P8_TA(2019)0217

Změna klimatu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o změně klimatu – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky v souladu s Pařížskou dohodou (2019/2582(RSP))

(2021/C 23/20)

Evropský parlament,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018„Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ (COM(2018)0773,

—	s ohledem na podrobnou analýzu na podporu sdělení Komise (1),

—	s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

—	s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21. konferenci smluvních stran (COP21) úmluvy UNFCCC a na 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

—

s ohledem na 24. zasedání konference smluvních stran (COP24) UNFCCC, na 14. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP14) a na třetí část prvního zasedání konference smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA1.3) a konala se v polských Katovicích ve dnech 2. až 14. prosince 2018,

—	s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje,

—	s ohledem na usnesení ze dne 25. října 2018 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2018 v polských Katovicích (COP24) (2),

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 22. března 2018,

—	s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplení o 1,5 oC“, jeho pátou hodnotící zprávu a jeho souhrnnou zprávu,

—	s ohledem na deváté vydání zprávy OSN Environment Emissions Gap Report, která byla přijata dne 27. listopadu 2018,

—	s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

1.

vítá sdělení Komise „Čistá planeta pro všechny – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“, které klade důraz příležitosti a výzvy, jež transformace v ekonomiku s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů přináší evropským občanům a evropské ekonomice, a stanoví základ pro širokou diskusi za účasti orgánů EU, vnitrostátních parlamentů, podnikového sektoru, nevládních organizací, měst a obcí i řadových občanů; schvaluje cíl usilovat do roku 2050 o nulové čisté emise skleníkových plynů a žádá členské státy, aby tak rovněž učinily v rámci diskusí o budoucnosti Evropy na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019; vyzývá členské státy, aby se zavázaly, že vynaloží úsilí nutné k dosažení tohoto cíle;

2.

bere na vědomí, že závažná rizika spojená se změnou klimatu patří k záležitostem, kterým občané přikládají největší význam; vítá, že lidé v celé Evropě, zejména mladá generace, stále aktivněji demonstrují s požadavky na klimatickou spravedlnost; vítá výzvy těchto aktivistů ke zvýšení ambicí a rychlé akci s cílem předejít překročení limitu 1,5 oC; je přesvědčen, že celostátní, regionální a místní orgány a EU by měly na základě těchto výzev jednat;

3.

zdůrazňuje, že evropští občané čelí již nyní přímým dopadům změny klimatu; zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí činily průměrné roční ztráty způsobené extrémními povětrnostními jevy a extrémními doprovodnými jevy změny klimatu v Unii v letech 2010 až 2016 přibližně 12,8 miliardy EUR, a že nedojde-li k přijetí dalších opatření, mohly by škody způsobené změnou klimatu vystoupat do roku 2080 v EU přinejmenším na 190 miliard EUR, což představuje čistou ztrátu rovnající se 1,8 % jejího současného HDP; zdůrazňuje, že podle scénáře s vysokými emisemi by roční náklady způsobené záplavami mohly v EU do roku 2100 dosáhnout až 1 bilionu EUR a že katastrofy související s povětrnostními jevy by do roku 2100 mohly mít dopad na přibližně dvě třetiny evropských občanů v porovnání s 5 % obyvatel v dnešní době; dále zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí bude 50 % obydlených oblastí v EU do roku 2030 trpět vážným nedostatkem vody;

4.

zdůrazňuje, že zvláštní zpráva IPCC o oteplování o 1,5 oC představuje nejucelenější a nejaktuálnější vědecké hodnocení scénářů zmírňování změny klimatu v souladu s Pařížskou dohodou;

5.

zdůrazňuje, že z této zprávy vyplývá, že omezit globální oteplování na 1,5 oC, a to bez jakéhokoli nebo jen s mírným překročením, by znamenalo dosáhnout celosvětově nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2067 a každoročně emise skleníkových plynů do roku 2030 snižovat na nejvýše 27,4 GtCO2eq; zdůrazňuje, že s ohledem na tato zjištění musí Unie jako globální lídr usilovat o to, aby bylo nulových čistých emisí skleníkových plynů dosaženo co nejdříve, nejpozději však do roku 2050, abychom mohli s určitou jistotou doufat, že nárůst globální teploty nepřekročí 1,5 oC do roku 2100,

6.

vyjadřuje znepokojení nad zprávou OSN „Environment Emissions Gap Report“, v níž se uvádí, že stávající nepodmíněné vnitrostátně stanovené příspěvky (Nationally Determined Contributions, NDCs) zdaleka překračují limit oteplování, který Pařížská dohoda stanovuje na úrovni výrazně pod 2 oC, neboť tyto příspěvky vedou podle odhadů naopak k oteplování o 3,2 oC do roku 2100 (3); zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby všechny strany UNFCCC do roku 2020 aktualizovaly své klimatické cíle;

Scénáře evropské strategie nulových emisí do poloviny století

7.

je přesvědčen, že Evropa by mohla stát v čele úsilí o dosažení klimatické neutrality tím, že bude investovat do inovativních technologických řešení, více zapojovat občany a harmonizovat kroky v klíčových oblastech, jako je energetika, průmyslová politika a výzkum, a současně dbát na to, aby transformace proběhla sociálně spravedlivým způsobem;

8.

