31.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/1

(1)

Nákazy zvířat a opatření nutná k jejich tlumení mohou mít zničující dopad na jednotlivá zvířata, populace zvířat, chovatele i celou ekonomiku.

(2)

Jak ukázaly nedávné zkušenosti, nákazy zvířat mohou mít rovněž významný dopad na veřejné zdraví a bezpečnost potravin.

(3)

Kromě toho lze pozorovat nepříznivé interaktivní účinky týkající se biologické rozmanitosti, změny klimatu a dalších environmentálních aspektů. Změna klimatu může mít vliv na výskyt nových nákaz, rozšíření stávajících nákaz a zeměpisné rozložení původců nákaz a vektorů, včetně těch, které ovlivňují volně žijící živočichy.

(4)

Aby se zajistila vysoká úroveň zdraví zvířat a veřejného zdraví v Unii a racionální rozvoj zemědělství a akvakultury a zvýšila se produktivita, měla by být stanovena veterinární pravidla na úrovni Unie. Tato pravidla jsou nezbytná mimo jiné pro dotvoření vnitřního trhu a pro zabránění šíření infekčních nemocí. Tyto předpisy by měly také co možná nejvíce zajišťovat zachování stávajícího nákazového statusu v Unii a podporu dalšího zlepšování tohoto stavu.

(5)

Stávající veterinární právní předpisy Unie jsou tvořeny řadou propojených a vzájemně souvisejících základních aktů, které stanoví veterinární pravidla pro obchod v rámci Unie, vstup zvířat a produktů do Unie, eradikaci nákaz, veterinární kontroly, hlášení nákaz a finanční podporu u různých živočišných druhů, avšak chybí zastřešující právní rámec, který by stanovil harmonizované zásady v celém odvětví.

(6)

Finanční pravidla týkající se podpory cílů v oblasti zdraví zvířat jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 652/2014 (3) a nejsou součástí tohoto nařízení. Dále by za účelem regulace úředních kontrol v oblasti zdraví zvířat měla být použita pravidla upravující úřední kontroly opatření v oblasti zdraví zvířat stanovená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 (4) a ve směrnicích Rady 89/662/EHS (5), 90/425/EHS (6), 91/496/EHS (7) a 97/78/ES (8).

(7)

Toto nařízení neupravuje dobré životní podmínky zvířat. Zdraví zvířat a jejich dobré životní podmínky však spolu souvisejí: lepší zdraví zvířat podporuje jejich lepší životní podmínky a naopak. Při provádění opatření k prevenci a tlumení nákaz v souladu s tímto nařízením by měl být zohledněn vliv těchto opatření na dobré životní podmínky zvířat ve smyslu článku 13 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), aby byla dotčená zvířata ušetřena veškeré zbytečné bolesti, strachu nebo utrpení. Právní předpisy upravující oblast dobrých životních podmínek zvířat, jako například nařízení Rady (ES) č. 1/2005 (9) a (ES) č. 1099/2009 (10), by se nezbytně měly i nadále uplatňovat a náležitě provádět. Pravidla stanovená tímto nařízením by neměla vést k zdvojování nebo překrývání se zmíněnými právními předpisy.

(8)

Podle sdělení Komise z dne 19. září 2007 o nové strategii Evropské unie v oblasti zdraví zvířat (2007–2013), jež navrhuje zásadu „prevence je lepší než léčba“, je cílem podporovat zdraví zvířat kladením většího důrazu na preventivní opatření, dozor nad nákazami, tlumení nákaz a výzkum v zájmu snížení výskytu nákaz zvířat a minimalizace následků v případě vzniku ohniska. Navrhuje se přijetí „jednotného a zjednodušeného právního rámce pro zdraví zvířat“ s cílem dosáhnout sblížení s mezinárodními normami při zajištění pevného odhodlání dostát vysokým standardům zdraví zvířat.

(9)

Cílem tohoto nařízení je provádět závazky a vize uvedené ve strategii v oblasti zdraví zvířat, včetně zásady „jednoho zdraví“, a upevnit právní rámec pro společnou politiku Unie v oblasti zdraví zvířat, a to prostřednictvím jednotného, zjednodušeného a flexibilního právního rámce pro zdraví zvířat.

(10)

Zvířata mohou být postižena širokou škálou infekčních nebo neinfekčních nemocí. Mnohé nemoci jsou léčitelné či mají vliv pouze na dané zvíře nebo se nepřenášejí na jiná zvířata ani na člověka. Na druhé straně mohou mít infekční nemoci širší dopad na zdraví zvířat nebo na veřejné zdraví s účinky na úrovni populace. Veterinární pravidla stanovená tímto nařízením by měla být omezena pouze na tyto infekční nemoci.

(11)

Při stanovení těchto veterinárních pravidel je nezbytné zohlednit souvislost mezi zdravím zvířat a veřejným zdravím, životním prostředím, bezpečností potravin a krmiv, dobrými životními podmínkami zvířat, zajišťováním potravin, hospodářskými, společenskými a kulturními aspekty.

(12)

Dohoda o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření, jejíž smluvní stranou je Unie, upravuje používání opatření nezbytných pro ochranu lidí, zvířat nebo rostlin nebo jejich zdraví tak, aby nedocházelo k svévolné nebo neoprávněné diskriminaci mezi členy Světové obchodní organizace (WTO). Existují-li mezinárodní normy, musejí být využívány jako základ pro opatření Unie. Nicméně strany uvedené dohody mají právo stanovit vlastní příslušné normy pod podmínkou, že tyto normy jsou založeny na vědeckých důkazech.

(13)

Pokud jde o zdraví zvířat, Dohoda o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření odkazuje na normy Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE) týkající se veterinárních podmínek pro mezinárodní obchod. Aby se snížilo riziko narušení obchodu, měla by opatření Unie týkající se zdraví zvířat usilovat o odpovídající úroveň sblížení s normami OIE.

(14)

Za zvláštních okolností, kdy existuje významné riziko pro veřejné zdraví nebo zdraví zvířat, ale z vědeckého hlediska přetrvává nejistota, umožňuje čl. 5 odst. 7 Dohody o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření, který byl vyložen pro Unii ve sdělení Komise ze dne 2. února 2000 o zásadě předběžné opatrnosti, každému členu této dohody přijmout prozatímní opatření na základě dostupných relevantních informací. Za takových okolností se vyžaduje, aby dotyčný člen získal dodatečné informace nezbytné pro objektivnější vyhodnocení rizik a odpovídající přezkum opatření v přiměřené lhůtě.

(15)

Posouzení rizik, na jehož základě jsou přijímána opatření v rámci tohoto nařízení, by mělo být založeno na dostupných vědeckých důkazech a mělo by se provádět nezávislým, objektivním a transparentním způsobem. Rovněž by měla být náležitě zohledněna stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), zřízeného čl. 22 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (11).

(16)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 (12) stanoví hygienická a veterinární pravidla pro některé vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty s cílem zabraňovat rizikům pro zdraví lidí a zvířat, která v souvislosti s těmito produkty vznikají, a snižovat je na minimum, a zejména chránit bezpečnost potravinového a krmivového řetězce. Aby se zamezilo překrývání právních předpisů Unie, mělo by se toto nařízení vztahovat pouze na vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, nejsou-li stanovena zvláštní pravidla nařízením (ES) č. 1069/2009 a existuje-li riziko pro zdraví zvířat. Například nařízení (ES) č. 1069/2009 neupravuje zacházení s vedlejšími produkty živočišného původu a získanými produkty v souvislosti s opatřeními pro tlumení nákaz, a proto se na tyto otázky náležitým způsobem vztahuje toto nařízení.

(17)

Kromě toho jsou zvláštní pravidla týkající se nákaz zvířat včetně nákaz přenosných na člověka (dále jen „zoonózy“) již stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 (13), ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/99/ES (14) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003 (15) a zvláštní pravidla týkající se přenosných chorob lidí jsou stanovena v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU (16). Uvedené akty by po přijetí tohoto nařízení měly zůstat v platnosti. Aby se zamezilo překrývání právních předpisů Unie, mělo by se toto nařízení tudíž vztahovat pouze na zoonózy, pokud již nejsou stanovena zvláštní pravidla v uvedených jiných právních aktech Unie. Toto nařízení se navíc uplatňuje, aniž jsou dotčena pravidla stanovená v jiných legislativních aktech Unie, jako například v oblasti veterinárního lékařství a dobrých životních podmínek zvířat.

(18)

Nákazy, které se vyskytují u zvířat chovaných lidmi, mohou mít vážné dopady na zemědělství a akvakulturu, veřejné zdraví, životní prostředí a biologickou rozmanitost. Avšak vzhledem k tomu, že jsou tato zvířata chována lidmi, jsou na ně opatření k prevenci a tlumení nákaz často snáze uplatnitelná, než na zvířata žijící volně.

(19)

Nicméně nákazy, které se vyskytují u volně žijících populací zvířat, mohou mít nepříznivý vliv na zemědělství a akvakulturu, veřejné zdraví, životní prostředí a biologickou rozmanitost. Proto je vhodné, aby oblast působnosti tohoto nařízení v takových případech zahrnovala volně žijící zvířata, a to jednak jako potenciální oběti těchto nákaz, jednak jako jejich vektory. Pro účely tohoto nařízením se termín „volně žijící zvířata“ vztahuje na všechna zvířata, která nejsou chována lidmi, včetně toulavých a zdivočelých zvířat, i přes to, že se jedná o běžně domestikované druhy.

(20)

Nákazy zvířat se přenášejí nejen prostřednictvím přímého kontaktu mezi zvířaty nebo mezi zvířaty a lidmi. Šíří se také dále prostřednictvím vody a vzduchu, vektory, jako je hmyz, nebo spermatem, vajíčky a embryi použitými při inseminaci / umělé reprodukci, dárcovství vajíček nebo transferu embryí. Patogenní původci se mohou nacházet v potravinách a jiných produktech živočišného původu, jako jsou kůže, kožešiny, peří, rohy a jakýkoli jiný materiál získaný z těla zvířete. Patogenní původce kromě toho mohou šířit různé jiné předměty, například dopravní vozidla, různá zařízení, krmivo, seno a sláma. Proto se musejí účinné právní předpisy v oblasti zdraví zvířat vztahovat na všechny cesty infekce a materiály, jimiž se může infekce šířit.

(21)

Nákazy zvířat mohou mít škodlivé účinky na rozložení živočišných druhů ve volné přírodě, čímž ovlivňují biologickou rozmanitost. Mikroorganismy způsobující tyto nákazy zvířat tudíž mohou být tedy považovány za invazivní nepůvodní druhy v rámci Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti. Opatření stanovená tímto nařízením rovněž zohledňují biologickou rozmanitost, a proto by se toto nařízení mělo vztahovat na druhy zvířat a patogenní původce, včetně těch, které jsou definovány jako invazní živočišné druhy a které hrají roli v přenášení nákaz, na něž se vztahuje toto nařízení, nebo které jsou jimi postiženy.

(22)

Právní předpisy Unie, které byly přijaty před tímto nařízením, stanoví samostatné veterinární předpisy pro suchozemské a vodní živočichy. Směrnice Rady 2006/88/ES (17) stanoví zvláštní pravidla pro vodní živočichy. V mnoha případech jsou však hlavní zásady pro udržování dobrého zdravotního stavu zvířat a správnou chovatelskou praxi platné pro obě skupiny živočišných druhů. Proto by se toto nařízení mělo vztahovat jak na suchozemské, tak i na vodní živočichy a případně by uvedená veterinární pravidla mělo uvádět do souladu. V případě některých aspektů, zejména registrace a schvalování zařízení a vysledovatelnosti a přemísťování zvířat uvnitř Unie, se však toto nařízení řídí přístupem přijatým v minulosti, který měl stanovit různé soubory veterinárních pravidel pro suchozemské a vodní živočichy v důsledku rozdílných prostředí, a tudíž i různých požadavků na ochranu zdraví.

(23)

Právní předpisy Unie přijaté před tímto nařízením, a zejména směrnice Rady 92/65/EHS (18), rovněž stanoví základní veterinární předpisy pro jiné živočišné druhy, které nejsou uvedeny v jiných právních aktech Unie, například plazi, obojživelníci, mořští savci a jiné druhy, jež nejsou vodními ani suchozemskými živočichy podle definice tohoto nařízení. Tyto druhy obvykle nepředstavují významné riziko pro zdraví člověka nebo jiných zvířat, a tudíž se na ně vztahuje pouze několik veterinárních pravidel, případně žádná. V zájmu zamezení zbytečné administrativní zátěži a nákladům by se toto nařízení mělo řídit přístupem přijatým v minulosti, konkrétně stanovit právní rámec, který umožní stanovení podrobných veterinárních pravidel týkajících se přemísťování těchto zvířat a produktů z nich získaných, vyžadují-li to příslušná rizika.

(24)

Lidé často chovají ve svých domácnostech zvířata v zájmovém chovu, aby jim dělala společnost. Zájmový chov těchto zvířat pro čistě soukromé účely, včetně okrasných vodních živočichů v domácnostech v interiéru i exteriéru, obecně představuje nižší riziko pro zdraví v porovnání s jinými způsoby chovu nebo přemísťování zvířat v širším měřítku, jako jsou například způsoby běžné v zemědělství, akvakultuře, útulcích pro zvířata a obecněji při přepravě zvířat. Proto není vhodné, aby se obecné požadavky týkající se registrace, vedení záznamů a přemísťování v rámci Unie vztahovaly na tato zvířata v zájmovém chovu, neboť to by představovalo neodůvodněnou administrativní zátěž a náklady. Požadavky týkající se registrace a vedení záznamů by se tedy neměly vztahovat na chovatele zvířat v zájmovém chovu. Kromě toho by se měla použít zvláštní pravidla pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu v rámci Unie.

(25)

Některé vymezené skupiny zvířat, pro něž v tomto nařízení existují zvláštní veterinární předpisy, musejí být vzhledem k rozmanitosti dané skupiny uvedeny jako druhy v příloze. To je případ skupiny kopytnatců klasifikovaných jako kopytníci. Seznam těchto zvířat může být v případě potřeby v budoucnosti z důvodu změny taxonomie změněn. S cílem zohlednit tyto změny by proto měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o seznam kopytníků stanovený v příloze III tohoto nařízení.

