22.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 349/51

A.

vzhledem k tomu, že význam Evropské unie jako celosvětového činitele v posledních desetiletích vzrostl, a vzhledem k tomu, že je třeba nového přístupu a dalších finančních prostředků, má-li EU jednat kolektivně a celosvětové problémy řešit demokraticky, koherentně, jednotně a účinně,

B.

vzhledem k tomu, že Evropská unie ve svých vztazích s okolním světem dále rozvíjí své cíle v oblasti zahraniční politiky, zastává a podporuje své hodnoty a zájmy, přispívá k ochraně svých občanů a snaží se prosadit tyto hodnoty ve světě s cílem přispět k míru, bezpečnosti a k udržitelnému rozvoji Země, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby a k ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, včetně dodržování zásad Charty Organizace spojených národů; vzhledem k tomu, že podpora lidských práv, zejména univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, je středem zájmu vnější činnosti EU, a vzhledem k tomu, že Listina základních práv je nyní pro vnější činnosti EU závazná,

C.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva vnáší do vnější činnosti Unie jako celku i do SZBP nový rozměr, což by spolu s právní subjektivitou EU a příslušnými institucionálními inovacemi, zejména vytvořením úřadu místopředsedy Komise / vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku („místopředseda Komise / vysoký představitel Unie“) a zřízením Evropské služby pro vnější činnost (EEAS), mohlo být rozhodujícím faktorem vedoucím k soudržnosti, jednotnosti a účinnosti vnější činnosti Unie a rovněž by mohlo výrazně zvýšit její vliv na vývoj situace na mezinárodní scéně,

D.

vzhledem k tomu, že je třeba více usilovat o to, aby EU reagovala na politické krize a regionální konflikty včas; vzhledem k tomu, že stávající proces rozhodování a mechanismy financování mohou včasné a komplexní reakce brzdit, a vzhledem k tomu, že je třeba nalézt způsoby, jak dále omezit a překonat pravidlo jednomyslnosti,

E.

vzhledem k tomu, že k dosažení cílů vnější činnosti Unie a zejména cílů její společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) je nezbytné správně vymezit společné evropské zájmy a jednat v souladu s nimi, vzhledem k tomu, že je velmi důležité, aby všechny přijaté politiky a všechna učiněná opatření byly rovněž v souladu s mezinárodním právem, včetně principů stanovených v Chartě OSN,

F.

vzhledem k tomu, že hlavními cíli vnější politiky EU je prosazování míru, lidských práv a zásad právního státu v celém světě,

G.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva pověřuje místopředsedu Komise / vysokého představitele Unie, aby Radě a Komisi pomáhal zajišťovat soudržnost mezi různými oblastmi vnější činnosti navzájem a rovněž s dalšími oblastmi politik Unie,

H.

vzhledem k tomu, že počínaje dnem vstupu Lisabonské smlouvy v platnost převezme Evropská unie výkon všech práv a povinností Evropského společenství, přičemž bude i nadále vykonávat stávající práva a plnit povinnosti Evropské unie,

I.

vzhledem k tomu, že nová bezpečnostní rizika vyžadují, aby byl kladen větší důraz na posilování, kombinaci a vyvažování různých civilních a vojenských nástrojů v celém spektru činností zaměřených na předcházení konfliktům a jejich řešení, řešení krizí a budování míru,

J.

vzhledem k tomu, že 10 let po zavedení evropské bezpečnostní a ochranné politiky (EBOP) – během této doby bylo vysláno do krizových oblastí 23 misí – je třeba posílit vojenské a civilní kapacity a uspořádat struktury tak, aby odrážely úlohu, kterou hraje společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP) při podpoře SZBP a zajišťování mezinárodní bezpečnosti,

1.

vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie a jí podřízené útvary, aby za účelem posílení společného strategického myšlení Unie vytvořily soudržnou strategii zahraniční politiky EU založenou na cílech a zásadách zakotvených v článku 21 Smlouvy o EU; zastává názor, že tato strategie by měla jasně vymezovat společné bezpečnostní zájmy EU, a tím sloužit jako referenční rámec pro tvorbu politik, formulování, financování, provádění a monitorování vnější činnosti EU; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby do tohoto úsilí plně zapojila příslušné útvary Evropského parlamentu; je přesvědčen, že koncept bezpečnosti osob, který v roce 2007 vymezila studijní skupina pro bezpečnost osob v Madridské zprávě, a koncept odpovědnosti za ochranu vymezený v závěrečném dokumentu světového summitu v roce 2005 by se měly stát dvěma hlavními zásadami této strategie;

2.

vítá snahu Rady zaujmout při sestavování výroční zprávy za rok 2008 k otázkám SZBP strategičtější, více tematizovaný a efektivnější přístup; rovněž oceňuje, že Rada zavedla transparentnější strukturu obsahující základní kapitoly o minulých činnostech a především o budoucích vyhlídkách v oblasti SZBP; rovněž poukazuje na skutečnost, že regionální kontext vnější činnosti je ve zprávě lépe rozpracován;

3.

znovu zdůrazňuje, že rozsah zprávy by se neměl omezovat pouze na popis činností SZBP, ale měl by rovněž poskytovat příležitost k navázání dialogu s Evropským parlamentem zaměřeného na rozvinutí strategičtějšího přístupu k SZBP; doporučuje, aby se výroční zpráva o SZBP změnila v každoroční zprávu pojednávající o provádění strategie zahraniční politiky EU a o hodnocení její účinnosti, a aby v ní byla nastíněna budoucí orientace SZBP; dále doporučuje, aby v těchto zprávách byly častěji zmiňovány rozpočtové potřeby a finanční dopad vnější činnosti;

4.

věří v přínos širšího a komplexnějšího přístupu v rámci výročních zpráv o SZBP, a to zejména v kapitolách týkajících se regionálních skupin a partnerů a propojení mezi misemi SZBP/SBOP a jinými nástroji, které podporují úlohu EU jako globálního hráče; je toho názoru, že taková perspektiva by mimo jiné umožnila lepší přehled o celkové výši příspěvků z rozpočtu EU v daném regionu;

5.