konstatuje, že evropská strategie nulových čistých emisí představuje osm scénářů, jak dosáhnout ekonomické, technologické a sociální transformace, kterou Unie potřebuje, aby splnila dlouhodobý teplotní cíl vytyčený Pařížskou dohodou; konstatuje, že pouze dva z těchto scénářů umožní Unii dosáhnout nejpozději do roku 2050 čistých nulových emisí; zdůrazňuje, že to vyžaduje rychlou akci a značné úsilí na místní, regionální, státní i unijní úrovni, a to rovněž se zapojením všech nestátních aktérů; připomíná, že členské státy mají nařízení o správě energetické unie povinnost přijímat dlouhodobé vnitrostátní strategie; vyzývá proto členské státy, aby stanovily jednoznačné krátkodobé i dlouhodobé cíle a programy, které budou v souladu s cíli Pařížské dohody, a aby poskytovaly investiční podporu scénářům spočívajícím v dosažení nulových čistých emisí;

9.

zdůrazňuje, že cílem první kategorie scénářů, jak je popsána ve strategii, je snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 pouze o cca 80 % oproti emisím úrovni roku 1990; se znepokojením konstatuje, že tento cíl se nachází v dolní části rozpětí snah o udržení globálního oteplení pod 2 oC, a není tedy v souladu s pařížským cílem udržet oteplení výrazně pod 2 oC ani dále usilovat o jeho udržení pod hranicí 1,5 oC;

10.

poukazuje na to, že, podle odhadů Komise vykazují scénáře s nulovými emisemi vyšší růst HDP Unie než scénáře s mírnějším snižováním emisí, přičemž účinky by měly být v obou případech rozloženy na území Unie nerovnoměrně, což je způsobeno rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, mimo jiné pokud jde o HDP na obyvatele a uhlíkovou náročnost energetického mixu; domnívá se, že zdaleka nejnákladnějším scénářem by byla nečinnost, která by vedla nejen k výraznému snížení HDP v Evropě, nýbrž také k dalšímu prohlubování ekonomických rozdílů mezi členskými státy a regiony i v rámci nich, protože se očekává, že na některé členské státy by měla nečinnost tvrdší dopad než na jiné;

11.

se znepokojením konstatuje, že závislost EU na dovozech energie činí v současnosti přibližně 55 %; zdůrazňuje, že ve scénáři nulových čistých emisí by tento podíl klesl na 20 % do roku 2050, což by pozitivně ovlivnilo obchodní bilanci a geopolitické postavení EU; konstatuje, že kumulativní úspory nákladů na dovoz fosilních paliv v období 2031–2050 by dosáhly 2–3 bilionů EUR a tyto prostředky by mohly být vydávány v jiných oblastech, které evropští občané považují za prioritní;

12.

oceňuje, že do strategie byly začleněny dva scénáře dosažení nulových čistých emisí do roku 2050 a že Komise tyto scénáře podporuje, a soudí, že tento cíl, jehož má být dosaženo do poloviny století, je jediným cílem, který odpovídá závazkům Unie podle Pařížské dohody; lituje nicméně, že strategie se nezabývá žádnými scénáři dosažení nulových čistých emisí dříve než v roce 2050;

13.

konstatuje, že scénáře navržené ve strategii počítají s využitím řady technologií odstraňování uhlíku, jako je zachycování a ukládání uhlíku (CCS) nebo zachycování a využívání uhlíku (CCU) a zachycování CO2 přímo ze vzduchu, které dosud nebyly uplatněny ve velkém rozsahu; domnívá se nicméně, že strategie nulových čistých emisí by měla prioritně usilovat o přímé snižování emisí a upřednostňovat akce směřující k zachování a rozšiřování přirozených propadů a rezervoárů uhlíku v EU a že by měla mít za cíl používat technologie pro odstraňování uhlíku pouze tam, kde nejsou k dispozici žádné přímé možnosti snížení emisí; domnívá se, že do roku 2030 bude třeba přijmout opatření, pokud se má Unie vyhnout tomu, aby se opírala o technologie odstraňování uhlíku, které by byly spojeny se značnými riziky pro ekosystémy, biologickou rozmanitost a potravinové zabezpečení, jak rovněž potvrzuje zpráva IPCC o omezení oteplení na 1,5 oC;

Sociální aspekty změny klimatu a spravedlivý přechod

14.

vítá, že podle hodnocení Komise je možné dosáhnout nulových čistých emisí bez čistého úbytku pracovních míst, a s uspokojením bere na vědomí podrobné hodnocení transformace v energeticky náročných odvětvích; zdůrazňuje, že pokud bude spravedlivý přechod na ekonomiku s nulovými čistými emisemi proveden dobře a bude spojen s vhodnou podporou nejzranitelnějších regionů, odvětví a občanů, bude mít potenciál vytvořit čisté zisky v oblasti zaměstnanosti v Unii – ve scénáři čistých nulových emisí se totiž zaměstnanost v celé ekonomice zvýší o 2,1 milionu nových míst do roku 2050, ve srovnání se zvýšením zaměstnanosti o 1,3 milionu nových míst ve scénáři, podle kterého se emise sníží o 80 %; domnívá se proto, že by Komise měla vyvinout nový audit dovedností v rámci Přehledu dovedností EU s regionálními údaji o dovednostech, které jsou zapotřebí k tomu, aby klimaticky neutrální Evropa dokázala podporovat nejzranitelnější regiony, odvětví a občany při nabývání nových dovedností pro kvalitní pracovní místa v týchž regionech, která obstojí i v budoucnosti;

