–

za NMI Technologietransfer GmbH A. Hollem a C. Lindemannem, Rechtsanwälte,

–

za EuroNorm GmbH A. Fuchs, M. Netzelem a G. Sarembou,

–

za Evropskou komisi K. Blanck a V. Bottkou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 [SFEU] prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. 2014, L 187, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi NMI Technologietransfer GmbH (dále jen „společnost NMI TT“) a EuroNorm GmbH spočívajícího v tom, že posledně uvedená odmítla společnosti NMI TT udělit grant na financování výzkumného a vývojového projektu ve prospěch malých a středních podniků.

3

Body 9 a 13 odůvodnění doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (Úř. věst. 2003, L 124, s. 36, dále jen „doporučení z roku 2003“) uvádějí:

[…]

4

Body 30 a 40 odůvodnění nařízení č. 651/2014 znějí:

[…]

5

Článek 1 uvedeného nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Toto nařízení se použije na tyto kategorie podpory:

[…]

[…]“

6

Článek 2 uvedeného nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se použijí následující definice:

[…]

[…]“

7

Článek 2 přílohy I nařízení č. 651/2014, nadepsané „Definice malých a středních podniků“, uvádí:

„1.   Kategorie mikropodniků, malých a středních podniků (MSP) je složena z podniků, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů [eur] nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 miliony [eur].

2.   V rámci kategorie malých a středních podniků je malý podnik vymezen jako podnik, který zaměstnává méně než 50 osob a jehož roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů [eur].

3.   V rámci kategorie malých a středních podniků je mikropodnik vymezen jako podnik, který zaměstnává méně než 10 osob a jehož roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony [eur].“

8

Článek 3 této přílohy, nadepsaný „Druhy podniků, které jsou brány v potaz při výpočtu počtu zaměstnanců a finančních hodnot“, zní takto:

„1.   ‚Nezávislé podniky‘ jsou všechny podniky, které nejsou zařazeny mezi partnerské podniky ve smyslu odstavce 2 ani mezi propojené podniky ve smyslu odstavce 3.

2.   ‚Partnerské podniky‘ jsou všechny podniky, které nejsou zařazeny mezi propojené podniky ve smyslu odstavce 3 a mezi kterými existuje následující vztah: podnik (mateřský podnik) vlastní sám nebo společně s jedním či více propojenými podniky ve smyslu odstavce 3, 25 % nebo více procent základního kapitálu nebo hlasovacích práv jiného podniku (dceřiný podnik).

Podnik však může být zařazen mezi nezávislé podniky a nemá tedy žádný partnerský podnik, přestože je následujícími investory tento práh 25 % dosažen nebo je překročen, za předpokladu, že tito investoři nejsou jednotlivě ani společně propojeni ve smyslu odstavce 3 s dotyčným podnikem:

[…]

[…]

3.   ‚Propojené podniky‘ jsou podniky, mezi nimiž existuje některý z následujících vztahů:

Předpokládá se, že rozhodující vliv není uplatňován, pokud investoři uvedení v odst. 2 druhém pododstavci nejsou zapojeni přímo či nepřímo do řízení daného podniku, aniž jsou tím dotčena jejich práva jakožto akcionářů nebo společníků.

Podniky, jež mezi sebou mají některý ze vztahů popsaných v prvním pododstavci prostřednictvím jednoho či více dalších podniků nebo prostřednictvím některého z investorů uvedených v odstavci 2, jsou rovněž považovány za propojené.

Podniky, které mají jeden či více takových vztahů prostřednictvím fyzické osoby nebo prostřednictvím skupiny fyzických osob, které jednají společně, jsou taktéž považovány za propojené podniky, pokud svou činnost nebo část své činnosti vykonávají na stejném relevantním trhu nebo na sousedních trzích.

[…]

4.   S výjimkou případů uvedených v odst. 2 druhém pododstavci nemůže být podnik považován za malý nebo střední podnik, jestliže je 25 % nebo více procent základního kapitálu nebo hlasovacích práv přímo nebo nepřímo ovládáno, společně či jednotlivě, jedním či více z veřejných subjektů.

[…]“

9

Směrnice Komise 2006/111/ES ze dne 16. listopadu 2006 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř jednotlivých podniků (Úř. věst. 2006, L 318, s. 17) stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]“

10

Podle bodu 3.1.1 písm. a) Richtlinie „Zentrales Innovationsprogramm Mittelstand“ (směrnice o „centrálním programu inovací pro malé a střední podniky“), vydané spolkovým ministerstvem pro hospodářství a energii, ve znění ze dne 15. dubna 2015, jsou malé a střední podniky, které mají provozovnu v Německu, oprávněny žádat o podporu výzkumných a vývojových projektů.

11

Poznámka pod čarou 3 této směrnice uvádí, že za účelem určení, zda je daný podnik malým či středním podnikem, se použijí ustanovení přílohy I nařízení č. 651/2014.

