EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 25.1.2017

JOIN(2017) 4 final

SPOLEČNÉ SDĚLENÍ EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉ RADĚ A RADĚ

Migrace na trase přes centrální Středomoří.
Řízení toků, záchrana životů

ÚVOD

V roce 2016 se na evropské pobřeží trasou přes centrální Středomoří pokoušel dostat rekordně vysoký počet uprchlíků a migrantů. Na této trase bylo v uvedeném roce zaznamenáno více než 181 000 osob, z nichž většina doplula do Itálie. Rok 2016 byl také rekordním rokem, pokud jde počet životů ztracených na moři: při pokusu o přeplutí moře utonulo více než 4 500 osob 1 . Trasa přes centrální Středomoří je nyní pro migranty a uprchlíky opět dominantní trasou na cestě do Evropy, jako tomu bývalo před nárůstem počtu příchozích přes východní Středomoří koncem roku 2015 a počátkem roku 2016. Takové lidské utrpení a náklady nejsou přijatelné.

Existuje mnoho důvodů, kterými lze vysvětlit rostoucí příliv migrantů přes centrální Středomoří, např. nestabilita v Libyi, ale také obecnější faktory jako násilné konflikty a hospodářská situace subsaharské Afriky. Tyto důvody pravděpodobně v blízké budoucnosti neodezní, a proto se bude tlak na nejvíce dotčené členské státy EU, na Itálii a Maltu, z důvodu přetrvávajících toků dále zvyšovat.

Libye leží na křižovatce trasy přes centrální Středomoří a je výchozím bodem pro 90 % osob 2 , které se vydávají na cestu do Evropy 3 . Převaděči a obchodníci s lidmi využívají nestabilní politickou situaci a roztříštěnou kontrolu nad územím i nad hranicemi. Svými akcemi a porušováním lidských práv přispívají k nestabilitě v zemi, a tím zvyšují zranitelnost migrantů. Pro zajištění udržitelné budoucnosti pro Libyi a stability regionu jako celku má zásadní význam dosažení pokroku ve stabilizaci politické situace. Dosažení trvalého řešení ohledně výzev v oblasti správy a bezpečnostní politiky zůstává i nadále prioritou jak pro Libyi samotnou, tak pro EU, její členské státy a mezinárodní partnery, a má klíčový význam pro účinnou a udržitelnou dlouhodobou reakci na problém migrace. EU bude proto při plnění tohoto cíle i nadále podporovat vládu národní jednoty a prezidentskou radu jako legitimní libyjské orgány 4 a jako klíčové partnery.

EU a její členské státy postupně připravily důraznější a konkrétnější politickou reakci, aby zvládly migrační toky a zachraňovaly lidské životy v centrálním Středomoří. Evropská rada v prosinci 2013 dospěla k závěru, že „prioritou by měla být větší angažovanost ve vztazích se třetími zeměmi s cílem zabránit tomu, aby se migranti vydávali na nebezpečnou cestu směrem k Evropské unii“. V roce 2015 Komise předložila obecný evropský program pro migraci 5 . Poté, co v dubnu 2015 přišly o život stovky lidí při ztroskotání lodi nedaleko ostrova Lampedusa, Evropská rada zdůraznila, že EU „zmobilizuje veškeré síly, které má k dispozici, aby zabránila dalším ztrátám životů na moři a odstranila základní příčiny těchto lidských tragédií“ a „rozhodla posílit svou přítomnost na moři“. To vedlo k posílení stálé přítomnosti EU na moři, díky níž byly zachráněny desítky tisíc osob. V říjnu 2015, v návaznosti na summit o migraci ve Vallettě, zahájila EU intenzivní fázi spolupráce s partnery v Africe 6 . Od června 2016 byla prostřednictvím rámce pro partnerství zahájena cílená spolupráce se zeměmi klíčovými z hlediska původu migrantů a tranzitních tras 7 . V prosinci 2016 Evropská rada „zdůraznila, že je třeba zesílit podporu určenou libyjské pobřežní stráži, mimo jiné prostřednictvím operace EUNAVFOR MED SOPHIA“ a že „je třeba přijmout iniciativy s cílem nabídnout migrantům, kteří uvízli v Libyi, možnost asistovaného dobrovolného návratu a omezit nebezpečné cesty.“

Je jasné, že pokud nebudou přijata další opatření, budou od jara 2017 na trase přes centrální Středomoří pokračovat nekontrolované nelegální migrační toky. Jak uvedl předseda vlády Malty Joseph Muscat ve svém projevu v Evropském parlamentu: „S přicházejícím jarem bude Evropa čelit velkému přílivu migrantů na trase přes centrální Středomoří. […] Nevidím žádnou možnost, jak by jeden jediný členský stát mohl zvládnout či absorbovat tuto další vlnu. Pokud nebudeme jednat nyní, budou základní zásady Evropské unie podrobeny silné zatěžkávací zkoušce“ 8 .

Proto musí EU a její členské státy stanovit a prosadit operativní opatření, která mohou ještě před příchodem jara a léta situaci zlepšit. Koordinovaná opatření ze strany EU musí být prováděna v úzké spolupráci s členskými státy. Pokud členské státy vynakládají úsilí samy o sobě, zejména v případě Itálie a Malty, bude úsilí EU směřovat k tomu, aby jednotným a koordinovaným přístupem rozvíjelo a podporovalo jejich snahy za použití všech nástrojů dostupných na úrovni EU. Vláda národní jednoty je v tomto úsilí důležitým partnerem a všechna opatření musí být prováděna v plné koordinaci s touto vládou a s její podporou. EU bude posilovat úsilí zaměřené na zlepšování kapacit vlády národní jednoty.

V tomto společném sdělení se uvádí řada klíčových opatření, která mohou mít přímý dopad. Sdělení se zaměřuje na ta opatření, jež mohou být zahájena v poměrně krátké době a jsou zacílena na různé etapy trasy přes centrální Středomoří. Uvedená opatření jsou součástí soudržné strategie a zaměřují se především na trasu přes Libyi, avšak berou v potaz rovněž širší regionální kontext (zejména Tunisko, Egypt a Alžírsko), aby se zabránilo přemísťování trasy a jakýmkoli negativním následkům pro sousední země. Bere rovněž v úvahu význam zapojení libyjských obcí a úzkou spolupráci s mezinárodními organizacemi, jako je IOM a UNHCR, které v zemi působí.

Dalším důležitým prvkem je práce uvnitř EU zaměřená na zvládnutí migrace, zejména pomocí účinných postupů a kompletní registrace při příjezdu do EU a pomocí účinného navracení osob, které nepotřebují mezinárodní ochranu. Věrohodnou návratovou politikou se musí především ukázat, že nestojí za to podstupovat riziko spojené s plavbou přes Středozemní moře. Ve světle nových potřeb Komise v nadcházejících týdnech provede aktualizaci akčního plánu EU v oblasti navracení 9 , aby urychleně zajistila účinnou reakci. Komise zejména na základě stávajících pravidel EU zjistí, jak dosáhnout lepšího výkonu rozhodnutí o navrácení, a to využitím flexibility obsažené v těchto pravidlech, a poskytne v tomto ohledu jasné pokyny.

