(1)

Podle směrnice Rady 2006/112/ES (3) mohou členské státy nadále uplatňovat své zvláštní režimy pro malé podniky v souladu se společnými ustanoveními a za účelem užší harmonizace. Tato ustanovení jsou však zastaralá a nesnižují malým podnikům zátěž spojenou s dodržováním předpisů, jelikož byla navržena pro společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) založený na zdanění ve členském státě původu.

(2)

Ve svém akčním plánu v oblasti DPH oznámila Komise komplexní balíček zjednodušujících opatření určených malým podnikům, která mají snížit jejich administrativní zátěž a přispět k vytvoření fiskálního prostředí usnadňujícího jejich růst a rozvoj přeshraničního obchodu. Balíček zjednodušujících opatření spočívá v přezkumu zvláštního režimu pro malé podniky popsaném ve sdělení o opatřeních v návaznosti na akční plán v oblasti DPH. Přezkum zvláštního režimu pro malé podniky je proto významnou součástí balíčku reforem stanoveného v akčním plánu v oblasti DPH.

(3)

V zájmu vyřešení problému neúměrné zátěže spojené s dodržováním předpisů, jíž osvobozené malé podniky čelí, by tyto podniky měly mít rovněž k dispozici určitá zjednodušující opatření.

(4)

V současné době umožňuje zvláštní režim pro malé podniky osvobodit jen podniky usazené v členském státě, v němž je daň splatná. To má negativní dopad na konkurenceschopnost podniků působících na vnitřním trhu, které v daném členském státě usazeny nejsou. Za účelem řešení tohoto problému a zabránění dalšímu narušování by měly mít možnost využívat osvobození i malé podniky usazené v jiném členském státě, než je stát, v němž je daň splatná.

(5)

Podléhá-li osoba povinná k dani ve svém členském státě usazení běžnému režimu DPH, ale v jiném členském státě využívá osvobození od daně pro malé podniky, odpočet daně na vstupu by měl zohledňovat souvislost se zdaněnými dodáními a poskytnutími uskutečněnými osobou povinnou k dani. Proto pokud si tyto osoby povinné k dani pořizují vstupy, které souvisí s osvobozenými dodáními a poskytnutími v jiných členských státech, nemělo by být možné uplatnit odpočet daně na vstupu.

(6)

Malé podniky mohou využívat osvobození jen tehdy, nedosahuje-li jejich roční obrat prahové hodnoty platné ve členském státě, v němž je daň splatná. Při nastavování prahové hodnoty by se členské státy měly řídit pravidly ohledně prahových hodnot stanovenými ve směrnici 2006/112/ES. Tato pravidla, z nichž většina byla zavedena v roce 1977, však již nejsou vyhovující.

(7)

Za účelem zjednodušení bylo řadě členských států povoleno dočasně uplatňovat prahovou hodnotu vyšší, než jaká je povolena podle směrnice 2006/112/ES. Protože není vhodné nadále upravovat obecná pravidla prostřednictvím opatření přijímaných jako výjimky, měla by se pravidla ohledně prahových hodnot aktualizovat.

(8)

Členské státy by měly mít možnost nastavit vnitrostátní prahovou hodnotu pro osvobození na úrovni, která nejlépe vyhovuje jejich hospodářským a politickým podmínkám, přičemž tato směrnice stanoví horní hranici této prahové hodnoty. V tomto ohledu je třeba vyjasnit, že uplatňují-li členské státy pro různá podnikatelská odvětví odlišné prahové hodnoty, je nutné zakládat je na objektivních kritériích. Je-li osoba povinná k dani oprávněna využívat více než jedné odvětvové prahové hodnoty, měly by členské státy zajistit, že daná osoba povinná k dani může uplatňovat pouze jednu z těchto prahových hodnot. Měly by rovněž zajistit, že tyto prahové hodnoty nebudou rozlišovat mezi usazenými a neusazenými osobami povinnými k dani.

