7.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 377/51

—

s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii a na Smlouvu o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Chartu OSN,

—

s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou schválila Evropská rada dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím provádění nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“ schválenou Evropskou radou ve dnech 11.–12. prosince 2008,

—

s ohledem na závěry Rady ve složení pro zahraniční věci (a obranu) o SBOP schválené ve dnech 9. prosince 2010 a 31. ledna 2011,

—

s ohledem na výsledek summitu Spojeného království a Francie o bezpečnostní a obranné spolupráci ze dne 2. listopadu 2010,

—

s ohledem na strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie, kterou schválila Evropská rada ve dnech 25.–26. března 2010,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (1),

—

s ohledem na usnesení ze dne 23. listopadu 2010 o civilně-vojenské spolupráci a rozvoji civilně-vojenských kapacit (2),

—

s ohledem na usnesení ze dne 10. března 2010 o uplatňování evropské strategie v oblasti bezpečnosti a společné bezpečnostní a obranné politiky (3),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0166/2011),

1.

připomíná, že mezinárodní systém prochází rychlou a hlubokou proměnou, jejíž hybnou silou je přesun moci ve prospěch nových mezinárodních subjektů a prohlubování vzájemné závislosti zahrnující hospodářské a finanční problémy, zhoršování stavu životního prostředí a změnu klimatu, nedostatek energie a zdrojů a vzájemně propojené bezpečnostní problémy;

2.

uznává, že v bouřlivém celosvětovém kontextu a v době hospodářské a finanční krize je Evropská unie vyzývána, aby posílila svou strategickou nezávislost a zachovala své hodnoty, sledovala své zájmy a ochránila své občany tím, že bude rozvíjet společnou vizi hlavních výzev a hrozeb a uspořádá své schopnosti a zdroje tak, aby na ně mohla odpovídajícím způsobem reagovat, čímž přispěje k zachování mezinárodního míru a celosvětové bezpečnosti, včetně rozvíjení skutečné mnohostrannosti;

3.

zastává názor, že posílení strategické nezávislosti v bezpečnostních záležitostech znamená pro Evropskou unii schopnost shodnout se na společných politických cílech a strategických směrech, vybudovat strategické partnerství s příslušnými mezinárodními organizacemi, včetně NATO, a státy s cílem shromáždit příslušné informace a vypracovat společné analýzy a hodnocení, spojit a v případě potřeby společně využívat finanční, civilní a vojenské zdroje a plánovat a uskutečňovat účinné operace krizového řízení v rámci široké škály misí typu Petersberg, definovat a uplatňovat společnou obrannou politiku a vydat se na konkrétní cestu směrem k vybudování společné obrany;

4.

zdůrazňuje, že nová ustanovení o společné bezpečnostní a obranné politice (SBOP) zavedená Lisabonskou smlouvou obsahují jasná politická prohlášení o úmyslu Unie jednat jako síla zabezpečující stabilitu ve světě a představují jasný právní rámec pro posílení vlastních kapacit v oblasti provádění vlastní zahraniční a bezpečnostní politiky prostřednictvím komplexního přístupu, který zahrnuje využívání všech nástrojů dostupných Unii a jejím členským státům v oblasti předcházení krizím a konfliktům a jejich řešení a budování trvalého míru;

5.

připomíná zejména, že:

6.

zdůrazňuje, že povinnost soudržnosti tak, jak ji definuje Smlouva, nové znění článku 40 SEU (podle něhož se provádění SZBP a dalších politik EU nedotýká uplatňování příslušných postupů) a nedávná judikatura ESD (viz věc SALW) chrání jak přednost metody Společenství, tak zvláštnosti a výsady SZBP, a zároveň podporuje sbližování různých politik, nástrojů, zdrojů a právního základu v celostním komplexním přístupu, v němž se příspěvek k míru a bezpečnosti ve světě stává průřezovým cílem vnější a vnitřní činnosti EU a SBOP je jedním z jejích nástrojů; poznamenává, že vojenské prostředky mohou být rovněž nasazeny v případě přírodních a člověkem způsobených katastrof, jak tomu bylo v praxi při koordinaci vojenských kapacit na podporu civilně vedených humanitárních operací během povodní v Pákistánu v létě 2010 vojenským štábem EU v souladu s obecnými zásadami OSN pro použití prostředků vojenské a civilní ochrany pro zmírnění následků mezinárodních katastrof (Obecné zásady z Osla) a na žádost Komise;

7.

proto vyjadřuje obavy, že více než rok po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost ještě neexistují jasné známky polisabonského komplexního přístupu EU, v jehož rámci by bylo možno překonat tradiční procedurální a institucionální překážky, a zachovat přitom příslušné právní výsady v okamžiku, kdy je v sázce bezpečnost evropských občanů;

8.

je přesvědčen, že důvěryhodná vnější bezpečnostní politika vyžaduje prohloubenou vzájemnou závislost mezi členskými státy a lepší vnitřní soudržnost a vzájemnou důvěru a solidaritu podobně, jako k tomu došlo v oblasti vnitřní bezpečnosti prostřednictvím schengenské spolupráce (na jejímž základě schengenské státy při ochraně vlastních hranic chrání hranice ostatních členských států, vnitrostátní předpisy mají kontinentální dosah a úkoly spojené s ochranou vlastní bezpečnosti se mohou plnit i na území jiného státu nebo ve společných týmech, které působí na základě evropských předpisů);

9.

vyjadřuje politování nad neochotou členských států EU definovat společný postoj ke krizi v Libyi, k rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1973 a ke způsobům, jak ji provádět; je hluboce znepokojen rizikem uvažování o ad hoc koalicích zemí vytvářených podle jejich vůle nebo o dvoustranné spolupráci jako o možné náhradě za SBOP, neboť v prostředí 21. století nemá žádný evropský stát kapacitu stát se významným hráčem v oblasti bezpečnosti a obrany; připomíná, že Lisabonská smlouva poskytuje možnost svěřit provádění operací pro řešení krizí skupině členských států, avšak pouze v rámci rozhodnutí Rady, jež definuje cíle, rozsah a podmínky jejich provádění, a to spolu s MK/VP; trvá na tom, že společná reakce na vývoj v Libyi je důležitá pro vytvoření nového důvěryhodného přístupu k naší politice sousedství s jižními zeměmi; znovu opakuje, že mandát udělený rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1973(2011) na ochranu libyjských civilistů by neměl být překračován v důsledku nepřiměřeného využití síly; vyzývá MK/VP k přijetí konkrétních opatření na zajištění brzkého příměří s cílem zastavit krveprolití a utrpení obyvatel Libye; naléhavě vyzývá MK/VP, aby důrazně a bezprostředně podpořila takto orientované politické iniciativy; považuje za zásadní užší spolupráci s prozatímní Přechodnou národní radou, Africkou unií a Ligou arabských států se záměrem směřovat stávající vojenský konflikt k vyřešení na politické a diplomatické úrovni, včetně cíle, kterým je zajistit ukončení Kaddáfího režimu; dále zdůrazňuje, že vytvoření strategie pro oblast Sahelu a Afrického rohu je další konkrétní příležitostí, jak ukázat schopnost EU reagovat na bezpečnostní a rozvojové problémy;

