřebných k montáži spojovacího zařízení na vozidlo;

18) 

„maximální technicky přípustnou hmotností působící v bodě spojení“ se rozumí:

a) 

u tažného vozidla hmotnost odpovídající maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení v bodě spojení (hodnota „S“ nebo „U“) tažného vozidla, danému konstrukčními vlastnostmi spojovacího zařízení a tažného vozidla;

b) 

v případě návěsu, přívěsu s nápravami uprostřed nebo tuhého přívěsu hmotnost odpovídající maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení (hodnota „S“ nebo „U“), jež má být přenášena přípojným vozidlem na tažné vozidlo v bodě spojení, danému konstrukčními vlastnostmi spojovacího zařízení a přípojného vozidla;

19) 

„hmotností cestujících“ se rozumí jmenovitá hmotnost v závislosti na kategorii vozidla násobená počtem míst k sezení, včetně míst k sezení pro členy posádky a míst k stání, jsou-li takové, jež však nezahrnuje řidiče;

20) 

„hmotností řidiče“ se rozumí jmenovitá hmotnost 75 kg působící v referenčním bodě místa k sezení řidiče;

21) 

►C1  „užitečnou hmotností“ se rozumí rozdíl mezi maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla a hmotností v provozním stavu zvětšenou o hmotnost cestujících a volitelného vybavení; ◄

22) 

„délkou“ se rozumí rozměr stanovený v bodech 6.1.1, 6.1.2 a 6.1.3 normy ISO 612:1978; tato definice se použije rovněž pro kloubová vozidla složená ze dvou či více částí;

23) 

„šířkou“ se rozumí rozměr stanovený v bodě 6.2 normy ISO 612:1978;

24) 

„výškou“ se rozumí rozměr stanovený v bodě 6.3 normy ISO 612:1978;

▼M2

25) 

„rozvorem“ se rozumí:

a) 

u motorových vozidel a přívěsů vodorovná vzdálenost mezi středem první a poslední nápravy;

b) 

u přívěsů s nápravou nebo nápravami uprostřed, návěsů a tuhých přívěsů vzdálenost mezi svislou osou spojovacího zařízení a středem poslední nápravy;

26) 

„vzdáleností mezi nápravami“ se rozumí vzdálenost mezi dvěma sousedními nápravami; u přívěsů s nápravou nebo nápravami uprostřed, návěsů a tuhých přívěsů se první vzdáleností mezi nápravami rozumí vodorovná vzdálenost mezi svislou osou spojovacího zařízení a středem první nápravy;

▼B

27) 

„rozchodem“ se rozumí vzdálenost uvedená v bodě 6.5 normy ISO 612:1978;

28) 

„předsazením točnice“ se rozumí vzdálenost uvedená v bodě 6.19.2 normy ISO 612: 1978, přičemž se zohlední poznámka uvedená v bodě 6.19 této uvedené normy;

29) 

„předním poloměrem upevnění návěsu“ se rozumí vodorovná vzdálenost od osy návěsného čepu a kterýmkoliv bodem předku návěsu;

30) 

„předním převisem“ se rozumí vodorovná vzdálenost mezi svislou rovinou procházející přes první nápravu nebo osou čepu v případě návěsu a nejpřednějším bodem vozidla;

31) 

„zadním převisem“ se rozumí vodorovná vzdálenost mezi svislou rovinou procházející před poslední zadní nápravu a nejzadnější částí vozidla; je-li na vozidle namontováno spojovací zařízení pevně, je nejzadnějším bodem vozidla bod spojení;

32) 

„délkou ložné plochy“ se rozumí vzdálenost od nejpřednějšího vnitřního bodu k nejzadnějšímu vnitřnímu bodu ložného prostoru, měřená vodorovně v podélné rovině vozidla;

▼M2

33) 

„vybočením zádi“ se rozumí vzdálenost mezi výchozím bodem a skutečným krajním bodem dosaženým koncem vozidla při jízdě za podmínek stanovených v oddíle 8 části B přílohy I nebo v oddíle 7 části C uvedené přílohy;

▼B

34) 

„zařízením pro zdvihání nápravy“ se rozumí mechanismus namontovaný na vozidle za účelem zdvižení nápravy nad zem a jejího spouštění na zem;

35) 

„zdvihatelnou nápravou“ se rozumí náprava, jež může být zdvižena ze své obvyklé polohy a opětovně spuštěna prostřednictvím zařízení pro zdvihání nápravy;

36) 

„zatížitelnou nápravou“ se rozumí náprava, jejíž zatížení lze měnit bez zvedání pomocí zařízení pro zdvihání nápravy;

37) 

„pneumatickým odpružením“ se rozumí systém odpružení, u kterého je nejméně 75 % pružicího účinku vyvoláno pneumatickou pružinou;

38) 

„třídou autobusu nebo autokaru“ se rozumí skupina vozidel, jak je definována v bodech 2.1.1 a 2.1.2 předpisu EHK OSN č. 107 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel kategorie M2 nebo M3 z hlediska jejich celkové konstrukce ( 3 );

39) 

„kloubovým vozidlem“ se rozumí vozidlo kategorie M2 nebo M3, jak je definováno v bodě 2.1.3 předpisu EHK OSN č. 107;

40) 

„nedělitelným nákladem“ se rozumí náklad, který nemůže být pro účely silniční dopravy rozdělen na dva nebo více nákladů bez nepřiměřených výdajů nebo nebezpečí poškození a který v důsledku své hmotnosti nebo rozměrů nemůže být dopravován vozidlem, jehož hmotnosti a rozměry vyhovují maximálním přípustným hmotnostem a rozměrům použitelným v členském státě;

▼M2

41) 

„aerodynamickými zařízeními a vybavením“ se rozumí zařízení nebo vybavení určená ke snižování aerodynamického odporu silničních vozidel s výjimkou prodloužených kabin.

▼B

Článek 3

Povinnosti výrobců

1.  

Výrobce stanoví pro každou verzi v rámci typu vozidla bez ohledu na stav dokončenosti vozidla tyto hmotnosti:

a) 

maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b) 

maximální technicky přípustnou hmotnost naložené jízdní soupravy;

c) 

maximální technicky přípustnou přípojnou hmotnost;

d) 

maximální technicky přípustnou hmotnost na nápravy nebo maximální technicky přípustnou hmotnost na skupinu náprav;

e) 

maximální technicky přípustné hmotnosti působící v bodě (bodech) spojení, přičemž se zohlední technické vlastnosti spojovacích zařízení, jež případně jsou nebo mohou být namontována na vozidlo.

2.  
Výrobce při stanovení hmotností uvedených v odstavci 1 zohlední nejlepší postupy osvědčené technické praxe a nejlepší dostupné technické znalosti, aby se minimalizovala nebezpečí mechanického selhání, zejména pak ta, jež jsou způsobena únavou materiálů, a předešlo se poškození silniční infrastruktury.
3.  
Výrobce vezme při stanovení hmotností uvedených v odstavci 1 v úvahu maximální rychlost danou konstrukcí vozidla.

Vybaví-li výrobce vozidlo zařízením pro omezení rychlosti, je maximální konstrukční rychlost skutečnou rychlostí, kterou umožňuje dosáhnout zařízení pro omezení rychlosti.

4.  
Výrobce při stanovení hmotností uvedených v odstavci 1 neukládá žádná omezení užívání vozidla, s výjimkou omezení týkajících se parametrů pneumatik, jež mohou být konstrukčně přizpůsobeny k dané rychlosti, jak je umožněno podle předpisu EHK OSN č. 54 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu pneumatik užitkových vozidel a jejich přípojných vozidel ( 4 ) a podle části 5 přílohy II nařízení Komise (EU) č. 458/2011 ( 5 ).
5.  
Výrobce v případě nedokončených vozidel, včetně vozidel s karosérií typu podvozek-kabina, jež vyžadují další stupeň dokončení, poskytne veškeré příslušné informace výrobcům dalšího stupně, aby bylo zajištěno, že požadavky podle tohoto nařízení budou i nadále dodržovány.

Výrobce pro účely prvního pododstavce určí polohu těžiště hmotnosti odpovídající součtu zatížení.

6.  
Nedokončená vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3, jež nemají namontovánu karosérii, se konstruují tak, aby umožnila výrobcům dalšího stupně splnit požadavky podle oddílů 7 a 8 části B a oddílů 6 a 7 části C přílohy I.

Článek 4

Ustanovení pro ES schvalování typu vozidla, pokud jde o jeho hmotnosti a rozměry

1.  
Výrobce nebo jeho zástupce předloží schvalovacímu orgánu žádost o ES schválení typu pro typ vozidla z hlediska jeho hmotností a rozměrů.
2.  
Žádost musí být vyhotovena podle vzoru informačního dokumentu uvedeného v příloze V části A.
3.  

Pro účely výpočtů rozložení hmotnosti předá výrobce schvalovacímu orgánu typu pro každou technickou konfiguraci v rámci typu vozidla, definovanou souborem hodnot všech relevantních bodů uvedených v příloze V, informace nezbytné k určení těchto hmotností:

a) 

maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla;

b) 

maximální technicky přípustné hmotnosti na nápravy nebo na skupinu náprav;

c) 

maximální technicky přípustné přípojné hmotnosti;

d) 

maximální technicky přípustné hmotnosti působící v bodě (bodech) spojení;

e) 

maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy.

Informace se poskytují v tabulce nebo jiné vhodné podobě po dohodě se schvalovacím orgánem.

4.  
Pokud volitelné vybavení podstatným způsobem ovlivňuje hmotnosti a rozměry vozidla, výrobce poskytne příslušné technické zkušebně údaje o umístění, hmotnosti a geometrické poloze těžiště ve vztahu k nápravám volitelného vybavení, jež lze na vozidlo namontovat.
5.  
Odchylně od odstavce 4 může výrobce, skládá-li se volitelné vybavení z několika částí nacházejících se v různých místech vozidla, poskytnout technické zkušebně pouze rozložení hmotnosti volitelného vybavení na nápravy.
6.  
U skupin náprav uvede výrobce rozložení celkové hmotnosti, která působí na skupinu, mezi jednotlivé nápravy.

Je-li to nezbytné, uvede výrobce vzorec rozložení hmotnosti nebo předloží příslušné grafy rozložení.

7.  
Jestliže to schvalovací orgán nebo technická zkušebna považuje za nutné, může po výrobci požadovat, aby poskytl pro účely inspekce jedno vozidlo představující typ, který má být schválen.
8.  
Výrobce vozidla může schvalovacímu orgánu předložit žádost o uznání rovnocennosti odpružení s pneumatickým odpružením.

Schvalovací orgán uzná rovnocennost odpružení s pneumatickým odpružením, jsou-li splněny požadavky podle přílohy III.

Uznala-li technická zkušebna rovnocennost, vystaví zkušební protokol. Schvalovací orgán připojí zkušební protokol a technický popis odpružení k certifikátu ES schválení typu.

9.  
Jsou-li splněny požadavky stanovené v přílohách I až IV tohoto nařízení, udělí schvalovací orgán schválení typu v souladu se systémem číslování stanoveným v příloze VII směrnice 2007/46/ES.

Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

10.  
Pro účely odstavce 9 schvalovací orgán vyhotoví certifikát ES schválení typu podle vzoru uvedeného v příloze V části B.
11.  
Pro účely čl. 12 odst. 2 směrnice 2007/46/ES se použijí přípustné odchylky uvedené v dodatku 2 k příloze I.

▼M2

Článek 4a

ES schválení typu samostatných technických celků aerodynamických zařízení a vybavení

1.  
Výrobce nebo jeho zástupce předloží schvalovacímu orgánu žádost o ES schválení typu aerodynamických zařízení nebo vybavení jako samostatného technického celku.

Žádost musí být vyhotovena podle vzoru informačního dokumentu stanoveného v části C přílohy V.

2.  
Jsou-li splněny příslušné požadavky stanovené v tomto nařízení, udělí schvalovací orgán ES schválení typu samostatného technického celku a vydá číslo schválení typu v souladu se systémem číslování stanoveným v příloze VII směrnice 2007/46/ES.

Členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu samostatného technického celku.

3.  
Pro účely odstavce 2 schvalovací orgán vyhotoví certifikát ES schválení typu podle vzoru stanoveného v části D přílohy V.

Článek 4b

Značka ES schválení typu samostatného technického celku

Každý samostatný technický celek odpovídající typu, pro který bylo uděleno ES schválení typu samostatného technického celku podle tohoto nařízení, musí být opatřen značkou ES schválení typu samostatného technického celku stanovenou v části E přílohy V.

▼B

Článek 5

Maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz

1.  

Vnitrostátní orgány stanoví pro účely registrace a uvedení do provozu vozidel, pro něž bylo uděleno schválení typu podle tohoto nařízení, pro každou variantu a verzi v rámci typu vozidla veškeré následující hmotnosti, jež jsou podle směrnice 96/53/ES povoleny pro vnitrostátní či mezinárodní provoz:

a) 

maximální přípustnou hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz;

b) 

maximální přípustnou hmotnost pro registraci/provoz na nápravu (nápravy);

c) 

maximální přípustná hmotnost pro registraci/provoz na skupinu náprav;

d) 

maximální přípustnou přípojnou hmotnost pro registraci/provoz;

e) 

maximální přípustnou hmotnost naložené jízdní soupravy pro registraci/provoz.

Vnitrostátní orgány stanoví postup pro určení maximálních přípustných hmotností pro registraci/provoz uvedených v prvním pododstavci. Určí příslušný orgán pověřený stanovením těchto hmotností a stanoví informace, jež musí být uvedenému příslušnému orgánu předloženy.

2.  
Maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz určené postupem uvedeným v odstavci 1 nesmí překročit maximální hmotnosti uvedené v čl. 3 odst. 1.
3.  
V zájmu zajištění řádného fungování systémů vozidla, zejména brzdového systému a systému řízení, konzultuje příslušný orgán otázky rozdělení hmotnosti na nápravy nebo skupinu náprav s výrobcem.
4.  
Vnitrostátní orgány při určování maximálních přípustných hmotností pro registraci/provoz zajistí, aby byly neustále dodržovány požadavky regulačních aktů uvedených v příloze IV a XI směrnice 2007/46/ES.
5.  
Dospějí-li vnitrostátní orgány k závěru, že požadavky některého z regulačních aktů uvedených v příloze IV a XI směrnice 2007/46/ES, s výhradou tohoto nařízení, již nejsou splněny, budou vyžadovat, aby byly provedeny nové zkoušky a případně uděleno nové schválení typu nebo prodloužení schvalovacím orgánem, jenž udělil původní schválení typu na základě dotčeného regulačního aktu.

Článek 6

Výjimky

1.  
Aniž je dotčen čl. 4 odst. 3 směrnice 96/53/ES, může být uděleno ES schválení typu vozidlům, jejichž rozměry překračují požadavky tohoto nařízení a jež jsou určena pro přepravu nedělitelných nákladů. V takovém případě musí certifikát schválení typu a prohlášení o shodě jasně uvádět, že toto vozidlo je určeno pouze k přepravě nedělitelných nákladů.
2.  
Členské státy mohou podle článků 23 a 24 směrnice 2007/46/ES udělit schválení vozidlům překračujícím maximální přípustné rozměry stanovené v bodě 1.1 částí B, C, a D přílohy I tohoto nařízení.

Schválení typu podle článku 23 směrnice 2007/46/ES podléhají početním omezením stanoveným v části A oddíle 3 přílohy XII uvedené směrnice.

Článek 7

Přechodná ustanovení

1.  
Vnitrostátní orgány povolí prodej a uvedení do provozu vozidel, pro něž bylo schválení typu uděleno před datem uvedeným v čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 661/2009, a nadále budou udělovat prodloužení schválení udělených v souladu s požadavky uvedenými ve směrnici 92/21/EHS a ve směrnici 97/27/ES.
2.  
Odchylně od odstavce 1 končí platnost ES schválení typu udělených podle článku 7 směrnice 97/27/ES k datu uvedenému v čl. 19 odst. 1 nařízení (ES) č. 661/2009.

Podle článku 27 směrnice 2007/46/ES však členské státy mohou, požádá-li o to výrobce, registrovat vozidla z výběhu série, jejichž ES schválení typu již není platné, a povolovat jejich prodej nebo uvádění do provozu.

3.  
Po uplynutí dne 10. ledna 2014 musí výrobci vydávat prohlášení o shodě, jež jsou v souladu s tímto nařízením.

Do dne 9. ledna 2014 výrobci uvádějí skutečnou hmotnost vozidla v položce 52 prohlášení o shodě, není-li uvedena v jiné položce prohlášení o shodě.

Článek 8

Změny směrnice 2007/46/ES

Přílohy I, III, IX a XVI směrnice 2007/46/ES se mění v souladu s přílohou VI tohoto nařízení.

Příloha XII směrnice 2007/46/ES se nahrazuje přílohou VII tohoto nařízení.

Článek 9

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se na nové typy vozidel, kterým se schválení typu udělí ode dne 1. listopadu 2012.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.




SEZNAM PŘÍLOH

Příloha I

Technické požadavky

Část A

Technické požadavky pro vozidla kategorie M1 a N1.

ČÁST B

Technické požadavky pro vozidla kategorie M2 a M3.

ČÁST C

Technické požadavky pro vozidla kategorie N2 a N3.

ČÁST D

Technické požadavky pro vozidla kategorie O.

Dodatek 1

Seznam zařízení nebo vybavení, jež se nemusí brát v úvahu při stanovení krajních rozměrů.

Dodatek 2

Přípustné odchylky pro schválení typu a shodnost výroby.

Dodatek 3

Obrázky týkající se manévrovacích schopností.

Dodatek 4

Nárazové zkoušky aerodynamického zařízení a vybavení

Dodatek 5

Trojrozměrný plášť kabiny

Příloha II

Stoupavost terénních vozidel.

Příloha III

Podmínky rovnocennosti odpružení s pneumatickým odpružením.

Příloha IV

Technické požadavky týkající se montáže zdvihatelných nebo zatížitelných náprav ve vozidlech.

Příloha V

Část A

ES schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, pokud jde o hmotnosti a rozměry vozidla

ČÁST B

Certifikát ES schválení typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, pokud jde o hmotnosti a rozměry vozidel

ČÁST C

ES schvalování typu aerodynamického zařízení nebo vybavení jako samostatného technického celku

ČÁST D

Certifikát ES schválení typu pro aerodynamické zařízení nebo vybavení jako samostatný technický celek

ČÁST E

Značka ES schválení typu samostatného technického celku

Příloha VI

Změny příloh I, III, IX a XVI směrnice 2007/46/ES.

Příloha VII

Příloha XII směrnice 2007/46/ES.




PŘÍLOHA I

TECHNICKÉ POŽADAVKY

ČÁST A

Vozidla kategorií M1 a N1

1.    Maximální přípustné rozměry

1.1 Rozměry nesmí přesáhnout následující hodnoty:

1.1.1 

Délka: 12,00 m.

1.1.2 

Šířka:

a)

M1: 2,55 m;

b)

N1: 2,55 m;

c)

N1: 2,60 m v případě vozidel s karosérií s izolovanými stěnami o šířce minimálně 45 mm, jak je uvedeno v dodatku 2 části C přílohy II směrnice 2007/46/ES;

1.1.3 

Výška: 4,00 m.

1.2  ►C1  Pro účely měření délky, šířky a výšky musí mít vozidlo hmotnost v provozním stavu a musí být umístěno na vodorovném a rovném povrchu s pneumatikami nahuštěnými na tlak doporučený výrobcem. ◄

▼M2

1.3 Při stanovení délky, šířky a výšky se neberou v úvahu zařízení a vybavení uvedená v dodatku 1.

▼B

2.    Rozložení hmotnosti

2.1

Součet maximálních technicky přípustných hmotností na nápravy nesmí být menší než maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla.

2.2

►C1  Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla nesmí být menší než součet hmotnosti vozidla v provozním stavu, hmotnosti cestujících, hmotnosti volitelného vybavení a hmotnosti spojovacího zařízení, není-li zahrnuto v hmotnosti v provozním stavu. ◄

2.3

Je-li vozidlo naloženo na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla, nesmějí hmotnosti na každou z náprav překročit maximální technicky přípustnou hmotnost na dotyčnou nápravu.

2.4

Je-li vozidlo zatíženo na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla, nesmí být hmotnost na přední nápravu nikdy menší než 30 % maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla.

2.4.1

Je-li vozidlo zatíženo na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla a zároveň na maximální technicky přípustnou hmotnost v bodě spojení, nesmí být hmotnost na přední nápravu nikdy menší než 20 % maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla.

2.5

Je-li vozidlo vybaveno odnímatelnými sedadly, omezí se ověření na stav s maximálním počtem míst k sezení.

2.6

Pro účely ověřování požadavků stanovených v bodech 2.2, 2.3 a 2.4 se:

a) 

sedadla nastaví tak, jak je stanoveno v bodě 2.6.1;

b) 

hmotnost cestujících, hmotnost další zátěže a hmotnost volitelného vybavení rozloží tak, jak je stanoveno v bodech 2.6.2. až 2.6.4.2.3.

2.6.1   Nastavení sedadel

2.6.1.1

Jsou-li sedadla nastavitelná, posunou se do své nejzadnější polohy.

2.6.1.2

V případě dalších možností seřízení sedadla (výškové seřízení, úhlové seřízení, seřízení opěradla apod.) se zvolí poloha určená výrobcem vozidla.

2.6.1.3

V případě odpružených sedadel musí být sedadlo aretováno v poloze podle pokynu výrobce.

2.6.2   Rozložení hmotnosti cestujících

2.6.2.1

Hmotnost pro jednotlivého cestujícího se stanoví na 75 kg.

2.6.2.2.

Hmotnost každého z cestujících je umístěna v bodě určeném k sezení (tj. v bodě R sedadla).

2.6.2.3

V případě vozidla zvláštního určení se požadavek podle bodu 2.6.2.2 použije obdobně (např. hmotnost zraněné osoby ležící na lehátku v případě sanitního automobilu).

2.6.3   Rozložení hmotnosti volitelného vybavení

2.6.3.1

Hmotnost volitelného vybavení se rozloží podle pokynu výrobce.

