—

prohlásil tuto žalobu na neplatnost za přípustnou,

—

prohlásil tuto žalobu na neplatnost za opodstatněnou, a zrušil tedy napadené rozhodnutí,

—

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Žalobkyně tvrdí, že jim Komise před přijetím napadeného rozhodnutí poskytla konkrétní ujištění, že zaprvé bude již v lednu 2021 uzavřena nová koncesní smlouva na všechny části A, B a C v rámci zadávacího řízení č. OIB/2019/CPN/0039, zadruhé že platnost koncesní smlouvy na služby v rámci částí A a C, které jsou poskytovány žalobkyněmi, bude v případě prodlení v řízení o zadání veřejné zakázky č. OIB/2019/CPN/0039 prodloužena až do okamžiku, kdy Komise vybere nového poskytovatele pověřeného poskytováním těchto služeb, a zatřetí že pracovníci přidělení k provádění služeb v rámci částí A a C budou převedeni k novému poskytovateli služeb na základě kolektivní smlouvy č. 32a.

Taková konkrétní ujištění poskytnutá sotva několik dnů před tím, než bylo společnosti Ciano zasláno napadené rozhodnutí, vzbudila u žalobkyň podložené naděje, že pracovníci přidělení k provádění služeb v rámci částí A a C budou v každém případě převedeni k novému poskytovateli služeb.

Přijetím napadeného rozhodnutí, kterým se kompletně zrušuje zadávací řízení č. OIB/2019/CPN/0039 bez prodloužení platnosti koncesní smlouvy na části A a C, přitom Komise brání převedení těchto pracovníků, neboť v blízké budoucnosti nebude vybrán žádný nový poskytovatel služeb, a ubírá se přesně opačným směrem než ujištění, která poskytla.

Žalobkyně se tudíž domnívají, že Komise přijetím napadeného rozhodnutí za těchto okolností porušila zásadu ochrany legitimního očekávání.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zákazu zneužití práva. Žalobkyně se v tomto ohledu domnívají, že se Komise přijetím napadeného rozhodnutí dopustila zneužití svého práva upustit od veřejné zakázky, neboť jejím skutečným cílem bylo obejít uplatnění kolektivní smlouvy č. 32a a zabránit tak, aby byli k novému poskytovateli služeb převedeni zejména pracovníci přidělení k provádění služeb v části částí A a C. Komise mimoto několikrát od přijetí napadeného rozhodnutí projevila vůči žalobkyním nedostatek dobré vůle, zejména když dopisem sdělila, že koncesní smlouva mlčí o převzetí zaměstnanců společnosti Ciano případným novým koncesionářem, a když popírá použitelnost kolektivní smlouvy č. 32a, zatímco na ni koncesní smlouva výslovně odkazuje v ustanovení nadepsaném „převedení na základě smlouvy“ v oddíle týkajícím se pracovníků.

Žalobkyně se tedy domnívají, že Komise přijetím napadeného rozhodnutí za těchto okolností porušila zákaz zneužití práva.