znovu opakuje svůj názor, že má-li být podpořena demokratická legitimita SZBP, je třeba zahájení misí SBOP konzultovat s příslušnými útvary Parlamentu; přijatá rozhodnutí by případně měla zohledňovat stanoviska Parlamentu a odkazovat na ně; domnívá se, že by tyto konzultace měly zahrnovat informace o důvodech pro zvolení určitého postupu a objasnění toho, jak daná mise souvisí s příslušnými činnostmi EU a mezinárodními akcemi, jaké bude mít finanční důsledky a jakým způsobem ovlivní ostatní nástroje EU;

6.

vítá vstup Lisabonské smlouvy v platnost, což EU poskytuje nástroje pro další posílení její úlohy a viditelnosti na mezinárodní scéně; zdůrazňuje v tomto ohledu zásadní úlohu každého členského státu, Rady a nové místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie, kterou musí plnit, aby se psaná ustanovení Smlouvy proměnila ve skutečnost a hmatatelné činy prohlubováním vztahů EU se strategickými partnery a upevněním vedoucího postavení EU na mezinárodních fórech, zdůrazňuje význam ustanovení Smlouvy, podle nichž se pravomoc Unie v otázkách SZBP vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně;

7.

poznamenává, že předseda Evropské rady zajistí „na své úrovni a v této funkci vnější zastupování Unie v záležitostech týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky“; upozorňuje ovšem, že je nezbytné takto učinit, aniž jsou dotčeny pravomoci místopředsedy / vysokého představitele Unie a plně přitom uznat klíčovou úlohu Evropské komise, která spočívá nejen ve vytváření a zachování acquis communautaire v oblasti vnějších vztahů, ale rovněž v zajišťování vnějšího zastupování Unie, s výjimkou záležitostí v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky;

8.

vítá úlohu, kterou má mít místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka Unie jako předsedkyně Rady pro zahraniční věci, a rovněž vítá skutečnost, že její zástupce bude předsedat Politickému a bezpečnostnímu výboru (PBV); předpokládá, že tyto nové funkce upevní vztahy mezi orgány a napomohou jim k vedení stabilnějšího dialogu; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby navázala na praxi odstupujícího vysokého představitele a komisařů pro vnější vztahy, kteří pravidelně vystupovali na plenárních zasedáních Parlamentu a v parlamentním Výboru pro zahraniční věci, a na neformální setkání a urychleně zavedla pravidelné, systematické a smysluplné konzultace s Parlamentem a jeho příslušnými útvary;

9.

domnívá se, že sloučení mezivládních pilířů a funkcí s pilíři a funkcemi Společenství do jediného postu místopředsedy Komise / vysokého představitele Unie, který podléhá schválení Evropským parlamentem, může posílit demokratickou legitimitu činností SZBP, pod podmínkou, že bude na všech úrovních zaveden stálý strategický dialog mezi Parlamentem, Radou a Komisí jako sobě rovnými partnery;

10.

zdůrazňuje, že členské státy by měly usilovat o dosažení stále větší míry sbližování činnosti v oblasti SZBP v duchu vzájemné politické solidarity;

11.

opakuje, že k tomu, aby mohla EU hrát ve světě aktivní roli, je třeba v rozpočtu EU zajistit dostatečné finanční prostředky; lituje toho, že v příslušné části rozpočtu je i nadále nedostatek prostředků, a vyjadřuje vážné obavy z vlivu nedostatečného financování na schopnost Unie vést důvěryhodnou a aktivní zahraniční politiku; zdůrazňuje rovněž, že je Unii třeba vybavit nezbytnými finančními prostředky pro důslednou a přiměřenou reakci na nepředvídatelné celosvětové problémy, a v této souvislosti očekává, že s ním bude konzultován postup pro zajištění rychlého přístupu k finančním prostředkům z rozpočtu Unie určených na naléhavé financování iniciativ SZBP a že bude do tohoto postupu plně zapojen; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby současně vypracovala účinnou komunikační strategii, jejímž účelem by bylo lépe informovat občany EU o smyslu a přínosu SZBP, a v této souvislosti opětovně zdůrazňuje význam demokratické legitimity a kontroly zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie;

12.

opakovaně vyjadřuje své znepokojení nad nedostatečnou transparentností a informovaností v souvislosti s financováním společných nákladů na operace EU, které mají vojenské nebo obranné důsledky, protože mechanismus Athena jednoznačně neumožňuje přehled všech finančních důsledků misí prováděných v rámci SZBP; vítá proto zřízení fondu pro zahájení operace podle čl. 41 odst. 3 Smlouvy o EU a požaduje, aby jeho správa byla konzultována s Parlamentem v souladu s obecnými výsadami EP, pokud jde o SZBP a SBOP, jak jsou stanoveny v článku 36 Smlouvy o EU; zdůrazňuje, že větší účast Parlamentu při definování, sledování a kontrole SZBP vyplývá z propojení SZBP a SBOP, jak je zdůrazněno v článku 42 Smlouvy o EU, jakož i z posílené parlamentní kontroly na vnitrostátní a evropské úrovni zakotvené v protokolu č. 1 této smlouvy;

13.

vyzývá Radu, Komisi a místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby využily příležitosti, kterou představuje zřízení útvaru EEAS, a vytvořily soudržnější, důslednější a účinnější zahraniční politiku; očekává v tomto ohledu, že základní hodnoty a cíle zahraniční politiky Unie, jako je dodržování a prosazování lidských práv, jak jsou zakotveny v Listině základních práv, která je nyní právně závazná, a priority Unie v zahraniční politice, jako je řešení krizí a budování míru, se řádně promítnou ve struktuře EEAS, včetně lidských zdrojů; opakuje, že se zřízením a fungováním EEAS musí být zachována práva Evropského parlamentu provádět demokratickou a rozpočtovou kontrolu;

14.

konstatuje, že Lisabonská smlouva má z důvodu přeskupení správní odpovědnosti výrazný dopad na SZBP, a vyzývá proto Radu a Komisi, aby zajistily, že úspory z rozsahu, jichž bude dosaženo v případě podpůrných struktur, povedou ke snížení správních nákladů;

15.