(26)

Ne všem nákazám zvířat je možné nebo žádoucí předcházet a tlumit je prostřednictvím regulačních opatření, například je-li nákaza příliš rozšířena, nejsou-li k dispozici diagnostické nástroje nebo pokud může soukromý sektor sám přijmout opatření k tlumení nákazy. Regulační opatření k prevenci a tlumení přenosných nákaz zvířat mohou mít významné hospodářské důsledky pro příslušná odvětví a narušit obchod. Proto je nezbytné, aby se tato opatření uplatňovala, pouze je-li to přiměřené a nezbytné, například pokud nákaza představuje významné riziko pro zdraví zvířat nebo lidí nebo pokud na takové riziko existuje podezření.

(27)

Kromě toho by opatření k prevenci a tlumení měla být přesně přizpůsobena každé přenosné nákaze zvířat s cílem řešit její jedinečný epizootologický profil, její důsledky a rozšíření v Unii. Pravidla pro prevenci a tlumení každé nákazy by tedy měla být konkrétně stanovená pro každou nákazu.

(28)

U nákaz zvířat je onemocnění obvykle spojováno s klinickými nebo patologickými projevy nákazy. Nicméně pro účely tohoto nařízení, jehož cílem je tlumit šíření některých nákaz zvířat a jejich eradikace, by vymezení nákazy mělo být širší, aby se vztahovalo i na ostatní přenašeče patogenních původců.

(29)

Některé nákazy zvířat se na ostatní zvířata nebo na člověka nepřenášejí snadno, a nepůsobí tak hospodářské škody ani nenarušují biologickou rozmanitost v širší míře. Nepředstavují tedy vážnou hrozbu pro zdraví zvířat nebo veřejné zdraví v Unii, a proto je lze podle potřeby řešit formou vnitrostátních předpisů.

(30)

U nákaz zvířat, na které se nevztahují opatření stanovená na úrovni Unie, jež však mají určitý hospodářský význam pro soukromý sektor na místní úrovni, by měl soukromý sektor za pomoci příslušných orgánů členských států přijmout opatření k prevenci nebo tlumení těchto nákaz, například prostřednictvím samoregulačních opatření nebo vytvářením pravidel správné praxe.

(31)

Na rozdíl od nákaz zvířat popsaných ve 29. a 30. bodě odůvodnění se vysoce infekční nákazy zvířat mohou snadno šířit přes hranice, a pokud se rovněž jedná o zoonózu, mohou mít také vliv na veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Proto by se toto nařízení mělo vztahovat na vysoce infekční nákazy zvířat a zoonózy.

(32)

Antimikrobiální rezistence, kterou se rozumí schopnost mikroorganismů přežít nebo růst v přítomnosti určité koncentrace antimikrobiální látky, která je obvykle dostatečná pro zabránění rozmnožování nebo pro usmrcení mikroorganismů téhož druhu, se zvyšuje. Akce č. 5 uvedená ve sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvaném „Akční plán proti rostoucím hrozbám antimikrobiální rezistence“ zdůrazňuje preventivní úlohu tohoto nařízení a související očekávané snížení používání antibiotik u zvířat. Tato rezistence mikroorganismů vůči antimikrobiálním látkám, na které dříve reagovaly, komplikuje léčbu infekčních nákaz u lidí i zvířat, a může tedy představovat hrozbu pro zdraví lidí či zvířat. V důsledku toho by se s mikroorganismy, u kterých se vyvinula rezistence vůči antimikrobiálním látkám, mělo zacházet stejně, jako by se jednalo o nákazy, a tudíž by měly být zahrnuty do oblasti působnosti tohoto nařízení. Díky tomu bude ve vhodných a nezbytných případech možné přijímat opatření proti organismům rezistentním vůči antimikrobiálním látkám.

(33)

Mohou vzniknout nová nebezpečí spojená s určitými nákazami nebo druhy, zejména v důsledku změn způsobů obchodování, životního prostředí, klimatu, v chovu hospodářských zvířat a zemědělské produkci, ale také v důsledku společenských změn. Vědecký pokrok může vést rovněž k novým poznatkům a ke zvýšení povědomí o existujících nákazách. Kromě toho nákazy a druhy, které jsou dnes důležité, mohou v budoucnosti ztratit význam. Proto by oblast působnosti tohoto nařízení měla být široká a stanovená pravidla by měla být zaměřena na nákazy, které mají velký veřejný dopad. OIE s podporou Evropské komise vypracovala studii s názvem „Listing and categorisation of priority animal diseases, including those transmissible to humans“ (Vytvoření seznamu a kategorizace nákaz zvířat podle priorit, včetně nákaz přenosných na člověka) a příslušný nástroj s cílem vyvinout systém prioritizace a kategorizace nákaz. Tento nástroj je příkladem systematického přístupu ke shromažďování a posuzování informací o nákazách zvířat.

(34)

Je nutné vytvořit harmonizovaný seznam nákaz zvířat (dále jen „nákazy uvedené na seznamu“), které představují riziko pro zdraví zvířat nebo veřejné zdraví v Unii, bez ohledu na to, zda se to týká celé Unie či jen některých částí. Pětice nákaz, které jsou již v tomto nařízení určeny, by měla být doplněna o seznam nákaz uvedený v příloze. Komise by měla uvedenou přílohu přezkoumávat a měnit na základě souboru kritérií. Pravomoc přijímat akty, kterými se tato příloha mění, by měla být v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU přenesena na Komisi.

(35)

V budoucnosti se mohou vyskytnout nákazy, které by mohly představovat vážné riziko pro veřejné zdraví a pro zdraví zvířat a mít dopady na zdraví, hospodářství nebo životní prostředí. Pro případ takových nově se objevujících nákaz by na Komisi měly být přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení opatření k prevenci a tlumení nákaz, aby mohla přijmout vhodná opatření k řešení případných negativních dopadů těchto nákaz, přestože nebyly plně posouzeny s ohledem na jejich případné zařazení na seznam. Těmito opatřeními nejsou dotčena mimořádná opatření a mohla by se používat v případě nových nákaz až do přijetí rozhodnutí o jejich zařazení na seznam.

(36)

Nákazy uvedené na seznamu budou vyžadovat rozdílné přístupy v oblasti řízení. U některých vysoce infekčních nákaz, které se v současné době v Unii nevyskytují, jsou při jejich výskytu zapotřebí přísná opatření k jejich okamžité eradikaci. Nedojde-li k okamžité eradikaci a tyto nákazy nabudou endemické povahy, bude zapotřebí dlouhodobý, povinný eradikační program. U jiných nákaz, které již mohou být přítomny v částech Unie, je nezbytná povinná nebo volitelná eradikace. V těchto případech je vhodné zavést omezení přemísťování zvířat a produktů, jako je zákaz přemísťování z a do postižených oblastí, nebo testování dotčených zvířat a produktů před odesláním. V ostatních případech by mohlo být vhodné pouze provádět program dozoru nad šířením dané nákazy bez přijetí dalších opatření.

(37)

Je třeba stanovit kritéria, která zajistí, že při určování nákaz zvířat, jež by měly být uvedeny pro účely tohoto nařízení na seznamu, budou zohledněny všechny příslušné aspekty.

(38)

Pravidla stanovená tímto nařízením pro prevenci a tlumení týkající se konkrétní nákazy zvířat by se měla vztahovat na druhy zvířat, které mohou přenášet danou nákazu tím, že jsou na ni vnímavé nebo působí jako její vektory. V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení je nezbytné vytvořit harmonizovaný seznam druhů, na něž se mají vztahovat opatření na úrovni Unie týkající se konkrétních nákaz uvedených na seznamu (dále jen „druhy uvedené na seznamu“), a na Komisi by tudíž měly být přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení tohoto seznamu.

(39)

Při kategorizaci by se mělo vycházet z předem stanovených kritérií, jako je profil příslušné nákazy uvedené na seznamu, úroveň jejího dopadu na zdraví zvířat a na veřejné zdraví, na dobré životní podmínky zvířat a na hospodářství v Unii, riziko jejího šíření a dostupnost opatření k prevenci a tlumení nákaz, pokud jde o danou nákazu uvedenou na seznamu. Na Komisi by měly být přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení toho, na které nákazy uvedené na seznamu se mají vztahovat jaká pravidla.

(40)

Taková pravidla by se měla použít, pokud jde o nákazy uvedené na seznamu, které se běžně v Unii nevyskytují a v souvislosti s nimiž je nutné přijmout okamžitá opatření k eradikaci, jakmile jsou zjištěny, jako je klasický mor prasat, pokud jde o nákazy uvedené na seznamu, které je třeba tlumit ve všech členských státech za účelem jejich eradikace v celé Unii a které mohou zahrnovat typ nákaz jako brucelóza, pokud jde o nákazy uvedené na seznamu, v souvislosti s nimiž je zapotřebí přijmout opatření s cílem zamezit jejich šíření do částí Unie, jež jsou jich úředně prosté nebo které mají proti daným nákazám uvedeným na seznamu eradikační programy, a které mohou zahrnovat typ nákaz jako infekční rinotracheitida skotu, pokud jde o nákazy uvedené na seznamu, v souvislosti s nimiž je třeba přijmout opatření s cílem zabránit jejich šíření v důsledku jejich zavlečení do Unie nebo přemísťování zvířat mezi členskými státy a které mohou zahrnovat typ nákaz jako nakažlivá chudokrevnost koní, a pokud jde o nákazy uvedené na seznamu, v souvislosti s nimiž je zapotřebí dozoru v rámci Unie a které mohou zahrnovat typ nákaz jako sněť slezinná.

(41)

Profil nákazy se může v jednotlivých případech změnit, stejně jako rizika s danou nákazou spojená a další okolnosti. V takových případech by součástí prováděcích pravomocí svěřených Komisi měla rovněž být pravomoc upravit příslušnou kategorii, do níž daná nákaza uvedená na seznamu spadá, a tudíž i související opatření.

(42)

Provozovatelé pracující se zvířaty mají nejlepší předpoklady sledovat a zajišťovat zdraví zvířat a sledovat produkty spadající pod jejich odpovědnost. Proto by měli mít primární odpovědnost za provádění opatření k prevenci a tlumení šíření nákaz u zvířat a sledování produktů spadajících pod jejich odpovědnost.

(43)

Biologická bezpečnost je jedním z klíčových nástrojů prevence, jejž mají k dispozici provozovatelé a ostatní subjekty pracující se zvířaty, aby zabránili zavlečení nákaz zvířat do populace zvířat a jejich vývoji a šíření v rámci populace i mimo ni. Úloha biologické bezpečnosti je rovněž uznána v posouzení dopadů pro přijetí tohoto nařízení, v němž jsou konkrétně posouzeny možné dopady. Přijímaná opatření biologické bezpečnosti by měla být dostatečně flexibilní, přizpůsobena typu produkce a příslušným druhům nebo kategoriím zvířat a zohledňovat místní okolnosti a technický vývoj. Na Komisi by měly být přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení minimálních požadavků nezbytných pro jednotné provádění opatření biologické bezpečnosti v členských státech. Nicméně prosazování prevence nákaz přísnějšími normami v oblasti biologické bezpečnosti prostřednictvím vypracování vlastních pokynů ohledně osvědčených postupů by mělo vždy zůstat v pravomoci provozovatelů, členských států nebo Komise. V zájmu biologické bezpečnosti sice může být zapotřebí určitých počátečních investic, výsledek v podobě snížení výskytu nákaz zvířat by však měl provozovatele pozitivně motivovat.

(44)

Biocidní přípravky, jako jsou dezinfekční přípravky pro veterinární hygienu nebo pro oblast potravin a krmiv, insekticidy, repelenty nebo rodenticidy, hrají důležitou úlohu ve strategiích biologické bezpečnosti na úrovni zemědělských podniků i během přepravy zvířat. Proto by měly být považovány za součást biologické bezpečnosti.

(45)

Znalosti o zdraví zvířat, zahrnující znalosti o příznacích nákazy, následcích nákazy a možných prostředcích prevence včetně biologické bezpečnosti, léčby a tlumení, jsou nezbytným předpokladem pro účinnou péči o zdraví zvířat a mají zásadní význam pro zajištění včasného zjištění nákaz zvířat. Provozovatelé a odborníci pracující se zvířaty by tedy měli tyto znalosti v nezbytném rozsahu získat. Tyto znalosti lze získat různými způsoby, například prostřednictvím formálního vzdělávání, ale také prostřednictvím zemědělského poradenského systému, který existuje v odvětví zemědělství, nebo prostřednictvím informálního učení, do něhož mohou přínosně přispívat vnitrostátní a unijní zemědělské organizace a další organizace.

(46)

Veterinární lékaři a odborníci zabývající se zdravím vodních živočichů hrají zásadní úlohu ve všech aspektech péče o zdraví zvířat a v tomto nařízení by měla být stanovena obecná pravidla týkající se jejich úloh a oblastí odpovědnosti.

(47)

Veterinární lékaři mají vzdělání a odbornou kvalifikaci, které dosvědčují, že získali znalosti, dovednosti a schopnosti nezbytné mimo jiné k diagnostikování nákaz a léčení zvířat. Kromě toho v některých členských státech z historických důvodů nebo v důsledku nedostatku veterinárních lékařů, kteří se zabývají nákazami vodních živočichů, existuje zvláštní povolání nazývané „odborníci zabývající se zdravím vodních živočichů“. Tito odborníci obvykle nejsou veterinárními lékaři, věnují se však léčení vodních živočichů. Toto nařízení by tudíž mělo respektovat rozhodnutí těch členských států, které uvedené povolání uznávají. V těchto případech by odborníci zabývající se zdravím vodních živočichů měli mít stejné odpovědnosti a povinnosti jako veterinární lékaři, pokud jde o jejich specifickou oblast práce. Tento přístup je v souladu s Kodexem zdraví vodních živočichů OIE.

(48)

Členské státy, a zejména jejich příslušné orgány odpovědné za zdraví zvířat patří mezi hlavní aktéry v oblasti prevence a tlumení nákaz zvířat. Příslušný orgán pro zdraví zvířat hraje důležitou úlohu v oblasti dozoru, eradikace, opatření k tlumení nákazy, pohotovostního plánování a zvyšování povědomí o nákaze, v usnadnění přemísťování zvířat a v mezinárodním obchodě tím, že vydává veterinární osvědčení. Schopnost členských států plnit své povinnosti podle tohoto nařízení závisí na jejich přístupu k přiměřeným finančním, infrastrukturním a personálním zdrojům na celém jejich území, včetně kapacity laboratoří a vědeckého a dalšího příslušného know-how.

