–

za KW S. Pittracherem a H. Wildem, Rechtsanwälte,

–

za SG M. Durnwalderem, Rechtsanwalt,

–

za Evropskou komisi A. Bouchagiarem a C. Kovácsem, jakož i C-M. Carrega, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU a článku 20 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9), jakož i rozhodnutí Komise C (2012) 5048 final ze dne 25. července 2012 o státní podpoře SA.32113 (2010/N) Itálie: režim podpory týkající se úspory energie, systémů dálkového vytápění a elektrifikace málo dostupných oblastí regionu Horní Adiže/Jižní Tyrolsko (Úř. věst. 2013, C 1, s. 7) (dále jen „rozhodnutí Komise ze dne 25. července 2012“).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi KW (věc C‑102/21) a SG (věc C‑103/21) na straně jedné a Autonome Provinz Bozen (autonomní provincie Bolzano, Itálie) na straně druhé ve věci vrácení podpor na výstavbu malých vodních elektráren poskytnutých touto provincií na základě režimu podpory schváleného rozhodnutím Komise ze dne 25. července 2012 (dále jen „sporný režim podpor“).

3

Článek 41 nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 [SFEU] prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. 2014, L 187, s. 1), nadepsaný „Investiční podpora energie z obnovitelných zdrojů“, stanoví:

„1.   Investiční podpora energie z obnovitelných zdrojů je slučitelná s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 Smlouvy a je vyňata z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy, pokud jsou splněny podmínky stanovené v tomto článku a v kapitole I.

[…]

7.   Intenzita podpory nesmí přesáhnout:

8.   Intenzitu podpory lze navýšit o 20 procentních bodů v případě podpory poskytnuté malým podnikům a o 10 procentních bodů v případě podpory poskytnuté středním podnikům.

[…]“

4

Bod 28 odůvodnění nařízení 2015/1589 uvádí:

„Zneužití podpory by mohlo ovlivnit fungování vnitřního trhu podobným způsobem jako protiprávní podpora, takže by ohledně něj měly být použity podobné postupy. Podpora, jež byla pravděpodobně zneužita, byla již předtím na rozdíl od protiprávní podpory schválena Komisí. Komisi by tedy nemělo být povoleno ve spojitosti se zneužitím podpory použít příkazu k navrácení podpory.“

5

Článek 1 nařízení 2015/1589, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

[…]

b) ‚existující podporou‘ se rozumí:

[…]

ii) schválená podpora, což znamená režimy podpory a jednotlivé podpory schválené Komisí nebo Radou,

[…]

c) ‚novou podporou‘ se rozumí každá podpora, což znamená režimy podpory a jednotlivá podpora, která není existující podporou, včetně změn existující podpory;

[…]

f) ‚protiprávní podporou‘ se rozumí nová podpora uskutečňovaná v rozporu s čl. 108 odst. 3 [SFEU];

g) ‚zneužitím podpory‘ se rozumí podpora použitá příjemcem v rozporu s rozhodnutím přijatým na základě čl. 4 odst. 3 nebo čl. 7 odst. 3 nebo 4 nařízení [Rady] (ES) č. 659/1999 [ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339)] nebo čl. 4 odst. 3 nebo čl. 9 odst. 3 nebo 4 tohoto nařízení;

[…]“

6

Článek 4 odst. 3 tohoto nařízení, nadepsaný „Předběžné posouzení oznámení a rozhodnutí Komise“, stanoví:

„Shledá-li Komise po předběžném posouzení, že nejsou vzneseny žádné pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem, pokud opatření spadá pod čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, rozhodne, že opatření je slučitelné s vnitřním trhem (dále jen ‚rozhodnutí nevznášet námitky‘). Rozhodnutí blíže určí, která výjimka podle Smlouvy o fungování EU byla použita.“

7

Článek 13 odst. 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Příkaz k pozastavení nebo prozatímnímu navrácení podpory“, stanoví:

„Komise může poté, co poskytla dotyčnému členskému státu příležitost předložit své připomínky, přijmout rozhodnutí požadující, aby členský stát prozatímně navrátil veškerou protiprávní podporu do doby, než Komise rozhodne o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem (dále jen ‚příkaz k navrácení podpory‘) za předpokladu, že jsou splněna všechna následující kritéria […]

