17.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 286/12

1.1

Přijetím nového směru v červenci 2002 ve prospěch společenské odpovědnosti firem zahrnula Komise podniky do své strategie udržitelného rozvoje. Ve skutečnosti představuje společenská odpovědnost firem jednu z mikroekonomických odnoží makroekonomického konceptu udržitelného rozvoje. Komise definuje konkrétně společenskou odpovědnost firem jako „dobrovolné začlenění firem zabývajících se sociálními a environmentálními otázkami do obchodních aktivit firem a do jejich vztahů se zainteresovanými stranami“. V návaznosti na jednotlivé práce předloží Komise nové sdělení „Strategie na podporu a rozvoj společenské odpovědnosti firem v Evropské unii“.

1.2

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/51/ES ze dne 18. června 2003 (1) mění čtvrtou směrnici z roku 1978 o ročních účetních závěrkách a sedmou směrnici z roku 1983 o konsolidovaných účetních závěrkách vložením následujícího odstavce: „V rozsahu nezbytném pro pochopení vývoje, výkonnosti a pozice společnosti tato analýza zahrne finanční, případně nefinanční klíčové ukazatele výkonnosti, které se vztahují k příslušné podnikatelské činnosti, včetně informací týkajících se environmentálních a zaměstnaneckých otázek“.

1.3

Řádná správa podniku dodržující příslušné zásady OECD a společensky odpovědné investice nabírají v obchodním světě na důležitosti. Investovat společensky odpovědným způsobem znamená spravovat portfolio cenných papírů nejen z hlediska finanční návratnosti, nýbrž i dle kritérií týkajících se společnosti a životního prostředí.

1.4

Evropský hospodářský a sociální výbor přikládá společenské odpovědnosti firem velkou důležitost v tom smyslu, aby se z ní stal silný impuls podílející se na celosvětové strategii udržitelného rozvoje. V závěrečném vyjádření svého stanoviska (2) Evropský hospodářský a sociální výbor potvrdil, že z jeho pohledu představuje společenská odpovědnost firem důležitou otázku, kterou chce podporovat a velmi pozorně a aktivně sledovat. Toto stanovisko se vyjadřuje v tom smyslu, že společensky odpovědný přístup musí spočívat v efektivním a dynamickém používání stávajících norem (legislativa a kolektivní smlouvy) a být doprovázen dobrovolnými závazky přesahujícími tyto normy. V tomto stanovisku se počítalo s vypracováním společenské odpovědnosti firem uzpůsobené specifickému kontextu EU.

1.5

Dnes všechny členské státy rozšířené Unie vedou debaty o společenské odpovědnosti firem i přes velmi odlišné legislativy a praxe. Je nutno pokračovat v osvětovém úsilí v nových členských státech. Tento směr potvrzuje stávající stanovisko z vlastní iniciativy ve chvíli nového sdělení, které navazuje na Zelenou knihu a na práce mnohostranného fóra zúčastněných stran o společenské odpovědnosti firem.

1.6

Evropské mnohostranné fórum o společenské odpovědnosti firem shromáždilo v období od října 2002 do června 2004 asi dvacet organizací zastupujících zaměstnavatele, sítě podniků, zaměstnance, občanskou společnost zastupující další strany účastnící se první zkušenosti občanského a sociálního dialogu. (3) Metoda, založená mimo jiné na hledání konsensu na podporu průhlednosti a konvergence nástrojů, měla za cíl dosáhnout společné diagnózy hnací síly a překážek společenské odpovědnosti firem a, pokud to je možné, společných doporučení na cestě kupředu. Kromě analýzy prvků brzdících podporu společenské odpovědnosti firem a faktorů, jež ji rozvíjejí, fórum jasně určilo žádoucí podněty pro osvětu a vzdělávání zúčastněných stran a doporučilo při hodnocení vycházet z důležitých mezinárodních dohod, které již podepsaly všechny členské státy.

