S příchodem eura 1. ledna 1999 musela Evropská unie (EU) znovu definovat měnové vztahy se zeměmi a územími, které dříve používaly francouzský frank a portugalské escudo.
Podobně bylo zapotřebí vytvořit nový měnový základ se zeměmi sousedícími s EU, například Monakem, San Marinem a Vatikánem. Tyto země neměly vlastní národní měnu, ale používaly měnu zemí, které následně přijaly euro.

KLÍČOVÉ BODY

Nová opatření jsou stanovena v těchto dohodách:

Otázky směnného kurzu
- Francie mohla pokračovat ve svých dohodách se Západoafrickou hospodářskou a měnovou unií, Communauté économique et monétaire de l’Afrique centrale a Komorami. Tyto dohody zaručovaly směnu CFA (Communauté Financière Africaine – středoafrického franku) a komorského franku na francouzský frank v pevném kurzu po dobu, kdy bude francouzský frank existovat.
- Portugalsko mohlo pokračovat ve své dohodě s Kapverdami. Ta zaručovala stabilitu směnného kurzu mezi měnami těchto dvou zemí a umožňovala finanční a technickou pomoc ze strany Portugalska, dokud escudo nepřestalo existovat.
- Francie a Portugalsko měly informovat Evropskou komisi, Evropskou centrální banku (ECB) a Hospodářský a finanční výbor o vývoji, který by mohl ovlivnit měnovou politiku a politiku směnných kurzů.
Měnová opatření
- Francouzská území Saint-Pierre a Miquelon nedaleko východního pobřeží Kanady a Mayotte v Indickém oceánu, která nejsou součástí EU, nahrazují francouzský frank eurem. Bankovky a mince franku směly používat do 30. června 2002.
Měnové vztahy
- Monako, San Marino a Vatikán podepsaly měnové dohody s EU ještě před zavedením eurobankovek a euromincí v roce 2002. Tyto dohody byly sjednány znovu s cílem napravit některé nedostatky. Na základě zmíněných dohod jsou tyto tři země oprávněny používat euro jako svou úřední měnu. Jejich povinnosti:
  - nesmí vydávat eurobankovky a euromince, pokud to dohoda nedovoluje,
  - musí dodržovat pravidla EU týkající se eurobankovek a euromincí, autorských práv a výměny poškozených bankovek,
  - musí chránit eurobankovky a euromince před paděláním.
- Každé z těchto tří zemí dohody umožňují vydávat omezený počet euromincí:
  - Monako (roční objem 1/500 množství mincí vyražených ve Francii),
  - San Marino (maximální roční jmenovitá hodnota 1 944 000 EUR),
  - Vatikán (maximální roční jmenovitá hodnota 1 milion EUR).
- Andorra požádala o měnovou dohodu s EU dne 15. července 2003. Tato dohoda byla uzavřena dne 30. června 2011, což zemi umožnilo používat jako svou oficiální měnu euro a od července 2013 vydávat vlastní euromince.

ODKDY SE ROZHODNUTÍ A DOHODY POUŽIJÍ?

Od 1. ledna 1999 pro středoafrický frank, francouzský frank (Saint-Pierre a Miquelon a Mayotte), komorský frank a kapverdské escudo.
Od 1. ledna 2010: Vatikán – tato dohoda nahradila předchozí měnovou dohodu uzavřenou v roce 2000 mezi Evropským společenstvím, zastupovaným Itálií ve spojení s Komisí a ECB, a Vatikánským městským státem.
Od 1. prosince 2011: Monako – tato dohoda nahradila dohodu uzavřenou v roce 2001 Francií, ve spojení s Komisí a ECB.
Od 1. dubna 2012: Andorra.
Od 1. září 2012: San Marino – tato dohoda nahradila předchozí dohodu mezi Itálií, jménem Evropského společenství, a San Marinem.

KONTEXT

Další informace viz:

Euro mimo eurozónu (Evropská komise).

HLAVNÍ DOKUMENTY

Rozhodnutí Rady 98/683/ES ze dne 23. listopadu 1998 o záležitostech směnného kurzu v souvislosti se středoafrickým frankem a komorským frankem (Úř. věst. L 320, 28.11.1998, s. 58–59).

Následné změny rozhodnutí 98/683/ES byly začleněny do původního znění. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

Rozhodnutí Rady 98/744/ES ze dne 21. prosince 1998 o záležitostech směnného kurzu v souvislosti s kapverdským escudem (Úř. věst. L 358, 31.12.1998, s. 111–112).

Rozhodnutí Rady 1999/95/ES ze dne 31. prosince 1998 o měnových opatřeních ve francouzských územních společenstvích Saint-Pierre a Miquelon a Mayotte (Úř. věst. L 30, 4.2.1999, s. 29–30).

Rozhodnutí Rady 1999/96/ES ze dne 31. prosince 1998 o postoji, který má zaujmout Společenství v souvislosti s dohodou týkající se měnových vztahů s Monackým knížectvím (Úř. věst. L 30, 4.2.1999, s. 31–32).

Rozhodnutí Rady 1999/97/ES ze dne 31. prosince 1998 o postoji, který má zaujmout Společenství v souvislosti s dohodou týkající se měnových vztahů s Republikou San Marino (Úř. věst. L 30, 4.2.1999, s. 33–34).

Rozhodnutí Rady 1999/98/ES ze dne 31. prosince 1998 o postoji, který má zaujmout Společenství v souvislosti s dohodou týkající se měnových vztahů s Vatikánem (Úř. věst. L 30, 4.2.1999, s. 35–36).

Rozhodnutí Rady 2004/548/ES ze dne 11. května 2004 o postoji Společenství ohledně dohody týkající se měnových vztahů s Andorským knížectvím (Úř. věst. L 244, 16.7.2004, s. 47–49).

Rozhodnutí Rady 2004/750/ES ze dne 21. října 2004 o zahájení jednání o dohodě týkající se měnových vztahů s Andorrským knížectvím (Úř. věst. L 332, 6.11.2004, s. 15).

Měnová dohoda mezi Evropskou unií a Vatikánským městským státem (Úř. věst. C 28, 4.2.2010, s. 13–18).

Viz konsolidované znění.

Měnová dohoda mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím (Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 1–13).

Viz konsolidované znění.

Měnová dohoda mezi Evropskou unií a Republikou San Marino (Úř. věst. C 121, 26.4.2012, s. 5–17).

Viz konsolidované znění.

Měnová dohoda mezi Evropskou unií a Monackým knížectvím (Úř. věst. C 310, 13.10.2012, s.°1–11).

Viz konsolidované znění.

Poslední aktualizace 21.2.2024

Nahoru

Choose the experimental features you want to try

Název a odkaz

PŘEHLED DOKUMENTŮ:

CO JE CÍLEM TĚCHTO ROZHODNUTÍ A DOHOD?

KLÍČOVÉ BODY

ODKDY SE ROZHODNUTÍ A DOHODY POUŽIJÍ?

KONTEXT

HLAVNÍ DOKUMENTY