17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/30

1.

považuje za vhodné provést přezkum směrnice o audiovizuálních mediálních službách (SAMS) vzhledem k neustále probíhajícímu technologickému vývoji a geopolitické situaci a jejich důsledkům pro způsoby výroby, distribuce a spotřeby audiovizuálních médií;

2.

připomíná, že je důležité zachovat výslovný odkaz na kulturní rozmanitost jako základní pilíř SAMS, a to zejména vzhledem k tomu, že Evropská unie je smluvní stranou Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů UNESCO. V tomto ohledu VR upozorňuje, že regionální veřejnoprávní sdělovací prostředky (jež v Evropě zastupuje CIRCOM) tuto službu poskytují a uvádějí zpravodajství a programy velmi blízké oblastem a také komunitám s menšinovými jazyky;

3.

zdůrazňuje, že je nutné realizovat politiky na podporu plurality informačních médií, ochranu svobody jednotlivců a dodržování mezinárodních norem jako záruk demokracie. Uvádí, že budou muset být vyvinuty nové iniciativy za účelem zajištění nezávislého a pluralitního tisku jakožto hlavního pilíře regionální a místní demokracie;

4.

potvrzuje, že je důležité, aby SAMS brala v úvahu regionální rozměr, zejména s cílem rozvíjet evropskou kulturní identitu, přeshraniční koprodukce v Evropské unii i místní tvůrčí inovace;

5.

vyzdvihuje ekonomickou sílu odvětví kultury, jeho velkou schopnost tvorby hodnot a jeho potenciál, pokud jde o vytváření kvalitních pracovních míst v budoucích hospodářských odvětvích;

6.

souhlasí se záměrem Evropské komise, který vyjádřila ve své zelené knize nazvané Vstříc plně integrovanému audiovizuálnímu světu: růst, tvorba a hodnoty, a to zaručit „co nejširší přístup k rozmanitému evropskému obsahu a co nejširší výběr z vysoce kvalitní nabídky“. V této souvislosti zdůrazňuje nutnost právní úpravy dostupnosti regionálních veřejnoprávních sdělovacích prostředků v zájmu rozpoznání zejména účelu a rozsahu nabízených služeb;

7.

vítá záměr, který Evropská komise vyjádřila v rámci strategie pro jednotný digitální trh, a to modernizovat právní předpisy o autorských právech a zajistit spravedlivou rovnováhu mezi zájmy autorů a zájmy uživatelů tak, aby se podpořil přístup ke kultuře a kulturní rozmanitost;

8.

zdůrazňuje užitečnost duálního systému, který je pro evropské audiovizuální prostředí charakteristický a který umožňuje podnětnou koexistenci veřejných i soukromých aktérů. Zdůrazňuje, že je důležité podporovat trvalé a dostatečné veřejné financování veřejných provozovatelů audiovizuálních médií ze strany členských států, aby mohli plnit úkoly veřejné služby, ať již jde o lineární nebo nelineární služby, a v plné míře přitom dodržovat evropská pravidla financování veřejnoprávního vysílání;

9.

znovu potvrzuje význam účinné regulace audiovizuálních mediálních služeb, která předpokládá zejména skutečnou spolupráci mezi regulačními orgány a nezávislost těchto regulačních orgánů, a to jak na veřejných orgánech, tak na provozovatelích audiovizuálních médií a na politických stranách;

10.

zdůrazňuje funkci sociální soudržnosti, jež je zásadní pro to, aby evropská audiovizuální média přijala „evropské občanství“;

11.

domnívá se, že je nezbytné rozšířit oblast působnosti SMAS tak, aby se rovněž vztahovala na audiovizuální obsah, který nelze charakterizovat jako „podobný televiznímu vysílání“;

12.

je toho názoru, že oblast působnosti SMAS musí pokrývat všechny druhy poskytovatelů audiovizuálního obsahu, včetně těch, kteří poskytují prostor pro ukládání obsahu vytvořeného uživateli;

13.

