(1)

Občanství Unie přiznává každému občanu Unie právo volného pohybu.

(2)

Podle čl. 21 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) má každý občan Unie právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení. Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES se toto právo provádí (1). Článek 45 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) rovněž stanoví volný pohyb a pobyt. Vzhledem k tomu, že se ukazuje, že k dosažení cíle stanoveného v článku 21 Smlouvy o fungování EU je nezbytná činnost Unie, a Smlouvy jinak pro takovou činnost nestanoví nezbytné pravomoci, může Rada přijmout ustanovení s cílem usnadnit výkon práva volného pohybu a pobytu.

(3)

Podle čl. 168 odst. 1 Smlouvy o fungování EU má být při vymezení a provádění všech politik a činností Unie zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví.

(4)

Dne 30. ledna 2020 vyhlásil generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu z důvodu globální nákazy novým koronavirem, který způsobuje onemocnění koronavirem 2019 (COVID-19). Dne 11. března 2020 dospěla WHO k závěru, že COVID-19 lze označit za pandemii.

(5)

S cílem omezit šíření viru přijaly členské státy různá opatření, z nichž některá měla dopad na právo občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, například omezení vstupu nebo požadavky na to, aby přeshraniční cestující podstoupili karanténu.

(6)

Dne 13. února 2020 přijala Rada závěry o nákaze COVID-19 (2), ve kterých naléhavě žádá členské státy, aby společně a ve spolupráci s Komisí přiměřeným a vhodným způsobem rozvinuly úzkou a intenzivní koordinaci mezi členskými státy s cílem zajistit účinnost všech opatření, případně včetně opatření týkajících se cestování, při zachování volného pohybu uvnitř EU a zajistit optimální ochranu veřejného zdraví.

(7)

Dne 10. března 2020 hlavy států nebo předsedové vlád Evropské unie zdůraznili potřebu společného evropského přístupu k onemocnění COVID-19.

(8)

Od března 2020 přijala Komise řadu pokynů a sdělení s cílem podpořit koordinační úsilí členských států a zachovat volný pohyb uvnitř Unie během pandemie COVID-19 (3).

(9)

Jelikož pandemie COVID-19 vyvolala bezprecedentní zdravotní krizi, stala se ochrana veřejného zdraví pro Unii i členské státy nejvyšší prioritou. Členské státy mohou z důvodu ochrany veřejného zdraví přijmout opatření, která omezují volný pohyb osob v Unii. Podle čl. 168 odst. 7 Smlouvy o fungování EU odpovídají za stanovení vnitrostátních zdravotních politik, včetně organizace zdravotnictví a poskytování zdravotní péče, členské státy, a proto se tyto politiky mohou v jednotlivých členských státech lišit. Třebaže členské státy mají pravomoc rozhodovat o nejvhodnějších opatřeních na ochranu veřejného zdraví, mimo jiné například o požadavcích na karanténu nebo testování, měla by být zajištěna koordinace těchto opatření, a to s cílem zachovat možnost výkonu práva volného pohybu a bojovat proti takto vážné přeshraniční zdravotní hrozbě, jako je COVID-19.

(10)

Při přijímání a uplatňování omezení volného pohybu by členské státy měly dodržovat zásady práva EU, zejména zásadu proporcionality a zákazu diskriminace. Cílem tohoto doporučení je usnadnit uplatňování těchto zásad na výjimečnou situaci způsobenou pandemií COVID-19 koordinovaným způsobem. Mechanismy zavedené tímto doporučením by tudíž měly být přísně omezeny co do rozsahu a času na omezení přijatá v reakci na tuto pandemii.

(11)

Jednostranná opatření v této oblasti mohou způsobit značná narušení, neboť podniky a občané se musí vyrovnat s celou řadou rozdílných a rychle se měnících opatření. To je zvláště škodlivé v situaci, kdy již bylo evropské hospodářství virem výrazně postiženo.

(12)

Cílem tohoto doporučení je zajistit větší koordinaci mezi členskými státy zvažujícími přijetí opatření omezujících volný pohyb z důvodu veřejného zdraví. Aby omezení nepřekračovala rámec toho, co je nezbytně nutné, měly by členské státy nediskriminačním způsobem a v maximální možné míře uplatňovat tato omezení spíš na osoby přijíždějící z konkrétních oblastí nebo regionů, které jsou zvlášť postiženy, než na celé území členského státu.

(13)

Koordinovaný přístup členských států vyžaduje společné úsilí v oblasti těchto klíčových bodů: uplatňování společných kritérií a prahových hodnot při rozhodování o tom, zda omezení volného pohybu zavést, mapování rizika přenosu onemocnění COVID-19 na základě dohodnutého barevného kódu a koordinovaný přístup, pokud jde o (případná) opatření, která se mohou odpovídajícím způsobem uplatnit na osoby pohybující se mezi oblastmi, v závislosti na úrovni rizika přenosu v uvedených oblastech.

(14)

Kritéria a prahové hodnoty nastíněné v tomto doporučení se zakládají na údajích poskytnutých členskými státy. Komplexní soubor údajů a mapy uvádějící status společných kritérií pro regiony EU by měly být Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí zveřejněny a každý týden aktualizovány za použití údajů poskytovaných členskými státy.

(15)

S ohledem na vyvíjející se epidemiologickou situaci by Komise za podpory Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí měla pravidelně posuzovat kritéria, potřeby v oblasti údajů a prahové hodnoty nastíněné v tomto doporučení, včetně toho, zda by se měla zvážit další kritéria nebo zda by se měly upravit prahové hodnoty, a svá zjištění by Komise měla případně spolu s návrhem na změnu doporučení předávat Radě ke zvážení.

(16)

Toto doporučení by nemělo být chápáno tak, že usnadňuje nebo podporuje přijímání omezení volného pohybu zavedených v reakci na pandemii, ale jeho cílem je spíše zajistit koordinovaný přístup v případě, že by se členský stát rozhodl taková omezení zavést. Za rozhodnutí, zda omezení volného pohybu zavést, jsou i nadále odpovědné členské státy, které musí dodržovat požadavky práva Unie. Stejně tak si členské státy ponechávají flexibilitu omezení nezavádět, ani když jsou kritéria a prahové hodnoty uvedené v tomto doporučení splněny.

(17)

O omezeních volného pohybu by se mělo uvažovat pouze tehdy, když mají členské státy dostatečné důkazy k odůvodnění těchto omezení z hlediska jejich přínosu pro veřejné zdraví a mají opodstatněné důvody se domnívat, že by daná omezení byla účinná.

(18)

Aby se omezilo narušení vnitřního trhu a rodinného života během pandemie, nemělo by se podstoupení karantény vyžadovat v případě cestujících s nezbytnou funkcí či potřebou, jako jsou pracovníci nebo osoby samostatně výdělečně činné vykonávající kritická povolání, příhraniční pracovníci, pracovníci v dopravě nebo poskytovatelé dopravních služeb, námořníci a osoby cestující z naléhavého obchodního nebo rodinného důvodu, včetně členů přeshraničních rodin cestujících pravidelně.

(19)

Jasné, včasné a komplexní informování ostatních členských států a široké veřejnosti má zásadní význam pro snížení dopadů veškerých zavedených omezení volného pohybu a zajišťuje předvídatelnost, právní jistotu a dodržování ze strany občanů,