zdůrazňuje, že je třeba lépe definovat kritéria pro jmenování a hodnocení zvláštních zástupců EU s tím, že je nutné přihlížet také k přiměřenému zastoupení mužů a žen; připomíná, že Parlament v současné době nemůže zpochybnit jednotlivé mandáty zvláštních zástupců EU, protože rozpočtové prostředky k vykonávání takového mandátu jsou zahrnuty v článku 19 03 06, který pokrývá veškeré mandáty zvláštních zástupců EU; vyzývá proto k většímu parlamentnímu dohledu nad jmenováním zvláštních zástupců EU a k jeho kontrole; domnívá se, že by pracovní místa příslušných zvláštních zástupců EU měla být postupně zrušena a jejich funkce by měli vykonávat vedoucí delegací EU v jednotlivých zemích, zatímco zvláštní zástupci EUs oblastní působností musí koordinovat a poskytovat politické poradenství vedoucím delegací EU v příslušných zemích pod vedením místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie s cílem zajistit soudržnou a důslednou vnější činnost EU; zdůrazňuje, že sloučení funkcí je v tomto ohledu prvním, ale nikoli jediným krokem, který je zapotřebí učinit k tomu, aby bylo možno dosáhnout úspor z rozsahu a zefektivnit SZBP; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby podnikla kroky vedoucí k pověření zvláštních zástupců EU koordinací a poskytováním politického poradenství rovněž v oblasti misí SBOP, jež spadají do jejich působnosti;

16.

žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby s příslušným výborem Parlamentu konzultovala výběr personálu na vyšší místa v EEAS, a to včetně postů zvláštních zástupců EU; rozhodl se vyzvat určité zvláštní zástupce EU a vedoucí delegací, aby po svém jmenování před tímto výborem vystoupili;

17.

konstatuje, že Lisabonská smlouva obsahuje pro SZBP nové finanční postupy, že zavedením dvou každoročních rozprav s místopředsedou Komise / vysokým představitelem Unie posiluje dialog Rady a Parlamentu o SZBP a podrobně popisuje úlohu a povinnosti Parlamentu ve vztahu k SBOP; žádá proto, aby byly za účasti parlamentního Výboru pro zahraniční věci přezkoumány a rozšířeny stávající interinstitucionální dohody tak, aby zajistily hladké a účinné provádění rozpočtových a kontrolních postupů a postupů konzultace v oblasti SZBP a SBOP a zlepšily přístup k citlivým informacím; v této souvislosti upozorňuje zejména na výše zmíněnou interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 a na interinstitucionální dohodu ze dne 20. listopadu 2002 mezi Evropským parlamentem a Radou týkající se přístupu Evropského parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky (5); vyjadřuje své odhodlání plnit svou rozpočtovou pravomoc a demokratickou kontrolu v oblasti SZBP s ohledem na všechny nové institucionální prvky, včetně způsobu financování EEAS;

18.

poukazuje na to, že Lisabonská smlouva rozšiřuje postup souhlasu na všechny dohody v oblastech, na něž se vztahuje řádný legislativní postup, a posiluje právo Parlamentu být plně informován Komisí o pokroku jednání o mezinárodních dohodách, jak uvádí článek 218 Smlouvy o fungování Evropské unie; domnívá se proto, že by mělo být zahájeno jednání o nové interinstitucionální dohodě s Parlamentem, která konkrétně vymezí jeho zapojení ve všech etapách jednání o uzavření mezinárodní dohody;

19.

naléhavě vyzývá Radu ministrů zahraničí, aby ve všech případech, kdy to umožňuje Smlouva, hlasovala kvalifikovanou většinou;

20.

domnívá se, že díky čl. 42 odst. 2 a 7 Smlouvy o Evropské unii a článku 10 protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii jsou zbývající funkce Západoevropské unie překonány; vyzývá proto příslušné členské státy EU, aby začaly jednat podle článku XII Bruselské smlouvy a aby s roční výpovědní lhůtou oznámily záměr tuto smlouvu vypovědět; připomíná, že Evropský parlament a parlamenty členských států EU mají právo na parlamentní přezkum činností spadajících do SZBP a SBOP;

21.

je nadále znepokojen, pokud jde o zabezpečení dodávek energie a opakující se krize v dodávkách plynu, jako byla rusko-ukrajinská krize v lednu 2009, které poukazují na rostoucí závislost EU na dodávkách energie a přepravních trasách; upozorňuje rovněž na nutnost předcházet energetické závislosti EU na třetích zemích, která oslabuje nezávislost zahraniční politiky EU; připomíná, že je nezbytně nutné věnovat se problémům v oblasti energetiky prostřednictvím zavedení společné evropské vnější energetické politiky; v této souvislosti vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby postupovala důsledně podle doporučení Parlamentu týkajících se vypracování soudržné a ucelené politiky a aby v této souvislosti zejména podporováním soudržnosti EU v konstruktivním dialogu s dodavateli energie, zejména s Ruskem a tranzitními zeměmi, prosazovala priority EU v oblasti energetiky a hájila společné zájmy členských států prostřednictvím vypracování účinných diplomatických postupů pro otázky energetiky a účinnějších mechanismů reakce na krizové situace a konečně aby podpořila diverzifikaci dodávek energie a její udržitelné využívání a rozvoj obnovitelných zdrojů energie; zdůrazňuje, že pouze společný přístup EU by mohl zabránit jakýmkoli budoucím nedostatečným dodávkám ropy a plynu do členských států a mohl by zlepšit zabezpečení dodávek energie do celé EU;

22.

vítá podepsání dohody o projektu Nabucco; vyzývá Komisi a Radu, aby se zasadily o úspěšné uplatňování této dohody; zdůrazňuje, že je důležité zabezpečit dodávky energie do EU podporou využívání jižního koridoru pro zásobování Evropy ropou, včetně panevropského ropovodu Konstanca – Terst;

23.

domnívá se, že ostřejší soupeření o přístup k přírodním zdrojům a zdrojům energie a jejich kontrolu může vést k závažným potenciálním hrozbám a konfliktům, a že by proto EU měla dále rozvíjet politiky zaměřené na zmírnění změny klimatu, přizpůsobení se této změně a úspory energie, aby se tak vypořádala s bezpečnostními riziky, které s sebou nese změna klimatu a zhoršování stavu životního prostředí; zdůrazňuje v této souvislosti, že EU musí posílit své vedoucí postavení při ovlivňování celosvětové změny klimatu a dále rozvíjet dialog s dalšími klíčovými aktéry, jako jsou rychle se rozvíjející velmoci (Čína, Brazílie, Rusko, Indie), Spojené státy americké a rozvojové země, vzhledem k tomu, že se změna klimatu stala klíčovým prvkem v mezinárodních vztazích;