2.6.4   Rozložení užitečné hmotnosti

2.6.4.1   Vozidla M1

2.6.4.1.1 V případě vozidel M1 se užitečná hmotnost rozloží podle pokynu výrobce po dohodě s technickou zkušebnou.

2.6.4.1.2 V případě motorových karavanů musí minimální užitečná hmotnost PM splňovat tento požadavek:

image

Kde

„n“

je maximálním počtem cestujících spolu s řidičem a

„L“

je celková délka vozidla v metrech

2.6.4.2   Vozidla N1

2.6.4.2.1 V případě vozidel s karosérií se užitečná hmotnost rozloží stejnoměrně v ložném prostoru.

2.6.4.2.2 V případě vozidel bez karosérie (např. podvozek-kabina) musí výrobce určit krajní přípustné polohy těžiště užitečné hmotnosti navýšené o hmotnost vybavení určeného k uložení nákladu (např. karoserii, nádrž, atd.) (například: od 0,50 m do 1,30 m před první zadní nápravou).

2.6.4.2.3 V případě vozidel, na nichž má být namontováno spojovací zařízení točnice návěsu, musí výrobce uvést minimální a maximální předsazení točnice.

2.7

Další požadavky v případě, že vozidlo může být provozováno s přípojným vozidlem

2.7.1

Použijí se požadavky uvedené v bodech 2.2, 2.3 a 2.4, přičemž se vezme v úvahu hmotnost spojovacího zařízení a maximální technicky přípustná hmotnost působící v bodě spojení.

2.7.2

Aniž jsou dotčeny požadavky bodu 2.4, nesmí být maximální technicky přípustná hmotnost působící na zadní nápravu (nápravy) překročena o více než 15 %.

2.7.2.1

Je-li překročena maximální technicky přípustná hmotnost na zadní nápravu (nápravy) o méně než 15 %, použijí se požadavky bodu 5.2 přílohy II nařízení Komise (EU) č. 458/2011 ( 6 ).

2.7.2.2

Výrobce může ve členských státech, v nichž to umožňují právní předpisy v oblasti silniční dopravy, uvést ve vhodném podkladovém dokumentu, jako je například příručka uživatele nebo příručka pro údržbu, že maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla může být překročena nejvýše o 10 % či 100 kg, podle toho, která z těchto hodnot je nižší.

Tato tolerance se použije pouze pro tažení přípojného vozidla za podmínek stanovených v bodě 2.7.2.1, pokud je provozní rychlost omezena na 100 km/h či méně.

3.    Přípojná hmotnost a hmotnost v bodě spojení

3.1

Pokud jde o maximální technicky přípustnou přípojnou hmotnost, použijí se tyto požadavky:

3.1.1   Přípojné vozidlo s namontovaným systémem provozního brzdění

3.1.1.1 Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost vozidla musí být nejnižší z těchto hodnot:

a) 

maximální technicky přípustná přípojná hmotnost stanovená na základě konstrukčních vlastností vozidla a pevnosti spojovacího zařízení;

b) 

maximální technicky přípustná hmotnost naloženého tažného vozidla;

c) 

1,5násobek maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého tažného vozidla v případě terénního vozidla definovaného podle přílohy II směrnice 2007/46/ES.

3.1.1.2 Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost nesmí však nikdy překročit 3 500 kg.

3.1.2   Přípojné vozidlo bez systému provozního brzdění

3.1.2.1 Přípustná přípojná hmotnost musí být nejnižší z těchto hodnot:

a) 

maximální technicky přípustná přípojná hmotnost stanovená na základě konstrukčních vlastností vozidla a pevnosti spojovacího zařízení;

b) 

►C1  polovina hmotnosti tažného vozidla v provozním stavu. ◄

3.1.2.2 Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost nesmí být v žádném případě větší než 750 kg.

3.2

Maximální technicky přípustná hmotnost působící v bodě spojení musí činit nejméně 4 % maximální přípustné přípojné hmotnosti a nesmí být menší než 25 kg.

3.3

Výrobce musí v příručce uživatele určit maximální technicky přípustnou hmotnost v bodě spojení, body upevnění spojovacího zařízení na tažném vozidle a maximální přípustný zadní převis spojovacího bodu.

3.4

Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost se nesmí definovat ve vztahu k počtu cestujících.

4.    Hmotnost jízdní soupravy

Maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy nesmí překročit součet maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla a maximální technicky přípustné přípojné hmotnosti.

image

5.    Schopnost rozjezdu do stoupání

5.1 Tažné vozidlo musí být schopno pětkrát během pěti minut rozjet jízdní soupravu na stoupajícím sklonu nejméně 12 %.

5.2 Pro vykonání zkoušky uvedené v bodě 5.1 musí být tažné vozidlo a přípojné vozidlo naloženy tak, aby se jejich hmotnost rovnala maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy.

ČÁST B

Vozidla kategorie M2 a M3

1.    Maximální přípustné rozměry

1.1 Rozměry nesmí přesáhnout následující hodnoty:

1.1.1 

Délka

a) 

vozidlo se dvěma nápravami složené z jedné části: 13,50 m;

b) 

vozidlo se třemi a více nápravami složené z jedné části: 15,00 m;

c) 

kloubové vozidlo: 18,75 m.

1.1.2 

Šířka: 2,55 m.

1.1.3 

Výška: 4,00 m.

1.2  ►C1  Pro účely měření délky, šířky a výšky musí mít vozidlo hmotnost v provozním stavu a musí být umístěno na vodorovném a rovném povrchu s pneumatikami nahuštěnými na tlak doporučený výrobcem. ◄

▼M2

1.3 Při stanovení délky, šířky a výšky se neberou v úvahu zařízení a vybavení uvedená v dodatku 1.

▼M2

1.3.1 Další požadavky na aerodynamická zařízení uvedená v dodatku 1

1.3.1.1 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze nepřesahuje 500 mm, nezvětšují celkový použitelný nákladový prostor. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit v zatažené nebo složené poloze a v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení a vybavení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla uvedená v bodě 1.1.2 nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla uvedená v bodě 1.1.1 nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.3.1.1.1 a 1.3.1.1.3.

1.3.1.1.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.

1.3.1.1.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat nebo skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.

1.3.1.1.3 Dotyčná zařízení a vybavení nemusí být možno zatahovat nebo skládat, pokud jsou za všech podmínek zcela splněny požadavky na maximální rozměry.

1.3.1.2 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze přesahuje 500 mm, nezvětšují celkový použitelný nákladový prostor. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla uvedená v bodě 1.1.2 nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla uvedená v bodě 1.1.1 nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.3.1.2.1 až 1.3.1.2.4.

1.3.1.2.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.

1.3.1.2.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat nebo skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.

1.3.1.2.3 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří dotyčné zařízení a vybavení, musí po namontování na vozidlo a v pracovní poloze odolat svislé a vodorovné tažné a tlačné síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí postupně ve směru nahoru, dolů, vlevo a vpravo na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné straně vozidla překročena o více než 25 mm, a to během zkoušky ani po ní.

1.3.1.2.4 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří dotyčné zařízení a vybavení, musí rovněž v zatažené nebo složené poloze odolat vodorovné tažné síle 200 daN ± 10 %, síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí podélně směrem dozadu na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální povolená délka vozidla není překročena o více než 200 mm.

1.3.1.3 Technická zkušebna ke spokojenosti schvalovacího orgánu ověří, že aerodynamická zařízení a vybavení nacházející se jak v pracovní poloze, tak v zatažené nebo složené poloze významně nezhoršují chlazení a větrání hnacího ústrojí, výfukového systému a kabiny. Veškeré ostatní příslušné požadavky týkající se systémů vozidla musí být zcela splněny, ať už se zařízení a vybavení nacházejí ve své pracovní poloze, nebo v zatažené či složené poloze.

Odchylně od příslušných požadavků týkajících se ochrany proti podjetí zezadu lze vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k dotyčným zařízením a vybavení za podmínky, že jsou delší než 200 mm a jsou v pracovní konfiguraci a že základní části prvků umístěných ve výšce ≤ 2,0 m nad vozovkou, měřeno za podmínek nenaloženého vozidla, jsou vyrobeny z materiálu o tvrdosti přesahující 60 jednotek stupnice Shore (A). Při stanovování tvrdosti se nepřihlíží k úzkému žebrování, trubkám a kovovému drátu tvořícím rám nebo podklad, který nese základní části jednotlivých prvků. Nicméně aby se zabránilo nebezpečí poranění a průniku ostatních vozidel v případě srážky, nesmí být konce těchto žebrování, trubek a kovového drátu nasměrovány dozadu, ať už se dotyčná zařízení a vybavení nacházejí v zatažené či složené poloze, nebo v pracovní poloze.

Jako alternativa k odchylce uvedené v předchozím odstavci lze vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k aerodynamickým zařízením a vybavení za podmínky, že jsou delší než 200 mm a jsou v pracovní konfiguraci a že jsou tato zařízení nebo vybavení v souladu s ustanoveními o zkouškách uvedenými v dodatku 4.

Vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla se však měří s aerodynamickými zařízeními a vybavením v zatažené nebo složené poloze, případně je nutno zohlednit výslednou délku přesahu v souladu s bodem 1.6.1 dodatku 4, jestliže je tato délka větší než délka dotyčného zařízení a vybavení v zatažené nebo složené poloze.

▼B

2.    Rozložení hmotnosti vozidel s karosérií

2.1   Postup výpočtu

Výrazy:

„M“

maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla;

„TM“

maximální technicky přípustná přípojná hmotnost;

„MC“

maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy;

„mi

maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla na jednotlivou nápravu, označenou indexem „i“, přičemž „i“ se pohybuje od 1 do celkového počtu náprav vozidla;

„mc

maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení;

„μj

maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav, označená indexem „j“, přičemž „j“ se pohybuje od 1 do celkového počtu skupin náprav vozidla.

2.1.1

Provedou se vhodné výpočty k zajištění toho, že pro každou technickou konfiguraci v rámci typu jsou splněny níže uvedené požadavky.

2.1.2

U vozidel vybavených zatížitelnými nápravami se níže uvedené výpočty provedou s odpružením náprav zatížených v běžném provozním uspořádání.

▼M2

2.1.3

U motorových vozidel na alternativní paliva nebo s nulovými emisemi:

2.1.3.1 Dodatečná hmotnost potřebná pro technologii alternativního paliva nebo technologii zajišťující nulové emise v souladu s body 2.3 a 2.4 přílohy I směrnice 96/53/ES se stanoví na základě dokumentace předložené výrobcem. Správnost uvedených informací ověří technická zkušebna ke spokojenosti schvalovacího orgánu.

2.1.3.2 Výrobce uvede následující doplňkový symbol, jakož i hodnotu dodatečné hmotnosti pod povinnými nápisy na povinném štítku výrobce nebo vedle nich, vně jasně vyznačeného obdélníku, který obsahuje pouze povinné údaje.

„96/53/EC ARTICLE 10B COMPLIANT – XXXX KG“

Výška znaků symbolu a udané hodnoty nesmí být menší než 4 mm.

Až do zavedení zvláštní položky v prohlášení o shodě se navíc hodnota dodatečné hmotnosti musí uvádět v „poznámkách“ v prohlášení o shodě, aby bylo možno tyto informace zahrnout do palubních dokladů o registraci vozidla.

