Věc C‑216/18 PPU

LM

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Evropský zatýkací rozkaz – Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV – Článek 1 odst. 3 – Postupy předávání mezi členskými státy – Podmínky výkonu – Listina základních práv Evropské unie – Článek 47 – Právo na přístup k nezávislému a nestrannému soudu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 25. července 2018

1. Předběžné otázky–Naléhavé řízení o předběžné otázce–Podmínky–Osoba zbavená osobní svobody–Řešení sporu, které může mít dopad na toto zbavení osobní svobody

   (Statut Soudního dvora, článek 23a; jednací řád Soudního dvora, článek 107)

2. Soudní spolupráce v trestních věcech–Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy–Předávání odsouzených nebo podezřelých osob vystavujícím justičním orgánům–Povinnost ctít základní práva a obecné právní zásady–Oblast působnosti–Omezení

   (Listina základních práv Evropské unie; rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 1 odst. 3)

3. Členské státy–Požadavky–Stanovení nezbytných opravných prostředků k zajištění účinné právní ochrany–Oblast působnosti

   (Článek 2 SEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 druhý pododstavec)

4. Právo Evropské unie–Zásady–Právo na účinnou právní ochranu–Zásada nezávislosti soudců–Oblast působnosti

   (Článek 19 odst. 2 třetí pododstavec SEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 druhý pododstavec)

5. Soudní spolupráce v trestních věcech–Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy–Předávání odsouzených nebo podezřelých osob vystavujícím justičním orgánům–Povinnost ctít základní práva a obecné právní zásady–Důsledky rozhodnutí, že existuje nebezpečí porušení práva na přístup k soudu

   (Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 druhý pododstavec; rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 1 odst. 3)

6. Soudní spolupráce v trestních věcech–Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy–Předávání odsouzených nebo podezřelých osob vystavujícím justičním orgánům–Povinnost ctít základní práva a obecné právní zásady–Právo na přístup k nezávislému a nestrannému soudu–Nebezpečí porušení uvedeného práva z důvodu systémových či celoplošných nedostatků, které se týkají nezávislosti soudní moci vystavujícího členského státu–Ověření vykonávajícím justičním orgánem–Oblast působnosti–Důsledky

   (Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 druhý pododstavec; rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 1 odst. 3 a čl. 15 odst. 2)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 28–31)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 41–45)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 48–52)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 53, 54, 63–67)

5.  Vysoký stupeň důvěry mezi členskými státy, na němž spočívá mechanismus evropského zatýkacího rozkazu, je založen na předpokladu, že trestní soudy ostatních členských států, které v důsledku výkonu evropského zatýkacího rozkazu budou muset vést trestní stíhání nebo řízení o výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody, jakož i trestní řízení ve věci samé, splňují požadavky na účinnou soudní ochranu, mezi které patří zejména nezávislost a nestrannost uvedených soudů. Je tedy třeba mít za to, že existuje-li při předání osoby, proti níž je vydán evropský zatýkací rozkaz, vystavujícímu justičnímu orgánu skutečné nebezpečí, že bude porušeno její základní právo na nezávislý soud, a tudíž podstata jejího základního práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 47 druhém pododstavci Listiny, může vykonávající justiční orgán ve výjimečných případech tomuto evropskému zatýkacímu rozkazu nevyhovět na základě čl. 1 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584.

   (viz body 58, 59)

6.  Článek 1 odst. 3 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že pokud vykonávající justiční orgán, který má rozhodnout o předání osoby, proti níž je vydán evropský zatýkací rozkaz za účelem trestního stíhání, má důkazy, jako jsou důkazy uvedené v odůvodněném návrhu Evropské komise přijatém podle čl. 7 odst. 1 SEU, které mohou prokazovat existenci skutečného nebezpečí, že z důvodu systémových nebo celoplošných nedostatků, pokud jde o nezávislost soudní moci ve vystavujícím členském státu, dojde k porušení základního práva na spravedlivý proces, které je zaručeno v čl. 47 druhém pododstavci Listiny základních práv Evropské unie, musí uvedený orgán konkrétním a přesným způsobem ověřit, zda s ohledem na osobní situaci této osoby, povahu protiprávního jednání, za které je stíhána, a skutkové okolnosti, za nichž byl vydán evropský zatýkací rozkaz a vzhledem k informacím od vystavujícího členského státu poskytnutým podle čl. 15 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584 v pozměněném znění, existují závažné a prokazatelné důvody se domnívat, že v případě předání do posledně uvedeného členského státu hrozí uvedené osobě takové nebezpečí.

   Vykonávající justiční orgán kromě toho musí na základě čl. 15 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584 požádat vystavující justiční orgán o veškeré doplňující informace, které považuje za nezbytné pro posouzení existence takového nebezpečí. V případě, že informace, které vystavující justiční orgán sdělí vykonávajícímu justičnímu orgánu poté, co prvně jmenovaný v případě potřeby požádal o pomoc ústřední orgán nebo některý z ústředních orgánů vystavujícího členského státu ve smyslu článku 7 rámcového rozhodnutí 2002/584 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. dubna 2016, Aranyosi a Căldăraru, C‑404/15 a C‑659/15 PPU, EU:C:2016:198, bod 97), nepovedou k vyloučení skutečného nebezpečí, které dotyčné osobě v uvedeném členském státě hrozí, a sice že dojde k porušení jejího základního práva na nezávislý soud, a tudíž podstaty jejího základního práva na spravedlivý proces, je vykonávající justiční orgán povinen nevyhovět evropskému zatýkacímu rozkazu vydanému proti této osobě.

   (viz body 76, 78, 79 a výrok)