24.

vyjadřuje svou podporu tomu, aby Unie i nadále aktivně a účinně přispívala k řešení celosvětových problémů, zejména posílením systému OSN, věnováním patřičné pozornosti upevnění postavení Rady OSN pro lidská práva a zrušením trestu smrti;

25.

upozorňuje na význam předcházení konfliktům a jejich řešení, včetně obnovy a rekonstrukce po skončení krize; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU dále rozvíjela strategie prevence, zdokonalovala systém včasného varování a posilovala spolupráci s regionálními organizacemi v souladu s Chartou OSN;

26.

zdůrazňuje, že vnější rozměr je pro dosažení evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva zásadní; znovu připomíná význam systematického řízení migrace; v tomto směru vítá skutečnost, že Evropská rada přijala v prosinci 2009 Stockholmský program; považuje proto za podstatné zajistit spolupráci zemí původu i tranzitních zemí a povzbudit dobrou spolupráci uplatňováním politiky pozitivní podmíněnosti; zdůrazňuje, že je třeba zabránit nelegálnímu přistěhovalectví podporováním místního rozvoje v zemích původu a bojem proti zločineckým organizacím, které provozují obchodování s lidmi; trvá na tom, že evropská zahraniční politika musí plně zohledňovat vnější rozměr evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva;

27.

zdůrazňuje, že je třeba posílit kapacity s cílem zajistit lepší monitorování civilních a vojenských misí Unie a poučit se z jejich průběhu, což umožní zlepšit plánování a řízení misí budoucích; v této souvislosti také zdůrazňuje, že pro mise SBOP je třeba přijmout strategičtější přístup; navrhuje, aby cílem pravidelných společných konzultací bylo také posouzení úspěchů a nedostatků již dokončených misí za účelem vytvoření přístupu, který bude předjímat budoucí potřeby a zahrnovat všechny aspekty (finance, provádění, správní uspořádání);

28.

vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, Radu a členské státy, aby zajistily dostatečnou rovnováhu mezi civilními a vojenskými plánovacími kapacitami na sekretariátu Rady a aby poskytly přiměřený počet zaměstnanců v oblasti spravedlnosti, civilní správy, celní správy a mediace s cílem zajistit misím SBOP odpovídající a dostatečné odborné zázemí;

29.

vyzývá v tomto ohledu k zajištění přiměřeného počtu zaměstnanců civilní složky a naléhavě vyzývá členské státy, aby lépe využily příležitosti, kterou jim skýtá EEAS, k reorganizaci stávajících dostupných zdrojů s cílem dosáhnout jednostné, efektivní a účinné kapacity plánování řešení krizí;

30.

vyzývá členské státy, aby zdvojnásobily své úsilí ve snaze najít a zaměstnat dostatečné množství vhodného a kvalifikovaného personálu s vyváženým zastoupením mužů a žen, jenž se bude účastnit civilních a vojenských akcí SBOP po celém světě v promyšleném a účelně koordinovaném rámci, včetně vysoce rizikových oblastí, neboť úspěch misí SBOP závisí z velké části na schopnostech a vědomostech dobře vyškolených zaměstnanců; v této souvislosti vyzývá ke společnému školení personálu účastnícího se misí SBOP; plně podporuje úsilí, které již bylo vynaloženo na vypracování pokynů a výměnu osvědčených postupů s cílem zlepšit společnou odbornou přípravu personálu; je přesvědčen, že větší jednota a soudržnost personálu přímo v terénu zlepší průběh misí a také usnadní dočasné vysílání občanů EU, které je z čistě rozpočtového hlediska výhodnější než přijímání zahraničních smluvních zaměstnanců;

31.

vyzývá Evropskou radu a Komisi, aby se EU intenzivněji angažovala v mnohostranných jednáních o snížení arzenálu jaderných zbraní;

32.

opakuje, že je nutné odzbrojení a posílení mezinárodních záruk nešíření jaderných zbraní; vítá v tomto ohledu společné prohlášení ze dne 4. prosince 2009, ve kterém se prezident Spojených států amerických a prezident Ruské federace zavázali, že budou i nadále v tomto směru spolupracovat i po skončení platnosti Smlouvy o snížení stavu strategických zbraní (START), a očekává, že co nejdříve bude podepsána a vstoupí v platnost nová smlouva o strategických zbraních; zároveň vyzývá EU a její členské státy, aby zintenzivnily své diplomatické úsilí s cílem dosáhnout úspěšné revize Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v květnu 2010;

33.

zdůrazňuje, jak je důležité, aby byly cíle v oblasti rovnosti žen a mužů, lidských práv a řádné veřejné správy nedílnou součástí plánování a řízení všech misí a operací SBOP, a to včetně zjišťovacích misí, neboť vnímavost a citlivost k otázkám rovnosti pohlaví přispívá k provozní účinnosti a dobrému povědomí o situaci; v této souvislosti vítá jmenování poradce pro otázky rovnosti žen a mužů do téměř všech misí SBOP; lituje, že mezi 11 zvláštními zástupci EU není ani jedna žena; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby systematicky zařazovala téma rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen do politického dialogu a politických diskusí EU s partnerskými zeměmi;

34.

oceňuje důležitou roli, kterou hrají obhájci lidských práv na celém světě; vřele vítá skutečnost, že Rada ve složení pro zahraniční věci vyjádřila na svém zasedání dne 8. prosince 2009 odhodlání podporovat obhájce lidských práv formou veřejných setkání s nimi a zviditelňováním jejich činnosti;

35.

vyzývá Radu, aby zahrnula problematiku lidských práv a řádné veřejné správy do mandátu zvláštních zástupců EU a aby na místa zaměstnanců zvláštních zástupců EU jmenovala poradce pro lidská práva a řádnou veřejnou správu;

36.

