18.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 121/13

1)

Musí se článek 7 směrnice 92/85/EHS (1) vykládat v tom smyslu, že noční práce, kterou nejsou povinny vykonávat zaměstnankyně uvedené v článku 2, tj. i kojící zaměstnankyně, zahrnuje nejen práci vykonávanou pouze v nočních hodinách, ale i práci na směny, pokud je některá z těchto směn, tak jako v projednávaném případě, vykonávána v nočních hodinách?

2)

Mají se ve sporu, v němž je zpochybňováno, že se určitá zaměstnankyně nachází v situaci rizika při kojení, použít zvláštní pravidla týkající se důkazního břemene, která jsou uvedena v čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54/ES (2) – který byl do španělského právního řádu proveden mimo jiné prostřednictvím čl. 96 odst. 1 zákona č. 36/2011 (Ley 36/2011) – ve spojení s požadavky stanovenými v článku 5 směrnice 92/85/EHS – který byl do španělského právního řádu proveden článkem 26 zákona o prevenci pracovních rizik (Ley de Prevención de Riesgos Laborales) – s cílem přiznat kojící zaměstnankyni pracovní volno a případně i dávku, která je podle vnitrostátního právního řádu na takovouto situaci vázána na základě čl. 11 odst. 1 téže směrnice 92/85/EHS?

3)

Může se čl. 19 odst. 1 výše uvedené směrnice 2006/54/ES vykládat v tom smyslu, že za „skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci“ kojící zaměstnankyně – ve sporu, v němž je zpochybňována existence rizika při kojení, která vede k přiznání volna uvedenému v článku 5 směrnice 92/85/ES, který byl do španělského právního řádu proveden článkem 26 zákona o prevenci pracovních rizik – má být považováno to, že: 1) zaměstnankyně poskytuje služby v režimu práce na směny jakožto bezpečnostní ostraha, přičemž některé z pracovních směn připadají na noční hodiny, kdy navíc zaměstnankyně pracuje sama, a kromě toho 2) musí vykonávat obchůzky a případně řešit naléhavé situace (trestnou činnost, požáry nebo jiné události), přičemž 3) na pracovišti není k dispozici žádný prostor vhodný pro kojení nebo případně pro odstříkání mateřského mléka?

4)

Jsou-li prokázány „skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci“ ve smyslu čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54/ES ve spojení s článkem 5 směrnice 92/85/EHS – který byl proveden do španělského právního řádu článkem 26 zákona o prevenci pracovních rizik – ve sporu, v němž je zpochybňována existence rizika při kojení, která vede k přiznání pracovního volna: lze podle vnitrostátních právních předpisů – provádějících čl. 5 odst. 2 a 3 směrnice 92/85/EHS – pro účely přiznání pracovního volna kojící zaměstnankyni požadovat, aby tato zaměstnankyně prokázala, že úprava pracovních podmínek nebo pracovní doby není technicky nebo objektivně proveditelná nebo nemůže být rozumně požadována a že navíc není technicky nebo objektivně proveditelné ani převedení na jiné pracovní místo nebo že toto převedení nemůže být rozumně požadováno? Nebo naopak přísluší prokázání těchto skutečností žalovaným účastníkům řízení (zaměstnavatel a subjekt poskytující dávku sociálního zabezpečení vázanou na přerušení pracovního poměru)?