11.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 380/59

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 1. července 2010 o možnostech politiky pro pokrok směrem k evropskému smluvnímu právu pro spotřebitele a podniky (KOM(2010)0348),

—

s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 26. dubna 2010, kterým se zřizuje Skupina odborníků pro společný referenční rámec v oblasti evropského smluvního práva (2010/233/EU) (1),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. července 2001 o evropském smluvním právu (KOM(2001)0398),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. února 2003 nazvané „Provázanější evropské smluvní právo – akční plán“ (KOM(2003)0068),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. října 2004 nazvané „Evropské smluvní právo a přezkum acquis: cesta vpřed“ (KOM(2004)0651),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 23. září 2005 nazvanou „První výroční zpráva o pokroku v oblasti evropského smluvního práva a přezkumu acquis“ (KOM(2005)0456) a zprávu Komise ze dne 25. července 2007 nazvanou „Druhá zpráva o pokroku týkající se společného referenčního rámce“ (KOM(2007)0447),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. října 2009 o přeshraničním elektronickém obchodu mezi podniky a spotřebiteli v EU (KOM(2009)0557),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 3. září 2008 o společném referenčním rámci evropského smluvního práva (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2007 o evropském smluvním právu (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2006 o evropském smluvním právu (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o evropském smluvním právu a přezkumu acquis: cesta vpřed (5),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 26. května 1989 (6), 6. května 1994 (7), 15. listopadu 2001 (8) a 2. září 2003 (9) o této otázce,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Hospodářského a měnového výboru (A7-0164/2011),

A.

vzhledem k tomu, že iniciativa v oblasti evropského smluvního práva, jejímž cílem je řešit problémy související s jednotným trhem způsobené mimo jiné odlišnými subjekty smluvního práva, je projednávána mnoho let,

B.

vzhledem k tomu, že v důsledku světové finanční krize se zdá být důležitější než kdy předtím zavést provázaný režim evropského smluvního práva pro dosažení plného potenciálu vnitřního trhu, a pomoci tak splnit cíle strategie Evropa 2020,

C.

vzhledem k tomu, že jednotný trh zůstává rozdroben kvůli mnoha faktorům, včetně neúspěšného provedení stávajících právních předpisů týkajících se jednotného trhu,

D.

vzhledem k tomu, že je třeba důkladněji studovat otázku, proč zůstává vnitřní trh nadále rozdroben a jak tyto problémy nejlépe řešit, a to včetně toho, jak zajistit uplatňování stávajících právních předpisů,

E.

vzhledem k tomu, že Komise ve výše zmíněné zelené knize představila četné možnosti nástroje evropského smluvního práva, které by mohly pomoci upevnit podnikatelské prostředí a posílit důvěru občanů v jednotný trh,

F.

vzhledem k tomu, že zřízená skupina odborníků spolu s kulatým stolem zúčastněných stran zahájily svou činnost na podporu Komise při přípravě návrhu společného referenčního rámce,

G.

vzhledem k tomu, že rozdíly ve smluvním právu na vnitrostátní úrovni nepředstavují pro malé a střední podniky a spotřebitele jedinou překážku, pokud jde o přeshraniční činnost, neboť se potýkají s dalšími problémy, včetně jazykových bariér, různých režimů zdanění, otázek odpovědnosti internetových obchodníků, omezeného širokopásmového připojení, počítačové gramotnosti, bezpečnostních problémů, demografického složení obyvatelstva jednotlivých členských států, obav souvisejících s ochranou soukromí, vyřizování reklamací a práv duševního vlastnictví atd.,

H.

vzhledem k tomu, že podle průzkumu Komise z roku 2008 tři čtvrtiny maloobchodníků obchodují pouze na domácím trhu a že přeshraniční obchod je často běžný pouze v několika členských státech (10),

I.

vzhledem k tomu, že je nezbytné rozlišovat mezi tradičními přeshraničními transakcemi a elektronickým obchodem se specifickými problémy a rozdílnými náklady na transakce; vzhledem k tomu, že je rovněž nezbytné z hlediska budoucího posouzení dopadů pečlivě a přesně vymezit způsob stanovování transakčních nákladů;