1.    PROBLÉMY SPOJENÉ S MIGRACÍ NA TRASE PŘES CENTRÁLNÍ STŘEDOMOŘÍ

V roce 2016 bylo na trase přes centrální Středomoří zaznamenáno více než 181 000 nelegálních migrantů, z nichž valná většina doplula do Itálie. Itálie v porovnání s rokem 2015 vykázala 18% nárůst v počtu příchozích. Tento počet dokonce překročil předchozí nejvyšší úroveň z roku 2014. Počet příchozích na Maltu je v porovnání nízký. Nejvíc migrantů, téměř 90 %, přišlo z Libye, následoval Egypt (7 %), Turecko (1,9 %), Alžírsko (0,6 %) a Tunisko (0,5 %) 10 . 

Tato čísla ukazují, že v roce 2016 byla hlavní trasou nelegálních migrantů přicházejících do Evropy trasa přes centrální Středomoří. Zatímco na trase přes východní Středomoří bylo dosaženo maximálního počtu zaznamenaných nelegálních překročení hranic v roce 2015 (885 000), od přijetí prohlášení EU a Turecka ze dne 18. března 2016 11 došlo k výraznému poklesu (viz graf 1). Proto je pokračující nárůst na trase přes centrální Středomoří o to výraznější (graf 2).

Graf 1. Migranti přicházející po trase přes východní Středomoří 2015–2016 (Zdroj: Frontex – údaje do listopadu 2016)

Graf 2. Migranti přicházející po trase přes centrální Středomoří 2015–2016 (Zdroj: italské ministerstvo vnitra – celkem za rok 2015: 153 842, celkem za rok 2016: 181 436

Národnostní složení dokládá stálý tok migrantů ze subsaharské Afriky. Mezi deset nejčastějších národností, které se roku 2016 vylodily v Itálii, patří Nigerijci (21 %), Eritrejci (11 %), Guinejci (7 %), obyvatelé Pobřeží slonoviny (7 %), Gambijci (7 %), Senegalci (6 %), Malijci (6 %), Súdánci (5 %), Bangladéšané (4 %) a Somálci (4 %). Další národnosti činí 22 %.

Více než polovina těch, kteří připluli do Itálie, požádala o azyl. I když k migraci docházelo vždy, zdá se, že se jedná o strukturální přesun ze subsaharské Afriky, a neexistují žádné náznaky, že by se tento trend mohl změnit dříve, než se zlepší hospodářská a politická či bezpečnostní situace v zemích původu.

Znepokojivým trendem je, že narůstá počet zranitelných migrantů, zejména žen a nezletilých osob. Ze 181 000 migrantů, kteří se vylodili v Itálii, bylo asi 24 000 žen (13 %, téměř polovina z nich z Nigérie) a asi 28 000 nezletilých osob (15 %), z nichž valná většina (91 %) byla bez doprovodu. To od roku 2015 představuje nárůst (10 %) s rostoucím podílem nezletilých osob bez doprovodu (75 % v roce 2015). K pěti nejčastějším národnostem v případě nezletilých osob bez doprovodu patří: Eritrejci (15 %), Gambijci (13 %), Nigerijci (12 %), Egypťané (10 %) a Guinejci (10 %).

2.    SNÍŽENÍ POČTU OSOB, KTERÉ PŘEPLOUVAJÍ MOŘE, ZÁCHRANA ŽIVOTŮ NA MOŘI

Reakce na tragédie na moři

Od začátku tohoto desetiletí přišlo o život více než 13 000 nelegálních migrantů, kteří se snažili připlout po trase přes centrální Středomoří do Evropy. Itálie a Malta vynakládají velké úsilí, aby snížily riziko ztrát na lidských životech, a na nouzové signály na moři reagují pátracími a záchrannými činnostmi. V roce 2013 zahájila italská vláda první velkou koordinovanou akci na záchranu životů na moři prostřednictvím námořní a vzdušné operace Mare Nostrum.

Od konce roku 2014 významnou měrou přispívá spolupráce s EU, přičemž se vždy plně respektovala lidská práva a mezinárodní právo. V rámci operací Triton a SOPHIA bylo na moři zachráněno více než 200 000 migrantů.

Zároveň začal od konce roku 2014 aktivně provádět pátrací a záchranné akce v centrálním Středomoří také malý, ale rostoucí počet nevládních organizací. Devět nevládních organizací dnes za tímto účelem provozuje 14 lodí. Jejich činnost se zaměřuje na aktivity nedaleko Libye, kde s většími plavidly zajišťují plnohodnotné pátrací a záchranné akce, nabírají migranty a přivážejí je do italských přístavů. Menší nevládní organizace se zaměřují výlučně na záchranu, distribuci záchranných vest a poskytování naléhavé zdravotní péče v blízkosti libyjského pobřeží a spoléhají na větší plavidla, která pak migranty převážejí do italských přístavů. V roce 2016 se na záchraně podílely zhruba stejným dílem italská pobřežní stráž a námořnictvo, operace Triton a SOPHIA a nevládní organizace.

Hlídkování, včetně pomoci při pátracích a záchranných činnostech, se postupně přesunulo z vod blízko italského území do vod blíže k Libyi. Jedním z přímých důsledků této skutečnosti byla změna obchodního modelu převaděčů. Ti stále častěji umísťují nelegální migranty a uprchlíky na laciné nafukovací čluny zcela nezpůsobilé k plavbě na moři, které nemají žádnou vyhlídku na dosažení italských břehů, a předpokládají, že budou v blízkosti libyjských teritoriálních vod nebo ještě v nich zachráněni. Skutečnost, že tyto čluny nyní činí 70 % všech člunů opouštějících libyjské pobřeží, je důvodem, proč jsou cesty stále nebezpečnější a proč stále narůstá počet úmrtí na moři. Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž a Europol by měly bedlivě sledovat řetězce dodávající tyto nafukovací čluny do Libye a spolupracovat s libyjskými orgány, aby byly dodávky převaděčům přerušeny.

EU si uchovává svou morální povinnost zachraňovat životy na moři. Operace SOPHIA je nyní oprávněna působit na volném moři blízko Libye, ale nemůže působit v libyjských teritoriálních vodách. Za stávajících podmínek a v plné shodě s uznávanými libyjskými orgány by těsná operativní spolupráce s posílenou libyjskou pobřežní stráží prostřednictvím poskytování výcviku a prostředků mohla maximalizovat počet zachráněných životů, rozšířit možnost zadržení a zastavení převaděčů a zmírnit veškeré nechtěné důsledky.

Rozšíření podpory pro libyjskou pobřežní stráž

Aby bylo možné se s touto současnou situací účinně vyrovnat, musí svým dílem přispět libyjské orgány tím, že budou bránit převaděčům v činnosti a že libyjská pobřežní stráž bude schopna lépe chránit námořní hranice a zajišťovat bezpečné vyloďování na libyjském pobřeží. Je samozřejmé, že snahy libyjských orgánů musejí být podporovány ze strany EU, zejména poskytováním výcviku a poradenství, budováním kapacit a dalšími prostředky podpory. V rámci spolupráce ve svých příslušných zónách a v mezích svých mandátů by se operace SOPHIA a Triton mohly soustředit na činnosti namířené proti převaděčství a na podporu pátracích a záchranných činností dále na volném moři a specializovat se na monitorování, upozorňování libyjských orgánů a boj proti převaděčům.

