52021IP0262

Este documento é um excerto do sítio EUR-Lex

EUROPA
Eur-Lex Página inicial
EUR-Lex - 52021IP0262 - PT

Ajuda

Conselhos para pesquisar

Necessita de mais opções de pesquisa? Utilize a Pesquisa avançada

Documento 52021IP0262

Ajuda

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2021 o odpovídající ochraně osobních údajů ze strany Spojeného království (2021/2594(RSP))

Úř. věst. C 15, 12.1.2022, pp. 218-227 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

HTML

PDF

Jornal Oficial

12.1.2022

Úřední věstník Evropské unie

C 15/218

P9_TA(2021)0262

Odpovídající ochrana osobních údajů ze strany Spojeného království

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2021 o odpovídající ochraně osobních údajů ze strany Spojeného království (2021/2594(RSP))

(2022/C 15/23)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), zejména na její články 7, 8, 16, 47 a 52,

—	s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. července 2020 ve věci C-311/18, Data Protection Commissioner v. Facebook Ireland Limited, Maximillian Schrems (Schrems II) (1),

—	s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14, Maximillian Schrems v. Data Protection Commissioner (Schrems I) (2),

—	s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 2020 ve věci C-623/17, Privacy International v. Secretary of State of Foreign and Commonwealth affairs (3),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (4),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2018 o přiměřenosti ochrany poskytované štítem EU–USA na ochranu soukromí (5),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2018 o využívání údajů uživatelů Facebooku společností Cambridge Analytica a jeho dopadu na ochranu údajů (6),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2021 o rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. července 2020 – komisař pro ochranu údajů v. Facebook Ireland Limited, Maximilian Schrems („Schrems II“), případ C-311/18 (7),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2020 o přezkumu obchodní politiky EU (8),

—	s ohledem na dohodu ze dne 31. prosince 2020 o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé (9),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2021 o výsledcích jednání mezi EU a Spojeným královstvím (10),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (11) (GDPR),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů a o volném pohybu těchto údajů (12) (směrnice o prosazování práva v oblasti ochrany údajů),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (13),

—	s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 10. ledna 2017 nařízení o respektování soukromého života a ochraně osobních údajů v elektronických komunikacích COM(2017)0010), který předložila Komise, a na postoj Evropského parlamentu k tomuto návrhu přijatý dne 20. října 2017 (14),

—

s ohledem na doporučení Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (EDPB), včetně jeho prohlášení ze dne 9. března 2021 o nařízení o soukromí a elektronických komunikacích a jeho doporučení č. 01/2020 ze dne 10. listopadu 2020 o opatřeních, která doplňují nástroje pro předávání s cílem zajistit soulad s úrovní ochrany osobních údajů v EU,

—	s ohledem na referenční rámec pro odpovídající ochranu, který dne 6. února 2018 přijala pracovní skupina pro ochranu údajů zřízená podle článku 29 a který potvrdila EDPB,

—	s ohledem na doporučení EDPB č. 01/2021 ze dne 2. února 2021 týkající se referenčního rámce pro odpovídající ochranu podle směrnice o prosazování práva v oblasti ochrany údajů,

—	s ohledem na návrhy rozhodnutí o odpovídající ochraně zveřejněné Komisí dne 19. února 2021, z nichž jedno bylo přijato podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů (15) a druhé podle směrnice o prosazování práva v oblasti ochrany údajů (16),

—	s ohledem na stanoviska EDPB 14/2021 a 15/2021 ze dne 13. dubna 2021 týkající se návrhu prováděcího rozhodnutí Evropské komise podle směrnice (EU) 2016/680 o odpovídající ochraně osobních údajů ve Spojeném království,

—	s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP) a Úmluvu Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat a na protokol o změně této úmluvy („úmluva 108+“), jichž je Spojené království signatářem;

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí,

—	s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

—	s ohledem na návrh usnesení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

vzhledem k tomu, že schopnost předávat osobní údaje přes hranice může být klíčovou hnací silou inovací, produktivity a hospodářské konkurenceschopnosti a má zásadní význam pro účinnou spolupráci v boji proti přeshraniční organizované a závažné trestné činnosti a v boji proti terorismu, který stále více závisí na výměně osobních údajů;

vzhledem k tomu, že ve svém rozsudku Schrems I Soudní dvůr EU poukázal na to, že nerozlišující přístup zpravodajských služeb k obsahu elektronických komunikací porušuje podstatu práva na důvěrnost sdělení, jak je stanoveno v článku 7 Listiny, a že Spojené státy neposkytují osobám, které nejsou občany USA, dostatečné opravné prostředky proti hromadnému sledování, což je v rozporu s článkem 47 Listiny;

vzhledem k tomu, že Spojené království je tradičně důležitým obchodním partnerem mnoha členských států EU a blízkým spojencem v oblasti bezpečnosti; vzhledem k tomu, že EU a Spojené království by měly tuto úzkou spolupráci zachovat i přes vystoupení Spojeného království z EU, neboť to bude přínosné pro obě strany;

