This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52014DC0689
REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE COUNCIL PROGRESS TOWARDS ACHIEVING THE KYOTO AND EU 2020 OBJECTIVES (required under Article 21 of Regulation (EU) No 525/2013 of the European Parliament and of the Council of 21 May 2013 on a mechanism for monitoring and reporting greenhouse gas emissions and for reporting other information at national and Union level relevant to climate change and repealing Decision No 280/2004/EC)
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ POKROK V PLNĚNÍ CÍLŮ KJÓTSKÉHO PROTOKOLU A CÍLŮ EU PRO ROK 2020 (požadovaná na základě článku 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES)
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ POKROK V PLNĚNÍ CÍLŮ KJÓTSKÉHO PROTOKOLU A CÍLŮ EU PRO ROK 2020 (požadovaná na základě článku 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES)
/* COM/2014/0689 final */
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ POKROK V PLNĚNÍ CÍLŮ KJÓTSKÉHO PROTOKOLU A CÍLŮ EU PRO ROK 2020 (požadovaná na základě článku 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES) /* COM/2014/0689 final */
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A
RADĚ POKROK V PLNĚNÍ CÍLŮ KJÓTSKÉHO PROTOKOLU A
CÍLŮ EU PRO ROK 2020 (požadovaná na základě článku 21
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21.
května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a
podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke
změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES)
Obsah 1............ Shrnutí 4 2............ Pokrok ke splnění cíle Kjótského
protokolu v období 2013–2020 a cíle strategie Evropa 2020 6 2.1......... Druhé kontrolní období podle Kjótského
protokolu. 6 2.2......... Cíl Unie spočívající ve snížení emisí
skleníkových plynů do roku 2020. 6 2.2.1...... Pokrok Unie. 6 2.2.2...... Pokrok členských států. 7 3............ Překročení cílů Kjótského protokolu v
prvním kontrolním období (2008–2012) 9 3.1......... EU-28. 9 3.2......... EU-15. 10 3.3......... Výsledky na úrovni členských států. 10 4............ Vývoj emisí skleníkových plynů v EU.. 12 4.1......... Emise skleníkových plynů v roce 2012 ve
srovnání s rokem 2011. 12 4.2......... Sbližování intenzity emisí skleníkových
plynů a emisí na obyvatele. 13 4.3......... Následné hodnocení příčin snižování emisí
CO2 15 4.4......... Dopad letecké dopravy na globální klima. 16 5............ Stav provádění politiky Unie v oblasti
změny klimatu. 16 5.1......... Snižování emisí 16 5.1.1...... Příprava rámce v oblasti klimatu a
energetiky do roku 2030. 16 5.1.2...... Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) 17 5.1.3...... Další politiky a opatření 18 5.2......... Přizpůsobování se změně klimatu. 18 5.3......... Financování opatření v oblasti klimatu. 19 5.3.1...... Příjmy z dražeb. 19 5.3.2...... Začleňování politik v oblasti klimatu do
rozpočtu EU.. 21 6............ Situace v kandidátských
a potenciálních kandidátských zemích. 22 6.1......... Kandidátské země (Albánie, Island,
Turecko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora a
Srbsko) 22 6.2......... Potenciální kandidátské země EU (Bosna a
Hercegovina a Kosovo) 22
1. Shrnutí Na cestě k
překročení cílů Kjótského protokolu V roce 2012
emise dosáhly své nejnižší úrovně od roku 1990. Celkové emise skleníkových
plynů v EU[1]
(bez mezinárodní letecké dopravy a využívání půdy, změn ve využívání půdy a
lesnictví – LULUCF) byly o 19,2 % nižší než úrovně z roku 1990 a o
21,6 % nižší než úroveň referenčního roku podle Kjótského protokolu. Podle
předběžných odhadů se v roce 2013 dále snížily o 1,8 %. Za první
kontrolní období (2008–2012) členské státy EU-28 překročily své cíle celkem o
4,2 Gt ekvivalentu CO2. Pro druhé
kontrolní období (2013–2020) se očekává, že celkové emise (bez LULUCF a
mezinárodní letecké dopravy) budou podle prognóz členských států v průměru o
23 % nižší než úrovně referenčního roku. EU je tedy na cestě ke splnění
svého cíle podle Kjótského protokolu ve druhém kontrolním období, a to s
potenciálním překročením cíle o 1,4 Gt ekvivalentu CO2. Celkové
potenciální kumulativní překročení se pro období 2008–2020 odhaduje na
přibližně 5,6 Gt ekvivalentu CO2. Toto množství představuje
větší objem, než činily celkové emise EU v roce 2012. Obrázek 1: Celkové
překročení v prvním kontrolním období podle Kjótského protokolu (2008–2012) a
předpokládané překročení ve druhém kontrolním období (2013–2020) (EU-28) Zdroj: Evropská
komise, Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) Na cestě ke
splnění cíle strategie Evropa 2020 v oblasti skleníkových plynů Celkové emise EU
v rámci působnosti klimaticko-energetického balíčku (bez LULUCF a mezinárodní
letecké dopravy) byly již v roce 2012 o 18 % pod úrovní roku 1990 a
odhaduje se, že v roce 2013 byly nižší než úroveň z roku 1990 přibližně o
19 %. Podle prognóz,
které poskytly členské státy na základě stávajících opatření, budou emise v
roce 2020 o 21 % nižší než v roce 1990[2].