doporučuje posoudit vhodnost vytvoření nových kategorií poskytovatelů služeb, kteří by byli v duchu směrnice považováni za distributory služeb, a to bez ohledu na platformu pro poskytování těchto služeb;

14.

podtrhuje, že je důležité, aby se – v případě vytvoření nových kategorií – na případné nové kategorie poskytovatelů služeb podle povahy jejich činnosti vztahovala některá ustanovení směrnice;

15.

konstatuje, že poté, co spotřebitel završí fázi výběru programu, může jej sledovat podobně, ať již se jedná o službu lineární nebo nelineární, a že je tedy potřeba upravit rozdílné zacházení, které SMAS předepisuje pro lineární a nelineární služby v oblasti ochrany nezletilých a obchodních sdělení;

16.

vyzývá Evropskou komisi, aby upřesnila pojem „redakční odpovědnost“, který charakterizuje činnost poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb, tak jak je ve stávající směrnici uveden, aby bylo možné zapracovat do textu jak odpovědnost poskytovatelů služeb, tak s tím související právní odpovědnost;

17.

zasazuje se o to, aby se ve směrnici jasně rozlišovalo mezi pravidly, která platí pro poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb, kteří vykonávají celkovou redakční kontrolu nad službami a programy, které nabízejí, a pro poskytovatele služeb, kteří takovou kontrolu nevykonávají, jako jsou distributoři služeb a služby OTT („over the top“), včetně vyhledávačů a sociálních sítí, agregátorů obsahu, či dokonce služeb elektronického obchodu, portálů nebo služeb pro sdílení obsahu on-line;

18.

konstatuje, že místní a regionální sdělovací prostředky jsou pod stále větším tlakem. Hrozí, že poskytování zpráv z jejich vlastního okolí zanikne. Za účelem podpory rozvoje poskytování místních a regionálních zpráv a pluralitních médií musí být vytvořen právní rámec pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru;

19.

podobně, jako se vyjádřil ve svém stanovisku k evropskému filmu v digitální éře (1), žádá posouzení principu země původu, tak jak je zakotven v SAMS, zejména vzhledem k otázkám právní jistoty, jež je nutná k rozvoji evropských poskytovatelů audiovizuálních služeb. V této souvislosti je třeba také posoudit, zda je vhodné zohlednit princip cílové země, jak tomu již v některých členských státech je, za předpokladu, že by nepodkopal princip země původu;

20.

domnívá se – stejně jako Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 12. března 2014 nazvaném Vstříc plně integrovanému audiovizuálnímu světu –, že je třeba přizpůsobit pravidla evropského práva současné situaci internetu a digitálního prostředí, zejména pokud jde o podniky, které nabízejí audiovizuální obsah on-line a které se snaží vyhnout zdanění v některých členských státech tím, že se usazují v zemích s velmi nízkou sazbou daně;

21.

vyzývá k posílení a rozšíření (zejména na nelineární služby) současného ustanovení článku 4 SMAS, jehož cílem je zabránit obcházení evropských i vnitrostátních opatření;

22.

považuje za vhodné vyžadovat, aby se poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb, kteří mají sídlo mimo EU a jejichž služby jsou určeny zákazníkům v Unii, zaregistrovali nebo určili svého zástupce v jednom členském státě (např. v hlavní cílové zemi);

23.

domnívá se, že primárním kritériem pro vazbu poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na členský stát musí být kritérium sídla podniku, tedy místo, kde je za účelem jeho audiovizuální mediální činnosti zaměstnán nejvýznamnější podíl pracovníků;

24.

vzhledem k důležitosti služeb OTT – jež jsou definovány jako způsob distribuce obsahu přes internet a bez zprostředkující akce poskytovatelů přístupu k internetu kromě přenosu dat – a jejich čím dál větší úlohy jako rozhraní mezi občany a audiovizuálním obsahem podtrhuje význam účinné regulace, která by se vztahovala na tyto služby s cílem zajistit přístup k pluralitní nabídce informací a rozmanitému audiovizuálnímu obsahu;

25.

považuje za nezbytné zajistit, aby producenti audiovizuálního obsahu na místní a regionální úrovni měli rovný přístup k občanům, včetně případů, kdy je tento obsah šířen přes agregátory;

