26.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/88

—

s ohledem na svá usnesení o předchozích výročních zprávách Komise a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF),

—

s ohledem na zprávu Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvanou „Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Boj proti podvodům – Výroční zpráva za rok 2011“ (COM(2012)0408) a průvodní dokumenty (SWD(2012)0227, SWD(2012)0228, SWD(2012)0229 a SWD(2012)0230) (1),

—

s ohledem na zprávu úřadu OLAF – Výroční zpráva za rok 2011 (2),

—

s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2011 spolu s odpověďmi orgánů (3),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Účetnímu dvoru o strategii Komise proti podvodům (COM(2011)0376),

—

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363), který předložila Komise,

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o programu Hercule III na podporu činností v oblasti ochrany finančních zájmů Evropské unie (COM(2011)0914),

—

s ohledem na čl. 325 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (4),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2012 o ochraně finančních zájmů Evropské unie – Boj proti podvodu – Výroční zpráva za rok 2010 (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2011 o úsilí EU v boji proti korupci (7), na své prohlášení ze dne 18. května 2010 o úsilí EU v boji proti korupci (8) a na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o boji proti korupci v EU (COM(2011)0308),

—

s ohledem na výroční zprávu úřadu OLAF za rok 2012 a na zprávu dozorčího výboru úřadu OLAF za tentýž rok;

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0197/2013),

A.

vzhledem k tomu, že EU a členské státy sdílejí odpovědnost za ochranu finančních zájmů Unie a za boj proti podvodům, a vzhledem k tomu, že úzká spolupráce Komise a členských států má klíčový význam;

B.

vzhledem k tomu, že členské státy nesou prvořadou odpovědnost za plnění asi 80 % rozpočtu Unie a za vybírání vlastních zdrojů, mimo jiné v podobě DPH a cel;

C.

vzhledem k tomu, že Komise nedávno zahájila celou řadu významných iniciativ zaměřených na opatření v oblasti boje proti podvodům;

1.

zdůrazňuje, že boj proti podvodům a dalšímu protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie je povinností Komise i členských států zakotvenou ve Smlouvě o fungování Evropské unie;

2.

připomíná, že je stejně tak důležité zajistit ochranu těchto finančních zájmů jak při výběru zdrojů EU, tak pokud jde o úroveň výdajů;

3.

vítá zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o ochraně finančních zájmů Evropské unie – boji proti podvodům – výroční zprávu za rok 2011 („výroční zpráva Komise“); lituje však, že zpráva uvádí pouze údaje hlášené členskými státy; zdůrazňuje, že členské státy používají pro podobné typy přestupků různé definice a že ne všechny členské státy sbírají podobné a podrobné statistické údaje na základě společných kritérií, díky čemuž je shromáždění spolehlivých a srovnatelných statistik na úrovni EU obtížné; vyjadřuje tedy politování nad tím, že nelze zhodnotit skutečný celkový rozsah nesrovnalostí a podvodů v jednotlivých členských státech ani určit a potrestat členské státy s nejvyšší mírou nesrovnalostí a podvodů, jak Parlament již při několika příležitostech požadoval; naléhavě proto požaduje, aby byla ve všech členských státech stanovena standardní kritéria hodnocení nesrovnalostí a podvodů a aby byla spojena s patřičnými tresty pro osoby, které se dopustí přestupku;

4.

zdůrazňuje, že podvod je příkladem úmyslného protiprávního jednání a je trestným činem a že nesrovnalost znamená nedodržení určitého pravidla, a vyjadřuje politování nad tím, že zpráva Komise se podvodům nevěnuje do hloubky a nesrovnalostmi se zabývá jen velmi obecně; upozorňuje, že článek 325 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se týká podvodů, nikoli nesrovnalostí, a vyzývá k rozlišování mezi podvody a chybami či nesrovnalostmi;

5.

poznamenává, že v roce 2011 bylo podle výroční zprávy Komise 1 230 nesrovnalostí vyhodnoceno jako podvod a že se jejich finanční dopad snížil o 37 % ve srovnání s rokem 2010 a činil 404 miliony EUR; uznává, že politika soudržnosti a zemědělství zůstávají dvěma hlavními oblastmi, které trpí nejvyšší mírou podvodu s odhadovaným finančním dopadem, který v daném pořadí činí 204 miliony EUR a 77 milionů EUR; klade si však otázku, zda tento pokles odráží skutečnou situaci v oblasti podvodů, nebo zda je spíše známkou toho, že systémy dohledu a kontroly členských států jsou nedostatečné;

6.

vyzývá Komisi, aby důkladně monitorovala účinnost systémů dohledu a kontroly členských států a zajistila, aby informace o míře nesrovnalostí v jednotlivých členských státech odrážely skutečný stav;

7.

zdůrazňuje, že situace, kdy členské státy nepředávají údaje včas nebo poskytují nepřesné údaje se opakuje mnoho let; zdůrazňuje, že je nemožné srovnat a objektivně posoudit míru podvodů v členských státech Evropské unie; poukazuje na to, že Evropský parlament, Komise a úřad OLAF nejsou schopny vykonávat řádně své funkce, pokud jde o hodnocení situace a předkládání návrhů, a opakuje, že takovou situaci nelze tolerovat; vyzývá Komisi, aby přijala plnou odpovědnost za získání nepřiměřených plateb z fondů zpět pro rozpočet EU; vybízí Komisi, aby zavedla jednotné zásady výkaznictví ve všech členských státech a aby zajistila sběr srovnatelných, spolehlivých a dostatečných údajů;

8.

zdůrazňuje, že Evropská unie musí zvýšit snahy o posílení zásad elektronické veřejné správy, které by vytvořily podmínky pro větší transparentnost veřejných financí; upozorňuje na skutečnost, že elektronické transakce, narozdíl od transakcí v hotovosti, obsahují referenci, a je tedy obtížnější spáchat podvod a snazší identifikovat domnělé případy podvodů; vybízí členské státy, aby snížily práh pro povinné platby jiným způsobem než v hotovosti;