15.

zdůrazňuje, že klimaticky neutrální společnost bude mít pozitivní vliv také na veřejné zdraví, mimo jiné kvůli snížení nákladů na zdravotní péči a menšímu tlaku na systémy zdravotního pojištění a veřejného zdravotnictví, a na celkovou kvalitu života evropských občanů díky zvýšení biologické rozmanitosti, zlepšení kvality ovzduší a zmírnění expozice škodlivým látkám; konstatuje, že podle tohoto scénáře by se náklady spojené se škodami na zdraví snížily přibližně o 200 miliard EUR ročně;

16.

zdůrazňuje, že je důležité vytvořit „fond pro spravedlivý přechod“, zejména pro oblasti nejvíce postižené dekarbonizací, jako jsou uhelné regiony, a to v kombinaci s celkovým posouzením sociálních dopadů stávajících systémů financování klimatických opatření; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba, aby byla dlouhodobá strategie přijata širokou veřejností, protože v některých odvětvích bude muset proběhnout rozsáhlá transformace;

17.

zdůrazňuje, že v některých regionech EU, jako jsou oblasti těžby uhlí, bude zapotřebí vyvíjet při přechodu na čistou energii intenzivnější činnost; v této souvislosti opakuje svou výzvu, aby byly do víceletého finančního rámce 2021–2027 vloženy zvláštní prostředky ve výši 4,8 mld. EUR na nový „Fond pro spravedlivou transformaci energetiky“, z něhož by byli podporováni pracovníci a komunity v regionech, které tento proces negativně zasáhne;

18.

zdůrazňuje, že je zapotřebí anticipační přístup, aby bylo možné zajistit spravedlivý přechod pro občany EU a podporovat regiony, které budou dekarbonizaci zasaženy nejvíce; je přesvědčen, že klimatická transformace Evropy musí být ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelná; zdůrazňuje, že chceme-li zajistit politické přijetí nové strategie všemi občany, je důležité vzít v potaz distribuční účinky klimatických a dekarbonizačních opatření, zejména vůči osobám s nízkými příjmy; domnívá se proto, že pokud má v Evropě proběhnout sociální a ekologická transformace, je nutné ve všech unijních i vnitrostátních klimatických opatřeních plně zohledňovat sociální dopady; v této souvislosti zdůrazňuje, že na základě inkluzivního procesu a v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány veřejné správy, odbory, vzdělávacími institucemi, organizacemi občanské společnosti a soukromým sektorem bude třeba na všech úrovních vypracovat a dostatečně financovat strategie uzpůsobené místním podmínkám, jejichž cílem bude nabídnout všem evropským občanům v rámci tohoto transformačního procesu spravedlivé a rovné příležitosti;

19.

připomíná, že přibližně 50 až 125 milionů evropských občanů je v současnosti ohroženo energetickou chudobou (4); zdůrazňuje, že energetická transformace může disproporčně postihnout osoby s nízkými příjmy a dále prohloubit energetickou chudobu; vyzývá členské státy, aby ve svých integrovaných národních plánech pro energetiku a klima uváděly odhady počtu domácností, které trpí energetickou chudobou, a aby v případě nutnosti přijímaly další opatření podle požadavků nařízení o správě energetické unie; vyzývá členské státy, aby činily progresivní kroky s cílem zajistit, že transformace energetiky proběhne sociálně spravedlivým způsobem a přístup k energii budou mít všichni občané EU;

20.

domnívá se, že mladí lidé mají čím dál větší povědomí o sociální odpovědnosti a odpovědnosti za ochranu životního prostředí, které má sílu změnit naši společnost tak, aby byla v budoucnu odolná vůči změně klimatu, a že vzdělávání mladých lidí představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti změně klimatu; zdůrazňuje, že je nutné aktivně zapojovat mladší generace do budování mezinárodních, mezikulturních a mezigeneračních vztahů, z nichž vychází kulturní proměna, jež podpoří celosvětové úsilí o udržitelnější budoucnost;

Průběžné cíle

21.

uvědomuje si, že desetiletí 2020–2030 bude mít rozhodující význam pro to, zda EU dosáhne do roku 2050 nulových čistých emisí; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily ambiciózní střednědobý cíl pro rok 2030, což je důležité pro zajištění dostatečné investiční stability na trhu, plné využití potenciálu technologických inovací a rozšíření příležitostí pro evropské podniky, které se chtějí stát globální tržními lídry ve výrobě s nízkými emisemi;

22.

zdůrazňuje, že má-li být do roku 2050 dosaženo nulových čistých emisí co nejúspornějším způsobem, bude nutné, aby byly cíle do roku 2030 navýšeny a uvedeny v soulad se scénáři dosažení nulových čistých emisí do roku 2050; je přesvědčen, že je nanejvýš důležité, aby Unie vyslala nejpozději na summitu OSN o změně klimatu, který se bude konat v září 2019 v New Yorku, jasný signál, že je připravena přehodnotit svůj přínos k plnění Pařížské dohody;

23.