(49)

Příslušné orgány nemohou vzhledem k omezeným zdrojům vždy provádět všechny činnosti, jejichž provádění je od nich na základě tohoto nařízení vyžadováno. Z tohoto důvodu je nezbytné stanovit právní základ, kterým se umožní přenesení provádění určitých činností na veterinární lékaře, kteří nejsou úředními veterinárními lékaři. Ze stejného důvodu by měly mít členské státy možnost povolit za konkrétních podmínek provádění určitých činností fyzickým nebo právnickým osobám.

(50)

S cílem zajistit stanovení nezbytných podmínek pro obecnou použitelnost opatření k prevenci a tlumení nákaz v celé Unii by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o pověření prováděním jiných činností, jež může příslušný orgán přenést na jiné než úřední veterinární lékaře.

(51)

Optimální péče o zdraví zvířat může být dosaženo pouze ve spolupráci s chovateli, provozovateli, veterinárními lékaři, odborníky zabývajícími se zdravím zvířat, dalšími zúčastněnými stranami a obchodními partnery. K zabezpečení jejich podpory je nezbytné, aby rozhodovací postupy a používání opatření stanovených v tomto nařízení byly organizovány jasným, transparentním a inkluzivním způsobem.

(52)

Příslušný orgán by měl učinit také vhodné kroky s cílem průběžně informovat veřejnost, zejména existují-li oprávněné důvody pro podezření, že zvířata nebo produkty mohou představovat riziko pro zdraví zvířat nebo pro veřejné zdraví, a je-li to ve veřejném zájmu. Dotčená zvířata nebo produkty mohou v takových případech pocházet z Unie nebo ze zemí mimo Unii. Produkty mohou být do Unie přivezeny rovněž v osobních zavazadlech osob cestujících do Unie. Informace poskytované občanům by se proto měly vztahovat i na rizika spojená s těmito situacemi.

(53)

Aby se předešlo uvolnění patogenních původců z laboratoří, ústavů a jiných zařízení pracujících s patogenními původci, je nezbytné, aby tato zařízení přijala vhodná opatření v oblasti biologické bezpečnosti, biologické ochrany a uzavřeného nakládání s biologickými původci. Proto by toto nařízení mělo stanovit bezpečnostní opatření, která mají být při manipulaci s těmito patogenními původci, očkovacími látkami a dalšími biologickými produkty nebo při jejich přepravě dodržována. Takto uložená povinnost by se měla vztahovat i na všechny právnické nebo fyzické osoby, které se touto činností zabývají. Aby se zajistilo, že budou dodržovány bezpečnostní normy při manipulaci s vysoce nakažlivými biologickými původci, očkovacími látkami a dalšími biologickými produkty, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o bezpečnostní opatření v těchto laboratořích, ústavech a zařízeních a o přemísťování patogenních původců.

(54)

Pro účinné tlumení nákaz je rozhodující včasné zjištění a jasný řetězec hlášení nákaz a podávání zpráv. V zájmu dosažení účinné a rychlé reakce by členské státy měly zajistit, aby jakékoli podezření na ohnisko určitých nákaz uvedených na seznamu nebo jeho potvrzení bylo okamžitě nahlášeno příslušnému orgánu.

(55)

Veterinární lékaři jsou klíčovými aktéry při šetření nákaz a představují klíčový článek propojující provozovatele a příslušný orgán. Měli by tudíž být dotčenými provozovateli informováni v případě mimořádných úhynů, jiných závažných problémů souvisejících s nákazami nebo výrazného poklesu objemu produkce s neurčenou příčinou.

(56)

V zájmu zajištění účinného a účelného hlášení a vyjasnění různých okolností souvisejících s mimořádnými úhyny úmrtností a dalšími příznaky závažných nákaz by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o kritéria pro stanovení toho, kdy nastávají příslušné okolnosti pro hlášení, a stanovení pravidel pro další případné šetření.

(57)

U některých nákaz uvedených na seznamu je zásadní, aby členský stát okamžitě uvědomil Komisi a ostatní členské státy o ohnisku nákazy na svém území. Toto hlášení umožní sousedním nebo jiným postiženým členským státům přijmout v příslušných případech preventivní opatření.

(58)

Na druhé straně v případě některých nákaz nejsou okamžitá hlášení a opatření nutná. V těchto případech je shromažďování informací a podávání zpráv v souvislosti s výskytem daných nákaz nezbytné pro zvládnutí situace nákazy a pro případné přijetí opatření k prevenci a tlumení nákazy. Tento požadavek na podávání zpráv se rovněž může vztahovat na nákazy, jež podléhají hlášení v rámci Unie, ale u nichž jsou pro provádění účinných opatření k prevenci a tlumení nákaz zapotřebí dodatečné informace. Aby se zajistilo, že jsou v příslušné lhůtě shromážděny správné informace a údaje nezbytné k tomu, aby se zabránilo šíření každé konkrétní nákazy, nebo k jejímu tlumení, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o skutečnosti, které mají být uvedeny ve zprávě.

(59)

Hlavním účelem hlášení nákaz a podávání zpráv je zajistit spolehlivé, transparentní a dostupné epizootologické údaje. Měl by být zaveden interaktivní počítačový informační systém pro účinné shromažďování a správu údajů z dozoru na úrovni Unie pro nákazy uvedené na seznamu a podle potřeby pro nově se objevující nákazy nebo patogeny rezistentní vůči antimikrobiálním látkám. Tento systém by měl podpořit optimální dostupnost údajů, usnadnění výměny údajů a snížení administrativní zátěže pro příslušné orgány členských států tím, že spojí hlášení nákaz a podávání zpráv v rámci Unie a na mezinárodní úrovni do jednoho procesu uskutečňovaného prostřednictvím databáze OIE. Rovněž by měly být učiněny kroky k zajištění souladu s výměnou informací podle směrnice 2003/99/ES.

(60)

V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění pravidel týkajících se hlášení nákaz a podávání zpráv v rámci Unie by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci k vytvoření seznamu nákaz, na které se vztahují pravidla týkající se hlášení v rámci Unie a podávání zpráv v rámci Unie stanovená v tomto nařízení, a ke stanovení nezbytných postupů, formátů, výměny informací a údajů týkajících se hlášení nákaz a podávání zpráv.

(61)

Klíčovým prvkem tlumení nákaz je dozor. Měl by zajistit včasné zjištění nákaz zvířat a jejich účinné hlášení, a umožnit tak danému odvětví a příslušnému orgánu provádění včasných opatření v oblasti prevence a tlumení nákaz, jsou-li tato opatření uskutečnitelná, a umožnit eradikaci dané nákazy. Dále by se měly poskytovat informace o nákazovém statusu každého členského státu a Unie, čímž by se prokázal status oblasti prosté nákazy a usnadnil obchod s třetími zeměmi.

(62)

Provozovatelé sledují svoje zvířata pravidelně a mají nejlepší předpoklady k tomu, aby zjistili mimořádné úhyny a další příznaky závažných nákaz. Provozovatelé jsou proto základem veškerého dozoru a jejich význam pro dozor prováděný příslušným orgánem je zásadní.

(63)

Aby se zajistila úzká spolupráce a výměna informací mezi provozovateli a veterinárními lékaři nebo odborníky zabývajícími se zdravím vodních živočichů a doplnil dozor prováděný provozovateli, zařízení by měla, pokud je to vhodné pro daný typ produkce a s ohledem na další relevantní faktory, podléhat veterinárním kontrolám. K zajištění jednotných podmínek pro provádění veterinárních kontrol by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení minimálních požadavků.

(64)

Je nezbytné, aby příslušný orgán zavedl systém dozoru pro nákazy uvedené na seznamu, které podléhají dozoru. To by mělo platit i pro nově se objevující nákazy, kdy by měla být posouzena případná zdravotní rizika dané nákazy a shromážděny epizootologické údaje pro toto posouzení. Aby se zajistilo co nejlepší využití zdrojů, informace by se měly shromažďovat, sdílet a používat co nejefektivnějším a nejúčinnějším způsobem.

(65)

Metody dozoru, četnost a intenzita by měly být přizpůsobeny konkrétním nákazám a měly by zohledňovat konkrétní účel dozoru, nákazový status v dané oblasti a veškerý další dozor prováděný provozovateli. V rámci vhodného epizootologického dozoru by mohla být prováděna celá škála činností, od prostého oznamování a vypracovávání zpráv ohledně výskytu nové nákazy nebo podezření na její výskyt či výskytu dalších odlišností, jako jsou mimořádné úhyny či jiné příznaky nákazy, až po zvláštní a komplexní program dozoru, jehož součástí by běžně mohlo být další odebírání vzorků a testování.

(66)

V závislosti na epizootologickém profilu nákazy a relevantních rizikových faktorech může být nutné zavést zvláštní program dozoru, jehož součástí budou přesně vymezené a strukturované činnosti. V takových případech je vhodné, aby členské státy vytvořily cílené programy dozoru. Jsou-li takové programy relevantní pro Unii jako celek, je třeba stanovit pravidla k jejich harmonizovanému uplatňování.

(67)

Takové programy by měly být v souladu s cíli Unie, a proto by jejich koordinace měla probíhat na úrovni Unie. Za tímto účelem by měly být předkládány Komisi. Členský stát, který takové zvláštní programy dozoru provádí, by měl kromě toho Komisi rovněž předkládat pravidelné zprávy o výsledcích těchto programů. V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění programů dozoru by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci k vytvoření seznamu nákaz, na něž se vztahují programy dozoru, a ke stanovení harmonizovaných postupů, formátů, údajů, výměny informací a kritérií použitelných pro hodnocení programů dozoru.

(68)

Často bude nezbytné poskytovat podrobné údaje o příslušné podobě dozoru u různých nákaz, a to od nákaz, v jejichž případě lze dozor omezit na činnosti, jako je oznamování a podávání zpráv, až po nákazy, v jejichž případě by měly být zavedeny důkladné zvláštní programy dozoru vztahující se na celou Unii. Na Komisi by proto měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o plánování dozoru, kritéria pro stanovení závažnosti nákazy, která má být předmětem programu dozoru relevantního pro Unii a pro úřední potvrzení ohnisek a definice případů dotyčných nákaz a požadavky na programy dozoru v souvislosti s jejich obsahem, informacemi, které mají být v takových programech zahrnuty, a obdobím jejich uplatňování.

(69)

Po členských státech, jež nejsou prosté nebo o kterých se neví, že jsou prosté nákaz uvedených na seznamu podléhajících opatřením pro eradikaci stanoveným v tomto nařízení, by se mělo vyžadovat, aby zavedly povinné eradikační programy pro eradikaci uvedených nákaz v případech, kdy je v Unii eradikace povinná.

(70)

Na druhé straně existují některé nákazy s významem pro Unii, v jejichž případě není nezbytné od členských států eradikaci vyžadovat. Členské státy by měly mít možnost zavést pro tyto nákazy volitelné eradikační programy, pokud dospějí k závěru, že je pro ně eradikace důležitá. Takovéto volitelné eradikační programy by byly uznány na úrovni Unie a zahrnovaly by provádění některých příslušných opatření k tlumení nákaz. Rovněž by dotčeným členským státům umožnily, aby při přijímání zvířat z jiných členských států nebo ze třetích zemí vyžadovaly se souhlasem Komise určité záruky.

(71)

V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění programů pro eradikaci nákaz by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení postupů pro předkládání těchto programů, ukazatelů výkonnosti a podávání zpráv.

(72)

Kromě toho by členské státy měly mít možnost prohlásit celé své území, jeho oblasti nebo jednotky za prosté jedné nebo více nákaz uvedených na seznamu, na něž se vztahují pravidla o povinných nebo volitelných eradikačních programech, aby byly chráněny proti zavlečení těchto nákaz uvedených na seznamu z jiných částí Unie nebo ze třetích zemí nebo území. Za tímto účelem by měl být stanoven jasný harmonizovaný postup, včetně nezbytných kritérií pro status území prostého nákazy. V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění uznání statusu území prostého nákazy v rámci Unie je nezbytné, aby byl tento status území prostého nákazy úředně schválen, a na Komisi by tudíž měly být přeneseny prováděcí pravomoci ke schválení tohoto statusu.

(73)

OIE zavedla v rámci v Kodexu zdraví suchozemských živočichů a Kodexu zdraví vodních živočichů (dále jen „kodexy OIE“) koncept kompartmentalizace (rozčlenění na jednotky). V právních předpisech Unie, které byly přijaty před tímto nařízením, je tento koncept uznán pouze pro určité živočišné druhy a nákazy, jež jsou upřesněny v konkrétních právních předpisech Unie, jmenovitě pro influenzu ptáků a nákazy vodních živočichů. Tímto nařízením by se měla stanovit možnost využívání systému jednotek pro jiné živočišné druhy a nákazy. S cílem stanovit podrobné podmínky a pravidla pro uznávání jednotek a jejich schvalování a požadavky s nimi související by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU.

(74)

Členské státy by měly svá území prostá nákazy, jejich oblasti a jednotky zveřejnit za účelem informování obchodních partnerů a usnadnění obchodu.

(75)

S cílem stanovit podrobné podmínky pro uznávání statusu území prostého nákazy by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o kritéria a podmínky pro získání tohoto statusu, důkazy potřebné k doložení statusu území prostého nákazy, zvláštní opatření v oblasti prevence a tlumení nákaz, případně včetně statusu území, kde se neprovádí vakcinace, omezení, informace, které mají být poskytnuty, odchylky a podmínky pro zachování, pozastavení, odejmutí nebo obnovení statusu území prostého nákazy.

(76)

V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění postupů k získání statusu území prostého nákazy by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci k určení nákaz uvedených na seznamu, na něž se může vztahovat rozčlenění na jednotky, a ke stanovení podrobných pravidel týkajících se formátu podávání žádostí a výměny informací.

(77)

Přítomnost zcela neimunní populace zvířat vnímavých na určité nákazy uvedené na seznamu vyžaduje trvalé povědomí o nákaze a připravenost. V minulosti se ukázalo, že pohotovostní plány jsou klíčovým nástrojem pro úspěšné zvládání mimořádných situací vyvolaných nákazou. V zájmu zajištění dostupnosti takového účinného a efektivního nástroje ke zvládání mimořádných situací vyvolaných nákazou, který lze mimořádným situacím flexibilně přizpůsobit, by na Komisi měly být přeneseny pravomoci ke stanovení nezbytných pravidel pro provádění pohotovostních plánů.