9.

vyzývá Komisi, aby zvážila vztah mezi podáváním zpráv o podvodech ze strany členských států a chybějícími harmonizovanými trestněprávními předpisy, které by stanovily společnou definici podvodného chování a přestupků v oblasti ochrany finančních zájmů Unie; připomíná, že systémy trestního práva členských států byly harmonizovány pouze v omezené míře;

10.

zdůrazňuje, že během období 5 let bylo zveřejněno 233 zpráv z vyšetřování o případech podvodů týkajících se zneužití fondů EU v 27 členských státech, přičemž nejaktivnějšími členskými státy při podávání zpráv byly Velká Británie, Slovensko, Německo, Bulharsko, Španělsko, Rumunsko a Estonsko (9); zastává názor, že investigativní žurnalistika sehrává zásadní roli při odhalování podvodů s dopadem na finanční zájmy Unie a že představuje cenný zdroj informací k posouzení úřadem OLAF a orgány vymáhání práva nebo dalšími příslušnými orgány v členských státech;

11.

připomíná, že ve svém usnesení ze dne 6. dubna 2011 o ochraně finančních zájmů Společenství – Boj proti podvodům – Výroční zpráva za rok 2009 (10) vyzýval Parlament k zavedení povinných vnitrostátních prohlášení o správě, u kterých by byl náležitý audit proveden národním kontrolním úřadem a konsolidován Účetním dvorem; vyjadřuje politování nad tím, že v tomto směru nebyla podniknuta žádná další opatření;

12.

považuje za nanejvýš důležité, aby se podvodné chování řádně řešilo na evropské úrovni; je ohromen skutečností, že generální ředitel úřadu OLAF zavedl v prioritách politiky vyšetřování na roky 2012 a 2013 práh pravděpodobného finančního dopadu, který je specifický pro jednotlivá odvětví, takže případy, v nichž pravděpodobný finanční dopad leží pod tímto prahem, budou považovány za podřadné a pravděpodobně nebudou vůbec otevřeny; poznamenává, že tento práh činí 1 000 000 EUR v celním odvětví, 100 000 EUR v případě fondů SAPARD, 250 000 EUR u zemědělských fondů, 500 000 EUR u strukturálních fondů, 1 000 000 EUR v případě EFRR, 50 000 EUR pro centralizované výdaje a vnější pomoc a 10 000 EUR v oblasti zaměstnanců EU; domnívá se, že to je nepřijatelné; naléhavě vyzývá generálního ředitele, aby změnil tuto stávající praxi a okamžitě upustil od používání přístupu, který ke stanovení priorit v rámci pracovní zátěže využívá tento práh;

13.

žádá, aby korupce s dopadem na finanční zájmy Evropské unie byla považována za podvod podle čl. 325 odst. 5 SFEU a aby byla zahrnuta do výroční zprávy Komise o ochraně finančních zájmů Evropské unie – boji proti podvodům;

14.

poukazuje na to, že míra usvědčení z protiprávního jednání, které poškodilo rozpočet Unie, se v jednotlivých členských státech Evropské unie výrazně liší, od 14 % do 80 %; zdůrazňuje, že harmonizace trestněprávních systémů členských států zůstává omezená, zatímco soudní spolupráce potřebuje posílit; požaduje ambiciózní evropské právní předpisy a lepší spolupráci a koordinaci mezi všemi členskými státy za účelem zajištění přísných sankcí proti podvodníkům a odrazování od podvodného chování;

15.

bere na vědomí, že částka, která má být získána zpět v důsledku nesrovnalostí odhalených v roce 2011 dosáhla 321 milionu EUR, z nichž 166 milionů EUR již členské státy získaly; v tomto ohledu si všímá, že míra zpětného získávání se v roce 2011 v rámci tradičních vlastních zdrojů zlepšila na 52 % ve srovnání s 46 % v roce 2010;

16.

bere v potaz zprávu úřadu OLAF za rok 2011 a její přehled pokroku v oblasti soudních úkonů, pokud jde o soudní úkony zahájené v letech 2006–2011, podle něhož více než polovina těchto úkonů čeká na soudní rozhodnutí (11); je toho názoru, že by měla být věnována zvláštní pozornost případům týkajícím se celních podvodů, což je jedna z oblastí s nejvyšší mírou systémové korupce v Evropě;

17.

se znepokojením sleduje, že Komise v důsledku pokračující hospodářské krize nepředpokládá navýšení finančních prostředků EU pro donucovací orgány v členských státech s cílem zajistit lepší ochranu finančních zájmů EU v rámci své nové komplexní strategie pro EU; domnívá se, že tato strategie by měla být ucelenou a komplexní odpovědí zaměřenou na omezení pašeráctví a lepší výběr daní, a zajistit tak, že se tyto investice v budoucnu vyplatí;

18.

připomíná, že řádný výběr DPH a cel má přímý dopad na ekonomiky členských států i rozpočet EU a že nejvyšší prioritou všech členských států by mělo být zlepšení systémů výběru příjmů a zajištění toho, aby všechny transakce byly formálně zaznamenávány a vyvedeny ze stínové ekonomiky;

19.

zdůrazňuje v této souvislosti, že veřejné finance EU ohrožují nejvíce daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem; zdůrazňuje, že podle odhadů se v EU v důsledku daňových podvodů a obcházení daňových povinností každoročně z veřejných prostředků ztratí 1 bilion EUR, což odpovídá zhruba 2 000 EUR na každého evropského občana na rok; upozorňuje, že průměrná výše daňových ztrát je dnes v Evropě vyšší než celková suma peněz, které členské státy vydávají na zdravotní péči, a odpovídá více než čtyřnásobnému objemu prostředků vynakládaných v EU na vzdělávání;