10.

naléhavě žádá Evropskou radu, aby splnila svůj úkol, jímž je zjistit strategické zájmy a politické cíle EU a vypracovat strategii evropské zahraniční politiky, která by byla přizpůsobena mezinárodnímu vývoji a jejímž základem by bylo skutečné sbližování různých dimenzí její vnější činnosti, přičemž by byla pravidelně podrobována přezkumu; vyzývá MK/VP a Radu, aby vypracovaly koncepci bezpečnosti osob tak, aby byla v centru strategie evropské zahraniční politiky, a převedla je na hmatatelné politické zásady;

11.

vyzývá Evropskou radu a jejího předsedu, aby k tomuto úkolu přistupovali na základě politického dialogu s Evropským parlamentem a aby projednali jeho doporučení; zdůrazňuje, že takový dialog je nezbytný ve světle nových ustanovení Smluv a potřeby stanovit a zavést do praxe strategii zahraniční politiky na základě skutečného komplexního přístupu; navrhuje, aby takový dialog probíhal pravidelně a aby se zaměřoval stejnou měrou na dosažený pokrok i na perspektivy;

12.

v tomto ohledu zdůrazňuje, že přiznání funkce přímého zastupování občanů Unie Evropskému parlamentu z něj činí hlavní zdroj demokratické legitimity SZBP/SBOP a dodávají na významu jeho právu, aby jeho názory a doporučení byly patřičně zohledňovány;

13.

mimoto připomíná, že MP/VP podléhá na základě Smlouvy schválení Evropským parlamentem a že Parlament spolurozhoduje o rozpočtu EU na vnější činnost, včetně civilních misí SZBP a SBOP a administrativních nákladů vyplývajících z koordinace ozbrojených sil ze strany EU, že jeho souhlas je nezbytný pro transformaci strategií Unie v právní předpisy a pro uzavírání mezinárodních dohod, včetně dohod, které se týkají převážně SZBP, s jedinou výjimkou, jíž jsou smlouvy týkající se výhradně SZBP;

14.

chce podpořit spolupráci s vnitrostátními parlamenty EU na demokratickém přezkumu SZBP a SBOP s cílem vzájemně posílit svůj vliv na politická rozhodnutí přijímaná ostatními evropskými orgány a členskými státy při plném respektování výsad obranné politiky vnitrostátních parlamentů; vyslovuje politování nad nedostatkem shody na konferenci předsedů parlamentů EU ve dnech 4. a 5. dubna 2011 ohledně jednotlivých rysů meziparlamentní konference o SZBP/SBOP a očekává dosažení dohody s vnitrostátními parlamenty o nových formách meziparlamentní spolupráce v této oblasti; připomíná, že článek 9 protokolu 1 Lisabonské smlouvy o úloze vnitrostátních parlamentů jasně uvádí, že organizace a podpora účinné a pravidelné meziparlamentní spolupráce v Evropské unii je vymezena společně Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty;

15.

zdůrazňuje úlohu, kterou Smlouvy udělují Komisi při provádění politik a kroků spojených s ostatními dimenzemi vnější činnosti Unie při navrhování legislativních iniciativ, při provádění rozpočtu a při řízení programů Společenství, při zajišťování vnějšího zastupování Unie s výjimkou SZBP, a vyzývá Radu, Komisi a Parlament, aby posílily svou spolupráci, a zajistily tak soudržnost mezi různými oblastmi vnější činnosti EU a účinnější využívání nástrojů SBOP, aniž by byly dotčeny příslušné výsady;

16.

zdůrazňuje, že pravomoci MK/VP nepředstavují jen zdvojený úřad, ale vymezují sloučení funkcí a zdrojů legitimity, díky nimž tvoří ústřední bod procesu budování soudržnosti mezi různými nástroji, subjekty a postupy vnější činnosti EU; vyzývá MK/VP, aby chápala svou úlohu jako proaktivní a v konstruktivním dialogu s Parlamentem se zavázala ke dvojí snaze – aktivně podporovat budování politického konsensu mezi členskými státy na strategických liniích a politických volbách SZBP a SBOP a zajistit soudržnost, účinnou koordinaci a zhodnocení veškeré případné synergie mezi SZBP a SBOP a ostatními oblastmi vnější činnosti Unie, stejně jako vnitřních politik, které se promítají do vnější činnosti nebo ji ovlivňují;

17.

považuje úlohu ESVČ za zásadní pro budování účinného komplexního přístupu založeného na plné integraci SZBP, SBOP a ostatních dimenzí vnější činnosti Unie, zejména rozvojové spolupráce, obchodní politiky a politiky energetické bezpečnosti; je spokojen s výsledkem jednání, které vedlo k vytvoření ESVČ jako struktury ve službách orgánů Unie a k vytvoření různých dimenzí její vnější činnosti a které zajistilo ESVČ širokou škálu pravomocí a zároveň pevné spojení s Komisí a plné respektování jejích výsad, a přeje si, aby se skutečnost, že ESVČ se má podílet na strategickém plánování hlavních finančních nástrojů spojených s vnější činností EU, odrazila ve skutečné soudržnosti jejich použití v rámci zásad a cílů Unie;

18.

opětovně potvrzuje, že podporuje lepší koordinaci a větší synergii mezi civilními a vojenskými strukturami a kapacitami krizového řízení v rámci komplexního přístupu a že zároveň zachová rozdíly mezi civilními a vojenskými úlohami a různými rozhodovacími postupy a řídícími řetězci;

19.

