30.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 399/1

(1)

Společenství si stanovilo za cíl zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob. Pro postupné vytváření tohoto prostoru přijímá Společenství mimo jiné opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, která jsou nutná k řádnému fungování vnitřního trhu.

(2)

Podle čl. 65 písm. c) Smlouvy mají taková opatření zahrnovat odstraňování překážek řádného průběhu občanskoprávních řízení, popřípadě podporou slučitelnosti úprav občanskoprávních řízení v členských státech.

(3)

Evropská rada na zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 vyzvala Radu a Komisi, aby připravily nové předpisy, které jsou nezbytné pro hladkou soudní spolupráci a lepší přístupu k právu, a v této souvislosti byly konkrétně zmíněny platební rozkazy.

(4)

Dne 30. listopadu 2000 přijala Rada společný program Komise a Rady o opatřeních k provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (3). Program počítá s možností zavést zvláštní jednotný nebo harmonizovaný postup, stanovený v rámci Společenství, k získání soudního rozhodnutí v konkrétních oblastech včetně oblasti nesporných nároků. Toto bylo začleněno do Haagského programu přijatého Evropskou radou dne 5. listopadu 2004, který vyzývá k další aktivní práci na evropském platebním rozkazu.

(5)

Dne 20. prosince 2002 přijala Komise zelenou knihu o řízení o evropském platebním rozkazu a opatřeních ke zjednodušení a urychlení řízení o sporech týkajících se drobných pohledávek. Na základě zelené knihy proběhly konzultace o možných cílech a charakteristických rysech jednotného nebo harmonizovaného evropského řízení pro vymáhání nesporných nároků.

(6)

Rychlé a účinné vymáhání splatných pohledávek, které nejsou předmětem žádného právního sporu, je pro hospodářské subjekty v Evropské unii nesmírně důležité, protože prodlení s platbami představují jeden z hlavních důvodů platební neschopnosti, která ohrožuje další existenci zejména malých a středních podniků a vede ke ztrátám vysokého počtu pracovních míst.

(7)

Otázku hromadného vymáhání nesporných nároků se všechny členské státy snaží řešit, většina z nich zavedením zjednodušeného řízení o platebním rozkazu, avšak jak obsah vnitrostátních právních předpisů, tak účinnost postupů se v jednotlivých státech značně liší. Stávající postupy jsou kromě toho v přeshraničních případech často buď nepřípustné nebo neproveditelné.

(8)

Z toho vyplývající překážky, které v přeshraničních případech brání přístupu k účinné spravedlnosti, jakož i narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, které je důsledkem nerovnováhy ve fungování procesních prostředků dostupných věřitelům v různých členských státech, vedou k potřebě právní úpravy Společenství zaručující rovné podmínky věřitelům i dlužníkům v celé Evropské unii.

(9)

Účelem tohoto nařízení je zavedením řízení o evropském platebním rozkazu zjednodušit a urychlit řízení o sporech v přeshraničních případech týkajících se nesporných peněžních nároků a snížit náklady na ně a umožnit volný pohyb evropských platebních rozkazů ve všech členských státech stanovením minimálních norem, díky jejichž dodržování bude zbytečné zahajovat v členském státě výkonu jakékoli mezitímní řízení před uznáním a výkonem.

(10)

Řízení zavedené tímto nařízením by mělo sloužit jako dodatečný a volitelný prostředek pro žalobce, který má nadále možnost využít řízení podle vnitrostátního práva. Toto nařízení také nenahrazuje ani neharmonizuje stávající mechanismy vymáhání nesporných nároků podle vnitrostátního práva.

(11)

Řízení by se v co největší míře mělo zakládat na použití vzorových formulářů pro komunikaci mezi soudem a stranami, což usnadní administrativu spojenou s řízením a umožní využití automatizovaného zpracování údajů.

(12)

Při rozhodování o soudu příslušném pro vydání evropského platebního rozkazu by členské státy měly brát náležitě v úvahu potřebu zajistit přístup ke spravedlnosti.

(13)

V návrhu na vydání evropského platebního rozkazu by žalobce měl být povinen uvést informace, které jsou postačující k jasnému určení nároku a jeho odůvodnění, aby byl žalovaný s to si na základě těchto informací zvolit, zda podá odpor nebo nebude nárok popírat.

(14)

V této souvislosti by měl být žalobce povinen poskytnout popis důkazních prostředků na podporu nároku. Za tím účelem by formulář návrhu měl obsahovat co nejúplnější seznam možných typických důkazních prostředků, jež se obvykle předkládají na podporu peněžních nároků.

(15)

Podání návrhu na vydání evropského platebního rozkazu by mělo být spojeno se zaplacením veškerých příslušných soudních poplatků.

(16)

Soud by měl posoudit návrh včetně otázky příslušnosti soudu a popisu důkazních prostředků na základě informací poskytnutých ve formuláři návrhu. To soudu umožní přezkoumat zjevnou podstatu nároku a mimo jiné vyloučit zjevně neopodstatněné nároky nebo nepřípustné návrhy. Nemělo by být nutné, aby posouzení prováděl soudce.

(17)

Proti odmítnutí návrhu nelze podat opravný prostředek. To však nevylučuje možnost přezkumu rozhodnutí o odmítnutí návrhu u soudu stejného stupně v souladu s vnitrostátním právem.

(18)

V evropském platebním rozkazu by měl být žalovaný informován, že má možnost žalobci zaplatit určenou částku, nebo chce-li nárok popřít, podat ve lhůtě 30 dní odpor. Vedle úplných informací o uplatněném nároku poskytnutých žalobcem by žalovaný měl být poučen o právním významu evropského platebního rozkazu a zejména o důsledcích nepopření nároku.

(19)

Vzhledem k rozdílům mezi členskými státy, pokud jde o pravidla občanského soudního řízení, a zejména pravidla pro doručování písemností, je nezbytné stanovit konkrétní a podrobnou definici minimálních norem, které by měly v souvislosti s evropským platebním rozkazem platit. Zejména, pokud jde o splnění těchto norem, nelze považovat za dostatečný jakýkoli způsob doručení evropského platebního rozkazu, který se opírá o právní domněnku.

(20)

Všechny způsoby doručování uvedené v článcích 13 a 14 jsou charakterizovány buď naprostou jistotou (článek 13) nebo velmi vysokým stupněm pravděpodobnosti (článek 14), že se doručovaný dokument dostal ke svému adresátovi.

(21)

Osobní doručení určitým osobám jiným než samotnému žalovanému podle čl. 14 odst. 1 písm. a) a b) by mělo být považováno za splňující požadavky těchto ustanovení pouze v případě, že tyto osoby evropský platební rozkaz skutečně přijaly nebo obdržely.

(22)

Článek 15 by měl být používán na situace, kdy se žalovaný nemůže u soudu zastupovat sám, jak tomu je v případě právnických osob, a kdy osoba, která jej zastupuje, je určena zákonem, jakož i na situace, kdy žalovaný zmocnil k zastupování v konkrétním řízení jinou osobu, zejména právního zástupce.

(23)

K podání odporu může žalovaný použít vzorového formuláře uvedeného v tomto nařízení. Soudy by však měly zohledňovat i jiné písemné formy odporu, jsou-li jasně vyjádřeny.

(24)

Podáním odporu ve lhůtě by mělo být řízení o evropském platebním rozkazu ukončeno, což by mělo vést k automatickému převedení věci do běžného občanského soudního řízení, pokud žalobce výslovně nepožádá, aby v takovém případě řízení skončilo. Pro účely tohoto nařízení by se pojem „běžné občanské soudní řízení“ neměl nezbytně vykládat ve významu, který má podle vnitrostátního práva.

(25)

Po uplynutí lhůty k podání odporu by žalovaný měl mít v některých výjimečných případech právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu. Přezkum prováděný ve výjimečných případech by neměl znamenat, že je žalovanému poskytnuta další příležitost podat odpor. Během přezkumného řízení by se podstata nároku neměla hodnotit nad rámec důvodů vyplývajících z výjimečných okolností, na které se žalovaný odvolává. Jiné výjimečné okolnosti by mohly zahrnovat situaci, kdy je evropský platební rozkaz založen na nepravdivých informacích uvedených ve formuláři návrhu.