EU tedy směřuje ke splnění svého cíle v oblasti snížení emisí skleníkových
plynů ve vnitrostátním měřítku. Třináct členských
států však musí ještě provést dodatečné politiky a opatření, aby splnilo své
vnitrostátní cíle v oblasti snížení emisí do roku 2020 v odvětvích, která
nejsou zahrnuta do systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS). Kromě toho
jsou předběžně odhadované údaje o emisích z roku 2013[3] v Německu, Lucembursku[4] a Polsku vyšší než
příslušné cíle pro rok 2013 stanovené v rozhodnutí o „sdílení úsilí“. Úspěšné
oddělení vývoje hospodářské činnosti a emisí skleníkových plynů Během období
1990–2012 kombinovaný HDP Evropské unie vzrostl o 45 %, zatímco celkové
emise skleníkových plynů (bez LULUCF a mezinárodní letecké dopravy) klesly o
19 %. V důsledku toho se intenzita emisí skleníkových plynů v EU snížila v
letech 1990 až 2012 téměř o polovinu. K oddělení došlo ve všech členských
státech. Obrázek 2: Vývoj HDP (v reálném vyjádření), emisí
skleníkových plynů a intenzity emisí (tj. poměr objemu emisí skleníkových plynů
k HDP): index (1990 = 100) Zdroj: EEA,
GŘ ECFIN (databáze Ameco), Eurostat K snižování emisí
EU od roku 2005[5]
významně přispívají strukturální politiky prováděné v oblasti klimatu a
energetiky. Hospodářská krize přispěla k méně než polovině hodnoty snížení
zaznamenaného v období 2008–2012. 2. Pokrok ke splnění cíle Kjótského
protokolu v období 2013–2020 a cíle strategie Evropa 2020 2.1. Druhé kontrolní období podle
Kjótského protokolu Pro druhé
kontrolní období přijaly EU, jejích 28 členských států a Island závazek snížit
v období 2013–2020 průměrné roční emise o 20 % oproti referenčnímu roku.
Tento závazek má být plněn společnými silami. Podle prognóz při
stávajících opatřeních, které předložily členské státy (bez LULUCF a mechanismů
Kjótského protokolu), mají být celkové emise bez LULUCF a mezinárodní letecké
dopravy v roce 2020 o 22 % nižší než v roce 1990 a o 25 % nižší než v
referenčním roce. Pokud jde o
LULUCF, předběžné prognózy ukazují, že EU jako celek by mohla zaznamenat malý
čistý propad. Situace se však bude v jednotlivých členských státech lišit. Protože
navíc pokračuje postup technického přezkumu ve věci referenčních úrovní pro
obhospodařování lesů, může stále docházet ke změnám. 2.2. Cíl Unie spočívající ve snížení emisí skleníkových plynů do
roku 2020 2.2.1. Pokrok Unie Klimaticko-energetický
balíček přijatý v roce 2009 stanoví Unii cíl spočívající ve 20% snížení
emisí skleníkových plynů do roku 2020 ve srovnání s rokem 1990[6], což odpovídá −14 % ve srovnání s rokem 2005. Tyto snahy jsou podle
rozhodnutí o „sdílení úsilí“ rozděleny mezi odvětví, která jsou zahrnuta do
systému obchodování s emisemi (ETS), a odvětví mimo systém ETS. Zatímco systém
pro obchodování s emisemi stanoví strop pro celou EU, rozhodnutí o „sdílení
úsilí“ stanoví roční emisní příděly v odvětví mimo systém ETS pro jednotlivé členské
státy. Podle
aktualizovaných prognóz členských států[7]
při stávajících opatřeních (včetně mezinárodní letecké dopravy) mají být emise
v roce 2020 o 21 % nižší než v roce 1990 (včetně odvětví v rámci systému
ETS i mimo něj). EU jako celek je nyní na dobré cestě ke splnění
svého cíle do roku 2020. 2.2.2. Pokrok členských států Třináct
členských států nicméně bude muset vyvinout další úsilí ke splnění svých vnitrostátních
cílů pro rok 2020 v odvětvích mimo systém ETS, zatímco patnáct
členských států podle odhadů těchto cílů při stávajících politikách
a opatřeních dosáhne (viz Obrázek 3). Kromě
toho byly podle přibližných údajů o emisích z roku 2013[8] v
Německu, Lucembursku a Polsku emise v odvětvích mimo systém ETS vyšší než
příslušné cíle pro rok 2013 stanovené v uvedeném rozhodnutí[9] o 0,7, resp. 1,1 a 2,4 procentního bodu příslušných emisí v
referenčním roce podle rozhodnutí o „sdílení úsilí“[10]. Tato analýza dosud nezohledňuje využití pružnosti podle
rozhodnutí o „sdílení úsilí“, jako je využití mezinárodních kreditů z
projektů nebo převody nevyužitých emisních povolenek mezi členskými státy. Obrázek 3: Rozdíl mezi
předpokládanými emisemi a cíli pro rok 2020 v odvětvích mimo systém ETS (jako
procento emisí v referenčním roce 2005) a rozdíl mezi emisemi v roce 2013 a
cílem pro rok 2013 v odvětvích mimo systém ETS. Záporné a kladné hodnoty
vyjadřují nadměrné, resp. nedostatečné plnění. Pozn.:
Uvedená procenta odpovídají procentům emisí v referenčním roce podle rozhodnutí
o „sdílení úsilí“. Tyto emise v referenčním roce jsou vymezeny pro každý
členský stát, aby byly v souladu s relativními i absolutními cíli stanovenými v
uvedeném rozhodnutí pro rok 2020. Zdroj:
EEA, Evropská komise na základě prognóz členských států. V rámci
evropského semestru 2014 provedla Komise konkrétní analýzu na základě
nejnovějších prognóz při stávajících opatřeních, které předložily členské
státy. ·
Emise skleníkových plynů v Lucembursku mají
přesáhnout vnitrostátní cíl o 23 procentních bodů. Významného snížení emisí
skleníkových plynů by bylo možné dosáhnout zvýšením daně z paliv
v dopravě a rozvojem veřejné dopravy. Současně by to vedlo k vyššímu
růstu a vedlejším přínosům politik v oblasti ochrany klimatu, například k menšímu
přetížení dopravního provozu, jež je spojeno se značnými náklady. ·
U Irska se očekává, že emise skleníkových plynů
přesáhnou cíl o 17 procentních bodů v důsledku velkého zvýšení emisí
v dopravě a zemědělství. Irsko však v současné době rozvíjí řadu
iniciativ ke snížení emisí v rámci návrhu zákona o rozvoji
nízkouhlíkového hospodářství. ·
Předpokládá se, že v Belgii emise cíle
nedosáhnou o 11 procentních bodů. Analýza zdůraznila potřebu jasného rozdělení
úkolů mezi orgány. Rovněž je zapotřebí kombinovat snižování emisí
v odvětví dopravy s omezováním přetížení silniční dopravy. ·
Očekává se, že pět dalších členských států (ES, AT,