12

Článek 2 statutu NMI Naturwissenschaftliches und Medizinisches Institut an der Universität Tübingen (dále jen „NMI-Institut“), ve znění schváleném dne 11. srpna 2015 Regierungspräsidium Tübingen (regionální rada v Tübingenu, Německo) (dále jen „statut NMI-Institutu“), uvádí:

„Účelem fundace je podpora vědy a výzkumu. Tento předmět bude uskutečňován zejména:

13

Článek 5 stanov uvádí:

„Orgány fundace jsou

14

Článek 6 uvedeného statutu uvádí:

„(1)   Členy rady fundace jsou:

Členové uvedení v písm. e) až h) jsou jmenováni ministerstvem financí a hospodářství spolkové země Bádensko-Württembersko, členové uvedení v písm. e) a f) jsou jmenováni se souhlasem ministerstva pro vědu, výzkum a umění spolkové země Bádensko-Württembersko na návrh Univerzity v Tübingenu či Vysoké školy v Reutlingenu; člen uvedený v písm. g) je jmenován se souhlasem Fraunhofer-Gesellschaft zur Förderung der angewandten Forschung e.V. Členové uvedení v písm. h) jsou jmenováni se souhlasem rady fundace, přičemž jeden z nich je jmenován na návrh obchodní a průmyslové komory v Bádensku-Württembersku a jeden na návrh Landesverband der baden-württembergischen Industrie eV (Svaz průmyslu spolkové země Bádensko-Württembersko, Německo).

(2)   Ministerstvo financí a hospodářství může do rady fundace jmenovat další dvě osobnosti mající vztah k činnosti fundace.

[…]

(5)   Za činnost v radě fundace členům nenáleží finanční odměna.“

15

Článek 7 statutu NMI-Institutu uvádí:

„(1)   Rada fundace vymezuje zásady, jimiž se řídí činnost fundace v rámci plnění úkolů uvedených v článku 2, a dohlíží na jejich dodržování.

(2)   Rada fundace po poradě:

[…]“

16

Článek 13 statutu stanoví:

„(1)   O změně statutu či zrušení fundace rozhoduje rada fundace usnesením. Před přijetím usnesení musí být vyslechnuta správní rada. Usnesení se přijímají dvoutřetinovou většinou hlasů všech členů rady fundace.

(2)   V případě dobrovolného nebo nuceného zrušení fundace či v případě, že zaniknou cíle zakládající nárok na daňové úlevy, budou aktiva fundace převedena na spolkovou zemi Bádensko-Württembersko.“

17

NMI-Institut je veřejně prospěšná fundace podle občanského práva s právní osobností, jež má sídlo v Reutlingenu (Německo) a jejímž účelem je podpora vědy a výzkumu.

18

NMI TT je společnost s ručením omezeným, která má sídlo na stejné adrese jako NMI-Institut, jejíž kapitál je z 90 % vlastněn NMI-Institutem a jejímž předmětem činnosti je zhodnocování know-how, poskytování poradenských služeb a provádění smluvního výzkumu v oblastech inženýrství, vědy a lékařství. Účelem společnosti NMI TT, v jejímž případě se některá odvětví výzkumu shodují s odvětvími výzkumu NMI-Institutu, je aplikovat výsledky výzkumu, které získal NMI-Institut, v praxi a dosáhnout přitom finančního zisku.

19

Základní kapitál NMI-Institutu je v zásadě vlastněn soukromými společnostmi; přibližně 6 % z tohoto kapitálu vlastní město Reutlingen. Radu fundace NMI-Institutu (dále jen „rada fundace“), jejíž rozhodnutí jsou v zásadě přijímána prostou většinou hlasů, tvoří 17 členů, mezi nimiž je zástupce ministerstva financí a hospodářství spolkové země Bádensko-Württembersko, zástupce ministerstva pro vědu, výzkum a umění této spolkové země, primátor města Reutlingen, rektor Univerzity v Tübingenu a tři profesoři z téže univerzity, rektor Vysoké školy v Reutlingenu a výkonný ředitel obchodní a průmyslové komory téhož města.

20

EuroNorm, společnosti pro řízení projektů ve smyslu směrnice o „centrálním programu inovací pro malé a střední podniky“ ve znění ze dne 15. dubna 2015, které Spolková republika Německo, zastoupená spolkovým ministerstvem pro hospodářství a energii, povolila plnění administrativních úkolů v oblasti grantů vlastním jménem a podle pravidel veřejného práva, byla dne 26. července 2016 předložena žádost společnosti NMI TT o grant na financování výzkumného a vývojového projektu v období od 1. září 2016 do 31. srpna 2018 podle uvedené směrnice.