20.

zdůrazňuje, že kvůli mechanismu pro vyrovnání rozpočtu EU příjmy odvozenými z HND musí každé euro, které se ztratí v důsledku podvodů v oblasti cel a DPH, zaplatit občané EU; považuje za nepřijatelné, že daňoví poplatníci v EU ve skutečnosti dotují hospodářské subjekty, které se podílejí na podvodech; zdůrazňuje, že boj proti daňovým únikům by měl být nejvyšší prioritou Komise i členských států; vyzývá členské státy, aby zjednodušily a zprůhlednily své daňové systémy, neboť daňové podvody jsou často umožněny díky složitým a neprůhledným systémům;

21.

vyzývá Komisi, aby posílila svou koordinaci s členskými státy s cílem shromažďovat spolehlivé údaje o výpadcích příjmů z cel a DPH v jednotlivých zemích a pravidelně o nich podávala zprávy Parlamentu;

22.

vítá skutečnost, že 98 % prostředků v rámci tradičních vlastních zdrojů je získáváno zpět bez zvláštního problému, konstatuje však, že pokud jde o zpětné získávání zbývajících 2 %, vykazují členské státy rozdílné výsledky (12);

23.

zdůrazňuje, že v případě tradičních vlastních zdrojů představují výnosy z cel pro vlády členských států důležitý zdroj příjmů, neboť si ponechávají 25 % na uhrazení výdajů na jejich výběr; znovu opakuje, že účinné předcházení nesrovnalostem a podvodům v této oblasti chrání finanční zájmy Unie a má významný dopad na vnitřní trh, neboť zabraňuje nespravedlivému zvýhodňování hospodářských subjektů vyhýbajících se placení cla oproti těm, kdo v tomto ohledu řádně plní své povinnosti; zdůrazňuje, že jádrem problému jsou neproclené dovozy nebo dovozy, které unikly celnímu dohledu;

24.

je hluboce znepokojen závěrem Účetního dvora, že ve vnitrostátním celním dohledu existují závažné nedostatky (13);

25.

zdůrazňuje, že EU má v oblasti celní unie výlučné pravomoci, a je tudíž povinností Komise přijmout veškerá nezbytná opatření, jež zajistí, aby celní orgány členských států postupovaly jednotně, a sledovat provádění těchto opatření;

26.

navrhuje prozkoumání možnosti ustavit tým evropských celních úředníků, kteří se specializují na boj proti podvodům, který by pracoval po boku vnitrostátních celních úřadů;

27.

připomíná, že 70 % celních postupů v EU představují zjednodušené postupy; je hluboce znepokojen zjištěním Účetního dvora, který ve své zvláštní zprávě č. 1/2010 odhalil závažné nedostatky v této oblasti a upozornil na nedostatečné nebo nedostatečně zdokumentované audity, omezené uplatňování technik automatického zpracování dat, nadměrné využívání zjednodušených praktik a nízkou kvalitu auditů ex post;

28.

zdůrazňuje, že pro efektivní fungování celní unie mají rozhodující význam moderní řešení z oblasti informačních technologií a přímý přístup k údajům; považuje stávající řešení za neuspokojivá; je vážně znepokojen zejména zjištěním uvedeným v první zprávě o činnosti mechanismu Eurofisc (14) za rok 2011 vydané v květnu 2012, jež konstatuje, že ve většině členských států nemají daňové orgány přímý přístup k celním údajům, a že je tudíž nemožné automatizovat ověřování prostřednictvím porovnávání těchto údajů s údaji daňovými;

29.

s politováním konstatuje, že Komise a členské státy nebyly schopny zajistit včasné provedení modernizovaného celního kodexu; zdůrazňuje, že odhad finančních příjmů, o něž státy v důsledku zpoždění při provádění nového celního kodexu přišly, dosahuje přibližně 2,5 miliardy EUR provozních úspor ročně (v nákladech spojených s dodržováním předpisů) při uplatnění plného režimu a až 50 miliard EUR na rozšířeném mezinárodním obchodním trhu (15); vyzývá Komisi, aby vyhodnotila náklady na odklad plného uplatňování modernizovaného celního kodexu a vyčíslila rozpočtové důsledky tohoto zpoždění;

30.

zdůrazňuje, že je nutné dále zintenzívnit boj proti celním podvodům, a vítá vytvoření systému informací o tranzitu určených pro boj proti podvodům (ATIS), centrální databáze pro informování všech příslušných orgánů o pohybu zboží přepravovaného v EU;

31.

vzhledem k úspěchu společných celních operací, které proběhly v roce 2011 mezi EU a jejími členskými státy a některými zeměmi mimo EU, podporuje pravidelné provádění těchto operací s cílem zaměřit se na pašování citlivého zboží a podvody v určitých vysoce rizikových odvětvích; poukazuje na to, že výsledkem společných celních operací provedených v roce 2011 bylo zabavení 1,2 milionu cigaret a odhalení daňových a celních podvodů v hodnotě více než 1,7 milionu EUR;

32.

připomíná, že správné fungování celních postupů má přímý dopad na výpočet DPH; vyjadřuje politování nad nedostatky, které v této oblasti zjistil Účetní dvůr; je hluboce znepokojen zejména zjištěním Účetního dvora, který ve své zvláštní zprávě č. 13/2011 konstatoval, že samotné uplatňování celního režimu 42 (16) způsobilo v roce 2009 odvozené ztráty ve výši přibližně 2,2 miliardy EUR (17) v sedmi auditovaných členských státech, což představuje 29 % DPH teoreticky uplatnitelné na zdanitelnou část všech dovozů uskutečněných v těchto sedmi členských státech na základě celního režimu 42 v roce 2009;

33.