lituje, že provizorní organizační schéma ESVČ nezahrnuje všechny stávající útvary zabývající se plánováním a tvorbou programů pro reakci na krize, předcházení konfliktům a budování míru se strukturami SBOP v souladu s Madridskou dohodou; v této souvislosti žádá zaprvé organizování pravidelných schůzek výboru pro řešení krizí, který by byl složen z ředitelství pro řešení krizí a krizové plánování, útvaru kapacit civilního plánování a provádění, Vojenského výboru EU, střediska SITCEN, útvarů mírové aktivity, předcházení konfliktům, mediace a bezpečnostní politiky, předsedy Politického a bezpečnostního výboru, zeměpisných referátů a ostatních dotčených tematických struktur, který by podléhal pravomoci MK/VP a výkonného generálního tajemníka podle okolností za účasti struktur Výboru pro humanitární činnost a civilní ochranu a vnitřní bezpečnost; tyto schůzky by koordinoval výkonný ředitel pro reakce na krize; tyto schůzky by koordinoval výkonný ředitel pro reakce na krize; vyzývá MK/VP a Komisi, aby tuto strukturu vybavily účinným pohotovostním a krizovým systémem a jednotnou operační místností umístěnou u ESVČ, kde by bylo možno zaručit nepřetržitý dohled, aby tak při provozu nedocházelo ke zdvojování, které je zřídkakdy v souladu s potřebou mít odpovídající systém dohledu a rychlé reakce na krize; domnívá se, že mezi tímto systémem a evropským střediskem reakce na mimořádné situace, které v současné době buduje Komise, by měla být zajištěna pravidelná koordinace a výměna s cílem zaručit vhodnou součinnost při vzájemném respektování pravomocí; zadruhé vyzývá k vytvoření stálé pracovní struktury, jež by zahrnovala výše uvedené subjekty, přesahující řízení akutních krizí s cílem rozvíjet společné přístupy, například v oblasti právního státu nebo reformy bezpečnostního sektoru; zatřetí vyzývá k přezkumu stávajícího uspořádání v polovině období s cílem zavést skutečně integrované strategické plánování a koncepční rozvoj v oblasti krizového řízení a budování míru pro ESVČ;

20.

domnívá se, že úkolem výboru pro řešení krizí by mělo být poskytovat ESVČ jednotné nouzové plánování s ohledem na možné hrozby a scénáře krize, a na druhé straně rovněž prostřednictvím krizové platformy konkrétně řídit reakci na krize a koordinovat v Bruselu i na místě využití různých dostupných finančních nástrojů a kapacit Unie, aniž by přitom byly dotčeny specifické rozhodovací postupy a právní základ týkající se využití civilních a vojenských kapacit v oblasti SZBP/SBOP a využití nástrojů Společenství;

21.

zdůrazňuje, že je nezbytné racionálněji upevňovat, rozšiřovat a organizovat civilní a vojenské struktury, služby a jednotky pro reakce na krize působící v rámci ESVČ a zejména v rámci Komise:

22.

lituje chabých výsledků procesu plnění základního civilního cíle pro rok 2010 týkajícího se civilních kapacit, zejména rozdílu mezi personálem přiděleným členskými státy na papíře a jednotkami, které byly pro mise skutečně k dispozici, a malého pokroku v oblasti odborné přípravy lidských zdrojů (neexistence obecných norem, omezeného počtu vzdělávacích programů nahraných do programu vzdělávacích příležitostí „Schoolmaster“ v softwarovém prostředí Goalkeeper); vyzývá MK/VP, Radu a členské státy, aby koordinovaně zahájily proces rozvoje civilních kapacit, zejména v oblasti náboru, rovnováhy mezi ženami a muži, vzdělávání a rozmisťování; zdůrazňuje především význam návaznosti na odkaz obou civilních základních směrů, které EU dosud uskutečňuje s cílem řešit tyto dosud nevyřešené problémy; vyzývá ke zřízení mechanismu Společenství na posílení civilních kapacit, zejména školení a rozšíření civilní složky Evropské bezpečnostní a obranné školy;

23.

potvrzuje, že důvěryhodné, spolehlivé a dostupné vojenské kapacity jsou nevyhnutelnou podmínkou nezávislé SBOP a účinného komplexního přístupu a že členské státy je musí poskytovat; dále zdůrazňuje, že tyto vojenské kapacity mohou být v rámci zásad, které jsou základem působení Unie na mezinárodní scéně, a samostatnosti právního řádu EU použity k nejrůznějším účelům, včetně civilních;

24.

lituje, že panuje ostrý rozpor mezi skutečností, že členské státy na obranu vynakládají ročně 200 miliard EUR, nedostatkem prostředků, které má EU k dispozici, a bolestně se táhnoucími konferencemi o vytváření vojenských sil pro vojenské operace EU, zatímco existují nadbytečné kapacity a zaměstnanci; lituje, že za více než dvanáct let nepřinesla metoda postupu vytváření vojenských sil ve skutečnosti žádné skutečné zlepšení, pokud jde o kvantitu a kvalitu vojenských kapacit, které jsou k dispozici pro mise SBOP; zdůrazňuje potřebu pravidelně hodnotit zvyšování vojenských kapacit; zdůrazňuje, že existuje stále větší nesoulad mezi zvyšující se poptávkou ze zahraničí a zdroji, které členské státy poskytují Unii;

25.

s obavami zdůrazňuje, že stávající ekonomická úspornost by mohla vyústit v nekoordinované škrty na evropské úrovni a v přetrvávající zdvojování, které by mohlo zpochybnit SBOP, ale měla by naopak přimět členské státy k promyšlenějšímu utrácení v oblasti obrany formou sdružování a sdílení větší části jejich obranných kapacit, rozpočtu a požadavků a k dosažení větší bezpečnosti pro vlastní občany; vyzývá členské státy, aby byly ve svých rozpočtech na obranu transparentnější;

26.

připomíná, že SBZP a SBOP by měly vést i k odzbrojení a k nešíření zbraní od malých a lehkých zbraní až k jaderným hlavicím a balistickým střelám; naléhavě žádá MK/VP, aby tuto politiku upřednostnila tím, že podpoří nový soubor proaktivních opatření týkajících se protipěchotních min, kazetové munice, munice s ochuzeným uranem a malých a lehkých zbraní, biologických, chemických a jaderných zbraní hromadného ničení a jejich dodávek; naléhavě žádá MK/VP, aby každoročně předkládala Evropskému parlamentu zprávu o provádění závěrů konference o přezkumu Smlouvy o nešíření jaderných zbraní konané v roce 2010 a jejího akčního plánu o odzbrojení a nešíření jaderných zbraní;

27.

lituje, že mezi obrannými programy v Unii panuje značná duplicita, například existuje více než 20 programů obrněných vozidel, 6 různých programů útočných ponorek, 5 programů střel země-vzduch a 3 programy bojových letounů, což znamená, že nedochází k úsporám z rozsahu, omezenými hospodářskými zdroji se plýtvá a ceny evropského obranného zařízení jsou přemrštěné; to vede navíc k zachování roztříštěnosti technologické a průmyslové základny evropské obrany (EDTIB), omezuje to konkurenceschopnost celého bezpečnostního průmyslového odvětví v Evropě a v tomto ohledu přímo ohrožuje její vedoucí postavení v oblasti technologií a zaměstnanost;

28.