21

Společnost EuroNorm rozhodnutím ze dne 28. února 2017 tuto žádost zamítla s odůvodněním, že společnost NMI TT nelze považovat za malý nebo střední podnik ve smyslu přílohy I nařízení č. 651/2014, jelikož podle čl. 3 odst. 4 uvedené přílohy je tato kvalifikace vyloučena v případě, že 25 % nebo více procent jeho základního kapitálu nebo jeho hlasovacích práv je přímo nebo nepřímo ovládáno, společně či jednotlivě, jedním či více z veřejných subjektů. Podle společnosti EuroNorm je přímé ovládání společnosti NMI TT veřejnými subjekty zajisté vyloučeno z důvodu, že 90 % základního kapitálu této společnosti vlastní fundace podle občanského práva, v projednávaném případě NMI-Institut. Má však za to, že je možné předpokládat existenci nepřímého ovládání veřejnými subjekty, jelikož rada fundace je složena převážně ze zástupců spolkové země, města, univerzity, vysoké školy a obchodní a průmyslové komory, která má v německém právu rovněž postavení veřejného subjektu. Vedle toho má za to, že jelikož NMI-Institut a společnost NMI TT jsou propojené podniky ve smyslu čl. 3 odst. 3 písm. a) uvedené přílohy, neuplatní se výjimka stanovená v čl. 3 odst. 2 druhém pododstavci písm. a) až d) téže přílohy.

22

Společnost NMI TT podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, na jehož podporu uvedla, že společnost EuroNorm nesprávně posoudila vliv, který veřejné subjekty vykonávají v NMI-Institutu, a tudíž i v rámci společnosti NMI TT. Tvrdí, že na rozdíl od spolků nebo společnosti s ručením omezeným, jejichž činnosti jsou určovány rozhodnutími většiny jejich členů nebo společníků, totiž činnost fundace podle občanského práva závisí pouze na vůli jejích zakladatelů. Rada fundace tak v projednávaném případě podle společnosti NMI TT nemůže ovlivňovat ani rozhodování NMI-Institutu, ani rozhodování společnosti NMI TT. Radu fundace je podle ní naopak třeba považovat za specializovaný poradní orgán. Členové rady fundace navíc podle jejího názoru vykonávají své činnosti bez nároku na odměnu, přičemž tato rada zasedá pouze jednou ročně.

23

Společnost EuroNorm toto odvolání zamítla rozhodnutím ze dne 12. června 2017 a upřesnila, že rada fundace činnosti NMI-Institutu usměrňuje v souladu s úkoly, jejichž plnění mu svěřuje jeho statut. Mimoto má za to, že vzhledem k tomu, že oblast činnosti společnosti NMI TT je rovněž součástí účelu NMI-Institutu, je třeba předpokládat, že veřejné subjekty mají na tuto společnost dostatečný vliv.

24

Společnost NMI TT podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně, Německo), v jejímž rámci zdůrazňuje rozsáhlé pravomoci, které má zpravidla správní rada fundace. V projednávané věci tak podle ní rada fundace v rámci NMI-Institutu nemůže dávat správní radě žádné pokyny, a to ani pokud jde o výkon společenstevních práv NMI-Institutem, která má posledně uvedený ve společnosti NMI TT. Společnost EuroNorm opakuje, že s ohledem na pravomoci, které radě fundace svěřuje statut NMI-Institutu, posledně uvedená, většina jejíchž členů zastupuje veřejné subjekty, uplatňuje rozhodující vliv v NMI-Institutu, a tudíž i v rámci společnosti NMI TT.

25

Předkládající soud má za to, že řešení sporu závisí na tom, zda společnost EuroNorm právem dospěla k závěru, že společnost NMI TT podle čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014 nelze považovat za malý nebo střední podnik ve smyslu této přílohy, a tudíž oprávněně zamítla žádost o grant podanou společností NMI TT, když přitom měla společnost EuroNorm jinak za to, že výzkumný a rozvojový projekt dotčený ve věci v původním řízení je jako takový způsobilý k požadovanému financování. Tento soud si tedy klade otázku, zda je za okolností věci v původním řízení třeba předpokládat, že společnost NMI TT je prostřednictvím NMI-Institutu nepřímo ovládána veřejnoprávními subjekty.

26

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

27

Podstatou osmi otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, jak vyplývá konkrétně ze znění první z těchto otázek, zda čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vylučuje, aby podnik mohl být považován za malý nebo střední podnik, pokud je orgán jiného podniku, který vlastní převážnou část základního kapitálu prvně uvedeného podniku, třebaže není oprávněn zajišťovat jeho každodenní řízení, tvořen převážně členy, kteří zastupují veřejné subjekty ve smyslu tohoto ustanovení, takže uvedené veřejné subjekty z tohoto samotného důvodu prvně uvedený podnik společně nepřímo ovládají ve smyslu téhož ustanovení.

28

Za tímto účelem se tento soud, jak vyplývá z jeho druhé a třetí otázky, snaží zjistit, zda má pojem „veřejný subjekt“ zahrnovat entity, jako jsou univerzity a další vysoké školy a obchodní a průmyslová komora, aniž by v tomto ohledu bylo důležité, že osoby jmenované těmito subjekty v dotyčném podniku působí bez nároku na odměnu.

29

Podstatou čtvrté až osmé otázky uvedeného soudu je, zda k tomu, aby bylo určeno, že dochází k ovládání ve smyslu čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, stačí, že veřejné subjekty společně vlastní, byť nepřímo, nejméně 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv dotyčného podniku, a to v souladu se zněním statutu podniku, který prvně uvedený podnik přímo ovládá, aniž by bylo nutné dále zkoumat, zda jsou tyto veřejné subjekty schopné prvně uvedený podnik ovlivňovat a koordinovat to, jak jejich zástupci fakticky vykonávají svá hlasovací práva, nebo to, zda tito zástupci zájmy uvedených subjektů skutečně zohledňují.