▼B

2.2   Obecné požadavky

2.2.1

Součet maximálních technicky přípustných hmotností na jednotlivé nápravy společně se součtem maximálních technicky přípustných hmotností na skupiny náprav nesmí být menší než maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla.

image

.

2.2.2

►C1  Součet hmotnosti v provozním stavu, hmotnosti volitelného vybavení, hmotnosti cestujících, hmotností „WP“ a „B“ uvedených v bodě 2.2.3, hmotnosti spojovacího zařízení, není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu, a maximální technicky přípustné hmotnosti v bodě spojení nesmí překročit maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla. ◄

2.2.3

Rozložení zatížení

2.2.3.1   Výrazy:

„P“

počet míst k sezení, přičemž není zahrnut řidič a člen (členové) posádky;

„Q“

hmotnost jednoho cestujícího v kg;

„Qc“

hmotnost jednoho člena posádky v kg;

„S1

plocha v m2 pro stojící cestující;

„SP“

počet stojících cestujících uvedený výrobcem;

„Ssp“

jmenovitý prostor pro jednoho stojícího cestujícího v m2;

„WP“

počet míst pro invalidní vozíky vynásobený hodnotou 250 kg reprezentující hmotnost invalidního vozíku a uživatele;

„V“

celkový objem prostorů pro zavazadla v m3, včetně prostorů pro příruční zavazadla, přihrádek a boxu k uložení lyží;

„B“

maximální přípustná hmotnost zavazadel v kg udávaná výrobcem, včetně maximální přípustné hmotnosti (B’), jež může být přepravována v boxu k uložení lyží, je-li stanovena.

2.2.3.2

Hmotnost Q a Qc sedících cestujících je umístěna v referenčních bodech sezení (tj. v bodě R sedadla).

2.2.3.3

Hmotnost odpovídající počtu stojících cestujících SP o hmotnosti Q se rozloží stejnoměrně po ploše pro stojící cestující S1.

2.2.3.4

Je-li to vhodné, rozloží se hmotnost WP rovnoměrně na každé ploše pro invalidní vozík.

2.2.3.5

Hmotnost, jež se rovná B (kg), je rozložena stejnoměrně v prostorech pro zavazadla.

2.2.3.6

Hmotnost, jež se rovná B’ (kg), je umístěna v těžišti boxu k uložení lyží.

2.2.3.7

Maximální technicky přípustná hmotnost působící v bodě spojení musí být umístěna v bodě spojení, jehož zadní převis udává výrobce vozidla.

2.2.3.8

Hodnoty Q a Ssp



Třída vozidel

Q (kg)

Ssp (m2)

Třída I a A

68

0,125 m2

Třída II

71

0,15 m2

Třída III a B

71

Nepoužije se

Hmotnost pro jednotlivého člena posádky se stanoví na 75 kg.

2.2.3.9

Počet stojících cestujících nesmí překročit hodnotu S1/Ssp, kde Ssp je jmenovitý prostor určený pro jednoho stojícího cestujícího podle tabulky uvedené v bodě 2.2.3.8.

2.2.3.10

Maximální přípustná hmotnost zavazadel nesmí být méně než:

image

2.2.4

Výpočty

2.2.4.1

Požadavky bodu 2.2.2 se ověřují při všech konfiguracích uspořádáních vnitřního prostoru.

2.2.4.2

Za podmínek stanovených v bodě 2.2.3 nesmí překročit hmotnost působící na každou jednotlivou nápravu nebo na každou skupinu náprav maximální technicky přípustnou hmotnost na takovou nápravu či skupinu náprav.

2.2.4.3

U vozidla vybaveného proměnným počtem sedadel s plochou pro stojící cestující (S1) a vybaveného pro přepravu invalidních vozíků se požadavky bodů 2.2.2 a 2.2.4.2 musí podle konkrétního situace ověřit pro každou z následujících podmínek:

a) 

při obsazení všech sedadel a následném obsazení zbylé plochy pro stojící cestující (až do maximálního počtu míst k stání uvedeného výrobcem, je-li dosažen) a jestliže ještě zbývá prostor, při obsazení všech ploch pro invalidní vozík;

b) 

při obsazení všech ploch pro stojící cestující (až do maximálního počtu míst k stání uvedeného výrobcem, je-li dosažen) a následném obsazení zbývajících míst pro sedící cestující, a jestliže ještě zbývá prostor, při obsazení všech ploch pro invalidní vozík;

c) 

při obsazení všech ploch pro invalidní vozík, a následném obsazení zbývající plochy pro stojící cestující (až do maximálního počtu uvedeného výrobcem, je-li dosažen) a pak při obsazení zbývajících dostupných sedadel.

2.2.5

Je-li vozidlo zatíženo na hmotnost uvedenou v bodě 2.2.2, nesmí být hmotnost odpovídající zatížení na přední řízenou nápravu (nápravy) nikdy menší než 20 % maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla „M“.

▼M2

2.2.5.1

U kloubového vozidla, které má nejméně 4 nápravy třídy I a má dvě řízené nápravy, nesmí být hmotnost odpovídající zatížení přední řízené nápravy (předních řízených náprav) v žádném případě menší než 15 % technicky přípustné maximální hmotnosti naloženého vozidla „M“.

▼B

2.2.6

Pokud má být schválen typ vozidla pro více než jednu třídu, použijí se požadavky oddílu 2 pro každou třídu.

3.    Tažná kapacita

3.1 Maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy nesmí překročit součet maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla a maximální technicky přípustné přípojné hmotnosti.

image

3.2 Maximální technicky přípustná přípojná hmotnost nesmí překročit 3 500 kg.

4.    Maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení

4.1 Maximální technicky přípustná hmotnost působící v bodě spojení musí činit nejméně 4 % maximální přípustné přípojné hmotnosti nebo nejméně 25 kg, přičemž se použije větší z uvedených hodnot.

4.2 Výrobce musí uvést v příručce pro uživatele podmínky pro připevnění spojovacího zařízení k motorovému vozidlu.

4.2.1 Je-li to vhodné, musí podmínky uvedené v bodě 4.2 zahrnovat maximální technicky přípustnou hmotnost působící v bodě spojení tažného vozidla, maximální přípustnou hmotnost spojovacího zařízení, místa montáže spojovacího zařízení a maximální přípustný zadní převis spojovacího zařízení.

5.    Schopnost rozjezdu do stoupání

5.1 Vozidla konstruovaná pro tažení přípojného vozidla musí být schopna se během pěti minut pětkrát rozjet do stoupání o sklonu nejméně 12 %.

5.2 Pro vykonání zkoušky uvedené v bodě 5.1 musí být tažné vozidlo a přípojné vozidlo naloženy tak, aby se jejich hmotnost rovnala maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy.

6.    Výkon motoru

6.1 Motor musí poskytovat výstupní výkon minimálně 5 kW na tunu maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy nebo, není-li vozidlo konstruováno pro tažení přípojného vozidla, maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého samostatného vozidla. ►M2  Požadavky stanovené v tomto bodě se nevztahují na výhradně elektrický režim jízdy hybridních elektrických vozidel. ◄

▼M2

6.2 Výkon motoru se měří podle předpisu EHK OSN č. 85 ( 7 ).

▼B

7.    Manévrovací schopnosti

7.1 Vozidlo musí být schopno projet v obou směrech po úplné trajektorii 360°, jak je uvedeno na obrázku 1 dodatku 3 k této příloze, aniž by jakékoliv krajní body vozidla vyčnívaly z obvodu vnější kružnice či případně přesahovaly do obvodu kružnice vnitřní.

7.1.1  ►C1  Zkouška se provádí s vozidlem jak za podmínek nenaloženého vozidla (tj. při hmotnosti vozidla v provozním stavu), tak u vozidla zatíženého na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla. ◄ ►M2  Pokud je vozidlo vybaveno aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodů 1.3.1.1 a 1.3.1.2, musí být tato zařízení a vybavení v provozní a pracovní poloze. ◄

7.1.2 Pro účely bodu 7.1 se v úvahu neberou části, jež mohou přesahovat šířku vozidla uvedené v dodatku 1 k této příloze.

7.2 V případě vozidel vybavených zatížitelnou nápravou se požadavek bodu 7.1 uplatní rovněž v případě použití zatížitelné nápravy (zatížitelných náprav).

7.3 Požadavky bodu 7.1 se ověřují tímto způsobem:

7.3.1 

Vozidlo musí projet uvnitř plochy definované dvěma soustřednými kružnicemi, přičemž vnější kružnice má poloměr 12,50 m a vnitřní kružnice poloměr 5,30 m.

7.3.2 

Krajní přední bod motorového vozidla musí sledovat vnější kružnici (viz obrázek 1 dodatku 3 k této příloze).

▼M2

7.4 Se souhlasem technické zkušebny a schvalovacího orgánu lze požadavky na manévrovací schopnosti prokázat numerickou simulací v souladu s přílohou XVI směrnice 2007/46/ES. V případě pochybností může technická zkušebna nebo schvalovací orgán požadovat provedení fyzické zkoušky v plném rozsahu.

▼B

8.    Vybočení zádi

8.1   Vozidlo složené z jedné části

8.1.1

Vozidlo je zkoušeno v souladu se zkušební metodou vjíždění (drive-in) popsanou v bodě 8.1.2. ►M2  Pokud je vozidlo vybaveno aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodů 1.3.1.1 a 1.3.1.2, musí být tato zařízení a vybavení v provozní a pracovní poloze. ◄

8.1.2

Zkušební metoda vjíždění (drive-in)

U stojícího vozidla se určí vyznačením čáry na zemi svislá rovina tečná k boku vozidla, který směřuje vně kružnice.

Vozidlo se musí pohybovat ze směru přímého přiblížení do kruhové plochy vymezené podle obrázku 1, přičemž přední kola jsou natočena tak, aby přední bod sledoval obrys vnější kružnice (viz obrázek 2a dodatku 3 k této příloze).

8.1.3

►C1  Vozidlo musí být zatíženo na svou hmotnost v provozním stavu. ◄

8.1.4

Maximální vybočení zádi nesmí přesáhnout 0,60 m.

8.2   Vozidla složená ze dvou a více částí

8.2.1

Požadavky podle bodu 8.1 se použijí na vozidla složená ze dvou či více částí obdobně.

V takovém případě se dvě nebo více z tuhých částí srovnají rovnoběžně s rovinou zobrazenou na obrázku 2 b dodatku 3 k této příloze.

▼M2

8.3   Se souhlasem technické zkušebny a schvalovacího orgánu lze požadavky na maximální vybočení zádi vozidla prokázat numerickou simulací v souladu s přílohou XVI směrnice 2007/46/ES. V případě pochybností může technická zkušebna nebo schvalovací orgán požadovat provedení fyzické zkoušky v plném rozsahu.

▼B

ČÁST C

Vozidla kategorií N2 a N3

1.    Maximální přípustné rozměry

1.1 Rozměry nesmí přesáhnout následující hodnoty:

1.1.1 

Délka: 12,00 m.

1.1.2 

Šířka:

a) 

2,55 m pro jakékoli vozidlo;

▼M2

b) 

2,60 m v případě vozidel s karosérií s izolovanými stěnami o tloušťce minimálně 45 mm, která mají kód karosérie 04 nebo 05 uvedený v dodatku 2 k příloze II směrnice 2007/46/ES.