26.

domnívá se, že evropské orgány se musí ve svých úvahách řídit touto zásadou rovného přístupu místních a regionálních producentů audiovizuálního obsahu k občanům;

27.

vyzývá k přijetí ustanovení, která by zajistila, že služby OTT a poskytovatelé přístupu k internetu a telekomunikačních služeb nebudou moci nijak upřednostňovat vlastní obsah či obsah podle svého výběru, pokud jednají jako distributoři audiovizuálních mediálních služeb, a to proto, aby se podpořila kulturní rozmanitost. Při tom je zásadní plně dodržovat a zachovat integritu a kvalitu signálu programového kanálu v podobě, v jaké ho přenáší rozhlasová nebo televizní společnost;

28.

aby byla zaručena účinnost zásad kulturní rozmanitosti a plurality sdělovacích prostředků, potvrzuje, že vyhledávání a výběr audiovizuálního obsahu nesmí v žádném případě záviset na ekonomických zájmech;

29.

vyzývá k tomu, aby byla při přezkumu směrnice přijata opatření nezbytná k zajištění celistvosti obsahu jako výraz respektu k autorům tohoto obsahu i ke spotřebitelům;

30.

soudí, že spravedlivá odměna pro autory audiovizuálního obsahu je základním předpokladem, který nelze zpochybňovat;

31.

má za to, že v integrujícím se digitálním prostředí je pro evropskou audiovizuální tvorbu třeba zajistit stimulující hodnotový řetězec;

32.

domnívá se, že regionální a místní audiovizuální obsah, který je veřejně financovaný a rozvíjený, by měl být k dispozici v celé EU. Digitální překážky v této oblasti by měly být odstraněny;

33.

vyzývá Evropskou komisi, aby při svých úvahách o zeměpisném blokování audiovizuálního obsahu zohlednila kulturní specifičnost tohoto obsahu;

34.

dále Evropskou komisi vyzývá, aby přijala nezbytná opatření, jimiž by podpořila evropské producenty audiovizuálního obsahu a evropské a vnitrostátní distributory;

35.

je toho názoru, že je třeba zachovat zásadu teritoriality autorského práva – poněvadž tento mechanismus prokázal svou účinnost –, aby byla zajištěna odměna autorům a aby se podpořila kvalitní evropská audiovizuální tvorba;

36.

podporuje zavedení přenositelnosti práv uživateli audiovizuálních mediálních služeb, zejména přenositelnost práv vyplývajících z audiovizuálního předplatného, což by jim umožnilo mít přístup ke službám, na něž mají nárok ve své zemi, i při cestování jinde v Evropské unii;

37.

dále požaduje, aby se zvláštní pozornost věnovala jazykovým a kulturním menšinám v Evropské unii, na něž má politika zeměpisného blokování takový dopad, že tomuto obyvatelstvu brání v přístupu k audiovizuálním mediálním službám v jejich jazyce;

38.

vyzývá všechny evropské poskytovatele audiovizuálních služeb, aby dávali přednost vývoji vysoce kvalitního obsahu, a posilovali tak atraktivitu evropské nabídky lineárních a nelineárních služeb;

39.

zdůrazňuje význam zajištění účinnosti SAMS, která doporučuje „přijetí opatření pro povzbuzení činnosti a vývoje evropské audiovizuální výroby a distribuce, zejména v zemích s nízkým výrobním objemem nebo úzkou jazykovou oblastí“, a to i na regionální úrovni;

40.

doporučuje, aby se u lineárních i nelineárních služeb členské státy motivovaly k tomu, aby zavedly systémy finančních příspěvků na podporu celého audiovizuálního řetězce, včetně výroby evropských děl, tak jak v současnosti existuje v nepovinné podobě v článku 13 směrnice u nelineárních služeb, a aby tam spadalo i získávání práv na tato díla a jejich propagace;

41.

domnívá se, že v zájmu dosažení tohoto cíle, kterým je propagace kvalitních evropských děl a programů, jsou nezbytná intenzivnější opatření s cílem harmonizovat tuto propagaci u lineárních i nelineárních služeb;