J.

vzhledem k tomu, že je jasné, že uplatňování zahraničního (spotřebitelského) práva v přeshraničních transakcích podle nařízení Řím I (11) s sebou nese pro podniky, a to zejména pro malé a střední podniky, značné transakční náklady, které se jenom ve Spojeném království odhadují na 15 000 EUR na jednu firmu a členský stát (12),

K.

vzhledem k tomu, že je zapotřebí více informací týkajících se transakčních nákladů vyplývajících z uplatňování čl. 6 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Řím I, přičemž je třeba mít na paměti, že nařízení Řím I se uplatňuje teprve od prosince 2009,

L.

vzhledem k tomu, že takové transakční náklady jsou považovány za jednu z významných překážek přeshraničního obchodu, což potvrdilo 50 % dotázaných evropských maloobchodníků v roce 2011, kteří již přes hranice obchodují a kteří uvedli, že harmonizace příslušných zákonů v oblasti přeshraničních transakcí v celé EU by zvýšila objem jejich přeshraničního obchodu, zatímco 41 % uvedlo, že objem jejich obchodu by se nezvýšil; vzhledem k tomu, že z maloobchodníků, kteří neobchodují přes hranice, naproti tomu 60 % uvedlo, že objem jejich přeshraničního obchodu by se ve více harmonizovaném regulatorním prostředí nezvýšil, a 25 % uvedlo, že by se zvýšil (13),

M.

vzhledem k tomu, že nejzjevnějšími překážkami, jimž spotřebitelé a malé a střední podniky na jednotném trhu čelí, jsou složitost smluvních vztahů, nespravedlivé smluvní podmínky, neadekvátní a nedostatečné informace a neúčinné a časově náročné postupy,

N.

vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité, aby jakákoli iniciativa ze strany EU reagovala na skutečné potřeby a obavy podniků i spotřebitelů; vzhledem k tomu, že tyto obavy se týkají rovněž právních/jazykových problémů (poskytování standardních podmínek pro malé podniky ve všech jazycích EU) a problémů při přeshraničním vymáhání smluv (ustanovení týkající se autonomních opatření EU v oblasti procesního práva),

O.

vzhledem ke studii Komise, podle níž je internetový trh stále roztříštěn: průzkum prokázal, že 61 % z 10 964 testových přeshraničních objednávek bylo neúspěšných a že přeshraniční nakupování zvyšuje možnosti spotřebitele nalézt levnější nabídku (14) a zboží, které se na domácím internetovém trhu nenabízí (15), přičemž hodnota 61 % se jeví jako velmi vysoká a vyžaduje další studii, ověření a posouzení,

P.

vzhledem k tomu, že postupná harmonizace nepřekonává účinně překážky na vnitřním trhu vyplývající z rozdílného vnitrostátního smluvního práva jednotlivých členských států, musí být veškerá opatření v této oblasti založena na jednoznačných důkazech, že by taková iniciativa znamenala skutečný posun, jehož nelze dosáhnout prostřednictvím jiných, méně rušivých opatření,

Q.

vzhledem k tomu, že by ze společného evropského smluvního práva měli prospěch spotřebitelé a že by toto právo zejména přispělo k většímu a snadněji přístupnému přeshraničnímu obchodu v rámci vnitřního trhu,

R.

vzhledem k tomu, že jednání o směrnici o právech spotřebitele (16) ukázala problémy a hranice přístupu harmonizace v oblasti spotřebitelského práva, pokud jde o smlouvy, aniž by přitom bylo oslabeno společné úsilí o dosažení vysoké ochrany spotřebitelů v Evropě,

S.

vzhledem k tomu, že jakékoli kroky v oblasti evropského smluvního práva musí zohlednit povinné vnitrostátní předpisy a musí být v souladu s očekávanou směrnicí o právech spotřebitele, jež bude mít značný dopad na obsah a úroveň harmonizace možného budoucího nástroje v oblasti evropského smluvního práva; vzhledem k tomu, že by bylo nutné v příštích měsících soustavně a pečlivě sledovat její provádění s cílem vymezit oblast působnosti nepovinného nástroje;