30

Ze skutečností, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že předkládající soud tyto otázky pokládá v kontextu žádosti o grant podané podnikem, společností NMI TT, která je „spin-off“ společností fundace podle občanského práva, NMI-Institutu, který vlastní 90 % základního kapitálu této společnosti a má v ní 88,8 % hlasovacích práv a jehož radu fundace tvoří zejména dva zástupci ministerstev spolkové země, jeden primátor města, jeden rektor a tři profesoři univerzity, jeden rektor další vysoké školy v tomto městě a jeden výkonný ředitel obchodní a průmyslové komory téhož města, kteří mají v rámci této rady fundace většinu hlasovacích práv.

31

Za účelem posouzení uvedených otázek je třeba připomenout, že – jak vyplývá zejména z bodu 40 odůvodnění nařízení č. 651/2014, jehož cílem je prohlásit některé kategorie státních podpor za slučitelné s vnitřním trhem podle článků 107 a 108 SFEU – Komise přijímá vstřícný přístup vůči státním podporám, které jsou malým a středním podnikům poskytovány z důvodu selhání trhu, v jejichž důsledku tyto podniky musí čelit některým nevýhodám, které omezují jejich společensky a ekonomicky žádoucí rozvoj.

32

Podle článků 2 a 3 přílohy I nařízení č. 651/2014 může být podnik považován za malý nebo střední podnik ve smyslu tohoto nařízení, pokud splňuje tři kritéria, konkrétně kritérium počtu zaměstnaných osob, finanční kritérium, podle něhož roční obrat a bilanční suma roční rozvahy nesmí překročit stanovené částky, a kritérium nezávislosti (obdobně viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Itálie v. Komise, C‑91/01, EU:C:2004:244, bod 47).

33

Pokud jde o posledně uvedené kritérium, které je jako jediné dotčeno ve věci v původním řízení, Soudní dvůr rozhodl, že cílem tohoto kritéria je zajistit, aby z opatření určených malým a středním podnikům měly skutečně prospěch podniky, pro které velikost představuje znevýhodnění, a nikoliv podniky, které patří k velké skupině, a tedy mají přístup k prostředkům a podpoře, jimiž nedisponují jejich konkurenti stejné velikosti (obdobně viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Itálie v. Komise, C‑91/01, EU:C:2004:244, bod 50).

34

Cílem tohoto kritéria tak je, jak vyplývá z bodu 9 odůvodnění doporučení z roku 2003, z něhož, jak uvádí bod 30 odůvodnění nařízení č. 651/2014, vychází pojem „malé a střední podniky“ definovaný v příloze I tohoto nařízení, lépe pochopit skutečné hospodářské postavení malých a středních podniků a vyloučit, aby byly jako malé a střední podniky kvalifikovány skupiny podniků, jejichž hospodářská moc překračuje moc skutečných malých a středních podniků, s cílem vyhradit výhody vyplývající pro kategorii malých a středník podniků z různých pravidel nebo opatření pouze těm podnikům, které je opravdu potřebují (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2014, HaTeFo, C‑110/13, EU:C:2014:114, bod 31).

35

Z tohoto hlediska se podle čl. 3 odst. 1 přílohy I nařízení č. 651/2014 za „nezávislé podniky“ považují všechny podniky, které nejsou zařazeny mezi „partnerské podniky“ ve smyslu odstavce 2 tohoto článku ani mezi „propojené podniky“ podle jeho odstavce 3.

36

Podle čl. 3 odst. 3 písm. a) této přílohy jsou dva podniky takzvaně „propojené“ zejména tehdy, pokud jeden z nich vlastní většinu hlasovacích práv akcionářů druhého podniku, zatímco podle čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce uvedené přílohy platí, že dva podniky jsou takzvaně „partnerské“, pokud nejsou zařazeny mezi „propojené podniky“, ale jeden z nich vlastní, sám nebo společně s jedním nebo více propojenými podniky, nejméně 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv druhého podniku, s výhradou výjimek vyjmenovaných v čl. 3 odst. 2 druhém pododstavci písm. a) až d) téže přílohy.

37

Pokud jde o posledně uvedené ustanovení, je třeba uvést, že stanoví, že podnik je zařazen mezi „nezávislé podniky“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 přílohy I nařízení č. 651/2014 i v případě, kdy je minimálně 25 % jeho základního kapitálu nebo hlasovacích práv vlastněno určitými kategoriemi investorů, jako jsou podle čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce písm. b) a d) této přílohy zejména univerzity a některé samostatné místní orgány, pokud tito investoři nejsou s uvedeným podnikem jednotlivě ani společně propojeni ve smyslu čl. 3 odst. 3 uvedené přílohy.