S uznáním ústřední úlohy, kterou by libyjská pobřežní stráž 14 měla hrát při řešení situace, je prioritou budování jejích kapacit, a to jak z hlediska schopností, tak z hlediska vybavení. Za tímto účelem EU, která působí mimo jiné prostřednictvím operace SOPHIA a mise EU pro pomoc na hranicích (EUBAM), úzce koordinuje činnost s členskými státy a dalšími aktéry, aby při poskytování podpory pro budování kapacit zajistila soudržnost. V rámci mise EUBAM, operace SOPHIA nebo jiných iniciativ EU by se měla zvážit také možnost poskytovat výcvik libyjské námořní policii, která spadá pod ministerstvo vnitra a působí na moři.

Libyjská pobřežní stráž se potýká s komplexními potřebami v oblasti výcviku a vzdělávání, počínaje základními kvalifikacemi námořníků a schopností bezpečného provozu na moři a konče prováděním celé škály úkolů v oblasti prosazování práva, jejichž plnění se od pobřežní stráže očekává, včetně účinné kontroly libyjské mezinárodní pátrací a záchranné zóny. EU klade při budování kapacit zvláštní důraz na to, aby se přispělo k dodržování lidských práv migrantů. V rámci operace SOPHIA byl zahájen výcvik libyjské pobřežní stráže, a to na základě souboru tří vzdělávacích balíčků.

Tento výcvik je doplněn opatřeními, která jsou prováděna aktéry v rámci dalších programů EU řízených Komisí. Jedná se například o program středomořské sítě Seahorse, jehož cílem je posílit libyjskou ostrahu hranic a který je prováděn sedmi členskými státy 15 pod vedením španělského četnictva (Guardia Civil). Toto úsilí by se nyní mělo stupňovat, aby se pomocí dalších opatření pokryla celá škála zjištěných potřeb.

Komise se v první řadě urychleně dohodne s četnictvem na navýšení finančních prostředků na výcvik libyjské pobřežní stráže o další 1 milion EUR v rámci stávajícího programu Seahorse 16 . Tento postup by byl dále doplněn novým programem na podporu libyjské pobřežní stráže 17 , aby se zajistilo, že různé typy výcviku poskytované v rámci různých programů přispějí ke splnění veškerých potřeb libyjské pobřežní stráže. Současně poskytuje libyjské pobřežní stráži doplňkový výcvik také Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž a podobná budoucí opatření se budou dále zkoumat. Účinná doplňkovost a soudržnost mezi iniciativami v oblasti výcviku a vzdělávání poskytovanými různými aktéry bude zajištěna pomocí neformálního koordinačního mechanismu.

Tato koordinace by rovněž zahrnovala podporu prostřednictvím grantové dohody s italským ministerstvem vnitra 18 ve výši 2,2 milionu EUR, která obsahuje složku (prováděnou Mezinárodní organizací pro migraci) na podporu záchranných operací na moři a výcvik libyjské pobřežní stráže a druhou složku (která má být prováděna ve spolupráci s Vysokým komisařem Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) pro budování kapacit libyjských orgánů a pomoc uprchlíkům a žadatelům o azyl, kteří se nyní nacházejí na území Libye nebo tam byli vyloděni.

Tyto programy dokazují, že i když rozpočet EU nemůže přímo financovat operaci SOPHIA, může financovat výcvik libyjské pobřežní stráže. V této souvislosti je Komise i nadále připravena hledat vhodná řešení k zajištění spolehlivého dlouhodobého financování těchto programů na podporu libyjské pobřežní stráže, a tím doplňovat příspěvky členských států.

Stejně jako tomu je v případě schopností libyjské pobřežní stráže, nedostává se ani prostředků k hlídkování. Některá plavidla se musela opravit v zahraničí a po svém navrácení spolu s nezbytným výcvikem posádky a zavedením vhodné struktury velení a kontroly rozšíří akceschopnost libyjské pobřežní stráže. Jakmile jsou tato plavidla vrácena, musí být udržována v provozním stavu.

Dlouhodobým cílem budování kapacit libyjské pobřežní stráže je dosáhnout situace, kdy mohou libyjské orgány určit oblast pátrání a záchrany plně v souladu s mezinárodními povinnostmi. Z tohoto hlediska poskytuje EU finanční podporu italské pobřežní stráži, aby pomohla libyjské pobřežní stráži při zřízení centra pro koordinaci záchranných akcí na moři, což je předpokladem pro určení pátrací a záchranné zóny v souladu s mezinárodními právními předpisy 19 . S používáním družicové komunikační infrastruktury středomořské sítě Seahorse, která má být letos zavedena, bude libyjská pobřežní stráž schopna sdílet informace o incidentech a koordinovat hlídkování a záchranné činnosti s pobřežní stráží sousedních zemí, a tím výrazně přispívat k záchranným operacím. Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž podpoří tuto spolupráci pravidelnými informacemi o sledování a dozoru 20 . Způsoby podpory a poradenství pro libyjskou pobřežní stráž po ukončení výcviku a vrácení prostředků budou muset být dále prozkoumány.

V neposlední řadě Komise v roce 2017 v souvislosti s akčním plánem týkajícím se evropské strategie námořní bezpečnosti 21 podpoří (grantem ve výši 80 000 EUR) Středomořské fórum subjektů pobřežní stráže, které pomůže libyjské pobřežní stráži rozvíjet společné poznatky, sdílet zkušenosti a osvědčené postupy, jakož i identifikovat oblasti pro další spolupráci se subjekty pobřežní stráže v členských státech a dalších třetích zemích na pobřeží Středozemního moře.

3.    ZINTENZIVNĚNÍ BOJE PROTI PŘEVADĚČŮM A OBCHODNÍKŮM S LIDMI

Ve snaze omezit počet odplouvajících osob a zachraňovat životy je nutné zintenzivnit boj proti převaděčům a obchodníkům s lidmi ve Středomoří a severní Africe. Boj proti převaděčství je hlavním cílem operace SOPHIA. Podnikají se kroky k doplnění její přímé akce na volném moři rozšířením kapacit libyjské pobřežní stráže pro akce ve vlastních teritoriálních vodách. Operace SOPHIA rovněž přispívá k celkovému zlepšení situačního povědomí o těchto otázkách v oblasti jejího působení. Uvažuje se také o tom, jak zlepšit monitorování a shromažďování zpravodajských informací a lépe reagovat na měnící se modus operandi převaděčů, a tím lépe podporovat činnost libyjských orgánů.

Hlavní prioritou je zprovoznění středomořské sítě Seahorse do jara 2017. Cílem tohoto programu je posílit pohraniční orgány severoafrických zemí a rozvíjet jejich schopnost sdílet informace a koordinovat akce s partnery v EU a členskými státy ve Středomoří. Mezi konkrétní cíle patří zvýšit situační znalost orgánů v zemích severní Afriky, pokud jde o nelegální migrační toky a nedovolené obchodování s lidmi na jejich území (zejména v pobřežních oblastech a teritoriálních vodách), a posílit jejich schopnosti reakce na vnitrostátní i regionální úrovni, včetně schopnosti provádět pátrací a záchranné operace na moři. Významnou složkou je vytvoření zabezpečené komunikační sítě mezi pohraničními orgány všech zemí ve Středomoří.