podporuje aktualizaci vnitrostátně stanovených příspěvků Unie s cílem snížit domácí emise skleníkových plynů v celém hospodářství do roku 2030 o 55 % v porovnání s úrovněmi z roku 1990; vyzývá proto vedoucí představitele EU, aby s ohledem na summit OSN o klimatu plánovaný na září 2019 podpořili na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019 zvýšení cílů vnitrostátně stanoveného příspěvku Unie;

24.

domnívá se proto, že Komise by měla nejpozději při přezkumech klimatického balíčku a dalších příslušných předpisů v letech 2022–2024 předložit legislativní návrhy, jimiž zvýší cíle v souladu s aktualizovanými vnitrostátně stanovenými příspěvky a cílem nulových čistých emisí; domnívá se, že pokud by cíle pro rok 2030 nebyly dostatečně náročné, omezily by se budoucí možnosti a možná i dostupnost některých metod nákladově efektivní dekarbonizace; domnívá se, že tento přezkum je důležitým milníkem na cestě k plnění klimatických závazků EU;

25.

je toho názoru, že v zájmu vyšší stability trhů by bylo prospěšné, kdyby EU stanovila také další střednědobý cíl pro snížení emisí do roku 2040, který by dále zvýšil stabilitu a zajistil dosažení dlouhodobého cíle stanoveného pro rok 2050;

26.

domnívá se, že unijní strategie nulových čistých emisí by se měla opírat o pětiletá globální hodnocení prováděná podle Pařížské dohody a měla by přihlížet k technickému a společenskému vývoji a k příspěvkům nestátních aktérů a Evropského parlamentu;

Příspěvky jednotlivých odvětví

27.

zdůrazňuje, že čisté emise budou muset být sníženy téměř na nulu ve všech odvětvích hospodářství, jež by měla všechna společně přispívat ke snižování emisí; vyzývá proto Komisi, aby definovala scénáře klimatické neutrality pro všechna odvětví; v této souvislosti poukazuje na význam zásady „znečišťovatel platí“;

28.

poukazuje na význam opatření a právních předpisů v oblasti klimatu přijatých v různých politických oblastech, avšak varuje, že roztříštěný přístup může způsobit nejednotnost a nepovede k dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů v EU do roku 2050; domnívá se, že je třeba přijmout zastřešující přístup;

29.

žádá Komisi, aby zvážila možnost harmonizace cen uhlíku a energií v EU s cílem podpořit přechod na ekonomiku s nulovými čistými emisemi, zejména v odvětvích, které nejsou zahrnuty do unijního systému obchodování s emisemi; žádá Komisi, aby posoudila, jak nejlépe zamezit tomu, aby se někteří lidé ocitli v těžké sociální situaci, a trvá na tom, že celkové zatížení občanů by se nemělo zvyšovat;

30.

uvědomuje si, že zvláštní zpráva IPCC o globálním oteplení o 1,5 oC přisuzuje ve většině scénářů, podle nichž se oteplení omezuje na 1,5 oC, významnou úlohu technologii zachycování a skladování uhlíku; zdůrazňuje, že EU si musí v této oblasti stanovit náročnější cíle; dále konstatuje, že členské státy v rámci Strategického plánu pro energetické technologie (plán SET) stanovily cíle pro komerční využití CCS v evropském odvětví energeticky a průmyslové výroby do 20. let 21. století; považuje na nezbytné, aby se zvýšila míra využívání ekologicky bezpečných technologií zachycování, skladování a využívání uhlíku (CCU a CCS) v průmyslových procesech, díky čemuž by bylo dosaženo čistého snížení emisí díky jejich eliminaci a trvalému skladování CO2; se znepokojením konstatuje, že mnohé technologie pro zachycování a využívání uhlíku nevedou v současnosti k trvalému snižování emisí; žádá proto Komisi, aby vypracovala technická kritéria, která zajistí, že budou podporovány pouze ty technologie, které přinášejí ověřitelné výsledky;

31.

poukazuje na to, že tato strategie potvrzuje, že emise skleníkových plynů z dopravy stále rostou a že současná opatření nebudou stačit k tomu, aby bylo odvětví dopravy do roku 2050 dekarbonizováno; poukazuje na to, že je důležité, aby proběhl odklon od letecké dopravy, která by měla být nahrazena železniční dopravou, mimo jiné díky rychlému vybudování interoperabilní vnitrounijní železniční sítě a mobilizací dalších investic, a veřejnou dopravou a sdílenou mobilitou; konstatuje, že silniční doprava se na celkových emisí CO2 v EU podílí z jedné pětiny; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby přijaly rozhodné kroky, které spotřebitelům ve všech členských státech poskytnou přístup k vozidlům s nulovými a nízkými emisemi a současně budou bránit tomu, že by se v členských státech s nižšími příjmy více používala stará, vysoce znečišťující vozidla; dále poukazuje na úlohu inteligentních technologií, např. inteligentní dobíjecí infrastruktury, pro vytváření součinnosti mezi elektrifikací dopravy a rozvojem obnovitelných zdrojů energie;

32.