T.

vzhledem k tomu, že jakýkoli konečný výsledek v oblasti evropského smluvního práva musí být realistický, proveditelný, přiměřený a dobře promyšlený, dříve než bude případně upraven a formálně přijat evropskými spolutvůrci právních předpisů,

1.

podporuje činnosti usilující o řešení řady překážek, jimž čelí ti, kdo chtějí zahájit přeshraniční transakce na vnitřním trhu, a domnívá se, že spolu s dalšími opatřeními by projekt evropského smluvního práva mohl být užitečný pro dosažení plného potenciálu vnitřního trhu a mít významný přínos pro hospodářství a zaměstnanost;

2.

vítá otevřenou diskusi o zelené knize a doufá, že příslušné útvary Komise provedou důkladnou analýzu výsledků této konzultace;

3.

vyzdvihuje hospodářský význam malých a středních podniků a podniků v oblasti rukodělné výroby pro evropské hospodářství; trvá proto na tom, že je třeba zajistit, aby byla dobře provedena zásada „zelenou malým a středním podnikům“, kterou prosazuje Small Business Act, a aby byla považována za prioritu v debatě o iniciativách EU v oblasti smluvního práva;

4.

vítá nedávné zveřejnění výsledků studie proveditelnosti uskutečněné skupinou odborníků na evropské smluvní právo a závazek Komise pokračovat v konzultacích o oblasti působnosti a obsahu nepovinného nástroje a v tomto smyslu naléhavě žádá Komisi, aby pokračovala ve skutečně otevřené a transparentní diskusi se všemi zúčastněnými stranami jako součásti rozhodovacího procesu o tom, jak by měla být studie proveditelností využita;

5.

uznává nezbytnost dalšího pokroku v oblasti smluvního práva a z dalších možností upřednostňuje možnost 4 zavedení nepovinného nástroje formou nařízení, a to po posouzení dopadu a vyjasnění právního základu; věří, že tento nepovinný nástroj by mohl být doplněn „sadou nástrojů“, která by mohla být podpořena interinstitucionální dohodou; vyzývá k vytvoření „evropských standardních vzorů smluv“, které by byly přeloženy do všech jazyků EU a propojeny s on-line systémem alternativního řešení sporů, což by bylo hospodárnějším a jednodušším řešením jak pro smluvní strany, tak pro Komisi;

6.

je přesvědčen, že pouze právní forma nařízení může poskytnout nezbytnou jednoznačnost a právní jistotu;

7.

zdůrazňuje, že nařízení, jež stanoví nepovinný nástroj evropského smluvního práva, by díky přímému účinku zlepšilo fungování vnitřního trhu, což by znamenalo přínos pro podniky (snížení nákladů v důsledku nepotřebnosti kolizních norem), spotřebitele (právní jistota, důvěra, vysoká úroveň ochrany spotřebitele) a soudy členských států (nebylo by již nutno zkoumat zahraniční právní předpisy);

8.

vítá, že zvolená možnost náležitě zohlední zásadu subsidiarity a nebude mít vliv na legislativní pravomoc členských států v oblasti smluvního a občanského práva;

9.

je toho názoru, že „sada nástrojů“ by mohla být zavedena postupnými kroky nejprve jako nástroj Komise a po dohodě mezi orgány přetvořena v nástroj zákonodárných orgánů Unie; poukazuje na to, že „sada nástrojů“ by poskytla nezbytné právní pozadí a podporu pro působnost nepovinného nástroje a standardních podmínek a měla by vycházet z posouzení závazných vnitrostátních pravidel na ochranu spotřebitelů v rámci, ale také mimo rámec stávajícího acquis v oblasti spotřebitelského práva;

10.