Itálie, Malta, Řecko, Kypr, Francie, Španělsko a Portugalsko propojily svá národní koordinační centra pro ostrahu hranic Eurosur se středomořskou sítí Seahorse. Pracuje se na tom, aby libyjská pobřežní stráž měla vybavení, které potřebuje k propojení s členskými státy tak, aby byly všechny schopny se vzájemně informovat o incidentech v téměř reálném čase a koordinovat své činnosti v oblasti hlídkování. Cílem je zajistit stejně účinnou spolupráci při předcházení převaděčství, mimo jiné se zapojením Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, jaká již probíhá v Atlantiku.

Jelikož převaděči ve stále větší míře používají místo dřevěných lodí malé čluny a nafukovací gumová plavidla, mohla by být jejich činnost účinně narušena cíleným postupem proti jejich dodávkám (čluny, motory, vozidla). Splnění tohoto cíle je náročné a bude vyžadovat koordinovaný přístup. EU je připravena spolu s členskými státy, Interpolem a dalšími partnery prostřednictvím svých operací, agentur a nástrojů tento přístup prozkoumat. Zpravodajské zdroje a zdroje na monitorování by měly být sdruženy tak, aby bylo možné lépe monitorovat pozice a trasy a zaměřovat se na ně a identifikovat převaděče, kteří je využívají. Použití služeb Eurosur Fusion Services by především umožnilo s využitím systémů hlášení lodí, družic a monitorovacích letadel pravidelně sledovat místa odjezdu ve třetích zemích a odhalovat a sledovat podezřelá plavidla na cestě přes Středozemní moře. Těmito akcemi se doplní snahy o narušení činnosti převaděčů a obchodníků s lidmi, které jsou vyvíjeny v rámci operace SOPHIA na volném moři. Tím by tedy byla zajištěna trvalá dostupnost prostředků pro operaci SOPHIA, tak aby bylo možné dále uvažovat o jejím obecnějším příspěvku k bezpečnosti na moři. Významným způsobem rovněž přispívá společný operační tým MARE, který byl zřízen v březnu 2015 pro boj proti organizované trestné činnosti napomáhající převaděčství migrantů přes Středozemní moře. V únoru 2016 byl společný operační tým MARE začleněn do Evropského střediska Europolu pro boj proti převaděčství. Středisko tvoří odborníci vyslaní ze sedmi členských států. Tyto členské státy si vyměňují informace v reálném čase s cílem rozbít sítě převaděčů.

V boji proti zločineckým organizacím zapojeným do převaděčství migrantů nelze dosáhnout účinných a trvalých výsledků, dokud jej nebudou provázet také opatření zaměřená na řešení hlavních příčin, která by těmto organizacím ztěžovala nábor pracovníků pro fungování jejich obchodu. Z tohoto hlediska by měla být rozšířena podpora poskytovaná obcím ležícím na migrační trase (zejména v migračních centrech a pobřežních městech) 22 , aby bylo možné posílit budování kapacit, sociálně-ekonomický rozvoj a přístup k základním službám (a to i pro migranty) a aby bylo odrazováno od převaděčských aktivit.

4.    OCHRANA MIGRANTŮ, ASISTOVANÉ DOBROVOLNÉ NÁVRATY A PŘESÍDLOVÁNÍ

Posilování opatření, která mají omezit převaděčství, s sebou přinese nutnost podniknout kroky na pevnině za účelem poskytnutí ochrany a příležitostí k asistovanému dobrovolnému návratu. Nestabilita a nízká bezpečnost navíc vyvolaly velké přesuny obyvatelstva, a to jak místního, tak státních příslušníků třetích zemí 23 , z nichž mnozí jsou vysoce zranitelní, do tranzitních oblastí a oblastí odjezdu uvnitř Libye, kde neexistuje prakticky žádná státní správa. Pomoc při ochraně migrantů a řešení vzrůstajícího tlaku představují bezprostřední úkol i dlouhodobou nutnost. Existují čtyři hlavní směry činnosti: posilování ochrany migrantů a humanitární pomoc těmto osobám, pomoc při jejich opětovném začleňování do místního hospodářství, dobrovolný návrat do země původu a přesídlování osob, které potřebují mezinárodní ochranu.

Libyjským orgánům je třeba prostřednictvím spolupráce a dialogu poskytnout podporu při budování kapacity pro řízení migrace. Za tímto účelem právě probíhá projekt s cílem určit důležité osoby na příslušných ministerstvech (vnitra, spravedlnosti, zahraničních věcí) a vytvořit spolu s těmito ministerstvy synergie a platformy pro otázky řízení migrace 24 .

Podmínky ve střediscích, kde jsou migranti drženi, jsou nepřijatelné a nesplňují mezinárodní standardy v oblasti lidských práv. Zajištění vhodných podmínek v těchto střediscích má zásadní význam a jde souběžně s bojem proti špatnému zacházení, mučení, vydírání a nelidskému zacházení. Prioritním úkolem je spolupráce s libyjskými orgány a mezinárodními organizacemi, jako je Mezinárodní organizace pro migraci a UNHCR, na tom, aby tato střediska zajišťovala vhodné podmínky vyhovující standardům v oblasti lidských práv. V úzké spolupráci s mezinárodními organizacemi je třeba rozvíjet alternativy k zadržení, zejména v případě žen a nezletilých osob. Vedle toho musí být zaručena bezpečnost jak migrantů, tak humanitárních organizací působících v těchto střediscích.

Dalším významným úkolem je zajistit, aby UNHCR a Mezinárodní organizace pro migraci měly bezproblémový přístup k osobám, které potřebují mezinárodní ochranu, zejména k těm zranitelným.

Komise bude s libyjskými orgány a s příslušnými mezinárodními organizacemi na řešení těchto úkolů pracovat a v případě potřeby poskytne další cílené finanční prostředky.

Značný počet osob, které vstoupily do Libye a nyní v této zemi pobývají, využil této příležitosti k hledání práce. Mnoho z nich nyní v zemi uvázlo, a to z důvodu nestability a úbytku pracovních míst. Jako jedno z možných řešení se nabízí tam, kde je to možné, jejich začlenění do místních komunit. Proto byla zahájena pilotní iniciativa (kterou je třeba dále rozvíjet) zaměřená na stabilizaci komunit v oblastech zasažených vnitřním vysídlováním a tranzitem migrantů. Tato iniciativa zahrnuje vytváření pracovních příležitostí pro osoby, které potřebují ochranu, mimo jiné s cílem usnadnit jejich přijetí ze strany hostitelských komunit.

Mnoho ostatních migrantů může být motivováno k návratu do země původu, pokud se jim v Libyi nepodaří najít práci či se rozplyne jejich naděje na cestu do Evropy. V takových případech může připadat v úvahu asistovaný dobrovolný návrat. EU provádí projekty 25 zacílené na pomoc při dobrovolném návratu migrantů, kteří pobývají v Libyi, do země původu. V prosinci 2016 bylo schváleno opatření v hodnotě 20 milionů EUR v rámci svěřenského fondu EU pro Afriku s cílem posílit řízení migrace, uspokojit naléhavé potřeby ochrany a zabránit nepřijatelným ztrátám na životech migrantů. Projekt se zaměří na podporu migrantů v místech vyloďování a ve střediscích, jakož i na zintenzivnění humanitární repatriace do zemí původu (z prvotního cíle 5 000 migrantů) a na opětovné začleňování 26 . EU bude spolu s libyjskými orgány pracovat na zajištění odpovídajících bezpečnostních podmínek pro mezinárodní subjekty, které se zabývají asistovaným dobrovolným návratem, a je připravena tuto činnost, včetně doplňkových opatření v sousedních zemích, v závislosti na vývoji tohoto projektu rychle zintenzivnit.