(78)

Krize v oblasti zdraví zvířat v minulosti ukázaly výhody existence zvláštních podrobných a rychlých postupů řízení pro mimořádné situace vyvolané nákazami. Tyto organizační postupy by měly zajistit rychlou a účinnou reakci a zlepšit koordinaci úsilí všech zúčastněných stran, zejména příslušných orgánů a zúčastněných subjektů. Měly by zahrnovat spolupráci s příslušnými orgány sousedních členských států a třetích zemí a území, je-li to uskutečnitelné a relevantní.

(79)

Pro zajištění použitelnosti pohotovostních plánů v reálných mimořádných situacích je nezbytné provádět zkoušky příslušných systémů a testovat jejich fungování. Za tímto účelem by příslušné orgány členských států měly provádět simulační cvičení ve spolupráci s příslušnými orgány sousedních členských států a třetích zemí a území, je-li to uskutečnitelné a relevantní.

(80)

V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění pohotovostních plánů a simulačních cvičení by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení pravidel pro praktické provádění těchto plánů a cvičení.

(81)

Veterinární léčivé přípravky jako očkovací látky, hyperimunní séra a antimikrobiální látky hrají důležitou úlohu v prevenci a tlumení nákaz zvířat. Posouzení dopadů pro přijetí tohoto nařízení zdůrazňuje zejména význam očkovacích látek jako nástroje v rámci prevence, tlumení a eradikace nákaz zvířat.

(82)

Nicméně strategie pro tlumení některých nákaz zvířat vyžadují zákaz nebo omezení používání některých veterinárních léčivých přípravků, neboť jejich používání by mohlo ohrozit účinnost těchto strategií. Určité veterinární léčivé přípravky mohou například zastírat projevy nákazy, znemožnit zjištění patogenního původce nebo znesnadnit rychlou a diferenciální diagnostiku, a tím ohrozit správné zjištění nákazy.

(83)

Tyto strategie pro tlumení se však mohou v případě jednotlivých nákaz uvedených na seznamu značně lišit. Proto by toto nařízení mělo stanovit pravidla pro používání veterinárních léčivých přípravků k prevenci a tlumení určitých nákaz uvedených na seznamu a harmonizovaná kritéria pro rozhodování při určování, zda použít očkovací látky, hyperimunní séra a antimikrobiální látky či nikoli a jak je použít. V zájmu zajištění flexibilního přístupu a řešení specifik různých nákaz uvedených na seznamu a dostupnosti účinné léčby by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o omezení, zákazy nebo povinnost používat určité veterinární léčivé přípravky v rámci tlumení některých nákaz uvedených na seznamu. V naléhavých případech a v zájmu řešení nově se objevujících rizik s možnými zničujícími důsledky pro zdraví zvířat nebo veřejné zdraví, hospodářství, společnost nebo životní prostředí by mělo být možné tato opatření přijímat postupem pro naléhavé případy.

(84)

Na základě závěrů odborného stanoviska o bankách očkovacích látek nebo diagnostických bankách pro závažné nákazy zvířat by měla být rovněž přijata opatření s cílem umožnit, aby Unie a členské státy vytvořily rezervy antigenů, očkovacích látek a diagnostických činidel pro nákazy uvedené na seznamu, jež představují vážnou hrozbu pro zdraví zvířat nebo veřejné zdraví. Vytvoření banky antigenů, očkovacích látek a diagnostických činidel Unie by podpořilo dosažení cíle Unie v oblasti zdraví zvířat tím, že je možné uskutečnit rychlou a účinnou reakci v případech, kdy jsou zdroje banky zapotřebí, a byly by tak účinně využívány omezené zdroje.

(85)

V zájmu zajištění této rychlé a účinné reakce by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o vytváření a řízení těchto bank a bezpečnostní normy a požadavky pro jejich provoz. Toto nařízení by však nemělo stanovit přijímání pravidel pro financování opatření k prevenci a tlumení nákaz včetně vakcinace.

(86)

Měla by být stanovena kritéria pro přednostní přístup ke zdrojům bank antigenů, očkovacích látek a diagnostických činidel Unie za účelem zajištění efektivity při jejich distribuci v mimořádných situacích.

(87)

Z důvodu bezpečnosti v souvislosti s bioterorismem a agroterorismem by některé podrobné informace týkající se bank antigenů, očkovacích látek a diagnostických činidel Unie měly být považovány za důvěrné a jejich zveřejnění by mělo být zakázáno. Pokud jde o stejný druh informací v souvislosti s vnitrostátními bankami očkovacích látek, je třeba dodržovat ústavní požadavky jednotlivých členských států a zároveň zaručit nakládání s těmito informacemi jako s důvěrnými.

(88)

V zájmu zajištění jednotných podmínek pro řízení bank antigenů, očkovacích látek a diagnostických činidel Unie by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení podrobných pravidel týkajících se toho, jaké biologické produkty mají být v těchto bankách zahrnuty a pro jaké nákazy, a podrobných pravidel týkajících se dodávek, množství, skladování, zásobování, procesních a technických požadavků na antigeny, očkovací látky a diagnostická činidla a četnosti a obsahu informací poskytovaných Komisi.

(89)

V případě výskytu ohniska nákazy uvedené na seznamu, o níž se usuzuje, že představuje vysoké riziko pro zdraví zvířat nebo veřejné zdraví v Unii, by členské státy měly v zájmu ochrany zdraví zvířat a veřejného zdraví zajistit přijetí okamžitých opatření k tlumení dané nákazy za účelem její eradikace.

(90)

Příslušný orgán by měl být odpovědný za zahájení prvních šetření k potvrzení nebo vyloučení ohniska vysoce infekční nákazy uvedené na seznamu, o níž se usuzuje, že představuje vysoké riziko pro zdraví zvířat nebo veřejné zdraví v Unii.

(91)

Příslušný orgán by měl zavést předběžná opatření k tlumení nákazy, aby se předešlo možnému rozšíření této nákazy uvedené na seznamu, a měl by provést epizootologické šetření.

(92)

Po potvrzení nákazy by měl příslušný orgán přijmout nezbytná opatření k jejímu tlumení, v případě potřeby včetně vymezení uzavřených pásem, k eradikaci a prevenci dalšího šíření této nákazy.

(93)

Výskyt nákazy uvedené na seznamu u volně žijících zvířat může představovat riziko pro veřejné zdraví a pro zdraví chovaných zvířat. Proto by měla být pro případ potřeby stanovena zvláštní pravidla pro opatření k tlumení a eradikaci nákaz u volně žijících zvířat.

(94)

Může dojít k situaci, kdy mohou být nevelké populace určitých zvířat, například vzácná plemena a druhy, ohrožena standardními opatřeními k tlumení nákaz, vyskytne-li se nákaza uvedená na seznamu. Ochrana takových plemen a druhů může vyžadovat, aby příslušný orgán přikročil k úpravě těchto opatření. Taková úprava by však neměla bránit celkovému tlumení dané nákazy.

(95)

V případě nákaz uvedených na seznamu, které nejsou vysoce infekční a které podléhají povinným pravidlům vyžadujícím jejich eradikaci, by měla být provedena opatření k tlumení daných nákaz uvedených na seznamu tak, aby se zabránilo šíření těchto nákaz, zejména do oblastí, které ještě nebyly infikovány. Tato opatření však mohou být omezenější nebo odlišná v porovnání s opatřeními použitelnými pro nejnebezpečnější nákazy uvedené na seznamu. Toto nařízení by tedy pro uvedené méně nebezpečné nákazy mělo stanovit zvláštní pravidla. Taková opatření k tlumení nákaz by měly provádět také členské státy, které mají zavedený volitelný eradikační program. V některých případech v závislosti na profilu nákazy a epizootologické situaci může být eradikace nákazy dlouhodobým cílem, zatímco z krátkodobého hlediska se může usilovat o tlumení nákazy. Úroveň a intenzita opatření k tlumení nákazy by však měly být přiměřené a měly by brát v úvahu charakteristiky dané nákazy uvedené na seznamu, její rozšíření a její význam pro dotyčný členský stát i Unii jako celek.

(96)

S cílem zajistit, aby provozovatelé, chovatelé zvířat v zájmovém chovu a příslušné orgány účinně uplatňovali opatření k tlumení nákaz stanovená v tomto nařízení, a s přihlédnutím ke specifikům opatření k tlumení nákaz u konkrétních nákaz uvedených na seznamu a k příslušným rizikovým faktorům by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o podrobná opatření k tlumení nákaz, jež mají být prováděna v případě podezření na výskyt nákazy uvedené na seznamu v zařízeních, dalších místech a uzavřených pásmech nebo v případě jejího potvrzení.

(97)

S cílem umožnit Komisi přijetí zvláštních dočasných opatření k tlumení nákaz v případě, že opatření k tlumení nákaz stanovená v tomto nařízení nejsou dostačující nebo vhodná k řešení příslušného rizika, by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení zvláštních opatření k tlumení nákaz po omezené časové období.

(98)

Registrace určitých dopravců a zařízení, jež chovají suchozemská zvířata nebo nakládají se zárodečnými produkty či je přepravují, je nezbytná k tomu, aby příslušný orgán mohly provádět odpovídající dozor a aby bylo možné zajistit prevenci, tlumení a eradikaci nákaz zvířat.

(99)

V zájmu zamezení zbytečné administrativní zátěži a nákladům, by členské státy měly mít omezenou možnost vyjmout z požadavku na registraci určité typy zařízení, které představují nízké riziko. S cílem dosáhnout harmonizovaného přístupu pro udělování těchto výjimek by na Komisi měly být přeneseny prováděcí pravomoci. Tento harmonizovaný přístup je nutný zejména k tomu, aby se u určitých typů zařízení předešlo jejich vyjmutí z požadavku na registraci. To je zvláště důležité nejen u zařízení, která představují větší než nevýznamné riziko pro zdraví zvířat, ale rovněž u zařízení, která představují větší než nevýznamné riziko pro veřejné zdraví. Příkladem takového rizika je chov zvířat, která žijí v úzkém kontaktu s lidmi nebo v jejich těsné blízkosti, například chov psů na takové úrovni, která zahrnuje určitou kontinuitu činností a určitý stupeň organizace, a jehož hlavním cílem je jejich prodej pro účely zájmového chovu v domácnostech.

(100)

Jestliže určitý typ zařízení, jež chovají suchozemská zvířata nebo zacházejí se zárodečnými produkty či je skladují, představuje zvláštní riziko pro zdraví zvířat, měl by podléhat schválení příslušným orgánem.

(101)

V zájmu zamezení zbytečné administrativní zátěži a nákladům, zejména pro podniky představující nízké riziko, by měla být v příslušných opatřeních zajištěna flexibilita umožňující případné přizpůsobení systému registrace a schvalování místním a regionálním podmínkám a způsobům produkce.

(102)

V některých případech je však sjednocení určitých podmínek registrace nebo schvalování v Unii žádoucí či nezbytné. Například zařízení zacházející se zárodečnými produkty a svody by měly splňovat určité podmínky a měly by být schváleny, aby vyhovovaly mezinárodním normám a aby Unie mohla třetím zemím při obchodování poskytnout veterinární záruky. Tyto podmínky by měly rovněž zahrnovat požadavky na zvláštní odbornou přípravu či odbornou způsobilost pro některá velmi specifická zařízení nebo činnosti (například pro týmy pro odběr embryí), nebo dokonce povinnost zvláštního dohledu ze strany příslušného orgánu. Komise by proto měla být zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o uvedené podrobné požadavky, aby bylo možné zajistit tyto specifické podmínky.

(103)

V zájmu snížení administrativní zátěže by registrace a schvalování měly být v rámci možností začleněny do systému registrace nebo schvalování, který dotčené členské státy již zavedly pro jiné účely.

(104)

Provozovatelé mají přímé poznatky o zvířatech, která jsou v jejich péči. Proto by měli vést aktuální záznamy obsahující informace, které jsou důležité pro posuzování nákazového statusu, vysledovatelnost a epizootologické šetření v případě výskytu nákazy uvedené na seznamu. Tyto záznamy by měly být snadno dostupné příslušnému orgánu.

(105)

V zájmu zajištění dostupnosti aktuálních informací o registrovaných zařízeních, provozovatelích a schválených zařízeních by příslušné orgány měly zřídit a vést registr těchto zařízení a provozovatelů. Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o podrobné informace, které mají být zahrnuty v registru zařízení a provozovatelů.

(106)

Aby mohlo být nařízení schváleno příslušným orgánem, mělo by splňovat určité požadavky. Příslušný orgán by měl před udělením schválení prostřednictvím kontroly na místě ověřit, zda byly všechny požadavky splněny. V některých případech nemohou být všechny podmínky splněny okamžitě, přetrvávající nedostatky však nepředstavují významné riziko pro zdraví zvířat nebo veřejné zdraví. V těchto případech by měl mít příslušný orgán možnost udělit podmínečné schválení, po němž následuje další kontrola na místě, která ověří, zda došlo k pokroku. Příslušný orgán by měl v takových případech poskytnout provozovatelům těchto zařízení nezbytné účinné pokyny, aby daný provozovatel pochopil, v čem nedostatek spočívá, a mohl naplánovat jeho účinné odstranění.

(107)

Klíčovým prvkem tlumení nákaz je efektivní vysledovatelnost. Měly by být zavedeny požadavky na identifikaci a evidenci specifické pro různé druhy chovaných suchozemských zvířat a uchovávaných zárodečných produktů, aby se usnadnilo účinné uplatňování pravidel pro prevenci a tlumení nákaz stanovených tímto nařízením. Kromě toho je důležité stanovit možnost vytvoření identifikačního a evidenčního systému pro druhy, pro něž taková ujednání v současné době neexistují, nebo je-li to odůvodněno měnícími se okolnostmi a riziky.

(108)

U některých živočišných druhů, u nichž je důležité zajistit možnost sledování jednotlivých zvířat či skupin, by měly být vyžadovány fyzické identifikační značky. To zahrnuje fyzické označení daného zvířete značkou, štítkem, mikročipem nebo jiný způsob identifikace, který je viditelný nebo zjistitelný na těle či v těle a který nelze jednoduše odstranit.

(109)

V zájmu zajištění řádného fungování identifikačního a evidenčního systému a zajištění vysledovatelnosti by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o povinnosti týkající se databází, podrobné požadavky na identifikaci a evidenci pro různé živočišné druhy, včetně výjimek a podmínek pro tyto výjimky, a dokumenty.