38

V této souvislosti však čl. 3 odst. 4 této přílohy stanoví obecné pravidlo pro vyloučení kvalifikace podniku jako malého nebo středního podniku, podle něhož podnik nemůže být považován za malý nebo střední podnik, „jestliže je 25 % nebo více procent základního kapitálu nebo hlasovacích práv přímo nebo nepřímo ovládáno, společně či jednotlivě, jedním či více z veřejných subjektů“, vyjma případu, kdy tyto subjekty spadají – jak je upřesněno v tomtéž ustanovení – do kategorií investorů vyjmenovaných v čl. 3 odst. 2 druhém pododstavci uvedené přílohy.

39

Ze všech těchto ustanovení vyplývá, že podnik nelze považovat za malý nebo střední podnik ve smyslu přílohy I nařízení č. 651/2014, pokud je minimálně 25 % jeho základního kapitálu nebo hlasovacích práv ovládáno, byť nepřímo – společně či jednotlivě – jedním či více veřejnými subjekty, s výjimkou případů, kdy jsou tyto veřejné subjekty investory, kteří s tímto podnikem nejsou propojeni ve smyslu čl. 3 odst. 3 této přílohy a zároveň jsou uvedeni v čl. 3 odst. 2 druhém pododstavci písm. a) až d) uvedené přílohy.

40

V projednávané věci je, jak vyplývá z odpovědí na otázky položené Soudním dvorem na jednání, nesporné, že společnost NMI TT, které bylo rozhodnutím dotčeným ve věci v původním řízení odepřeno postavení malého nebo středního podniku, je podnikem propojeným s NMI-Institutem ve smyslu čl. 3 odst. 3 písm. a) přílohy I nařízení č. 651/2014, jelikož posledně uvedený vlastní většinu hlasovacích práv v této společnosti. Z toho vyplývá, že společnost NMI TT nespadá do působnosti výjimky, která je v čl. 3 odst. 2 druhém pododstavci této přílohy stanovena pro určité kategorie investorů.

41

Za těchto podmínek je třeba pouze posoudit, zda v souladu s obecným pravidlem pro vyloučení kvalifikace podniku jako malého nebo středního podniku, stanoveným v čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, může být určeno, že takový podnik, jako je společnost NMI TT, nelze považovat za malý nebo střední podnik ve smyslu této přílohy pouze z důvodu, že je nepřímo ovládán veřejnými subjekty zastoupenými v podniku, s nímž je propojen a který ho přímo ovládá.

42

V tomto ohledu je však připomenout, že článek 267 SFEU neopravňuje Soudní dvůr k tomu, aby použil pravidla unijního práva na určitý případ, nýbrž pouze k tomu, aby se vyjádřil k výkladu Smluv a aktů přijatých unijními orgány. Soudnímu dvoru tak nepřísluší, aby zjišťoval skutečnosti, které vedly ke sporu, a vyvodil z nich důsledky pro rozhodnutí, které má vydat předkládající soud, ani aby vykládal dané vnitrostátní právní a správní předpisy (rozsudek ze dne 14. května 2020, Bouygues travaux publics a další, C‑17/19, EU:C:2020:379, body 51 a 52).

43

Ve světle těchto úvodních poznámek je třeba odpovědět na otázky položené předkládajícím soudem.

44

Za účelem určení, zda má pojem „veřejný subjekt“ ve smyslu čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014 zahrnovat takové entity, jako jsou univerzity, jiné vysoké školy a obchodní a průmyslová komora, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora z požadavků jak jednotného používání unijního práva, tak zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení smyslu a rozsahu tohoto ustanovení, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii bez ohledu na kvalifikacích použitých v členských státech, s přihlédnutím ke znění dotčeného ustanovení, jakož i jeho kontextu a cílům sledovaným právní úpravou, jejíž je součástí [rozsudek ze dne 5. února 2020, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Nalodění námořníků v přístavu Rotterdam), C‑341/18, EU:C:2020:76, bod 40 a citovaná judikatura].

45

Z toho vyplývá, že jelikož čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014 neodkazuje na vnitrostátní právo, pojem „veřejný subjekt“ uvedený v tomto ustanovení musí být považován za autonomní pojem unijního práva, jehož smysl a rozsah musí být totožný ve všech členských státech. Soudnímu dvoru tudíž přísluší, aby tento pojem vykládal v unijním právním řádu jednotně.

46

Pokud je o znění čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, je vzhledem k tomu, že toto ustanovení ani žádné jiné ustanovení tohoto nařízení, zejména jeho článek 2, neobsahují definici pojmu „veřejný subjekt“, zaprvé třeba význam a rozsah tohoto pojmu určit v souladu s jeho obvyklým smyslem v běžném jazyce [obdobně viz rozsudek ze dne 5. února 2020, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Nalodění námořníků v přístavu Rotterdam), C‑341/18, EU:C:2020:76, bod 42 a citovaná judikatura].

47

Pojmu „veřejný subjekt“ je přitom v běžném slova smyslu třeba rozumět tak, že odkazuje na stát, územní samosprávné celky a subjekty, které jsou zřízeny za zvláštním účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, mají právní osobnost a jsou převážně financovány či přímo nebo nepřímo ovládány státem, územními samosprávnými celky nebo jinými veřejnými subjekty.

48

Z toho vyplývá, že čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014 má zahrnovat všechny entity a orgány veřejné moci.

49

Zadruhé, pokud jde kontext, jehož je uvedené ustanovení součástí, z bodu 13 odůvodnění doporučení z roku 2003, z něhož, jak bylo uvedeno v bodě 34 tohoto rozsudku, vychází definice pojmu „malé a střední podniky“ ve smyslu přílohy I nařízení č. 651/2014, vyplývá, že vyloučení kvalifikace jako malého nebo středního podniku, stanovené v tomtéž ustanovení, se v zájmu právní jistoty uplatní na nejrůznější veřejné entity členského státu, aby se tak zabránilo svévolnému rozlišování mezi uvedenými entitami.

50

V tomto ohledu je přitom po vzoru Komise třeba uvést, že směrnice 2006/111, jejímž cílem je členským státům uložit určité povinnosti za účelem zajištění transparentnosti finančních vztahů mezi těmito státy a veřejnými podniky, v čl. 2 písm. a) definuje pojem „veřejná moc“ tak, že kromě státu zahrnuje i regionální a místní orgány, jakož i všechny ostatní územně samosprávní celky.

51

Zatřetí je, pokud jde o cíl sledovaný čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, třeba připomenout, že – jak bylo uvedeno v bodech 33 a 34 tohoto rozsudku – směřuje kritérium nezávislosti k tomu, aby byla výhodná opatření určená malým a středním podnikům vyhrazena podnikům, které nemají přístup ke zdrojům, které by jim umožnily překonat překážky související s jejich velikostí. Entity a orgány veřejné moci přitom bez ohledu na jejich povahu nebo organizační strukturu mohou vzhledem k různým, zejména hospodářským a finančním, prostředkům, které mohou využít, podniku umožnit takové překážky překonat.

52

Z toho vyplývá, že pojmu „veřejný subjekt“ zmíněnému v uvedeném ustanovení musí být rozuměno tak, že zahrnuje jakoukoliv entitu nebo orgán veřejné moci včetně územně samosprávných celků a subjektů zřízených za zvláštním účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, které mají právní subjektivitu a jsou převážně financovány či přímo nebo nepřímo ovládány státem, územními samosprávnými celky nebo jinými veřejnými subjekty.

53

V projednávané věci tedy předkládajícími soudu přísluší, aby v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 42 tohoto rozsudku s ohledem na použitelná vnitrostátní ustanovení, z nichž některých se dovolává společnost EuroNorm a Komise, ale jejichž výklad nespadá do pravomoci Soudního dvora, určil, zda Univerzita v Tübingenu, Vysoká škola v Reutlingenu a obchodní a průmyslová komora tohoto města splňují uvedená kritéria.

54

Společnost NMI TT na jednání v této souvislosti poukázala na to, že z „Uživatelské příručky k definici malých a středních podniků“, kterou zveřejnila Komise v průběhu roku 2015, a zejména ze strany 19 tohoto dokumentu, vyplývá, že podle tohoto orgánu nemohou být univerzity, ať už mají podle vnitrostátního práva jakoukoli právní formu, považovány za „veřejné subjekty“, na které se vztahuje obecné pravidlo pro vyloučení kvalifikace jako malého nebo středního podniku stanovené v čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014.

55

Je však třeba rovnou poukázat na to, že tato příručka na straně 2 stejně jasně a výslovně upřesňuje, že „nemá právní účinek a Komisi nijak nezavazuje[…], přičemž doporučení [z roku 2003] je jediným závazným podkladem pro určení podmínek[, které je třeba splnit, aby měl podnik] postavení malého nebo středního podniku“. Taková nezávazná příručka tím spíše nemůže zavazovat Soudní dvůr.

56

V každém případě je třeba konstatovat, že Komise na straně 19 uvedené příručky na rozdíl od toho, co naznačuje společnost NMI TT, neuvádí, že se na univerzity nemůže v žádném případě uplatnit obecné pravidlo pro vyloučení kvalifikace podniku jako malého nebo středního podniku stanovené v čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, ale omezuje se na připomenutí, že – jak vyplývá již z bodů 38 až 41 tohoto rozsudku – se na univerzity v případě, kdy spadají do pojmu „veřejný subjekt“ ve smyslu tohoto ustanovení, toto pravidlo neuplatní, pokud nejsou ve smyslu čl. 3 odst. 3 této přílohy propojeny s dotyčným podnikem, což je podmínka, ohledně které sama společnost NMI TT na jednání uvedla, jak vyplývá z bodu 40 tohoto rozsudku, že v projednávaném případě není splněna.