FI, BG, IT) svůj cíl nesplní rozdílem 3 či více procentních bodů. Byla přijata i
další doporučení pro jednotlivé země týkající se snížení emisí skleníkových
plynů. U několika členských států (BE, CZ, FR, HU, IE, IT, LT, LV, ES) Rada
doporučila přesun daňového zatížení z práce na daňové základy, které
představují nižší zátěž pro růst, včetně ekologické daně. Estonsku Rada
doporučila posílit environmentální pobídky, které mají přispět k mobilitě méně
náročné na zdroje. Rada také doporučila BG, CZ, EE, HU, LT, LV, PL a RO, aby nadále
pokračovaly v úsilí o zlepšení energetické účinnosti. Maltě bylo
doporučeno dále rozvíjet obnovitelnou energii. Německo v roce 2013 reformovalo
svůj systém podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů. Bylo mu doporučeno, aby
sledovalo dopad této reformy. Spojené království připravilo reformu trhu s
elektřinou s cílem aktualizovat svou výrobní kapacitu, a to i v odvětví
obnovitelných zdrojů. Spojenému království bylo doporučeno zvýšit
předvídatelnost postupů plánování a vyjasnit závazky k financování. 3. Překročení cílů Kjótského
protokolu v prvním kontrolním období (2008–2012) Konečné posouzení toho, zda EU a její členské
státy splnily své závazky v prvním kontrolním období podle Kjótského protokolu,
bude následovat po přezkumu inventury za rok 2014 podle Rámcové úmluvy
Organizace spojených národů o změně klimatu, která zahrnuje údaje o emisích až
do roku 2012, a po dodatečném období pro splnění závazků. EU a její členské
státy budou moci až doby, kdy bude posouzení zaměřené na plnění závazků
dokončeno, využívat mechanismy Kjótského protokolu. 3.1. EU-28 Během prvního kontrolního období byly celkové
emise v zemích EU-28 významně nižší než příslušné cíle: ·
v průměru za období 2008–2012 byly roční emise (bez
LULUCF) o 18,9 % nižší než úrovně referenčního roku (překročení
příslušných cílů o 3,21 Gt ekvivalentu CO2), ·
zohlednění propadů uhlíku z LULUCF znamená další
snížení emisí o 1,3 % (0,38 Gt ekvivalentu CO2), ·
řada členských států prodává mezinárodní kredity v
rámci mechanismů Kjótského protokolu. Kombinované předpokládané prodeje těchto
mezinárodních kreditů představují 1,6 % emisí referenčního roku (−0,47
Gt ekvivalentu CO2), ·
společnosti se sídlem v EU započítávají část svých
emisí proti mezinárodním kreditům podle mechanismů Kjótského protokolu (CER a
ERU), což představuje dalších 3,6 % emisí referenčního roku (1,03
Gt ekvivalentu CO2). Při zohlednění všech výše uvedených složek se
celkové překročení cílů za EU-28 jako celek v daném období odhaduje na 4,2 Gt
ekvivalentu CO2, což představuje průměrné snížení o 22,1 %
oproti úrovním referenčního roku (viz Obrázek 1 ve shrnutí). 3.2. EU-15 V prvním
kontrolním období byly celkové emise v zemích EU-15 významně nižší než
příslušný cíl (snížení v průměru o 8 % v období 2008–2012 oproti
referenčnímu roku): ·
v průměru za období 2008–2012 byly roční emise (bez
LULUCF) o 11,8 % nižší než úrovně referenčního roku (překročení o
0,8 Gt ekvivalentu CO2 v prvním kontrolním období), ·
při zohlednění propadů uhlíku z LULUCF je dosaženo
dalšího snížení emisí o 1,4 % (0,3 Gt ekvivalentu CO2), ·
jestliže vlády využijí mechanismů Kjótského
protokolu, jak je plánováno, lze očekávat další snížení emisí o 1,5 % (0,3
Gt ekvivalentu CO2). S ohledem na hospodářský útlum však
členské státy mohou upravit své záměry ve věci využití mechanismů Kjótského
protokolu oproti údajům, které vykázaly naposledy, ·
při využití mezinárodních kreditů ze strany účastníků
systému ETS se dosáhne dalšího snížení o 3,8 % emisí referenčního roku
(celkem 0,8 Gt ekvivalentu CO2). V důsledku toho
země EU-15 snížily své emise v prvním kontrolním období o 18,5 %, což
znamená celkové snížení o 2,2 Gt ekvivalentu CO2. Snížení emisí
v EU-15 je tedy oproti cíli těchto zemí pro první kontrolní období více než
dvojnásobné (viz obrázek 4). Obrázek 4: Celkové
překročení cílů v prvním kontrolním období (2008–2012) (EU-15) Zdroj: EEA, Evropská komise 3.3. Výsledky
na úrovni členských států EU-15 Pokrok při plnění
příslušných cílů členských států podle Kjótského protokolu lze hodnotit na
základě posouzení výsledků v odvětvích mimo systém ETS. Jak je patrné z Obrázek 5, sedm členských států (AT, BE, DK, ES,
IT, LU, NL) využilo nebo bude muset využít mezinárodní kredity v rámci kjótských
mechanismů. Itálie bude muset podle svých nejnovějších výkazů nakoupit před
koncem dodatečného období pro splnění závazků další mezinárodní kredity. EU-11 Jedenáct dalších členských států[11] má v prvním kontrolním období podle Kjótského protokolu stanoveny individuální
cíle. Všechny z nich své cíle překročí jen pomocí vnitrostátních opatření ke
snížení emisí (tj. bez započtení LULUCF a využití kjótských mechanismů),
přičemž některé své cíle překročí významně. Mnohé z nich již prodaly část svých
nevyužitých jednotek přiděleného množství (AAU). Největšími prodejci AAU jsou
Rumunsko, Česká republika a Polsko, které jiným stranám prodaly 318, resp. 125
a 120 Mt ekvivalentu CO2. Obrázek 5: Relativní
rozdíly mezi emisemi skleníkových plynů v odvětvích mimo systém ETS pro
první kontrolní období a příslušnými cíli Kjótského protokolu na období
2008–2012 (včetně LULUCF) s plánovaným využitím a bez plánovaného využití
kjótských mechanismů na vládní úrovni Zdroj:
EEA, Evropská komise 4. Vývoj
emisí skleníkových plynů v EU 4.1. Emise
skleníkových plynů v roce 2012 ve srovnání s rokem 2011 V roce 2012 se celkové
emise EU dále snížily, a to o 1,3 % oproti roku 2011. Největší pokles emise
zaznamenaly v odvětví dopravy a průmyslu (−3,6 % za obě odvětví). V
odvětví výroby energie se však emise zvýšily o 0,8 %, přestože se podíl
obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny v roce 2012 zvýšil z
21,5 % na 23,1 %. Důvodem je nárůst výroby elektřiny z pevných paliv
(černé a hnědé uhlí) spojený s poměrně nízkou cenou uhlí v porovnání s plynem.