(110)

Je vhodné snížit administrativní zátěž a náklady a v případě, že požadavky na vysledovatelnost mohou být splněny prostřednictvím jiných prostředků než těch, jež jsou stanoveny v tomto nařízení, zajistit flexibilitu systému. Komise by proto měla být zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o odchylky od požadavků na identifikaci a evidenci.

(111)

V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění identifikačního a evidenčního systému a vysledovatelnosti by na Komisi měly být přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení pravidel týkajících se technických specifikací pro databáze, způsobu identifikace, dokumentů a formátů a lhůt.

(112)

Důležitým nástrojem pro prevenci zavlečení a šíření nákaz zvířat je využívání omezení týkajících se přemísťování zvířat a produktů, jež mohou danou nákazu přenášet. Omezení přemísťování zvířat a produktů však mohou mít vážné hospodářské dopady a narušit fungování vnitřního trhu. Tato omezení by proto měla být uplatňována pouze tehdy, pokud je to nezbytné a přiměřené příslušným rizikům. Tento přístup je v souladu se zásadami stanovenými v Dohodě o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a v mezinárodních normách OIE.

(113)

Na veškeré přemísťování zvířat by se měly vztahovat obecné požadavky stanovené v tomto nařízení, jako je zákaz přemísťování zvířat ze zařízení, kde existují mimořádné úhyny a další příznaky nákaz s neurčenou příčinou, nebo požadavky na prevenci nákaz během přepravy.

(114)

Právní rámec, jenž je v současné době stanoven ve veterinárních právních předpisech Unie, pro přemísťování suchozemských zvířat a produktů stanoví harmonizovaná pravidla pro takové přemísťování mezi členskými státy a ponechává na členských státech, aby určily nezbytné požadavky na přemísťování na svém území. Srovnání stávající situace s možností, že by pravidla pro přemísťování uvnitř členských států byla harmonizována i na úrovni Unie, bylo podrobně rozpracováno v posouzení dopadů pro přijetí tohoto nařízení. Dospělo se k závěru, že současný přístup je třeba zachovat, neboť úplná harmonizace veškerého přemísťování by byla velmi složitá a přínosy pro usnadnění přemísťování mezi členskými státy nevyvažují možné negativní dopady na schopnost tlumit nákazy.

(115)

Na zvířata přemísťovaná mezi členskými státy by se měl vztahovat soubor základních veterinárních požadavků. Zejména by zvířata neměla být přemísťována ze zařízení s mimořádnými úhyny nebo s příznaky nákaz s neznámou příčinou. Avšak úhyny, ač mimořádné, které souvisí s vědeckými postupy povolenými podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU (19) a nejsou způsobeny infekcí v souvislosti s nákazami uvedenými na seznamu, by neměly být důvodem k tomu, aby se zabránilo přemísťování zvířat určených pro vědecké účely.

(116)

Toto nařízení by však mělo stanovit dostatek flexibility za účelem usnadnění přemísťování druhů a kategorií suchozemských zvířat, které představují nízké riziko šíření nákazy uvedené na seznamu, mezi členskými státy. Kromě toho by měly být stanoveny další možnosti pro odchylky v případech, kdy členské státy nebo provozovatelé úspěšně zavedou alternativní opatření ke zmírnění rizika, například vysokou úroveň biologické bezpečnosti a účinné systémy dozoru.

(117)

Kopytníci a drůbež jsou skupinami živočišných druhů s velkým hospodářským významem a vztahují se na ně zvláštní požadavky na přemísťování v rámci právních předpisů Unie přijatých před tímto nařízením, a to zejména směrnice Rady 64/432/EHS (20), 91/68/EHS (21), 2009/156/ES (22), 2009/158/ES (23) a částečně směrnice 92/65/EHS. Hlavní pravidla pro přemísťování těchto druhů zvířat by měla být stanovena v tomto nařízení. Podrobné požadavky, které z velké části závisejí na nákazách, jež mohou být přenášeny různými druhy nebo kategoriemi zvířat, by měly být upraveny v následných aktech Komise s přihlédnutím ke specifikům daných nákaz, druhů a kategorií zvířat.

(118)

Jelikož svody kopytníků a drůbeže představují obzvláště vysoké riziko nákazy, je vhodné omezit počet kusů, které lze přemístit v rámci jedné operace mezi členskými státy, a v tomto nařízení stanovit zvláštní pravidla pro ochranu zdraví příslušných zvířat a prevenci šíření nákaz zvířat. Svody by obvykle probíhaly v zařízení, které je k tomuto účelu schváleno, nebo, je-li to povoleno členským státem původu, první svoz na jednom z druhů dopravních prostředků, jako je nákladní vozidlo, a to shromažďováním zvířat z různých míst daného členského státu.

(119)

V závislosti na příslušných nákazách a druzích uvedených na seznamu je nutné stanovit zvláštní veterinární požadavky pro některé druhy chovaných zvířat jiných než kopytníci a drůbež. Pravidla pro tyto druhy byla rovněž stanovena v právním rámci platném před tímto nařízením, a zejména ve směrnici 92/65/EHS. Uvedená směrnice stanoví zvláštní pravidla pro přemísťování živočišných druhů včetně včel, čmeláků, opic, psů a koček atd., a toto nařízení by tudíž mělo stanovit právní základ pro přijímání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů, které stanoví konkrétní pravidla pro přemísťování uvedených živočišných druhů.

(120)

Uzavřená zařízení, jež se obvykle používají pro chov laboratorních zvířat nebo zvířat v zoologických zahradách, se obvykle vyznačují vysokou mírou biologické bezpečnosti a příznivým a dobře kontrolovaným nákazovým statusem a k přemísťování zvířat u nich dochází v menší míře nebo pouze v rámci uzavřených okruhů těchto zařízení. Status uzavřených zařízení, mezi která se provozovatelé mohou přihlásit na dobrovolném základě, byl poprvé zaveden směrnicí 92/65/EHS, v níž jsou stanovena pravidla a požadavky pro schvalování a požadavky na přemísťování pro schválené organizace, instituty a střediska. Zavedený systém těmto zařízením umožňuje výměnu zvířat mezi sebou s omezenějšími požadavky na přemísťování a zároveň poskytuje veterinární záruky v rámci okruhu uzavřených zařízení. Proto je provozovateli široce přijímán a používán jako dobrovolná možnost. Je tedy vhodné v tomto nařízení koncept uzavřených zařízení zachovat a rovněž stanovit pravidla pro přemísťování mezi těmito zařízeními.

(121)

Pro vědecké účely, jako je výzkum nebo diagnostické účely, a zejména ty, které jsou povoleny podle směrnice 2010/63/EU, může být nezbytné přemísťovat zvířata, jež nesplňují všeobecné veterinární požadavky stanovené v tomto nařízení a představují vyšší riziko pro zdraví zvířat. Toto nařízení by takové druhy přemísťování nemělo zakazovat ani nepřiměřeně omezovat, protože by to mohlo bránit jinak povoleným výzkumným činnostem a brzdit vědecký pokrok. Nicméně je nezbytné v tomto nařízení stanovit pravidla k zajištění toho, aby přemísťování těchto zvířat probíhalo bezpečně.

(122)

Vzorce přemísťování cirkusových zvířat, zvířat chovaných v zoologických zahradách, zvířat určených na výstavy a některých dalších zvířat jsou často odlišné od vzorců přemísťování jiných chovaných druhů. Přizpůsobování pravidel Unie pro přemísťování těchto zvířat by se měla věnovat zvláštní pozornost, přičemž by se měla zohlednit konkrétní rizika a alternativní opatření ke zmírnění rizika.

(123)

S cílem zajistit dosažení cílů uvedených ve 112. až 122. bodě odůvodnění tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o opatření k prevenci nákaz při přepravě, zvláštní pravidla pro přemísťování některých živočišných druhů a zvláštní okolnosti, jako jsou svody nebo odmítnutí zásilek, a zvláštní požadavky nebo odchylky pro jiné typy přemísťování, jako je například přemísťování pro vědecké účely.

(124)

V zájmu zajištění možnosti uplatnění zvláštních pravidel pro přemísťování, nejsou-li běžná pravidla pro přemísťování dostatečná nebo vhodná k omezení šíření určité nákazy, by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení zvláštních pravidel pro přemísťování po omezené časové období.

(125)

Přemísťování chovaných suchozemských zvířat mezi členskými státy by mělo splňovat požadavky na takové přemísťování. V případě živočišných druhů, které představují zdravotní riziko nebo které mají větší hospodářský význam, by mělo být přiloženo veterinární osvědčení vydané příslušným orgánem.

(126)

V mezích technické, praktické a finanční uskutečnitelnosti by se mělo využít technologického vývoje ke snížení administrativní zátěže pro provozovatele a příslušné orgány, pokud jde o vydávání osvědčení a hlášení prostřednictvím informačních technologií s cílem nahradit dokumentaci v listinné podobě a usnadnit postupy hlášení a používání těchto technologií v co největší míře pro různé účely.

(127)

V případech, kdy není vyžadováno veterinární osvědčení vydané příslušným orgánem, by měl provozovatel, který přemísťuje zvířata do jiného členského státu, vydat dokument obsahující vlastní prohlášení, jímž se potvrzuje, že zvířata splňují požadavky na přemísťování stanovené v tomto nařízení.

(128)

V zájmu zajištění dosažení cílů uvedených ve 125., 126. a 127. bodě odůvodnění tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o pravidla týkající se obsahu veterinárních osvědčení, informační povinnosti, odchylek od požadavků na veterinární certifikaci, zvláštní pravidla pro certifikaci a povinnosti úředních veterinárních lékařů provádět před podepsáním veterinárního osvědčení příslušné kontroly.

(129)

Hlášení přemísťování zvířat a zárodečných produktů mezi členskými státy a v některých případech na území členských států má zásadní význam pro zajištění vysledovatelnosti zvířat a dotčených zárodečných produktů, jestliže toto přemísťování může být spojeno s rizikem šíření přenosných nákaz zvířat. Proto by toto přemísťování mělo být hlášeno a evidováno prostřednictvím integrovaného počítačového veterinárního systému (dále jen „systém TRACES“). Systém TRACES integruje do jediného systému počítačové systémy stanovené v článku 20 směrnice 90/425/EHS a v rozhodnutí Rady 92/438/EHS (24), na základě rozhodnutí Komise 2003/24/ES (25) a 2004/292/ES (26).

(130)

V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění pravidel stanovených v tomto nařízení týkajících se veterinárních osvědčení a hlášení přemísťování by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení pravidel týkajících se vzorů veterinárních osvědčení, dokumentů obsahujících vlastní prohlášení, formátů a lhůt pro hlášení přemísťování u suchozemských i u vodních živočichů, zárodečných produktů a případně též produktů živočišného původu.

(131)

Zvláštní povaha přemísťování zvířat v zájmovém chovu představuje riziko pro zdraví zvířat, které je podstatně odlišné od rizika u ostatních chovaných zvířat. V tomto nařízení by tedy měla být stanovena zvláštní, méně přísná pravidla pro toto přemísťování. Taková méně přísná pravidla jsou však odůvodněna pouze tehdy, pokud zvíře v zájmovém chovu skutečně doprovází svého majitele při jeho přesunu nebo během omezené doby poté a pokud není s majitelem přemísťováno více než pět zvířat v zájmovém chovu uvedených v části A přílohy I najednou. Aby se zajistilo, že zvířata v zájmovém chovu nepředstavují významné riziko šíření nákaz zvířat, a s cílem upřesnit výjimečné situace, v nichž může majitele doprovázet více než pět těchto zvířat nebo pokud má být zvíře v zájmovém chovu přemísťováno během delšího časového úseku před přesunem majitele či po něm, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o podrobná pravidla pro přemísťování těchto zvířat. V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění veterinárních požadavků stanovených v tomto nařízení, které se týkají přesunů zvířat v zájmovém chovu, by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení pravidel týkajících se opatření k prevenci a tlumení nákaz, která mají být pro toto přemísťování přijata.

(132)

Volně žijící zvířata mohou z různých důvodů představovat riziko pro zdraví zvířat a pro veřejné zdraví, například při přemísťování do zařízení nebo z jednoho prostředí do jiného prostředí. Může být nutné přijmout vhodná preventivní opatření pro přemísťování těchto zvířat s cílem zabránit šíření nákaz zvířat. Aby se zajistilo, že volně žijící zvířata nepředstavují významné riziko šíření nákaz zvířat, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o doplňkové požadavky pro přemísťování volně žijících suchozemských zvířat.

(133)

Podobné riziko šíření nákaz zvířat na živá zvířata mohou představovat zárodečné produkty. Kromě toho je jejich produkce spojena se specifiky, na něž se vztahují vysoké zdravotní požadavky na plemenná zvířata a která vyžadují přísnější nebo zvláštní veterinární požadavky týkající se dárcovských zvířat. V zájmu zajištění bezpečného přemísťování zárodečných produktů, zachování jejich očekávaného vysokého zdravotního standardu a zohlednění některých specifických použití těchto produktů by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o podrobné požadavky na přemísťování zárodečných produktů některých živočišných druhů, zvláštní požadavky vztahující se například na jejich přemísťování pro vědecké účely, a odchylky od povinnosti veterinárních osvědčení.

(134)

Riziko šíření nákaz zvířat mohou představovat produkty živočišného původu. Požadavky na bezpečnost potravin u produktů živočišného původu stanovené v právních předpisech Unie zajišťují správnou hygienickou praxi a snižují rizika těchto produktů pro zdraví zvířat. Pro některé druhy produktů by však v tomto nařízení měla být stanovena zvláštní veterinární opatření, například opatření k tlumení nákaz a mimořádná opatření, aby se zajistilo, že se nákazy zvířat nešíří prostřednictvím produktů živočišného původu. V zájmu zajištění bezpečného přemísťování produktů živočišného původu v těchto zvláštních případech by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení podrobných pravidel pro přemísťování produktů živočišného původu v souvislosti s opatřeními přijatými k tlumení nákaz, povinnosti veterinárních osvědčení a odchylky od těchto pravidel, jestliže to umožňuje příslušné riziko spojené s tímto přemísťováním a opatření zavedená ke zmírnění rizika.