vzhledem k tomu, že evropské podniky potřebují právní srozumitelnost a jistotu, neboť schopnost předávat osobní údaje přes hranice je stále důležitější pro všechny typy společností, které dodávají zboží a služby v mezinárodním měřítku; vzhledem k tomu, že rozhodnutí o odpovídající ochraně týkající se Spojeného království podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů je nanejvýš důležité, neboť mnoho evropských podniků obchoduje přes Lamanšský průliv, zejména s ohledem na skutečnost, že brexit je stále velmi čerstvý a předávání údajů v rámci Unie nepodléhá omezením; vzhledem k tomu, že pokud by nebyl přijat žádný spolehlivý rámec pro odpovídající ochranu, mohlo by to vést k narušení přeshraničního předávání osobních údajů v rámci obchodu mezi EU a Spojeným královstvím a k vysokým nákladům na dodržování předpisů;

vzhledem k tomu, že dohoda o obchodu a spolupráci obsahuje řadu záruk a podmínek pro výměnu příslušných osobních údajů v souvislosti s prosazováním práva; vzhledem k tomu, že jednání o toku osobních údajů probíhala souběžně s jednáními o dohodě o obchodu a spolupráci, avšak nebyla uzavřena do skončení přechodného období dne 31. prosince 2020; vzhledem k tomu, že do dohody o obchodu a spolupráci byla jako prozatímní řešení začleněna „překlenovací doložka“ podmíněná závazkem Spojeného království, že svůj stávající režim ochrany údajů nezmění, aby bylo zajištěno, že tok údajů mezi Spojeným královstvím a EU bude zachován až do přijetí rozhodnutí o odpovídající ochraně; vzhledem k tomu, že původní čtyřměsíční lhůta byla prodloužena do konce června 2021;

vzhledem k tomu, že posouzení, které Komise provedla před tím, než předložila návrh prováděcího rozhodnutí, nebylo úplné ani v souladu s požadavky Soudního dvora EU na posouzení odpovídající úrovně, na což výbor EDPB upozornil ve svých stanoviscích k odpovídající ochraně, kde doporučuje Komisi, aby dále posoudila konkrétní aspekty právních předpisů Spojeného království a praxe týkající se hromadného sběru informací, jejich zveřejňování v zahraničí a mezinárodních dohod v oblasti sdílení zpravodajských informací, dalšího využívání informací shromážděných pro účely prosazování práva a nezávislosti soudních komisařů;

vzhledem k tomu, že Komise nezohlednila některé aspekty právních předpisů nebo zvyklostí Spojeného království, což vedlo k vypracování návrhů prováděcích rozhodnutí, které nejsou v souladu s právem EU; vzhledem k tomu, že článek 45 obecného nařízení o ochraně osobních údajů stanoví, že při posuzování úrovně ochrany vezme Komise v úvahu zejména příslušné právní předpisy, obecné i odvětvové, včetně těch, které se týkají veřejné bezpečnosti, obrany, národní bezpečnosti a trestního práva a přístupu orgánů veřejné moci k osobním údajům, jakož i provádění těchto právních předpisů, pravidla ochrany údajů, profesní pravidla a související bezpečnostní opatření, včetně pravidel dalšího předávání osobních údajů do další třetí země nebo mezinárodní organizaci, která jsou v dané třetí zemi nebo mezinárodní organizaci dodržována, judikaturu a mezinárodní závazky, které daná třetí země nebo mezinárodní organizace přijala, nebo jiné závazky vyplývající z právně závazných úmluv nebo nástrojů, jakož i z její účasti v mnohostranných či regionálních systémech, zejména pokud jde o ochranu osobních údajů, což zahrnuje mezinárodní dohody v jiných oblastech, jejichž součástí je přístup k údajům nebo sdílení informací, a proto je nezbytné posouzení takových mezinárodních dohod;

vzhledem k tomu, že Soudní dvůr EU v rozsudku ve věci Schrems I jasně uvedl, že Komise je „při přezkumu úrovně ochrany poskytované třetí zemí povinna posoudit obsah pravidel platných v této zemi, která vyplývají z vnitrostátních předpisů nebo mezinárodních závazků této země, jakož i praxi směřující k zajištění dodržování těchto pravidel, přičemž musí Komise podle čl. 25 odst. 2 směrnice 95/46/ES přihlédnout ke všem okolnostem souvisejícím s předáním osobních údajů do třetí země“ (bod 75);

vzhledem k tomu, že činnost zpravodajských služeb a sdílení informací se třetími zeměmi jsou vyloučeny z působnosti právních předpisů EU, pokud jde o členské státy, neboť patří do působnosti nezbytného posouzení odpovídající úrovně ochrany osobních údajů poskytované třetími zeměmi, jak potvrdil Soudní dvůr ve svých rozsudcích ve věcích Schrems I a II;

