Zásada rovného zacházení se ženami a muži mimo trh práce

KLÍČOVÉ ASPEKTY

Oblast působnosti

Směrnice se vztahuje na zboží a služby nabízené veřejnosti bez ohledu na osobní situaci příjemce služby, které jsou nabízeny mimo soukromou a rodinnou sféru. Pojem „služby“ zde označuje služby poskytované za úplatu.

Směrnice se nevztahuje na mediální nebo reklamní obsah ani na vzdělávání.

Zákaz diskriminace v oblasti zboží a služeb

Podle směrnice je zakázáno:

• méně příznivé zacházení s muži či ženami z důvodu jejich pohlaví,
• méně příznivé zacházení se ženami z důvodu těhotenství a mateřství,
• obtěžování¹, sexuální obtěžování² nebo podněcování k diskriminaci s ohledem na nabídku zboží či poskytování služeb.

Rozdílné zacházení lze přijmout pouze tehdy, je-li odůvodněno legitimním cílem, jako je například ochrana obětí násilí spojeného s příslušností k pohlaví (například zřizování útulků pro ženy), zajištění svobody sdružování (například členství v nesmíšených soukromých klubech) a pořádání nesmíšených sportovních činností. Nicméně jakékoliv omezení musí být vhodné a nezbytné.

Zásada rovného zacházení nevylučuje pozitivní diskriminaci s cílem předcházet nerovnostem v souvislosti s pohlavím v oblasti zboží a služeb.

Směrnice stanovuje pouze minimální požadavky, aby členské státy EU mohly zachovat vyšší nebo rozsáhlejší úrovně ochrany, pokud si tak přejí.

Používání v oblasti pojištění

Směrnice zakazuje používat pohlaví při výpočtu výše pojistného a v pojistném plnění v pojistných smlouvách podepsaných po 21. prosinci 2007. Směrnice nicméně umožňovala členským státům EU tento zákaz neuplatňovat v případech, kdy pohlaví bylo rozhodujícím faktorem při hodnocení rizik a na základě příslušných pojistně-matematických a statistických údajů.

Soudní dvůr Evropské unie však ve svém rozhodnutí v případě Test-Achats (C-236/09) prohlásil za neplatnou výjimku ze zásady rovného zacházení, která členským státům EU umožňovala rozlišovat mezi muži a ženami s ohledem na výší pojistného a v pojistném plnění, a to s účinností od 21. prosince 2012. Pro všechny nové smlouvy podepsané po tomto datu platí zásada stejné výše pojistného a stejného pojistného plnění pro obě pohlaví. Pro podporu provádění rozhodnutí Soudního dvora přijala Evropská komise pokyny k uplatňování směrnice v pojišťovnictví. Náklady související s těhotenstvím a mateřstvím nesmí v žádném případě vést k rozdílům ve výši pojistného a pojistného plnění.

Orgány pro podporu rovného zacházení

Pozměňující směrnice (EU) 2024/1499 objasňuje úlohu orgánů určených na vnitrostátní úrovni k podpoře rovného zacházení a boji proti diskriminaci (orgány pro rovné zacházení). Stanovuje minimální požadavky, které musí členské státy zavést, pokud jde o úlohu a fungování těchto orgánů, včetně toho, jak by měly pomáhat obětem po obdržení jejich stížnosti. Tyto orgány musí:

• být nezávislé, pokud jde o jejich právní strukturu, odpovědnost, rozpočet, zaměstnance a organizační záležitosti,
• mít k dispozici dostatečné zdroje k plnění všech svých úkolů a k účinnému výkonu svých povinností,
• mít možnost prošetřit možné případy diskriminace a buď vydat nezávazné stanovisko, nebo přijmout závazné rozhodnutí,
• pravidelně konzultovat s vládou a dalšími veřejnými institucemi právní předpisy a politiky zahrnující aspekty rovnosti a nediskriminace,
• shromažďovat údaje o svých vlastních činnostech,
• plánovat a pravidelně veřejně informovat o své práci a o stavu rovného zacházení a nediskriminace.

Podle pozměňující směrnice (EU) 2024/1499 musí členské státy rovněž:

• zavést pravidla umožňující mimosoudní řešení sporů,
• zajistit, aby orgány pro rovné zacházení měly právo jednat v občanskoprávních a správních věcech týkajících se uplatňování zásady rovného zacházení,
• zajistit, aby orgány pro rovné zacházení poskytovaly své služby stěžovatelům bezplatně na celém svém území, včetně venkovských a odlehlých oblastí,
• vyžadovat, aby orgány pro rovné zacházení zaručily přístupnost a poskytovaly přiměřené úpravy pro osoby se zdravotním postižením, pokud jde o všechny jejich služby a činnosti.

Ochrana práv obětí

Směrnice zavazuje členské státy zajistit, aby oběti měly přístup k soudnímu a/nebo správnímu řízení na ochranu jejich práv a aby oběti mohly získat náležité vyrovnání nebo náhrady.

Sdružení, organizace a jiné právnické osoby s oprávněným zájmem by měly být také zmocněny účastnit se soudního a/nebo správního řízení, aby oběti mohly chránit svá práva a získat náležité vyrovnání nebo náhrady.

Pokud skutečnosti předložené před soudem podporují předpoklad existence diskriminace, obžalovaný musí být schopný dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení (vyvracení obvinění).

Členské státy musí zavést sankce pro případ porušení zásady rovného zacházení.