[…]“

8

Článek 16 odst. 1 téhož nařízení, nadepsaný „Navrácení podpory“, stanoví:

„1.   Je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil (dále jen ‚rozhodnutí o navrácení‘). Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami práva Unie.“

9

Článek 20 nařízení 2015/1589, nadepsaný „Zneužití podpory“, stanoví:

„Aniž je dotčen článek 28, může Komise v případech zneužití podpory zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 4 odst. 4. Články 6 až 9, články 11 a 12, čl. 13 odst. 1 a články 14 až 17 se použijí přiměřeně.“

10

Sporný režim podpory je upraven Landesgesetz nr. 9, Bestimmungen im Bereich der Energieinsparung, der erneuerbaren Energiequellen und des Klimaschutzes (provinční zákon č. 9 o ustanoveních v oblasti úspory energie, obnovitelných zdrojů energie a ochrany klimatu) ze dne 7. července 2010, který mimo jiné stanoví poskytování dotací až do výše 80 % investičních nákladů na výstavbu malých vodních elektráren na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů energie pro vlastní spotřebu, jestliže bez vyvinutí odpovídajícího technického úsilí a vynaložení odpovídajících finančních prostředků není z důvodu geografické polohy možné připojení k elektrické síti.

11

Dne 17. prosince 2010 Italská republika oznámila Komisi sporný režim podpor podle čl. 108 odst. 3 SFEU. Rozhodnutím ze dne 25. července 2012 Komise tento režim schválila.

12

KW je majitelkou salaše nacházející se v horské oblasti autonomní provincie Bolzano, která není z důvodu své zeměpisné polohy připojena k veřejné elektrické síti.

13

Dekretem ze dne 29. ledna 2018 poskytla autonomní provincie Bolzano na základě sporného režimu podpor KW dotaci ve výši 144634 eur, která odpovídá 80 % způsobilých nákladů na projekt výstavby malé vodní elektrárny určené pro její vlastní zásobování.

14

Autonomní provincie Bolzano poté informovala KW, že vzhledem k tomu, že platnost sporného režimu podpor skončila dne 31. prosince 2016, poskytnutí dotace na její projekt musí být v souladu s nařízením č. 651/2014, které omezuje povolenou výši podpory na 65 % způsobilých nákladů.

15

Dekretem ze dne 27. ledna 2020 autonomní provincie Bolzano částečně zrušila své rozhodnutí o poskytnutí dotace KW a snížila podle nařízení č. 651/2014 její výši na 113257,09 eur.

16

Dne 14. února 2020 autonomní provincie Bolzano požádala KW o vrácení přeplatku podpory spolu s úroky.

17

KW podala k Verwaltungsgericht, Autonome Sektion für die Provinz Bozen (správní soud, autonomní oddělení pro provincii Bolzano, Itálie) návrh na zrušení těchto opatření.

18

Tento soud má za to, že ve sporu v původním řízení vyvstává otázka, zda dotace poskytnutá KW představuje „existující“ podporu ve smyslu unijního práva upravujícího státní podpory. Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba určit, zda k datu poskytnutí této dotace ještě platilo povolení sporného režimu podpor vyplývající z rozhodnutí Komise ze dne 25. července 2012.

19

Předkládající soud má za to, že pokud tomu tak není, dotace poskytnutá KW představuje zneužití podpory, a že je tedy třeba určit, zda musí být článek 20 nařízení 2015/1589 vykládán v tom smyslu, že Komise musí požadovat její vrácení.

20

Dodává, že je třeba rovněž přezkoumat, zda dotace poskytnutá KW může být považována za slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

21

Za těchto okolností se Verwaltungsgericht, Autonome Sektion für die Provinz Bozen (správní soud, autonomní oddělení pro provincii Bolzano) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

22

SG je majitelkou salaše nacházející se v horské oblasti autonomní provincie Bolzano, která není z důvodu své zeměpisné polohy připojena k veřejné elektrické síti.