je toho názoru, že doplněním nepovinného nástroje o „sadu nástrojů“ budou dostupné jasnější informace o tomto nástroji EU, což pomůže dotčeným stranám k lepšímu porozumění jejich právům a k informovanému rozhodování při uzavírání smluv na základě tohoto systému, a že právní rámec bude komplexnější a nebude přetížený;

11.

je přesvědčen, že všechny zúčastněné strany, ať se jedná o transakce mezi podniky nebo transakce mezi podniky a spotřebiteli, by měly mít možnost svobodné volby nepovinného nástroje jakožto alternativy k vnitrostátnímu nebo mezinárodnímu právu (opt-in), a vyzývá tudíž Komisi, aby vyjasnila zamýšlený vztah nepovinného nástroje na jedné straně a nařízení Řím I a mezinárodních dohod na straně druhé, a to včetně Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG); domnívá se však, že je potřeba věnovat další pozornost zajištění toho, aby nepovinný nástroj nabídl ochranu spotřebitelům a malým podnikům vzhledem k jejich postavení slabšího obchodního partnera a aby při volbě práva bylo vyloučeno jakékoli nedorozumění; vyzývá proto Komisi, aby doplnila nepovinný nástroj dalšími informacemi, které vysvětlí jasně, přesně a srozumitelně, jaká mají spotřebitelé práva a že tato práva nebudou ohrožena, aby se zvýšila důvěra spotřebitelů v nepovinný nástroj a aby byli schopni učinit informovanou volbu, zda si přejí uzavřít smlouvu na tomto alternativním základě;

12.

domnívá se, že by nepovinný nástroj představoval evropskou výhodu, zejména zajištěním právní jistoty prostřednictvím judikatury Soudního dvora, která umožní překonat dopad jak právních, tak jazykových překážek tím, že by nepovinný nástroj byl samozřejmě k dispozici ve všech jazycích EU; zdůrazňuje, že by evropští občané měli mít v zájmu lepšího pochopení způsobu fungování evropských orgánů možnost přístupu ke všem druhům informací souvisejících s nepovinným nástrojem, a to prostřednictvím dostupného a snadno použitelného on-line překládacího nástroje, aby si požadované informace mohli přečíst ve vlastním jazyce;

13.

považuje pružný a fakultativní charakter nepovinného nástroje za možnou a praktickou výhodu; vyzývá však Komisi, aby vysvětlila výhody takového nástroje pro spotřebitele i podniky a aby lépe vyjasnila, které smluvní straně připadne volba mezi nepovinným nástrojem a „běžně“ použitelným právem a jakým způsobem Komise zamýšlí omezit transakční náklady; vyzývá Komisi, aby do jakéhokoli návrhu nepovinného nástroje začlenila mechanismus pravidelné kontroly a přezkumu zahrnující úzkou spolupráci se všemi zúčastněnými stranami, a to s cílem zajistit, aby nepovinný nástroj odpovídal stávajícímu acquis ve smluvním právu, zejména nařízení Řím I, potřebám trhu a právnímu a hospodářskému vývoji;

14.

je toho názoru, že nástroj by se měl vztahovat jak na smlouvy uzavírané mezi podniky a spotřebiteli, tak na smlouvy uzavírané mezi podniky; zdůrazňuje, že nepovinný nástroj musí poskytovat velmi vysokou úroveň ochrany spotřebitele, aby tak nahradil spotřebitelům ochranu, kterou by jim jinak poskytlo jejich vnitrostátní právo; přeje si další vysvětlení, jakým způsobem by toho bylo možné dosáhnout; je tudíž přesvědčen, že úroveň ochrany spotřebitele by měla být vyšší než minimální ochrana, již poskytuje spotřebitelské acquis, a měla by se vztahovat na závazná vnitrostátní pravidla, protože je třeba nalézt uspokojivé řešení problémů mezinárodního práva soukromého; domnívá se, že tato vysoká úroveň ochrany spotřebitele je také v zájmu podniků, neboť ty budou schopny těžit z nepovinného nástroje pouze tehdy, pokud spotřebitelé ve všech členských státech budou důvěřovat tomu, že je volba nepovinného nástroje nezbaví ochrany;

15.

