18.5.2010

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 128/127

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Posílení mezinárodního financování pro změnu klimatu: evropský návrh pro kodaňskou dohodu

(KOM(2009) 475 v konečném znění)

(2010/C 128/24)

Hlavní zpravodajka: paní ANDREI

Dne 10. září 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Posílení mezinárodního financování pro změnu klimatu: evropský návrh pro kodaňskou dohodu

KOM(2009) 475 v konečném znění.

Dne 29. září 2009 předsednictvo Evropského hospodářského a sociálního výboru pověřilo specializovanou sekci Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí přípravou podkladů na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval paní ANDREI hlavní zpravodajkou na 457. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 4. a 5. listopadu 2009 (jednání ze dne 5. listopadu 2009), a přijal následující stanovisko 179 hlasy pro, 4 hlasy byly proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Výbor tyto včasné návrhy vítá a vyzývá instituce k jejich naléhavému zvážení, aby skutečně mohly být přínosem k úspěšnému výstupu kodaňských jednání. Sdělení je dobrým začátkem, neboť průmyslové země doposud nechtěly uvést žádnou konkrétní finanční částku.

1.2   Financování pro změnu klimatu nebude považováno za dobrovolnou pomoc, ale za povinnost poskytnout rozvojovým zemím nové, dodatečné, vhodné a předvídatelné finanční prostředky, jež je zakotvena v článcích Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Jedná se o nezbytný závazek průmyslových zemí respektovat zásadu úmluvy týkající se „společných, ale rozlišených odpovědností“.

1.3   Rozvojové země potřebují značnou pomoc na boj proti změně klimatu, jak se EU dohodla v rámci Úmluvy OSN o změně klimatu. V nadcházejících desetiletích bude pravděpodobně nutné vynaložit stovky miliard eur ročně na přizpůsobení se změně klimatu a zmírňování jejích dopadů.

1.4   EHSV podporuje návrh EU na „rychlé zahájení“ veřejného financování z průmyslových zemí v řádu 5 až 7 miliard EUR ročně v období do roku 2013. S ohledem na současnou atmosféru a nedostatek důvěry mezi Jihem a Severem to je dobrý začátek.

1.5   Výbor také oceňuje pozitivní přístup Komise, pokud jde o opatření na využití mezinárodní letecké a námořní dopravy jako zdroje financování.

1.6   Na druhou stranu se již v rozvojových zemích, zejména v Africe, objevují jasné signály, že nabídka EU je příliš nízká a že bude po rozvojových zemích požadováno, aby platily za škody, které po mnoho let páchali jiní. Mnoho ekonomů z nevládních organizací a OSN tvrdilo, že skromný odhad požadovaného financování z rozvinutých zemí pro země rozvojové dosahuje výše 150 mld. USD (čili přibližně 110 mld. EUR) ročně během období 2013–2017.

1.7   Pokud jde o příjmy z trhu s uhlíkem, Komise se domnívá, že velké zisky vytvořené subjekty budou plně využity rozvojovými zeměmi a poté vynaloženy na nízkouhlíkové aktivity. V praxi však tyto zisky mnohem pravděpodobněji skončí v kapsách soukromých společností, často z rozvinutých zemí.

1.8   EHSV je rovněž znepokojen vizí EU ohledně domácích soukromých investic prostředků v rozvojových zemích, jelikož Evropská unie nenašla způsob, jak zajistit, že členské státy využijí výnosů ze svých vlastních systémů pro obchodování s emisemi na investice do čisté energie.

1.9   Komise by měla přijít s revidovaným, životaschopným plánem, aby si udržela své vůdčí postavení v mezinárodní politice v oblasti klimatu. EU by také měla nadále vyvíjet tlak na Spojené státy a další země, aby odhalily své pozice vůči financování pro změnu klimatu.

1.10   Sliby týkající se zvýšených finančních prostředků, ať mezinárodních či domácích, by měly být předmětem „měřitelných a ověřitelných ustanovení podléhajících hlášení“.