zdůrazňuje, že k dosažení klimatické neutrality unijní ekonomiky jako celku musí přispívat všechna odvětví, včetně odvětví mezinárodní letecké a lodní dopravy; konstatuje, že z analýzy Komise vyplývá, že současné globální cíle a plánovaná opatření Mezinárodní námořní organizace a Mezinárodní organizace pro civilní letectví, i kdyby byla plně realizována, nestačí k dosažení nezbytného snížení emisí a že je zapotřebí dalších rozsáhlých akcí s cílem bude dosáhnout nulových čistých emisí v celé ekonomice; poukazuje na to, že v těchto odvětvích jsou zapotřebí investice do bezuhlíkových a nízkouhlíkových technologií a paliv; vyzývá Komisi, aby v těchto odvětvích uvedla do praxe zásadu „znečišťovatel platí“; připomíná, že podle odhadů se emise skleníkových plynů z mezinárodní lodní dopravy zvýší do roku 2050 až o 250 %; vítá, že odvětví mezinárodní lodní dopravy si samo stanovilo absolutní cíl snížení emisí skleníkových plynů; se znepokojením konstatuje, že nedochází k žádnému pokroku, pokud jde o převedení tohoto cíle do krátkodobých a střednědobých opatření a dalších konkrétních kroků; poukazuje na to, že jednotlivé druhy dopravy nesou nestejný díl tohoto břemene; žádá, aby rostoucí příjmy ETS byly využívány k podpoře druhů dopravy šetrných k životnímu prostředí, např. autobusové či železniční dopravy;

33.

konstatuje, že přibližně 60 % celosvětového objemu metanu pochází ze zemědělství, skládek a odpadní vody, produkce fosilních paliv a jejich potrubní přepravy a z dalších podobných zdrojů; připomíná, že metan velmi silný skleníkový plyn, jehož potenciál oteplování je ve stoletém výhledu 28krát vyšší než potenciál CO2 (5); opět vyzývá Komisi, aby v rámci strategického plánu Unie pro metan co nejdříve prozkoumala politiky, jež by bylo možné přijmout, a rychle tak začít řešit problém emisí metanu, a aby za tímto účelem předložila Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrhy;

34.

zdůrazňuje, že v roce 2050 bude jedním z hlavních zbývajících zdrojů emisí skleníkových plynů v EU zemědělství, a to zejména v důsledku emisí metanu a oxidů dusíku; poukazuje na to, že zemědělství má velký potenciál pro řešení problémů spojených se změnou klimatu, např. díky ekologickým a technologickým inovacím a zachycování uhlíku v půdě; požaduje takovou společnou zemědělskou politiku, která bude přispívat ke snižování emisí skleníkových plynů v souladu s přechodem na klimaticky neutrální hospodářství; vyzývá Komisi, aby zajistila soulad zemědělských politik, především unijních a vnitrostátních fondů, s cíli Pařížské dohody;

35.

zdůrazňuje, že klimatické cíle je nutné zohledňovat ve všech politikách EU, včetně obchodní politiky; žádá Komisi, aby zajistila plný soulad všech obchodních dohod, které Evropská unie uzavírá, s Pařížskou dohodou, neboť tím se nejen podpoří celosvětové úsilí v oblasti změny klimatu, ale také budou zaručeny rovné podmínky pro daná odvětví;

36.

podporuje aktivní a udržitelné lesní hospodářství na vnitrostátní úrovni společně s konkrétními prostředky ke stimulaci účinného a udržitelného biohospodářství v EU, protože lesy mají velký potenciál přispět k evropskému úsilí v oblasti klimatu (prostřednictvím pohlcování a ukládání uhlíku a substitučních účinků) a k dosažení cíle nulových emisí do roku 2050; poukazuje na nutnost přizpůsobit se změně klimatu a zastavit úbytek biologické rozmanitosti a zhoršování ekosystémových služeb v EU do roku 2020 a nutnost vyvíjet politiky na základě fakt s cílem přispívat k provádění a financování opatření EU v oblasti zachování biologické rozmanitosti;

37.

zdůrazňuje, že v půdě je uloženo více uhlíku než v biosféře a atmosféře dohromady; zdůrazňuje proto, že je důležité zastavit degradaci půdy v EU a zajistit společná opatření EU pro zachování a zlepšení kvality půd a jejich schopnosti ukládat uhlík;

Energetická politika

38.

vyzdvihuje příspěvek energetické účinnosti k zabezpečení dodávek, hospodářské konkurenceschopnosti, ochraně životního prostředí, snižování nákladů na energie a zvyšování kvality bydlení; potvrzuje významnou úlohu energetické účinnosti při vytváření obchodních a pracovních příležitostí a její globální a regionální přínos; v této souvislosti připomíná, že nařízení o správě energetické unie uvádí do praxe zásadu „energetická účinnost na prvním místě“ a že tato zásada by měla být nákladově účinným způsobem plně uplatňována v celém energetickém řetězci a měla by být považována za základ pro veškeré scénáře k dosažení cíle nulových emisí do roku 2050;

39.

zdůrazňuje ústřední úlohu energetiky při přechodu k hospodářství s nulovými čistými emisemi; připomíná, že Unii se podařilo v uplynulých desetiletích dostatečně oddělit emise skleníkových plynů a hospodářský růst a snížit emise, zejména díky energetické účinnosti a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje, že přechod k čisté energii by měl nadále vytvářet pobídky k modernizaci evropské ekonomiky, podporovat udržitelný ekonomický růst a přinášet sociální a environmentální prospěch evropským občanům;