zdůrazňuje, že ve všech výše uvedených aspektech je třeba silné dlouhodobé politické vůle, která by plně využila možnosti Lisabonské smlouvy, a že postupné vymezování společné obranné politiky, která může vést ke společné obraně, se musí zaměřit na posilování schopnosti EU reagovat na krize a zajistit dlouhodobé budování míru, ale především na schopnost zajistit strategickou samostatnost Evropy a schopnost jednat; požaduje mimořádné zasedání Evropské rady k otázce evropské bezpečnosti a obrany; opakovaně žádá, aby návrh bílé knihy o evropské bezpečnosti a obraně byl vytvořen postupem, který zahrnuje všechny příslušné zúčastněné subjekty EU, a aby se opíral o přezkumy vnitrostátní obranné a bezpečnostní politiky ve všech členských státech, které se shodnou na společném modelu a umožní přímé srovnání silných a slabých stránek stávajících kapacit a plánovacích předpokladů;

29.

rozhodně vyzývá členské státy, aby podpořily Evropskou obrannou agenturu jako odbornou agenturu EU, jíž bude svěřena úloha stanovovat a rozvíjet možnosti obrany v oblasti krizového řízení a podporovat a zlepšovat evropskou spolupráci v oblasti zbrojení;

30.

bere na vědomí, že francouzsko-britská dohoda v oblasti bezpečnostní a obranné spolupráce ze dne 2. listopadu 2010 byla uvedena v život mimo rámec Smlouvy o Evropské unii; doufá však, že se tento nejnovější pokus o francouzsko-britskou spolupráci stane katalyzátorem pro další pokrok na evropské úrovni v souladu s institucionálním rámcem Unie a s logickou potřebou racionalizace, interoperability a rentability; zdůrazňuje, že agentura EDA by měla v této souvislosti hrát podpůrnou úlohu; domnívá se, že současná francouzsko-britská spolupráce v oblasti bezpečnosti by měla představovat plán účinnější evropské spolupráce v oblasti obrany založené na plánování kapacit a na vzájemné závislosti; naléhavě žádá vlády Francie a Spojeného království, aby se zavázaly k tomu, že v budoucnosti budou uznávat mnohostranná ujednání o sdružování a sdílení,

31.

zdůrazňuje, že trvalá strukturovaná spolupráce, jak je stanovena ve Smlouvě, poskytuje právní záruky a závazky a je i nástrojem na podporu lepšího využívání majetku SBOP v době hospodářských úspor a překonání neshod mezi členskými státy; vyzývá Radu a členské státy, aby bezodkladně určily cíle a obsah této spolupráce při začlenění všech členských států, které mají politickou vůli a vojenské kapacity;

32.

považuje za nezbytné posílit úlohu ministrů obrany v rámci Rady pro zahraniční věci;

33.

připomíná, že doložka o vzájemné pomoci představuje právní povinnost skutečné solidarity v případě vnějšího útoku proti kterémukoli členskému státu, aniž by odporovala úloze NATO v systému evropské bezpečnosti, přičemž je respektována neutralita některých členských států EU; doporučuje proto vážně se zamyslet nad skutečným dosahem doložky o vzájemné pomoci, a projednat nevyřešená místa týkající se prováděcích opatření, která byla vyjmuta z návrhu Smlouvy o fungování Evropské Unie; vyzývá k vypracování zvláště potřebných politických směrnic, což je ve světle nedávného ukončení platnosti upravené Bruselské smlouvy (ZEU) zcela nezbytné;

34.

uznává, že v průběhu rozvoje SBOP nyní po dosažení politického a institucionálního úspěchu nastal okamžik pro sledování konkrétního trvalého cíle v oblasti vojenských kapacit; připomíná velký potenciál opatření zavedených Lisabonskou smlouvou, která jsou zaměřena na podporu rozvoje těchto kapacit a na vymezení postupného rámce obranné politiky EU, a zdůrazňuje naléhavost jejich efektivního využívání;

35.

členským státům doporučuje, aby se plně zasadily o zpřístupnění a udržitelnost vojenských kapacit odpovídajících trendu, při němž je věnována stále větší pozornost kvalitativním aspektům; sdílí požadavky uvedené na neformálním setkání ministrů obrany v Gentu, v německo-švédském dokumentu a ve výmarské iniciativě a vyzývá k neprodlenému přechodu do operativní fáze v souladu se závěry Rady z prosince 2010, v nichž ministři obrany souhlasili s tím, že agentura EDA by měla zintenzívnit svou činnost, a usnadnit tak vymezení oblastí pro sdružování a sdílení vojenských kapacit, včetně podpory „skupiny moudrých“; zdůrazňuje potřebu úspěchu tohoto nového přístupu k rozvoji kapacit; vyzývá členské státy, aby dodržovaly lhůty stanovené na zasedání Rady v prosinci 2010; připomíná, že úkolem velitelů štábů ozbrojených sil EU je prověřit do května 2011 vlastní kapacity, že vojenský štáb EU byl pověřen použít tyto údaje na vypracování přehledu do poloviny roku 2011 a že ministři obrany EU dospějí ke konečným závěrům do konce tohoto roku; upomíná agenturu, aby z této nové iniciativy učinila svou prioritu a předložila seznam nových možných projektů spolupráce (například v oblastech, jako je satelitní komunikace, zdravotnická podpora, námořní logistika a kybernetická bezpečnost), aby nedocházelo ke zdvojování nákladů a aby se zvýšila interoperabilita;

36.

přidává se k doporučením Rady pro zahraniční věci z ledna 2011, která nabádají MK/VP, aby prohloubila témata, jimž se věnuje výmarská iniciativa, a podnikla konkrétní kroky na základě zprávy, kterou vysoká představitelka předloží na zasedání Rady pro zahraniční věci v polovině roku 2011, s cílem dosáhnout pokud možno do konce roku konkrétních výsledků, včetně možnosti rozšíření těchto iniciativ na další zainteresované členské státy;

37.

potvrzuje, že je nezbytné překonat stávající asymetrii, pokud jde o kapacity plánování a provádění civilních a vojenských operací, a zřídit v EU stálou kapacitu pro plánování a provádění civilně-vojenských operací nebo operační velitelství, což umožní operativnější a nákladově účinnější reakci EU; podtrhuje omezené využívání dohod Berlin Plus, které se doposud uplatnily pouze při přebírání starších misí NATO, a poukazuje na problémy spojené s rámcovým plánem pro jednotlivé státy spočívajícím ve využívání pěti národních operačních velitelství a na nedostatečné předběžné plánování, což vede k potížím při vyvíjení síly a větší složitosti koordinace civilních a vojenských kapacit;

38.