23

Dekretem ze dne 31. srpna 2018 poskytla autonomní provincie Bolzano na základě sporného režimu podpor SG dotaci ve výši 115011 eur, která odpovídá 80 % způsobilých nákladů na projekt výstavby malé vodní elektrárny určené pro její vlastní zásobování.

24

Dekretem ze dne 27. dubna 2020 autonomní provincie Bolzano částečně zrušila rozhodnutí o poskytnutí dotace SG s odůvodněním, že platnost sporného režimu podpor skončila dne 31. prosince 2016. Přepočítala výši dotace, na kterou měla SG nárok podle kritérií pro její poskytnutí stanovených nařízením č. 651/2014, a to na částku 92604 eur, a požádala SG, aby vrátila přeplatek spolu s úroky.

25

SG podala k Verwaltungsgericht, Autonome Sektion für die Provinz Bozen (správní soud, autonomní oddělení pro provincii Bolzano) návrh na zrušení těchto opatření.

26

Tento soud má za to, že ve věci vyvstávají stejné právní otázky jako ve věci C‑102/21.

27

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht, Autonome Sektion für die Provinz Bozen (správní soud, autonomní oddělení pro provincii Bolzano) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

28

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 17. března 2021 byly věci C‑102/21 a C‑103/21 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

29

Úvodem je třeba uvést, že otázky položené předkládajícím soudem vycházejí z předpokladu, že podpory dotčené ve věcech v původních řízeních jsou státními podporami ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a že jsou kromě toho částečně v souladu s nařízením č. 651/2014. Zdá se rovněž, že vychází ze zásady, že na tuto podporu není nutno uplatnit pravidlo de minimis, což mu přísluší ověřit.

30

Podstatou první otázky předkládajícího soudu ve věcech C‑102/21 a C‑103/21 je, zda povolení sporného režimu podpor vyplývající z rozhodnutí Komise ze dne 25. července 2012 bylo ještě platné v době, kdy autonomní provincie Bolzano poskytla dotace KW a SG (dále jen „podpory dotčené v původních řízeních“).

31

Rozhodnutí Komise ze dne 25. července 2012 v bodě 2.2 nadepsaném „Doba trvání a rozpočet“ upřesňuje, že na základě sporného režimu podpor bude během „období let 2011–2016“ poskytnuta celková částka ve výši 187,25 milionů eur. Kromě toho shrnutí tohoto rozhodnutí zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 4. ledna 2013 uvádí, že „délka trvání“ uvedeného režimu je stanovena do 31. prosince 2016.

32

Z toho vyplývá, že již od 1. ledna 2017 nebyl sporný režim podpor rozhodnutím Komise ze dne 25. července 2012 povolen.

33

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, dále vyplývá, že tentýž režim podpor nebyl po tomto datu Komisí znovu povolen.

34

Kromě toho je nesporné, že autonomní provincie Bolzano poskytla podpory dotčené v původních řízeních po 31. prosinci 2016.

35

Na první otázku je tedy třeba odpovědět, že povolení sporného režimu podpor vyplývající z rozhodnutí Komise ze dne 25. července 2012 již nebylo platné v době, kdy autonomní provincie Bolzano poskytla podpory dotčené v původních řízeních.

36

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu ve věcech C‑102/21 a C‑103/21 je, zda článek 20 nařízení 2015/1589 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě zneužití podpory musí Komise vyzvat členský stát, aby požadoval její navrácení.

37

Jak uvedla Komise, je třeba připomenout, že individuální podpory poskytnuté v rámci režimu podpor po uplynutí platnosti rozhodnutí Komise, kterým byl tento režim podpor povolen, nepředstavují „zneužití podpory“ ve smyslu čl. 1 písm. g) nařízení 2015/1589.

38

Článek 1 písm. g) nařízení 2015/1589 totiž odkazuje na situace, v nichž příjemce použije podporu v rozporu s rozhodnutím přijatým na základě čl. 4 odst. 3 nebo čl. 9 odst. 3 nebo 4 tohoto nařízení nebo čl. 4 odst. 3 nebo čl. 7 odst. 3 a 4 nařízení č. 659/1999, přičemž tato ustanovení míří na případy rozhodnutí, že nevyvstaly žádné pochybnosti, kladná rozhodnutí a podmínečná rozhodnutí Komise.