40.

domnívá se, že vedoucí úloha EU v obnovitelných zdrojích energie a energetické účinnosti ukazuje ostatním částem světa, že přechod k čisté energii je možný a prospěšný i nad rámec boje proti změně klimatu;

41.

poukazuje na to, že dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů si vyžádá značné další investice do energetického systému EU a s ním spojené infrastruktury, a to v rozsahu 175 až 290 miliard EUR ročně;

42.

zdůrazňuje, že s ohledem na různou startovní pozici při přechodu na jiné zdroje energie může být úsilí o snížení emisí skleníkových plynů pro dosažení klimatické neutrality na úrovni EU vyvíjeno nestejně v různých částech Unie;

43.

vyzývá členské státy, aby bezodkladně provedly balíček opatření pro čistou energii; připomíná, že členské státy mají pravomoc rozhodovat o svém energetickém mixu v klimatickém a energetickém rámci EU;

44.

vyzývá k vytvoření energeticky vysoce účinného energetického systému založeného na obnovitelných zdrojích energie a žádá Komisi a členské státy, aby v tomto ohledu přijaly veškerá nezbytná opatření, neboť ta budou mít účinky i na všechna ostatní ekonomická odvětví; zdůrazňuje, že všechny cesty, které popisuje Komise, počítají s dramatickým snížením využívání fosilních paliv a výrazným rozvojem obnovitelných zdrojů energie;

45.

zdůrazňuje, že k naplňování cílů EU v oblasti klimatu významně přispěla směrnice o ekodesignu (6), která každoročně snižuje emise skleníkových plynů o 320 milionů tun ekvivalentu CO2, a že se odhaduje, že díky této směrnici spotřebitelé v EU uspoří do roku 2020 až 112 miliard EUR, tj. 490 EUR ročně na domácnost; požaduje, aby se směrnice o ekodesignu vztahovala i na jiné produkty, mimo jiné tablety a chytré telefony, a aby byly stávající normy aktualizovány s ohledem na technologický vývoj;

46.

zdůrazňuje, že je nutné zajistit další integraci evropského trhu s energií, aby bylo možné co nejúčinněji dekarbonizovat odvětví energetiky, usnadnit investice tam, kde lze dosáhnout největšího podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů, a pobízet občany k aktivní účasti, aby se urychlila transformace v uhlíkově neutrální udržitelné hospodářství; považuje za velmi důležité zvýšit míru propojenosti mezi členskými státy a vybízí k tomu, aby vznikalo více režimů přeshraničních podpor;

47.

konstatuje, že 40 % konečné spotřeby energie a 36 % emisí CO2 v Evropě připadá na odvětví stavebnictví (7); využívá k využití potenciálu tohoto odvětví pro energetické úspory a snížení uhlíkové stopy v souladu s cílem směrnice o energetické náročnosti budov (8), který spočívá ve vytvoření vysoce energeticky účinného fondu budov bez emisí uhlíku do roku 2050; zdůrazňuje, že zvyšování energetické účinnost budov má značný potenciál pro další snižování emisí skleníkových plynů v Evropě; dále se domnívá, že nízká energetická náročnost budov zásobovaných výhradně energií z obnovitelných zdrojů je nutnou podmínkou naplnění Pařížské dohody a programu EU pro růst, místní pracovní místa a lepší životní podmínky občanů v celé Evropě;

48.

vyzývá všechny orgány státní správy na národní, regionální i místní úrovni, aby zaváděly opatření na podporu účasti občanů na energetické transformaci a na podporu výměny osvědčených postupů; v této souvislosti zdůrazňuje, že při přechodu na systém s nulovými čistými emisemi bude mít rozhodující význam zapojení občanů do energetického systému prostřednictvím decentralizované výroby energie z obnovitelných zdrojů, skladování elektrické energie a jejich účasti na odezvě na straně poptávky a na systémech energetické účinnosti; vyzývá proto k tomu, aby se součástí těchto scénářů stala aktivní účast občanů, a to zejména na straně poptávky;

Průmyslová politika

49.

domnívá se, že se hospodářská prosperita, globální průmyslová konkurenceschopnost a klimatická politika navzájem posilují; znovu opakuje, že přechod k ekonomice s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů představuje pro EU výzvy a příležitosti a že je zapotřebí investic do průmyslových inovací včetně digitálních a čistých technologií, aby se podpořil růst a posílila konkurenceschopnost, rozvíjely budoucí dovednosti a vznikaly miliony nových pracovních příležitostí, například v rostoucím oběhovém hospodářství a biohospodářství;

50.

zdůrazňuje, že k získání tolik potřebné důvěry investorů a k tomu, aby evropská odvětví mohla přijímat dlouhodobá investiční rozhodnutí, je klíčový stabilní a předvídatelný rámec energetické a klimatické politiky, protože životní cyklus většiny průmyslových zařízení přesahuje dvacet let;

51.