(26)

Soudní poplatky podle článku 25 by neměly zahrnovat například odměny za právní zastoupení nebo náklady na doručení písemností subjektem jiným, než je soud.

(27)

Na evropský platební rozkaz vydaný v jednom členském státě, který se stal vykonatelným, by se mělo pro účely výkonu pohlížet tak, jako kdyby byl vydán v členském státě, v němž se o jeho výkon žádá. Ze vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti v členských státech vyplývá, že na základě rozhodnutí soudu pouze jednoho členského státu lze mít za to, že jsou splněny všechny podmínky pro vydání evropského platebního rozkazu a že rozkaz může být vykonán ve všech ostatních členských státech i bez soudního přezkumu řádného používání minimálních procesních norem v členském státě, kde má být rozkaz vykonán. Aniž jsou dotčena ustanovení tohoto nařízení, zejména minimální normy stanovené v čl. 22 odst. 1 a 2 a v článku 23, měly by se postupy pro výkon evropského platebního rozkazu i nadále řídit vnitrostátním právem.

(28)

Pro účely výpočtu lhůt by se mělo použít nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (4). O tom by měl být žalovaný poučen a také by měl být informován o tom, že budou zohledněny státní svátky členského státu, ve kterém se nachází soud, který vydává evropský platební rozkaz.

(29)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zavedení jednotného rychlého a účinného mechanismu vymáhání nesporných peněžních nároků v celé Evropské unii, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků nařízení lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(30)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5).

(31)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámily Spojené království a Irsko své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(32)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko přijímání tohoto nařízení neúčastní, a proto pro ně není závazné ani použitelné,

a)

zavedením řízení o evropském platebním rozkazu zjednodušit a urychlit soudní řízení týkající se nesporných peněžních nároků v přeshraničních případech a snížit náklady na ně;

a

b)

umožnit volný pohyb evropských platebních rozkazů ve všech členských státech stanovením minimálních norem, díky jejichž dodržování je zbytečné zahajovat v členském státě výkonu jakékoli mezitímní řízení před uznáním a výkonem.

a)

majetková práva vyplývající z manželských vztahů, závětí a dědictví;

b)

úpadky, vyrovnání a podobná řízení;

c)

sociální zabezpečení;

d)

nároky z mimosmluvních závazků, pokud:

1.

„členským státem původu“ členský stát, v němž byl vydán evropský platební rozkaz;

2.

„členským státem výkonu“ členský stát, v němž se žádá o výkon evropského platebního rozkazu;

3.

„soudem“ jakýkoli orgán v členském státě, který je příslušný k řízení o evropském platebním rozkazu nebo k jakýmkoli jiným souvisejícím záležitostem;

4.

„soudem původu“ soud, který vydává evropský platební rozkaz.

a)

jména a adresy stran a případně jejich zástupců a název a adresa soudu, ke kterému se návrh podává;

b)

výše nároku, včetně jistiny a případně úroku, smluvních pokut a nákladů;

c)

v případě požadovaného úroku úroková sazba a období, za něž je tento úrok požadován, pokud není k jistině automaticky připočten zákonný úrok podle právních předpisů členského státu původu;

d)

žalobní důvod včetně popisu okolností, kterých se žalobce dovolává jako základu nároku a případně požadovaného úroku;

e)

popis důkazních prostředků podporujících nárok;

f)

odůvodnění příslušnosti soudu,

a

g)

přeshraniční povaha případu ve smyslu článku 3.

a)

nejsou splněny požadavky stanovené v článcích 2, 3, 4, 6 a 7,

nebo

b)

nárok je zjevně neopodstatněný,

nebo

c)

žalobce neodpoví ve lhůtě stanovené soudem podle čl. 9 odst. 2,

nebo

d)

žalobce neodpoví ve lhůtě stanovené soudem nebo odmítne návrh soudu podle článku 10.

a)

zaplatit žalobci částku uvedenou v rozkazu,

nebo

b)

napadnout rozkaz podáním odporu u soudu původu do 30 dnů ode dne, kdy mu byl rozkaz doručen.