Meziroční změny emisí se pohybují od +3,7 % na Maltě po −8,8 % ve
Finsku. Emise se zvýšily ve čtyřech členských státech: na Maltě, v Německu
(+1,1 %), Irsku (+1,4 %) a ve Spojeném království (+3,2 %). 4.2. Sbližování intenzity emisí
skleníkových plynů a emisí na obyvatele Všechny
členské státy zaznamenaly nižší intenzitu emisí skleníkových plynů s průměrnou
roční mírou snížení pohybující se od 0,9 % do 5,1 %. To vedlo ke
sbližování výsledků členských států (obrázek 6). Obrázek 6: Intenzita emisí skleníkových plynů v EU-28,
2012/1990. Procentní částky odrážejí průměrné roční snížení Zdroj: Komise, EEA Ve všech členských
státech kromě Kypru, Malty a Portugalska se emise na obyvatele od roku 1990 snižují
a sbližují. Obrázek 7: Emise skleníkových
plynů na obyvatele v EU, 2012/1990. Procentní částky odrážejí průměrné roční
snížení Zdroj:
Komise, EEA 4.3. Následné hodnocení příčin snižování emisí CO2 Evropská agentura
pro životní prostředí provedla analýzu hlavních příčin snižování emisí v období
2005–2012[12].
Tato analýza uvádí kvantifikaci dopadu dekompozičních faktorů s vlivem na emise
CO2, jmenovitě i) počtu obyvatel; ii) HDP na obyvatele; iii)
náročnosti primární energie[13]
a iv) uhlíkové náročnosti spotřeby primární energie[14]. Posouzení, založené
na dekompoziční analýze, zahrnuje emise CO2 ze spalování fosilních
paliv, na které připadá přibližně 80 % celkových emisí skleníkových plynů.
Jak je shrnuto na Obrázek 8, emise CO2 z fosilních paliv
se v obdobích 2005–2008 a 2008–2012 snížily o 3,3 %, resp. 9,2 %. Lze
to přičíst třem hlavním faktorům: 1) „náročnost primární energie“
hospodářství EU se významně snížila, a to i díky zlepšením energetické
účinnosti, což přispělo k velkému snížení emisí v obou dotčených obdobích; 2) uhlíková náročnost spotřeby primární
energie se snížila v důsledku rozvoje obnovitelných zdrojů (výroba jaderné
energie od roku 2005 klesá), což rovněž přispělo ke snížení emisí v obou
obdobích; 3) účinek růstu byl ve dvou
posuzovaných obdobích rozdílný. V letech 2005 až 2008 rostl HDP, což zmírňovalo
snižování emisí v důsledku jiných faktorů. V období 2008–2012 HDP naopak
klesal, což posilovalo snižování emisí v důsledku jiných faktorů než
hospodářské recese. Obrázek 8: Agregovaný
rozklad změny celkových emisí CO2 ze spalování fosilních paliv v EU
v obdobích 2005–2008 a 2008–2012 Zdroj:
EEA Tato analýza,
kterou provedla Evropská agentura pro životní prostředí, a hypotetické srovnání
Komise popsané v doprovodném pracovním dokumentu útvarů Komise (SWD) ukazují,
že hospodářská krize[15]
přispěla k méně než polovině hodnoty snížení zaznamenaného v období 2008–2012. 4.4. Dopad letecké dopravy na
globální klima Emise skleníkových plynů z vnitrostátní
letecké dopravy v 28 členských státech se od roku 2000 snižují a v roce 2012
jen mírně přesáhly 16 Mt ekvivalentu CO2. Naopak mezinárodní emise
(pouze CO2) vykázané v rámci UNFCCC se zvýšily a v roce 2012 dosáhly
téměř 135 Mt ekvivalentu CO2 (oproti téměř 70 Mt v roce 1990).
Obecně představují celkové vykázané emise z letecké dopravy 3,22 % všech emisí
EU vykázaných v roce 2012. Ke změně klimatu přispívají i emise oxidů
dusíku (NOx), aerosolů a jejich prekurzorů (saze a sulfát) a
zvýšená oblačnost ve formě trvalých lineárních kondenzačních stop či uměle
vyvolaná cirrová oblačnost. V posledních letech byly vyvíjeny snahy o kvantifikované
odhady dopadů jiných faktorů na změnu klimatu než CO2, a to i přes
nedostatek údajů z pozorování dopadů, jako jsou kondenzační stopy a uměle
vyvolaná cirrová oblačnost. Odhadnout celkové dopady letecké dopravy se snažila
například studie částečně financovaná z integrovaného projektu „QUANTIFY“
6. rámcového programu EU[16]. Studie dospěla k závěru, že letecká doprava představovala v roce 2005
3,5% podíl na celkových člověkem působených vlivech kromě oblačnosti vyvolané leteckou
dopravou, přičemž při započtení této oblačnosti uvedený podíl činil 4,9 %.
Výzkumný projekt REACT4C[17] realizovaný v období 2010–2014 zkoumal potenciál letových tras optimalizovaných
s ohledem na klima jako prostředek omezení dopadu letecké dopravy na ovzduší.