1.7

V návrhu ústavní smlouvy se v článku I.3 připomíná, že Evropská unie usiluje o Evropu s udržitelným rozvojem založeným na „vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku“. Společenská odpovědnost je nástrojem, který směřuje k zachování rovnováhy mezi třemi pilíři Lisabonské strategie: ekonomie a růst, zaměstnanost a evropský sociální model, životní prostředí. Zároveň je prostředkem pro posílení sociální soudržnosti a pokračováním na cestě ke společnosti založené na znalostech. Tak dojde k posílení hospodářské výkonnosti Unie a konkurenceschopnosti (4) jejích podniků.

1.8

Nárůst mezinárodních obchodních vztahů se dotýká podniků všech velikostí, i když ty nadnárodní na něm mají velký podíl. Toky výrobků, služeb a kapitálů proudí z jedné země do druhé uvnitř jedné skupiny podniků. Jedná se o globalizaci ekonomie a nikoliv pouze o internacionalizaci obchodu. Tato rostoucí role podniků jim dává stále větší společenskou odpovědnost, jež přesahuje hranice států.

1.9

Proto již nestačí uvažovat pouze v měřítku vnitřního evropského trhu. Pro mnohé podniky se stal relevantní referencí světový trh, kde se vyvíjejí různé praktiky, jež se implicitně či explicitně odvolávají na různé koncepce společenské odpovědnosti firem. Každá z těchto koncepcí, i když jsou považovány za univerzální, je vyjádřením určité vize etické, společenské, sociální a vize životního prostředí.

2.1.1

Existuje mezinárodní uvědomění, které považuje lidská práva, důstojnou práci a budoucnost planety za etické fungování hospodářské činnosti. Tyto hodnoty jsou skloňovány na mezinárodní i evropské úrovni.

2.1.2

Úmluvy, normy a mezinárodní principy, jež se odvolávají na mezinárodní úroveň, se skládají z Deklarace MOP o mezinárodních podnicích, Deklarace MOP o základních právech, základních principů OECD pro nadnárodní podniky, jakož i Všeobecné deklarace lidských práv OSN.

2.1.3

K těmto základním textům je nutno přiřadit základní principy Organizace spojených národů o ochraně spotřebitele a normy pro bezpečnost a kvalitu potravinářských výrobků Codex alimentarius. V oblasti životního prostředí a řádné správy věcí veřejných je nutné rovněž odkázat na úmluvy odrážející se v nových opatřeních o SPG + (6).

2.1.4

Mezinárodní společenství se zavázalo dosáhnout Rozvojových cílů tisíciletí na konci roku 2015. Akční plán přijatý v Johannesburgu pojal společenskou odpovědnost firem jako nástroj pro spravedlivější a více implementovanou globalizaci. Jedná se o naléhavou výzvu pro svět podniky v jejich rozmanitosti a pro všechny jejich finančníky, aby přispěl k udržitelnému rozvoji planety.

2.1.5

Ve své zprávě „Za spravedlivější globalizaci“  (7) redakční skupina zdůrazňuje, že pro důvěryhodnost dobrovolných iniciativ je nutné, aby byly doprovázeny snahou o transparentnost a vůlí předložit účty, což předpokládá existenci účinných systémů pro hodnocení výsledků, informovanost veřejnosti a kontrolu.

2.1.6

EHSV vyzývá všechny členské státy Unie, aby podepsaly všechny úmluvy MOP, které se jich týkají, a převedly je do svého národního práva.

2.2.1

Tento soubor mezinárodních doporučení Rada Evropy doplnila o Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a Evropskou sociální chartu. Členské státy Unie se vybavily vlastním systémem známým pod názvem acquis communautaire. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku a Soudní dvůr Evropských společenství v Lucemburku jsou zárukou tohoto evropského systému. Charta základních práv Evropské unie, vyhlášená v Nice v roce 2000, zahájila novou etapu tím, že zrušila rozdíl mezi občanskými a polickými právy na jedné straně a hospodářskými a sociálními právy na straně druhé. Mnohostranné fórum zúčastněných stran obhájilo důvody přístupu společenské odpovědnosti firem k celému tomuto systému.

2.2.2

Podnik je prvkem lidské společnosti a nejen součástí hospodářského systému. Jeho základní funkcí je výroba statků a poskytování služeb, čímž vytváří pracovní místa a rozděluje příjmy a platí daně. Z tohoto důvodu je součástí lidské společnosti. Už velmi dlouho se hospodářský výkon podniku měří prostřednictvím řídicích mechanismů a účetních nástrojů, jež je možné zdokonalovat, a jež jsou tudíž předmětem pravidelných úprav.