zdůrazňuje. že má-li se jednotné evropské smluvní právo těšit politické legitimitě a podpoře, musí být jeho výhody pozitivním způsobem vysvětleny občanům;

16.

konstatuje, že ustanovení smluvního práva, jimiž se řídí smlouvy mezi podniky a smlouvy mezi podniky a spotřebiteli by z úcty ke společným tradicím vnitrostátních právních systémů a s cílem věnovat zvláštní pozornost ochraně slabší smluvní strany, tj. spotřebitelů, měla být formulována odlišně;

17.

poukazuje na to, že zásadní prvky spotřebitelského práva vztahujícího se na smlouvy jsou již obsaženy v různých evropských právních předpisech a že důležité části spotřebitelského acquis budou pravděpodobně konsolidovány ve směrnici o právech spotřebitelů; poukazuje na to, že uvedená směrnice by poskytla jednotnou právní úpravu, kterou by mohli spotřebitelé a podniky snadno identifikovat; zdůrazňuje proto, že před přijetím jakéhokoli konečného rozhodnutí je třeba počkat na výsledek jednání o směrnici o právech spotřebitelů;

18.

dále se domnívá, že s ohledem na zvláštní povahu jednotlivých smluv, zejména smluv mezi podniky a smluv mezi podniky a spotřebiteli, hlavních vnitrostátních a mezinárodních zásad smluvního práva a klíčové zásady vysoké míry ochrany spotřebitele je u smluv mezi podniky třeba zachovat stávající praxi poboček a zásadu smluvní svobody;

19.

zastává názor, že nepovinné společné evropské smluvní právo by mohlo zlepšit fungování vnitřního trhu, aniž by zasahovalo do vnitrostátního smluvního práva členských států;

20.

je přesvědčen, že by nepovinný nástroj měl mít v přeshraničních situacích nejprve fakultativní charakter a že jsou potřebné záruky, aby členské státy byly schopny zabránit zneužití nepovinného nástroje v nepravých přeshraničních scénářích; dále se domnívá, že účinky smluvního práva na vnitrostátní subjekty v případě volby nepovinného nástroje v domácích situacích si zaslouží zvláštní analýzu;

21.

uznává, že smlouvy uzavřené v elektronickém obchodě či uzavřené na dálku představují významný podíl přeshraničních transakcí; je přesvědčen, že i když by nepovinný nástroj neměl být omezen jen na tyto typy transakcí, mohlo by být při prvotním používání nepovinného nástroje užitečné zavést jiná omezení, dokud nebudou shromážděny dostatečné zkušenosti z jeho používání;

22.

zdůrazňuje, že je obzvlášť důležité usnadnit v EU elektronické obchodování, které je nedostatečně rozvinuté, a považuje za nutné posoudit, zda by rozdíly mezi vnitrostátními systémy smluvního práva mohly být překážkou budoucího rozvoje tohoto odvětví, které podniky i spotřebitelé správně považují za potenciální motor budoucího růstu;

23.

je toho názoru, že oblast působnosti „sady nástrojů“ by mohla být celkem široká, zatímco jakýkoli nepovinný nástroj by se měl omezit na základní otázky smluvního práva; je přesvědčen, že by „sada nástrojů“ měla být v souladu s nepovinným nástrojem a obsahovat koncepce z nejrůznějších právních tradic v rámci EU, včetně pravidel odvozených mimo jiné z akademického návrhu společného referenčního rámce (DCFR) (17) a „Principes contractuels communs“ (Obecné smluvní zásady) a „Terminologie contractuelle commune“ (Obecná smluvní terminologie) (18); a že by jeho doporučení ohledně spotřebitelského smluvního práva měla být založena na skutečně vysoké úrovni ochrany;

24.

vyzývá Komisi a skupinu odborníků, aby vyjasnili, co je třeba považovat za „základní otázky smluvního práva“;

25.