zdůrazňuje úlohu energeticky náročných odvětví pro dosažení dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů v EU; domnívá se, že pokud Unie chce zůstat lídrem v průmyslu s nízkými emisemi a zachovat průmyslovou výrobu v EU, udržet konkurenceschopnost evropských odvětví, minimalizovat závislost na fosilních palivech a zranitelnost vůči nestabilním a rostoucím cenám dovážených fosilních paliv a předejít riziku úniku uhlíku, je nezbytné definovat inteligentní a cílené politické rámce; vyzývá Komisi, aby představila novou integrovanou průmyslovou strategii EU v oblasti klimatu pro energeticky náročná odvětví na podporu přechodu ke konkurenceschopnému těžkému průmyslu s nulovými čistými emisemi;

52.

vyzývá Komisi, aby vypracovala průmyslovou strategií obsahující opatření, která zajistí konkurenceschopnost evropského průmyslu na celosvětové úrovni za rovných podmínek; domnívá se, že v rámci této politiky by Komise měla posuzovat, zda jsou dodatečná opatření na ochranu průmyslových odvětví před únikem uhlíku s ohledem na dovoz produktů, která nahradí, pozmění nebo doplní stávající opatření v této oblasti, účinná a slučitelná s pravidly WTO;

53.

konstatuje, že řada rozvíjejících se trhů se sama staví do situace, v níž hrají významnou úlohu v pokrytí potřeb světového trhu během přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi, například pokud jde o dopravu s nulovými emisemi a obnovitelné zdroje energie; zdůrazňuje, že EU musí zůstat vedoucí ekonomikou v oblasti ekologických inovací a investic do ekologických technologií;

54.

konstatuje, že Evropská komise ve své zprávě z roku 2018 o cenách energií a energetických nákladech v Evropě (COM(2019)0001) (9) zdůrazňuje, že EU je stále velmi vystavena nestabilním a rostoucím cenám fosilních paliv a že v budoucnosti se očekává růst nákladů na výrobu elektřiny z fosilních paliv a současně snižování nákladů na výrobu z obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje, že náklady na dovoz energií do EU vzrostly v roce 2017 o 26 % na 266 miliard EUR, zejména z důvodu rostoucích cen ropy; dále konstatuje, že ve zprávě se odhaduje, že nárůst cen ropy má negativní dopad na růst EU (-0,4 % HDP v roce 2017) a inflaci (+0,6);

Výzkum a inovace

55.

zdůrazňuje, že pro podporu vedoucí úlohy Evropské unie v boji proti změně klimatu mají klíčový význam unijní a vnitrostátní programy výzkumu a inovací, a domnívá se, že do přípravy a provádění výzkumných a inovačních programů by měla být vhodným způsobem začleňována otázka klimatu;

56.

domnívá se, že v příštích dvou desetiletích bude nutné vyvinout značné úsilí v oblasti výzkumu a inovací, aby se nízkouhlíková a bezuhlíková řešení stala všeobecně dostupnými a byla sociálně a ekonomicky udržitelná a aby byla nalezena nová řešení pro dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů;

57.

zdůrazňuje svůj postoj, že nejméně 35 % výdajů programu Horizont Evropa musí přispívat k dosažení cílů v oblasti klimatu a musí být součástí obecného cíle Unie začleňovat klimatické hledisko do všech oblastí činnosti;

Financování

58.

požaduje, aby byl rychle zřízen „Inovační fond EU pro ETS“, pro nějž by první výzvy k předkládání návrhů měly být zveřejněny v roce 2019, s cílem podpořit investice do demonstrací přelomových nízkouhlíkových technologií v širokém spektru odvětví, nejen v odvětví výroby elektrické energie, nýbrž také v dálkovém vytápění a průmyslových procesech; žádá, aby byl víceletý finanční rámec 2021–2027 a jeho programy plně v souladu s Pařížskou dohodou;

59.

domnívá se, že má-li Unie dosáhnout nejpozději do roku 2050 nulových čistých emisí, budou zapotřebí rozsáhlé investice ze soukromých zdrojů; domnívá se, že tyto investice budou vyžadovat dlouhodobé plánování, regulační stabilitu a předvídatelnost pro investory a budou muset být řádně zohledněny v budoucích předpisech EU; zdůrazňuje proto, že provádění akčního plánu udržitelných financí, který byl přijat v březnu 2018, by mělo být na seznamu priorit;

60.

domnívá se, že víceletý finanční rámec na období 2021–2027 by měl být před svým přijetím posouzen s ohledem na cíl dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrálního hospodářství a že musí být zavedena standardní zkouška klimatické odolnosti výdajů z rozpočtu EU;

61.

lituje, že dotace na fosilní paliva stále narůstají a dosahují roční výše kolem 55 miliard EUR (10); vyzývá EU a členské státy, aby okamžitě přestaly poskytovat veškeré evropské a vnitrostátní dotace na fosilní paliva;

62.

zdůrazňuje význam spravedlivého přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiku a vyzývá členské státy, aby v tomto ohledu zavedly vhodné politiky a financování; zdůrazňuje, že spravedlivý přechod by měly ve vhodných případech rovněž podporovat výdaje EU z příslušných fondů;

Úloha spotřebitelů a oběhové hospodářství

63.

zdůrazňuje, že na snižování emisí skleníkových plynů mají významný vliv změny v chování spotřebitelů; vyzývá Komisi, aby se co nejdříve zabývala možnými opatření, které by vybízely ke změnám chování, včetně ekologických daní; zdůrazňuje, že při podpoře změny chování mají velký význam iniciativy vycházející zdola, jako je například Pakt starostů a primátorů;