▼B

1.1.3 

Výška: 4,00 m.

1.2  ►C1  Pro účely měření délky, šířky a výšky musí mít vozidlo hmotnost v provozním stavu a musí být umístěno na vodorovném a rovném povrchu s pneumatikami nahuštěnými na tlak doporučený výrobcem. ◄

▼M2

1.3 Při stanovení délky, šířky a výšky se neberou v úvahu zařízení a vybavení uvedená v dodatku 1.

▼M2

1.3.1 Další požadavky na aerodynamická zařízení uvedená v dodatku 1

1.3.1.1 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze nepřesahuje 500 mm, nezvětšují použitelnou délku nákladového prostoru. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení a vybavení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.3.1.1.1 a 1.3.1.1.3.

1.3.1.1.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.

1.3.1.1.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat nebo skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.

1.3.1.1.3 Dotyčná zařízení a vybavení nemusí být možno zatahovat nebo skládat, pokud jsou za všech podmínek zcela splněny požadavky na maximální rozměry.

1.3.1.2 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze přesahuje 500 mm, nezvětšují použitelnou délku nákladového prostoru. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.3.1.2.1 až 1.3.1.2.4 níže.

1.3.1.2.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.

1.3.1.2.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat nebo skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.

1.3.1.2.3 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří dotyčné zařízení a vybavení, musí po namontování na vozidlo a v pracovní poloze odolat svislé a vodorovné tažné a tlačné síle, síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí postupně ve směru nahoru, dolů, vlevo a vpravo na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné straně vozidla překročena o více než 25 mm, a to během zkoušky ani po ní.

1.3.1.2.4 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří dotyčné zařízení a vybavení, musí rovněž v zatažené nebo složené poloze odolat vodorovné tažné síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí podélně směrem dozadu na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální povolená délka vozidla není překročena o více než 200 mm.

1.3.1.3 V příslušných případech musí být aerodynamická zařízení a vybavení kabin konstruována takovým způsobem, aby jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena maximální přípustná šířka vozidla o více než 25 mm a aby nezhoršovala možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.3.1.3.1 až 1.3.1.3.4 níže.

1.3.1.3.1 Aerodynamická zařízení a vybavení pro kabiny musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.

1.3.1.3.2 V příslušných případech se nesmí žádná část zařízení a vybavení po montáži na vozidlo, a to jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze, nacházet nad dolní hranou čelního skla s výjimkou případu, že na ni řidič nemá přímý výhled z důvodu přístrojové desky nebo jiné standardní vnitřní výbavy.

1.3.1.3.3 Zařízení a vybavení musí být pokryta materiálem pohlcujícím energii. Nebo musí být zařízení a vybavení tvořena materiálem o tvrdosti přesahující 60 jednotek stupnice Shore (A) v souladu s bodem 1.3.1.4.

1.3.1.3.4 Zařízení a vybavení nesmí být konstruována z materiálu, který je náchylný k lámání na ostré úlomky nebo k vytváření zubatých okrajů.

1.3.1.4 Technická zkušebna ke spokojenosti schvalovacího orgánu ověří, že aerodynamická zařízení a vybavení uvedená v bodech 1.3.1.1, 1.3.1.2 a 1.3.1.3, nacházející se jak v pracovní poloze, tak v zatažené nebo složené poloze, nezhoršují výhled řidiče směrem dopředu a funkce ostřikování a stírání čelního skla, ani významně nezhoršují chlazení a větrání hnacího ústrojí, výfukového systému, brzdového systému, kabiny a nákladového prostoru. Veškeré ostatní příslušné požadavky týkající se systémů vozidla musí být zcela splněny, ať už se zařízení a vybavení nacházejí ve své pracovní poloze, nebo v zatažené či složené poloze.

Odchylně od příslušných požadavků týkajících se ochrany proti podjetí zepředu lze vodorovné vzdálenosti mezi předním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením a jeho zařízením proti podjetí zepředu, jakož i zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k dotyčným zařízením a vybavení za podmínky, že na zadním okraji vozidla přesahují o 200 mm do délky a jsou v pracovní konfiguraci a že základní části prvků umístěných ve výšce ≤ 2,0 m nad vozovkou, měřeno za podmínek nenaloženého vozidla, na předním i zadním okraji vozidla jsou vyrobeny z materiálu o tvrdosti přesahující 60 jednotek stupnice Shore (A). Při stanovování tvrdosti se nepřihlíží k úzkému žebrování, trubkám a kovovému drátu tvořícím rám nebo podklad, který nese základní části jednotlivých prvků. Nicméně aby se zabránilo nebezpečí poranění a průniku ostatních vozidel v případě srážky, nesmí být konce těchto žebrování, trubek a kovového drátu nasměrovány na přední straně vozidla dopředu a na zadní straně vozidla dozadu, ať už se zařízení a vybavení nachází v zatažené či složené poloze, nebo v pracovní poloze.

Jako alternativa k odchylce týkající se zařízení na ochranu proti podjetí zezadu uvedené v předchozím odstavci lze vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k aerodynamickým zařízením a vybavení za podmínky, že přesahují o 200 mm do délky a jsou v pracovní konfiguraci a že jsou tato zařízení nebo vybavení v souladu s ustanoveními o zkouškách uvedenými v dodatku 4.

Vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla se však měří s aerodynamickými zařízeními a vybavením v zatažené nebo složené poloze, případně je nutno zohlednit výslednou délku přesahu v souladu s bodem 1.6.1 dodatku 4, jestliže je tato délka větší než délka dotyčného zařízení a vybavení v zatažené nebo složené poloze.

1.4 Prodloužené kabiny

1.4.1 Pokud čelní plocha místa kabiny motorového vozidla, včetně všech vnějších výčnělků například podvozku, nárazníků, krytů kol a kol, v plném rozsahu splňuje parametry trojrozměrného pláště stanovené v dodatku 5 a délka nákladového prostoru nepřesahuje 10,5 m, může vozidlo přesahovat maximální povolenou délku stanovenou v bodě 1.1.1.

1.4.2 V případě podle bodu 1.4.1 uvede výrobce následující doplňkový symbol pod povinnými nápisy na povinném štítku výrobce nebo vedle nich, vně jasně vyznačeného obdélníku, který obsahuje pouze povinné údaje.

„96/53/EC ARTICLE 9A COMPLIANT“

Výška znaků symbolu musí být nejméně 4 mm. Text „96/53/EC ARTICLE 9A COMPLIANT“ se rovněž uvede v „poznámkách“ v prohlášení o shodě, aby bylo možno tyto informace zahrnout do palubních dokladů o registraci vozidla.

▼B

2.    Rozložení hmotnosti vozidel s karosérií

2.1   Postup výpočtu

Výrazy:

„M“

maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla;

„TM“

maximální technicky přípustná přípojná hmotnost;

„MC“

maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy;

„mi

maximální technicky přípustná hmotnost na jednotlivou nápravu, označená indexem „i“, přičemž „i“ se pohybuje od 1 do celkového počtu náprav vozidla;

„mc

maximální technicky přípustná hmotnost v bodě spojení;

„μj

maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav, označená indexem „j“, přičemž „j“ se pohybuje od 1 do celkového počtu skupin náprav vozidla.

2.1.1 Provedou se vhodné výpočty k zajištění toho, že pro každou technickou konfiguraci v rámci typu jsou splněny požadavky stanovené v bodech 2.2 a 2.3.

2.1.2 U vozidel vybavených zatížitelnými nápravami se výpočty podle bodů 2.2 a 2.3 provedou s odpružením těchto zatížitelných náprav při běžné provozní konfiguraci.

2.1.3 U vozidel se zdvihatelnými nápravami se výpočty podle bodů 2.2 a 2.3 provedou při spuštěných nápravách.

▼M2

2.1.4 U motorových vozidel na alternativní paliva nebo s nulovými emisemi:

2.1.4.1 Dodatečná hmotnost potřebná pro technologii alternativního paliva nebo technologii zajišťující nulové emise v souladu s bodem 2.3 přílohy I směrnice 96/53/ES se stanoví na základě dokumentace předložené výrobcem. Správnost uvedených informací ověří technická zkušebna ke spokojenosti schvalovacího orgánu.

2.1.4.2 Výrobce uvede následující doplňkový symbol, jakož i hodnotu dodatečné hmotnosti pod povinnými nápisy na povinném štítku výrobce nebo vedle nich, vně jasně vyznačeného obdélníku, který obsahuje pouze povinné údaje.

„96/53/EC ARTICLE 10B COMPLIANT – XXXX KG“

Výška znaků symbolu a udávané hodnoty nesmí být menší než 4 mm.

Až do zavedení zvláštní položky v prohlášení o shodě se navíc hodnota dodatečné hmotnosti musí uvádět v „poznámkách“ v prohlášení o shodě, aby bylo možno tyto informace zahrnout do palubních dokladů o registraci vozidla.

▼B

2.2   Obecné požadavky

2.2.1 Součet maximálních technicky přípustných hmotností na jednotlivé nápravy společně se součtem maximálních technicky přípustných hmotností na skupiny náprav nesmí být menší než maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla.

image

2.2.2 U žádné skupiny náprav označené indexem „j“ nesmí být součet maximálně technicky přípustné hmotnosti na jejích nápravách menší než maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav.

Kromě toho nesmí být žádná z hmotností mi menší než část μj působící na nápravu „i“, jak určuje rozložení hmotnosti pro uvedenou skupinu náprav.

2.3   Zvláštní požadavky

2.3.1  ►C1  Součet hmotnosti vozidla v provozním stavu, hmotnosti volitelného vybavení, hmotnosti cestujících, hmotnosti spojovacího zařízení, není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu, a maximální technicky přípustné hmotnosti v bodě spojení nesmí překročit maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla. ◄

2.3.2 Je-li vozidlo zatíženo na svou maximální přípustnou hmotnost naloženého vozidla, nesmí hmotnost přenášená na nápravu „i“ překročit hmotnost mi na tuto nápravu a hmotnost na skupinu náprav „j“ nesmí překročit hmotnost μj.

2.3.3 Požadavky bodu 2.3.2 je třeba splnit při těchto podmínkách zatížení:

2.3.3.1 

Rovnoměrné rozložení užitečné hmotnosti:

▼C1

vozidlo musí být zatíženo na součet hmotnosti vozidla v provozním stavu a hmotnosti volitelného vybavení, hmotnosti cestujících umístěných v bodech určených k sezení, hmotnosti spojovacího zařízení (není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu) a maximální technicky přípustné hmotnosti v bodě spojení a užitečné hmotnosti rovnoměrně rozložené v ložném prostoru.

▼B

2.3.3.2 

Nerovnoměrné rozložení užitečné hmotnosti:

▼C1

vozidlo musí být zatíženo na součet hmotnosti vozidla v provozním stavu a hmotnosti volitelného vybavení, hmotnosti cestujících umístěných v bodech určených k sezení, hmotnosti spojovacího zařízení (není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu) a maximální technicky přípustné hmotnosti v bodě spojení a užitečné hmotnosti rozložené podle pokynů výrobce.

▼B

Za tímto účelem musí výrobce uvést krajní přípustné možné polohy těžiště užitečného zatížení nebo karoserie nebo zařízení nebo vnitřní výbavy (např. od 0,50 m do 1,30 m před první zadní nápravou).