doporučuje, aby EU posílila svůj politický dialog se třetími zeměmi a regiony, především se strategickými partnery, s nimiž by měla koordinovat postoje v mezinárodních organizacích a podporovat a prosazovat demokracii, právní stát a dodržování lidských práv; v této souvislosti znovu připomíná, jak významnou úlohu má parlamentní diplomacie coby doplňkový nástroj ve vztazích Unie se třetími zeměmi a regiony; zastává proto názor, že by místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka Unie a jí podřízené útvary, včetně zvláštních zástupců EU, měly s Parlamentem spolupracovat na stanovení společných strategií vůči partnerským zemím a regionům a měly by být schopny poskytnout Parlamentu ústní či písemnou radu v určitých otázkách a ohledně některých návštěv;

37.

vyzývá Radu, členské státy a místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby aktivně usilovaly o mírová řešení mezinárodních konfliktů a posilovaly mechanismy EU pro předcházení konfliktům;

38.

poukazuje na skutečnost, že OSN je hlavní zárukou mezinárodního míru a bezpečnosti a představuje nejkomplexnější rámec pro multilaterální spolupráci; zastává názor, že pro dosažení účinného multilateralismu je nanejvýš důležité posílení veřejné správy v celosvětovém měřítku, mezinárodních institucí a dodržování mezinárodního práva, a že tedy pro Unii musí být prvořadou strategickou prioritou; domnívá se, že by orgány EU a členské státy měly nadále usilovat o posilování spolupráce a koordinace se strategickými partnery, kteří mají světový vliv, zejména v rámci OSN; v této souvislosti zdůrazňuje naléhavou potřebu řešit celosvětové problémy, které jsou v současnosti středem pozornosti z hlediska EU a světové stability, jako je terorismus, organizovaná trestná činnost, zabezpečení dodávek energie, změna klimatu, dosahování rozvojových cílů tisíciletí a odstranění chudoby, řešení krizí, předcházení konfliktům a jejich urovnávání, nešíření zbraní hromadného ničení a odzbrojení, řízení migrace a prosazování lidských práv a občanských svobod;

39.

domnívá se, že je nezbytné, aby příslušné delegace EU při ústředí OSN v New Yorku a Ženevě byly dostatečně vybaveny prostředky a personálem, což jim umožní důvěryhodně a účinně uvést do praxe nová institucionální opatření vyplývající z Lisabonské smlouvy; s obavami proto konstatuje, že udržování rozpočtové neutrality je v rozporu s naléhavou potřebou rychle a účinně zajistit zapojení EU v OSN během počáteční fáze provádění Lisabonské smlouvy;

40.

je přesvědčen, že OBSE je důležitým rámcem pro obnovení důvěry a zintenzivnění spolupráce mezi zeměmi Evropy, střední Asie a Severní Ameriky v řadě otázek, mj. v otázce nešíření jaderných zbraní, odzbrojení, hospodářské spolupráce a obraně a prosazování lidských práv a právního státu; podporuje proto posílení OBSE, a to i tím, že bude zahájena diskuse o možnosti OBSE získat právní subjektivitu;

41.

domnívá se, že aniž jsou dotčeny mezinárodní závazky EU vyplývající z Charty OSN, měly by EU a NATO rozvíjet intenzivnější a účinnější partnerství, které by zohledňovalo postupný vývoj zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky EU a respektovalo samostatnost v rozhodování obou organizací; za tímto účelem doporučuje, aby byla přezkoumána tzv. ujednání Berlín plus a aby byl rozvíjen strategičtější dialog o sdílených strategických zájmech a nouzovém plánování; zdůrazňuje, že je třeba umožnit rozsáhlou praktickou spolupráci v terénu na vojenské i civilní úrovni, zejména v situacích, kdy obě organizace působí ve stejném prostoru; vyslovuje v této souvislosti politování nad přetrvávajícími spory mezi Tureckem a Kyprem, které čím dál více oslabují efektivnost a podrývají důvěryhodnost EU i NATO;

42.

opakuje svůj závazek vůči transatlantickému partnerství, které je důležitým prvkem a jedním z hlavních pilířů vnější činnosti EU; naléhavě žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby zajistila, že EU bude zásadovým, aktivním, rovnoprávným a přesto autonomním partnerem USA při posilování celosvětové bezpečnosti a stability, podporování míru a prosazování lidských práv, plnění rozvojových cílů tisíciletí a zaujímání jednotného přístupu k celosvětovým výzvám, jako je šíření jaderných zbraní, terorismus, změna klimatu a zabezpečení dodávek energie; domnívá se, že Lisabonská smlouva nabízí vhodnou příležitost ke zlepšení a obnově rámce vztahů EU-USA; vyzývá místopředsedkyni / vysokou představitelku, aby v souladu s usneseními Parlamentu usilovala o posílení institucionálních mechanismů fungujících mezi EU a USA; zdůrazňuje, že je třeba posílit Transatlantickou hospodářskou radu ve snaze o docílení skutečného, integrovaného transatlantického trhu, a že takový trh by měl být základem pro posílené transatlantické partnerství; důrazně podporuje transatlantický dialog zákonodárců v jeho širokém úsilí o vytvoření účinných vzájemných vztahů tvůrců právních předpisů mezi EP a Kongresem Spojených států;

43.

vyzývá oba partnery, EU i USA, aby povzbuzovali Čínu, Indii, Rusko, Brazílii a další vznikající mocnosti ke sdílení odpovědnosti za světový řád a za předcházení konfliktům a jejich mírové řešení v souladu s mezinárodním právem; trvá na tom, že EU a USA by měly plně podporovat hospodářský a sociální rozvoj těchto zemí na základě rovnoprávné spolupráce, ovšem tyto země by měly také přijmout svou globální odpovědnost, zejména za boj proti změně klimatu a za udržitelný rozvoj;

44.

zdůrazňuje, že země západního Balkánu jsou součástí procesu rozšiřování; domnívá se, že by stabilita na západním Balkáně vycházející z právního státu měla být i nadále hlavní prioritou vnější činnosti Unie, a přikládá proto mimořádný význam snahám o přiblížení tohoto regionu Evropské unii se společným cílem, jímž je evropská integrace, mimo jiné prostřednictvím prosazování reforem a podpory regionální spolupráce a smiřování etnických skupin, aby země v regionu splnily kodaňská kritéria a připravily se na přistoupení; doporučuje, aby byla svolána mezinárodní konference o budoucnosti západního Balkánu za účasti všech zemí v regionu a všech relevantních regionálních a globálních aktérů, která přesně pojmenuje současné problémy tohoto regionu a bude hledat jejich řešení;

45.