J.	vzhledem k tomu, že normy v oblasti ochrany údajů nejsou založeny pouze na stávajících právních předpisech, ale také na jejich uplatňování v praxi, a vzhledem k tomu, že Komise při přípravě svého rozhodnutí posuzovala pouze právní předpisy, a nikoli jejich skutečné uplatňování v praxi;

vzhledem k tomu, že Komise v současné době uznává, že dvanáct třetích zemí poskytuje odpovídající ochranu podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů, a nedávno v tomto ohledu uzavřela rozhovory s Korejskou republikou; vzhledem k tomu, že Spojené království je první zemí, u níž Komise navrhuje přijmout rozhodnutí o odpovídající ochraně podle směrnice o prosazování práva;

vzhledem k tomu, že případ Spojeného království se liší ode všech předchozích posouzení odpovídající ochrany, neboť se týká bývalého členského státu EU, který začlenil ustanovení obecného nařízení o ochraně osobních údajů do svého vnitrostátního práva a navíc stanovil, že všechny „vnitrostátní právní předpisy odvozené od práva EU“, včetně právních předpisů provádějících směrnici o prosazování práva, budou po skončení přechodného období nadále platit;

I. OBECNÉ NAŘÍZENÍ O OCHRANĚ OSOBNÍCH ÚDAJŮ

Obecné poznámky

konstatuje, že Spojené království je signatářem Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a Úmluvy Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat; očekává, že Spojené království zajistí tentýž minimální rámec ochrany údajů, přestože opustilo Evropskou unii;

vítá závazek Spojeného království respektovat demokracii a právní stát a chránit a uplatňovat na vnitrostátní úrovni základní práva, jako jsou práva stanovená v EÚLP, včetně vysoké úrovně ochrany údajů; připomíná, že se jedná o základní podmínku umožňující spolupráci EU se Spojeným královstvím; připomíná, že navzdory tomu, že článek 8 EÚLP o právu na soukromí je součástí vnitrostátního práva Spojeného království prostřednictvím zákona o lidských právech z roku 1998 a zvykového práva prostřednictvím nového deliktu spočívajícího ve zneužívání soukromých informací, vláda hlasovala proti začlenění základního práva na ochranu osobních údajů;

zdůrazňuje, že se EU při přípravě spolehlivých pravidel ochrany údajů v rámci GDPR rozhodla pro přístup zaměřený na lidská práva a je proto hluboce znepokojena znepokojen veřejnými prohlášeními předsedy vlády Spojeného království, v nichž uvedl, že Spojené království bude usilovat o odchýlení se od pravidel EU pro ochranu údajů a hodlá v této oblasti zavést vlastní „svrchovanou“ kontrolu; domnívá se, že národní strategie Spojeného království v oblasti údajů z roku 2020 představuje posun od ochrany osobních údajů k širšímu využívání a sdílení údajů, což je neslučitelné se zásadami spravedlnosti, minimalizace údajů a omezení účelu podle GDPR; konstatuje, že výbor EDPB ve svých stanoviscích k odpovídající ochraně upozornil, že by to mohlo vést k rizikům v oblasti ochrany osobních údajů převáděných z EU;

zdůrazňuje, že právoplatná rozhodnutí o odpovídající ochraně ve velké míře přispívají k ochraně základních práv jednotlivců a právní jistotě pro společnosti; zdůrazňuje však, že rozhodnutí o odpovídající ochraně, která nejsou založená na dostatečných posouzeních a nejsou Komisí řádně prosazována, mohou mít při napadnutí u soudu opačný účinek;

zdůrazňuje, že posouzení, které Komise provedla před tím, než předložila návrh prováděcího rozhodnutí, nebylo úplné ani v souladu s požadavky Soudního dvora EU na posouzení odpovídající úrovně, na což výbor EDPB upozornil ve svých stanoviscích k odpovídající ochraně, kde doporučuje Komisi, aby dále posoudila konkrétní aspekty právních předpisů Spojeného království a praxe týkající se hromadného sběru informací, jejich zveřejňování v zahraničí a mezinárodních dohod v oblasti sdílení zpravodajských informací, dalšího využívání informací shromážděných pro účely prosazování práva a nezávislosti soudních komisařů;

Vymáhání obecného nařízení o ochraně osobních údajů

vyjadřuje znepokojení nad nedostatečným a často dokonce neexistujícím prosazováním GDPR ze strany Spojeného království v době, kdy doposud bylo členem EU; poukazuje zejména na to, že úřad britského komisaře pro informace (ICO) v minulosti GDPR řádně nevymáhal; poukazuje na příklad, kdy komisař pro informace uzavřel stížnost týkající se reklamní technologie poté, co uspořádala dvě akce zúčastněných stran, vypracovala zprávu (dále jen „aktualizovaná zpráva o Adtech“) a uvedla, že „odvětví reklamních technologií není dostatečně zralé, pokud jde o pochopení požadavků na ochranu údajů“, neboť nevyužívá žádné ze svých pravomocí k vynucování práva (17); je znepokojen tím, že toto neprosazování právních předpisů představuje strukturální problém, jak je stanoveno v politice regulačních opatření ICO, v níž se výslovně uvádí, že „ve většině případů uplatňujeme své pravomoci pouze v těch nejzávažnějších případech, které představují nejvážnější porušení povinností v oblasti práva na informace. K těm obvykle patří zlovolné, úmyslné nebo nedbalostní činy nebo opakované porušování povinností týkajících se práva na informace, které způsobují újmu nebo škodu jednotlivcům“; zdůrazňuje, že v praxi to znamená, že u velkého počtu porušení právních předpisů o ochraně údajů ve Spojeném království proto nebyla zjednávána náprava;