je hluboce znepokojen tím, že podvody v oblasti DPH jsou obecně rozšířené; poukazuje na skutečnost, že model výběru DPH zůstal od svého zavedení nezměněn; zdůrazňuje, že tento model je vzhledem k mnoha změnám technologického a hospodářského prostředí, k nimž došlo, zastaralý; zdůrazňuje, že iniciativy v oblasti přímého zdanění vyžadují jednomyslné rozhodnutí Rady; lituje skutečnosti, že dvě důležité iniciativy zaměřené na boj proti podvodům v oblasti DPH, konkrétně návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH (COM(2012)0428), a návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů (COM(2009)0511), jsou v současnosti v Radě zablokovány (18);

34.

poukazuje na to, že za účelem boje proti daňovým únikům je nutné spojení obchodních transakcí s daňovými orgány v reálném čase;

35.

domnívá se, že odstranění nezaznamenaných transakcí může přispět ke zmenšení objemu nevybrané DPH;

36.

uznává, že pašováním vysoce zdaněného zboží vznikají výrazné ztráty příjmů do rozpočtu EU a jejích členských států a že přímá ztráta příjmů z cel, k níž v EU dochází jen v důsledku pašování cigaret, se odhaduje na více než 10 miliard EUR ročně;

37.

zdůrazňuje, že pašování cigaret je významným zdrojem finančních prostředků pro mezinárodně strukturované zločinné organizace, a podtrhuje proto význam posílení vnějšího rozměru akčního plánu Komise pro boj proti pašování cigaret a alkoholu na východní hranici EU, který poskytuje podporu kapacity v oblasti prosazování práva v sousedních zemích, nabízení technické pomoci a odborné přípravy, zvyšování informovanosti, prohloubení operační spolupráce, jako jsou společné celní operace, sdílení zpravodajských informací a posílení mezinárodní spolupráce; zdůrazňuje zejména význam spolupráce mezi členskými státy, Ruskem a zeměmi Východního partnerství (Arménií, Ázerbájdžánem, Běloruskem, Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou) při provádění cílených opatření, která jsou v tomto akčním plánu navržena;

38.

uznává, že východní hranice představuje v této souvislosti obzvláště zranitelnou zeměpisnou oblast; vítá akční plán Komise pro boj proti pašování cigaret a alkoholu na východní hranici EU, který Komise zveřejnila;

39.

vítá činnost úřadu OLAF v rámci provádění výše uvedeného akčního plánu; vítá zejména úspěšné provedení operace s krycím názvem „Barrel“, do níž se zapojilo 24 členských států, Norsko, Švýcarsko, Chorvatsko a Turecko a kterou aktivně podpořily GŘ pro daně a celní unii, Europol, agentura Frontex a Světová celní organizace a při níž bylo zabaveno 1,2 milionu cigaret;

40.

vítá, že dne 12. listopadu 2012 byl na pátém zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku přijat Protokol o potírání nezákonného obchodu s tabákovými výrobky;

41.

připomíná, že 94 % rozpočtu EU je investováno v členských státech a že v nynější složité ekonomické situaci je naprosto zásadní, aby byly veškeré finanční prostředky řádně vynakládány; domnívá se proto, že boj proti podvodům na rozpočtu EU ve všech programech financování, jehož cílem je usnadnit zpětné získávání ztracených finančních prostředků, musí být prioritou, aby se zajistilo, že prostředky jsou z rozpočtu EU vynakládány na dosažení hlavních cílů, např. tvorbu pracovních míst a zajištění hospodářského růstu;

42.

vyjadřuje politování nad tím, že k většině nesrovnalostí ve výdajích EU dochází na vnitrostátní úrovni;

43.

zdůrazňuje, že pro odhalení podvodů je zásadní větší transparentnost umožňující řádnou kontrolu; připomíná, že Parlament v minulých letech naléhavě žádal Komisi, aby přijala opatření k zajištění transparentnosti příjemců finančních prostředků EU založené na jednotném správním místě; lituje, že toto opatření nebylo provedeno; znovu tudíž opakuje svou výzvu Komisi, aby navrhla opatření pro zvýšení transparentnosti právních předpisů a systému, kde jsou všichni příjemci finančních prostředků EU zveřejňováni na jedné internetové stránce, bez ohledu na správce finančních prostředků a na základě standardních kategorií informací, jež jsou poskytovány všemi členskými státy alespoň v jednom pracovním jazyce Unie; vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s Komisí a poskytovaly jí úplné a spolehlivé informace týkající se příjemců fondů EU, jež jsou spravovány členskými státy; vybízí Komisi, aby posoudila systém „sdíleného řízení“ a prioritně o něm předložila zprávu Parlamentu;

44.

vítá skutečnost, že Nizozemsko, Polsko a Finsko se zlepšily z hlediska soudržnosti v podávání zpráv a že celková míra souladu EU-27 činí přibližně 93 %, což oproti roku 2010, kdy tato míra činila 90 %, představuje nárůst;

45.

zdůrazňuje však, že jelikož ve veřejném sektoru v EU bylo nahlášeno nejméně 20 milionů případů drobné korupce, je zřejmé, že tento jev se také přelévá do těch částí veřejné správy členských států (a dotýká se příslušných politických činitelů), které jsou odpovědné za spravování fondů EU a jiné finanční zájmy (19); poukazuje na to, že počet nesrovnalostí oznámených jako podvody v oblasti zemědělství v roce 2011, který celkem činí 139, neodráží skutečnou situaci; poukazuje na to, že se Komise obrátila na členské státy, aby vyjádřila své znepokojení ohledně toho, že údaje o podvodech nemusí být zcela spolehlivé, což přiznává samotná Komise, když zdůrazňuje nízký počet oznámených podvodů v některých členských státech; vyzývá k další spolupráci a ke sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy s cílem reagovat na podvody a oznamovat je Komisi;

46.