vyjadřuje uspokojení nad stále klidnější a stabilnější situací v Kosovu a nad úsilím o vybudování mnohonárodnostní společnosti, o čemž svědčí klidný a spořádaný průběh místních voleb, které se konaly dne 15. listopadu 2009; je si vědom toho, že ne všechny státy uznaly nezávislost Kosova; vítá skutečnost, že mise EULEX na podporu právního státu v Kosovu, jež je nejrozsáhlejší civilní misí SBOP, kterou EU dosud uskutečnila, funguje s plnou provozní kapacitou na základě přístupu neutrálního statutu OSN; zdůrazňuje význam mise při podpoře smiřování etnických skupin, právního státu, veřejného pořádku a bezpečnosti na celém území Kosova prostřednictvím pomoci kosovským institucím, soudním orgánům a donucovacím orgánům při úsilí o dosažení udržitelnosti a odpovědnosti; v této souvislosti vítá rozhodnutí otevřít na severu země novou kancelář EU; poukazuje nicméně na to, že je potřeba zvýšit počet státních zástupců, kteří pro EULEX pracují, a vyzývá členské státy k poskytnutí dalšího personálu;

46.

vybízí Radu, aby za podpory mezinárodního společenství i nadále usilovala o dialog s politickými vůdci Bosny a Hercegoviny, a snažila se tak této zemi a jejím občanům pomoci setrvat na cestě k evropské integraci; bere na vědomí společné diplomatické snahy předsednictví EU, Evropské komise a vlády USA a doporučuje, aby další jednání přihlíželo k předchozím opatřením dohodnutým mezi politiky v Bosně a Hercegovině; připomíná, že do budování životaschopné země je třeba více zapojit poslance a občanskou společnost;

47.

nadále podporuje rozvoj východního partnerství s evropskými sousedními zeměmi Unie, v jehož rámci dochází k zapojení ekonomiky těchto zemí do vnitřního trhu a k posílení politické, hospodářské a kulturní spolupráce; zdůrazňuje význam naplňování tohoto partnerství důvěryhodnými projekty a význam konkrétních střednědobých a dlouhodobých pobídek k reformám, jež by posílily snahu společností partnerských zemí o modernizaci a integraci do EU; poukazuje především na to, že je potřeba – avšak s ohledem na bezpečnost všech občanů EU – postupně odstraňovat veškeré překážky volného pohybu osob (případně včetně zavedení bezvízového styku) a posilovat spolupráci ve všech oblastech bezpečnosti, zejména pokud jde o zabezpečení dodávek energie; znovu vyjadřuje svůj názor, že je třeba, aby partnerství mělo k dispozici dostatečné finanční zdroje; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby se partnerství vzájemně doplňovalo s regionálními iniciativami, zejména s černomořskou synergií;

48.

znovu potvrzuje, jak je pro EU důležitá efektivnější regionální spolupráce v rámci východního partnerství, v jehož duchu bude EU podporovat uskutečňování cílených projektů v rámci východního partnerství i černomořské synergie;

49.

žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby prohloubila úsilí o realizaci projektů v rámci černomořské synergie; žádá rovněž místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby vypracovala nové náměty pro efektivní strategii černomořské spolupráce;

50.

vítá proevropský postoj nové vlády Moldavské republiky a vyjadřuje naději, že se vnitřní reformy v zemi zrychlí natolik, že se podaří dosáhnout hospodářské integrace, politického partnerství a institucionálního přiblížení Moldavské republiky a EU; vybízí místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby navrhla mnohostranná řešení, kterými bude odblokována situace v Podněstří;

51.

bere na vědomí průběh a výsledky prezidentských voleb na Ukrajině; vyzývá všechny strany, aby posilovaly reformní úsilí, a přispěly tak k nezbytné politické, hospodářské a sociální stabilitě Ukrajiny; vyzývá tuto zemi, aby docílila větší interoperability s Evropskou unií, a upevnila tak své budoucí vztahy s EU;

52.

vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby zajistila jednotný přístup EU k Rusku, a to i v rámci jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci, který bude založen na závazku prosazovat hodnoty demokracie, dodržování lidských práv a zásady právního státu, včetně mezinárodního práva; zdůrazňuje zároveň nutnost znovuoživení partnerství s Ruskem založeného na oboustranném respektu a vzájemné výhodnosti, v oblasti boje proti terorismu, zabezpečení dodávek energie, změny klimatu, odzbrojení, předcházení konfliktům a šíření jaderných zbraní, stejně jako ve vztazích s Íránem, Afghánistánem a Blízkým východem, s cílem posílit celosvětovou bezpečnost a stabilitu; domnívá se, že spolupráce v těchto otázkách by měla být základem pro novou dohodu EU-Rusko, očekává proto rychlý pokrok v probíhajících jednáních o komplexní dohodě, která by měla významně posílit vztahy EU-Rusko; naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby koordinovala činnost, umožňovala konzultace a zlepšovala komunikaci mezi členskými státy, pokud jde o dvoustranné záležitosti ve vztahu s Ruskou federací, které jsou předmětem společného zájmu; zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy koordinovaly své vztahy s Ruskou federací na základě obecných zájmů Unie a tak, aby se do vztahů s Ruskem tyto zájmy odpovídajícím způsobem a důsledně promítaly a byly v jejich rámci prosazovány;

53.

naléhavě vyzývá Radu, aby trvala na plném dodržování dohody o příměří mezi Ruskou federací a Gruzií, a vyzývá EU, aby prosazovala územní celistvost Gruzie a respektování menšin; vítá obnovení mandátu monitorovací mise EU a naléhavě vyzývá Radu, aby zajistila neomezený přístup pozorovatelů EU do všech konfliktem zasažených oblastí, včetně odtržených oblastí Abcházie a Jižní Osetie, a aby za tímto účelem použila finanční nástroje EU k pomoci obyvatelům v celé oblasti konfliktu; s odkazem na zprávu nezávislé mezinárodní vyšetřovací mise ke konfliktu v Gruzii vyzývá EU, aby na základě zkušeností z minulosti vytvořila účinné mechanismy pro předcházení konfliktům, včetně podpory kontaktů mezi lidmi;

54.

naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby posílila snahy EU dosáhnout v souladu s mezinárodní právem účinného předcházení konfliktům a mírového urovnání sporů v Náhorním Karabachu a Podněstří a především sporů mezi Ruskem a Gruzií a od ní odtržených oblastí Jižní Osetie a Abcházie tím, že dá nový impuls ženevským rozhovorům; zdůrazňuje, že existuje velké potenciální nebezpečí propuknutí skrytých konfliktů v tomto regionu; v této souvislosti doporučuje vytvoření konference o bezpečnosti a spolupráci na jižním Kavkazu, které by se účastnili všechny příslušné země a relevantní regionální a globální aktéři, a to s cílem vypracovat pakt stability pro jižní Kavkaz; vítá nedávné sblížení mezi vládami Turecka a Arménie a naléhavě vyzývá k ratifikaci příslušných dohod parlamenty obou zemí;

55.

zdůrazňuje, že je potřeba, aby jednání o mírovém procesu probíhala ve vymezeném časovém rámci a v prostředí vzájemné důvěry; domnívá se, že cílem těchto jednání by mělo být vytvoření nezávislého, demokratického a životaschopného Palestinského státu s hranicemi z roku 1967, který bude s Izraelským státem existovat bok po boku v míru a bezpečí a jehož hranice budou mezinárodně uznány v souladu se všemi příslušnými rezolucemi OSN;

56.

vyzývá EU, aby v souladu se závěry Rady ze dne 12. prosince 2009 zaujala v rámci stávajícího mezinárodního úsilí o znovuzahájení mírového procesu výraznější politickou roli, jež bude odpovídat její finanční účasti na podpoře hospodářského oživení Palestiny a řešení dramatické humanitární krize v Gaze; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie, aby zvážila veškeré prostředky na podporu trvalého míru v této oblasti;

57.

vítá rozhodnutí Rady prodloužit mandát policejní mise EU pro palestinská území (EUPOL COPPS) do prosince 2010; věří, že je třeba výrazněji podporovat vytváření právního státu a policejních sborů, a vyzývá k posílení úsilí v tomto směru; bere na vědomí rozhodnutí Rady prodloužit mandát mise EU pro pomoc na hranicích na hraničním přechodu Rafáh (EUBAM Rafah) a její odhodlání a ochotu tuto misi obnovit; domnívá se, že toto odhodlání by mělo vyústit v konkrétní iniciativy s cílem obnovit svobodu pohybu na palestinských územích a oživit dohodu o pohybu a přístupu, která byla sjednána v roce 2005 a již zúčastněné strany přijaly;

58.

domnívá se, že je důležité zintenzivnit na všech úrovních politický dialog mezi členy Unie pro Středomoří tak, aby bylo překonáno napětí, jež zdrželo vybudování sekretariátu v Barceloně a podporu konkrétních projektů společného sociálního, hospodářského a ekologického zájmu; doufá, že Unie pro Středomoří by mohla pozitivně přispět k řešení konfliktů na Blízkém východě, ke sblížení mezi Tureckem a Kyprem a k demokratickému vývoji v arabských státech;

59.

je přesvědčen o tom, že pokud by Unie pro Středomoří podpořila konkrétní projekty spolupráce pro celý region, přispěla by tak k uvolnění napětí na Blízkém východě; současně zdůrazňuje, že k usnadnění řádného fungování tohoto nového orgánu je nanejvýš důležité přijmout opatření k budování důvěry mezi Palestinci a Izraelci, jež by přispěla k dosažení spravedlivého a trvalého míru na Blízkém východě;

60.

zdůrazňuje, že z pohledu EU musí být spolupředsednictví – v souladu s platnými ustanoveními Lisabonské smlouvy – slučitelné s vnějším zastupováním Evropské unie; připomíná, že Lisabonská smlouva poskytuje EU příležitost zajistit si v nových orgánech Unie pro Středomoří jednotné, soudržné a trvalé zastupování;

61.

konstatuje, že Afghánistán vstupuje po volbách do významného rozhodujícího období, kdy se v Kábulu utváří nová vláda, a vzniká tak možnost vypracovat nový program a přijmout nové závazky vůči občanům Afghánistánu;

62.

vítá akční plán Rady pro posílení činnosti EU v Afghánistánu a Pákistánu, který přijala Rada ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy v říjnu 2009, a prohlášení Rady, že je opět ochotna ve spolupráci s dotyčnými zeměmi a mezinárodními partnery pomoci s řešením problémů tohoto regionu; zdůrazňuje však, že akční plán zůstane pouze plánem, pokud se členské státy EU jednoznačně nezaváží, že přispějí k jeho provádění; vyzývá Radu, Komisi a předsednictví, aby společně usilovaly o bezodkladné provedení plánu; naléhavě vyzývá Radu, aby více usilovala o úplné využití zaměstnanců v misi EUPOL s cílem zavést udržitelná a účinná civilní kontrolní opatření, která umožní zvýšit bezpečnost;

63.

uznává, že Pákistán nadále čelí velmi závažným problémům, a souhlasí s tím, že EU plně podporuje silnou, laickou a civilní pákistánskou vládu; zdůrazňuje klíčovou roli Pákistánu v tomto regionu a opakuje, že stabilní, demokratický a prosperující Pákistán je rovněž nejdůležitějším předpokladem pro řešení celosvětových otázek, jako je boj proti terorismu, nešíření jaderných zbraní, boj proti drogám a dodržování lidských práv, a důrazně jej podporuje v přijetí komplexní strategie pro boj proti terorismu a řešení jeho prvotních příčin;

64.

souhlasí se závazkem EU podporovat demokracii ve sjednoceném, federativním Iráku; zdůrazňuje svou podporu pevného a trvalého závazku EU vůči rozvoji právního státu v Iráku a vítá prodloužení mandátu mise EUJUST LEX na jeden rok a rovněž vítá pilotní činnost této mise na iráckém území; na základě slibu Rady očekává další činnost naplánovanou v této souvislosti; vyzývá k větší institucionální součinnosti s orgány kurdské regionální vlády, zejména pokud jde o ekonomické otázky; vyzývá Komisi, aby urychlila otevření vlastních prostor v Bagdádu;

65.