2.   Úvod

2.1   Dne 10. září 2009 předložila Evropská komise sdělení „Posílení mezinárodního financování pro změnu klimatu: evropský návrh pro kodaňskou dohodu“.

2.2   Tento dokument si klade za cíl překonat současnou patovou situaci v jednáních, kdy rozvinuté země očekávají od vyspělejších rozvojových zemí přispění k celkovému úsilí, a kdy zároveň rozvojové země očekávají od rozvinutých zemí jasné stanovisko ohledně financování přizpůsobení se změně klimatu a zmírňování jejích dopadů.

2.3   Tento návrh však není dostačující pro zajištění efektivní dohody v Kodani. Potřebujeme ambiciózní snižování emisí ve všech rozvinutých zemích, vhodná zmírňující opatření v rozvojových zemích a účinnou globální strukturu, která poskytne vhodné podněty k povzbuzení investic do nízkouhlíkového hospodářství.

2.4   Do roku 2020 by roční náklady na snížení emisí skleníkových plynů a přizpůsobení se dopadům změnu klimatu mohly v rozvojových zemích dosáhnout zhruba 100 miliard EUR. Většina potřebných finančních prostředků by měla pocházet z domácích zdrojů a z rozšířeného mezinárodního trhu s uhlíkem, avšak budou zapotřebí mezinárodní veřejné finanční prostředky v řádu 22 až 50 miliard EUR ročně.

2.5   Evropská komise navrhuje, aby toto veřejné financování poskytly průmyslové země a hospodářsky vyspělejší rozvojové země v souladu s jejich odpovědností za emise a schopností poskytnout tyto finančních prostředky. To by mohlo znamenat, že podíl EU v roce 2020 by mohl být mezi 2 až 15 miliardami EUR ročně.

3.   Dokument Komise

3.1   Komise odhaduje, že finanční požadavky na opatření pro přizpůsobení a zmírňování v rozvojových zemích by mohly dosáhnout zhruba 100 miliard EUR ročně do roku 2020. Domácí finanční prostředky (veřejné a soukromé) v rozvojových zemích, celosvětový trh s uhlíkem a komplementární mezinárodní veřejné finanční toky by všechny měly hrát úlohu při plnění těchto požadavků. Domácí soukromé a veřejné finance by mohly přispět mezi 20–40 %, trh s uhlíkem přibližně 40 % a mezinárodní veřejné finanční prostředky by mohly přispět zbylou částkou.

3.2   Mezinárodní trh s uhlíkem by případně mohl do roku 2020 poskytovat až 38 miliard EUR ročně. Kodaňská dohoda musí zřídit nový odvětvový mechanismus plateb za CO2 a zaměřit mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism, CDM) na nejméně rozvinuté země.

3.3   Měly být dány k dispozici další mezinárodní veřejné finanční prostředky v řádu 22 až 50 miliard EUR ročně. Počínaje rokem 2013 by měly být příspěvky z veřejných rozpočtů rozděleny na základě schopnosti platit a odpovědnosti za emise a měly by zahrnovat hospodářsky vyspělejší rozvojové země. Na základě těchto předpokladů by podíl EU byl přibližně mezi 10 % až 30 % v závislosti na váze připisované těmto dvěma kritériím. V případě ambiciózního výsledku v Kodani by proto spravedlivý podíl EU v roce 2020 mohl být mezi 2 až 15 miliardami EUR ročně v závislosti na celkové velikosti dohodnutých globálních financí a váze připisované každému rozdělovacímu kritériu.

3.4   Podpora opatření na přizpůsobení by měla upřednostnit nejzranitelnější a chudé rozvojové země.

3.5   Mezinárodní letecká a námořní doprava může být důležitým zdrojem inovativního financování, který by proto měl být dále propracován.

3.6   Řízení budoucí mezinárodní finanční struktury by mělo být decentralizováno a organizováno zdola nahoru. Nové fórum na vysoké úrovni o mezinárodním financování pro změnu klimatu by mělo sledovat a pravidelně přezkoumávat mezery a nerovnosti ve finančních opatřeních na zmírňování a přizpůsobení.