je nadále znepokojen podezřele nízkou mírou podvodů hlášenou ve Francii, Německu, Španělsku a Spojeném království, zvláště s přihlédnutím k jejich velikosti a objemu přijaté finanční podpory; vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise ve své výroční zprávě neposkytla konečnou odpověď na otázku, zda nízká míra podezření na podvod, kterou ohlásily Francie, Německo, Španělsko a Spojené království, je výsledkem nedodržování zásad oznamování, nebo schopnosti kontrolních systémů těchto členských států podvod odhalit; vyzývá výše uvedené členské státy, aby co nejdříve poskytly podrobné a důkladné vysvětlení nízké míry podezření na podvod, kterou ohlásily;

47.

zdůrazňuje, že nízký počet oznámených podvodů v některých členských státech může svědčit o tom, že případy, jež se v jednom členském státě považují za podvod, nemusí být v jiném členském státě nutně považovány za nezákonné, a proto naléhavě žádá Komisi, aby tyto případy identifikovala a vyjasnila na základě sjednocení kritérií vymezujících podvod a aby tato kritéria předala všem členským státům;

48.

vyzývá Komisi, aby prověřila systém oznamování podvodů a sjednotila postupy členských států v oblasti reakce na podvody a jejich oznamování Komisi; zastává názor, že cílem je zvýšit účinnost vyšetřování a zároveň pomoci vyjasnit procesní práva dotčených osob;

49.

poukazuje také na to, že aby se v budoucnu předešlo podvodům při čerpání prostředků z fondu SZP, je zapotřebí využít nejen statistického přístupu k tomuto problému, ale také provést analýzu mechanismu podvodů, zejména v závažných případech; rovněž se domnívá, že členské státy by měly Komisi ohlašovat jakékoli zjištěné nesrovnalosti a že nesrovnalosti oznámené jako podvody by měly být podrobeny důkladné analýze;

50.

zdůrazňuje, že podle pozměněného znění článku 43 aktualizovaného horizontálního nařízení by měla být Komisi svěřena pravomoc snížit nebo pozastavit členskému státu měsíční nebo průběžné platby, pokud jedna nebo více základních součástí daného vnitrostátního kontrolního systému neexistuje nebo není účinná z důvodu závažnosti nebo přetrvávání zjištěných nedostatků nebo pokud nejsou neoprávněné platby získávány zpět s nezbytnou pečlivostí a pokud:

51.

vyjadřuje znepokojení, že celková částka, kterou mají vnitrostátním orgánům ještě příjemci v souvislosti s EZZF vrátit, dosahovala na konci rozpočtového roku 2011 výše 1,2 miliardy EUR;

52.

vyzývá Komisi, aby s ohledem na vývoj v rámci stávající reformy přijala veškerá nezbytná opatření k zavedení účinného systému zpětného získávání vyplacených prostředků a aby příští rok ve své zprávě o ochraně finančních zájmů EU informovala Parlament o dosaženém pokroku;

53.

zdůrazňuje, že by se mělo přikročit ke znovuzavedení postupu pro řešení „drobných přestupků“ a že vymáhání pohledávek v souladu s čl. 56 odst. 3 aktualizovaného horizontálního nařízení není třeba provádět, pokud je souhrn již vynaložených a odhadovaných nákladů na zpětné získání prostředků vyšší, než částka, která má být získána zpět; vyzývá Komisi, aby v zájmu zjednodušení administrativy na místní úrovni považovala tuto podmínku za splněnou, nepřesahuje-li částka, která má být od příjemce vymáhána v rámci režimu jednotné platby, 300 EUR; poukazuje na to, že snížení administrativní zátěže tím, že nebudou vymáhány malé a velmi malé částky, umožní vnitrostátním a regionálním orgánům vyšetřovat vážnější nesrovnalosti účinnějším způsobem a přijímat proti nim vhodná opatření;

54.

upozorňuje na to, že v oblasti zemědělství byly v rámci postupu schvalování souladu provedeny audity, které Komisi vedly k provedení finančních oprav ve výši 822 milionů EUR; poukazuje dále na to, že celková částka rozhodnutých oprav dosahovala 1 068 milionů EUR; poznamenává se znepokojením, že v roce 2011 se míra zpětného získávání v rámci zemědělství a rozvoje venkova snížila na 77 % ve srovnání s 85 % v roce 2010;

55.

zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost způsobům optimalizace postupů úhrady, které jsou i nadále poměrně zdlouhavé;

56.

vítá skutečnost, že Komise v roce 2011 dokončila finanční opravy v hodnotě 624 milionů EUR z celkových 673 milionů EUR a že míra zpětného získávání v oblasti politiky soudržnosti vzrostla na 93 % ve srovnání s 69 % v roce 2010; zdůrazňuje nicméně, že celková míra provádění finančních oprav se rovná pouze 72 % a že zpět mají být získány ještě 2,5 miliardy EUR;

57.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zjednodušily příslušná pravidla pro zadávání veřejných zakázek a procesní pravidla pro správu strukturálních fondů;

58.

konstatuje, že některé velké členské státy jako Francie nenahlásily v roce 2011 žádné nesrovnalosti jakožto podvod v oblasti politiky soudržnosti; vyzývá Komisi, aby prošetřila důvody této skutečnosti a zjistila, zda systémy dohledu a kontroly členských států, které nenahlásily žádný podvod, účinně fungují;

59.

vítá, že Francie dokončila zavedení systému pro řízení nesrovnalostí;

60.

konstatuje se znepokojením, že v kapitole 7 („Vnější vztahy, pomoc a rozšíření“) výroční zprávy Evropského účetního dvora o plnění rozpočtu za rok 2011 poukázal Účetní dvůr na chyby v konečných platbách, které nebyly odhaleny při kontrolách prováděných Komisí, a došel k závěru, že kontroly Komise nejsou zcela efektivní; vyzývá Komisi, aby se řídila doporučeními Účetního dvora a stanoviskem k udělení absolutoria s cílem zlepšit své mechanismy monitorování, a zajistit tak účinné a přiměřené vynakládání prostředků;