(135)

Přijmou-li členské státy vnitrostátní opatření týkající se přemísťování zvířat a zárodečných produktů nebo rozhodnou-li se přijmout vnitrostátní opatření k omezení dopadů jiných nákaz zvířat, než jsou nákazy uvedené na seznamu, na svém území, neměla by tato vnitrostátní opatření být v rozporu s pravidly pro vnitřní trh stanovenými v právních předpisech Unie. Je proto vhodné stanovit rámec pro tato vnitrostátní opatření a zajistit, aby zůstala v mezích, jež umožňuje právo Unie.

(136)

Registrace a schvalování zařízení akvakultury jsou nutné k tomu, aby příslušný orgán mohl provádět vhodný dozor, a k prevenci, tlumení a eradikaci nákaz zvířat. Směrnice 2006/88/ES vyžaduje, aby všechna zařízení, která přemísťují vodní živočichy, měla povolení. Tento systém povolení by měl být v tomto nařízení zachován, bez ohledu na skutečnost, že v některých úředních jazycích Unie se v tomto nařízení používají pro uvedený systém povolení jiné výrazy než ve směrnici 2006/88/ES.

(137)

Usmrcování a zpracovávání živočichů pocházejících z akvakultury, kteří jsou předmětem opatření k tlumení nákaz, může vést k šíření nákazy zvířat, například v důsledku vypouštění odpadních vod obsahujících patogenní původce ze zpracovatelských zařízení. Je tudíž nezbytné schvalovat zpracovatelská zařízení, jež splňují opatření ke zmírnění rizika při takovém usmrcování a zpracovávání. Toto nařízení by proto mělo stanovit schválení zařízení pro potraviny z vodních organismů schválené pro tlumení nákaz.

(138)

V zájmu zajištění veřejné dostupnosti aktuálních informací o registrovaných a schválených zařízeních by příslušný orgán měl vytvořit a vést registr těchto zařízení. Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o informace, které musejí být uvedeny v registru zařízení akvakultury, a požadavky na vedení záznamů pro zařízení akvakultury a dopravce.

(139)

V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění pravidel stanovených v tomto nařízení pro registraci a schvalování zařízení akvakultury a zařízení pro potraviny z vodních organismů schválených pro tlumení nákaz, vedení záznamů a registrů zařízení by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci pro stanovení souvisejících pravidel týkajících se informačních povinností, odchylek a dalších prováděcích pravidel.

(140)

Jelikož ve většině případů není možné vodní živočichy individuálně identifikovat, vedení záznamů zařízeními akvakultury, zařízeními pro potraviny z vodních organismů schválených pro tlumení nákaz a dopravci představuje zásadní nástroj pro zajištění vysledovatelnosti vodních živočichů. Záznamy jsou rovněž cenné pro dozor nad nákazovou situací zařízení.

(141)

Podobně jako v případě suchozemských živočichů je nezbytné stanovit harmonizovaná pravidla i pro přemísťování vodních živočichů, včetně pravidel týkajících se veterinárních osvědčení a hlášení přemísťování.

(142)

Směrnice 2006/88/ES stanoví pravidla pro přemísťování vodních živočichů, jež se uplatňují rovněž na přemísťování v rámci členských států i mezi členskými státy. Klíčovým určujícím faktorem pro pravidla pro přemísťování vodních živočichů je nákazový status, pokud jde o nákazy uvedené na seznamu týkající se členského státu, oblasti a jednotky místa určení.

(143)

Směrnice 2006/88/ES se však nevztahuje na volně žijící vodní živočichy lovené nebo vytěžené pro přímé zapojení do potravinového řetězce. Oproti tomu tito živočichové patří do oblasti působnosti tohoto nařízení, nicméně se na ně nevztahuje definice živočichů pocházejících z akvakultury. V tomto nařízení by proto měla být pro tyto vodní živočichy stanovena případná opatření, pokud je příslušná rizika s přihlédnutím k přiměřenosti takových opatření odůvodňují.

(144)

Zásada vysvětlená ve 142. bodu odůvodnění by se proto měla také vztahovat na přemísťování vodních živočichů, kteří sice nejsou definováni jako živočichové pocházející z akvakultury, ale spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení. To se týká zejména vodních živočichů s neznámým nákazovým statusem nebo s pozitivním statusem potvrzujícím nákazu, bez ohledu na jejich konečné užití. Jelikož přemísťování živých volně žijících vodních živočichů s neznámým nákazovým statusem nebo s pozitivním statusem potvrzujícím nákazu a určených k lidské spotřebě může rovněž představovat riziko šíření nákaz uvedených na seznamu nebo nově se objevujících nákaz, měl by se na tato přemísťování vztahovat stejný systém pravidel. To se vztahuje i na volně žijící vodní živočichy vytěžené nebo lovené pro lidskou spotřebu, kteří jsou přemísťováni a dočasně drženi před usmrcením.

(145)

Je však třeba zabránit nepřiměřeným omezením přemísťování a zbytečné administrativní zátěži pro zařízení a provozovatele v rámci komerčního rybolovu. V případech, kdy jsou tito živí volně žijící vodní živočichové určeni k lidské spotřebě, by proto měla uvedená pravidla platit v zásadě jen pro přemísťování živých volně žijících vodních živočichů, kteří představují významné riziko z hlediska šíření nákaz uvedených na seznamu nebo nově se objevujících nákaz do členských států, oblastí nebo jednotek, které byly prohlášeny za prosté určitých nákaz uvedených na seznamu nebo které mají v souvislosti s uvedenými nákazami zavedeny eradikační programy.

(146)

S cílem motivovat členské státy k tomu, aby zlepšily nákazový status svých populací vodních živočichů, by měly být zavedeny určité úpravy a větší flexibilita.

(147)

V zájmu zajištění kontroly přemísťování vodních živočichů by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o opatření k prevenci nákaz vztahující se na přepravu, zvláštní pravidla pro přemísťování určitých kategorií vodních živočichů pro různé účely, zvláštní požadavky nebo odchylky pro určité druhy přemísťování, jako je například přemísťování pro vědecké účely, a doplňkové požadavky pro přemísťování volně žijících vodních živočichů.

(148)

V zájmu zajištění možnosti přijetí dočasných odchylek a zvláštních požadavků pro přemísťování vodních živočichů, nejsou-li pravidla pro přemísťování stanovená v tomto nařízení dostatečná nebo vhodná k omezení šíření určité nákazy uvedené na seznamu, by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení zvláštních pravidel pro přemísťování nebo odchylky po omezené časové období.

(149)

Produkce akvakultury Unie je mimořádně rozmanitá, pokud jde o druhy a systémy produkce, a tato rozmanitost se rychle zvětšuje. To může vyžadovat, aby byla přijata vnitrostátní opatření na úrovni členských států týkající se nákaz jiných než těch, jež jsou považovány za nákazy uvedené na seznamu v souladu s tímto nařízením. Tato vnitrostátní opatření by však měla být opodstatněná, nezbytná a úměrná zamýšleným cílům. Kromě toho by neměla mít vliv na přemísťování mezi členskými státy, není-li to nutné v zájmu prevence zavlečení nákazy nebo v zájmu tlumení jejího šíření. Vnitrostátní opatření ovlivňující obchod mezi členskými státy by měla být schvalována a pravidelně přezkoumávána na úrovni Unie.

(150)

V současné době se nákazy uvedené na seznamu týkají jiných živočišných druhů, než které jsou tímto nařízením definovány jako suchozemské a vodní, jako jsou například plazi, obojživelníci, hmyz a další, pouze ve velmi omezené míře. Proto není vhodné požadovat, aby se všechna ustanovení tohoto nařízení vztahovala na tyto druhy zvířat. Pokud by však nákaza, která se týká jiných druhů než suchozemských a vodních, měla být zařazena na seznam, měly by se příslušné veterinární požadavky tohoto nařízení na tyto druhy vztahovat, aby se zajistilo, že mohou být přijata vhodná a přiměřená opatření v oblasti prevence a tlumení nákaz.

(151)

S cílem zajistit možnost stanovení pravidel pro přemísťování zvířat, jež nejsou tímto nařízením definována jako suchozemští či vodní živočichové, a zárodečných produktů a produktů živočišného původu z nich získaných, vyžaduje-li to riziko, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o registraci a schvalování zařízení, vedení záznamů a registrů, identifikaci a evidenci, požadavky na sledovatelnost přemísťování, veterinární osvědčení a povinnosti ohledně vlastního prohlášení a oznamovací povinnosti v souvislosti s přemísťováním zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu z těchto druhů získaných.

(152)

Je-li to nezbytné k zajištění jednotných podmínek pro provádění veterinárních požadavků pro uvedené jiné živočišné druhy a zárodečné produkty a produkty živočišného původu z nich získané, měly by být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení podrobných pravidel týkajících se těchto požadavků.

(153)

Aby se zabránilo zavlečení nákaz uvedených na seznamu a nově se objevujících nákaz do Unie, je nezbytné, aby existovala účinná pravidla pro vstup zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu, jež mohou tyto nákazy přenášet, do Unie.

(154)

S cílem poskytnout záruky ohledně nákazového statusu Unie obsahuje toto nařízení ustanovení o přemísťování zvířat a produktů v rámci Unie. Aby nebyl tento status ohrožen, je vhodné podmínit vstup zvířat a produktů do Unie splněním podmínek, které jsou stejně přísné jako podmínky pro přemísťování v rámci Unie.

(155)

Aby se zajistilo, že zvířata, zárodečné produkty a produkty živočišného původu ze třetích zemí nebo území splňují veterinární požadavky, které poskytují záruky, jež jsou rovnocenné se zárukami stanovenými v právních předpisech Unie, je nezbytné, aby podléhaly odpovídajícím kontrolám ze strany příslušného orgánu třetí země nebo území, z nichž jsou do Unie vyváženy. Případně by měl být před umožněním vstupu těchto zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu do Unie ověřen nákazový status třetí země nebo území původu. V důsledku toho by měly být způsobilé pro jejich vývoz do Unie a pro tento účel být uvedeny na seznamu pouze třetí země a území, jež mohou prokázat, že splňují normy týkající se zdraví zvířat pro vstup zvířat a produktů do Unie.

(156)

Pro některé druhy a kategorie zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu nebyly v aktech Unie přijatých před datem přijetí tohoto nařízení stanoveny seznamy třetích zemí a území, ze kterých je umožněn vstup do Unie. V uvedených případech a až do přijetí pravidel v rámci tohoto nařízení by členské státy měly mít možnost určit, ze kterých zemí a území smějí tato zvířata, zárodečné produkty a produkty živočišného původu vstoupit na jejich území. Při tomto určování by členské státy měly zohlednit kritéria stanovená v tomto nařízení pro seznamy třetích zemí a území sestavené Unií.

(157)

Aby se zajistilo, že jsou splněny veterinární požadavky pro vstup do Unie stanovené v tomto nařízení a že tyto požadavky jsou v souladu s principy kodexů OIE, měla by být všechna zvířata, zárodečné produkty a produkty živočišného původu vstupující do Unie doprovázena veterinárním osvědčením vydaným příslušným orgánem třetí země nebo území původu a potvrzujícím, že veškeré veterinární požadavky pro vstup do Unie jsou splněny. Měla by však být povolena odchylka od tohoto pravidla pro zboží, které představuje nízké riziko pro zdraví zvířat.

(158)

Veterinární osvědčení mohou být sama o sobě dostačující, avšak v právních předpisech Unie jsou často vyžadována osvědčení pro jiné účely, například pro potvrzení, že jsou splněny požadavky týkající se veřejného zdraví nebo dobrých životních podmínek zvířat nebo produktů. To je třeba zohlednit. V zájmu snížení administrativní zátěže a nákladů na minimum by mělo být možné, aby tato veterinární osvědčení rovněž zahrnovala informace vyžadované podle jiných právních předpisů Unie týkajících se bezpečnosti potravin a krmiv a dobrých životních podmínek zvířat.

(159)

Nákazy se mohou šířit i jinak než prostřednictvím zvířat, zárodečných produktů, produktů živočišného původu a vedlejších produktů živočišného původu a získaných produktů. Mohou se rovněž šířit například prostřednictvím vozidel, přepravních nádob, sena, slámy, rostlinných produktů, materiálů, jež mohly přijít do styku s infikovanými zvířaty, a vybavení. V případě potřeby by měla být přijata opatření k zabránění přenosu nákaz uvedenými prostředky.

(160)

V zájmu zajištění náležité úrovně podrobností u požadavků týkajících se vstupu do Unie by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přijímání doplňujících pravidel pro schvalování zařízení ve třetích zemích a územích a odchylky, veterinární požadavky pro vstup zásilek z třetích zemí a území do Unie, a veterinární požadavky pro patogenní původce, jiné materiály, dopravní prostředky a vybavení, jež mohou přenášet nákazy zvířat.

(161)

V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění veterinárních požadavků ohledně vstupu zásilek zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu do Unie by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení pravidel týkajících se mimo jiné seznamu třetích zemí a území, z nichž je povolen vstup zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu do Unie, a vzorů veterinárních osvědčení a jejich obsahu.

(162)

Dosavadní zkušenosti ukázaly, že při výskytu ohniska závažné nákazy v členských státech nebo ve třetích zemích či územích, z nichž zvířata nebo produkty vstupují do Unie, musejí být neprodleně přijata opatření k prevenci a tlumení nákaz s cílem zabránit jejímu zavlečení a omezit její šíření. Taková mimořádná situace se může týkat nákaz uvedených na seznamu, nově se objevujících nákaz nebo jiných nebezpečí pro zdraví zvířat. V této souvislosti by se mělo jasně uvést, která opatření k prevenci a tlumení nákaz stanovená v tomto nařízení lze použít v případě výskytu nákazy uvedené na seznamu nebo nově se objevující nákazy či nebezpečí. Ve všech těchto případech je nezbytné, aby opatření mohla být přijata neprodleně ve velmi krátkém časovém horizontu. Vzhledem k tomu, že taková opatření by omezovala přemísťování uvnitř nebo do Unie, měla by být pokud možno prováděna na úrovni Unie.

(163)

S cílem zajistit účinnou a rychlou reakci na nově se objevující rizika by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci ke stanovení mimořádných opatření.

(164)

Komise by měla přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty v řádně odůvodněných případech souvisejících mimo jiné s opatřeními týkajícími se nově se objevujících nákaz, s vytvářením zásob, dodávkami, skladováním, zásobováním a dalšími postupy týkajícími se bank antigenů, očkovacích látek a diagnostických činidel Unie, se stanovováním zvláštních opatření k tlumení nákaz a odchylek po omezené časové období, se zvláštními pravidly pro přemísťování suchozemských a vodních živočichů po omezené časové období, mimořádnými opatřeními a vytvořením seznamu třetích zemí a území pro účely vstupu do Unie.

