(1)

Občanství Unie přiznává každému občanu Unie právo volného pohybu.

(2)

Podle čl. 21 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) má každý občan Unie právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení. Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES se toto právo provádí (1). Článek 45 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) rovněž stanoví volný pohyb a pobyt. Vzhledem k tomu, že se ukazuje, že k dosažení cíle stanoveného v článku 21 Smlouvy o fungování EU je nezbytná činnost Unie, a Smlouvy jinak pro takovou činnost nestanoví nezbytné pravomoci, může Rada přijmout ustanovení s cílem usnadnit výkon práva volného pohybu a pobytu.

(3)

Podle čl. 168 odst. 1 Smlouvy o fungování EU má být při vymezení a provádění všech politik a činností Unie zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví.

(4)

Dne 30. ledna 2020 vyhlásil generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu z důvodu globální nákazy novým koronavirem, který způsobuje onemocnění koronavirem 2019 (COVID-19). Dne 11. března 2020 dospěla WHO k závěru, že COVID-19 lze označit za pandemii.

(5)

S cílem omezit šíření viru přijaly členské státy různá opatření, z nichž některá měla dopad na právo občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, například omezení vstupu nebo požadavky na to, aby přeshraniční cestující podstoupili karanténu.

(6)

Dne 13. února 2020 přijala Rada závěry o nákaze COVID-19 (2), ve kterých naléhavě žádá členské státy, aby společně a ve spolupráci s Komisí přiměřeným a vhodným způsobem rozvinuly úzkou a intenzivní koordinaci mezi členskými státy s cílem zajistit účinnost všech opatření, případně včetně opatření týkajících se cestování, při zachování volného pohybu uvnitř EU a zajistit optimální ochranu veřejného zdraví.

(7)

Dne 10. března 2020 hlavy států nebo předsedové vlád Evropské unie zdůraznili potřebu společného evropského přístupu k onemocnění COVID-19.

(8)

Od března 2020 přijala Komise řadu pokynů a sdělení s cílem podpořit koordinační úsilí členských států a zachovat volný pohyb uvnitř Unie během pandemie COVID-19 (3).

(9)

Jelikož pandemie COVID-19 vyvolala bezprecedentní zdravotní krizi, stala se ochrana veřejného zdraví pro Unii i členské státy nejvyšší prioritou. Členské státy mohou z důvodu ochrany veřejného zdraví přijmout opatření, která omezují volný pohyb osob v Unii. Podle čl. 168 odst. 7 Smlouvy o fungování EU odpovídají za stanovení vnitrostátních zdravotních politik, včetně organizace zdravotnictví a poskytování zdravotní péče, členské státy, a proto se tyto politiky mohou v jednotlivých členských státech lišit. Třebaže členské státy mají pravomoc rozhodovat o nejvhodnějších opatřeních na ochranu veřejného zdraví, mimo jiné například o požadavcích na karanténu nebo testování, měla by být zajištěna koordinace těchto opatření, a to s cílem zachovat možnost výkonu práva volného pohybu a bojovat proti takto vážné přeshraniční zdravotní hrozbě, jako je COVID-19.

(10)

Při přijímání a uplatňování omezení volného pohybu by členské státy měly dodržovat zásady práva EU, zejména zásadu proporcionality a zákazu diskriminace. Cílem tohoto doporučení je usnadnit uplatňování těchto zásad na výjimečnou situaci způsobenou pandemií COVID-19 koordinovaným způsobem. Mechanismy zavedené tímto doporučením by tudíž měly být přísně omezeny co do rozsahu a času na omezení přijatá v reakci na tuto pandemii.

(11)

Jednostranná opatření v této oblasti mohou způsobit značná narušení, neboť podniky a občané se musí vyrovnat s celou řadou rozdílných a rychle se měnících opatření. To je zvláště škodlivé v situaci, kdy již bylo evropské hospodářství virem výrazně postiženo.

(12)

Cílem tohoto doporučení je zajistit větší koordinaci mezi členskými státy zvažujícími přijetí opatření omezujících volný pohyb z důvodu veřejného zdraví. Aby omezení nepřekračovala rámec toho, co je nezbytně nutné, měly by členské státy nediskriminačním způsobem a v maximální možné míře uplatňovat tato omezení spíš na osoby přijíždějící z konkrétních oblastí nebo regionů, které jsou zvlášť postiženy, než na celé území členského státu.

(13)

Koordinovaný přístup členských států vyžaduje společné úsilí v oblasti těchto klíčových bodů: uplatňování společných kritérií a prahových hodnot při rozhodování o tom, zda omezení volného pohybu zavést, mapování rizika přenosu onemocnění COVID-19 na základě dohodnutého barevného kódu a koordinovaný přístup, pokud jde o (případná) opatření, která se mohou odpovídajícím způsobem uplatnit na osoby pohybující se mezi oblastmi, v závislosti na úrovni rizika přenosu v uvedených oblastech.