Výsledky tohoto vědeckého výzkumu ukazují, že již s drobnými změnami tras
letového provozu a nárůstem ekonomických nákladů o méně než 0,5 %
provozních nákladů lze dosáhnout 25% snížení dopadu na klima. 5. Stav provádění politiky
Unie v oblasti změny klimatu 5.1. Snižování
emisí 5.1.1. Příprava
rámce v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 V lednu 2014 Evropská komise vymezila rámec
politiky, který má utvářet politiku v oblasti klimatu a energetiky po roce 2020[18]. Tento rámec politiky byl dokončen sdělením o energetické účinnosti v
červenci 2014[19]. Stanoví tyto hlavní prvky: ·
závazný cíl snížení vnitrostátních emisí
skleníkových plynů o 40 % v roce 2030 oproti roku 1990, který má být
splněn ročním snižováním stropu emisí v systému EU ETS o 2,2 % po roce
2020 a snižováním emisí v odvětvích mimo systém ETS, které bude rovnoměrně
rozděleno mezi členské státy v podobě závazných vnitrostátních cílů, ·
cíl na úrovni EU spočívající v dosažení toho, aby
do roku 2030 pocházelo nejméně 27 % energie spotřebovávané v EU z
obnovitelných zdrojů. Tento závazek bude realizován prostřednictvím jasných
závazků, o nichž rozhodnou samy členské státy, a to za podpory posílených
realizačních mechanismů a ukazatelů na úrovni EU, ·
cíl 30% energetické účinnosti do roku 2030, ·
a nový systém správy, který se opírá o vnitrostátní
plány pro konkurenceschopnou, bezpečnou a obnovitelnou energii. V reakci na současné geopolitické prostředí a závislost EU na dovozu
Komise rovněž přijala sdělení, které předkládá novou evropskou strategii
energetické bezpečnosti[20], jež je neoddělitelně spjata s rámcem v oblasti klimatu a energetiky
do roku 2030. Mezi její hlavní body patří diverzifikace vnějších dodávek energie,
modernizace energetické infrastruktury, dokončení vnitřního trhu EU
s energií a úspory energie. Evropská rada dospěla na svém zasedání v říjnu
2014 na základě návrhu Komise k dohodě[21] o
rámci v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. 5.1.2. Systém EU pro obchodování s
emisemi (EU ETS) Práce na provádění vedla k úspěšnému zahájení 3.
fáze systému EU ETS (období 2013–2020). Z hlediska oblasti působnosti nyní ETS
zahrnuje vedle CO2 z většiny průmyslových zařízení také oxid dusný
(N20) z výroby kyseliny dusičné a jiných kyselin a PFC z výroby
hliníku. Třetí fáze systému
EU ETS již nestanoví individuální strop pro každý členský stát, ale jednotný
strop pro EU, Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Od roku 2013 se v dražbách
prodalo 43 % emisních povolenek (vyjma NER 300[22]) a tento podíl má
postupně narůstat. Od roku 2009 je
na trhu s uhlíkem k dispozici rostoucí přebytek povolenek a mezinárodních
kreditů, což vede k poklesu ceny uhlíku. Aby Komise tuto nerovnost napravila,
navrhla pozdržet („odložit“) dražbu 900 milionů povolenek z prvních let 3. fáze
systému EU ETS na konec obchodovacího období. Toto „odložení“ bylo přijato
změnou nařízení o dražbě povolenek dne 25. února 2014. Dne
22. ledna 2014 dále Komise přijala legislativní návrh na vytvoření rezervy
tržní stability na začátku čtvrtého obchodovacího období v roce 2021.
Navrhovaná rezerva doplní stávající pravidla. Do rezervy tržní stability jsou
vkládány povolenky (tj. jsou odečítány od budoucího objemu dražených povolenek)
podle „celkového počtu povolenek v oběhu“. Tok povolenek do rezervy a z ní by
probíhal na základě automatického, pravidly plně regulovaného postupu. V odvětví letecké
dopravy se shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) na
podzim 2013 dohodlo na přijetí konečného pracovního programu směřujícího ke
globální dohodě řešící emise z letectví. Do případného přijetí mezinárodních
pravidel omezily Rada a Evropský parlament v březnu 2014 oblast působnosti
systému EU ETS v období 2013–2016 na lety v Evropském hospodářském prostoru. 5.1.3. Další
politiky a opatření Komise přijala
sdělení[23],
které nastiňuje strategii pro postupné zahrnutí skleníkových plynů
z námořní dopravy do rámce politiky EU pro snižování celkového objemu
emisí skleníkových plynů. V prvním kroku provádění této strategie navrhla
Komise nařízení, které by vytvořilo celounijní systém pro monitorování,
vykazování a ověřování emisí CO2 z velkých lodí
od roku 2018. Předlohu nařízení nyní zvažuje Parlament a Rada. Provedení
právních předpisů, které stanoví cíle týkající se emisí CO2
z automobilů[24]
do roku 2021 a z lehkých užitkových vozidel[25] do roku 2020, je
dokončeno. Komise schválila šest ekologických inovací, které snižují emise CO2. Byl přijat nový
právní předpis[26]
o fluorovaných skleníkových plynech, který se použije od 1. ledna 2015.
Tento předpis má emise fluorovaných plynů snížit v období 2015–2030 o dvě
třetiny, což v porovnání se scénářem bez opatření znamená celkové kumulativní
úspory odhadované na 1,5 Gt ekvivalentu CO2 do roku 2030 a 5 Gt
ekvivalentu CO2 do roku 2050. V zájmu
zmírnění emisí v důsledku nepřímých změn ve využívání půdy spojených
s výrobou biopaliv navrhla Komise řadu změn směrnice o obnovitelných
zdrojích energie a směrnice o jakosti paliv („návrh ILUC“).