2.2.3

Evropský model sociální tržní ekonomie nepovažuje podnik za pouhou kapitálovou společnost nebo kupu smluv, nýbrž také, a především, za sdružení, jež by mělo být místem sociálního dialogu. Kapitálová společnost existuje pouze prostřednictvím svých akcionářů, podnik, bez ohledu na své stanovy, je součástí lidské společnosti a nikoliv pouze prvkem hospodářského systému.

2.2.4

Model, jenž bere v úvahu zúčastněné strany (stakeholders), představuje proti modelu orientovanému na pouhý výsledek získaný akcionáři (shareholders) skutečný zájem. Podnik zajistí nejlépe svou odpovědnost pokud bude věnovat pozornost svým různým zúčastněným stranám.

2.2.5

Zelená kniha „Podpořit evropský rámec pro společenskou odpovědnost firem“ tvrdí: „Pojem společenská odpovědnost firem především znamená, že podniky ze své vlastní iniciativy rozhodují o svém přispění ke zlepšení společnosti a čistšímu životnímu prostředí“. Stanovisko EHSV k této Zelené knize a stanovisko EHSV k tématu „Sociální rozměr globalizace – Jak politika EU přispívá k rozšíření výhod pro všechny“ tvrdí: „Společenská odpovědnost firem předpokládá, že podniky používají stávající sociální předpisy z přesvědčení a snaží se o rozvoj partnerského ducha s dotčenými aktéry.“

2.2.6

Unie musí posílit představu o tom, co to znamená být evropskou firmou. Mohla by podpořit dialog a výměnu názorů mezi různými aktéry a typy zkušeností ohledně nástrojů na měření společenské odpovědnosti firem, aby praktiky společenské odpovědnosti firem i nadále podporovaly inovace a rozšíření mezi různými kategoriemi firem.

2.3.1

Tento systém je tvořen konkrétními nástroji stanovenými veřejnými či soukromými subjekty (většina z nich pochází ze zemí zvykového práva): reference a prováděcí pravidla těchto referencí. Tyto nástroje poskytují odlišné výklady systému, neboť jsou spojené se sociálně kulturním kontextem jejich tvůrců. Jedná se o asociace podniků, veřejné normalizační agentury, auditorské firmy, hodnotící agentury, univerzity, sdružení občanů, veřejnou moc. Tyto nástroje jsou početné, ve většině případů soukromé, často konkurenční a někdy nekompatibilní.

2.3.2

Některé reference jsou šířeny veřejně nezávisle na tom, zda jsou mezinárodního rozměru – jako ISO 9000, ISO 14000, SA 8000, AA 1000, GRI – nebo evropského – EMAS, SME Key, Eurosif, Societální bilance (10) – nebo pro národní použití – zákony, vyhlášky a doporučení.

2.3.3

Subjekty – specializovaní analytici při správcích fondů a agentury sociálního a environmentálního hodnocení – využívají mezinárodního normativního systému. Tyto subjekty používají zásady (hodnoty) normativního systému dle přesnějších kritérií. Souhlasnost s kritérii je poté měřena – kvalitativně nebo kvantitativně – na základě významných, užitečných, srozumitelných a srovnatelných ukazatelů.

2.3.4

Tyto subjekty jsou odpovědné poskytnout investorům a spotřebitelům důvěryhodné hodnocení nefinančních rizik, což vede k tomu, že se ze společenské odpovědnost firem stává faktor konkurenčního rozlišení na trhu. Jejich vlastní důvěryhodnost musí být zajištěna samoregulací oboru. Vytvoření normy CSRR-QS 1.0 svědčí o vůli jít tímto směrem.

2.3.5

Mezinárodní pakt vyhlášený generálním tajemníkem OSN se nachází mezi dobrovolnými nástroji a ve světě se k němu hlásí téměř dva tisíce podniků.

2.3.6

Hlavní směry GRI (Global Reporting Initiative) jsou často používány nezanedbatelným počtem nadnárodních společností. Mezinárodní normalizační organizace – ISO – započala v roce 2005 specifickou práci na hlavních směrech pro společenskou odpovědnost (11) (ISO 26000).