3.7   Všechny země s výjimkou nejméně rozvinutých zemí by do roku 2011 měly připravit plány růstu s nízkými emisemi uhlíku, včetně věrohodných střednědobých a dlouhodobých cílů, a připravit každoroční inventury skleníkových plynů.

3.8   V období 2010–2012 bude pravděpodobně nezbytné rychlé zahájení financování opatření na přizpůsobení a zmírňování, výzkumu a budování kapacit v rozvojových zemích v řádu 5 až 7 miliard EUR ročně. Za tímto účelem a na základě výše uvedených předpokladů by EU měla od roku 2010 zvážit okamžitý příspěvek ve výši 0,5 až 2,1 miliard EUR ročně. Rozpočet EU i rozpočty jednotlivých členských států by měly být připraveny na toto financování přispět.

3.9   Pro období po roce 2012 by Komise jako součást balíčku návrhů pro příští finanční rámec předložila návrh na jediný globální příspěvek EU včetně návrhu, zda tento příspěvek od roku 2013 financovat v rámci rozpočtu či zda zřídit zvláštní fond pro ochranu klimatu jako součást balíčku návrhů pro finanční rámec po roce 2013, nebo kombinaci obou možností. Přímé příspěvky od jednotlivých členských států by také mohly představovat důležitý zdroj finančních prostředků EU jako součást celkového úsilí EU.

3.10   Nebude-li rozpočet EU využit, mělo by se rozdělení příspěvků v rámci EU řídit stejnými zásadami pro příspěvky jako na mezinárodní úrovni s tím, že se zohlední zvláštní okolnosti členských států.

4.   Všeobecné připomínky

4.1   EHSV vítá sdělení Komise, které si klade za cíl překonat současnou patovou situaci v mezinárodních jednáních o nové dohodě o klimatu v Kodani tím, že překládá návrh financování pro změnu klimatu a zdůrazňuje neustálou potřebu stanovit si vysoce ambiciózní cíle snižování emisí.

4.2   G77 (skupina rozvojových zemí) objasnila, že poskytnutí dostatečné úrovně finančních prostředků pro změnu klimatu je pro její členy hlavní problematikou v souvislosti s klimatickou dohodou OSN. Všeobecně se očekává, že rozvojové země a nejchudší občané těchto zemí budou zasaženi měnícími se klimatickými podmínkami jako první a nejvýraznějším způsobem.

4.3   Rozvojové země rovněž potřebují naši pomoc na boj proti změně klimatu, jak se EU dohodla v rámci Úmluvy OSN o změně klimatu. V nadcházejících desetiletích bude pravděpodobně nutné vynaložit stovky miliard eur ročně.

4.4   EHSV oceňuje, že Komise učinila první krok k analýze různých možných finančních zdrojů a že usiluje o prozkoumání každého zdroje jak z hlediska určení, tak z hlediska možností a směru investic. Mnoho ekonomů z nevládních organizací a OSN však tvrdilo, že skromný odhad požadovaného financování z rozvinutých zemí pro země rozvojové dosahuje výše 150 mld. USD (čili přibližně 110 mld. EUR) ročně.

4.5   Je třeba věnovat větší pozornost prozkoumání nového flexibilního mechanismu (SCM), aby byly zajištěny praktické způsoby jeho provádění a minimalizace rizik chyb. Dále je třeba věnovat pozornost kritériím adicionality v CDM a v SCM, aby nedocházelo ke zmatkům.

4.6   Veškeré financování pro změnu klimatu by mělo být nové a mělo by doplňovat závazky oficiální rozvojové pomoci (ODA) poskytované rozvinutými zeměmi, tj. 0,7 % HNP, jelikož změna klimatu si vyžádá značné dodatečné náklady převyšující závazky, s kterými se původně počítalo při stanovování cílů. Musíme vzít v úvahu, že pouze několik zemí splnilo své sliby týkající se navýšení ODA na 0,7 % HDP. Trend posledního desetiletí naznačuje, že vyhlídky na splnění tohoto cíle jsou mizivé.

4.7   Více než kdykoli dříve by si EU měla udržet svá opatření a své vůdčí postavení v mezinárodní politice v oblasti klimatu během jednání o dosažení komplexní dohody o změně klimatu v Kodani. Nebývalá finanční krize nebude mít dlouhého trvání a jednoho dne pomine. Změna klimatu zůstane i nadále.

4.8   Hospodářská obnova závisí na řešení problematiky změny klimatu. Pokud čelní představitelé nepřijmou naléhavě potřebná opatření v letošním roce, dopady změny klimatu budou pravděpodobně stát více než 20 % světového HDP. To je podle lorda Sterna, bývalého předního ekonoma Světové banky, více než velká hospodářská krize a obě světové války dohromady, nemluvě o lidských obětech a vymírání druhů.

4.9   EU by měla nadále vyvíjet tlak na Spojené státy a další země, aby odhalily své pozice vůči financování pro změnu klimatu. Sliby týkající se zvýšených finančních prostředků, ať mezinárodních či domácích, by měly být předmětem „měřitelných a ověřitelných ustanovení podléhajících hlášení“.

5.   Zvláštní připomínky

5.1   Vytváření přiměřených finančních toků

5.1.1   Mobilizace domácích finančních prostředků

5.1.1.1   Domácí soukromé finanční prostředky budou tvořit velkou část nezbytných investic, a to nejen v rozvinutých zemích, ale také v zemích rozvojových. Hlavní část těchto investic je již obchodně rentabilní a dodatečné investice lze kompenzovat v podobě nižších účtů za energii.

5.1.1.2   Nejchudší země, a zejména nejméně rozvinuté země, spolu s nejchudšími vrstvami obyvatelstva v rozvojových zemích nebudou mít dostatečné prostředky na investice do přizpůsobení, aby se mohly vyrovnat s nepříznivými účinky změny klimatu. Budou záviset především na veřejné pomoci, a to jak domácí, tak mezinárodní.

5.1.2   Maximální využívání trhu s uhlíkem

5.1.2.1   EHSV souhlasí s tím, že mezinárodní trh s uhlíkem je jedním z nástrojů pro získávání investic ze soukromého sektoru v rozvojových zemích, třebaže trh doposud není zralý a objevilo se mnoho otazníků ohledně kvality kompenzace. Efektivnost trhu s uhlíkem se zvýší, jestliže bude prostřednictvím ambiciózní dohody v Kodani poskytnuto méně emisních povolenek.

5.1.2.2   Tržní financování ve formě dražby určitého procenta národních emisních povolenek (jednotky přiděleného množství – Assigned Amount Units – AAUs) v mezinárodním režimu (nikoli systému pro obchodování s emisemi EU v tomto případě) nebo jejich nákupu za fixní cenu by měly být hlavním prostředkem pro zvýšení nového financování Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. To by mohlo být doplněno např. poplatkem za leteckou a námořní dopravu či dražbou emisních povolenek v těchto odvětvích v regionálních nebo národních systémech (např. systému pro obchodování s emisemi EU) a také poplatky za transakce na trhu s uhlíkem.

5.1.2.3   Musíme brát na zřetel, že trh s uhlíkem je trhem s deriváty, který umožňuje spekulace velkých investorů ohledně očekávané (budoucí) ceny snižování emisí. Tento trh již ukazuje své slabiny a mohl by dále destabilizovat mezinárodní finanční trh. Rozvojové země v Bankoku argumentovaly, že spoléhání se na tržní mechanismy by zvýšilo zranitelnost zemí na Jihu, které již trpí důsledky potravinové, finanční a klimatické krize.

5.1.2.4   Je zapotřebí zavést ověřovací/potvrzovací postupy, aby bylo možné urychlit procesy v CDM i v nových odvětvových mechanismech na trhu s uhlíkem (SCM).

5.1.2.5   Je třeba investovat více finančních prostředků do budování kapacit a odborné přípravy expertů ve všech oblastech trhu s uhlíkem, a to jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích.

