EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52010IP0233

Sport, konkrétně otázka agentů hráčů Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. června 2010 o sportovních agentech

Úř. věst. C 236E, 12.8.2011, p. 99–101 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

12.8.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 236/99


Čtvrtek, 17. června 2010
Sport, konkrétně otázka agentů hráčů

P7_TA(2010)0233

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. června 2010 o sportovních agentech

2011/C 236 E/14

Evropský parlament,

s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě (1),

s ohledem na své usnesení ze dne 8. května 2008 o bílé knize o sportu vypracované Evropskou komisí (2),

s ohledem na Bílou knihu o sportu (KOM(2007)0391),

s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 26.ledna 2005 (3),

s ohledem na otázku položenou dne 10. března 2010 Komisi ohledně sportu, konkrétněji sportovních agentů (O-0032/2010 – B7-0308/2010),

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

1.

připomíná, že Parlament ve svém usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě vyzývá Komisi, aby podpořila snahy řídících fotbalových orgánů o regulaci činnosti sportovních agentů a aby v nutném případě předložila návrh směrnice o těchto agentech;

2.

vítá studii o sportovních agentech v Evropské unii zadanou Evropskou komisí, jejíž výsledky jsou nyní k dispozici;

3.

je znepokojen zejména zjištěními studie ohledně trestné činnosti páchané ve spojitosti se sportem, a konkrétními případy organizované trestné činnosti, která je propojena s aktivitami sportovních agentů; domnívá se, že tento vývoj poškozuje pověst sportu, jeho bezúhonnost a především jeho úlohu ve společnosti;

4.

bere na vědomí závěr studie, že sportovní agenti figurují v často netransparentních finančních tocích, což je svádí k nezákonnému jednání, vítá iniciativy některých klubů a řídících orgánů usilující o zvýšení transparentnosti finančních transakcí;

5.

konstatuje, že studie poukazuje na neprůhledné systémy bezhotovostních plateb zejména u kolektivních sportů, které tak napomáhají trestné činnosti, do níž jsou zapojeni nejen agenti, ale i kluby a jednotliví hráči;

6.

upozorňuje na velkou zranitelnost mladých sportovců a riziko, že se mohou stát obětí obchodování s lidmi;

7.

zdůrazňuje, že za sportovce a zejména mladé hráče nesou konkrétní odpovědnost agenti hráčů a kluby, a proto obě strany vyzývá k tomu, aby této povinnosti ujaly a soustředily se zejména na vzdělávání a odbornou přípravu mladých hráčů;

8.

upozorňuje na zjištění studie, že předpisy sportovních federací týkající se agentů se v podstatě soustřeďují na kontrolu přístupu k této profesi a k regulaci jejího výkonu, avšak že tyto orgány mají pouze omezené kontrolní a sankční pravomoci, protože nemají k dispozici žádné nástroje pro kontroly nebo přímý zásah vůči sportovním agentům, kteří u nich nejsou zaregistrovaní; tyto federace nejsou ani oprávněny ukládat občanskoprávní nebo trestněprávní sankce;

9.

souhlasí s řídícími orgány a zúčastněnými stranami z oblasti sportu, že je třeba přijmout opatření k řešení problémů, které ohrožují integritu a důvěryhodnost sportu a činitelů v této oblasti;

10.

je přesvědčen o tom, že opuštění stávajícího systému FIFA pro udělování licencí agentům hráčů, aniž by byl vytvořen silný alternativní systém, by nebylo vhodným řešením problémů v souvislosti s agenty fotbalových hráčů;

11.

vyjadřuje uznání sportovním orgánům za jejich úsilí vnést větší transparentnost do finančních toků a zavést nad nimi lepší dohled;

12.

vyzývá Radu, aby zesílila své úsilí o koordinaci v rámci boje proti trestné činnosti spojené s činností agentů, včetně praní špinavých peněz, ovlivňování výsledků zápasů a obchodování s lidmi;

13.

odkazuje na výše uvedený rozsudek ve věci T-193/02, v němž Soud uvádí, že regulace činnosti agentů hráčů, která představuje ochranu ekonomické činnosti a dotýká se základních svobod, v zásadě spadá do působnosti veřejných orgánů;

14.

připomíná, že v tomtéž rozsudku rovněž Soud shledal, že federace, jako je například FIFA, jsou oprávněny regulovat profesi agentů, jestliže cílem této regulace je zpřísnit profesní a etické standardy pro činnost agentů s ohledem na ochranu hráčů a jestliže tato regulace nepoškozuje hospodářskou soutěž; připomíná, že neexistuje žádná profesní organizace agentů a že jejich povolání je předmětem velice omezené regulace na úrovni členských států;

15.

je přesvědčen, že vzhledem k přeshraničním aktivitám a rozdílným vnitrostátním předpisům platným pro oblast sportu je možné efektivitu kontroly a prosazování sankcí řešit pouze společným úsilím sportovních a veřejných orgánů;

16.

konstatuje, že zatímco v některých sportovních disciplínách jsou činnosti agentů značně regulovány na mezinárodní a vnitrostátní úrovni sportovními subjekty, specifické právní předpisy zaměřené na sportovní agenty přijalo jen velmi málo členských států;

17.

je přesvědčen o tom, že vzhledem k matoucí rozdílnosti předpisů upravujících činnosti sportovních agentů je třeba přijmout komplexní přístup na úrovni EU, aby se zabránilo mezerám vyplývajícím z nejednoznačných předpisů, aby se zajistilo patřičné monitorování a kontrola činnosti agentů;

18.

znovu vyzývá k tomu, aby byla na úrovni EU přijata opatření týkající se činnosti agentů hráčů, která by se zaměřila na:

přísné standardy a kritéria zkoušek, dříve než jakákoli osoba může působit jako agent hráče,

transparentnost transakcí agentů;

zákaz vyplácení odměn agentům souvisejících s přestupem nezletilých hráčů,

minimální harmonizované standardy pro smlouvy agentů,

účinný kontrolní a disciplinární systém,

zavedení „licenčního systému agentů“ a rejstříku agentů pro celou EU,

ukončení „dvojího zastoupení“,

postupné vyplácení odměny v závislosti na plnění smlouvy;

19.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské komisi.


(1)  Úř. věst. C 27 E, 31.1.2008, s. 232.

(2)  Úř. věst. C 271 E, 12.11.2009, s. 51.

(3)  Věc T-193/02 Laurent Piau v. Komise, Sb. rozh. 2005, s. I-00209.


Top