2.3.7

V rámci odvětvových výborů sociálního dialogu byl mezi sociálními partnery v roce 2003 nalezen společný základ týkající se společenské odpovědnost firem (12). Bylo rozhodnuto o těchto společných iniciativách: pravidla pro společenskou odpovědnost firem v hotelnictví, společné prohlášení o společenské odpovědnost firem v obchodě, kodex chování v cukrovarnickém průmyslu a rovněž v textilním, kožedělném a oděvním průmyslu, později také v sektoru bankovním.

2.3.8

K tomu je nutno přidat kodexy chování a charty podniků, často přijaté jednostranně vedením, někdy vypracované po konzultaci se zúčastněnými stranami, eventuálně ujednané se zástupci zaměstnanců. Nicméně některé se nepřibližují normám MOP.

2.3.9

Další nástroje nejsou rozšířené. Ve skutečnosti je přesná metodika hodnotící agentury – neboli ukazatele pro měření souhlasnosti s každým kritériem – „výrobním nástrojem“ hospodářské činnosti agentury, která se vůči jiným agenturám nachází v konkurenční pozici.

2.3.10

Nástroje mohou sloužit přímo podnikům při jejich dobrovolném postupu nebo společensky odpovědným investorům. Mohou se také obracet na konečné spotřebitele. Štítky etického obchodu nebo environmentální kvality se podílejí na volbě každého jednotlivého zákazníka. Osvětové kampaně – například čisté šaty – přispěly ke kolektivnímu uvědomění. Tím byla započata odpovědná spotřeba. Systémy štítkování vyvolávají nicméně stále značné problémy pokud se jedná o stanovení jednotných a platných kritérií, která by měla zabezpečit dostatečnou důvěru a zajistit skutečně věrohodné informace.

3.1.1

Nástroje měření společenské odpovědnost firem musejí odpovídat požadavkům soudržnosti, relevantnosti a spolehlivosti. Tyto charakteristiky a jejich skloubení je nutno hodnotit z pohledu, jenž respektuje rozmanitost a zároveň se opírá o univerzální hodnoty a měřitelné zásady.

3.2.1

U nástrojů je nutno zachovat soudržnost se souborem mezinárodních doporučení.

3.2.2

Dále musejí odpovídat evropskému normativnímu systému a acquis communautaire.

3.2.3

Na podnicích lze vždy vymáhat používání místní legislativy. Ale hodnota přidaná společenskou odpovědností podniků není podle sociálně-hospodářského kontextu totožná (vyspělé země, rozvíjející se země, chudé země).

3.2.4

V nejméně rozvinutých zemích bude možná velký podnik nucen nahrazovat nedostatky veřejné moci tím, že si vezme na starost zdravotní péči, bydlení a vzdělání svých zaměstnanců nebo dokonce jejich rodin. V tomto kontextu mohou být nástroje společenské odpovědnost firem užitečné v tom, že vytvoří pro všechny zúčastněné strany jasný obrázek o produktivitě a důležitosti činností prováděných firmami z jejich iniciativy.

3.3.1

Jedno jediné kritérium lze měřit různými nástroji. Například „nediskriminace mezi pohlavími“ může být měřena poměrným zastoupením žen ve správní radě, na ředitelské úrovni, poměrem mezi mzdami vyplácenými mužům a ženám nebo počtem vzdělávacích hodin, jichž se jedněm či druhým dostalo, atd. Jde-li o kritérium vytváření pracovních míst, v případě přemístění výroby je ukazatel částečný, pokud je měřen z hlediska jedné země; souhrnný ukazatel musí zohlednit propouštění v zemi původu a nabírání v cílové zemi.

3.3.2

Je nutné věnovat velkou pozornost poměrnému významu měřeného objektu. Například průměrná mzda zaměstnanců nebude relevantním ukazatelem sociální politiky, jestliže vnucuje svým subdodavatelům podmínky, které jim nedávají možnost zajistit jejich vlastním zaměstnancům důstojný plat.