61.

navrhuje, aby zjištění a doporučení Účetního dvora vztahující se k vnějším činnostem EU, a zejména pak k misím EU, byla zohledněna při přezkoumávání jejich pokroku s ohledem na stanovené cíle a při zvažování prodloužení jejich mandátu, aby se zajistilo účinné a přiměřené využívání poskytnutých zdrojů; všímá si upozornění na určité nedostatky zadávacích nebo nabídkových řízení v rámci činnosti Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a vyzývá ESVČ, aby je bez zbytečného prodlení odstranila;

62.

vítá politiku boje proti podvodům na úrovni EU, která zahrnuje vyšší míru spolupráce se třetími zeměmi, jako jsou systém informací o tranzitu určených pro boj proti podvodům (k němuž mají přístup země Evropského sdružení volného obchodu), systém vzájemné správní pomoci (MAA) a související opatření proti podvodům zahrnující třetí země, a společné celní operace (JCO), které se uskutečnily v roce 2011, včetně operace Fireblade (s Chorvatskem, Ukrajinou a Moldavskem) a operace Barrel (s Chorvatskem, Tureckem, Norskem a Švýcarskem); oceňuje výsledky těchto opatření a jejich finanční dopad;

63.

vzhledem k tomu, že v globalizovaném světě dochází k podvodům stále častěji napříč mezinárodními hranicemi, zdůrazňuje, že je nutné vytvořit silný právní rámec s jasnými závazky partnerských zemí, a vítá začlenění ustanovení pro boj proti podvodům do nových nebo znovu sjednaných dvoustranných dohod, včetně návrhů dohod s Afghánistánem, Kazachstánem, Arménií, Ázerbájdžánem a Gruzií a racionalizované verze dohody s Austrálií, a vyzývá Komisi a ESVČ, aby vypracovaly standardní doložku, jejímž prostřednictvím budou tato ustanovení začleněna do všech nových či znovu sjednaných dvoustranných a vícestranných dohod se třetími zeměmi;

64.

bere na vědomí, že v souvislosti s předvstupními fondy, jimiž se zabývá zpráva z roku 2011, se snížil počet zjištěných nesrovnalostí a jejich finanční dopad; vítá skutečnost, že míra navrácených prostředků EU neoprávněně vyplacených na předvstupní pomoc se výrazně zvýšila, avšak poznamenává, že stále dosahuje pouze 60 %; uznává zároveň, že existují podstatné rozdíly mezi příjemci pomoci, pokud jde o vykázané nesrovnalosti, jejichž míra se odvíjela zejména od fáze přijetí a zavedení systému pro řízení nesrovnalostí (IMS); vyzývá proto Komisi, aby pokračovala v důkladném sledování uplatňování systému IMS ve všech zemích, které tento nástroj využívají; podporuje zejména výzvu Komise adresovanou Chorvatsku, aby realizovalo systém IMS v plném rozsahu – výzvu, která ještě musí být vyslyšena, ačkoli byla zajištěna odborná příprava a podpora – a výzvu adresovanou Bývalé jugoslávské republice Makedonii k zavedení tohoto systému; poznamenává, že pokud jde o případy nahlášené v roce 2011, bylo získáno zpět 26 milionů EUR;

65.

vítá, že si Komise stanovila cíl podporovat Chorvatsko a Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii v jejich úsilí o zavedení systému pro řízení nesrovnalostí;

66.

opakuje, že je nezbytné dále posilovat nezávislost, účinnost a účelnost úřadu OLAF, včetně nezávislosti a fungování dozorčího výboru úřadu OLAF; vyzývá OLAF a dozorčí výbor, aby přijaly opatření pro zlepšení svých pracovních vztahů, které byly popsány ve zprávě výboru EU pro Sněmovnu lordů Spojeného království jako vztahy otevřeného nepřátelství, zejména z důvodu chybějící dohody mezi těmi, kteří jsou znepokojeni konkrétní povahou úlohy dozorčího výboru; vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnosti, jak konstruktivně přispět ke zlepšení komunikace a pracovních vztahů mezi úřadem OLAF a jeho dozorčím výborem;

67.

vítá pokrok dosažený v jednáních o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1073/1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a kterým se zrušuje nařízení (Euratom) č. 1074/1999 (COM(2011)0135); domnívá se, že toto nařízení by mělo být co nejdříve přijato; je však přesvědčen, že ve světle nejnovějšího vývoje ohledně úřadu OLAF a toho, jakým způsobem byla vedena jeho vyšetřování, by měla být vzata v potaz doporučení dozorčího výboru z přílohy 3 k jeho výroční zprávě o činnosti za rok 2012; považuje za nepřijatelné, že dozorčí výbor jakožto orgán dohlížející na uplatňování procedurálních záruk, dodržování základních práv a toho, jak zaměstnanci úřadu OLAF dodržují vnitřní pravidla pro vyšetřovací postupy, neměl v řadě případů přímý přístup k dokumentům v uzavřených šetřeních včetně závěrečných zpráv o výsledcích šetření předávaných vnitrostátním soudním orgánům;

68.

konstatuje, že výše uvedená budoucí reforma umožní mimo jiné Evropskému úřadu pro boj proti podvodům uzavírat správní ujednání s příslušnými orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi, a posílí tak schopnost tohoto úřadu bojovat proti podvodům v oblastech týkajících se rozměru vnější politiky EU; vítá strategii proti podvodům (COM(2011)0376), mimo jiné co se týče začlenění účelnějších opatření proti podvodům do výdajových programů nového víceletého finančního rámce na období 2014–2020; se znepokojením však bere na vědomí závěr Komise, že v členských státech nejsou k dispozici dostatečné prostředky, které by odrazovaly od zneužívání prostředků EU; vítá návrhy Komise na řešení tohoto problému a doporučuje, aby byly v co nejúplnější míře zapojeny i třetí země, které jsou příjemci tohoto financování;