2.3.3.3 

Kombinace rovnoměrného a nerovnoměrného rozložení:

Požadavky podle bodů 2.3.3.1 a 2.3.3.2 je třeba splnit současně.

Příklad: nákladní automobil se sklopnou korbou (rovnoměrně rozložené zatížení) s přídavným jeřábem (místní zatížení).

2.3.3.4 

Hmotnost přenášená spojovacím zařízením točnice (tahač návěsu):

▼C1

vozidlo musí být zatíženo na součet hmotnosti vozidla v provozním stavu a hmotnosti volitelného vybavení, hmotnosti cestujících umístěných v bodech určených k sezení, hmotnosti spojovacího zařízení (není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu) a maximální technicky přípustné hmotnosti v bodě spojení točnice rozložené podle pokynů výrobce (minimální a maximální předsazení točnice).

▼B

2.3.3.5 

Požadavky bodů 2.3.3.1 musí být dodrženy vždy, je-li vozidlo vybaveno rovnou ložnou plochou.

2.3.4  ►C1  Je-li vozidlo zatíženo na součet maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla a hmotnosti spojovacího zařízení, není-li zahrnuta v hmotnosti v provozním stavu, a maximální přípustné hmotnosti v bodě spojení tak, aby bylo dosaženo maximálního přípustného maximálního zatížení na zadní skupinu náprav (μ) nebo maximálního přípustného maximálního zatížení na zadní nápravu (m), nesmí být hmotnost působící na přední řízenou nápravu (řízené nápravy) menší než 20 % maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla. ◄

2.3.5 V případě vozidel zvláštního určení kategorie N2 a N3 ověřuje technická zkušebna splnění požadavků oddílu 2 po dohodě s výrobce, přičemž se zohlední zvláštní konstrukce vozidla (například autojeřábu).

3.    Tažná kapacita

3.1 Maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy nesmí překročit součet maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla a maximální technicky přípustné přípojné hmotnosti.

image

4.    Schopnost rozjezdu do stoupání a stoupavost

4.1 Vozidla konstruovaná pro tažení přípojného vozidla a zatížená na maximální technicky přípustnou hmotnost naložené jízdní soupravy musí být schopna se během pěti minut pětkrát rozjet do stoupání o sklonu nejméně 12 %.

4.2 Pokud jde o stoupavost, zkouší se u terénních vozidel splnění požadavků podle přílohy II.

4.2.1 Použijí se rovněž požadavky podle oddílu 5 dodatku 1 k příloze II směrnice 2007/46/ES.

5.    Výkon motoru

5.1 Vozidla musí mít výkon motoru nejméně 5 kW na tunu maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy.

5.1.1 V případě tahače přívěsu nebo tahače návěsu určeného pro přepravu nedělitelných nákladů musí být výkon motoru nejméně 2 kW na tunu maximální technicky přípustné hmotnosti naložené jízdní soupravy.

▼M2

5.1.2 Požadavky stanovené v bodech 5.1 a 5.1.1 se nevztahují na výhradně elektrický režim jízdy hybridních elektrických vozidel.

▼M2

5.2 Výkon motoru se měří podle předpisu EHK OSN č. 85.

▼B

6.    Manévrovací schopnosti

6.1 Vozidlo musí být schopno projet v obou směrech po úplné trajektorii 360°, jak je uvedeno na obrázku 1 dodatku 3 této přílohy, aniž by jakékoliv krajní body vozidla vyčnívaly z obvodu vnější kružnice či případně přečnívaly do obvodu kružnice vnitřní.

6.1.1  ►C1  Zkouška se provádí s vozidlem jak za podmínek nenaloženého vozidla (tj. při hmotnosti vozidla v provozním stavu), tak u vozidla zatíženého na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla. ◄ ►M2  Pokud je vozidlo vybaveno aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodů 1.3.1.1, 1.3.1.2 a 1.3.1.3, musí být tato zařízení a vybavení v provozní a pracovní poloze, případně – u zařízení a vybavení podle bodu 1.3.1.3 – v pevné pracovní poloze. ◄

6.1.2 Pro účely bodu 6.1 se v úvahu neberou části, jež mohou přesahovat šířku vozidla, uvedené v dodatku 1 k této příloze.

6.2 V případě vozidel vybavených zařízením pro zdvihání nápravy se požadavek bodu 6.1 použije rovněž ve zdvižené poloze zdvihatelné nápravy (zdvihatelných náprav) a v případě použití zatížitelné nápravy (zatížitelných náprav).

6.3 Požadavky bodu 6.1 se ověřují tímto způsobem:

6.3.1 

Vozidlo musí projet uvnitř plochy definované dvěma soustřednými kružnicemi, přičemž vnější kružnice má poloměr 12,50 m a vnitřní kružnice poloměr 5,30 m.

6.3.2 

Krajní přední bod motorového vozidla musí sledovat vnější kružnici (viz obrázek 1 dodatku 3 k této příloze).

▼M2

6.4 Se souhlasem technické zkušebny a schvalovacího orgánu lze požadavky na manévrovací schopnosti prokázat numerickou simulací v souladu s přílohou XVI směrnice 2007/46/ES. V případě pochybností může technická zkušebna nebo schvalovací orgán požadovat provedení fyzické zkoušky v plném rozsahu.

▼B

7.    Maximální vybočení zádi

7.1

Vozidlo je zkoušeno v souladu se zkušební metodou ustáleného stavu popsanou v bodě 7.1.1. ►M2  Pokud je vozidlo vybaveno aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodů 1.3.1.1, 1.3.1.2 a 1.3.1.3, musí být tato zařízení a vybavení v provozní a pracovní poloze. ◄

7.1.1   Zkušební metoda ustáleného stavu

7.1.1.2 Vozidlo stojí a jeho přední řízená kola jsou natočena tak, aby vozidlo za pohybu opisovalo svým krajním bodem kružnici o poloměru 12,50 m.

Vyznačením čáry se na zemi určí na zemi svislá rovina tečná k boku vozidla, který směřuje vně kružnice.

Vozidlo se pohybuje vpřed, přičemž přední krajní bod sleduje obrys vnější kružnice o poloměru 12,50 m.

7.2

Maximální vybočení zádi nesmí přesáhnout: (viz obrázek 3 v dodatku 3 k této příloze)
a) 

0,80 m;

b) 

1,00 m v případě vozidla vybaveného zařízením pro zdvihání nápravy, je-li tato náprava zdvižena nad zem;

c) 

1,00 m v případě, že je nejzadnější náprava řízená.

▼M2

7.3

Se souhlasem technické zkušebny a schvalovacího orgánu lze požadavky na maximální vybočení zádi vozidla prokázat numerickou simulací v souladu s přílohou XVI směrnice 2007/46/ES. V případě pochybností může technická zkušebna nebo schvalovací orgán požadovat provedení fyzické zkoušky v plném rozsahu.

▼B

ČÁST D

Vozidla kategorie O

1.    Maximální přípustné rozměry

1.1 Rozměry nesmí přesáhnout následující hodnoty:

1.1.1 

Délka

a) 

přívěs: 12,00 m včetně oje;

b) 

návěs: 12,00 m a přední převis.

1.1.2 

Šířka

a) 

2,55 m pro jakékoli vozidlo;

▼M2

b) 

2,60 m v případě vozidel s karosérií s izolovanými stěnami o tloušťce minimálně 45 mm, která mají kód karosérie 04 nebo 05 uvedený v dodatku 2 k příloze II směrnice 2007/46/ES.

▼B

1.1.3 

Výška: 4,00 m.

1.1.4 

Přední poloměr upevnění návěsu: 2,04 m.

1.2  ►C1  Pro účely měření délky, šířky a výšky musí mít vozidlo hmotnost v provozním stavu a musí být umístěno na vodorovném a rovném povrchu s pneumatikami nahuštěnými na tlak doporučený výrobcem. ◄

1.3 Měření délky, výšky a předního poloměru upevnění se provádí za podmínek vodorovné polohy ložné plochy nebo referenční plochy uvedené ve druhém pododstavci bodu 1.2.1 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 55.

Nastavitelné oje musí být ve vodorovné poloze a sledovat střednici vozidla. Musí být nastaveny na co nejdelší vodorovnou polohu.

▼M2

1.4 Při stanovení délky, šířky a výšky se neberou v úvahu zařízení a vybavení uvedená v dodatku 1.

▼M2

1.4.1 Další požadavky na aerodynamická zařízení uvedená v dodatku 1

1.4.1.1 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze nepřesahuje 500 mm, nezvětšují použitelnou délku nákladového prostoru. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení a vybavení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.4.1.1.1 až 1.4.1.1.3.

1.4.1.1.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.

1.4.1.1.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat a skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.

1.4.1.1.3 Dotyčná zařízení a vybavení nemusí být možno zatahovat nebo skládat, pokud jsou za všech podmínek zcela splněny požadavky na maximální rozměry.

1.4.1.2 Aerodynamická zařízení a vybavení, jejichž délka v pracovní poloze přesahuje 500 mm, nezvětšují použitelnou délku nákladového prostoru. Musí být konstruována takovým způsobem, aby bylo možné je zajistit jak v zatažené nebo složené poloze, tak v pracovní poloze. Dále musí být taková zařízení konstruována takovým způsobem, že když vozidlo stojí, lze je zatáhnout nebo složit tak, aby maximální přípustná šířka vozidla nebyla na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální přípustná délka vozidla nebyla překročena o více než 200 mm, což je povoleno pouze od výšky nejméně 1 050 mm nad zemí, a nezhoršovala tak možnost využít vozidlo v rámci intermodální dopravy. Kromě toho musí být splněny požadavky uvedené v bodech 1.4.1.2.1 až 1.4.1.2.4.

1.4.1.2.1 Zařízení a vybavení musí mít schválení typu v souladu s tímto nařízením.

1.4.1.2.2 Obsluha musí mít možnost měnit polohu aerodynamických zařízení a vybavení a zatahovat nebo skládat je působením manuální síly nepřesahující 40 daN. Kromě toho to lze rovněž učinit automaticky.

1.4.1.2.3 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří dotyčné zařízení a vybavení, musí po namontování na vozidlo a v pracovní poloze odolat svislé a vodorovné tažné a tlačné síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí postupně ve směru nahoru, dolů, vlevo a vpravo na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné straně vozidla překročena o více než 25 mm, a to během zkoušky ani po ní.

1.4.1.2.4 Každý hlavní svislý prvek nebo kombinace prvků a hlavní vodorovný prvek nebo kombinace prvků, které tvoří zařízení a vybavení, musí rovněž v zatažené nebo složené poloze odolat vodorovné tažné síle 200 daN ± 10 %, která staticky působí podélně směrem dozadu na geometrický střed příslušné kolmé promítací roviny při maximálním tlaku 2,0 MPa. Zařízení a vybavení se mohou deformovat, ale systém pro nastavení a zajištění se v důsledku působících sil nesmí uvolnit. Deformace musí být omezena tak, aby bylo zajištěno, že maximální přípustná šířka vozidla není na žádné z obou stran vozidla překročena o více než 25 mm a maximální povolená délka vozidla není překročena o více než 200 mm.