3.3.3

Společenská odpovědnost firem založená na překračování platných norem, nesourodosti národních legislativ může vést ke zvráceným účinkům. Například středně znečišťující podnik bude dobře hodnocen v zemi, kde neexistuje legislativa upravující vypouštění látek do ovzduší, a špatně hodnocena bude podobná továrna v zemi, kde je tato právní úprava přísná. Proto je nevyhnutelné vycházet ze společenských a environmentálních norem acquis communautaire a neustále je zlepšovat.

3.4.1

Ukazatel musí umožňovat srovnání v čase a prostoru:

3.4.2

Není nutné usilovat o agregaci všech údajů. Například zahrnutí emisí skleníkových plynů má smysl, neboť jejich účinky se projevují na světové úrovni; to však neplatí pro spotřebu vody, kde se dopad měří v závislosti na místních zdrojích.

3.4.3

Ukazatel musí být doprovázen „osvědčením jakosti“, kde bude především uvedeno, kteří aktéři sestavili údaje a podle kterých metod.

3.4.4

Dovršení postupu, za který podnik platí jistou cenu, spočívá v určité formě uznání (označení, certifikaci atd.). K tomu je zapotřebí kompetentní a nezávislé externí třetí osoby. Příslušné profesní kruhy hrají důležitou roli jak ve směru postupu, tak při výsledcích.

4.1.1

Ve velkých podnicích se začínají rozšiřovat výroční hlášení. To odpovídá požadavkům na transparentnost strategie podniku, včetně postupů společenské odpovědnost firem. Nicméně kvalita informací zůstává velmi nerovnoměrná. Je tedy nutno ji zlepšit.

4.1.2

Malé a střední podniky a nekótované společnosti se objevují velice zřídka ve studiích o kvalitě informací, které se soustřeďují na velké podniky. Nicméně podniky, které obdrží certifikaci EMAS nebo ISO 14001 musejí pravidelně vypracovávat environmentální prohlášení. Náklady na certifikaci jsou pro mnohé podniky překážkou v podstoupení této procedury, zejména pokud se jedná o hodnocení v určitém čase „t“, jež vyžaduje následnou pravidelnou kontrolu.

4.1.3

Informace, které je možno po malých a středních podnicích žádat, nemohou být pro nedostatek finančních a lidských zdrojů hned od začátku stejně podrobné jako ty požadované od velkých podniků. Nicméně je nutné podněcovat malé a střední podniky, aby v rámci pokroku informovaly své zúčastněné strany o odpovědných praktikách, i když jsou skrovné či těžko ocenitelné.

4.1.4

Existují také sítě tvořené soukromými, veřejnými nebo poloveřejnými organizacemi, včetně univerzitního výzkumu, které informují o společenské odpovědnost firem a zajišťují její podporu na národní, evropské, zejména CSR Europe a Dublinská nadace, nebo světové úrovni, zejména WBCSD a databanka MOP. Bylo by dobré jim pomoci šířit výsledky jejich prací a přitom otevřeně informovat uživatele o rozmanitosti aktérů a metod.

4.1.5

V některých členských státech byly do školních osnov zahrnuty pedagogické inovace směřující k uvědomění spotřebitelů. Je nutné, aby se tento mezinárodní systém stal nerozlučnou součástí vzdělávání mladých Evropanů.

4.2.1

Je nutné skloubit jednotu zásad a respektování rozmanitosti.

4.2.1.1

Jednota: je nutné, pokud je to relevantní, aby ukazatele mohly být souhrnné, s cílem poskytnout celkový pohled na politiku hodnoceného podniku.

4.2.1.2

Rozmanitost: je nutné, aby ukazatele braly do úvahy sociálně ekonomické, právní a kulturní skutečnosti jednotlivých zeměpisných oblastí a jednotlivých profesních odvětví, jakož i typ a velikost podniku.

4.2.2

Bylo by účelné, aby ukazatele umožňovaly srovnání, a to jak zeměpisné, tak i odvětvové: mezi jednotlivými subjekty stejného podniku nebo stejné skupiny, mezi subjekty činnými ve stejném sektoru, mezi subjekty na jednom území.