(9)

Prahová hodnota ročního obratu, která je podle zvláštního režimu stanoveného touto směrnicí základem pro osvobození, je dána prostým součtem hodnoty těch dodání zboží a poskytnutí služeb, které malý podnik uskutečnil v členském státě, kde je osvobozen. K narušení hospodářské soutěže by mohlo docházet, pokud by podnik, který v tomto členském státě není usazen, mohl tohoto osvobození využívat bez ohledu na obrat, který vytvořil v jiných členských státech. V zájmu omezení takových narušení hospodářské soutěže a ochrany daňových příjmů by měly mít nárok na osvobození v členském státě, v němž nejsou usazeny, jen podniky, jejichž roční obrat nedosahuje určité prahové hodnoty v celé Unii. Podniky, jejichž obrat v členském státě, v němž jsou usazeny, je pod vnitrostátní prahovou hodnotou, by měly mít možnost nadále v tomto členském státě uskutečňovat osvobozená dodání a poskytnutí bez ohledu na obrat, který vytvářejí v jiných členských státech, a to i pokud jejich celkový obrat přesahuje unijní prahovou hodnotu.

(10)

Aby bylo možné uplatňování osvobození účinně kontrolovat a aby bylo zajištěno, že členské státy mají přístup k nezbytným informacím, by osoba povinná k dani, která chce využívat osvobození v členském státě, ve kterém není usazena, měla mít povinnost tuto skutečnost předem oznámit členskému státu, ve kterém usazena je. Z důvodu zjednodušení a snížení nákladů na dodržování právních předpisů by taková osoba povinná k dani měla být identifikována pomocí osobního čísla pouze v členském státě usazení. Tímto číslem může být, avšak nikoli nezbytně, osobní identifikační číslo pro DPH.

(11)

Za účelem zajištění řádného fungování a sledování osvobození a včasného předávání informací by měly být jasně stanoveny oznamovací povinnosti osob povinných k dani, které využívají osvobození v členském státě, v němž nejsou usazeny. Díky tomu by mělo být možné osoby povinné k dani, které daňové předpisy dodržují, zprostit těchto povinností a povinnosti registrace v jiných členských státech než v členském státě usazení. Členské státy by však měly mít možnost požadovat, aby tyto neusazené osoby povinné k dani v případě, že nedodržují oznamovací povinnosti, jež byly specificky pro ně stanoveny, musely splňovat obecné povinnosti v oblasti registrace k DPH a oznamovací povinnosti stanovené ve vnitrostátních právních předpisech v oblasti DPH.

(12)

Aby se zabránilo nekonzistentnosti při výpočtu ročního obratu v členském státě, který slouží jako východisko pro uplatnění osvobození, a ročního obratu v Unii, mělo by být upřesněno, které složky obratu se mají zohledňovat.

(13)

Aby se zabránilo obcházení pravidel týkajících se osvobození pro malé podniky a zachoval se účel tohoto osvobození, neměla by osoba povinná k dani bez ohledu na to, zda v členském státě přiznávajícím osvobození je či není usazena, mít možnost tohoto osvobození využívat, pokud v předchozím kalendářním roce překročila vnitrostátní prahovou hodnotu stanovenou v daném členském státě. Ze stejných důvodů by osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě přiznávajícím osvobození, neměla mít možnost osvobození využívat, pokud v předchozím kalendářním roce překročila prahovou hodnotu pro roční obrat v Unii.

(14)

Aby se zajistil postupný přechod malých podniků od osvobození ke zdanění, mělo by být osobám povinným k dani umožněno využívat osvobození pro malé podniky po omezenou dobu i nadále, pokud jejich obrat nepřekročí vnitrostátní prahovou hodnotu pro osvobození o více než stanovený procentní podíl této prahové hodnoty. Jelikož se úroveň uplatňovaných prahových hodnot může v jednotlivých členských státech lišit, měly by mít členské státy možnost zvolit si jeden ze dvou navržených procentních podílů, pokud uplatnění tohoto procentního podílu nepovede k tomu, že by obrat osvobozené osoby povinné k dani překročil určitou pevně stanovenou částku. Dojde-li v průběhu kalendářního roku k překročení prahové hodnoty pro roční obrat v Unii, je nezbytné toto osvobození, s ohledem na funkci prahové hodnoty coby ochrany daňových příjmů, od daného okamžiku přestat uplatňovat.

