Kasační opravný prostředek podaný dne 8. března 2023 Hecht Pharma GmbH proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 11. ledna 2023 ve věci T-346/21, Hecht Pharma GmbH v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví

(Věc C-142/23 P)

(2023/C 179/26)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Hecht Pharma GmbH (zástupci: C. Sachs a J. Sachs, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví a Gufic BioSciences Ltd.

Návrhová žádání

Bude-li kasační opravný prostředek připuštěn, účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka tvrdí, že se kasační opravný prostředek týká procesních vad a otázek, které při výkladu čl. 18 odst. 1 nařízení 2017/1001 (1) ve světle bodu 28 jeho odůvodnění, a pokud jde o výrobky zařazené do třídy 5 „léčivé přípravky“, jdou nad rámec napadeného rozhodnutí a mají zásadní význam.

Tvrdí, že na základě doslovného významu výrazu „léčivý přípravek“ veřejnost očekává, že přípravek bude schopen působit preventivně proti lidským onemocněním, zmírňovat je a léčit.

Podle ní Tribunál nevycházel při svém posouzení z významu údaje „Ayurvedic Medicine“ uvedeného na obalu, ale zohlednil pouze výraz „Medicine“ ve významu „léčivý přípravek“, čímž nezohlednil všechny skutečnosti a okolnosti.

Tribunál dospěl k závěru, že výrobek je léčivým přípravkem podle své prezentace na základě údajů uvedených na obalu (ajurvédská medicína a její indikace). Podle navrhovatelky se přitom nejedná o léčivý přípravek v doslovném smyslu, ale pouze se jako takový prezentuje. Soudní dvůr rozhodl, že léčivé přípravky podle své prezentace nemají účinky, které jsou spotřebitelé oprávněni očekávat. Z důvodu neúčinnosti se Soudní dvůr snaží spotřebitele před léčivými přípravky podle jejich prezentace chránit (rozsudky ze dne 15. ledna 2009, Hecht-Pharma, C-140/07, EU:C:2009:5, bod 25, a ze dne 15. listopadu 2007, Komise v. Německo, C-319/05, nezveřejněný, EU:C:2007:678, bod 61). Použití, které je způsobilé zajistit zachování práv, je tedy v případě léčivého přípravku podle své prezentace vyloučeno, neboť podle článku 87 směrnice 2001/83/ES (2) nesmí být předmětem reklamy.

Navrhovatelka tvrdí, že pro žádnou kategorii výrobků výrobek, který podle všeho patří pouze do této kategorie výrobků, v zásadě nemusí založit užívání způsobilé zajistit ochranu práv. Pokud se totiž jako takový prezentuje prostřednictvím údajů uvedených na obalech, třebaže samotný výrobek neodpovídá vlastnostem kategorie výrobků, nejsou splněny podmínky bodu 28 odůvodnění a čl. 18 odst. 1 nařízení 2017/1001.

Podle navrhovatelky je třeba skutečné užívání ochranné známky posuzovat na základě souhrnu skutečností a okolností, které jsou způsobilé prokázat její skutečné obchodní užívání, zejména pak na tom, zda je její užívání možno v dotyčném hospodářském odvětví považovat za dostatečné pro udržení nebo získání podílu na trhu pro léčivé přípravky chráněné ochrannou známkou, na povaze těchto výrobků nebo služeb, na vlastnostech trhu a na rozsahu a četnosti užívání ochranné známky.

Mimoto skutečné užívání ochranné známky nelze prokázat na základě pravděpodobností nebo domněnek, ale musí se zakládat na konkrétních a objektivních prvcích, které prokazují skutečné a dostatečné užívání ochranné známky na relevantním trhu.

Podle bodu 28 odůvodnění a čl. 18 odst. 1 nařízení 2017/1001 zahrnuje používání obecných výrazů pouze výrobky, na které se jednoznačně vztahuje doslovný význam takového výrazu.

Podle navrhovatelky obal neuvádí výraz „léčivý přípravek“, ale výraz „Ayurvedic Medicine“. Dokumenty předložené vedlejší účastnicí označovaly výrobky jako „ajurvédskou medicínu“, a nikoli jako léčivé přípravky. Tribunál jednoduše vyložil výraz „Medicine“ jako označující „léčivé přípravky“, a tedy uvedl pouhou domněnku, ale nevyložil výraz „Ayurvedic Medicine“ jako takový.

Navrhovatelka tvrdí, že nejenže odkázala na zákony v Indii, zemi původu výrobku, ale rovněž nabídla prostřednictvím dotázání zmocněného zástupce indického federálního orgánu důkaz o tom, že i v Indii je rozlišováno mezi léčivými přípravky a „ajurvédskou medicínou“.

Tribunál konstatoval, že relevantní soudní a správní rozhodnutí označila dotčený výrobek za „neškodné léčivo“. Nezohlednil navrhovatelkou předložené dokumenty, podle nichž byla v Německu registrace zamítnuta z důvodu významných toxikologických účinků a podle nichž následná soudní řízení s konečnou platností toto rozhodnutí potvrdila.

Správní stanovisko nemůže v Německu zrušit pravomocný rozsudek. Tribunál byl ale opačného názoru.

Tribunál konstatoval, že lékařský předpis je indicií léčivého přípravku, což navrhovatelka ostatně údajně nezpochybnila. Ta tvrdí, že to není pravda. Na jednání zástupce navrhovatelky výslovně uvedl, že na základě terapeutické svobody mohou v Německu lékaři předepisovat dokonce i potraviny. Tribunál předpokládal, že spotřebitelé budou považovat výrobek za léčivý přípravek z důvodu jeho prezentace. Nezohlednil znalosti odborných kruhů, které si pravděpodobně byly velmi dobře vědomy, že výrobky „ajurvédské medicíny“ jsou neúčinné a že dotčený výrobek nebyl povolen.

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (kodifikované znění) (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. 2001, L 311, s. 67).