1.

Musí být čl. 38 odst. 3 druhá věta nařízení (EU) 2016/679 (1) vykládán v tom smyslu, že brání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je v projednávané věci § 38 odst. 1 a 2 ve spojení s § 6 odst. 4 první větou Bundesdatenschutzgesetz (spolkový zákon o ochraně údajů), které odvolání pověřence pro ochranu osobních údajů ze strany správce, který je jeho zaměstnavatelem, váže na splnění podmínek, které jsou v něm uvedeny, bez ohledu na to, zda k němu dochází v souvislosti s plněním jeho úkolů?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

2.

Brání čl. 38 odst. 3 druhá věta GDPR takovému ustanovení vnitrostátního práva i v případě, že jmenování pověřence pro ochranu osobních údajů není povinné podle čl. 37 odst. 1 GDPR, nýbrž pouze podle práva členského státu?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

3.

Zakládá se čl. 38 odst. 3 druhá věta GDPR na dostatečném zmocnění, a to zejména v rozsahu, v jakém se vztahuje na pověřence pro ochranu osobních údajů, kteří jsou u správce v pracovním poměru?

V případě záporné odpovědi na první otázku:

4.

Jedná se o střet zájmů ve smyslu čl. 38 odst. 6 druhé věty GDPR, jestliže pověřenec pro ochranu osobních údajů zároveň zastává funkci předsedy podnikové rady zřízené u správcovského subjektu? Je k tomu, aby bylo možno mít za to, že se o takový střet zájmů jedná, třeba zvláštního rozdělení úkolů v rámci podnikové rady?