4.2.3

Je užitečné stanovit určité specifické nástroje: ukazatele nemohou být striktně stejné pro průmysl a služby. Na základě stejných pojmů musejí být ukazatele přizpůsobeny pro služby veřejného zájmu a pro výrobce běžných statků a služeb, pro obchodovatelné a neobchodovatelné činnosti, pro mnohonárodnostní skupiny a pro malé a střední podniky dle odvětví činnosti.

4.2.4

Ve velkých odvětvích průmyslu a služeb odvětvová soudržnost vyžaduje, aby byly odvětvové reference a příslušné nástroje projednány evropskými odvětvovými federacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců a dalších takovýchto federací na příslušných úrovních. Vývoj rámcových dohod mezi mezinárodními odborářskými svazy a mnohonárodnostními společnostmi otvírá v tomto směru nové možnosti. Bylo by dobré, kdyby tato kritéria a ukazatele byly budovány společně s partnery odvětvového sociálního dialogu a za eventuálního přispění ostatních zúčastněných stran..

4.3.1

Nástroje společenské odpovědnost firem využívá stále větší počet aktérů. Už nyní získávají na důležitosti nefinanční rizika, jako riziko dobré pověsti, riziko soudržnosti (špatné sociální klima v podniku), riziko zpronevěry (korupce, trestný čin takzvané zasvěcené osoby, daňový podvod, nekalá konkurence, padělání měny). Investoři, zejména někteří správci fondů zaměstnaneckých úspor, etického fondu nebo ISR, berou v úvahu tato nefinanční kritéria, která se stávají kritérii tržními.

4.3.2

Vývozní úvěry poskytované bankami, pojištění úvěrů poskytovaná specializovanými společnostmi by měly vycházet z jejich hodnocení („rating“) a z toho, co v dnešní době nedělají, totiž z politiky udržitelného rozvoje příslušného státu a strategie společenské odpovědnost firem uskutečňované v této zemi.

4.3.3

Pokud se praktiky společenské odpovědnost firem projevují měřitelným snížením rizik pro určitý podnik, bylo by vhodné, aby tuto skutečnost vzal ve svých tarifech do úvahy sektor bank a pojišťoven.

4.3.4

Veřejné zakázky používají nejčastěji jednoduché pravidlo týkající se pouze cen. Bylo by užitečné, aby byla do pravidel veřejných nabídek zahrnuta kvalitativnější kritéria, jako postoj k společenské odpovědnost firem, stejně jako bude Unie postupovat u kategorie GSP + v systému obchodních preferencí.

4.3.5

Ve skutečnosti zahrne Unie odkazy na hlavní zásady OECD do svých bilaterálních dohod, např. do dohody o přidružení EU-Chile, a do vůle o dosažení pokroku ohledně respektování základních norem ve svých obchodních vztazích s rozvíjejícími se zeměmi, např. Brazílii, Indií a Čínou. Do agendy transatlantického dialogu musí systematicky zahrnovat téma konvergence týkající se Společenské odpovědnost firem a pokračovat v tomto směru v dialogu EU-Kanada.

4.3.6

Častější používání těchto nástrojů se projevuje posílením mechanismů OECD, zejména kvalitou národních kontaktních míst všech členských států OECD. Evropská unie musí podněcovat další státy, jež nejsou členy OECD, aby přijaly hlavní zásady této organizace. Veřejná moc všech členských států OECD má velmi důležitou roli týkající se účinnosti kontrolního systému.

4.4.1

Hlavní směry GRI (Global Reporting Initiative) jsou uznávaným soukromým odkazem. Tento odkaz lze zlepšit. V rámci jejich revize 2005/2006 je nutné, aby se evropští aktéři výrazně podíleli na pracích této organizace a přiblížily co nejvíce evropskému kontextu její metody a kritéria.

4.4.2

Mezinárodní organizace pro normalizaci – ISO – se rozhodla v červnu 2004 vypracovat pokyny pro společenskou odpovědnost (guidance on social responsibility). Nicméně tyto hlavní směry, ISO 26000, nebudou oproti normám ISO 9000 – management kvality – a ISO 14000 – management životního prostředí– generickou systémovou normou řízení a nebude možné je certifikovat. Předsednictvo a sekretariát pracovní skupiny jsou zajištěny souběžně jednou rozvíjející se zemí, Brazílií, a jednou vyspělou zemí, Švédskem. Práce započaté v březnu 2005 mají trvat tři roky a průvodce má být vydán na začátku roku 2008. EHSV věnuje této iniciativě zvláštní pozornost.

