Vnitrozemská plavba: přístup na trh

KLÍČOVÉ BODY

Legislativní rámec pro přepravu po vnitrozemských vodních cestách EU zahrnuje právní předpisy, které se týkají různých cílů, a které mají jako společný cíl liberalizaci trhu přepravy po vnitrozemských vodních cestách tím, že:

• zajistí, aby provozovatelé přepravy po vnitrozemských vodních cestách měli volný přístup na všechny evropské vnitrozemské vodní cesty,
• zakážou diskriminační a nespravedlivé tržní praktiky, obzvlášť v oblasti sazeb a tarifů a
• vytvoří spravedlivé podmínky pro hospodářskou soutěž prostřednictvím společných pravidel včetně přístupu k povolání přepravce na vnitrozemských vodních cestách.

Nařízení (ES) č. 169/2009 má za cíl harmonizovat pravidla hospodářské soutěže v oblasti dopravy po silnici, železnici a vnitrozemských vodních cestách tím, že definuje výjimky ze zákazu restriktivních dohod, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, které mají za cíl dosáhnout technických zlepšení nebo technické spolupráce:

• jednotným používáním norem nebo typů pro materiál,
• výměnou nebo společným využitím zaměstnanců, materiálu, dopravních prostředků nebo zabudovaných zařízení,
• stanovením a uplatňováním celkových sazeb pro návazné, doplňkové, náhradní nebo kombinované dopravy, včetně zvláštních konkurenčních sazeb,
• využíváním těch nejrozumnějších tras,
• koordinací jízdních řádů návazných tras,
• sdružováním jednotlivých zásilek,
• stanovením jednotných struktur tarifů, pokud tato pravidla nestanovují sazby a podmínky.

Nařízení také poskytuje výjimku jistým malým a středním podnikům.

Nařízení (ES) č. 718/1999 má za cíl stanovit politiku vnitrozemské vodní dopravy v EU, pokud jde o loďstvo Společenství.

• Vztahuje se na plavidla používaná k přepravě zboží pro obchodní účely s jistými výjimkami, mimo jiné pro plavidla, která jsou provozována výlučně na Dunaji, a pro plavidla, která se používají pro uložení zboží nebo bagrování.
• Požaduje po zemích EU, jejichž vnitrozemské vodní cesty jsou propojeny s vnitrozemskými vodními cestami jiných zemí EU a nosnost jejich loďstva přesahuje 100 000 tun, aby zřídily fond vnitrozemské vodní dopravy. Každý fond musí mít rezervní fond s oddělenými účty pro dopravce pevných nákladů¹, tankery² a tlačná plavidla³. Tyto fondy budou spravovat vnitrostátní orgány.
• Rezervní fond je možné využít:
  • v případě „vážného narušení trhu“ v oblasti trhu vnitrozemských vodních cest (ve smyslu směrnice 96/75/ES, viz níže) na žádost země EU nebo
  • pokud o to jednomyslně požádají organizace zastupující vnitrozemskou vodní dopravu.

Nařízení (EC) č. 181/2008 stanoví prováděcí opatření k provádění politiky, pokud jde o kapacitu loďstva EU, včetně sazby příspěvků do fondu.

Pozměňujícího nařízení (EU) č. 546/2014 rozšiřuje působnost opatření podle nařízení (ES) č. 718/1999.

Směrnice 96/75/ES obsahuje dvě sady opatření politik za účelem:

• zajištění volného dojednávání smluv a tvorby cen v EU přechodem z dřívějšího systému „pronájmu na základě rotace“ přepravních operací (za předem stanovených cen na základě objednávky, plavidla se v ní stávají dostupnými po vyložení nákladu),
• umožnění Evropské komisi jednat v případě vážného narušení trhu přepravy po vnitrozemských vodních cestách, především včetně opatření vytvořených za účelem zabránění jakémukoli novému nárůstu dopravní kapacity.

Nařízení (ES) č. 1356/96 má za cíl zajistit, že provozovatelé, kteří přepravují zboží nebo cestující po vnitrozemských vodních cestách, mohou provádět přepravní operace mezi zeměmi EU a projíždět jimi bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa jejich usazení, pokud:

• jsou podle právních předpisů usazeni v zemi EU a mají v této zemi oprávněni provozovat mezinárodní přepravu zboží nebo cestujících po vnitrozemských vodních cestách a používat plavidla, která jsou registrovaná v některé zemi EU,
• splňují podmínky podle nařízení (EEC) č. 3921/91.

Zvláštní pravidla o právech dopravců ze zemí mimo EU existují podle Revidované úmluvy o plavbě na Rýně (Mannheimská úmluva), Úmluvy o režimu plavby na Dunaji (Bělehradská úmluva) nebo mohou vyvstat z dalších mezinárodních dohod či smluv, jichž je EU smluvní stranou.

Nařízení (EHS) č. 3921/91 vychází z obecných zásad o rovném zacházení a volném pohybu služeb, podle nichž může nerezident provozovat služby vnitrostátní přepravy („kabotáž“) na vnitrozemských vodních cestách v EU. Stanovuje tyto podmínky:

• dopravci mohou dočasně provozovat kabotáž, aniž by museli zřizovat provozovnu, za předpokladu, že mají sídlo v některé zemi EU v souladu s jejími právními předpisy a mají oprávnění pro mezinárodní přepravu zboží nebo osob po vnitrozemských vodních cestách,
• dopravci mohou používat pouze plavidla, která vlastní:
  • rezidenti EU nebo státní příslušníci země EU nebo
  • právnické osoby s provozovnou v některé zemi EU, v nichž většinový podíl drží příslušníci zemí EU.

Směrnice 87/540/EHS vyžaduje, aby jednotlivci a podniky měli způsobilost uznávanou orgány nebo subjektem určeným každou zemí EU v těchto oblastech:

• právo,
• obchodní a finanční řízení podniku,
• přístup na trh EU,
• technické normy a technická hlediska provozu,
• bezpečnost a
• provozní otázky v mezinárodní dopravě.

Orgán vydá osvědčení na základě diplomu, absolvování kurzu nebo prokázaných zkušeností z praxe. Pokud již dopravce nesplňuje podmínky, může být osvědčení odejmuto.

Nařízení (EEC) č. 2919/85. Revidovaná úmluva pro plavbu na Rýně (pozměněná dodatkovým protokolem č. 2) stanovuje, že pro plavbu na Rýně jsou oprávněna pouze plavidla plavby na Rýně.

Plavidlo je plavidlem plavby na Rýně, pokud má doklad vydaný příslušným orgánem země na Rýně (např. Belgie, Francie, Německo, Nizozemsko a Švýcarsko). Nařízení rozšiřuje působnost úmluvy na všechny země EU, a tím pádem zajišťuje rovné zacházení plavidlům z celé EU.

Nařízení Rady EHS č. 11/1960 má za cíl provádění čl. 79 odst. 3 Římské smlouvy (nyní čl. 95 Smlouvy o fungování Evropské unie). Nařízení:

• zakazuje jakoukoli diskriminaci dopravci – ve formě uplatňování odlišných sazeb a podmínek na přepravu téhož zboží na tomtéž dopravním spoji – na základě země původu nebo určení daného zboží,
• se týká přepravy veškerého zboží uskutečňované několika způsoby přepravy, ať už po železnici, silnici nebo vnitrozemských vodních cestách,
• stanovuje pravidla pro požadavky na přepravní doklady,
• vyžaduje, aby země EU kontrolovaly dodržování povinností.