domnívá se, že stávající operační středisko sice představuje první pozitivní krok, je však nedostatečné a svými ambicemi neodpovídá stálému operačnímu velitelství, a že by z něj mělo být vytvořeno stálé středisko a mělo by být schopno řídit rozsáhlejší mise, mělo by mít k dispozici odpovídající personální zdroje a provozní infrastrukturu a mělo by vyřešit nespolehlivost infrastruktury komunikačních a informačních systémů Unie, která je způsobena zejména chybějící stálou strukturou pro velení a kontrolu (C2) (a příslušným právním rámcem), což může mít negativní vliv i na získávání poznatků o situaci; obhajuje společné umístění vojenského operačního velitelství a civilního velitelství, aby bylo možno provádět celou řadu vojenských operací a civilních operací při maximálním využití možné součinnosti a při respektování odlišné civilní a vojenské linie velení a různých rozhodovacích postupů a mechanismů financování;

39.

vítá skutečnost, že MK/VP ve své odpovědi na výmarskou iniciativu uznává, že je potřeba, aby byla EU schopna vést vojenské operace; tvrdí, že analýza rentability, k níž dala podnět MK/VP, by měla zohlednit i náklady, které pramení z neexistence operačního velitelství EU; prohlašuje, že má v úmyslu podpořit vypracování studie o tomto aspektu a o možných nákladech a mechanismech financování nové struktury;

40.

uznává odůvodněnost bojových jednotek, ale nabádá k vážnému promyšlení jejich koncepce a struktury pro vyšší stupeň flexibility a účinnosti, neboť doposud ještě nebyly využity; domnívá se, že:

41.

zdůrazňuje, že Smlouva uvádí, že evropská politika kapacit a vyzbrojování má být definována za účasti agentury EDA, a za tímto účelem požaduje spolupráci orgánů a institucí EU a členských států při formování a provádění této politiky;

42.

podporuje úzkou spolupráci mezi agenturou a Komisí s cílem posílit kapacity schopné dvojího využití za účelem nalezení toho nejkomplexnějšího přístupu k výzkumu souvisejícímu s bezpečností a ve prospěch součinného řízení civilních a vojenských zdrojů, a to především prostřednictvím bezpečnostní části rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj; za tím účelem oceňuje perspektivu osmého rámcového programu, který se zaměří i na vnější bezpečnost; vyzývá Komisi, aby uznala realitu civilně-vojenské povahy řízení krizí a aby zvážila financování výzkumu v oblasti bezpečnosti a obrany, který by měl civilní využití, finančními prostředky Společenství; uvádí však, že tato spolupráce by neměla přesahovat potřeby civilně-vojenské spolupráce při zajišťování míru, prevenci konfliktů, posilování mezinárodní bezpečnosti a krizového řízení;

43.

naléhavě žádá ředitelku agentury EDA (MK/VP) a Radu, aby včas poskytly nové rozhodnutí Rady o zřízení agentury EDA, jež bude založeno na nové úloze agentury ADA popsané v Lisabonské smlouvě; z hlediska Lisabonské smlouvy a jejího dopadu na agenturu EDA zpochybňuje stávající právní základ agentury EDA z roku 2004; vyzývá Radu, aby informovala Evropský parlament o nutných změnách ve společné akci Rady na zřízení agentury EDA, které vyplývají z toho, že EDA byla zahrnuta do Lisabonské smlouvy;

44.

vyzývá k navázání pevného partnerství mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem, EDA a zúčastněnými členskými státy o přípravách osmého rámcového programu pro investice do oblastí technologií společného zájmu na úrovni Evropské unie, přičemž by se měla zohlednit i skutečnost, že náklady na investice do výzkumu a vývoje v oblasti obrany se dnes v Evropě rovnají přibližně 10 % nákladů v USA;

45.

vyzývá k úzké spolupráci mezi agenturou EDA a Společnou organizací pro spolupráci v oblasti zbrojení (Organisation conjointe de coopération en matière d'armement, OCCAR); požaduje informace od ředitelky EDA (MK/VP) o výsledcích jednání o správním ujednání o jejich spolupráci, které bylo zahájeno v dubnu 2009;

46.

potvrzuje, že jedním ze stěžejních předpokladů nezávislé a důvěryhodné SBOP je vytvoření konkurenceschopnějšího a účinnějšího evropského trhu obrany a bezpečnosti otevřeného pro veřejné zakázky s posílenou evropskou technologickou a průmyslovou základnou obrany (EDTIB), která zohledňuje klíčové průmyslové kapacity, bezpečnost dodávek mezi jednotlivými zeměmi, hlubší a různorodější základny dodavatelů a větší spolupráci v oblasti zbrojení);

47.

zdůrazňuje, že pro evropský trh v oblasti obrany je významné, aby byly do vnitrostátních právních řádů provedeny všemi členskými státy následující směrnice:

doporučuje členským státům, aby přísně dodržovaly termíny kontrolované Komisí a připravily nezbytné prováděcí předpisy a zaměstnance na uplatňování nových předpisů; vyzývá členské státy, aby zohlednily příslušné pokyny vydané Komisí;

48.

doporučuje naléhavě provést přezkum společného postoje k jednotným pravidlům kontroly vývozu technologií a vojenského materiálu, který byl schválen dne 8. prosince 2008, aby bylo zajištěno přísné a důsledné dodržování všemi dotčenými vnitrostátními orgány v každém členském státě;

49.

naléhavě žádá členské státy, aby dodržovaly kodex chování agentury EDA týkající se zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany a kodex chování v oblasti kompenzací, aby tak předcházely porušování pravidel vnitřního trhu a omezovaly možnosti korupce;

50.

zdůrazňuje, že v zájmu podpory nového evropského trhu v oblasti bezpečnosti a obrany je třeba napravit situaci, kdy chybí předpisy a normy, což omezuje tržní příležitosti velkých subjektů i malých a středních podniků a zamezuje interoperabilitě bezpečnostních systémů; plně podporuje činnost agentury EDA v rámci nového právního základu, jímž je Lisabonská smlouva; doporučuje úzkou spolupráci mezi EDA a Komisí na vytvoření evropského trhu v oblasti obrany; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s EDA začala uvažovat o evropské průmyslové politice v oblasti bezpečnosti a obrany;

51.

nabádá zúčastněné státy, aby považovaly svou účast v agentuře EDA za stálý závazek a aby poskytly agentuře odpovídající lidské i ekonomické zdroje; vyzývá ke zvýšení výdajů na operační projekty a studie (doposud v průměru 25 % rozpočtu), neboť se s politováním domnívá, že vetování navýšení rozpočtu se protáhne;

52.

vyzývá státy účastnící se činnosti agentury EDA, aby přispívaly k činnosti a k iniciativám, jež mají být předkládány místopředsedkyní/vysokou představitelkou ve funkci ředitelky agentury, a nabádá místopředsedkyni/vysokou představitelku, aby zaručila způsoby fungování zlepšující schopnost účastnických států převzít odpovědnost za rozhodování v souladu s povahou mezivládní agentury a s tím, co stanoví Smlouva, na základě logiky budování politického konsensu;

53.