bere na vědomí národní strategii Spojeného království v oblasti údajů aktualizovanou dne 9. prosince 2020, která naznačuje, že dojde k přechodu od ochrany osobních údajů k širšímu využívání a sdílení údajů; poukazuje na to, že postoj uvedený ve strategii, tj. že „neposkytování údajů může mít negativní vliv na společnost“, není slučitelný se zásadami minimalizace údajů a omezení účelu podle GDPR a primárního práva;

bere na vědomí, že výbor pro ústavní záležitosti v roce 2004 (18) a výbor pro veřejné záležitosti parlamentu Spojeného království v roce 2014 (19) doporučily zabezpečit nezávislost komisaře tím, že se stane úředníkem parlamentu a nebude jej již jmenovat ministr pro digitální média a sport; lituje toho, že toto doporučení nebylo uvedeno do praxe;

Zpracování údajů pro účely imigrační kontroly

konstatuje, že právní předpisy Spojeného království o ochraně údajů obsahují výjimku z některých aspektů základních práv a zásad ochrany údajů, jako je právo na přístup a právo subjektu údajů vědět, s kým byly jeho údaje sdíleny, pokud by taková ochrana „poškodila účinnou imigrační kontrolu“; zdůrazňuje, že monitorování a dodržování uplatňování výjimky je třeba provádět v souladu s normami stanovenými v referenčním rámci pro odpovídající ochranu, který vyžaduje posouzení postupů a zásad, přičemž poukazuje na to, že „je potřebné zohlednit nejen obsah pravidel vztahujících se na osobní údaje předávané třetí zemi …, ale i systém zavedený v zájmu zabezpečení účinnosti těchto pravidel“; uznává, že tuto výjimku, kterou mohou využít všichni správci údajů ve Spojeném království, schválil úřad ICO a soud a že je možné ji uplatnit pouze případ od případu, a to nezbytným a přiměřeným způsobem; připomíná, že nedávno byly odhaleny informace, podle nichž bylo v souvislosti se zpracováním údajů ze strany ministerstva vnitra od 1. dubna 2018 do 31. března 2019 podáno 17 780 žádostí o přístup k údajům týkajících se 146,75 milionů subjektů údajů, a že tato „imigrační výjimka“ byla využita u více než 70 % žádostí subjektů údajů, které byly ministerstvu vnitra předloženy v roce 2020 (20); zdůrazňuje, že dokonce i v případech, kdy ministerstvo vnitra výjimku využilo, nebyl přístup k informacím zcela odepřen, ale byl pouze omezen na upravené dokumenty;

10.

konstatuje, že tato výjimka se nyní vztahuje na občany EU, kteří pobývají nebo hodlají pobývat ve Spojeném království; je hluboce znepokojen tím, že tato výjimka odstraňuje klíčové příležitosti pro odpovědnost a opravné prostředky, a zdůrazňuje, že se nejedná o odpovídající úroveň ochrany;

11.

opakuje, že je vážně znepokojen výjimkou pro práva subjektů údajů v imigrační politice Spojeného království; opakuje svůj postoj, že výjimku týkající se zpracování osobních údajů pro účely přistěhovalectví podle zákona Spojeného království o ochraně údajů je třeba před vydáním právoplatného rozhodnutí o odpovídající ochraně změnit, jak to opakovaně vyjádřil, mimo jiné ve svém usnesení ze dne 12. února 2020 o návrhu mandátu pro jednání o novém partnerství se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (21) a ve stanovisku Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci z 5. února 2021 (22); vyzývá Komisi, aby usilovala o odstranění „imigrační výjimky“ nebo zaručila, aby byla reformována tak, aby tato výjimka a její používání poskytovaly dostatečné záruky pro subjekty údajů a nebyly v rozporu se standardy, které se od třetí země očekávají;

Hromadné sledování

12.

připomíná odhalení týkající se hromadného sledování ze strany USA a Spojeného království, která zveřejnil oznamovatel Edward Snowden; připomíná, že program Spojeného království „Tempora“ řízený britskou zpravodajskou službou GCHQ (Government Communications Headquarters), zachycuje komunikaci v reálném čase prostřednictvím kabelů optické páteřní sítě internetu a zaznamenává údaje, aby mohly být později zpracovány a mohly v nich být vyhledáváno; připomíná, že toto hromadné sledování obsahu komunikace a metadat probíhá bez ohledu na to, zda existuje nějaké konkrétní podezření nebo cílová data;

13.

připomíná, že v rozsudcích ve věcech Schrems I a Schrems II Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že hromadný přístup k obsahu soukromých komunikací se dotýká podstaty práva na soukromí a že v takových případech již není zapotřebí posuzovat jeho nezbytnost nebo přiměřenost; zdůrazňuje, že tyto zásady se vztahují na předávání údajů do jiných třetích zemí, než je USA, včetně Spojeného království;

14.