Příležitosti k opětovnému začlenění se do místních komunit a k asistovanému dobrovolnému návratu by mohly být doplněny o přesídlování, zejména v případě nejzranitelnějších osob. EU zkoumá spolu s UNHCR proveditelnost praktických kroků k přesídlení osob, které potřebují mezinárodní ochranu, z Libye do členských států EU a jiných partnerských zemí. Přesídlování může pomoci zajistit řádný a bezpečný příjezd těchto osob na území států, které uskutečňují přesídlování. Umožňuje také provádět bezpečnostní kontroly ještě předtím, než určitá osoba vstoupí na území státu, který přesídlení uskutečňuje, a může představovat projev solidarity s hostitelskou zemí, který jí pomůže zvládat vysoké počty osob prchajících před válkou či pronásledováním. Tento postup může také odradit osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, od toho, aby se vydaly na nebezpečnou cestu. Proveditelnost, konkrétní způsob a tempo přesídlování by bylo třeba vyhodnotit v úzké spolupráci s libyjskou státní správou, mezinárodními partnery a v závislosti na vývoji situace na místě. Podmínkou k přesídlování z Libye také je, aby k tomu byly členské státy připraveny 27 .

Vedle tohoto konkrétního opatření, které by mělo být v Libyi propagováno, by měla EU nadále udržovat styky se zeměmi v regionu s cílem pomáhat při budování jejich azylových a migračních systémů počínaje registrací migrantů. Díky tomu se také zlepší systémy ochrany a azylové systémy v regionu ve smyslu cílů severoafrického regionálního programu rozvoje a ochrany. Až budou splněny příslušné podmínky, mohou členské státy začít uplatňovat v azylovém acquis zásadu bezpečné třetí země. Ustanovení o bezpečné třetí zemi jsou jednou z klíčových složek účinného systému pro řízení migrační krize, což je třeba zohlednit v probíhajících diskusích o reformě společného evropského azylového systému i v budoucích jednáních o návratové politice EU a jejím uplatňování.

Vedle toho, že je důležité provádět informační kampaně v zemích původu a podél migračních tras v Africe, jsou nutné i cílené informační kampaně v Libyi, které upozorní na rizika nelegálního odjezdu ze země a na možnost asistovaného dobrovolného návratu. Tyto kampaně je třeba vést především v horní části trasy a v jižních částech Libye, protože blízkost pobřeží obvykle migranty silně motivuje k odjezdu.

5.    ŘÍZENÍ MIGRAČNÍCH TOKŮ PŘES JIŽNÍ HRANICI

Za situace, kdy je v Libyi již přítomen vysoký počet migrantů a vnitřně vysídlených osob, je řízení toků osob nově přicházejících přes jižní hranici klíčem ke snížení migračního tlaku. V tomto ohledu bude velmi důležitý úspěch Vallettského akčního plánu a rámce pro partnerství.

K řešení této otázky přispívá EU nejrůznějšími způsoby, včetně misí společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) a projektů v celém regionu.

Mise Evropské unie pro pomoc na hranicích (EUBAM) Libye, která v současnosti působí v Tunisku, je nyní schopna vykonávat nezávislé návštěvy v Tripolisu a právě dokončuje mapování klíčových aktérů v oblasti bezpečnosti a spolu s libyjskými orgány vyhodnocuje možnosti ustavení nové civilní mise SBOP. Případná nová mise by se mohla týkat policie, právního státu či správy hranic a mohla by libyjským orgánům poskytovat poradenství a odbornou přípravu. Bude vynaloženo další úsilí, pokud jde o účast v činnostech na pomoc libyjským orgánům. Výše uvedené by bylo možno zkombinovat s opatřeními prostřednictvím jiných nástrojů, včetně operace SOPHIA a Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, s cílem zlepšit sledování a výměnu informací 28 . Také by bylo potřeba naplánovat dodávky technologií, vozidel a dalších prostředků ke zlepšení ochrany pozemní hranice mezi Libyí a sousedními zeměmi.

Zásadní roli ve snaze stabilizovat místní situaci hraje též zesílení spolupráce s hostitelskými komunitami. Od května 2016 v jižní Libyi nepřetržitě probíhá projekt Mezinárodní organizace pro migraci, který se zaměřuje na hostitelské komunity, vnitřně vysídlené osoby a migranty. Mohlo by být užitečné zhodnotit, zda není třeba jej rozšířit a zda se může ve stejné podobě uskutečnit jinde. Prostřednictvím nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru podporuje EU několik projektů, které mají pomoci při řešení konfliktů a naplnění dohody stran konfliktu, jakož i podpořit úsilí komunit o snížení násilí, zejména v jižní Libyi.

EU se podílí na řízení migrace v jižní Libyi například podporou budování bezpečnostních a obranných kapacit a procesů regionální bezpečnostní spolupráce v Sahelu, zejména v rámci skupiny G5. Výcviková mise EU a mise EUCAP Sahel Mali 29 se podílejí na zlepšení ochrany hranic v Mali prostřednictvím výcviku a poradenské činnosti. V Nigeru jako hlavní tranzitní křižovatce pro migranty na jejich cestě do Evropy se SBOP angažuje více, například prostřednictvím stálé přítomnosti mise EUCAP Sahel Niger 30 v Agadezu. Cílem je pomáhat nigerským orgánům při řešení nedovolené migrace a potírat související obchodování s lidmi a organizovanou trestnou činnosti. Vzhledem k regionálnímu uspořádání misí SBOP v Sahelu a očekávanému zřízení sítě SBOP v tomto regionu se dále rozšiřuje poskytování podpory v uvedených oblastech jiným zemím v regionu, konkrétně Mauritánii, Burkině Faso a Čadu.

Je třeba v plném rozsahu využít spolupráci s Nigerem podle rámce pro partnerství ke zpomalení přílivu migrantů přes jižní libyjskou hranici. Počet osob, které se cestou z Nigeru pokoušejí o nebezpečný přechod Sahary, výrazně poklesl z více než 70 000 v květnu 2016 na přibližně 1 500 v listopadu 2016 31 . Klíčovou roli v tomto směru může hrát úsilí v Agadezu. Konkrétní kroky by mohly zahrnovat další práci s komunitami a migranty včetně různých druhů informačních kampaní a rozšíření asistovaného dobrovolného návratu a reintegračních opatření tak, aby byly prováděny i z jiných míst než Agadez a Niamey. Agadez by mohl být také využit jako stanoviště pro organizaci asistovaného dobrovolného návratu migrantů, kteří v Libyi uvázli. V souvislosti s tím je poskytována průběžná podpora pohraničním orgánům v Nigeru s cílem zlepšit ochranu nigersko-libyjské hranice. 

Dále bude regionu Agadez poskytnuta podpora na rozvoj místního hospodářství, které nebude těžit z převaděčství. Při úsilí o zesílení ochrany nigersko-libyjské hranice, kterou provádí Niger, omezení migračního toku a při pomoci s dobrovolnými návraty je třeba zohlednit potenciální dopad těchto kroků na komunity v severním Nigeru, které se živí převaděčstvím migrantů. Těm je třeba také zajistit odpovídající alternativní zdroje obživy a přístup na životaschopné legální trhy, které nahradí příjmy z převaděčství migrantů.