39

V projednávaném případě přitom z odpovědi na první otázku vyplývá, že rozhodnutí Komise ze dne 25. července 2012 již nebylo po 31. prosinci 2016 použitelné a že dotčený režim podpor nebyl po tomto datu znovu povolen.

40

Tato okolnost postačuje k vyvození závěru, že podpory dotčené v původních řízeních nemohou být považovány za podpory, které byly jejich příjemci zneužity.

41

Je třeba dodat, že i kdyby se považovala za prokázanou okolnost, že sporný režim podpor byl po 31. prosinci 2016 prodloužen, tato okolnost není určující, neboť prodloužení existujícího režimu podpor zakládá novou podporu, která se odlišuje od prodlužovaného režimu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. prosince 2013, Komise v. Rada, C‑111/10, EU:C:2013:785, bod 58).

42

V důsledku toho musí být takové podpory, jako jsou podpory dotčené v původních řízeních, považovány za nové podpory, které vzhledem k tomu, že byly poskytnuty v rozporu s čl. 108 odst. 3 poslední větou SFEU, představují „protiprávní podpory“ ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení 2015/1589.

43

Za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je tedy třeba druhou otázku přeformulovat v tom smyslu, že se ve skutečnosti týká otázky, zda musí být čl. 108 odst. 3 SFEU vykládán v tom smyslu, že Komise musí vyzvat členský stát, aby požadoval navrácení protiprávní podpory ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení 2015/1589.

44

V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že zákaz provádění záměrů podpory stanovený v čl. 108 odst. 3 poslední větě SFEU má přímý účinek a okamžitá použitelnost zákazu provádění uvedeného v tomto ustanovení se vztahuje na jakoukoliv podporu, jež se uskutečnila bez oznámení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C‑349/17, EU:C:2019:172, bod 88 a citovaná judikatura).

45

Soudní dvůr z toho vyhodil, že vnitrostátní soudy musejí jednotlivcům zajistit, aby z porušení čl. 108 odst. 3 poslední věty SFEU byly v souladu s jejich vnitrostátním právem vyvozeny všechny důsledky, pokud jde zejména jak o platnost prováděcích aktů, tak o vymáhání finančních podpor poskytnutých v rozporu s tímto ustanovením, takže cílem jejich úkolu je přijmout opatření, která umožní napravit protiprávnost poskytnutí podpor, aby tak příjemci podpory nebyla ponechána možnost s těmito podporami volně nakládat v období do vydání rozhodnutí Komise (rozsudek ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C‑349/17, EU:C:2019:172, bod 89 a citovaná judikatura).

46

Je třeba dodat, že vzhledem k tomu, že všechna ustanovení unijního práva splňují podmínky vyžadované k tomu, aby vyvolávala přímý účinek, jsou těmito ustanoveními vázány všechny orgány členských států, tedy nejen vnitrostátní soudy, ale rovněž všechny správní orgány včetně decentralizovaných orgánů, a tyto orgány jsou povinny tato ustanovení uplatňovat (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. června 1989, Costanzo, 103/88, EU:C:1989:256, bod 31 a ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C‑349/17, EU:C:2019:172, bod 90 a citovaná judikatura).

47

Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž platí, že jak správní orgány, tak vnitrostátní soudy, jež mají v rámci svých příslušných pravomocí aplikovat ustanovení unijního práva, mají povinnost zajistit plný účinek těchto ustanovení (rozsudek ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C‑349/17, EU:C:2019:172, bod 91 a citovaná judikatura).

48

Z toho vyplývá, že pokud vnitrostátní orgán zjistí, že podpora byla poskytnuta v rozporu s čl. 108 odst. 3 poslední větou SFEU, musí z vlastního podnětu požadovat navrácení protiprávně poskytnuté podpory (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C‑349/17, EU:C:2019:172, bod 92).

49

Je třeba dodat, že v takovémto případě v zásadě nic nebrání dotyčnému členskému státu vycházet z toho, že vrácena musí být pouze ta část podpory, která nesplňuje kritéria stanovená nařízením č. 651/2014.