připomíná své usnesení ze dne 12. března 2014, v němž konstatoval, že programy hromadného nerozlišujícího sledování, které nevycházejí z žádného podezření a které provádí britská zpravodajská služba GCHQ, nejsou slučitelné se zásadami nezbytnosti a proporcionality v demokratické společnosti a nejsou přiměřené podle právních předpisů EU na ochranu údajů; uznává, že Spojené království od té doby výrazně reformovalo své právní předpisy týkající se sledování a zavedlo záruky, které jdou nad rámec podmínek stanovených Soudním dvorem Evropské unie (SDEU) v jeho rozsudku ve věci Schrems II (23) a záruk stanovených právními předpisy o sledování ve většině členských států; vítá zejména poskytnutí plného přístupu k účinné soudní ochraně; připomíná, že zvláštní zpravodaj OSN pro právo na soukromí uvítal silné záruky zavedené zákonem o vyšetřovacích pravomocích z roku 2016, pokud jde o nezbytnost, proporcionalitu a nezávislé schválení soudním orgánem;

15.

připomíná, že v září 2018 Evropský soud pro lidská práva potvrdil, že programy hromadného zachycování a uchovávání údajů Spojeného království, včetně Tempory, jsou „nezákonné a neslučitelné s podmínkami nezbytnými pro demokratickou společnost (24)“;

16.

považuje za nepřijatelné, že návrhy rozhodnutí o odpovídající ochraně neberou v úvahu nedostatečná omezení, pokud jde o využívání pravomocí Spojeného království v oblasti hromadných údajů, ani skutečné využívání operací Spojeného království a USA zaměřených na sledování, jak na to poukázal Edward Snowden, včetně skutečnosti, že:

a)	komisař pro informace (ICO) ani soudy nevykonávají účinný zásadní dohled nad uplatňováním výjimky týkající se vnitrostátní bezpečnosti v právních předpisech Spojeného království o ochraně údajů;

b)	omezení využívání pravomocí Spojeného království v oblasti hromadného sledování není stanoveno v samotném právu, jak to vyžaduje Soudní dvůr EU (toto omezení je ponecháno na výkonné moci pod podmínkou „respektujícího“ soudního přezkumu);

popis „sekundárních údajů“ (metadat) v návrzích rozhodnutí je velmi zavádějící a nebere v úvahu, že takové údaje mohou odhalovat mnoho faktů a narušovat soukromí a jsou předmětem sofistikovaných automatizovaných analýz (jak konstatoval Soudní dvůr EU ve věci Digital Rights Ireland (25)), ale podle práva Spojeného království nejsou metadata smysluplně chráněna před neoprávněným přístupem, hromadným shromažďováním a analýzami založenými na umělé inteligenci ze strany zpravodajských služeb Spojeného království;

d)	agentury skupiny Five Eyes, zejména GCHQ a Národní bezpečnostní agentura (NSA), v praxi sdílejí všechny zpravodajské údaje;

dále poukazuje na to, že ve vztahu k USA se na občany Spojeného království vztahují některé neformální záruky dohodnuté mezi GCHQ a NSA; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že tyto záruky by nechránily občany ani obyvatele EU, jejichž údaje mohou být dále předávány a sdíleny s NSA;

17.

vyzývá členské státy, aby se Spojeným královstvím uzavřely protišpionážní dohody, a vyzývá Komisi, aby využila svých kontaktů s partnery ve Spojeném království ke zprostředkování sdělení, že pokud nedojde k žádné změně právních předpisů a postupů Spojeného království týkajících se sledování, jedinou proveditelnou možností, jak usnadnit rozhodnutí o odpovídající ochraně, by bylo uzavření protišpionážních dohod s členskými státy;

Další předávání

18.

rozhodně zdůrazňuje skutečnost, že zákon o vystoupení z Evropské unie z roku 2018 stanoví, že judikatura Soudního dvora EU vytvořená před koncem přechodného období se stane „zachovaným právem EU“, a bude tudíž pro Spojené království právně závaznou; zdůrazňuje, že Spojené království je při posuzování odpovídající ochrany jiných třetích zemí vázáno zásadami a podmínkami definovanými v rozsudcích Soudního dvora EU ve věcech Schrems I a Schrems II; je však znepokojen tím, že soudy Spojeného království již nebudou uplatňovat Listinu základních práv; poukazuje na to, že Spojené království již nespadá do jurisdikce Soudního dvora EU, který je nejvyšším orgánem pro výklad Listiny;

19.

poukazuje na to, že pravidla Spojeného království týkající se sdílení osobních údajů podle zákona o digitální ekonomice z roku 2017 a dalšího předávání údajů z výzkumu zjevně nejsou „v zásadě rovnocenná“ pravidlům stanoveným v nařízení GDPR, jak je vykládá Soudní dvůr EU;

20.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že Spojené království si samo přiznalo právo prohlásit, že jiné třetí země nebo území poskytují odpovídající ochranu údajů, a to bez ohledu na to, zda se EU domnívá, že dotčená třetí země nebo území tuto ochranu poskytuje; připomíná, že Spojené království již prohlásilo, že Gibraltar takovou ochranu poskytuje, přestože EU tak neučinila; je hluboce znepokojen tím, že by proto status odpovídající ochrany vydaný Spojeným královstvím vedl k obcházení pravidel EU pro předávání údajů do zemí nebo území, v nichž podle práva EU není ochrana považována za odpovídající;

21.