domnívá se, že je nezbytné vytvořit regulační opatření EU včetně komplexního normativního systému pro zjišťování, registraci, povolování, sledování a hlášení porušování platných právních předpisů ze strany soukromých vojenských a bezpečnostních společností na vnitřní i vnější úrovni;

54.

vyzývá proto Komisi a Radu, aby zahájily příslušné kroky:

55.

má za to, že vnitřní a vnější aspekty bezpečnosti EU by měly být řešeny jako doplňující se dimenze téže strategie, jak dala najevo Evropská rada na svých zasedáních v Tampere (1999), ve Feiře a ve Stockholmu (2010) při schvalování cílů evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva na období 2010–2014; zdůrazňuje, že klíčové hodnoty a zásady, jako jsou lidská práva, základní práva a svobody a humanitární předpisy, nejsou v souvislosti s bojem proti mezinárodnímu terorismu za žádných okolností zcizitelné a že jedním ze závěrů dočasného výboru Evropského parlamentu k domnělému využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů je, že vnitrostátní a evropské protiteroristické politiky a opatření musí být pod větším parlamentním dohledem;

56.

proto je v této době, a zejména po 11. září, stále jasnější, že mnohým nadnárodním hrozbám, jako je terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, organizovaný zločin, počítačová kriminalita, drogy a obchodování s lidmi, nelze zabránit bez koordinované spolupráce zahrnující vnější bezpečnostní politiku a vnitřní legislativní a politická opatření a nástroje tak, jak byly zdůrazněny již v prvním protiteroristickém akčním plánu Evropské unie (2001) a v protiteroristické strategii Evropské unie (2005); opětovně upozorňuje, že zpráva Rady z roku 2008 o provádění evropské bezpečnostní strategie poukazuje na to, že evropskou bezpečnost ohrožuje selhání státu, jak ilustruje případ Somálska;

57.

uznává, že propojení mezi vnější a vnitřní bezpečnostními politikami je stále zřejmější a evidentnější v členských státech a zejména ve třetích státech, jako je USA, kde bylo v roce 2003 spojením 22 federálních agentur zřízeno ministerstvo vnitřní bezpečnosti, které nyní zaměstnává více než 200 000 úředníků a jeho rozpočet přesahuje 40 miliard dolarů ročně; není žádným překvapením, že jeho hlavní poslání je zčásti totožné s posláním, které Evropská unie spojila s vytvořením prostoru svobody, bezpečnosti a práva (ochrana vnějších hranic, přistěhovalectví, protiteroristická opatření);

58.

oceňuje skutečnost, že klíčová ustanovení Lisabonské smlouvy respektují přizpůsobení se těmto okolnostem, a valorizaci součinnosti mezi vnější a vnitřní bezpečností, včetně:

59.

domnívá se, že evropská bezpečnostní strategie (2003) a vnitřní bezpečnostní strategie (2010) souhlasně vymezují různé společné oblasti, jako je terorismus, organizovaný zločin a počítačová kriminalita, které mají dopad na obě dimenze bezpečnosti; proto sdílí myšlenku, že je nutné zlepšit způsob, jímž propojujeme vnitřní a vnější dimenze, kterou rozvinula Komise ve svém sdělení „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“ (2010) (KOM(2010)0673);

60.

má za to, že doplňkovost cílů vnější a vnitřní bezpečnosti se odráží ve skutečnosti, že:

61.

je toho názoru, že všechny výše uvedené iniciativy by proto mohly být zahájeny, jen pokud bude existovat solidní právní základ a legislativní opatření, která mohou být přijata na základě obvyklé vnitřní pravomoci EU, kdy je pravidlem kvalifikovaná většina v Radě, a spolurozhodování v Evropském parlamentu a v neposlední řadě také pod kontrolou Soudního dvora;

62.

je toho názoru, že pak bude logické, že pokud stejná hrozba vyžaduje aktivaci opatření pro vnější i vnitřní bezpečnost, měla by EU dát přednost účinnějším – a z právního hlediska solidnějším – dostupným opatřením, což jsou opatření vycházející z vnitřní pravomoci Úloha Evropského parlamentu by měla být rozhodující také pro související konkrétní strategie a opatření SZBP;

63.

připomíná Radě a místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce, že jsou povinny informovat jej o stavu vnějších vztahů, zejména o vztazích se třetími zeměmi a s mezinárodními organizacemi, s nimiž jsou dojednávány nebo uzavřeny mezinárodní dohody v zájmu Evropské unie; připomíná Radě, že nespadají-li dohody týkající se výměny důvěrných informací se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi výhradně do SZBP, musí být vyjednávány a uzavírány s vědomím a za účasti Evropského parlamentu ve smyslu čl. 218 odst. 6 SFEU; ze stejného hlediska si vyhrazuje hodnotit, zda dohoda mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě, která se týká ochrany utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie, neohrožuje výkon výsad, které jim přiznává Smlouva;

64.

vítá skutečnost, že od roku 2003 do současnosti EU uskutečnila řadu operací (24) na třech kontinentech, při nichž zasahovala různým způsobem, a naprostou převahu měly civilní mise specializované na policii, reformy v oblasti bezpečnosti a posilování právního státu; uvádí, že 16 misí z doposud 24 uskutečněných misí SBOP mělo civilní povahu;

65.

bere na vědomí, že tento trend potvrzuje třináct právě probíhajících misí a že kromě tohoto zařazení musí být mise stále častěji „multifunkční“, jako v případě mise EULEX Kosovo, která spojuje více funkcí (policii, celní orgány a soudní systém) s úkoly školení, sledování a pomoci a s výkonnými úkoly, nebo jako v případě novější mise EUTM Somálsko, jež je situována v Ugandě a je zaměřena na vojenské zaškolování bezpečnostních sil dočasné federální vlády a je příkladem zvýšeného důrazu na úkoly související s reformou bezpečnostního sektoru v oblasti vojenského řízení krizí;

66.

vítá probíhající revizi stávajících civilních koncepcí SBOP: za ústřední koncepci civilních misí vztahující se na policii, spravedlnost, civilní správu, celní správu, kontrolu hranic a další důležité oblasti pro plánovače a odborníky pracující na místě při přípravě a provádění misí, jejichž (výkonným) úkolem bude posilování anebo náhrada, bude považován právní stát; souhlasí s činností v oblasti rozvíjení koncepce justičních misí SBOP a zároveň připomíná potřebu vyhnout se zbytečnému zdvojování ve vztahu k možným programům Společenství; v této souvislosti vyzývá místopředsedkyni/vysokou představitelku, aby urychleně a podrobně informovala Evropský parlament o najímání soukromých vojenských a bezpečnostních společností v rámci misí SBOP a SZBP a specifikovala odborné požadavky a podnikové normy vyžadované smluvními stranami, použitelné předpisy a právní odpovědnost a povinnosti, mechanismy sledování, hodnocení účinnosti a příslušné náklady;