1.4.1.3 Technická zkušebna ke spokojenosti schvalovacího orgánu ověří, že aerodynamická zařízení a vybavení nacházející se jak v pracovní poloze, tak v zatažené nebo složené poloze zcela neblokuje větrání nákladového prostoru. Veškeré ostatní příslušné požadavky týkající se systémů vozidla musí být zcela splněny, ať už se dotyčná zařízení a vybavení nacházejí ve své pracovní poloze, nebo v zatažené či složené poloze.

Odchylně od příslušných požadavků týkajících se ochrany proti podjetí zezadu lze vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k dotyčným zařízením a vybavení za podmínky, že jsou delší než 200 mm a jsou v pracovní konfiguraci a že základní části prvků umístěných ve výšce ≤ 2,0 m nad vozovkou, měřeno za podmínek nenaloženého vozidla, jsou vyrobeny z materiálu o tvrdosti přesahující 60 jednotek stupnice Shore (A). Při stanovování tvrdosti se nepřihlíží k úzkému žebrování, trubkám a kovovému drátu tvořícím rám nebo podklad, který nese základní části jednotlivých prvků. Nicméně aby se zabránilo nebezpečí poranění a průniku ostatních vozidel v případě srážky, nesmí být konce těchto žebrování, trubek a kovového drátu nasměrovány na zadní straně vozidla dozadu, ať už se zařízení a vybavení nachází v zatažené či složené poloze, nebo v pracovní poloze.

Jako alternativa k odchylce uvedené v předchozím odstavci lze vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla opatřeným aerodynamickými zařízeními a vybavením měřit bez přihlédnutí k aerodynamickým zařízením a vybavení za podmínky, že jsou delší než 200 mm a jsou v pracovní konfiguraci a že jsou tato zařízení nebo vybavení v souladu s ustanoveními o zkouškách uvedenými v dodatku 4.

Vodorovné vzdálenosti mezi zadní částí zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a zadním okrajem vozidla se však měří s aerodynamickými zařízeními a vybavením v zatažené nebo složené poloze, případně je nutno zohlednit výslednou délku přesahu v souladu s bodem 1.6.1 dodatku 4, jestliže je tato délka větší než délka dotyčného zařízení a vybavení v zatažené nebo složené poloze.

▼B

2.    Rozložení hmotnosti pro vozidla s karosérií

2.1   Postup výpočtu

Výrazy:

„M“

maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla;

„m0

maximální technicky přípustná hmotnost v předním bodě spojení;

„mi

maximální technicky přípustná hmotnost na nápravu, označená indexem „i“, přičemž „i“ se pohybuje od 1 do celkového počtu náprav vozidla;

„mc

maximální technicky přípustná hmotnost v zadním bodě spojení;

„μj

maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav, označená indexem „j“, přičemž „j“ se pohybuje od 1 do celkového počtu skupin náprav vozidla.

2.1.1

Provedou se vhodné výpočty k zajištění toho, že pro každou technickou konfiguraci v rámci typu jsou splněny požadavky uvedené v bodech 2.2 a 2.3.

2.1.2

U vozidel vybavených zatížitelnými nápravami se výpočty podle bodů 2.2 a 2.3 provedou s odpružením zatížitelných náprav při běžné provozní konfiguraci.

2.1.3

U vozidel se zdvihatelnými nápravami se výpočty podle bodů 2.2 a 2.3 provedou při spuštěných nápravách.

2.2   Obecné požadavky

▼M2

2.2.1

Součet maximální technicky přípustné hmotnosti v předním bodě spojení a maximální technicky přípustné hmotnosti na jednotlivé nápravy a/nebo skupinu (skupiny) náprav a maximální technicky přípustné hmotnosti v zadním bodě spojení nesmí být menší než maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla.

M ≤ Σ [m0 + mi + mc] or M ≤ Σ [m0 + μj + mc].

▼B

2.2.2

U žádné skupiny náprav označené indexem „j“ nesmí být součet hmotností mi na jejích nápravách menší než hmotnost μj.

Kromě toho nesmí být žádná z hmotností mi menší než část μj působící na nápravu „i“, jak určuje rozložení hmotnosti pro uvedenou skupinu náprav.

2.3   Zvláštní požadavky

2.3.1

►C1  Součet hmotnosti vozidla v provozním stavu a hmotnosti volitelného vybavení a maximální technicky přípustné hmotnosti působící v bodě (bodech) spojení nesmí překročit maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla. ◄

2.3.2

Je-li vozidlo zatíženo na svou maximální přípustnou hmotnost naloženého vozidla, nesmí hmotnost přenášená na nápravu „i“ překročit hmotnost mi na tuto nápravu a hmotnost na skupinu náprav „j“ nesmí překročit hmotnost μj.

2.3.3

Požadavky bodu 2.3.2 je třeba splnit při těchto podmínkách zatížení:

2.3.3.1   Rovnoměrné rozložení užitečné hmotnosti

▼C1

Vozidlo musí být zatíženo na součet hmotnosti v provozním stavu, hmotnosti volitelného vybavení a užitečné hmotnosti rozložené rovnoměrně na ložné ploše.

▼B

2.3.3.2   Nerovnoměrné rozložení užitečné hmotnosti

▼C1

Vozidlo musí být zatíženo na součet hmotnosti v provozním stavu, hmotnosti volitelného vybavení a užitečné hmotnosti rozložené podle pokynů výrobce.

▼B

Za tímto účelem musí výrobce stanovit krajní přípustné možné polohy těžiště užitečného zatížení a/nebo karoserie a/nebo zařízení nebo vnitřní výbavy (např. od 0,50 m do 1,30 m před první zadní nápravou).

2.3.3.3

Kombinace rovnoměrného a nerovnoměrného zatížení

Požadavky podle bodů 2.3.3.1 a 2.3.3.2 je třeba splnit současně.

2.3.3.4

Požadavky bodů 2.3.3.1 musí být dodrženy vždy, je-li vozidlo vybaveno rovnou ložnou plochou.

2.3.4

Zvláštní požadavky na obytné přívěsy

2.3.4.1

Minimální užitečná hmotnost (PM) musí splňovat tento požadavek:

image

Kde

„n“

je maximální počet lůžek a

„L“

je celková délka délky karosérie, jak je stanoveno v bodě 6.1.2 normy ISO 7237:1981.

3.    Požadavky na manévrovací schopnosti

3.1 Konstrukce přívěsů nebo návěsů musí umožňovat, aby, jsou-li spojeny s tažným vozidlem, jízdní souprava mohla projet v obou směrech po úplné trajektorii 360°, tvořené dvěma soustřednými kružnicemi, přičemž vnější kružnice má poloměr 12,50 m a vnitřní kružnice poloměr 5,30 m, aniž by jakékoliv krajní body tažného vozidla vyčnívaly z obvodu vnější kružnice či jakékoliv krajní body přívěsu nebo návěsu přečnívaly do obvodu kružnice vnitřní. ►M2  Pokud je přívěs nebo návěs vybaven aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodů 1.4.1.1 nebo 1.4.1.2, musí být tato zařízení a vybavení v pracovní a provozní poloze. ◄

▼M2

3.2 U návěsu, který není vybaven aerodynamickými zařízeními nebo vybavením podle bodu 1.4.1.1 nebo 1.4.1.2, se požadavek stanovený v bodě 3.1 považuje za splněný, splňuje-li referenční rozvor jeho náprav (RWB) tento požadavek:

RWB ≤ [(12,50 – 2,04)2 – (5,30 + ½ W)2]1/2

kde:

RWB

je vzdálenost mezi osou návěsného čepu a střednicí neřízených náprav a

W

je šířka návěsu.

▼B

3.3 Má-li jedna nebo několik těchto neřízených náprav zařízení pro zdvihání nápravy, bere se v úvahu referenční rozvor se spuštěnou nebo zdviženou nápravou, podle toho, který je větší.




Dodatek 1

Seznam zařízení nebo vybavení, jež se nemusí brát v úvahu při stanovení krajních rozměrů

▼M2

1. S výhradou dodatečných omezení uvedených v následujících tabulkách se při stanovení a výpočtu krajních rozměrů nemusí brát v úvahu zařízení a vybavení uvedená v tabulkách I, II a III, jsou-li splněny tyto požadavky:

a) 

jsou-li na přední části namontována nějaká zařízení, s výjimkou aerodynamických zařízení a vybavení kabin, celkový přesah těchto zařízení nesmí překročit 250 mm;

b) 

celkový přesah zařízení a vybavení přidaných k délce vozidla, s výjimkou aerodynamických zařízení a vybavení, nesmí překročit 750 mm;

c) 

celkový přesah zařízení a vybavení přidaných k šířce vozidla nesmí překročit 100 mm.

2. Požadavky stanovené v odst. 1 písm. a), b) a c) se nevztahují na zařízení pro nepřímý výhled.

▼B



Tabulka I

Délka vozidla

Položka

Kategorie vozidel

 

M1

M2

M3

N1

N2

N3

O1

O2

O3

O4

1.

Zařízení pro nepřímý výhled, jak jsou definována v bodě 2.1 předpisu EHK OSN č. 46 (1)

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

2.

Zařízení stěračů a ostřikovačů

x

x

x

x

x

x

 

 

 

 

3.

Vnější sluneční clony

x

x

4.

Systém čelní ochrany se schválením typu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 78/2009 (2)

x

 

 

x

 

 

 

 

 

 

5.

Přístupové schody a držadla

x

x

x

x

x

x

x

x

x

▼M2

6.

Mechanická spojovací zařízení

X

X

X

X

X

X

▼B

7.

Další spojovací zařízení na zádi přípojného vozidla (je-li odnímatelné)

x

x

x

x

8.

Nosič jízdních kol (je-li odnímatelný či zasouvatelný)

x

 

 

x

9.

Zvedací plošiny, přístupové rampy a podobná zařízení (jsou-li v neprovozní poloze a nepřesahují-li o více než 300 mm), pokud nezvětšují nákladovou kapacitu vozidla.

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

10.

Pomocné prostředky pro výhled a detekci včetně radarů

x

x

x

x

x

x

x

x

11.

Odolné nárazníky a podobná zařízení

x

x

x

x

x

x

12.

Zařízení s celními plombami a jejich ochrana

x

x

x

x

x

x

x

13.

Zařízení pro připoutání plachty a jejich ochrana

x

x

x

x

x

x

x

14.

Délkové dorazy pro snímatelné karoserie

x

x

x

x

x

x

15.

Trolejové sběrače elektricky poháněných vozidel

x

16.

Štítky pro přední nebo zadní značení

x

x

x

x

x

x

x

X

17.

Nepovinné svítilny definované v oddíle 2 předpisu EHK OSN č. 48 (3)

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

▼M2

18.

Aerodynamická zařízení a vybavení

X

X

X

X

X

X

▼M2

19.

Antény používané pro komunikaci mezi vozidly navzájem nebo mezi vozidlem a infrastrukturou

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

▼B

(1)   

Úř. věst. L 177, 10.7.2010, s. 211.

(2)   

Úř. věst. L 35, 4.2.2009, s. 1.

(3)   

Úř. věst. L 135, 23.5.2008, s. 1.



Tabulka II

Šířka vozidla

Položka

Kategorie vozidel

 

M1

M2

M3

N1

N2

N3

O1

O2

O3

O4

1.