4.4.3

EHSV navrhuje vytvoření informačního portálu o praktikách společenské odpovědnost firem velkých podniků, vycházejících z údajů přímo ze samotných podniků. Údaje jsou prohlašovány samostatně a v současném stavu věcí nejsou potvrzovány příslušnými zúčastněnými stranami. Bylo by dobré, aby institucionální pozorovatel realizoval práci spojenou s přiblížením mezi prohlášeními podniku a hodnoceními zúčastněných stran. Tento úkol spočívající v kvalitativní analýze by mohl být svěřen takové organizaci, jakou je Dublinská nadace. Výbor navrhuje, aby byl tento návrh projednán v rámci pracovního programu Evropského střediska pro sledování změn (EMCC).

5.1.1

Dobrovolné závazky podniku musejí být veřejné a jejich efektivita musí být vždy ověřitelná. Například podnik, který tvrdí, že má v úmyslu umožnit přístup k pracovním příležitostem handicapovaným osobám, musí zveřejnit poměrné zastoupení při přijímání a údaje o adaptaci příslušných pracovních míst. Konkrétní a co nejkompletnější informace umožní lépe zjistit, do jaké míry dodržuje podnik své závazky. Jelikož se odpovědnost měří podle činů, nikoliv dle slov, musí být podnik transparentní.

5.2.1.1

Skládání účtů spočívá v předložení veřejného dokumentu, kde podnik představí způsob, jak chápe ekonomické, environmentální a sociální dopady svých činností. Tímto podnik souhlasí s tím, že jsou zúčastněné strany oprávněny klást mu otázky.

5.2.1.2

Už od založení kapitálové společnosti správní rada informuje valnou hromadu akcionářů. Informace rovněž již delší dobu vyžaduje veřejná moc, a to minimálně v podobě sociálních a daňových odvodů. Částečné informace jsou v mnoha evropských zemích již několik desetiletí předávány zaměstnancům. Novinkou tedy je, že od nynějška jsou informace podrobnější a jsou určeny všem složkám občanské společnosti.

5.2.1.3

Globální skládání účtů tedy odpovídá explicitním či implicitním otázkám zúčastněných stran. Je nástrojem dialogu a může zahrnovat interaktivní systémy vzájemné konzultace a dohody. Na základě detailní analýzy ukazatelů výroční zpráva podtrhne globální výkonnost podniku, to znamená jeho schopnost skloubit omezení týkající se hospodářského výsledku, sociální účinnosti a dopadu na životní prostředí. Oznamuje cíle, lhůty a použité prostředky. Jedná se o projev globálního vývoje.

5.2.2.1

Cokoliv dalšího, co v současné době existuje ve vztahu k široké veřejnosti, je komunikace, jejímž cílem je šířit informace snažící se o zhodnocení podniku, vytvoření kladné prezentace či obrazu u veřejnosti.

5.2.2.2

Za tímto účelem se podnikové ředitelství pro komunikaci snaží představit své závazky a své výsledky v oblasti správných postupů. Komunikace může použít srovnání s jinými podniky, aby veřejnost seznámila se svými vlastními trumfy a zhodnotila tak získání osvědčení o kvalitě. Nesmí se zaměňovat za skládání účtů.

5.3.1

V oblasti informací se běžně setkáváme s odchylkami, ať už finančního (zkreslené bilance) nebo nefinančního rázu (klamavá reklama). Tyto praktiky jsou nezákonné.

5.3.2

Kvalitní informace vyžadují organizaci, která uděluje generálnímu ředitelství pro zajištění, například, následujících funkcí: vazba na zúčastněné strany, vnitřní pilotáž s vytvořením sítě korespondentů, sběr a šíření nejlepší praxe skupiny, skládání účtů, jakož i definování postupu vnitřního sběru údajů zahrnující konzultaci zúčastněných stran o tomto sběru, konfrontace se zástupci zaměstnanců, testy soudržnosti, ověření odpovědným týmem.