(165)

Toto nařízení stanoví obecná a zvláštní pravidla pro prevenci a tlumení nákaz zvířat a zajišťuje harmonizovaný přístup v oblasti zdraví zvířat v celé Unii. V některých oblastech, jako jsou obecné povinnosti v oblasti zdraví zvířat, hlášení, dozor, registrace a schvalování nebo vysledovatelnost, by mělo být členským státům povoleno používat doplňková nebo přísnější vnitrostátní opatření nebo by v jejich používání měly být podporovány. Tato vnitrostátní opatření by však měla být umožněna, pouze pokud neohrozí cíle v oblasti zdraví zvířat stanovená v tomto nařízení a pokud nejsou v rozporu s pravidly tohoto nařízení a pod podmínkou, že nebrání přemísťování zvířat a produktů mezi členskými státy, ledaže je to nutné v zájmu prevence zavlečení nákazy nebo v zájmu tlumení šíření nákazy.

(166)

Na vnitrostátní opatření uvedená ve 165. bodě odůvodnění by se měl v zájmu snížení administrativní zátěže vztahovat zjednodušený postup pro oznamování. Zkušenosti ukázaly, že obecný postup pro oznamování stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES (27) je důležitým nástrojem pro řízení a zlepšování kvality vnitrostátních technických předpisů – pokud jde o zvýšení transparentnosti, srozumitelnosti a účinnosti – v neharmonizovaných nebo částečně harmonizovaných oblastech. Je proto vhodné tento obecný postup pro oznamování uplatňovat.

(167)

Pravidla Unie týkající se zdraví zvířat jsou v současné době stanovena v těchto aktech Evropského parlamentu a Rady a v následných aktech Komise přijatých na jejich základě:

(168)

Toto nařízení stanoví pravidla pro identifikaci a evidenci skotu, přičemž pravidla pro označování hovězího masa do jeho oblasti působnosti nadále nespadají. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 (52) o stanoví pravidla pro identifikaci a evidenci skotu a pravidla pro označování hovězího masa. Mělo by být proto pozměněno tak, aby jeho ustanovení o identifikaci a evidenci byla zrušena a ustanovení týkající se označování hovězího masa zůstala v platnosti.

(169)

S cílem zajistit spolehlivost opatření stanovených ve stávajících nařízeních o systémech identifikace a evidence skotu, ovcí a koz uvedené právní předpisy stanoví, že členské státy mají provádět odpovídající a účinná kontrolní opatření. Tato odpovídající a účinná úřední kontrolní opatření by měla zůstat zachována i v budoucnosti. Toto nařízení, jako součást balíčku „inteligentnější právní úpravy pro zvýšení bezpečnosti potravin“, neobsahuje ustanovení o úředních kontrolách, jelikož tato pravidla by měla být stanovena v rámci navrhovaného horizontálního právního předpisu o úředních kontrolách. I kdyby však nová navrhovaná horizontální pravidla pro úřední kontroly nevstoupila v platnost ve stejnou dobu jako toto nařízení, stávající horizontální pravidla pro úřední kontroly by Komisi umožňovala zajistit rovnocennou úroveň kontroly.

(170)

Pravidla stanovená v právních aktech uvedených ve 167. bodě odůvodnění mají být nahrazena tímto nařízením a následnými akty Komise přijatými na jeho základě. Uvedené právní akty by proto měly by být zrušeny. Avšak v zájmu zajištění právní jasnosti a zabránění vzniku právního vakua by zrušení mělo nabýt účinku teprve po přijetí příslušných aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů na základě tohoto nařízení. Je tudíž nezbytné poskytnout Komisi pravomoc stanovit termíny, kdy má zrušení uvedených právních aktů nabýt účinku, přičemž konečnou lhůtu by měl stanovit normotvůrce.

(171)

V zájmu jasnosti právních předpisů Unie by měly být výslovně zrušeny tyto akty Rady v oblasti zdraví zvířat, které jsou zastaralé: rozhodnutí Rady 78/642/EHS (53); směrnice Rady 79/110/EHS (54); směrnice Rady 81/6/EHS (55); rozhodnutí Rady 89/455/ (56); směrnice Rady 90/423/EHS (57); rozhodnutí Rady 90/678/EHS (58); směrnice Rady 92/36/EHS (59); směrnice Rady 98/99/ES (60).

(172)

Požadavky tohoto nařízení by neměly být použitelné, dokud Komise na základě tohoto nařízení nepřijme klíčové akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty, přičemž mezi přijetím těchto klíčových aktů a dnem začátku jejich použitelnosti by mělo uplynout 24 měsíců, během nichž budou mít členské státy a provozovatelé možnost řádně se přizpůsobit novým pravidlům. Kromě toho je vhodné poskytnout lhůtu alespoň 36 měsíců na to, aby Komise nová pravidla vypracovala.

(173)

V zájmu zajištění právní jistoty, pokud jde o použití pravidel pro identifikaci a evidenci zvířat a opatření k tlumení nákaz pro některé nákazy zvířat a zoonózy, by měla být na Komisi přenesena pravomoc k přijímání aktů v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o datum, k němuž se nařízení (ES) č. 21/2004 a směrnice 92/66/EHS, 2000/75/ES, 2001/89/ES, 2002/60/ES, 2003/85/ES, 2005/94/ES a 2008/71/ES přestanou používat, přičemž konečné datum by mělo být stanoveno v tomto nařízení.

(174)

V souladu s preventivním přístupem ke zdraví zvířat, který je tímto nařízením prosazován, by se zvláštní opatření týkající se salmonely používaná před 20. dubnem 2016 v případě živých zvířat odesílaných do Finska a Švédska měla používat i nadále a nařízení (ES) č. 2160/2003 by mělo být odpovídajícím způsobem upraveno.

(175)

S ohledem na nedávné přijetí nařízení (EU) č. 576/2013 je vhodné umožnit dlouhé přechodné období do doby zahájení používání odpovídajících pravidel stanovených v tomto nařízení.

(176)

Prováděcí pravomoci stanovené v tomto nařízení by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (61).

(177)

Je obzvlášť důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(178)

Z tohoto nařízení by neměla vyplývat nepřiměřená administrativní zátěž ani nepřiměřené hospodářské dopady pro malé a střední podniky. Zvláštní situace malých a středních podniků byla v tomto nařízení na základě konzultací se zúčastněnými stranami zohledněna. O potenciální všeobecné odchylce od požadavků tohoto nařízení pro tyto podniky se s ohledem na cíle veřejné politiky v oblasti ochrany zdraví zvířat a veřejného zdraví neuvažovalo. Několik odchylek pro tyto podniky by však mělo být stanoveno v souvislosti s různými požadavky tohoto nařízení s přihlédnutím k příslušným rizikům.

(179)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž stanovení veterinárních předpisů pro zvířata, zárodečné produkty, produkty živočišného původu, vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, nevztahují-li se na ně zvláštní pravidla podle jiných právních předpisů Unie, a jiné materiály, které mohou přispívat k šíření nákaz zvířat, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být účinněji dosaženo na úrovni Unie prostřednictvím společného a koordinovaného právního rámce pro zdraví zvířat, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

a)

určení priorit a kategorizaci v oblasti nákaz s významem pro Unii, stanovení oblastí odpovědnosti v oblasti zdraví zvířat v části I (články 1 až 17);

b)

včasné zjištění, hlášení a podávání zpráv, pokud jde o nákazy, dozor, eradikační programy a status území prostého nákazy v části II (články 18 až 42);

c)

povědomí o nákazách, připravenost a tlumení v části III (články 43 až 83);

d)

registraci a schvalování zařízení a dopravců, přemísťování a vysledovatelnost zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu v rámci Unie v části IV (články 84 až 228) a v části VI (články 244 až 248 a 252 až 256);

e)

vstup zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu do Unie a vývoz takových zásilek z Unie v části V (články 229 až 243) a v části VI (články 244 až 246 a 252 až 256);

f)

neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu do členského státu z jiného členského státu nebo ze třetí země či území v části VI (články 244 až 256);

g)

mimořádná opatření, která mají být přijata v případě mimořádné situace v důsledku nákazy v části VII (články 257 až 262).

a)

mají za cíl zajistit:

b)

zohlední:

a)

chovaná a volně žijící zvířata;

b)

zárodečné produkty;

c)

produkty živočišného původu;

d)

vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, aniž jsou dotčena pravidla stanovená v nařízení (ES) č. 1069/2009;

e)

zařízení, dopravní prostředky, vybavení a všechny ostatní cesty infekce a materiál, který přispívá nebo může přispívat k šíření přenosných nákaz zvířat.

a)

rozhodnutí č. 1082/2013/EU;

b)

nařízení (ES) č. 999/2001;

c)

směrnici 2003/99/ES;

d)

nařízení (ES) č. 2160/2003.

a)

suchozemská zvířata a zvířata, která nejsou suchozemskými zvířaty, ale která mohou přenášet nákazy postihující suchozemská zvířata;

b)

zárodečné produkty ze suchozemských zvířat;

c)

produkty živočišného původu ze suchozemských zvířat.

a)

vodní živočichy a živočichy, kteří nejsou vodními živočichy, ale kteří mohou přenášet nákazy postihující vodní živočichy;

b)

produkty živočišného původu z vodních živočichů.

a)

jiná zvířata;

b)

zárodečné produkty a produkty živočišného původu z těchto jiných zvířat uvedených v písmeni a).

1)

„zvířaty“ obratlovci a bezobratlí;

2)

„suchozemskými zvířaty“ ptáci, suchozemští savci, včely a čmeláci;

3)

„vodními živočichy“ živočichové těchto druhů, a to ve všech stádiích života, včetně jiker a mlíčí a gamet:

4)

„jinými zvířaty“ zvířata jiných druhů, než jsou druhy zahrnuté v definicích suchozemských zvířat a vodních živočichů;

5)

„chovanými zvířaty“ zvířata chovaná lidmi včetně, pokud jde o vodní živočichy, živočichů pocházejících z akvakultury;

6)

„akvakulturou“ chov vodních živočichů, přičemž tito živočichové zůstávají majetkem jedné nebo více fyzických či právnických osob po celou dobu chovu nebo kultivace až do výlovu a včetně doby výlovu, s výjimkou případů, kdy jsou volně žijící vodní živočichové vytěženi nebo uloveni k lidské spotřebě a následně dočasně drženi před usmrcením, aniž by byli krmeni;

7)

„živočichy pocházejícími z akvakultury“ veškeří vodní živočichové, kteří jsou předmětem chovu v oblasti akvakultury;

8)

„volně žijícími zvířaty“ zvířata, která nejsou chovanými zvířaty;

9)

„drůbeží“ ptáci, kteří jsou chováni nebo drženi v zajetí pro účely:

10)

„ptáky chovaným v zajetí“ ptáci jiní než drůbež, kteří jsou drženi v zajetí z jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v bodě 9, včetně ptáků, kteří jsou drženi za účelem přehlídek, závodů, výstav, soutěží, šlechtění nebo prodeje;

11)

„zvířetem v zájmovém chovu“ zvíře druhů uvedených v příloze I, které je chováno pro soukromé nekomerční účely;

12)

„chovatelem zvířat v zájmovém chovu“ fyzická osoba, jež chová zvíře v zájmovém chovu, kterou může být i majitel daného zvířete v zájmovém chovu;

13)

„majitelem zvířete v zájmovém chovu“ fyzická osoba uvedená v identifikačním dokladu podle čl. 247 písm. c), čl. 248 odst. 2 písm. c), čl. 249 odst. 1 písm. c) a čl. 250 odst. 2 písm. c) jako majitel;

14)

„neobchodním přesunem“ jakýkoli přesun zvířete v zájmovém chovu, které doprovází svého majitele, a

15)

„oprávněnou osobou“ fyzická osoba, kterou majitel zvířete v zájmovém chovu písemně zmocnil, aby jeho jménem provedla neobchodní přesun zvířete v zájmovém chovu;

16)

„nákazou“ výskyt infekcí a zamoření u zvířat způsobených jedním či více patogenními původci, ať s klinickými nebo patologickými projevy, či bez nich;

17)

„patogenním původcem“ na zvířata či člověka přenosný patogen, který může u zvířat způsobit nákazu;

18)

„nákazami uvedenými na seznamu“ se rozumí nákazy uvedené na seznamu v souladu s čl. 5 odst. 1;

19)

„profilem nákazy“ kritéria nákazy uvedená v čl. 7 písm. a);

20)

„druhy uvedenými na seznamu“ živočišné druhy nebo skupiny živočišných druhů uvedené na seznamu v souladu s čl. 8 odst. 2 nebo, v případě nově se objevujících nákaz, živočišné druhy nebo skupiny živočišných druhů, které splňují kritéria pro druhy uvedené na seznamu stanovená v čl. 8 odst. 2;

21)

„nebezpečím“ patogenní původce přítomný ve zvířeti nebo produktu nebo stav zvířete či produktu, které mohou mít nepříznivý účinek na zdraví lidí či zvířat;

22)

„rizikem“ pravděpodobnost výskytu a pravděpodobný rozsah biologických a hospodářských důsledků nepříznivého účinku na zdraví zvířat nebo na veřejné zdraví;

23)

„biologickou bezpečností“ souhrn řídících a fyzických opatření, jejichž cílem je snížit riziko zavlečení, rozvoje a šíření nákaz do, z a v rámci:

24)

„provozovatelem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, jež nese odpovědnost za zvířata nebo produkty, a to i po omezenou dobu, avšak s výjimkou chovatelů zvířat v zájmovém chovu a veterinárních lékařů;

25)

„dopravcem“ provozovatel, který přepravuje zvířata na svůj vlastní účet nebo pro třetí stranu;

26)

„odborníkem pracujícím se zvířaty“ fyzická nebo právnická osoba, jež má profesní vztah ke zvířatům nebo produktům, kromě provozovatelů nebo veterinárních lékařů;

27)

„zařízením“ jakékoli prostory, jakákoli stavba nebo v případě zemědělské činnosti ve venkovních podmínkách jakékoli prostředí či místo, kde jsou přechodně či trvale držena zvířata nebo uchovávány zárodečné produkty, s výjimkou:

28)

„zárodečnými produkty“:

29)

„produkty živočišného původu“:

30)

„vedlejšími produkty živočišného původu“ celá těla zvířat nebo jejich části, produkty živočišného původu nebo jiné produkty získané ze zvířat, které nejsou určeny k lidské spotřebě, s výjimkou zárodečných produktů;

31)

„získanými produkty“ produkty získané z jednoho nebo více ošetření, přeměn nebo fází při zpracování vedlejších produktů živočišného původu;

32)

„produkty“:

33)

„úřední kontrolou“ jakákoli forma kontroly, kterou příslušný orgán vykonává za účelem ověření souladu s tímto nařízením;

34)

„nákazovým statusem“ nákazový status, pokud jde o nákazy uvedené na seznamu týkající se konkrétního druhu uvedeného na seznamu, s ohledem na:

35)

„oblastí“:

36)

„povodím“ oblast nebo území ohraničené přírodními prvky, jako jsou kopce nebo hory, do nějž směřuje veškerý odtok vody;

37)

„jednotkou“ subpopulace zvířat držená v jednom nebo více zařízeních a v případě vodních živočichů v jednom nebo více zařízeních akvakultury, jež spadají pod společný systém řízení biologické bezpečnosti a mají jednoznačný nákazový status, pokud jde o konkrétní nákazu nebo konkrétní nákazy, na níž se vztahují odpovídající opatření týkající se dozoru, tlumení nákaz a biologické bezpečnosti;

38)

„karanténou“ držení zvířat v izolaci bez jakéhokoli přímého či nepřímého kontaktu se zvířaty mimo epizootologickou jednotku s cílem zajistit, aby v době, kdy jsou zvířata v izolaci po stanovené časové období sledována, a případně během testování a léčby, nedocházelo k šíření jedné nebo více konkrétních nákaz;

39)

„epizootologickou jednotkou“ skupina zvířat se stejnou pravděpodobností vystavení patogennímu původci;

40)

„ohniskem“ úředně potvrzený výskyt nákazy uvedené na seznamu nebo nově se objevující nákazy u jednoho nebo více zvířat v zařízení nebo na jiném místě, kde jsou zvířata držena nebo kde se nacházejí;

41)

„uzavřeným pásmem“ oblast, v níž jsou uplatňována omezení týkající se přemísťování některých zvířat nebo produktů a jiná opatření k tlumení nákaz s cílem zabránit šíření konkrétní nákazy do oblastí, kde se žádná omezení neuplatňují; uzavřené pásmo může případně zahrnovat ochranné pásmo a pásmo dozoru;

42)

„ochranným pásmem“ oblast místa výskytu ohniska a kolem něj, v níž jsou uplatňována opatření k tlumení nákazy s cílem zamezit šíření nákazy z této oblasti;

43)

„pásmem dozoru“ oblast zřízená kolem ochranného pásma, v níž jsou uplatňována opatření k tlumení nákazy s cílem zamezit šíření nákazy z ochranného pásma;

44)

„násadovými vejci“ vejce pocházející od drůbeže nebo ptáků chovaných v zajetí, určená k líhnutí;

45)

„kopytníky“ zvířata uvedená v příloze III;

46)

„zařízením zacházejícím se zárodečnými produkty“:

47)

„líhní“ zařízení, jehož činnost spočívá v odběru, skladování, uložení násadových vajec do líhně a jejich líhnutí za účelem zajištění dodávek:

48)

„uzavřeným zařízením“ stálé, zeměpisně ohraničené zařízení vytvořené na dobrovolném základě a schválené pro účely přemísťování, v němž jsou zvířata:

49)

„svodem“ shromažďování chovaných suchozemských zvířat z více než jednoho zařízení po dobu kratší, než je doba pobytu požadovaná pro dotyčný druh zvířat;

50)

„dobou pobytu“ minimální doba nezbytná k tomu, aby se zajistilo, že zvíře umístěné do zařízení nemá nižší nákazový status než uvedené zařízení;

51)

„systémem TRACES“ integrovaný počítačový veterinární systém s jedinou strukturou stanovený v rozhodnutích 2003/24/ES a 2004/292/ES;

52)

„zařízením pro potraviny z vodních organismů schváleným k tlumení nákaz“ potravinářský podnik schválený v souladu s článkem 179;

53)

„úředním veterinárním lékařem“ veterinární lékař schválený příslušným orgánem a náležitě kvalifikovaný k provádění úředních činností v souladu s tímto nařízením;

54)

„úředním veterinárním lékařem ve třetí zemi či území“ úřední veterinární lékař ve třetí zemi či území odpovídající úřednímu veterinárnímu lékaři uvedenému v bodě 53;

55)

„příslušným orgánem“ ústřední veterinární orgán členského státu odpovědný za organizování úředních kontrol a veškerých dalších úředních činností v souladu s tímto nařízením nebo jakýkoli jiný orgán, jemuž byla uvedená odpovědnost svěřena;

56)

„příslušným orgánem třetí země či území“ orgán ve třetí zemi či na území odpovídající příslušnému orgánu uvedenému v bodě 55.

a)

tyto nákazy uvedené na seznamu:

b)

nákazy uvedené na seznamu uvedeném v příloze II.

a)

všechna tato kritéria:

b)

alespoň jedno z těchto kritérií:

a)

vznikla v důsledku vývoje nebo změny existujícího patogenního původce;

b)

se jedná o známou nákazu šířící se do nové zeměpisné oblasti, zasahující nové druhy, či nové populace;

c)

je v Unii diagnostikována poprvé; nebo

d)

ji způsobil neznámý nebo dříve nepoznaný patogenní původce.

a)

profil nákazy, který zahrnuje:

b)

dopad nákazy na:

c)

potenciál nákazy vyvolat krizovou situaci a její možné použití v oblasti bioterorismu;

d)

proveditelnost, dostupnost a účinnost těchto opatření v oblasti prevence a tlumení nákaz:

e)

dopad opatření v oblasti prevence a tlumení nákaz, pokud jde o:

a)

vnímavost rizikové populace zvířat;

b)

délka inkubační doby a období nakažlivosti u dotčených zvířat;

c)

schopnost těchto zvířat tyto konkrétní nákazy přenášet.

a)

jsou ke konkrétní nákaze uvedené na seznamu vnímavé nebo z vědeckých důkazů vyplývá, že je taková vnímavost pravděpodobná; nebo

b)

se jedná o druhy vektorů nebo rezervoáry této nákazy nebo z vědeckých důkazů vyplývá, že je taková úloha pravděpodobná.

a)

byla ze seznamu nákaz vyjmuta příslušná nákaza v něm uvedená, v souvislosti s níž byl na seznam zařazen daný živočišný druh nebo skupina živočišných druhů; nebo

b)

z vědeckých důkazů vyplývá, že daný druh nebo skupina druhů již nesplňují kritéria stanovená v odstavci 3.

a)

Pokud jde o nákazy uvedené na seznamu, které se běžně v Unii nevyskytují a v souvislosti s nimiž je nutné přijmout okamžitá opatření k eradikaci, jakmile jsou zjištěny, použijí se podle potřeby tato pravidla:

V souvislosti s těmito nákazami uvedenými na seznamu se rovněž případně použijí opatření uvedená v písmeni b) a podle potřeby i opatření uvedená v písmenech d) a e).

b)

Pokud jde o nákazy uvedené na seznamu, jež je za účelem eradikace v celé Unii nutné tlumit ve všech členských státech, použijí se podle potřeby tato pravidla:

V souvislosti s těmito nákazami uvedenými na seznamu se rovněž použijí podle potřeby opatření uvedená v písmenech d) a e).

c)

Pokud jde o nákazy uvedené na seznamu, které se týkají některých členských států a v souvislosti s nimiž je třeba přijmout opatření s cílem zamezit jejich šíření do oblastí Unie, jež jsou nákazy úředně prosté nebo které mají proti dané nákaze uvedené na seznamu eradikační programy, použijí se podle potřeby tato pravidla:

V souvislosti s těmito nákazami uvedenými na seznamu se rovněž použijí podle potřeby opatření uvedená v písmenech d) a e).

d)

Pokud jde o nákazy uvedené na seznamu, v souvislosti s nimiž je třeba přijmout opatření s cílem zabránit jejich šíření v důsledku jejich zavlečení do Unie nebo přemísťování zvířat mezi členskými státy, použijí se podle potřeby tato pravidla:

Nákazy uvedené na seznamu zmíněné v písmenech a), b) a c) se rovněž považují za nákazy uvedené na seznamu podle tohoto písmene a podle písmene e), je-li možno riziko dané nákazy účinně a přiměřeně zmírnit pomocí opatření týkajících se přemísťování zvířat a produktů.

e)

Pokud jde o nákazy uvedené na seznamu, v souvislosti s nimiž je zapotřebí dozoru v rámci Unie, použijí se podle potřeby tato pravidla:

Nákazy uvedené na seznamu zmíněné v písmenech a), b) a c) se rovněž považují za nákazy uvedené na seznamu podle tohoto písmene.

a)

pokud jde o chovaná zvířata a produkty spadající pod jejich odpovědnost, odpovídají za:

b)

přijímají případně taková opatření biologické bezpečnosti týkající se chovaných zvířat a produktů spadajících pod jejich odpovědnost, která jsou vhodná pro:

c)

případně přijímají opatření biologické bezpečnosti týkající se volně žijících zvířat.

a)

opatření fyzické ochrany, jež mohou zahrnovat:

b)

opatření pro řízení, jež mohou zahrnovat:

a)

nákazách zvířat, včetně těch, jež jsou přenosné na člověka;

b)

zásadách biologické bezpečnosti;

c)

vzájemných vztazích mezi zdravím zvířat, dobrými životními podmínkami zvířat a lidským zdravím;

d)

správné chovatelské praxi pro živočišné druhy, o něž pečují;

e)

rezistenci vůči léčbě, včetně antimikrobiální rezistence, a jejích dopadech.

a)

druzích a kategoriích chovaných zvířat nebo produktů, spadajících pod odpovědnost dotyčných provozovatelů a odborníků pracujících se zvířaty, a povaze jejich profesního vztahu k těmto zvířatům a produktům;

b)

typu produkce;

c)

prováděných úkolech.

a)

odbornou praxí či odbornou přípravou;

b)

stávajícími programy v odvětví zemědělství či akvakultury, jež jsou relevantní z hlediska zdraví zvířat;

c)

formálním vzděláváním;

d)

na základě jiných zkušeností nebo jiné přípravy, jež vedou ke stejné úrovni znalostí jako v případě písmen a), b) nebo c).

a)

přijímají veškerá vhodná opatření, jež zamezí zavlečení, rozvoji a šíření nákaz;

b)

přijímají opatření k zajištění včasného zjištění nákaz prováděním řádné diagnostiky a diferenciální diagnostiky za účelem vyloučení nebo potvrzení nákazy;

c)

hrají aktivní úlohu při:

d)

spolupracují při uplatňování opatření k prevenci a tlumení nákaz stanovených v tomto nařízení s příslušným orgánem, provozovateli, odborníky pracujícími se zvířaty a chovateli zvířat v zájmovém chovu.

a)

kvalifikovaný personál, zařízení, vybavení, finanční zdroje a účinnou organizaci pokrývající celé území daného členského státu;

b)

přístup k laboratořím s kvalifikovaným personálem, zařízením, vybavením a finančními zdroji, potřebným k zajištění rychlé a přesné diagnostiky a diferenciální diagnostiky nákaz uvedených na seznamu a nově se objevujících nákaz;

c)

dostatečně odborně připravené veterinární lékaře, kteří se podílejí na plnění činností uvedených v článku 12.

a)

praktickým uplatňování opatření v rámci eradikačních programů stanovených v článku 32;

b)

podporou příslušného orgánu při provádění dozoru stanoveného v článku 26 nebo v souvislosti s programy dozoru stanovenými v článku 28;

c)

činnostmi souvisejícími s:

a)

přijmou vhodná opatření biologické bezpečnosti, biologické ochrany a opatření v oblasti uzavřeného nakládání s biologickými původci s cílem zabránit úniku patogenních původců a jejich následnému kontaktu se zvířaty mimo laboratoř nebo jiné zařízení pracující s patogenními původci za uvedeným účelem;

b)

zajistí, aby přemísťování patogenních původců, očkovacích látek a dalších biologických produktů mezi laboratořemi nebo jinými zařízeními nevedlo k riziku šíření nákaz uvedených na seznamu ani nově se objevujících nákaz.

a)

opatřeními biologické bezpečnosti, biologické ochrany a opatřeními v oblasti uzavřeného nakládání s biologickými původci;

b)

požadavky na přemísťování patogenních původců, očkovacích látek a dalších biologických produktů.

a)

okamžitě veškeré výsledky naznačující podezření na některou z nákaz uvedených na seznamu podle čl. 9 odst. 1 písm. a) nebo zjištění této nákazy;

b)

bez zbytečného prodlení veškeré výsledky naznačující podezření na některou z nákaz uvedených na seznamu podle čl. 9 odst. 1 písm. e) jiných než nákazy v čl. 9 odst. 1 písm. a) nebo zjištění této nákazy.

a)

okamžitě uvědomili příslušný orgán, pokud zvířat existuje jakýkoli důvod k podezření na výskyt nákazy uvedené na seznamu podle čl. 9 odst. 1 písm. a) nebo je u zvířat výskyt takové nákazy zjištěn;

b)

jakmile to bude možné uvědomili příslušný orgán, pokud u zvířat existuje jakýkoli důvod k podezření na výskyt nákazy uvedené na seznamu podle čl. 9 odst. 1 písm. e) jiné, než jsou nákazy v čl. 9 odst. 1 písm. a), nebo je u zvířat výskyt takové nákazy zjištěn;

c)

ohlásili veterinárnímu lékaři mimořádné úhyny a další příznaky závažných nákaz nebo výrazný pokles objemu produkce s neurčenou příčinou za účelem dalšího šetření, včetně odběru vzorků pro laboratorní vyšetření, vyžaduje-li to situace.

a)

kritérií pro stanovení, zda nastaly okolnosti vyžadující hlášení uvedené v odst. 1 písm. c);

b)

podrobných pravidel pro další šetření podle odst. 1 písm. c).

a)

patogenní původce a případně jeho podtyp;

b)

příslušná data, zejména datum podezření na výskyt ohniska a jeho potvrzení;

c)

typ a umístění ohniska;

d)

jakákoli související ohniska;