bere na vědomí, že dne 1. února 2021 Spojené království zaslalo žádost o připojení se ke komplexní a progresívní dohodě o transpacifickém partnerství (CPTPP), zejména s cílem „využít moderní pravidla digitálního obchodu, která umožňují volný tok údajů mezi členy, odstranění zbytečných překážek pro podniky [atd.]“; se znepokojením konstatuje, že z celkově jedenácti členů CPTPP jich osm od EU neobdrželo rozhodnutí o odpovídající ochraně; je velmi znepokojen možností dalšího předávání osobních údajů týkajících se občanů a obyvatel EU do těchto zemí, pokud Spojenému království bude uděleno rozhodnutí o odpovídající ochraně (26);

22.

vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise neprovedla posouzení potenciálních rizik a dopadů dohody o komplexním hospodářském partnerství mezi Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a Japonskem, jež obsahuje ustanovení o osobních údajích a úrovni ochrany údajů;

23.

je znepokojen tím, že pokud by Spojené království zahrnulo ustanovení o předávání údajů do jakýchkoli budoucích obchodních dohod, mimo jiné do jeho obchodních dohod s USA, úroveň ochrany poskytovaná GDPR by byla oslabena;

II. SMĚRNICE O PROSAZOVÁNÍ PRÁVA V OBLASTI OCHRANY ÚDAJŮ

24.

zdůrazňuje, že Spojené království je první zemí, v jejímž případě Komise navrhla přijmout rozhodnutí o odpovídající ochraně podle směrnice (EU) 2016/680;

25.

bere na vědomí dohodu Spojeného království s USA o přeshraničním přístupu k údajům (27) podle amerického zákona „CLOUD Act“, která usnadňuje předávání údajů pro účely vymáhání práva; je hluboce znepokojen tím, že to orgánům USA umožní nepatřičný přístup k osobním údajům občanů a obyvatel EU; sdílí obavy sboru EDPB, že záruky poskytnuté v zastřešující dohodě mezi EU a USA (28) a uplatněné na obdobném základě nemusí splňovat kritéria pro jasná, přesná a přístupná pravidla, pokud jde o přístup k osobním údajům nebo nemusí být dostatečně zakotveny, aby byly účinné a proveditelné podle právních předpisů Spojeného království;

26.

připomíná, že rozsudek Soudního dvora EU C-623/17 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která by státnímu orgánu umožňovala požadovat, aby poskytovatelé služeb elektronických komunikací prováděli všeobecné a nerozlišující předávání provozních a lokalizačních údajů státním bezpečnostním a zpravodajským agenturám za účelem ochrany národní bezpečnosti;

27.

konstatuje, že v tomto případě Soudní dvůr EU rozhodl, že hromadné shromažďování údajů prováděné ve Spojeném království podle zákona o úpravě vyšetřovacích pravomocí z roku 2000 bylo protiprávní; poukazuje na to, že tato úprava byla mezitím nahrazena zákonem o vyšetřovacích pravomocích (IPA) z roku 2016 s cílem posílit zásady nezbytnosti a proporcionality; zdůrazňuje, že zákon IPA z roku 2016 podřizuje odposlech soudnímu dohledu a umožňuje jednotlivcům přístup ke svým údajům a podávání stížností k tribunálu pro kontrolu vyšetřovacích pravomocí; vyjadřuje však politování nad skutečností, že zákon IPA z roku 2016 i nadále umožňuje hromadné shromažďování údajů;

28.

je znepokojen nedávnými zprávami o tom, že systém hromadného shromažďování a uchovávání údajů je součástí testování prováděného ministerstvem vnitra Spojeného království na základě zákona IPA z roku 2016;

29.

připomíná, že Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 12. února 2020 zdůraznil, že „Spojené království nemůže mít přímý přístup k údajům informačních systémů EU ani se nemůže zapojit do řídicích struktur agentur EU působících v oblasti svobody, bezpečnosti a práva a že předávání informací Spojenému království, včetně osobních údajů, by tedy mělo být vždy spojeno s přísnými ochrannými opatřeními a podléhat kontrole a dohledu, včetně ochrany osobních údajů odpovídající úrovni stanovené právními předpisy EU“; bere na vědomí zjištěné nedostatky, pokud jde o způsob, jakým Spojené království provádělo právní předpisy o ochraně údajů v době, kdy bylo dosud členem EU; připomíná, že Spojené království zaznamenávalo a udržovalo kopii Schengenského informačního systému (SIS); očekává, že donucovací orgány Spojeného království budou v budoucnu při výměně osobních údajů plně dodržovat platná pravidla; připomíná, že Spojené království má i nadále přístup k některým databázím donucovacích orgánů EU, avšak pouze na základě systému nalezení či nenalezení shody, a přístup do Schengenského informačního systému je mu právně znemožněn;

30.

vyjadřuje znepokojení nad odhalením z ledna 2021, že z policejního informačního systému Spojeného království bylo neúmyslně vymazáno 400 000 záznamů v rejstříku trestů; zdůrazňuje, že to nevzbuzuje důvěru v úsilí Spojeného království o ochranu údajů pro účely vymáhání práva;

31.