42.

doporučuje zachovat hlavní zásady ochrany spotřebitele, co se týče obchodních sdělení, a zaměřit nová ustanovení, jež mají být přijata v rámci integrace, na oblast věnovanou sledování programu;

43.

upozorňuje Evropskou komisi na nové reklamní strategie a praktiky, které se vyvinuly v nelineárních službách a jejichž cílem je zdůraznit šířená sdělení, a na potenciální nebezpečí, která představují pro ochranu spotřebitele, jeho soukromí a jeho osobní údaje;

44.

proto požaduje vytvoření komplexního a jednotného souboru opatření k zajištění ochrany spotřebitele lineárních i nelineárních audiovizuálních mediálních služeb;

45.

konstatuje, že je třeba i nadále věnovat zvýšenou pozornost propojení otázek týkajících se zdánlivé bezplatnosti, dostupnosti a kvality obsahu a rizik pro osobní svobodu občanů, včetně využívání jejich osobních údajů;

46.

zdůrazňuje, že podpora stále širší a informovanější digitální gramotnosti posiluje schopnost občanů a jejich zástupců kontrolovat a předcházet nebezpečí, že by z programů mohla zmizet územní specifika a územní vazby na hospodářské, obchodní a kulturní úrovni ve prospěch homogenizace nabídky programů audiovizuálních mediálních služeb těmi, kdo mají ve svých rukou síť;

47.

navrhuje regulaci podobnou jako u programů, které by mohly nezletilým osobám způsobit újmu, bez ohledu na způsob přístupu k těmto programům a vysílací kanál (ať již jde o lineární nebo nelineární služby). Upozorňuje, že ve většině jak celostátních, tak regionálních evropských veřejnoprávních sdělovacích prostředků jsou programy a vysílací prostor pro nezletilé upraveny smluvně nebo zákonem;

48.

žádá zavedení pobídek ve prospěch obsahu speciálně koncipovaného a přizpůsobeného pro děti a podporu partnerství mezi poskytovateli audiovizuálních služeb a pracovníků ve vzdělávání v digitálním prostředí. Měly by být zřízeny vzdělávací programy pro mladé lidi, aby se co nejdříve naučili zacházet se všemi druhy sociálních médií, digitálního obsahu a informačních služeb atd.;

49.

vyzývá k důslednějšímu prosazování obsahu mediální gramotnosti, zejména pokud jde o nová média. VR vyzývá k inteligentnímu využívání všech dostupných sdělovacích prostředků – digitálních i analogových – s cílem zlepšit kvalitu života a zajistit, aby se všichni občané mohli plně účastnit mediální společnosti;

50.

považuje za důležité důkladně prozkoumat možnost zahrnout do oblasti působnosti směrnice některé části on-line tisku (video) a služby stahování dat (download-to-rent a download-to-own), zejména přezkoumáním definice pojmu „audiovizuální mediální služby“;

51.

poukazuje na to, že v mandátu k jednání o TTIP je výslovně stanoveno, že „dohoda nesmí obsahovat ustanovení, jež by byla na úkor kulturní a jazykové rozmanitosti Unie nebo jejích členských států, zejména v kulturním odvětví, nebo by bránila Unii nebo jejím členským státům v zachování stávajících politik a opatření na podporu kulturního odvětví vzhledem k jejich zvláštnímu postavení v rámci EU a jejích členských států“;

52.

schvaluje to, aby byly do SAMS začleněny zásady, které ve svém zakládajícím prohlášení zakotvila evropská regulační skupina pro audiovizuální sdělovací prostředky (ERGA), jež odkazuje na to, že by se měly na evropské úrovni identifikovat společné vlastnosti, které by měly všechny nezávislé regulační orgány mít, pokud jde o nezávislost, transparentní proces rozhodování a jmenování, kompetence a odborné znalosti, účinnost výkonných pravomocí, mechanismy pro řešení sporů a přezkum rozhodnutí regulačních orgánů soudní mocí.