(14)

Kritéria a prahové hodnoty nastíněné v tomto doporučení se zakládají na údajích poskytnutých členskými státy. Komplexní soubor údajů a mapy uvádějící status společných kritérií pro regiony EU by měly být Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí zveřejněny a každý týden aktualizovány za použití údajů poskytovaných členskými státy.

(15)

S ohledem na vyvíjející se epidemiologickou situaci by Komise za podpory Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí měla pravidelně posuzovat kritéria, potřeby v oblasti údajů a prahové hodnoty nastíněné v tomto doporučení, včetně toho, zda by se měla zvážit další kritéria nebo zda by se měly upravit prahové hodnoty, a svá zjištění by Komise měla případně spolu s návrhem na změnu doporučení předávat Radě ke zvážení.

(16)

Toto doporučení by nemělo být chápáno tak, že usnadňuje nebo podporuje přijímání omezení volného pohybu zavedených v reakci na pandemii, ale jeho cílem je spíše zajistit koordinovaný přístup v případě, že by se členský stát rozhodl taková omezení zavést. Za rozhodnutí, zda omezení volného pohybu zavést, jsou i nadále odpovědné členské státy, které musí dodržovat požadavky práva Unie. Stejně tak si členské státy ponechávají flexibilitu omezení nezavádět, ani když jsou kritéria a prahové hodnoty uvedené v tomto doporučení splněny.

(17)

O omezeních volného pohybu by se mělo uvažovat pouze tehdy, když mají členské státy dostatečné důkazy k odůvodnění těchto omezení z hlediska jejich přínosu pro veřejné zdraví a mají opodstatněné důvody se domnívat, že by daná omezení byla účinná.

(18)

Aby se omezilo narušení vnitřního trhu a rodinného života během pandemie, nemělo by se podstoupení karantény vyžadovat v případě cestujících s nezbytnou funkcí či potřebou, jako jsou pracovníci nebo osoby samostatně výdělečně činné vykonávající kritická povolání, příhraniční pracovníci, pracovníci v dopravě nebo poskytovatelé dopravních služeb, námořníci a osoby cestující z naléhavého obchodního nebo rodinného důvodu, včetně členů přeshraničních rodin cestujících pravidelně.

(19)

Jasné, včasné a komplexní informování ostatních členských států a široké veřejnosti má zásadní význam pro snížení dopadů veškerých zavedených omezení volného pohybu a zajišťuje předvídatelnost, právní jistotu a dodržování ze strany občanů,

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

Členské státy by rovněž měly poskytovat tyto údaje na regionální úrovni, aby se zajistilo, že případná opatření bude možné zaměřit na ty regiony, kde jsou nezbytně nutná.

Členské státy by si měly vyměňovat informace o veškerých strategiích testování, které uplatňují.

10.

Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí by mělo rovněž zveřejňovat samostatné mapy pro jednotlivé klíčové ukazatele, které jsou zohledňovány v souhrnné mapě, tj. čtrnáctidenní míru hlášení u jednotlivých regionů, jakož i míru testování a míru pozitivity testů na celostátní úrovni během posledního týdne. Jakmile budou k dispozici údaje na regionální úrovni, všechny mapy by měly vycházet z těchto údajů.

11.

12.

13.

14.

K informování ostatních členských států a Komise by členské státy měly využívat zavedené komunikační sítě, mimo jiné síť integrované politické reakce na krize (IPCR). Kontaktní místa IPCR by měla zajistit, aby byly informace neprodleně předány jejich příslušným orgánům.

15.

Omezení volného pohybu by měla být zrušena tehdy, když je oblast znovu klasifikována jako „zelená“ podle bodu 10, pokud od jejich zavedení uplynulo alespoň 14 dní.

16.

17.

Členské státy, které považují za nutné zavést omezení volného pohybu na základě svých vlastních rozhodovacích procesů, by mohly vyžadovat, aby osoby cestující z oblasti klasifikované jinak než jako „zelená“ podle bodu 10

Členské státy mohou dát cestujícím možnost nahradit test uvedený v písmenu b) testem na infekci COVID-19 provedeným před příjezdem.

Členské státy by měly zvýšit úsilí o koordinaci ohledně délky karantény / domácí izolace a náhradních možností. Kdykoli je to možné a v souladu se strategiemi, o nichž rozhodují členské státy, měl by být podporován vývoj testování.

18.

19.

20.

21.

22.

23.

24.

25.

Tyto informace by měly být rovněž zpřístupněny na internetové platformě „Re-open EU“, která by měla obsahovat křížový odkaz na mapu pravidelně zveřejňovanou Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí podle bodů 10 a 11.

Je třeba jasně popsat podstatu opatření, jejich zeměpisnou působnost a kategorie osob, na něž se vztahují.

26.