konstatuje, že návrh rozhodnutí o odpovídající ochraně důkladně posuzuje práva každého orgánu Spojeného království, který je na základě vnitrostátních právních předpisů pověřen prováděním odposlechů a uchováváním osobních údajů z důvodů národní bezpečnosti; dále vítá skutečnost, že podrobné zprávy o dohledu týkající se orgánů zpravodajské služby poskytují informace o stávající praxi Spojeného království v oblasti sledování; vyzývá Komisi, aby dále posuzovala a monitorovala druhy komunikačních údajů, které spadají do pravomocí Spojeného království uchovávat údaje a provádět zákonné odposlechy;

32.

poukazuje na to, že dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a Spojeným královstvím zahrnuje i hlavy týkající se výměny DNA, otisků prstů a údajů o registraci vozidel, předávání a zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR), spolupráce v oblasti operativních informací a spolupráce s Europolem a Eurojustem, které budou uplatňovány bez ohledu na rozhodnutí o odpovídající ochraně; připomíná však obavy vyjádřené ve stanovisku Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci z února 2021 k dohodě o obchodu a spolupráci, pokud jde o zvláštní používání a delší uchovávání osobních údajů, které byly Spojenému království přiznány na základě hlav dohody o obchodu a spolupráci týkajících se Prümské smlouvy a PNR a které nejsou v souladu s tím, jak osobní údaje používají a uchovávají členské státy; připomíná právo předložit věc Soudnímu dvoru EU s cílem požádat o ověření zákonnosti navrhované mezinárodní dohody a zejména její slučitelnosti s ochranou základního práva (29);

Závěry

33.

vyzývá Komisi, aby podniky v EU ubezpečila, že rozhodnutí o odpovídající ochraně poskytne odolný, dostatečný a na budoucnost orientovaný právní základ pro předávání údajů; zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby toto rozhodnutí o odpovídající ochraně bylo považováno za přijatelné, pokud jej Soudní dvůr EU přezkoumá, a že by proto měla být zohledněna všechna doporučení uvedená ve stanovisku EDPB;

34.

vítá skutečnost, že rozhodnutí o odpovídající ochraně budou platná pouze čtyři roky, jelikož Spojené království se nyní, kdy už není členským státem EU, může rozhodnout pozměnit právní předpisy, které jsou předmětem posouzení přiměřenosti provedeného Komisí; vyzývá Komisi, aby mezitím i nadále sledovala úroveň ochrany údajů ve Spojeném království v právních předpisech i v praxi a před obnovením rozhodnutí o odpovídající ochraně v roce 2025 vypracovala důkladné posouzení;

35.

domnívá se, že přijetím dvou prováděcích rozhodnutí, která nejsou v souladu s právními předpisy EU, aniž by byly zohledněny všechny obavy vyjádřené v tomto usnesení, překračuje Komise prováděcí pravomoci, které jí byly svěřeny nařízením (EU) 2016/679 a směrnicí (EU) 2016/680; vyjadřuje proto k těmto dvěma prováděcím aktům námitku na základě toho, že návrhy prováděcích rozhodnutí nejsou v souladu s právními předpisy EU;

36.

vyzývá Komisi, aby oba návrhy prováděcích rozhodnutí pozměnila tak, aby zajistila jejich plnou slučitelnost s právními předpisy a judikaturou EU;

37.

požaduje, aby vnitrostátní orgány pro ochranu údajů pozastavily předávání osobních údajů, které mohou být předmětem neomezeného přístupu zpravodajských služeb Spojeného království, pokud Komise přijme svá rozhodnutí o odpovídající ochraně v souvislosti se Spojeným královstvím dříve, než Spojené království vyřeší výše uvedené problémy;

38.

vyzývá Komisi a příslušné orgány Spojeného království, aby vytvořily akční plán s cílem vyřešit co nejdříve nedostatky zjištěné ve stanoviscích EDPB a ostatní nevyřešené otázky týkající se ochrany údajů ve Spojeném království, což musí být předpokladem pro konečné rozhodnutí o odpovídající ochraně;

39.

vyzývá Komisi, aby i nadále pozorně sledovala úroveň ochrany údajů, jakož i právní předpisy a postupy v oblasti hromadného sledování ve Spojeném království; poukazuje na to, že v kapitole V GDPR jsou stanoveny jiné zákonné možnosti předávání osobních údajů Spojenému království; připomíná, že v souladu s pokyny EDPB musí být převody, na něž se vztahují výjimky pro zvláštní situace podle článku 49 GDPR, výjimečné;

40.

lituje toho, že Komise nezohledňuje výzvy Parlamentu k pozastavení štítu pro ochranu osobních údajů do doby, než orgány USA splní jeho podmínky, ale namísto toho vždy raději „monitoruje situaci“ bez jakéhokoli konkrétního výsledku, pokud jde o ochranu údajů jednotlivců a právní jistotu pro podniky; naléhavě žádá Komisi, aby se poučila z minulosti a zohledňovala výzvy Parlamentu a odborníků, pokud jde o přijímání a monitorování minulých rozhodnutí o odpovídající ochraně, a nenechávala řádné vymáhání právních předpisů EU v oblasti ochrany údajů na Soudním dvoře EU, který jedná na základě stížností jednotlivců;

41.

vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala právní předpisy a postupy Spojeného království v oblasti ochrany údajů a aby Parlament okamžitě informovala o všech budoucích změnách režimu ochrany údajů ve Spojeném království a konzultovala s ním tyto změny a aby Parlamentu v novém institucionálním rámci přidělila kontrolní úlohu, a to i pokud jde o příslušné orgány, jako je specializovaný výbor pro spolupráci v oblasti prosazování práva a justiční spolupráci;

o o

42.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, členským státům a vládě Spojeného království.