69.

bere na vědomí znepokojení, které dozorčí výbor úřadu OLAF vyjádřil ve své zprávě o činnosti z roku 2012, zejména pokud jde o případ, který byl v říjnu 2012 předán státním soudním orgánům a který vedl k rezignaci člena Evropské komise, jak se uvádí v odstavci 29 výše uvedené zprávy; zastává názor, že by tato znepokojení měla být předmětem důkladného posouzení ze strany příslušných soudních orgánů; zdůrazňuje zásadu zachování mlčenlivosti a význam politického nevměšování do probíhajících soudních řízení;

70.

je hluboce znepokojen hlášením dozorčího výboru úřadu OLAF; považuje za nepřijatelné, že úřad OLAF podnikl vyšetřovací opatření nad rámec opatření, jež jsou výslovně uvedena v článcích 3 a 4 nařízení o úřadu OLAF ((ES) č. 1073/1999), které je nyní v platnosti, a nad rámec opatření, jež jsou obsažena v budoucím znění reformy; poznamenává, že výše uvedená vyšetřovací opatření zahrnují přípravu obsahu telefonického rozhovoru pro třetí osobu, který má vést s vyšetřovanou osobou, přítomnost při tomto rozhovoru, který je nahráván, a žádost vnitrostátním správním orgánům, aby úřadu OLAF poskytly informace, které nemají přímo v držení a které mohou být považovány za informace týkající se práva na soukromý život a komunikaci, nebo následné použití, shromažďování a uchování takovýchto informací úřadem OLAF;

71.

je takovýmto jednáním šokován, neboť podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva může být použití takovýchto metod považováno za „zasahování veřejného orgánu“ do výkonu práva na respektování „soukromého života“, „korespondence“ nebo „komunikace“, které musí být „v souladu se zákonem“ (článek 7 Listiny základních práv EU, který odpovídá článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech);

72.

opakuje, že nelze připustit, aby úřad OLAF nebo jakékoli jiné útvary Komise porušovaly základní práva; poukazuje v tomto ohledu na názor dozorčího výboru úřadu OLAF, který ve své zprávě o činnosti za rok 2012, příloze 3, vyjádřil, že OLAF pravděpodobně překročil vyšetřovací opatření, která jsou výslovně uvedena v článcích 3 a 4 stávajícího nařízení, mimo jiné pokud jde o přípravu obsahu telefonního hovoru pro třetí stranu s osobou podléhající šetření, která byla této konverzaci přítomna, což bylo zvukově zaznamenáno; očekává, že OLAF poskytne uspokojivé vysvětlení právního základu pro svá vyšetřovací opatření, jakým byl například zvukový záznam telefonních hovorů;

73.

vítá oznámení dozorčího výboru v jeho zprávě o činnosti za rok 2012 (odstavec 53), že veškeré žaloby na neplatnost rozhodnutí OLAF byly Soudním dvorem zamítnuty jako nepřijatelné, zatímco veřejný ochránce práv v nich nezjistil žádný nesprávný úřední postup; dále poukazuje na skutečnost, že evropský inspektor ochrany údajů zjistil, že OLAF pravidla pro ochranu údajů obecně dodržoval, až na výjimku jednoho případu, kdy evropský inspektor ochrany údajů naznal, že OLAF porušil právo na ochranu osobních údajů tím, že svému orgánu zbytečně zveřejnil totožnost svého informátora;

74.

je hluboce znepokojen zjištěními dozorčího výboru, že úřad OLAF nezavedl jinou předchozí kontrolu zákonnosti vyšetřovacích opatření než tu, která je konkrétně uvedena v pokynech pro zaměstnance, které se týkají postupů při vyšetřování OLAF; poznamenává, že to ohrožuje dodržování základních práv a procesních záruk dotčených osob;

75.

vítá oznámení dozorčího výboru v jeho zprávě o činnosti za rok 2012 (odstavec 53), že veškeré žaloby na neplatnost rozhodnutí OLAF byly Soudním dvorem zamítnuty jako nepřijatelné, zatímco veřejný ochránce práv v nich nezjistil žádný nesprávný úřední postup; dále poukazuje na skutečnost, že evropský inspektor ochrany údajů zjistil, že OLAF pravidla pro ochranu údajů obecně dodržoval, až na výjimku jednoho případu, kdy evropský inspektor ochrany údajů naznal, že OLAF porušil právo na ochranu osobních údajů tím, že svému orgánu zbytečně zveřejnil totožnost svého informátora;

76.

poznamenává, že porušení základních procesních náležitostí během přípravných vyšetřování by mohla ovlivnit zákonnost konečného rozhodnutí přijatého na základě vyšetřování úřadu OLAF; hodnotí toto jako potenciálně vysoké riziko, neboť by tak tato porušení přivodila právní odpovědnost Komise; vyzývá úřad OLAF, aby se tímto nedostatkem začal okamžitě zabývat tak, že náležitě kvalifikovaným soudním expertům zadá úkol provést předběžná prověření v patřičném časovém rámci;

77.

považuje přímé zapojení generálního ředitele úřadu OLAF do některých vyšetřovacích úkolů, mimo jiné do rozhovorů se svědky, za nepřijatelné; poznamenává, že generální ředitel tím vstupuje do konfliktu zájmů, neboť podle článku 90a zaměstnaneckého statutu a čl. 23 odst. 1 pokynů pro zaměstnance, které se týkají postupů při vyšetřování, je orgánem, který přijímá stížnosti na vyšetřování úřadu OLAF a rozhoduje o tom, jestli budou podniknuty patřičné kroky s ohledem na jakékoli nedodržení procesních záruk, či nikoli; vyzývá generálního ředitele úřadu OLAF, aby se v budoucnu zdržel jakéhokoli přímého zapojení do úkolů souvisejících s vyšetřováním;