64.

zdůrazňuje, že velká část spotřeby energie, a tedy i emisí skleníkových plynů, má přímou vazbu na získávání, zpracování, přepravu, přeměnu, použití a likvidaci zdrojů; zdůrazňuje, že v každé z fází řetězce řízení zdrojů je možné dosahovat velmi rozsáhlých úspor; zdůrazňuje proto, že zvyšování produktivity zdrojů díky vyšší účinnosti a omezování plýtvání zdroji prostřednictvím opatření, jako je opětovné využití, recyklace a repasování, může výrazně snížit jak spotřebu zdrojů, tak i emise skleníkových plynů a současně zvýšit konkurenceschopnost a vytvářet obchodní a pracovní příležitosti; poukazuje na nákladovou efektivitu opatření oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že vyšší účinnost zdrojů a přístup oběhového hospodářství a design výrobků v jeho rámci přispějí k změně ve vzorcích výroby a spotřeby a sníží množství odpadu;

65.

zdůrazňuje význam produktové politiky, jako jsou ekologické veřejné zakázky a ekodesign, která může významně přispět k úsporám energie a ke snížení uhlíkové stopy výrobků a materiálů v nich použitých a zmírnit celkový dopad výrobků na životní prostředí; zdůrazňuje, že jako součást norem EU v oblasti ekodesignu je třeba zavést požadavky na oběhové hospodářství a rozšířit stávající metodiku ekodesignu na další kategorie výrobků vedle výrobků spojených se spotřebou energie;

66.

je toho názoru, že by se mělo pokračovat v práci na spolehlivém měření vlivu klimatu na základě spotřeby; bere na vědomí závěr, k němuž Komise dospěla ve svém podrobném hodnocení a podle něhož je úsilí EU o snižování emisí z výroby poněkud znehodnocováno dovozem zboží s vysokou uhlíkovou stopou, avšak EU přesto významně přispívá ke snižování emisí v jiných zemích díky zvýšeným obchodním tokům a vyšší uhlíkové účinnosti svých exportů;

EU a globální činnost v oblasti klimatu

67.

zdůrazňuje význam rostoucího počtu iniciativ a soustavného dialogu na příslušných mezinárodních fórech a význam účinné klimatické diplomacie, jejímž cílem je podnítit další regiony a třetí země, aby přijímaly obdobná politická rozhodnutí o zvýšení cílů v oblasti klimatu; vyzývá EU, aby navýšila finanční prostředky, které přiděluje na vlastní činnost v oblasti klimatu, a aktivně se snažila podněcovat členské státy k tomu, aby zvyšovaly finanční pomoc třetím zemím v souvislosti s klimatem (ve formě rozvojové pomoci spíše než půjček), což by mělo doplňovat zahraniční rozvojovou pomoc a nemělo by se započítávat dvakrát jako rozvojová pomoc a finanční podpora v oblasti klimatu;

68.

zdůrazňuje, že summit OSN o klimatu v září 2019 bude vhodným okamžikem k tomu, aby hlavní představitelé států oznámili zvýšené ambice vnitrostátně stanovených příspěvků; domnívá se, že EU by měla zaujmout stanovisko k aktualizaci svých vnitrostátně stanovených příspěvků v dostatečném časovém předstihu, aby přišla na summit dobře připravena, a měla by rozvíjet úzkou spolupráci s mezinárodní koalicí stran na podporu posílených ambicí v oblasti klimatu;

69.

zdůrazňuje, že důležité je posílit interoperabilitu mezi politickými nástroji EU a jejich ekvivalenty ve třetích zemích, zejména mechanismů stanovování cen uhlíku; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve spolupráci a podpoře rozvoje mechanismů cen uhlíku mimo EU a aby dále tuto spolupráci a podporu prohlubovala v zájmu rozsáhlejšího snižování emisí a zajištění rovnějších podmínek v globálním měřítku; zdůrazňuje, že je důležité stanovit environmentální záruky, aby se zajistilo, že snížení emisí skleníkových plynů bude reálné a dodatečné; vyzývá proto Komisi, aby se zasazovala o přísná a dobře koncipovaná mezinárodní pravidla, která nebudou obsahovat mezery, pokud jde o vykazování či dvojí vykazování snižování emisí;

o

o o

70.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

---

(1)  https://ec.europa.eu/clima/sites/clima/files/docs/pages/ com_2018_733_analysis_in_support_en_0.pdf

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2018)0430.

(3)  Program OSN pro životní prostředí, „The Emissions Gap Report 2014“, s. 10.

(4)  http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/ 563472/IPOL_STU(2015)563472_EN.pdf

(5)  Van Dingenen, R., Crippa, M., Maenhout, G., Guizzardi, D., Dentener, F., Global trends of methane emissions and their impacts on ozone concentrations (Světový vývoj emisí metanu a jejich dopady na koncentrace ozonu), EUR 29394 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-96550-0, doi:10.2760/820175, JRC113210.

(6)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).

(7)  B8-0195, 0198, 0199, 0200, 0202 a 0203_2019_CS_net.docx

(8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 75).

(9)  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1548155579433&uri=CELEX%3A52019DC0001

(10)  Ceny energií a náklady na energie v Evropě, s. 10–11.