(1) ECLI:EU:C:2020:559.

(2) ECLI:EU:C:2015:650.

(3) ECLI:EU:C:2020:790.

(4) Úř. věst. C 378, 9.11.2017, s. 104.

(5) Úř. věst. C 118, 8.4.2020, s. 133.

(6) Úř. věst. C 345, 16.10.2020, s. 58.

(7) Přijaté texty, P9_TA(2021)0256.

(8) Přijaté texty, P9_TA(2020)0337.

(9) Úř. věst. L 444, 31.12.2020, s. 14.

(10) Přijaté texty, P9_TA(2021)0141.

(11) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.

(12) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89.

(13) Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.

(14) A8-0324/2017.

(15) Návrh prováděcího rozhodnutí Komise podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o odpovídající ochraně osobních údajů ze strany Spojeného království.

(16) Návrh prováděcího rozhodnutí Komise podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 o odpovídající ochraně osobních údajů ze strany Spojeného království.

(17) Lomas, N., UK’s ICO faces legal action after closing adtech complaint with nothing to show for it (komisař pro informace Spojeného království čelí žalobě poté, co stížnost týkající se reklamní technologie uzavřel s tím, že ničemu nenasvědčuje), TechCrunch, San Francisco, 2020.

(18) Sedmá zpráva zvláštního výboru pro ústavní záležitosti, kterou zveřejnila Dolní sněmovna dne 13. června 2006. Bod 108 zní: „Považujeme za velký přínos, pokud komisař pro informace bude přímo podléhat parlamentu a parlament bude financovat jeho úřad a doporučujeme, aby se tato změna zvážila, jakmile bude příležitost ke změně právních předpisů“.

(19) Zpráva výboru pro veřejnou správu s názvem „Who’s accountable? Relationships between Government and arm’s-length bodies“ (Kdo je odpovědný? Vztahy mezi vládou a nezávislými orgány), kterou Dolní sněmovna zveřejnila dne 4. listopadu 2014. Bod 64 zní: „Komisař pro informace a Vězeňský inspektorát Jejího Veličenstva (HM Inspectorate of Prisons) by měli mít větší nezávislost na vládě a měli by podléhat parlamentu. Komisař pro informace, komisař pro veřejná jmenování a předseda výboru pro normy ve veřejném životě by se měli stát úředníky parlamentu, jako je tomu již v případě ombudsmana pro parlamentní otázky a zdravotnictví a úředníka pověřeného kontrolou státních financí.“

(20) Tisková zpráva skupiny Open Rights Group ze dne 3. března 2021 s názvem „Dokumenty odhalují, že kontroverzní ‚imigrační výjimka‘ byla použita u 70 % žádostí o přístup předložených ministerstvu vnitra“

(21) Přijaté texty, P9_TA(2020)0033.

(22) Stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o uzavření Dohody o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé a Dohody mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o bezpečnostních postupech pro výměnu a ochranu utajovaných informací jménem Unie, LIBE_AL(2021)680848.

(23) Rozsudek ze dne 16. července 2020, Data Protection Commissioner v. Facebook Ireland Limited, Maximillian Schrems, C-311/18, ECLI:EU:C:2020:559.

(24) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. září 2018, Big Brother Watch a další v. Spojené království, stížnosti č. 58170/13, 62322/14, 24960/15.

(25) Rozsudek Soudního dvora ze dne 8. dubna 2014, Digital Rights Ireland Ltd v. Minister for Communications, Marine and Natural Resources a další a Kärntner Landesregierung a další, C-293/12 a C-594/12, ECLI:EU:C:2014:238.

(26) Tiskové prohlášení ministerstva pro mezinárodní obchod Spojeného království ze dne 30. ledna 2021 nazvané „UK applies to join huge Pacific free trade area CPTPP“ (Spojené království žádá o vstup do obrovské oblasti volného obchodu CPTPP).

(27) Dohoda mezi vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a vládou Spojených států amerických ze dne 3. října 2019 o přístupu k elektronickým údajům pro účely boje proti závažné trestné činnosti.

(28) Dohoda mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií o ochraně osobních informací v souvislosti s prevencí, vyšetřováním, odhalováním a stíháním trestných činů (Úř. věst. L 336, 10.12.2016, s. 3).

(29) Usnesení Evropského parlamentu o návrhu rozhodnutí Komise o přiměřenosti úrovně ochrany osobních údajů obsažených ve jmenné evidenci cestujících v letecké dopravě (PNR) předávané Úřadu pro cla a ochranu hranic Spojených států (Úř. věst. C 103 E, 29.4.2004, s. 665).

Início

Escolha as funcionalidades experimentais que pretende experimentar