5.3.3

Ve skutečnosti se zúčastněné strany liší dle výrobního odvětví, země či území. Je nutné je registrovat co možná nejzevrubněji. Podnik bude u médií či občanské společnosti budit větší důvěru, pokud do vypracování své strategie společenské odpovědnost firem zapojí i zúčastněné strany.

5.3.4

Příslušné zúčastněné strany a/nebo důvěryhodné třetí osoby budou zapojeny, pokud bude příležitost, do procesu sběru dat a vypracování zpráv. Pokud tyto instance neexistují, musejí být kodexy chování zastřešeny minimálně kontrolním výborem. Pokud neexistuje odborářská organizace, měly by být za platné představitele této kontroly považovány výbory pro hygienu a bezpečnost na pracovišti a místní sdružení na ochranu lidských práv. Další příklad, nezávadnost potravin, si žádá zásah výzkumných institutů a sdružení spotřebitelů. Distributoři zboží a poskytovatelé služeb musí při vypracovávání svých strategií udržitelného rozvoje sdružovat zástupce spotřebitelů a uživatelů.

5.4.1

Dobrovolný závazek a řízený dialog se zúčastněnými stranami nelze oddělovat. Dobrovolný závazek představuje pouze prostředek pro dosažení cíle, kterým je vytvoření hodnoty a dosažení hospodářské, sociální a environmentální výkonnosti. Proto záleží na podniku, co bude „dělat“ a následně „oznamovat“.

5.4.2

Z toho vyplývá, že podnik se dobrovolně zavazuje vzít do úvahy očekávání a zájmy zúčastněných stran a posílit transparentnost svých činností v dané oblasti. Přijmout dialog se zúčastněnými stranami předpokládá, že si podnik ponechá moc rozhodnout o tom, k čemu se zaváže. Vzhledem k mnohým očekáváním a zájmům si podnik může vytvořit vlastní hierarchii v závislosti na cílech a své vlastní strategii.

5.4.3

Jednotlivé zúčastněné strany jsou všechny přípustné, pokud jde o vyjádření jejich očekávání, ale nemají stejnou legitimitu. To nás může vést k domněnce, že interní zúčastněné strany mají v porovnání se vzdálenějšími často vyšší legitimitu. Podnik však nemůže vzít do úvahy všechny legitimní požadavky, neboť disponuje omezenými prostředky. Rozhodování mezi jednotlivými požadavky může probíhat na základě jednání, konzultace, ale v závěru vyplyne z podnikového rozhodnutí.

5.4.4

Tento dialog je obzvláště důležitý pro ty zúčastněné strany, které se účastní hodnotového řetězce. Příkazce musí pomáhat svým dodavatelům a subdodavatelům zlepšit jejich společensky odpovědnou praxi. Musí se vyvarovat toho, aby byli jeho partneři vystaveni paradoxním příkazům, což by byl případ, kdyby jim byly nařizovány sociálně vysoké normy a nedostatečně vysoké nákupní ceny. Příkazce musí naopak subdodavatele na cestě pokroku podpořit.

5.4.5

Dobrovolná strategie podniku vyzývá k sociálnímu dialogu o společenské odpovědnost firem. Zapojení zástupců pracujících v podniku se týká tří fází: vybudovat zvláštní strategii podniku s ohledem na zásady udržitelného rozvoje, vytvořit prostředky potřebné pro tuto strategii a nezávisle kontrolovat efektivitu opatření na všech úrovních podniku.

5.4.6

Na evropské úrovni je ve všech nadnárodních společnostech, které mají evropskou radu zaměstnanců, dobrovolný nebo vyjednaný postup o otázkách společenské odpovědnost firem rozhodující etapou. Navíc umožňuje zapojit do této dynamiky nové členské státy. Evropské rady zaměstnanců by měly hrát úlohu při integraci společenské odpovědnost firem do politiky podniku. Jsou privilegovaným místem interních zúčastněných stran, i když je jasné, že koherentní politika společenské odpovědnost firem musí brát do úvahy rovněž externí zúčastněné strany, zejména celou pracovní společnost (pracovníky s přechodnou pracovní dobou, přítomné zaměstnance subdodavatelů, řemeslníky nebo další nezávislé osoby pracující pro podnik) a co možná největší část z celého hodnotového řetězce (subdodavatele, dodavatele).