Zařízení pro nepřímý výhled, jak jsou definována v bodě 2.1 předpisu EHK OSN č. 46

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

2.

Vyklenutá část boku pneumatiky v místě styku s povrchem vozovky

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

3.

Zařízení indikující poškození pneumatiky

x

x

x

x

x

x

x

x

4.

Ukazatele tlaku v pneumatikách

x

x

x

x

x

x

x

x

5.

Boční obrysové svítilny

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

6.

Osvětlovací zařízení

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.1  Doplňkové obrysové svítilny

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

 

6.2  Boční odrazky

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

 

6.3  Směrové svítilny

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

 

6.4  Zadní obrysové svítilny

x

x

x

x

x

x

 

6.5  Systémy osvětlení provozních dveří

x

x

7.

Přístupové rampy, zdvihací plošiny a podobná zařízení (jsou-li v neprovozní poloze a za předpokladu, že nevyčnívají více než 10 mm od boku vozidla a dopředu nebo dozadu směřující rohy ramp jsou zaobleny poloměrem nejméně 5 mm); hrany musí být zaobleny poloměrem nejméně 2,5 mm

x

x

x

x

x

x

x

x

8.

Boční zasouvatelná vodicí zařízení určená k použití ve vodicím systému autobusu, nejsou-li zasunuta

x

9.

Zasouvatelné schody, když jsou používány a vozidlo stojí

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

10.

Pomocné prostředky pro výhled a detekci včetně radarů

x

x

 

x

x

x

x

x

x

▼M2

11.

Aerodynamická zařízení a vybavení

Šířka vozidla, včetně šířky klimatizované karosérie s izolovanými stěnami, nesmí přesahovat 2 600 mm včetně změřených výčnělků, přičemž zařízení a vybavení jsou upevněna jak v zatažené nebo složené poloze, tak v provozní poloze.

-

X

X

X

X

X

X

▼B

12.

Zařízení s celními plombami a jejich ochrana

x

x

x

x

x

x

x

13.

Zařízení pro připoutání plachty a jejich ochrana, jež nepřesahují o více než 20 mm, jsou-li umístěna ve výšce do 2,0 m nad zemí, a jež nepřesahují o více než 50 mm, jsou-li umístěna ve výšce nad 2,0 m nad zemí. Hrany musí být zaobleny poloměrem nejméně 2,5 mm

x

x

x

x

x

x

x

14.

Vyčnívající ohebné části systému proti rozstřiku uvedené v nařízení Komise (EU) č. 109/2011 (1)

x

x

x

x

15.

Ohebné blatníky, jež nejsou zahrnuty v položce 14

x

x

x

x

x

x

x

x

x

16.

Sněhové řetězy

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

17.

Bezpečnostní zábradlí u vozidel pro přepravu automobilů

Pouze v případě vozidel určených a konstruovaných k přepravě nejméně dvou dalších vozidel, u nichž jsou bezpečnostní zábradlí umístěna ve výšce přesahující 2,0 m nad zemí, avšak nejvýše ve výšce 3,70 m nad zemí, a nepřesahují o více než 50 mm krajní stranu vozidla.

Šířka vozidla nesmí překročit 2 650 mm.

x

x

x

x

▼M2

18.

Antény používané pro komunikaci mezi vozidly navzájem nebo mezi vozidlem a infrastrukturou

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

19.

Ohebné hadice systémů monitorování tlaku v pneumatikách za předpokladu, že na žádné z obou stran nepřesahují krajní šířku vozidla o více než 70 mm.

 

 

 

 

 

X

 

 

X

X

(1)   

Úř. věst. L 34, 9.2.2011, s. 2.

▼M2



Tabulka III

Výška vozidla

 

M1

M2

M3

N1

N2

N3

O1

O2

O3

O4

1.

Antény používané pro rádiový přijímač, navigaci, komunikaci mezi vozidly navzájem nebo mezi vozidlem a infrastrukturou

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

2.

Pantografy nebo trolejové sběrače ve zdvižené poloze

X

X

▼B




Dodatek 2

Přípustné odchylky pro schválení typu a shodnost výroby

1.    Rozměry

1.1 Celková délka, šířka a výška se měří podle bodu 1.2 částí A až D této přílohy.

1.2 Pokud nejsou překročeny mezní hodnoty stanovené v bodě 1.1 části A až D této přílohy, mohou se skutečné rozměry lišit od rozměrů uváděných výrobcem maximálně o 3 %.

2.    ►C1  Hmotnost v provozním stavu a skutečná hmotnost vozidla  ◄

2.1  ►C1  Hmotnost v provozním stavu se ověřuje podle skutečné hmotnosti zvážením vozidla a odečtením hmotnosti namontovaného volitelného vybavení. ◄ Pro tyto účely musí váhy splňovat požadavky podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/23/ES ( 8 ).

2.2  ►C1  Hmotnost v provozním stavu určená v souladu s požadavky bodu 2.1 se může odchýlit od jmenovité hodnoty uvedené v bodě 2.6 písm. b) přílohy I nebo v oddíle I, části A nebo B přílohy III směrnice 2007/46/ES nebo v příslušné položce prohlášení o shodě nejvíce o: ◄

a) 

3 %, pokud jde o spodní a horní přípustné odchylky (= záporné a kladné odchylky od deklarované hodnoty) u vozidel M, N a O s výjimkou vozidel zvláštního určení;

b) 

5 %, pokud jde o spodní a horní přípustné odchylky (= záporné a kladné odchylky od deklarované hodnoty) u vozidel zvláštního určení;

c) 

5 %, pokud jde o spodní a horní přípustné odchylky (= záporné a kladné odchylky od deklarované hodnoty) pro účely čl. 12 odst. 2 směrnice 2007/46/ES.




Dodatek 3

Obrázky týkající se požadavků na manévrovací schopnosti

Obrázek 1

Kruh manévrování image
image

image

Obrázek 2

Metoda vjíždění pro vozidla M2 a M3



image Obrázek 2a
Vybočení zádi (nekloubová vozidla)
image
image
image

image Obrázek 2b
Vybočení zádi (kloubová vozidla)
image
image
image

Obrázek 3

Metoda ustáleného stavu pro vozidla N2 a N3

image

▼M2




Dodatek 4

Nárazové zkoušky aerodynamického zařízení a vybavení

1. Zkušební podmínky pro aerodynamická zařízení a vybavení

1.1 Na žádost výrobce se provede zkouška na jednom z následujících předmětů:

1.1.1 na vozidle typu, pro který je aerodynamické zařízení a vybavení určeno;

1.1.2 na části karosérie vozidla typu, pro který je aerodynamické zařízení a vybavení určeno; tato část musí být reprezentativní pro daný typ (dané typy) vozidla;

1.1.3 na pevné stěně.

1.2 Pokud se zkouška provádí podle bodů 1.1.2 a 1.1.3, musí být části, které se používají pro připojení aerodynamických zařízení a vybavení k části karosérie vozidla nebo k pevné stěně rovnocenné částem, které se používají k upevnění aerodynamického zařízení a vybavení při jeho montáži na vozidlo. Ke každému zařízení musí být přiložen návod k montáži a návod k obsluze, který kterékoli odborně způsobilé osobě poskytuje dostatečné informace umožňující správnou montáž daného zařízení.

1.3 Na žádost výrobce může být zkušební postup popsaný v bodě 1.5 proveden numerickou simulací v souladu s přílohou XVI směrnice 2007/46/ES.

Matematický model se ověří pouze v případě, že je srovnatelný s podmínkami fyzického zkoušky. V tomto smyslu se provádí fyzická zkouška pro účely porovnání výsledků získaných při použití matematického modelu s výsledky fyzické zkoušky. Musí se prokázat srovnatelnost výsledků zkoušek. Výrobce vypracuje zprávu o ověření.

Jakákoli změna matematického modelu nebo softwaru, která by mohla způsobit neplatnost zprávy o ověření, vyžaduje provedení nového ověření v souladu s předchozím odstavcem.

1.4 Podmínky provádění zkoušek nebo simulací.

1.4.1 Vozidlo musí být v klidu na vodorovné, rovinné, pevné a hladké ploše.

1.4.2 Přední kola musí být v poloze pro jízdu v přímém směru.

1.4.3 Pneumatiky musí být nahuštěny na tlak doporučený výrobcem vozidla.

1.4.4 Vozidlo musí být nenaložené.

1.4.5 Je-li to zapotřebí pro dosažení zkušební síly požadované podle bodu 1.5.1.2, může být vozidlo jakýmkoli způsobem zadržováno. Tento způsob určuje výrobce vozidla.

1.4.6 Vozidla vybavená hydraulicko-pneumatickým, hydraulickým nebo pneumatickým odpružením nebo zařízením pro automatické vyvažování podle zátěže se zkouší s odpružením nebo uvedeným zařízením za běžných provozních podmínek určených jeho výrobcem.

1.5 Zkušební postup

1.5.1 Provedou se zkoušky s cílem posoudit, zda aerodynamické zařízení a vybavení poskytuje stanovenou úroveň deformace v důsledku sil působících rovnoběžně s podélnou osou vozidla, jak je uvedeno v bodě 1.6.1. Alternativně se zařízení může pod vlivem působící síly složit nebo zatáhnout. Splnění požadavku uvedeného v bodě 1.6.2 se ověřuje pomocí vhodných zkušebních trnů pro účely nárazové zkoušky. Zařízení používané k rozložení zkušební síly na stanovenou rovnou plochu musí být spojeno s ovladačem sil prostřednictvím otočného kloubu. V případech geometrické neslučitelnosti lze místo zařízení s rovnou plochou použít adaptér.

1.5.1.1 Síla působí rovnoběžně s podélnou osou vozidla přes plochu nebo adaptér o výšce nejvýše 250 mm a šířce nejvýše 200 mm, s poloměrem zaoblení 5 mm ± 1 mm na svislých hranách. Plocha nesmí být pevně uchycena k aerodynamickému zařízení a vybavení a musí být možné ji natáčet ve všech směrech. Jestliže se zkouška provádí na vozidle podle bodu 1.1.1, musí být výška spodního okraje plochy nebo adaptéru stanovena výrobcem v oblasti mezi nejnižším okrajem aerodynamického zařízení a vybavení a bodem horního okraje plochy nebo adaptéru, který není výše než 2,0 m nad vozovkou ve stavu namontování na vozidle (viz obrázek 1). Tento bod se u naloženého vozidla stanoví za použití maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla.

Pokud se zkouška provádí na části karosérie vozidla typu podle bodu 1.1.2 nebo na pevné stěně podle bodu 1.1.3, musí být výška středu plochy nebo adaptéru stanovena výrobcem v oblasti mezi nejnižším okrajem aerodynamického zařízení a vybavení a bodem, který představuje výšku maximálně 2,0 m nad vozovkou ve stavu namontování na vozidle u naloženého vozidla s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla (viz obrázek 2).

Přesné umístění středu plochy nebo adaptéru v oblasti působení sil stanoví výrobce. Pokud má aerodynamické zařízení a vybavení v oblasti působení sil různé stupně tuhosti (např. z důvodu výztuže, různých materiálů nebo tloušťky atd.), musí být umístění středu plochy nebo adaptéru umístěno v oblasti s nejvyšší odolností vůči vnějším silám v podélném směru vozidla.

Obrázek 1

Výška zkušebního bodu