Součástí intenzivní spolupráce s Nigerem jsou rovněž cílená opatření proti převaděčům. Nigerem rozvíjená strategie zahrnuje společné vyšetřovací týmy, provedení zákona proti převaděčství z roku 2015 a budování kapacity pro vyšetřovatele a státní zástupce s cílem účinně omezovat migrační toky procházející přes Niger. Zanedlouho budou do Nigeru vysláni evropský styčný úředník pro otázky migrace a styčný úředník Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, díky nimž se zvýší schopnost EU projednávat a rozvíjet spolupráci s nigerskými orgány, pokud jde o zvládání nelegální migrace a zlepšení organizace řízení migrace.

Vyhodnocování a analýzu obchodování s lidmi a činnosti převaděčů může také zlepšit prohloubení vazeb mezi přítomností EU v Nigeru a Mali a Europolem. Místní orgány díky tomu získají větší podporu, která bude provázána s probíhajícím programem, podporovaným ze svěřenského fondu EU pro Afriku, na vybudování vazeb s Interpolem. Tento úspěšný model, který prokazatelně snížil počty migrantů, by se měl použít i v jiných partnerských zemích v regionu, konkrétně v Mali, Čadu, Egyptě, Alžírsku a Súdánu, jakož i v jiných zemích účastnících se chartúmského a rabatského procesu.

EU již aktivně podporuje dialog mezi Libyí a jejími jižními sousedy o správě společné hranice a zpravodajské spolupráci v záležitosti migračních tras. V srpnu 2016 byl založen výbor mezi EU a Libyí pro integrovanou správu pozemních hranic, který slouží k výměně informací v oblasti správy hranic. Jiným potenciálním fórem pro další operativní spolupráci v regionu je zpravodajská síť Afrika-Frontex, která poskytuje rámec pro pravidelnou výměnu poznatků a zpravodajských informací v oblasti bezpečnosti hranic a jež by mohla vypracovávat analýzy rizik a vysílat krátkodobé mise ke zjišťování migračních tras a jejich případných přesunů, potenciálně pomocí satelitních snímků. Výsledky uvedeného dialogu se zohlední v případných prioritních činnostech a oblastech prohloubené spolupráce v rámci svěřenského fondu EU pro Afriku. Regionální programy, jako je Euromed Migration IV 32 a Mediterranean City to City Migration Profiles 33 , nabízejí privilegované platformy, jejichž cílem je podněcovat rozhovory o migraci mezi zeměmi v regionu a na regionální úrovni sdílet zkušenosti a osvědčené postupy. Impuls této práci dala schůzka vysoké představitelky Unie a místopředsedkyně Komise Mogheriniové a ministrů zahraničních věcí Libye, Nigeru a Čadu v červnu 2016, na níž jednali o správě hranic. Toto fórum lze mimo jiné používat k řešení otázky převaděčství.

6.     PROHLOUBENÁ SPOLUPRÁCE S EGYPTEM, TUNISKEM A ALŽÍRSKEM S CÍLEM ZABRÁNIT NELEGÁLNÍ MIGRACI A PŘESUNŮM TRAS

Při společných činnostech s Libyí je třeba minimalizovat riziko, že by v sousedních zemích mohly vzniknout jiné trasy, a to prohloubením dialogu a spolupráce v otázkách migrace v rámci regionu. Země jako Alžírsko, Egypt a Tunisko, v nichž pobývají značné počty migrantů, by připadaly v úvahu pro podporu na asistovaný dobrovolný návrat. Bylo by rovněž třeba poskytnout těmto zemím další pomoc na rozvoj jejich vlastních funkčních azylových systémů a na podporu osob, které potřebují mezinárodní ochranu. Na stabilnějším základě by bylo také možno založit spolupráci s agenturami OSN a EU 34 i jejich účast ve společných iniciativách, jako je středomořská síť Seahorse. Výsledkem by byla jak praktická spolupráce, tak společný přístup za účelem lepšího řízení migrace, které by přispěly k záchraně životů na moři při plném dodržování lidských práv v souladu s mezinárodními standardy a standardy EU.

Dohoda o přidružení mezi EU a Egyptem z roku 2004 obsahovala ustanovení o spolupráci v otázkách migrace, ale navazující kroky byly jen omezené. Oficiální dialog mezi EU a Egyptem byl oživen v rámci revidované evropské politiky sousedství. Dokument o prioritách partnerství mezi EU a Egyptem 35 , což je zastřešující politický rámec pro budování vztahů v nadcházejících letech, bude obsahovat zvláštní kapitolu o posilování spolupráce týkající se všech aspektů migrace a mobility. Tato spolupráce je v současnosti určující prvek politických styků, jak dokládají nedávné návštěvy několika komisařů v Káhiře na podzim 2016 a následně návštěva vysokých úředníků 22. ledna tohoto roku, díky nimž EU s Egyptem brzy zahájí komplexní spolupráci v otázkách migrace. Tuto spolupráci prohloubí také rychlé vyslání evropského styčného úředníka pro otázky migrace do delegace EU v Egyptě.

Počet osob cestujících přes Tunisko a osob, které z Tuniska odjely, je nízký. Rámec stanovený v partnerství v oblasti mobility uzavřeném v březnu 2014 přinesl lepší řízení operační a finanční podpory. Vztahy v této oblasti nyní získávají novou dimenzi na základě rámce pro partnerství 36 . Společné sdělení o posílení podpory EU Tunisku 37 navrhlo posílit podporu, kterou poskytuje EU, a od řešení hlavních příčin nelegální migrace pokročit k vytvoření a realizaci komplexní a účinné vnitrostátní migrační a azylové politiky. To by zahrnovalo rovněž praktickou spolupráci, pokud jde o navracení, legální příležitosti k migraci a pomoc Tunisku při rozvoji jeho schopnosti předcházet nelegální migraci. Projekt reformy bezpečnostního odvětví, na který bude vynaloženo 23 milionů EUR, zajistí budování kapacit v oblasti správy hranic. Zanedlouho bude do delegace EU v Tunisku vyslán evropský styčný úředník pro otázky migrace, což dlouhodobě přispěje k prohloubení spolupráce.

V říjnu 2016 uspořádaly Tunisko a EU také první kolo jednání o dohodě o zjednodušení vízového režimu a dohodě o zpětném přebírání osob. Pokud by se podařilo jednání rychle dokončit, stalo by se Tunisko první zemí v jižním sousedství EU, která využije výhod účinné a ambiciózní dohody o zjednodušení vízového režimu. Dohoda o zpětném přebírání osob by postavila vztahy v oblasti migrace na pevný základ a měla by sloužit k odrazování případných procházejících migrantů. V rámci zlepšené praktické spolupráce při zpětném přebírání osob by již bylo možné rychleji zjišťovat totožnost migrantů a efektivněji vydávat potřebné cestovní doklady.

Mezi priority partnerství mezi EU a Alžírskem 38 bude patřit užší spolupráce v otázkách migrace a mobility. Také probíhají jednání s alžírskými orgány o prvním projektu, který má být financován ze svěřenského fondu EU pro Afriku 39 . Rozvíjení této spolupráce by pomohlo zohlednit postavení Alžírska coby země původu i tranzitní země.