vyjadřuje své velké znepokojení nad politickým vývojem v Íránu a údajným rozsáhlým volebním podvodem, k němuž došlo při prezidentských volbách v červnu 2009 a který vyvolal největší protestní hnutí v třicetileté historii této islámské republiky, se stále probíhajícími demonstracemi a násilnými zásahy bezpečnostních sil; je velmi znepokojen nejen zatýkáním, mučením a vražděním politických oponentů, ale také nevyřešenou patovou situací, pokud jde o jednání o íránském jaderném programu, a vyzývá íránskou vládu, aby se s ohledem na jadernou problematiku zapojila do seriózních jednání; lituje, že íránské orgány zrušily návštěvu íránské delegace v Evropském parlamentu plánovanou na leden 2010, a vyjadřuje solidaritu s těmi Íránci, kteří přesto, že riskují svůj život, i nadále veřejně požadují dodržování lidských práv a větší demokratické svobody v Íránu; odsuzuje snahu Íránu bránit právu na svobodné informace blokováním zahraničního vysílání a internetu; vyzývá Radu a Komisi, aby zvážily uvalení sankcí na jednotlivé členy vlády a bezpečnostních služeb, kteří odpovídají za všudypřítomné porušování lidských práv, a aby navrhly opatření zaměřená na podporu těch účastníků „zeleného hnutí“, kteří jsou oběťmi pronásledování nebo vyhoštění;

66.

bere na vědomí skutečnost, že hospodářské vztahy mezi EU a Čínou zažívají trvalý vzestup a že došlo ke zvýšení rozsahu a intenzity kontaktů mezi jejich obyvateli; zároveň je i nadále vážně znepokojen nedostatkem vůle na straně čínských orgánů řešit četné případy porušování lidských práv a zajistit svému obyvatelstvu základní práva a svobody;

67.

vyjadřuje očekávání, že se budou rozvíjet strategické vzájemné vztahy mezi EU a Čínou, a vyhlašuje rovněž, že si přeje hledat možnosti posilování vzájemných vztahů ve věcech společného zájmu přesahující oblast ekonomiky a obchodu;

68.

vítá snahu Taipei i Pekingu o zlepšení vztahů mezi kontinentální Čínou a Tchaj-wanem, která napomáhá upevnění stability a bezpečnosti ve východní Asii, a apeluje na obě strany, aby dále prohlubovaly tento dialog, spolupráci v praktické oblasti a upevňování vzájemné důvěry; oceňuje prohlášení Rady ze dne 8. května 2009, v němž opakovaně vyjadřuje svou podporu účasti Tchaj-wanu ve WHO; rozhodně podporuje účast Tchaj-wanu coby pozorovatele v příslušných mezinárodních organizacích, jako je ICAO a UNFCCC, a při jejich činnosti, jelikož jeho účast je důležitá jak pro EU, tak i z hlediska globálních zájmů;

69.

potvrzuje svou jednoznačnou podporu prohlubování strategických vztahů mezi EU a Indií a hledání dalších způsobů, jak zlepšit vztahy v oblastech společného zájmu v hospodářské, politické, bezpečnostní a obchodní sféře;

70.

uznává stále významnější roli sdružení ASEAN jakožto síly upevňující regionální stabilitu a prosperitu; je přesvědčen, že mezi Unií a sdružením ASEAN existují široké možnosti spolupráce, jelikož obě tyto organizace podporují regionální integraci; konstatuje, že k upevnění celkových vztahů mezi Unií a sdružením ASEAN a k dosažení dalšího pokroku v oblasti politické spolupráce a bezpečnosti, upevňování demokracie a lidských práv a dále v oblasti energetiky a životního prostředí, v sociokulturní oblasti a v oblasti spolupráce a rozvoje jsou zapotřebí opatření zaměřená na prohloubení hospodářských a obchodních vztahů mezi těmito dvěma regiony;

71.

s uspokojením bere na vědomí, že operace EUNAVFOR Atalanta nadále úspěšně přispívá k námořní bezpečnosti u pobřeží Somálska díky ochraně plavidel najatých v rámci Světového potravinového programu pro dodávky pomoci do Somálska, plavidel dodávajících nezbytné zásilky mírové operaci Africké unie v Somálsku a dalších ohrožených plavidel; vítá rozhodnutí Rady prodloužit mandát této operace do 12. prosince 2010; vyjadřuje svou podporu zahájení operace pro řešení krize s cílem přispět k výcviku národních bezpečnostních sil somálské prozatímní federální vlády; zdůrazňuje, že je třeba vycvičené bezpečnostní síly začlenit do státních a velitelských struktur tak, aby se po svém návratu neobrátily proti vládě, již mají chránit;

72.

znovu připomíná návrh uvedený v usnesení Parlamentu ze dne 15. listopadu 2001 o globálním partnerství a společné strategii ve vztazích mezi EU a Latinskou Amerikou (6), který s ohledem na summity EU-LAK ve Vídni a v Limě zopakoval ve svých usneseních přijatých dne 27. dubna 2006 (7) a dne 24. dubna 2008 (8) a jehož obsahem je vypracování Evropsko-latinskoamerické charty pro mír a bezpečnost, jež by na základě Charty OSN umožnila přijímat společná politická, strategická a bezpečnostní opatření a iniciativy; vyzývá Radu a Komisi, aby se na uskutečnění tohoto ambiciózního cíle aktivně podílely a aby tento návrh podpořily na příštím summitu EU-LAK, který se bude konat v květnu 2010 v Madridu;

73.

domnívá se, že prioritou je jednání o dohodě o přidružení se zeměmi ve střední Americe, ale i pokrok vedoucí k obnovení jednání o dohodě o přidružení se sdružením MERCOSUR; poznamenává, že byla ukončena jednání o mnohostranné dohodě se zeměmi Andského společenství; bude usilovat o to, aby řádně proběhl proces parlamentní ratifikace těchto dohod s cílem zajistit, aby měly pozitivní vliv na veškeré aspekty společného zájmu;domnívá se, že prioritou by mělo být urychlené podepsání dohody o partnerství se zeměmi Střední Ameriky a mnohostranné dohody s Andským společenstvím a dále dosažení pokroku v jednáních o dohodě o partnerství s Mercosurem;

74.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, úřadujícímu předsedovi OBSE, předsedovi Parlamentního shromáždění OBSE, předsedovi Parlamentního shromáždění Západoevropské unie, předsedovi Výboru ministrů Rady Evropy a předsedovi Parlamentního shromáždění Rady Evropy.