67.

rovněž uznává, že Lisabonská smlouva umožňuje rozšíření misí typu Petersberg, které se de facto používaly již při zásazích v letech předcházejících vstupu Smlouvy v platnost, a tak inovovala a poskytla posílený politicko-právní rámec odpovídající realitě;

68.

rozhodně tedy doporučuje využít nabyté zkušenosti a dát misím nový impuls (mise EUTM Somálsko byla za poslední dva roky jediným novým zásahem), neboť mise jsou zkušebním kamenem mandátu SBOP a důležitou prověrkou důvěryhodnosti Unie jako mezinárodního hráče;

69.

zdůrazňuje význam konkrétního pokroku v různých technických, právních, operativních, ale především politicko-strategických aspektech; zvláště doporučuje, aby každá mise byla začleněna do jasné politické strategie (střednědobé nebo dlouhodobé) a zdůrazňuje, že mise se nepovažují za náhradu politiky: toto spojení je zásadní pro operační úspěch zásahu, ale obecněji i pro přerušení bludného kruhu, v němž má SBOP tendenci nahrazovat SZBP se všemi nedůslednostmi, které z toho plynou, místo aby byla jejím nástrojem;

70.

s obavami zdůrazňuje, že propojení s jasnou politickou strategií bylo až dosud opomíjeno a nadále se ve většině případů opomíjí, což negativně ovlivňuje účinnost a výkonnost misí, například:

71.

vítá rozhodnutí Rady uskutečnit operaci EUFOR Libye, která by podporovala operace poskytující humanitární pomoc, pokud o ni Úřad OSN pro koordinaci humanitární činnosti (UN OCHA) požádá; vyzývá Radu, aby okamžitě poskytla humanitární podporu městu Misrata a dalším hustě osídleným oblastem, zejména pak námořní cestou; je hluboce znepokojen vzrůstajícím počtem obětí libyjského konfliktu a zprávami o tom, že Kaddáfího režim používá kazetovou munici a další zbraně proti civilnímu obyvatelstvu; vyslovuje hluboké politování nad omezením mandátu mise EUFOR pouze na humanitární zásahy, ačkoliv existoval zřejmý důvod k tomu, aby se EU ujala v Libyi řízení námořního dohledu (vynucování embarga a pomoc agentuře Frontex), humanitární pomoci a ochrany civilistů; v této souvislosti připomíná své usnesení ze dne 10. března 2011, v němž vyzývá MK/VP k přezkoumání možnosti vynutit dodržování embarga pomocí leteckých a námořních prostředků SBOP; lituje rozhodnutí několika členských států vetovat širší mandát mise EUROF Libye, ačkoliv současně provádějí podobné vlastní operace; vyzývá k zahájení plánování případné středně- až dlouhodobé operace SBOP v Libyi, která by byla zaměřena na reformu v oblasti bezpečnosti, budování institucí a správu hranic;

72.

připomíná význam koordinace na místě, k čemuž je nezbytná úloha vedoucích delegací (dnes úředníků ESVČ, nikoli již úředníků Komise) a zvláštních zástupců EU; má za to, že tato koordinace by měla probíhat na různých úrovních, zejména:

73.

doporučuje revizi aténského mechanismu, která by vedla k racionalizaci a ke zvýšení podílu společných nákladů (které se v současné době odhadují na 10 %) na spravedlivější rozložení břemene vojenských operací, během nichž účastníci misí, kteří jsou již zatíženi odpovědností v podobě rizik a nákladů, mají povinnost převzít v současné situaci další ekonomickou odpovědnost;

74.

s radostí vítá výsledek dosažený v rámci madridské dohody o zřízení ESVČ, který vedl k vytvoření konkrétních rozpočtových linií pro hlavní mise SBOP (EULEX Kosovo, EUPOL Afghánistán, EUMM Gruzie) s cílem zaručit větší transparentnost a lepší parlamentní kontrolu výdajů; zdůrazňuje potřebu vyčlenit jednu rozpočtovou linii pro misi SBOP; potvrzuje vůli spolupracovat s novým předsednictvím Politického a bezpečnostního výboru na zlepšení účinnosti společných konzultačních jednání o SZBP v souladu s prohlášením vysoké představitelky o politické odpovědnosti dojednaným v Madridu; prohlašuje, že má zájem poučit se od Kongresu USA i jiných vnitrostátních parlamentů, pokud jde o postupy a metody dohledu nad bezpečnostní a obrannou politikou;

75.

požaduje, aby byl na základě Lisabonské smlouvy zřízen fond pro zahájení předběžných činností v rámci přípravy vojenských operací, který by urychlil vyplácení finančních prostředků, a to v rámci návrhu na současnou revizi aténského mechanismu;

76.

doporučuje řešit problémy s hledáním profesionálů pro civilní mise (jako v případě EULEX Kosovo a EUPOL Afghánistán), které představují, jak je vidět, nejpoužívanější typ zásahu a mechanismů rychlého rozmístění a udržitelnosti;

77.

v rámci poskytování rovných příležitostí ženám a mužům v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a v zájmu zvýšení efektivity civilních a vojenských misí doporučuje angažovat vhodným způsobem ženský personál na všech úrovních řízení krizí; zdůrazňuje, že je nutné zařadit ženy na vyšší rozhodovací pozice, provádět pravidelné konzultace s občanskou společností, a to i s organizacemi zaměřenými na ženy, a posílit schopnost zabývat se problematikou rovnosti žen a mužů v rámci misí; vyzývá k zavedení odpovídajících postupů pro podávání stížností občanů v souvislosti s misemi SBOP, které by napomohly zejména hlášení sexuálního násilí a násilí na základě pohlaví; žádá MK/VP, aby do půlročního hodnocení misí SBOP zařadila podrobnou zprávu zabývající se otázkami žen, míru a bezpečnosti; zdůrazňuje, že je důležité, aby EU jmenovala více žen na místa policejního a vojenského personálu na misích SBOP, a jako vzor by v této souvislosti mohl sloužit ženský policejní sbor působící v mírové misi OSN v Libérii;

78.

žádá místopředsedkyni/vysokou představitelku, aby přijala odpovídající opatření k optimalizaci využívání potenciálu evropských zdrojů a kapacit pro civilní mise, a s obavami zaznamenává vysoké náklady na bezpečnostní opatření u misí EUJUST LEX Irák a EUPOL Afghánistán, která byla svěřena soukromým bezpečnostním agenturám;

79.

podporuje nezbytnost vytvoření masivnějších formálních institucionalizovaných mechanismů, jejichž pomocí by se pravidelně na základě sdílených kritérií vyhodnocoval vývoj misí na místě; má za to, že by to umožnilo hodnotit návratnost zkušeností z politicko-strategického a technického, právního a operativního hlediska a z dlouhodobého hlediska by se to mohlo stát základem pro zkvalitnění probíhajících zásahů a pro vytvoření kritérií použitelných v nově se objevujících krizích, neboť by to uvedlo do rovnováhy strategické zájmy a dostupné zdroje;

80.

potvrzuje, že multipolární rozvoj mezinárodního systému a definice strategických partnerství se musí zařadit do rámce aktivní snahy o podporu mnohostrannosti jako dimenze, která nejvíce odpovídá dodržování právního státu obecně, zvláštní povaze EU a rostoucí vzájemné závislosti, jež je charakteristická pro proces globalizace;

81.

opakuje, že EU plně respektuje ustanovení a zásady Charty OSN a uznává, že prvotní zodpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti ve světě spočívá na Radě bezpečnosti OSN;

82.

připomíná, že Lisabonská smlouva zavazuje Unii k podpoře vícestranných řešení, zejména v rámci OSN, a že mezinárodní činnost Unie se musí inspirovat Chartou OSN, mezinárodním právem a zásadami a hodnotami EU;

83.

uznává, že z právního hlediska Lisabonská smlouva překonala dřívější dichotomii mezi politikami Unie a Společenství tím, že zavedla jedinou právní subjektivitu, a tím, že posílila samostatnost právního řádu EU vůči mezinárodnímu právu, a to dokonce i v případě, že je v sázce mezinárodní bezpečnost, jak již konstatoval Soudní dvůr v judikatuře ve věci Kadi (podle níž „mezinárodní právo může prostoupit tímto právním řádem pouze za podmínek stanovených ústavními zásadami Společenství“);

84.

vyzývá členské státy, které jsou členy Rady bezpečnosti, aby hájily společné názory a zájmy EU a aby směřovaly k takové reformě OSN, která by EU jako celku zajistila vlastní stálé místo;

85.

zdůrazňuje potřebu posilovat spolupráci mezi EU a OSN v oblasti krizového řízení, zejména v počátečních stádiích krize a při obnově po konfliktu, v úzkém kontaktu s příslušnými strukturami nově zřízené ESVČ;

86.

žádá členské státy, aby učinily nezbytné kroky k zefektivnění účasti EU na zasedáních Valného shromáždění OSN;

87.

uznává, že NATO je základem kolektivní obrany členských států NATO a jde až nad jejich rámec; připomíná potřebu konstruktivní spolupráce mezi EU a NATO, zejména tam, kde obě tyto organizace vyvíjejí činnost ve stejné oblasti; očekává návrhy vysoké představitelky na základě úkolů, kterými ji ve svých závěrech pověřila Evropská rada na svém zasedání v září 2010 a které se týkají spolupráce mezi EU a NATO v oblasti krizového řízení;

88.

vítá shodu týkající se dalšího posilování strategického partnerství mezi EU a NATO obsaženou v nové strategické koncepci NATO; opětovně potvrzuje, že většina hrozeb stanovených v nové strategické koncepci se týká i EU, a zdůrazňuje význam posilování spolupráce mezi EU a NATO v oblasti krizového řízení v duchu vzájemného posilování a při respektování samostatnosti rozhodování; upozorňuje na nezbytnost vyhýbat se zbytečnému zdvojování úsilí a zdrojů a vyzývá EU a NATO, aby prohloubily svou spolupráci pomocí příslušných prostředků a v souvislosti s komplexním přístupem ke krizím tam, kde jsou na daném místě zapojeny obě organizace; naléhavě žádá NATO, aby důsledně omezila rozvoj civilních kapacit, aby nedocházelo k překrývání činností;

89.

zdůrazňuje zásadní význam afrického kontinentu pro bezpečnost Unie, pro udržení míru a předcházení konfliktům; podporuje úzkou spolupráci mezi EU a Africkou unií v rámci mírového a bezpečnostního partnerství, které souvisí se společnou strategií EU-Afrika; podporuje větší zapojení a odpovědnost Africké unie, zejména pokud jde o řízení krizí, a potvrzuje, že je nutné, aby se Komise a členské státy zapojily formou konkrétních opatření do boje proti obchodu s lehkými a malorážními zbraněmi a jejich šíření; podporuje snahu Tripolské deklarace, aby mírová a bezpečnostní struktura v Africe byla plně funkční;

90.

doporučuje rozvíjet především schopnost Afriky zajistit „včasné varování“ a prevenci konfliktů, posilovat zprostředkovací schopnosti „rady moudrých“, studovat možnosti, jak uplatňovat doporučení Prodiho zprávy o financování afrických mírových operací; naléhavě vyzývá k udržování vztahů na základě spolupráce a k posilování kapacit afrických subregionálních organizací;

91.

připomíná, že kromě spolupráce s dalšími mezinárodními organizacemi, jako je OSN, NATO a AU, je třeba v rámci SBOP posilovat i spolupráci s jednotlivými třetími zeměmi. Zkušenosti ukazují, že třetí země mohou vnést do misí SBOP důležité materiální hodnoty, lidské zdroje a zkušenosti, jako například v misích EUFOR Čad/Středoafrická republika, kde Rusko poskytlo velmi potřebné vrtulníky, a EUFOR Althea, kde země jako Turecko a Maroko zásadně přispěly početnými jednotkami. Zapojení třetích zemí může navíc posílit legitimitu operací SBOP a napomoci zahájení širšího mírového dialogu s důležitými partner při zachování závazku podporovat dodržování lidských práv a právního státu;

92.

takový dialog by se měl zaměřit na posuzování hrozeb, (v případě potřeby) zahrnovat účast třetích zemí na cvičeních a školících činnostech EU a vést k užšímu vzájemnému příhraničnímu zapojení. Aby se zjednodušila spolupráce se třetími zeměmi a nedocházelo k prodlevám, které může způsobit jednání o každém konkrétním příspěvku, bylo by potřeba řešit procedurální překážky. Za tím účelem by měly být s některými třetími zeměmi uzavřeny rámcové dohody a stanoveny standardní postupy, aby bylo jejich přispění k misím jednodušší.

93.

zdůrazňuje, že je důležité spolupracovat na SBOP se sousedními zeměmi EU a že tato spolupráce by měla být regionálně vyvážená, měla by přinášet širokou škálu možností, které by urychlily reformy v oblasti bezpečnosti v partnerských státech, a kromě vytvoření civilních a vojenských kapacit umožňujících účast východních a jižních partnerů EU na misích SBOP by významně podpořila řízení regionální bezpečnosti;

94.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Evropské radě, místopředsedkyni/vysoké představitelce, Radě, Komisi, parlamentům členských států, parlamentnímu shromáždění NATO a generálním tajemníkům OSN a NATO.