a)

rozkaz byl vydán pouze na základě informací poskytnutých žalobcem, které nebyly soudem ověřovány;

b)

rozkaz se stane vykonatelným, pokud nebude u soudu podán odpor podle článku 16;

c)

pokud bude podán odpor, bude řízení pokračovat před příslušnými soudy členského státu původu v souladu s pravidly běžného občanského soudního řízení, pokud žalobce výslovně nepožádal, aby v takovém případě řízení skončilo.

a)

osobní doručení, při němž žalovaný podepíše potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí;

b)

osobní doručení, při němž příslušná osoba, která doručení uskutečnila, podepíše dokument, v němž uvede, že žalovaný dokument přijal nebo odepřel přijetí bez jakéhokoli oprávněného důvodu, a datum doručení;

c)

doručení poštou, při němž žalovaný podepíše a odešle zpět potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí;

d)

doručení elektronickými prostředky, jako je fax nebo elektronická pošta, při němž žalovaný podepíše a odešle zpět potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí.

a)

osobní doručení na osobní adresu žalovaného osobám, které žijí ve stejné domácnosti jako žalovaný nebo jsou tam zaměstnány;

b)

v případě, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou nebo právnickou osobou, osobní doručení na obchodní adresu žalovaného osobám, které žalovaný zaměstnává;

c)

uložení rozkazu v poštovní schránce žalovaného;

d)

uložení rozkazu na poště nebo u příslušných veřejných orgánů a vložení písemného oznámení o tomto uložení do poštovní schránky žalovaného za předpokladu, že je dokument v písemném oznámení jasně označen jako dokument soudu nebo že je v dokumentu poukázáno na to, že doručení se na základě uvedeného oznámení pokládá za uskutečněné a že počínají běžet lhůty;

e)

doručení poštou bez dokladu podle odstavce 3, pokud má žalovaný adresu v členském státě původu;

f)

doručení elektronickými prostředky s automatickým potvrzením o doručení za předpokladu, že žalovaný s tímto způsobem doručení výslovně souhlasil předem.

a)

dokladu podepsaného příslušnou osobou, která doručení uskutečnila, s uvedením:

nebo

b)

potvrzení o přijetí osobou, jíž byl rozkaz doručen podle odst. 1 písm. a) a b).

a)

nebo

b)

žalovaný nemohl popřít nárok z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které nezavinil,

a)

vyhotovení evropského platebního rozkazu prohlášeného soudem původu za vykonatelný, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti,

a

b)

v případě potřeby překlad evropského platebního rozkazu do úředního jazyka členského státu výkonu, nebo pokud má tento členský stát více úředních jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků soudního řízení v místě, kde se o výkon usiluje, v souladu s právními předpisy tohoto členského státu, anebo do jiného jazyka, který členský stát výkonu označil za přijatelný. Každý členský stát může označit úřední jazyk či jazyky orgánů Evropské unie, které nejsou jeho úředními jazyky a které jsou pro něj v případě evropského platebního rozkazu přijatelné. Překlad musí být ověřen osobou k tomu oprávněnou v jednom z členských států.

a)

se dřívější rozhodnutí nebo rozkaz týkaly téže věci mezi stejnými stranami,

a

b)

dřívější rozhodnutí nebo rozkaz splňují podmínky nezbytné pro jejich uznání v členském státě výkonu,

a

c)

proti neslučitelnosti nemohla být při soudním řízení v členském státě původu vznesena námitka.

a)

omezit vykonávací řízení na ochranná opatření,

nebo

b)

podmínit výkon složením jistoty, kterou sám určí,

nebo

c)

za výjimečných okolností vykonávací řízení zastavit.

a)

pro žalobce, pokud jde o návrh na vydání evropského platebního rozkazu;

b)

pro žalovaného, pokud jde o odpor proti evropskému platebnímu rozkazu.

a)

nákladech na doručování písemností,

a

b)

orgánech příslušných pro výkon pro účely článků 21, 22 a 23,

a)

soudy, které jsou příslušné vydávat evropský platební rozkaz,

b)

přezkumná řízení a příslušné soudy pro účely článku 20,

c)

prostředky komunikace přijatelné pro účely řízení o evropském platebním rozkazu, které jsou dostupné soudům,

d)

jazyky přijatelné podle čl. 21 odst. 2 písm. b).