(15)

Pokud se osvobození uplatňuje, měly by malé podniky využívající tohoto osvobození v členském státě usazení mít v určité lhůtě přinejmenším přístup k registraci k DPH. Ve zvláštních případech, kdy jsou k zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem nutné hloubkové kontroly, by členské státy měly mít možnost tuto lhůtu prodloužit.

(16)

Malé podniky využívající osvobození v členském státě usazení by měly mít alespoň přístup ke zjednodušeným oznamovacím povinnostem.

(17)

Kromě přiznání osvobození od daně umožňují zvláštní režimy také odstupňované daňové úlevy. Odstupňované daňové úlevy jsou zdrojem komplikací a ke snižování zátěže malých podniků spojené s dodržováním předpisů přispívají jen málo. Proto by toto opatření mělo být odstraněno.

(18)

Členské státy by měly mít možnost přiznat osobám povinným k dani právo volby mezi obecným režimem DPH a zvláštním režimem pro malé podniky. Pokud osoba povinná k dani tohoto práva využije, je vhodné ponechat stanovení podrobných pravidel a podmínek pro uplatnění této volby na členských státech.

(19)

Tato směrnice by neměla ukládat nové registrační a oznamovací povinnosti pro malé podniky, které budou osvobození využívat pouze v členském státě usazení.

(20)

Jelikož cíle této směrnice, totiž snížení zátěže, s níž se potýkají malé podniky v souvislosti s dodržováním předpisů, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(21)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (4) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(22)

K zajištění toho, aby zjednodušující opatření stanovená ve směrnici 2006/112/ES, pokud jde o zvláštní režim pro malé podniky, bylo možné řádně sledovat, je nezbytné změnit nařízení Rady (EU) č. 904/2010 (5) tak, aby relevantní příslušné orgány členských států měly automatizovaný přístup k údajům shromážděným od osob povinných k dani využívajících osvobození od DPH pro malé podniky.

(23)

S cílem poskytnout malým podnikům snadný přístup k ustanovením týkajícím se zvláštního režimu pro malé podniky v každém členském státě by tato ustanovení měla být zveřejněna na internetových stránkách Komise.

(24)

Výbor regionů vydal své stanovisko dne 10. října 2018 (6).

(25)

Směrnice 2006/112/ES a nařízení (EU) č. 904/2010 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

1)

V čl. 2 odst. 1 písm. b) se bod i) nahrazuje tímto:

2)

Článek 139 se mění takto:

3)

Článek 167a se mění takto:

4)

V článku 169 se písmeno a) nahrazuje tímto:

5)

V čl. 220a odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

6)

V článku 270 se písmeno a) nahrazuje tímto:

7)

V čl. 272 odst. 1 se zrušuje písmeno d).

8)

V hlavě XII kapitole 1 se vkládá nový oddíl, který zní:

„ Oddíl – 1

Definice

9)

V hlavě XII kapitole 1 se název oddílu 2 nahrazuje tímto:

„Osvobození od daně“.

10)

Článek 282 se nahrazuje tímto:

11)

V čl. 283 odst. 1 se zrušuje písmeno c).

12)

Článek 284 se nahrazuje tímto:

13)

Vkládají se nové články, které znějí:

14)

Články 285, 286, a 287 se zrušují.

15)

Článek 288 se nahrazuje tímto:

16)

Vkládá se nový článek, který zní:

17)

V článku 290 se druhá věta nahrazuje tímto:

„Členské státy mohou stanovit podrobná pravidla a podmínky pro uplatňování tohoto rozhodnutí.“

18)

Články 291 a 292 se zrušují.

19)

V hlavě XII kapitole 1 se vkládá nový oddíl, který zní:

„ Oddíl 2a

Zjednodušení povinností pro osvobozené malé podniky

20)

V hlavě XII kapitole 1 se oddíl 3 zrušuje.

21)

V článku 314 se písmeno c) nahrazuje tímto:

22)

V článku 334 se písmeno c) nahrazuje tímto:

1)

Článek 17 se mění takto:

2)

V článku 21 se vkládá nový odstavec, který zní:

3)

V článku 31 se vkládá nový odstavec, který zní:

4)

V článku 32 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

5)

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„ KAPITOLA Xa

USTANOVENÍ O ZVLÁŠTNÍM REŽIMU PODLE HLAVY XII KAPITOLY 1 SMĚRNICE 2006/112/ES