78.

je znepokojen tím, že úřad OLAF ne vždy prováděl důkladné zhodnocení příchozích informací s ohledem na pojem dostatečně závažné podezření; domnívá se, že takové zhodnocení je zásadní pro zajištění a upevnění nezávislosti úřadu OLAF vůči ostatním orgánům, subjektům, kancelářím, agenturám a vládám, pokud jsou původcem postoupení;

79.

je toho názoru, že dozorčí výbor by měl od úřadu OLAF obdržet informace vždy, když úřad OLAF obdrží stížnost týkající se základních práv a procesních záruk;

80.

očekává další informace o tématech zmíněných ve výroční zprávě dozorčího výboru a naléhavě žádá úplnou transparentnost ve všech těchto bodech;

81.

vyjadřuje politování na tím, že mezi lety 2006 a 2011 zahájily členské státy soudní úkony na základě vyšetřování úřadu OLAF pouze ve 46 % případů; je toho názoru, že to je nedostatečné, a znovu vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily účinné a včasné plnění doporučení, která uděluje úřad OLAF po prošetření případů;

82.

domnívá se, že členské státy by měly mít povinnost každoročně podávat zprávu o následném postupu v případech, které předal úřad OLAF jejich soudním orgánům, včetně trestů a pokut, jež byly v těchto případech uloženy;

83.

je znepokojen poznámkami obsaženými ve výroční zprávě dozorčího výboru, které uvádějí, že neexistují žádné údaje o provádění doporučení úřadu OLAF v členských státech; považuje tuto situaci za neuspokojivou a vyzývá úřad OLAF, aby zajistil, aby členské státy poskytly relevantní a podrobné údaje o provádění doporučení úřadu OLAF a aby byl Evropský parlament nadále informován;

84.

uznává, že na základě vyšetřování úřadu OLAF bylo v roce 2011 získáno zpět 691,4 milionů EUR, z nichž 389 milionů EUR souvisí s jediným případem v regionu Kalábrie v Itálii spadajícím pod programy strukturálních fondů na financování silničních prací;

85.

požaduje, aby potenciální podvody nebo nesrovnalosti, které mají menší finanční dopad, v oblastech jako jsou clo (v této oblasti je práh, pod kterým úřad OLAF nepodniká žádná opatření, 1 milion EUR) a strukturální fondy (kde je tento práh 500 000 EUR), byly hlášeny členským státům a aby členským státům byly poskytnuty informace a aby měly možnost řídit se vnitrostátními postupy proti podvodům;

86.

je hluboce znepokojen, pokud jde o účinnost a vnitřní fungování úřadu OLAF, a zároveň se domnívá, že silný s dobře řízený úřad OALF je zásadní pro boj proti podvodům a korupci, kdy jsou v sázce peníze evropských daňových poplatníků; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s příslušným výborem Parlamentu a při zodpovídání jeho otázek analyzovala legálnost operací úřadu OLAF a podnikla všechna nezbytná opatření na zlepšení řízení tohoto úřadu a formulovala praktická řešení na odstranění nedostatků do konce roku 2013; vyzývá Komisi a Radu aby mezitím pozastavily veškeré rozpravy a rozhodnutí o zavedení úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO);

87.

vítá skutečnost, že Komise na základě žádosti Parlamentu v současné době vypracovává metodiku měření nákladů na korupci v rámci zadávání veřejných zakázek týkajících se fondů Unie;

88.

vítá iniciativu v rámci pracovního programu Komise na rok 2012 zaměřenou na lepší ochranu finančních zájmů Evropské unie a sdělení v tomto smyslu o ochraně finančních zájmů Evropské unie prostřednictvím trestněprávních předpisů a správních vyšetřování; zdůrazňuje, že tato iniciativa má za cíl zpřísnění sankcí za trestnou činnost, včetně korupce, a posílení finanční ochrany Evropské unie;

89.

vítá novou strategii Komise proti podvodům (COM(2011)0376) a vnitřní akční plán (SEC(2011)0787) pro její provádění přijatý v červnu 2011, jejichž cílem je zlepšit prevenci a odhalování podvodů na úrovni EU; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby podala zprávu o strategiích proti podvodům zavedených v rámci všech generálních ředitelství a aby tyto strategie zhodnotila;

90.

vítá návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363 – návrh směrnice o ochraně finančních zájmů), který předložila Komise a jenž má nahradit Úmluvu o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a doprovodné protokoly;

91.

vítá zejména skutečnost, že definice finančních zájmů Unie uvedená v návrhu směrnice o ochraně finančních zájmů zahrnuje i DPH, a to v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora, jenž potvrdil (20), že existuje přímá spojitost mezi výběrem příjmů z DPH v souladu s použitelným právem Unie a poskytnutím odpovídajících zdrojů z DPH do rozpočtu Unie, neboť jakákoli mezera ve výběru příjmů z DPH je potenciálně příčinou snížení zdrojů z DPH;

92.

vítá návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o programu Hercule III na podporu činností v oblasti ochrany finančních zájmů Evropské unie (COM(2011)0914), který nahradí program Hercule II, jehož hodnocení v polovině období prokázalo jeho přidanou hodnotu;

93.

poznamenává, že přestože Komise provádí všechna tato pozitivní opatření, současné protikorupční politiky jsou většinou pasivní; vyzývá generální ředitelství Komise, aby posílila prevenci podvodů ve svých příslušných oblastech;

94.

se zájmem očekává, že Komise předloží legislativní návrh na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, jenž bude odpovědný za vyšetřování, stíhání a vedení soudních řízení proti subjektům, které poškozují aktiva spravovaná EU nebo jejím jménem, jejž má Komise předložit v červnu 2013;

95.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie, Evropskému účetnímu dvoru, dozorčímu výboru úřadu OLAF a úřadu OLAF.