50

Kromě toho je třeba připomenout, že v rámci systému kontroly státních podpor zavedeného Smlouvou plní vnitrostátní soudy a Komise úlohy, které se vzájemně doplňují, ale jsou odlišné (rozsudek ze dne 2. května 2019, A-Fonds, C‑598/17, EU:C:2019:352, bod 45 a citovaná judikatura).

51

Komise tedy nemůže požadovat navrácení podpory pouze z důvodu její protiprávnosti, a musí proto provést úplné posouzení její slučitelnosti s vnitřním trhem, a to bez ohledu na to, zda byl či nikoli dodržen zákaz provádění bez předchozího povolení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. února 1990, Francie v. Komise, C‑301/87, EU:C:1990:67, body 17 až 23), přičemž čl. 13 odst. 2 nařízení 2015/1589 jí nicméně umožňuje nařídit předběžné navrácení protiprávně poskytnuté podpory do doby, než Komise rozhodne o její slučitelnosti s vnitřním trhem.

52

Z výše uvedeného vyplývá, že na druhou otázku je třeba odpovědět, že čl. 108 odst. 3 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že Komise není povinna vyzvat členský stát, aby požadoval navrácení protiprávní podpory ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení 2015/1589.

53

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu ve věcech C‑102/21 a C‑103/21 je, zda podpory dotčené v původních řízeních jsou slučitelné s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU z důvodu, že umožňují „usnadnit rozvoj určitých hospodářských oblastí“, nebo zda „mohou narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy“.

54

Ze znění této otázky však jasně nevyplývá, zda předkládající soud svým odkazem na otázku, zda podpory dotčené ve sporech v původních řízeních „mohou narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy“ odkazuje na čl. 107 odst. 1 SFEU, který stanoví obecný zákaz státních podpor, nebo na čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, který upřesňuje, že za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud „nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem“.

55

V každém případě spisy předložené Soudnímu dvoru v těchto věcech mu neposkytují faktická upřesnění nezbytná k tomu, aby mohl předkládajícímu soudu poskytnout užitečná vodítka k použití kritérií týkajících se narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy, která jsou stanovena v čl. 107 odst. 1 SFEU, ve věcech v původních řízeních, protože jediná okolnost, která je v předkládacím rozhodnutí ve věci C‑102/21 uvedena, podle níž bude elektrická energie vyrobená financovanou malou elektrárnou používána pouze pro vlastní spotřebu jednotlivce, v žádném případě sama o sobě neumožňuje konstatovat, zda tato kritéria jsou splněna či nikoli.

56

Z toho vyplývá, že tato otázka musí být považována za nepřípustnou.

57

Pokud jde o čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, je třeba připomenout, že důvodem pro žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nemůže být snaha o získání konzultativní stanoviska k obecným nebo hypotetickým otázkám, nýbrž její nezbytnost pro efektivní vyřešení sporu týkajícího se unijního práva (rozsudek ze dne 3. října 2019, A a další, C‑70/18, EU:C:2019:823, bod 73 a citovaná judikatura).

58

Podle ustálené judikatury přitom vnitrostátní soudy nemají pravomoc rozhodovat o slučitelnosti státní podpory s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. října 2016, DEI a Komise v. Alouminion tis Ellados, C‑590/14 P, EU:C:2016:797, bod 96 a citovaná judikatura).

59

Posouzení slučitelnosti opatření podpory s vnitřním trhem totiž spadá do výlučné pravomoci Komise, jejíž jednání podléhá přezkumu unijních soudů, zatímco vnitrostátní soudy dbají o ochranu práv jednotlivců v případě porušení povinnosti předběžného oznámení státních podpor Komisi podle čl. 108 odst. 3 poslední věty SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. května 2019, A-Fonds, C‑598/17, EU:C:2019:352, bod 46 a citovaná judikatura).

60

Z toho vyplývá, že otázka, zda jsou podpory dotčené ve věcech v původních řízeních slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, se nejeví jako nezbytná pro rozhodnutí sporů ve věcech v původních řízeních, a že tedy musí být považována za nepřípustnou.

61

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto: