Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 9. listopadu 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Stuttgart — Německo) — Bianca Purrucker v. Guillermo Vallés Pérez

(Věc C-296/10) (1)

(Justiční spolupráce v občanských věcech - Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Překážka věci zahájené - Žaloba ve věci samé týkající se práva péče o dítě a návrh na předběžná opatření týkající se práva péče o téže dítě)

2011/C 13/25

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Stuttgart

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Bianca Purrucker

Žalovaný: Guillermo Vallés Pérez

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Amtsgericht Stuttgart — Výklad čl. 19 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 388, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 243) — Příslušnost soudu členského státu k rozhodnutí ve věci samé v řízení týkajícím se práva péče o dítě, které má své obvyklé bydliště v tomto státě, pokud bylo předtím ve sporu mezi stejnými účastníky řízení týkajícím se práva péče o stejné dítě na základě návrhu na vydání předběžného opatření zahájeno řízení u soudu jiného členského státu — Pojem „soud, který zahájil řízení jako první“

Výrok

Ustanovení čl. 19 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 nejsou použitelná v případě, že je za účelem vydání opatření ve věci rodičovské zodpovědnosti nejprve zahájeno řízení u soudu jednoho členského státu pouze za účelem nařízení předběžných opatření ve smyslu článku 20 tohoto nařízení a později je na návrh směřující k vydání týchž opatření — ať již ve formě předběžných opatření nebo konečného rozhodnutí — zahájeno řízení u soudu jiného členského státu příslušného k rozhodnutí ve věci samé ve smyslu téhož nařízení.

Skutečnost, že je u soudu členského státu zahájeno řízení o předběžných opatřeních nebo že je v rámci takového řízení přijato rozhodnutí a že z informací obsažených v podaném návrhu nebo přijatém rozhodnutí nevyplývá, že je soud, před nímž probíhá řízení o předběžných opatřeních, příslušný ve smyslu nařízení č. 2201/2003, nemá nezbytně za důsledek vyloučení existence — v souladu s tím, co případně dovoluje vnitrostátní právo tohoto členského státu — návrhu na zahájení řízení ve věci samé souvisejícího s návrhem na předběžná opatření a obsahujícího poznatky mající prokázat, že soud, před nímž řízení probíhá, je příslušný ve smyslu tohoto nařízení.

Pokud i přes úsilí vynaložené soudem, který zahájil řízení později, informovat se u účastníka řízení, který se dovolává překážky věci zahájené, u soudu, který zahájil řízení jako první, a u ústředního orgánu nedisponuje soud, který zahájil řízení později, žádnými poznatky, které by umožňovaly určit předmět návrhu podaného u jiného soudu a věc, ve které byl návrh podán, a které by směřovaly zejména k doložení příslušnosti tohoto soudu v souladu s nařízením č. 2201/2003, a pokud z důvodů zvláštních okolností zájem dítěte vyžaduje přijetí rozhodnutí, které lze uznat v jiných členských státech, než je členský stát soudu, který zahájil řízení později, je nutné, aby posledně uvedený soud po uplynutí přiměřené lhůty za účelem obdržení odpovědí na položené otázky pokračoval v přezkumu návrhu, který mu byl předložen. Délka této přiměřené lhůty musí být určena v souladu se zájmem dítěte s ohledem na konkrétní okolnosti dotčeného sporu.

(1)  Úř. věst. C 221, 14.8.2010.