spatřuje přínos v nepovinném nástroji obsahujícím zvláštní ustanovení uplatňovaná u nejčastějších druhů smluv, zejména o prodeji zboží a poskytování služeb; znovu opakuje svou dřívější výzvu, aby do oblasti působnosti nepovinného nástroje byly zahrnuty pojistné smlouvy, jelikož se domnívá, že takový nástroj by mohl být obzvláště užitečný pro pojistné smlouvy malého rozsahu; zdůrazňuje, že v oblasti právních předpisů týkajících se pojistných smluv již byla vykonána předběžná práce – viz Zásady, jimiž se řídí evropská pojistná smlouva (PEICL), které by se měly začlenit do souboru evropského smluvního práva a které je třeba dále revidovat a rozpracovat; vyzývá však k opatrnosti, pokud jde o zahrnutí finančních služeb z jakéhokoli nástroje smluvního práva navrženého v této fázi, a vyzývá Komisi, aby v rámci útvaru zřídila speciální odbornou skupinu pro budoucí přípravnou činnost týkající se finančních služeb, aby zajistila, že případný budoucí nástroj zohlední možná specifika odvětví finančních služeb a souvisejících iniciativ vedených jinými částmi Komisi, a aby do tohoto procesu již v rané fázi zapojila Evropský parlament;

26.

poukazuje na skutečnost, že vyvstaly některé zvláštní otázky, v souvislosti s kterými může být nepovinný nástroj přínosný, jako jsou například digitální práva nebo užívací právo; domnívá se na druhou stranu, že může být potřebné, aby byly vyjmuty některé druhy složitých veřejnoprávních smluv; vyzývá k tomu, aby skupina odborníků posoudila možnost zahrnutí smluv v oblasti autorských práv s cílem zlepšit postavení autorů, kteří jsou často slabší stranou smluvního vztahu;

27.

je přesvědčen, že by nepovinný nástroj měl být v souladu se stávajícím acquis v oblasti smluvního práva;

28.

připomíná, že v souvislosti s evropským smluvním právem je stále ještě třeba zodpovědět mnoho otázek a vyřešit řadu problémů; vyzývá Komisi, aby přihlížela k judikatuře, mezinárodním úmluvám o prodeji zboží, jako je Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží (CISG), a dopadu směrnice o právech spotřebitelů; zdůrazňuje význam harmonizace smluvního práva v EU, která by rovněž brala v úvahu příslušná vnitrostátní ustanovení, jež poskytují u smluv mezi podniky a spotřebiteli vysokou míru ochrany;

29.

domnívá se, že spotřebitelům a malým a středním podnikům musí být z nepovinného nástroje zaručen reálný přínos a že by tento nástroj měl být jednoduchý, jasný a vyvážený, aby jeho používání bylo pro všechny strany jednoduché a zajímavé;

30.

je přesvědčen, že ačkoli bude nepovinný nástroj představovat jednotný soubor práva, bude i nadále zapotřebí usilovat o zajištění standardních podmínek obchodování v jednoduché a srozumitelné formě, použitelné pro podniky bez dalších úprav, a zejména pro malé a střední podniky, a s určitou formou osvědčení, aby tak byla zaručena důvěra spotřebitelů; konstatuje, že standardní smluvní podmínky založené na nepovinném nástroji by poskytly vyšší míru právní jistoty než standardní podmínky platné pro celou EU, které by byly založeny na vnitrostátních právních předpisech, což by zvyšovalo možnost rozdílného vnitrostátního výkladu;

31.

připomíná, že další práce na přeshraničním mechanismu alternativního řešení sporů, který bude rychlý a hospodárný zejména pro malé a střední podniky a spotřebitele, zůstává prioritou, ale zdůrazňuje, že, budou-li zúčastněné strany využívat jednotného souboru práva prostřednictvím nepovinného nástroje, bude mechanismus alternativního řešení sporů více usnadněn; vyzývá Komisi, aby při předložení návrhu zvážila součinnost; připomíná, že pracovní skupina UNCITRAL pro řešení sporů on-line rovněž projevila zájem o nepovinný nástroj jakožto prostředek pro zjednodušení alternativního řešení sporů (19), a doporučuje tudíž, aby Komise nadále sledovala vývoj v rámci jiných mezinárodních orgánů;

32.

navrhuje, že by se zlepšení fungování a účinnosti přeshraničních systémů odškodnění mohla usnadnit přímou vazbou nepovinného nástroje na řízení o evropském platebním rozkazu a na evropské řízení o drobných nárocích; domnívá se, že by měl být zaveden elektronický dopis, který by pomáhal podnikům chránit jejich práva, zejména v oblasti duševního vlastnictví a evropského řízení o drobných nárocích;

33.

zaznamenává se znepokojením, že spotřebitelé zřídkakdy pociťují možnost volby, pokud jde o smluvní podmínky, a ocitají se v situaci „ber nebo nech být“; je pevně přesvědčen, že doplnění nepovinného nástroje „sadou nástrojů“ a souborem standardních podmínek, přeložených do všech jazyků, podpoří nové subjekty vstupující na trh v celé Evropské unii, čímž posílí hospodářskou soutěž a rozšíří dostupné možnosti výběru pro spotřebitele;

34.

zdůrazňuje, že i když účinnost každého přijatého nástroje prověří s konečnou platností samotný vnitřní trh, musí být předem prokázáno, že je tato iniciativa pro spotřebitele prospěšná a že nebude spotřebitelům ani podnikům přeshraniční transakce komplikovat; zdůrazňuje, že je nezbytné stanovit pravidla pro poskytování odpovídajících informací o jeho existenci a působnosti všem případným zájemcům a dotčeným stranám (včetně vnitrostátních soudů);

35.

konstatuje, že v souvislosti s cíli evropského smluvního práva nesmí být přehlížen význam fungujících evropské jurisdikce v občanských věcech;

36.

naléhá na Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy prováděla testování kvality a kontroly, jimiž by se ujistila, že navrhované nástroje evropského smluvního práva jsou uživatelsky vstřícné, plně integrují požadavky občanů, přinášejí prospěch občanům i podnikům, posilují jednotný trh a usnadňují přeshraniční obchod;

37.

zdůrazňuje mimořádný význam zapojení zúčastněných stran z celé Unie a z různých odvětví činnosti, včetně právníků, a připomíná Komisi, aby dříve, než přijme rozhodnutí na základě výsledků skupiny odborníků, uskutečnila širokou a transparentní konzultaci se všemi zúčastněnými stranami;

38.

oceňuje, že odborníci i skupiny zúčastněných stran již pocházejí z různých zemí i odvětví; je toho názoru, že příspěvek zúčastněných stran bude ještě významnější po ukončení fáze konzultací a v případě zahájení legislativního procesu jako takového, který by musel být co nejtransparentnější a nejšířeji koncipovaný;

39.

připomíná v souladu se zásadami zlepšování tvorby právních předpisů potřebu souhrnného a rozsáhlého posouzení dopadů, které přezkoumá různé politické možnosti, včetně těch nepodnikat opatření na úrovni Unie, a které se zaměří na praktické otázky, jako jsou možné důsledky pro malé a střední podniky a spotřebitele, možné vlivy na nekalou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a určení dopadu každého z těchto řešení na acquis communautaire i vnitrostátní právní systémy;

40.

domnívá se – do doby, než bude hodnocení dopadu dokončeno –, že harmonizace postupů smluvního práva na úrovni EU by mohla být účinným způsobem zajištění konvergence a rovnějších podmínek, avšak vzhledem k problémům, které představuje harmonizace právních systémů nejen členských států, ale i regionů, jež mají legislativní pravomoci v této oblasti, je toho názoru, že nepovinný nástroj by mohl být schůdnějším řešením, pokud bude zajištěno, že poskytne přínos jak spotřebitelům, tak podnikům;

41.

trvá na tom, aby byl Parlament plně konzultován a zapojen do rámce řádného legislativního postupu, pokud jde o jakýkoli budoucí nepovinný nástroj předkládaný Evropskou komisí, a aby každý navržený nepovinný nástroj podléhal kontrole a změnám v rámci tohoto postupu;

42.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.