20.11.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 317/20

—

zrušit napadený rozsudek (1) a rozhodnutí (2) v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto, že sporné opatření nemá povahu náhrady škody a vyrovnávací povahu, ale je považováno za protiprávní a neslučitelnou státní podporu, nebo

—

zrušit napadený rozsudek v části, ve které zamítá žalobní důvod, podle kterého příkaz k vrácení podpory obsažený v rozhodnutí představuje porušení zásady legitimního očekávání, a v důsledku toho zrušit rozhodnutí v části, ve které nařizuje Itálie okamžitě požadovat vrácení podpory spolu s úroky, a

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

1)

porušení článků 107 a 108 SFEU, jakož i rozporné odůvodnění a zjevné pochybení z důvodu zkreslení poskytnutých důkazů v rozsahu, v němž rozsudek vykládá sporné opatření nesprávně jakožto státní podporu a nikoliv jako kompenzační opatření ve prospěch navrhovatelky. Tribunál nesprávně restriktivně vyložil vnitrostátní právní úpravu a judikaturu, na kterou se odvolala navrhovatelka v prvním stupni a která dokazuje, že sporné opatření nepředstavuje státní podporu, ale sleduje cíl náhrady škody původně upravený v italské právní úpravě v roku 1962 a uznaný Komisí a Tribunálem

2)

porušení čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 (3) a rozporné a nedostatečné odůvodnění v rozsahu, v němž Tribunál rozhodl, že příkaz k vrácení podpory obsažený v rozhodnutí není v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Rozsudek Tribunálu je nesprávný a nedostatečně odůvodněný v části, ve které Tribunál odmítá názor, že trvající mlčení Komise k vysvětlením italských orgánů poskytnutých na konci roku 1991, týkajících se skutečnosti, že první prodloužení sazebníku Terni nadále sledující původní cíl náhrady, je okolností, která umožnila vznik legitimního očekávání ze strany navrhovatelky ohledně toho, že prodloužení sazebníku Terni, včetně sporného opatření, nepředstavuje státní podporu.