7.    MOBILIZACE FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ PRO SEVERNÍ AFRIKU

Ačkoli hlavním problémem při zvládání migračních toků na trase přes centrální Středomoří v zásadě není nedostatek financí, nýbrž potíže s nalezením partnerů na místě, kteří by provedli opatření, bude řada opatření navrhovaných v tomto sdělení vyžadovat finanční prostředky. Jedná se například o výcvik a vybavení libyjské pobřežní stráže, zlepšení podmínek ve střediscích pro migranty, zintenzivnění asistovaných dobrovolných návratů nebo přeshraniční a regionální spolupráci.

Některá tato opatření lze financovat z nejrůznějších probíhajících projektů: pro Libyi již bylo vyčleněno přes 50 milionů EUR 40 na projekty související s migrací. Další finanční prostředky budou poskytnuty z různých zdrojů. Hlavním nástrojem vyčleněným pro tyto účely je svěřenský fond EU pro Afriku, konkrétně jeho složka pro severní Afriku, která je určena především pro trasu přes centrální Středomoří. V roce 2017 bude z tohoto fondu na složku pro severní Afriku vyčleněno 200 milionů EUR, přičemž projekty zabývající se migrací v Libyi budou mít prioritu. Komise opětovně posoudí další finanční potřeby později v roce 2017, a to s ohledem na pokrok v provádění opatření vymezených v tomto společném sdělení a jejich výsledky v praxi a také s ohledem na dodatečná opatření v roce 2018. Svěřenský fond EU pro Afriku je navržen tak, aby umožnil financování nejen z rozpočtu EU, ale i z příspěvků členských států. Vnitrostátní finanční příspěvky do svěřenského fondu činí 152 milionů EUR. Členské státy také poskytly značnou podporu, zejména nasazením prostředků, jako jsou plavidla, a prostřednictvím dvojstranných programů. Členské státy se vyzývají, aby do složky pro severní Afriku přispěly stejnou měrou jako EU, aby se rozšířil rozsah zásahů a maximalizoval účinek v praxi.

Svěřenský fond EU pro Afriku prokazuje, že se jedná o účinnou cestu k rychlému dosažení výsledků. Komise může již nyní konstatovat, že bude nadále cenným nástrojem pro opatření stanovená v tomto společném sdělení.

8.    ZÁVĚR

Je zjevné, že nebudou-li podniknuta další opatření, budou od jara 2017 po trase přes centrální Středomoří nadále proudit nekontrolované nelegální migrační toky ve stejně vysoké míře jako v roce 2016. Vzhledem k tomu, že se naprostá většina migrantů snaží přeplout Středozemní moře z libyjského pobřeží, členské státy EU, zejména ty, které jsou migračními toky zasaženy nejvíce (Itálie a Malta), úzce spolupracují s libyjskými orgány na omezení těchto toků a na záchraně životů na moři. Toto úsilí si zaslouží plnou podporu ze strany Evropské unie jako celku. Za poslední dva roky uskutečnila EU na základě evropského programu pro migraci četná opatření a politické kroky a poskytla finanční prostředky s cílem pomoci účinně zvládat uprchlickou a migrační krizi ve všech jejích aspektech a v duchu solidarity, a to i na trase přes centrální Středomoří.

Toto společné sdělení staví na zmiňované práci a stanoví další soubor souhrnných operativních opatření, která mají všichni aktéři urychleně uskutečnit s cílem pomoci při záchraně životů, bojovat proti převaděčství, zlepšit podmínky migrantů a uprchlíků v tranzitních zemích v severní Africe, podněcovat návrat do země původu a v konečném důsledku zastavit migrační toky. Opatření se zaměřují na všechny klíčové etapy na trase přes centrální Středomoří a zohledňují širší regionální souvislosti. Přestože neexistuje žádné zázračné řešení, souhrn těchto opatření by mohl mít skutečný účinek a mohl by přispět k rozbití obchodního modelu převaděčů a snížit počet osob, které podnikají nebezpečnou cestu přes Středozemní moře. Pro úspěšnost těchto opatření je nutná úzká spolupráce příslušných partnerů v severní Africe, soustředěné úsilí a odhodlání členských států a orgánů EU, jakož i spolupráce s mezinárodními organizacemi, jako je UNHCR a Mezinárodní organizace pro migraci. Některá navrhovaná opatření lze v plném rozsahu provést, až to situace na místě umožní. Navrhovaná opatření doplňují kroky, které jsou již uskutečňovány v rámci evropského programu pro migraci, například v podobě rámce pro migrační partnerství s třetími zeměmi či průběžné práce na posílení vnitřních politik EU, jako je společný evropský azylový systém a společná opatření v oblasti navracení. Na základě výše řečeného Komise doporučuje, aby hlavy států nebo předsedové vlád na zasedání ve Vallettě, které se uskuteční 3. února, podpořili operativní opatření podle tohoto společného sdělení, která jsou vymezena v příloze 1.

(1)

     Zdroj: https://missingmigrants.iom.int/mediterranean.

(2)

     Zdroj: italské ministerstvo vnitra.

(3)

     Počet migrantů v Libyi se odhaduje na 700 000 až 1 milion. Asi 350 000 z nich je považováno za vnitřně vysídlené osoby (údaje Mezinárodní organizace pro migraci, (IOM)), které si však přejí či mají v úmyslu se vrátit do svých domovů nebo zůstat v Libyi.

(4)

     V souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2259.

(5)

     COM(2015) 240 final, 13.5.2015.

(6)

     Závěry Evropské rady z prosince 2016. Viz politické prohlášení a akční plán přijaté na Vallettském summitu. Dalším krokem v tomto procesu bude zasedání vysokých úředníků ve dnech 8. a 9. února.

(7)

     COM(2016) 960 final, 14.12.2016, Druhá zpráva o pokroku: první výsledky rámce pro partnerství se třetími zeměmi podle Evropského programu o migraci. Další zpráva bude přijata v březnu 2017.

(8)

     https://www.eu2017.mt/en/news/Pages/Speech-by-Prime-Minister-Joseph-Muscat-at-the-EP-Plenary-Session-on-the-Presidency-Priorities.aspx

(9)

     Současný akční plán EU v oblasti navracení byl přijat v roce 2015 (COM(2015) 453 final, 9.9.2015).

(10)

     Zdroj: italské ministerstvo vnitra.

(11)

     http://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2016/03/18-eu-turkey-statement/

(12)

     Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Kypr, Litva, Lotyško, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko.

(13)

     Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Island, Litva, Lotyško, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko.

(14)

     Současná libyjská pobřežní stráž byla zřízena v roce 1996 a je odpovědná za výkon státní svrchovanosti a prosazování práva podle OSN a vnitrostátních právních předpisů. Pobřežní stráž sdílí logistiku, personál a výcvik a vzdělávání s námořnictvem. Obecně se uznává, že se jedná o nejoperativnější subjekt plnící funkce pobřežní stráže.

(15)

Španělsko, Itálie, Malta, Francie, Řecko, Kypr a Portugalsko.

(16)

     Mechanismus je financován v rámci evropského nástroje sousedství. Výcvik a vzdělávání lze rozšířit na personál pobřežní stráže z Tuniska, Alžírska a Egypta, pokud se tyto země zapojí do programu Seahorse.