5.1.2.6   Aby bylo možné použít SCM, musí být nabídnuta transparentní definice „hospodářsky vyspělejších rozvojových zemí“. EHSV podporuje myšlenku zavedení SCM pro vysoce konkurenceschopná hospodářská odvětví, ale také varuje, že riziko chyby je skutečně velmi vysoké, pokud není návrh mechanismu co nejkvalitnější.

5.1.3   Určení rozsahu mezinárodního veřejného financování

5.1.3.1   EHSV souhlasí s tvrzením, že „čím méně přinese trh s uhlíkem, tím větší bude poptávka po veřejném financování zmírňujících opatření.“

5.1.3.2   Je zapotřebí zavést mechanismy pro pravidelný přezkum potřeb veřejného financování, ale Komise si musí být vědoma rizika narušení trhu s uhlíkem prostřednictvím poskytnutí veřejného financování, pokud není financování směřováno přímo do odvětví, kde trh s uhlíkem nemá dostatek přístupu/zájmu/iniciativy (tj. budování kapacit, odborná příprava).

5.1.4   Rychlé zahájení mezinárodního veřejného financování na období 2010–2012

5.1.4.1   EHSV souhlasí, že rychlé zahájení mezinárodního veřejného financování je důležité v kontextu komplexní, vyvážené a ambiciózní kodaňské dohody. Mělo by se zaměřit především na budování kapacit včetně projektování plánů růstu s nízkými emisemi uhlíku, připravenosti v oblasti zmírňování, pilotních projektů a řešení naléhavých problémů v oblasti přizpůsobování. Účelem tohoto rychlého zahájení podpory by mělo být vypracování efektivní a účinné činnosti ve střednědobém a dlouhodobém období, aby se předešlo jakýmkoli prodlévám, pokud jde o ambiciózní činnost.

5.1.5   Mezinárodní letecká a námořní doprava jako zdroj inovativního financování

5.1.5.1   Emise z mezinárodní letecké a námořní dopravy jsou rozsáhlé a poměrně rychle se zvyšují. Pokud mají být stabilizovány koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, je zapotřebí tyto emise regulovat. Regulace v této oblasti by mohla vytvořit značné finanční prostředky pro dohodu o klimatu. Tyto náklady by nesly převážně cestující v letecké dopravě a spotřebitelé v rozvinutých zemích. Byla by však zapotřebí spolupráce Mezinárodní organizace pro civilní letectví a Mezinárodní námořní organizace, které již v posledním desetiletí maří úsilí na řešení problematiky těchto emisí.

5.1.6   Určování příspěvků k mezinárodnímu veřejnému financování

5.1.6.1   EHSV souhlasí s tím, že „připsání větší váhy emisím ve srovnání s HDP by poskytlo další pobídku ke snížení emisí a znamenalo uznání včasných opatření na snížení emisí“. Je však třeba podporovat přesný vážící mechanismus, aby mohla být dosažena kodaňská dohoda.

5.2   Příspěvek EU k veřejnému financování pro změnu klimatu

5.2.1   EHSV podporuje rozhodnutí Komise vystupovat v jednáních jako jeden orgán předkládající jednu celkovou nabídku.

5.2.2   Pokud jde o financování, EHSV doporučuje využít stávajících struktur, ale je také zapotřebí vytvořit jasné kontrolní a ohlašovací postupy, aby se minimalizovaly náklady a bylo zajištěno správné investování finančních prostředků.

5.3   Evropský návrh decentralizované, zezdola řízené struktury financování pro změnu klimatu

5.3.1   Jako model je možné použít strukturu řízení EU, což může být výraznou výhodou pro EU v dalších přijatých krocích.

5.3.2   Co se týká termínu pro předložení plánů růstu s nízkými emisemi uhlíku pro všechny země (2011), EHSV jej vzhledem k nedostatku zkušeností, a to dokonce v některých členských státech EU, považuje za nereálný, pokud chce mít EU kvalitní a použitelné plány.

---