Navrhované znění je nyní projednáváno evropskými orgány. Členské státy
začaly v souladu s právními předpisy přijatými v roce 2013[27] podávat zprávy o svých
současných a budoucích opatřeních v rámci odvětví LULUCF k omezení nebo snížení
emisí a k zachování nebo zvýšení pohlcování. Seznam nedávno
přijatých právních aktů je uveden v oddíle 3 doprovodného pracovního
dokumentu útvarů Komise. 5.2. Přizpůsobování
se změně klimatu Dne 16. dubna
2013 přijala Komise strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu s cílem
přispět k tomu, aby byla Evropa vůči změně klimatu odolnější. Strategie se
zaměřuje na splnění tří hlavních cílů a tyto hlavní oblasti vývoje: ·
Podpora činnosti členských států: Komise povzbuzuje všechny členské státy k přijetí komplexních
strategií pro přizpůsobení a připravuje srovnávací přehled připravenosti na
přizpůsobení. V březnu 2014 Evropská komise zahájila iniciativu Pakt starostů
a primátorů, která má povzbudit města k přijetí opatření pro přizpůsobení
se změně klimatu. Cílem iniciativy „Mayors Adapt“ je zvýšit podporu místních
činností, poskytnout platformu pro větší angažovanost a spolupráci měst a
zvýšit povědomí veřejnosti o přizpůsobování a potřebných opatřeních. Komise
podporuje také projekty zaměřené na přizpůsobení, zejména prostřednictvím
nového akčního podprogramu LIFE pro oblast klimatu. ·
Začleňování opatření pro přizpůsobování do politik
EU: cíl věnovat nejméně 20 % rozpočtu Unie na
cíle související s oblastí změny klimatu je využíván jako nástroj k prosazování
tohoto přizpůsobení. ·
Podporovat lepší informované rozhodování, zejména prostřednictvím platformy Climate-ADAPT, jež umožňuje sběr a
šíření informací o přizpůsobování v EU. Komise dále dokončuje strategii zaměřenou
na mezery ve znalostech v oblasti přizpůsobování s cílem tyto mezery určit a
překlenout v konkrétních odvětvích. 5.3. Financování opatření v
oblasti klimatu 5.3.1. Příjmy
z dražeb 5.3.1.1. Využití příjmů z dražeb
členskými státy Podle nařízení o mechanismu monitorování byly
členské státy povinny poprvé do 31. července 2014 vykázat částky a způsob využití
příjmů z dražeb povolenek v systému ETS v roce 2013 (viz Obrázek 9 a přílohu a dále podrobnější informace v
pracovním dokumentu útvarů Komise). Celkové příjmy za EU činily 3,6 miliardy
EUR. Směrnice o systému EU ETS stanoví, že nejméně
50 % příjmů z dražeb nebo ekvivalent těchto příjmů ve finanční hodnotě by
měly členské státy vynaložit na klimatické a energetické účely. Všechny členské
státy oznámily, že 50 % či více těchto příjmů nebo ekvivalent těchto příjmů
ve finanční hodnotě na klimatické a energetické účely[28]
(v průměru 87 %, což představuje přibližně 3 miliardy EUR) skutečně vynaloží
nebo hodlají vynaložit[29], převážně na podporu vnitrostátních investic do opatření
v oblasti klimatu a energetiky. Vykázané částky představují pouze část
celkových výdajů spojených s oblastí klimatu a energetiky v rozpočtech
členských států. Obrázek 9: Vykázané příjmy z dražeb povolenek v systému EU ETS (v milionech EUR) v
roce 2013 a podíl těchto příjmů nebo jejich ekvivalent ve finanční hodnotě,
který byl nebo má být vynaložen na klimatické a energetické účely *IT, EL: Nevykázaly rozdělení na vnitrostátní a mezinárodní
účely. BE: Neposkytla žádné informace o využití příjmů z dražeb. ** Neposkytl žádné výkazy.
Zdroj: Evropská komise Jen některé
členské státy vykázaly údaje o rozdělení způsobu využití příjmů podle druhu
opatření (viz pracovní dokument útvarů Komise). Například Francie, Česká
republika a Litva využívají všechny své příjmy z dražeb v projektech na zlepšení
energetické účinnosti budov. Bulharsko, Portugalsko a Španělsko využívají
většinu svých příjmů k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů. Polsko využívá
většinu svých příjmů vyhrazených pro oblast změny klimatu na podporu
energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů. V Německu jsou všechny příjmy
z dražeb vynakládány na klimatické a energetické účely, přičemž většina těchto příjmů
je vkládána do zvláštního fondu pro oblast klimatu a energetiky, který
podporuje širokou škálu projektů. Finsko směruje své příjmy z dražeb do
činnosti oficiální rozvojové pomoci, včetně financování opatření v oblasti
klimatu. Spojené království využívá přibližně 15 % příjmů z dražeb k
poskytování finanční pomoci nízkopříjmovým domácnostem na krytí nákladů na
energii. 5.3.1.2. NER 300 Program financování NER 300 je mechanismus na
podporu vývoje inovativních technologií v oblasti energie z obnovitelných
zdrojů a demonstračních projektů v oblasti zachycování a ukládání CO2 (CCS).
Je financován z dražeb 300 milionů povolenek z rezervy pro nové účastníky
systému EU ETS. V rámci tohoto programu byly zveřejněny dvě výzvy k podávání
návrhů. Druhá výzva, v jejímž rámci byly přiděleny
prostředky v červenci 2014, byla financována z prodeje zbývajících
povolenek a nevyužitých prostředků z první výzvy. Bylo vybráno
osmnáct projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a jeden projekt v
oblasti CCS, které obdrží celkem 1 miliardu EUR, což vytvoří soukromé investice
v celkové hodnotě téměř 900 milionů EUR. V rámci obou výzev budou poskytnuty
2,1 miliardy EUR na 39 projektů (38 v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a
jeden projekt v oblasti CCS). 5.3.2. Začleňování
politik v oblasti klimatu do rozpočtu EU 5.3.2.1. Víceletý finanční rámec Pokud jde o
začleňování opatření v oblasti klimatu do rozpočtu EU, všechny orgány EU se
shodly na tom, že nejméně 20 % celkových výdajů ve víceletém finančním
rámci (2014–2020) bude vyčleněno na oblast klimatu. Příspěvek na výdaje
v oblasti klimatu v letech 2014 a 2015 představuje téměř 13 % rozpočtu
EU na každý rok. Významná navýšení
se očekává počínaje rozpočtem na rok 2016, kdy budou přijaty operační programy
členských států v rámci evropských strukturálních a investičních fondů a kdy bude
kompletně zaveden nový režim přímých plateb v rámci společné zemědělské
politiky, včetně ekologizačních opatření. 5.3.2.2. Výzkum a inovace v oblasti
klimatu Výzkum
v oblasti klimatu byl jedním z hlavních výzkumných témat 7. rámcového
programu EU (2007–2013) a je ústředním tématem i pro Horizont 2020, nový program
EU pro výzkum a inovace na období 2014–2020 s rozpočtem ve výši 79 miliard
EUR. Nejméně 35 % rozpočtu programu Horizont 2020 by mělo být investováno
do realizace cílů souvisejících s oblastí klimatu. Znamená to významný nárůst
oproti odhadovaným 900 milionům EUR, které byly vynaloženy v 7. rámcovém
programu. Například společenská výzva v programu
Horizont 2020 „činnosti v oblasti klimatu a životního prostředí, účinné
využívání zdrojů a suroviny“ (s rozpočtem přibližně 3 miliardy EUR) podporuje
projekty výzkumu a inovací zaměřené na zmírnění změny klimatu. Cílem těchto
projektů je analyzovat a zmírňovat tlak na životní prostředí (oceány,
ovzduší a ekosystémy) a prohlubovat poznatky o změně klimatu. Kromě toho
se výzkumná činnost zaměří na posouzení dopadů a slabých míst přizpůsobování
se změně klimatu a řešení souvisejících problémů, na tvorbu strategií snižování
rizika katastrof a stimulaci přechodu na nízkouhlíkovou společnost a
hospodářství. Zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se
této změně je významnou motivací k programování výzkumu a inovací i v rámci
všech ostatních společenských výzev, zejména v odvětví dopravy, energetiky,
biohospodářství, potravinářství a zemědělství a v pilíři „vedoucí postavení
průmyslu“. 5.3.2.3. Podpora
rozvojových zemí S 51% podílem oficiální rozvojové pomoci pro
oblast změny klimatu ode všech dárců podávajících zprávy OECD se EU a její
členské státy staly největším přispěvatelem oficiální rozvojové pomoci pro
oblast zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně v období
2010–2012. V rámci závazku vyspělých zemí
k financování tzv. rychlého startu ve výši 30 miliard USD splnily EU
a její členské státy svůj závazek tím, že v daném období přidělily na
financování rychlého startu 7,34 miliardy EUR. Po skončení období financování
rychlého startu EU a její členské státy pokračují v poskytování finanční
podpory na oblast klimatu rozvojovým zemím v rámci cíle vyspělých zemí společně
uvolňovat do roku 2020 z nejrůznějších zdrojů částku 100 miliard EUR ročně. Na konferenci o změně klimatu v Dohá v
prosinci 2012 EU a řada členských států oznámila, že rozvojovým zemím poskytne na
oblast klimatu dobrovolné finanční příspěvky. Předpokládá se, že celková výše těchto
příspěvků překročí 5,5 miliardy EUR. První posouzení ukazuje, že tato částka
byla zřejmě poskytnuta v roce 2013[30].
V roce 2013 předložily členské státy Evropské
komisi své první výroční zprávy o finanční a technologické podpoře poskytnuté
rozvojovým zemím podle článku 16 nařízení o mechanismu monitorování s údaji za
roky 2011 a 2012. Celková finanční podpora na oblast klimatu poskytnutá
rozvojovým zemím (2011–2012) ze strany EU a jejích členských států v členění
podle druhu nástroje je uvedena v tabulkách v pracovním dokumentu útvarů
Komise. 6. Situace
v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích 6.1. Kandidátské země (Albánie,
Island, Turecko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora a Srbsko) Albánie je
stranou, která není uvedena v příloze I. Podle posledního národního
sdělení z roku 2009 se albánské emise v letech 1990 až 2000 snížily o
70 %. Island je stranou uvedenou v příloze I, která splnila svůj
individuální cíl pro první kontrolní období[31].
Ve druhém kontrolním období Island, EU a její členské státy uzavřou společný
závazek ke snížení emisí (srov. oddíl 2.1). Turecké emise skleníkových plynů (bez LULUCF) se v období 1990
až 2012 zvýšily o 133 % a mezi rokem 2011 a 2012 o
3,7 %. Ačkoli je Turecko stranou uvedenou v příloze I, nemá v rámci
prvního ani druhého kontrolního období podle Kjótského protokolu stanoven žádný
cíl. Stranou, které
není uvedena v příloze I, je i Bývalá jugoslávská republika Makedonie. Ta
v březnu 2014 předložila v rámci UNFCCC své třetí národní sdělení. Podle tohoto
dokumentu se celkové emise skleníkových plynů v letech 1990 až 2009 snížily o
22 %. V Černé Hoře, která je rovněž stranou Úmluvy, která není uvedena
v příloze I , se celkové emise skleníkových plynů (bez LULUCF)
zvýšily v letech 1990 až 2003 přibližně o 4,9 %. Za Srbsko nejsou
ve věci inventur emisí skleníkových plynů k dispozici žádné aktuální informace.
6.2. Potenciální kandidátské země EU
(Bosna a Hercegovina a Kosovo*) Bosna a
Hercegovina předložila své druhé národní sdělení v listopadu 2013. V letech
1991 až 2001 se celkové emise Bosny a Hercegoviny snížily o 48 %. Za Kosovo nejsou k dispozici žádné údaje. [1] Podle inventárních dat předložených v roce 2014, která
uvádějí údaje o emisích skleníkových plynů do roku 2012. Není-li uvedeno jinak,
jsou údaje o emisích skleníkových plynů podle revidovaného znění pokynů IPCC z
roku 1996 vypočteny za pomoci potenciálu globálního oteplování z druhé
hodnoticí zprávy IPCC. [2] Pro většinu členských států tyto prognózy dosud
nezahrnují očekávané účinky směrnice o energetické účinnosti a nepředpokládají
úplné provedení klimaticko-energetického balíčku. [3] Přibližné údaje o emisích za rok 2013 jsou odhady, které
EEA sestavila v přibližné inventuře emisí skleníkových plynů v EU za rok 2013. [4] Lucembursko v nedávné době vydalo vlastní odhady, podle
kterých byly jeho emise podle rozhodnutí o „sdílení úsilí“ v roce 2013 o 1,61 %
nižší než cíl stanovený v uvedeném rozhodnutí na rok 2013. [5] Viz analýza Evropské agentury pro životní prostředí,
oddíl 4.3 níže. [6] Oblast působnosti balíčku se liší od oblasti působnosti
Kjótského protokolu. Zahrnuje mezinárodní leteckou dopravu, ale vylučuje LULUCF
a emise fluoridu dusitého, NF3. [7] U většiny členských států se jedná o prognózy předložené
v roce 2013. Aktualizované prognózy předložily v roce 2014 dobrovolně tyto
členské státy: CY, IE, LT, LU, PL a RO. U dokumentů předložených členskými
státy provedla EEA kontrolu kvality, doplnění chybějících údajů a úpravy dle
potřeby. U několika členských států bylo nutné provést odhad podílu emisí v
odvětvích, která nespadají do systému ETS. U doplňování údajů a odhadů rozdílu
mezi odvětvími v rámci systému ETS a mimo systém ETS byly použity údaje z
prognózy „základního měření s přijetím opatření“ v rámci politiky klimatu EU z
roku 2013, vycházející z modelů PRIMES a GAINS. Tato prognóza je použita i jako
analýza citlivosti v první dvouleté zprávě EU [SWD(2014) 1]. [8] Přibližné údaje o emisích z roku 2013 jsou odhady, které
EEA sestavila v přibližné inventuře emisí skleníkových plynů v EU za rok 2013
na základě údajů předložených členskými státy do 31. července 2014. Konečné
údaje o emisích budou k dispozici v roce 2015 a bude pro ně použita nová
metodika IPCC pro inventury z roku 2006. [9] Údaje jsou vypočteny s potenciálem globálního oteplování
ze čtvrté hodnoticí zprávy IPCC. [10] Emise v referenčním roce podle rozhodnutí o „sdílení
úsilí“ jsou vypočteny pro každý členský stát, aby byly v souladu s relativními
i absolutními cíli stanovenými v uvedeném rozhodnutí pro rok 2020. [11] MT a CY nemají v prvním kontrolním období stanoven žádný
cíl. [12] EEA 2014 – Why did GHG emissions decrease in the EU
between 1990 and 2012? (Proč se emise skleníkových plynů v EU v letech
1990 až 2012 snížily?)
http://www.eea.europa.eu/publications/why-are-greenhouse-gases-decreasing. [13] Spotřeba primární energie na jednotku HDP. [14] CO2 na jednotku primární energie z fosilních
paliv. [15] Znázorněná dekompozičním faktorem „HDP na obyvatele“ na
obrázku 8. [16] http://www.pa.op.dlr.de/quantify/. [17] Projekt
7. RP „Reducing Emissions
from Aviation by Changing Trajectories for the benefit of Climate“ (Snižování
emisí z letectví změnou trajektorií ve prospěch klimatu) (2010–2014). [18] COM(2014) 15. [19] COM(2014) 520. [20] COM(2014) 330. [21] Viz závěry Evropské rady (http://www.european-council.europa.eu/council-meetings/conclusions).
[22] Viz oddíl 5.3.1.2 [23] COM(2013) 479. [24] Nařízení (ES) č. 443/2009. [25] Nařízení (EU) č. 510/2011. [26] Nařízení (EU) č. 517/2014. [27] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 529/2013/EU. [28] Podle podání AT, DK, IE, NL a UK nejsou příjmů z dražeb
vyhrazeny v jejich národním rozpočtu, a proto je nelze přímo přiřadit na žádné
konkrétní účely. Vykázané údaje se týkají jen příkladů zahrnujících malou část
celkových výdajů spojených s oblastí klimatu. [29] Některé členské státy sice hodlají vynaložit nejméně
50 % příjmů z dražeb na klimatické účely, ale příjmy vybrané v roce 2013
nebyly dosud přiděleny a budou vykázány až v následujících letech (např. FI, LV
a SK). [30] Viz
http://ec.europa.eu/clima/policies/finance/documentation_en.htm. Členské státy
předkládají Evropské komisi informace o finanční a technologické podpoře
poskytnuté rozvojovým zemím do 30. září každého roku. [31] Island musí v prvním kontrolním období omezit nárůst emisí
v průměru pod 10 %. Emise se za toto období snížily v průměru o 2 %. * Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu
a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/99 a se
stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova. Tabulka1: Vykázané příjmy z dražeb povolenek v
systému EU ETS (v milionech EUR) v roce 2013 a podíl těchto
příjmů nebo jejich ekvivalent ve finanční hodnotě, který
byl nebo má být vynaložen na klimatické a energetické účely Země || Celkové vykázané příjmy z dražeb povolenek (v milionech EUR) || Příjmy, které byly nebo mají být vynaloženy na klimatické a energetické účely (vnitrostátní a mezinárodní) || Podíl, který byl nebo má být vynaložen na klimatické a energetické účely DE || 790,3 || 790,3 || 100 % UK (*) || 485,4 || 485,4 || 100 % IT || 385,9 || 192,9 || 50 % ES || 346,1 || 346,1 || 100 % PL || 244,0 || 128,7 || 50 % FR || 219,2 || 219,2 || 100 % EL || 147,6 || 147,6 || 100 % NL || 134,2 || 134,2 || 100 % RO || 122,7 || 91,2 || 74 % BE || 115,0 || nesděleno || nesděleno CZ || 80,7 || 73,2 || 91 % PT || 72,8 || 70,4 || 100 % FI (**) || 67,0 || 33,5 || 50 % SK (***) || 61,7 || 61,7 || 100 % DK || 56,0 || 28,0 || 50 % AT || 55,8 || 29,9 || 66 % BG || 52,6 || 51,3 || 97 % IE || 41,7 || 41,7 || 100 % SE || 35,7 || 17,9 || 50 % HU || 34,6 || 17,3 || 50 % LT || 20,0 || 20,0 || 100 % EE || 18,1 || 9,0 || 50 % SI || 17,7 || 8,9 || 50 % LV (***) || 10,8 || 10,8 || 100 % LU || 5,0 || 2,5 || 50 % MT || 4,5 || 2,9 || 64 % HR || 0 || 0 || - CY || výkaz neposkytnut || || Celkem (***) || 3635,1 (****) || 3052,1 || 87 % (*****) (*) Údaje předložené Spojeným královstvím zahrnují první
dražby povolenek ve třetí fázi systému ETS v roce 2012. (**) Finsko
v současné době směruje veškeré příjmy z dražeb
na oficiální rozvojovou pomoc, včetně financování opatření
v oblasti klimatu, které představuje 50 % těchto
příjmů. Během vykazovaného roku Finsko přidělilo
příjmy v přibližné výši 7 milionů EUR, z čehož byly 2
miliony EUR vynaloženy na mezinárodní klimatické a energetické účely.
Využití zbývajících finančních prostředků bude vykázáno
v následujících letech. (***) Zahrnuje příjmy,
jež má Lotyško a Slovensko vynaložit na klimatické účely
prostřednictvím nového finančního nástroje, který bude přímo
financován z příjmů z dražeb. (****) Nezahrnuje Kypr (který
neposkytl výkazy). (*****) Nezahrnuje Belgii
(která nevykázala podíl příjmů vynaložených na klimatické a
energetické účely) a Kypr. Zdroj: Evropská komise