(17)

     Financovány by mohly být například z Nouzového svěřenského fondu pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe (dále jen „svěřenský fond EU pro Afriku“) a evropského nástroje sousedství.

(18)

     Podepsané v rámci regionálního programu rozvoje a ochrany v severní Africe.

(19)

     Povinnost lodí plout na pomoc plavidlům v nouzi byla zakotvena jak v tradici, tak v Mezinárodní úmluvě o bezpečnosti lidského života na moři (úmluva SOLAS) z roku 1974. Mezinárodní úmluva o pátrání a záchraně na moři z roku 1979 požaduje, aby strany úmluvy zajistily, aby byla provedena opatření nezbytná pro adekvátní pátrání a záchranu v jejich pobřežních vodách. Strany se rovněž vybízejí k tomu, aby uzavřely dohody o pátrání a záchraně na moři se sousedními státy, které zahrnují zavedení oblastí pátrání a záchrany, sdílení zařízení, zavedení společných postupů, společného výcviku a vzájemných návštěv. V úmluvě se stanoví, že strany by měly přijmout opatření k urychlení vstupu záchranných jednotek z druhých stran do svých teritoriálních vod. Libye ratifikovala úmluvu SOLAS i úmluvu o pátrání a záchraně na moři.

(20)

     Služby Fusion Services poskytované systémem Eurosur a řízené Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž umožňují pravidelné sledování míst odjezdu ve třetích zemích a odhalování a sledování podezřelých plavidel na cestě přes Středozemní moře. Přitom se využijí systémy hlášení lodí, družice a monitorovací letadla.

(21)

     Strategie Evropské unie pro námořní bezpečnost byla přijata Evropskou radou v červnu 2014. Jedná se o společný plán EU ke zlepšení způsobu, jakým EU předjímá a reaguje na takové výzvy, jako je celková bezpečnost a mír a kontrola na vnějších hranicích.

(22)

     Výbor regionů pracuje na rozvoji spolupráce s libyjskými obcemi v různých oblastech, včetně migrace.

(23)

     Je třeba poznamenat, že Libye již dlouho závisí na značném počtu migrantů jako pracovní síle.

(24)

     Projekt financovaný z evropského nástroje sousedství ve výši 3 miliony EUR (složka 1 projektu na podporu řízení migrace a azylu v Libyi založených na právech).

(25)

     Projekty v celkové výši 35 milionů EUR financované z evropského nástroje sousedství, nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru, nástroje pro rozvojovou spolupráci, humanitární pomoci a Azylového, migračního a integračního fondu a projektu regionálního rozvoje.

(26)

     Tento projekt je součástí společné iniciativy svěřenského fondu EU pro Afriku a Mezinárodní organizace pro migraci ve výši 100 milionů EUR a zajišťuje ochranu a opětovné začlenění navrátilců na trase vedoucí přes centrální Středomoří ve čtrnácti zemích v Sahelu a regionu Čadského jezera, včetně Libye. Německo poskytlo 45 milionů EUR a Itálie 22 milionů EUR. Tato společná iniciativa má zajistit ochranu 60 000 uvázlých potřebných migrantů, navrácení 24 000 osob a poskytnutí podpory migrantům při opětovném začleňování se, jakož i informování o nebezpečí nelegální migrace a jejích alternativách. Zaměřena je na 2 000 komunit v oblastech náchylných k migraci a na 200 000 migrantů na uvedené trase. Daná opatření rovněž podporují sběr a analýzu údajů v každé cílové zemi, jakož i na regionální úrovni s cílem uzpůsobovat politiku a opatření faktické situaci a budovat kapacitu státní správy a místních zainteresovaných subjektů, aby byla zajištěna udržitelnost opatření a odpovědnost za ně.

(27)

Rovněž důležitý je osud návrhu rámce Unie pro znovuusídlování (COM(2016) 468 final ze dne 13. července 2016).

(28)

     Za tímto účelem lze využívat služeb Eurosur Fusion Services.

(29)

     Po nasazení výcvikové mise EU v Mali v roce 2013 byla v lednu 2015 zahájena mise EUCAP Sahel Mali za účelem zlepšení kapacit malijských vnitřních bezpečnostních sil. Cílem je zlepšit jejich operační účinnost, obnovit příslušnou služební hierarchii, posílit roli soudních a správních orgánů při řízení a kontrole jejich úkolů a pomáhat při opětovném rozmístění těchto sil na severu země.

(30)

     V červenci 2012 byla zahájena mise EUCAP Sahel Niger, která má zlepšit kapacitu nigerských bezpečnostních sil pro boj proti terorismu a organizované trestné činnosti a přispět k zvýšení politické stability, bezpečnosti a správy věcí veřejných v Nigeru. Od roku 2015 pomáhá mise lépe kontrolovat a řídit migrační toky, bojovat proti nelegální migraci a omezovat související trestnou činnost.

(31)

     COM(2016) 960 final ze dne 14. prosince 2016 s názvem „Druhá zpráva o pokroku: první výsledky rámce pro partnerství se třetími zeměmi podle Evropského programu pro migraci“.

(32)

     Regionální projekt ve výši 6,4 milionu EUR (financovaný z evropského nástroje sousedství), který má vytvořit souhrnný a sdílený přístup k posílení účinného dialogu a spolupráce v otázkách migrace, mobility a mezinárodní ochrany v regionu jižního sousedství.

(33)

   Regionální projekt ve výši 1,9 milionu EUR (financovaný z NEAR-TS), který má pomoci zlepšit plánování v oblasti migrace ve městech v jižním Středomoří na základě spolupráce mezi představiteli měst a odborníky prostřednictvím zvláštní sítě v pěti městech v jižním Středomoří a pěti evropských městech.

(34)

     Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž právě sjednává pracovní ujednání s egyptskými orgány.

(35)

     Jednání byla sice dokončena, ale priority partnerství mezi EU a Egyptem dosud nebyly oficiálně schváleny.

(36)

     COM(2016) 385 final ze dne 7. června 2016.

(37)

     JOIN(2016) 47 final ze dne 29. září 2016.

(38)

     Jednání byla sice dokončena, ale priority partnerství mezi EU a Alžírskem dosud nebyly oficiálně schváleny.

(39)

     Tento projekt zahrnuje pomoc při statistickém průzkumu migrace, při provádění národní strategie pro předcházení obchodování s lidmi a boji proti němu a také při zlepšování zdravotního stavu migrantů (snižování prevalence HIV a potírání tuberkulózy).

(40)

     Toto číslo zahrnuje 30,5 milionů EUR na migrační projekty v Libyi financované z evropského nástroje sousedství, nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru a regionálních programů rozvoje a ochrany a 20 milionů EUR financovaných ze svěřenského fondu EU pro Afriku.

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 25.1.2017

JOIN(2017) 4 final

PŘÍLOHA

SPOLEČNÉHO SDĚLENÍ EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉ RADĚ A RADĚ

Migrace na trase přes centrální Středomoří.
Řízení toků, záchrana životů

KLÍČOVÁ OPATŘENÍ, JEJICHŽ PODPORA BUDE DOPORUČENA HLAVÁM STÁTŮ NEBO PŘEDSEDŮM VLÁD NA MALTSKÉM SUMMITU 3. ÚNORA 2017