57

Pro případ, že by předkládající soud dospěl k závěru, že jedna nebo více entit uvedených v bodě 53 tohoto rozsudku jsou veřejnými subjekty ve smyslu čl. 3 odst. 4 uvedené přílohy, je ještě třeba v odpovědi na otázky, které v tomto ohledu vznesl předkládající soud, upřesnit, že pro účely použití tohoto ustanovení je bezvýznamné, že osoby jmenované na návrh těchto veřejných subjektů své funkce v dotyčném podniku vykonávají bez nároku na odměnu, pokud byly navrženy a jmenovány jakožto členové těchto veřejných subjektů, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

58

Článek 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014 proto musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „veřejný subjekt“ uvedený v tomto ustanovení má zahrnovat takové entity, jako jsou univerzity, jiné vysoké školy a obchodní a průmyslová komora, pokud byly tyto entity zřízeny za zvláštním účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, mají právní subjektivitu a jsou převážně financovány či přímo nebo nepřímo ovládány státem, územními samosprávnými celky nebo jinými veřejnými subjekty. Pro účely použití uvedeného ustanovení není důležité, zda osoby jmenované na návrh těchto veřejných subjektů vykonávají své funkce v rámci dotyčného podniku bez nároku na odměnu, pokud byly navrženy a jmenovány jakožto členové těchto veřejných subjektů.

59

V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 44 tohoto rozsudku je třeba zohlednit znění čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, kontext, jehož je součástí, a cíle sledované právní úpravou, do které patří, za účelem určení, zda je k existenci ovládání ve smyslu tohoto ustanovení nutné pouze, aby veřejné subjekty společně vlastnily, byť nepřímo, nejméně 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv dotyčného podniku, a to v souladu se zněním statutu podniku, který prvně uvedený podnik přímo ovládá, nebo zda je navíc třeba posoudit to, zda jsou tyto veřejné subjekty schopné prvně uvedený podnik ovlivňovat a koordinovat, jak budou jejich zástupci fakticky vykonávat svá hlasovací práva, nebo to zda tito zástupci zájmy uvedených subjektů skutečně zohledňují.

60

Zaprvé je, pokud jde o znění čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, třeba konstatovat, že toto ustanovení v souladu s bodem 13 odůvodnění doporučení z roku 2003, z něhož – jak bylo uvedeno v bodech 34 a 49 tohoto rozsudku – tato příloha vychází, odkazuje pouze na míru účasti veřejných subjektů na základním kapitálu nebo hlasovacích právech dotyčného podniku, aniž se kromě toho zmiňuje o skutečném jednání těchto subjektů nebo jejich zástupců.

61

Zadruhé, pokud jde o kontext, jehož je uvedené ustanovení součástí, je třeba poznamenat, že článek 3 přílohy I nařízení č. 651/2014 pro účely určení, zda je podnik propojen s jiným podnikem, výslovně stanoví, že je nutné posoudit, zda první z uvedených podniků v praxi skutečně uplatňuje rozhodující vliv v druhém z nich.

62

Konkrétně tento článek 3 v odst. 3 druhém pododstavci stanoví domněnku neuplatňování rozhodujícího vlivu v případě, kdy investoři uvedení v odst. 2 druhém pododstavci tohoto ustanovení nejsou přímo či nepřímo zapojeni do řízení daného podniku, „aniž jsou tím dotčena jejich práva jakožto akcionářů nebo společníků“.

63

Uvedený článek naopak, jak vyplývá z jeho odst. 3 čtvrtého pododstavce, stanoví, že podniky mohou být považovány za propojené, pokud – vzhledem k úloze, jíž hraje fyzická osoba nebo skupina fyzických osob, které jednají společně a koordinují své jednání s cílem uplatňovat vliv na obchodní rozhodnutí dotyčných podniků – tvoří jedinou hospodářskou entitu, ačkoliv formálně neudržují některý ze vztahů uvedených v odst. 3 prvním pododstavci tohoto článku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2014, HaTeFo, C‑110/13, EU:C:2014:114, body 34, 35 a 39, jakož i usnesení ze dne 11. května 2017, Bericap, C‑53/17, nezveřejněné, EU:C:2017:370, bod 17).

64

Naproti tomu je třeba konstatovat, že tentýž článek 3 ve svém odstavci 4 obdobná ustanovení neobsahuje, pokud jde o veřejné subjekty ovládající, jednotlivě či společně, alespoň 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv jiného podniku.

65

Definice pojmu „malé a střední podniky“ ve smyslu přílohy I nařízení č. 651/2014 však musí být vykládána striktně, neboť podnikům, které spadají pod tento pojem, jsou výhody nejčastěji přiznávány prostřednictvím pravidel stanovujících výjimky z obecných pravidel (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2014, HaTeFo, C‑110/13, EU:C:2014:114, bod 32).

66

Zatřetí je, pokud jde o cíl sledovaný čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, třeba poukázat na to, že cílem tohoto ustanovení je v souladu s kritériem nezávislosti, na němž se zakládá zejména pojem „malé a střední podniky“ ve smyslu této přílohy, zajistit, jak vyplývá z bodů 32 až 39 tohoto rozsudku, aby dotyčný podnik mohl obchodní rozhodnutí přijímat nezávisle.

67

Situace, která se vyznačuje existencí strukturálních vazeb mezi různými podniky co do jejich podílů a hlasovacích práv, přitom vylučuje, aby tyto podniky mohly být považovány za vzájemně hospodářsky nezávislé, jelikož vede k tomu, že určitý podnik může, bez ohledu na své skutečné jednání, uplatňovat rozhodující vliv na přijímání rozhodnutí jiným podnikem (obdobně viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009, Glückauf Brauerei, C‑83/08, EU:C:2009:228, body 32 až 34).

68

Kromě toho je třeba poznamenat, že účelem jak čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, jak vyplývá zejména z bodu 30 odůvodnění tohoto nařízení a z bodu 13 odůvodnění doporučení z roku 2003, tak samotného uvedeného nařízení, které stanoví blokovou výjimku pro podpory slučitelné s vnitřním trhem, je posílit administrativní transparentnost a právní jistotu zajištěním účinného a zjednodušeného dohledu nad pravidly hospodářské soutěže v oblasti státních podpor (obdobně viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Bayerische Motoren Werke a Freistaat Sachsen v. Komise, C‑654/17 P, EU:C:2019:634, bod 141 a citovaná judikatura).

69

Zohlednění pouze míry účasti veřejných subjektů na základním kapitálu nebo hlasovacích právech podniku za účelem určení, zda je tento podnik oprávněn k tomu, aby na něj byla uplatněna příznivější pravidla, která jsou v této oblasti použitelná na malé a střední podniky, aniž by bylo navíc třeba zkoumat jednání těchto veřejných subjektů nebo jejich zástupců v praxi, přitom zjevně může usnadnit uplatňování obecného pravidla pro vyloučení kvalifikace podniku jako malého nebo středního podniku, stanoveného v čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, příslušnými orgány.

70

Jak ze znění tohoto ustanovení, tak z kontextu, jehož je součástí, jakož i z cíle sledovaného tímto ustanovením a právní úpravou, jejíž je součástí, tedy vyplývá, že existence ovládání ve smyslu uvedeného ustanovení se dovozuje pouze z míry účasti veřejných subjektů na základním kapitálu nebo hlasovacích právech dotyčného podniku.

71

V důsledku toho pro účely existence takového ovládání postačuje, aby takové veřejné subjekty společně vlastnily, byť nepřímo, alespoň 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv dotyčného podniku, a to v souladu se statutem podniku, který prvně uvedený podnik přímo ovládá, aniž je nutné dále zkoumat to, zda tyto veřejné subjekty mohou prvně uvedený podnik ovlivňovat a koordinovat, jak budou jejich zástupci fakticky vykonávat svá hlasovací práva, nebo to zda tito zástupci zájmy uvedených subjektů skutečně zohledňují.

72

I když je v projednávaném případě nesporné, že NMI-Institut má 88,8 % hlasovacích práv ve společnosti NMI TT, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že statut NMI-Institutu neupravuje otázku výkonu těchto práv.

73

V souladu s články 2, 7 a 13 tohoto statutu je však patrné, že rada fundace, všichni jejíž členové jsou, jak vyplývá z diskusí vedených na jednání před Soudním dvorem a jak výslovně uvedla sama společnost NMI TT, v současnosti členy představenstva této společnosti, je pověřena jednak vymezováním zásad upravujících činnosti NMI-Institutu, pokud jde zejména o využívání výsledků výzkumu a provádění výzkumných a vývojových projektů, a jednak má řadu poradních a rozhodovacích pravomocí v oblasti obsahového plánování a finančního plánování, jakož i pravomoci spočívající ve jmenování a odvolávání členů správní rady a v udělování absolutoria posledně uvedené; rada fundace je navíc oprávněna měnit statut NMI-Institutu či tuto fundaci zrušit.

74

Za těchto podmínek vše nasvědčuje tomu, s výhradou ověření, která musí v souladu s judikaturou připomenutou v době 42 tohoto rozsudku provést předkládající soud, že ustanovení statutu NMI-Institutu mohou vést k nepřímému vlastnictví více než 25 % hlasovacích práv ve společnosti NMI TT veřejnými subjekty z důvodu přítomnosti zástupců těchto subjektů v radě fundace.

75

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je na otázky položené předkládajícím soudem třeba odpovědět, že čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení 651/2014 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která vylučuje, aby podnik mohl být považován za malý nebo střední podnik, pokud je orgán jiného podniku, který vlastní převážnou část základního kapitálu prvně uvedeného podniku, třebaže není oprávněn zajišťovat jeho každodenní řízení, tvořen převážně členy, kteří zastupují veřejné subjekty ve smyslu tohoto ustanovení, takže uvedené veřejné subjekty z tohoto samotného důvodu prvně uvedený podnik společně nepřímo ovládají ve smyslu téhož ustanovení, přičemž:

76

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 3 odst. 4 přílohy I nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 [SFEU] prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která vylučuje, aby podnik mohl být považován za malý nebo střední podnik, pokud je orgán jiného podniku, který vlastní převážnou část základního kapitálu prvně uvedeného podniku, třebaže není oprávněn zajišťovat jeho každodenní řízení, tvořen převážně členy, kteří zastupují veřejné subjekty ve smyslu tohoto ustanovení, takže uvedené veřejné subjekty z tohoto samotného důvodu prvně uvedený podnik společně nepřímo ovládají ve smyslu téhož ustanovení, přičemž: