EUR-Lex - 01971R1408-20080707 - EN

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1408/71

ze dne 14. června 1971

o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství

(Text v úplném znění — Úř. věst. L 28, 30.1.1997, s. 1 ( 2 ))

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 51 a 235 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru,

vzhledem k tomu, že pravidla pro koordinaci vnitrostátních právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení spadají do rámce volného pohybu pracovníků, kteří jsou státními příslušníky členských států, a měla by proto přispívat ke zlepšení jejich životní úrovně a pracovních podmínek;

vzhledem k tomu, že volný pohyb osob, který je jedním ze základů Společenství, se neomezuje pouze na zaměstnané osoby, ale v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb se rovněž rozšiřuje na osoby samostatně výdělečně činné;

vzhledem k tomu, že z důvodu značných rozdílů mezi vnitrostátními právními předpisy, pokud jde o osobní působnost, je výhodnější stanovit zásadu, podle které se nařízení vztahuje na všechny osoby pojištěné v rámci systémů sociálního zabezpečení pro zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné nebo z důvodu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti;

vzhledem k tomu, že je nezbytné respektovat zvláštní vlastnosti vnitrostátních právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení a vypracovat pouze systém koordinace;

vzhledem k tomu, že je nezbytné v rámci uvedené koordinace zaručit uvnitř Společenství pracovníkům žijícím v členských státech a osobám jimi vyživovaným a pozůstalým po nich rovnost zacházení s ohledem na různé vnitrostátní právní předpisy;

vzhledem k tomu, že pravidla pro koordinaci musí zaručit pracovníkům, kteří se pohybují v rámci Společenství, a osobám jimi vyživovaným a pozůstalým po nich zachování nabytých a nabývaných práv a výhod;

vzhledem k tomu, že těchto cílů musí být dosaženo zejména součtem všech dob, ke kterým přihlíží různé vnitrostátní právní předpisy za účelem získání nebo zachování nároku na dávky a výpočtu výše dávky, a poskytnutím dávek pro různé kategorie osob, na které se vztahuje toto nařízení, bez ohledu na jejich místo bydliště uvnitř Společenství;

vzhledem k tomu, že zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné pohybující se ve Společenství by měly podléhat systému sociálního zabezpečení pouze jednoho členského státu, aby se zamezilo souběhu použitelných vnitrostátních právních předpisů a složitostem, které by z toho mohly vyplývat;

vzhledem k tomu, že je třeba omezit, jak je to jen možné, počet a dosah případů, kdy osoba odchylně od obecného pravidla podléhá současně právním předpisům dvou členských států;

vzhledem k tomu, že k co nejúčinnějšímu zaručení rovnosti zacházení pro všechny pracovníky působící na území členského státu je vhodné jako obecné pravidlo stanovit, že se použijí právní předpisy členského státu, ve kterém dotyčná osoba vykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost;

vzhledem k tomu, že v některých situacích, které odůvodňují jiná kritéria použitelnosti, je možné se od tohoto obecného pravidla odchýlit;

vzhledem k tomu, že některé dávky stanovené vnitrostátními právními předpisy mohou současně spadat do oblasti sociálního zabezpečení a sociální péče z důvodu jejich osobní působnosti, cílů a způsobu jejich použití, a je proto nezbytné stanovit systém koordinace, který vezme v úvahu specifické charakteristiky těchto dávek a který by měl být zahrnut v nařízení, aby byly ochráněny zájmy migrujících pracovníků v souladu s ustanoveními Smlouvy;

vzhledem k tomu, že by tyto dávky měly být přiznávány, pokud jde o osoby spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, pouze v souladu s právními předpisy země, kde má dotyčná osoba nebo její rodinní příslušníci bydliště, a s přičtením dob bydlení získaných v jiném členském státě, jaké jsou nezbytné a bez jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti;

vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit specifické předpisy, zejména v oblasti nemoci a nezaměstnanosti, pro příhraniční pracovníky a sezónní pracovníky, s přihlédnutím ke specifické povaze jejich situace;

vzhledem k tomu, že v oblasti dávek v nemoci a mateřství je nezbytné zaručit ochranu osobám bydlícím nebo pobývajícím v jiném členském státě, než je příslušný členský stát;

vzhledem k tomu, že specifické postavení žadatelů o důchod a důchodců a jejich rodinných příslušníků vyžaduje ustanovení v oblasti nemocenského pojištění přizpůsobená jejich situaci;

vzhledem k tomu, že pro dávky v invaliditě by měl být vypracován systém koordinace, který respektuje specifické charakteristiky vnitrostátních právních předpisů; že je proto nezbytné rozlišovat mezi právními předpisy, podle kterých je výše dávky v invaliditě nezávislá na délce dob pojištění, a právními předpisy, podle kterých výše dávky v invaliditě na uvedené délce závisí;

vzhledem k tomu, že rozdíly mezi systémy v členských státech vyžadují přijetí pravidel pro koordinaci, která se použijí v případě zhoršení invalidity;

vzhledem k tomu, že je vhodné, aby byl vypracován systém pro přiznávání dávek ve stáří a pozůstalostních dávek, pokud zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhá právním předpisům jednoho nebo více členských států;

vzhledem k tomu, že je třeba stanovit výši důchodu vypočtenou v souladu s metodou pro sčítání a poměrný výpočet a zaručenou právními předpisy Společenství, pokud je uplatnění vnitrostátních právních předpisů méně příznivé než uvedená metoda;

vzhledem k tomu, že pro ochranu migrujících pracovníků a pozůstalých po nich proti příliš přísnému uplatňování vnitrostátních právních předpisů týkajících se snížení, pozastavení nebo odnětí je nezbytné doplnit ustanovení stanovící přísné podmínky pro uplatňování těchto ustanovení;

vzhledem k tomu, že v oblasti dávek v případě pracovních úrazů nebo nemocí z povolání je také nezbytné pro zajištění ochrany stanovit předpisy vztahující se na situaci osob majících bydliště nebo pobývajících v jiném členském státě, než je příslušný členský stát;

vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit specifická ustanovení pro pohřebné;

vzhledem k tomu, že ve snaze umožnit mobilitu pracovních sil za zlepšených podmínek je nezbytné napříště zajistit užší koordinaci mezi systémy pojištění pro případ nezaměstnanosti a systémy pomoci v nezaměstnanosti všech členských států;

vzhledem k tomu, že je z toho důvodu zejména vhodné pro usnadnění hledání zaměstnání v různých členských státech přiznat nezaměstnanému pracovníkovi na omezenou dobu dávky v nezaměstnanosti stanovené právními předpisy členského státu, kterým naposledy podléhal;

vzhledem k tomu, že při určování právních předpisů použitelných na rodinné dávky zajišťuje kritérium zaměstnání rovné zacházení se všemi pracovníky;

vzhledem k tomu, že za účelem vyloučení neoprávněných souběhů dávek je třeba stanovit pravidla přednosti v případě souběhu nároků na rodinné dávky podle právních předpisů příslušného státu a podle právních předpisů země bydliště rodinných příslušníků;

vzhledem k tomu, že právní předpisy členských států se navzájem liší a mají specifickou povahu, a proto se jeví nezbytné vypracovat specifická pravidla pro koordinaci vnitrostátních systémů stanovících dávky pro vyživované děti důchodců a pro sirotky;

vzhledem k tomu, že je nezbytné zřídit správní komisi složenou ze zástupců vlád členských států, pověřenou zejména správními otázkami nebo otázkami výkladu vyplývajícími z ustanovení tohoto nařízení, a rozšířit spolupráci mezi členskými státy;

vzhledem k tomu, že je žádoucí přidružit v poradním výboru zástupce pracovníků a zaměstnavatelů k posuzování otázek, kterými se zabývá správní komise;

vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit zvláštní ustanovení, která odpovídají zvláštním charakteristikám vnitrostátních právních předpisů k usnadnění uplatňování pravidel pro koordinaci,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1 (10) (15)

Definice

Pro účely tohoto nařízení:

a) se „zaměstnanou osobou“ a „osobou samostatně výdělečně činnou“ rozumí každá osoba, která

i) je pojištěna na základě povinného nebo volitelného pokračujícího pojištění pro případ jedné nebo více pojistných událostí odpovídajícím odvětvím systému sociálního zabezpečení pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo zvláštnímu systému pro úředníky;

ii) je povinně pojištěna pro případ jedné nebo více pojistných událostí odpovídajících odvětvím sociálního zabezpečení, na které se vztahuje toto nařízení, v rámci systému sociálního zabezpečení pro všechny obyvatele nebo veškeré výdělečně činné obyvatelstvo:

— může-li být označena za zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou na základě způsobu, jakým je tento systém spravován nebo financován, nebo

— nesplňuje-li tato kritéria, je pojištěna pro případ některé jiné pojistné události uvedené v příloze I v rámci systému pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné anebo systému uvedeného v bodě iii) na základě povinného nebo volitelného pokračujícího pojištění nebo, pokud žádný takový systém v daném členském státě neexistuje, splňuje definici uvedenou v příloze I;

iii) je povinně pojištěna pro případ více pojistných událostí odpovídajících odvětvím, na které se vztahuje toto nařízení, v rámci jednotného systému sociálního zabezpečení pro všechny obyvatele venkova v souladu s kritérii stanovenými v příloze I;

iv) je dobrovolně pojištěna pro případ jedné nebo více pojistných událostí odpovídajících odvětvím, na které se vztahuje toto nařízení, v rámci systému sociálního zabezpečení členského státu pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo pro všechny obyvatele nebo některé kategorie obyvatel, pokud

— tato osoba vykonává výdělečnou činnost jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná nebo

— byla dříve povinně pojištěna pro případ stejné pojistné události v rámci systému pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné stejného členského státu;

b) se „příhraničním pracovníkem“ rozumí každá zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která vykonává povolání na území jednoho členského státu a má bydliště na území jiného členského státu, do kterého se vrací zpravidla každý den nebo alespoň jednou za týden; avšak příhraniční pracovník, kterého podnik, pro nějž obvykle pracuje, vyšle jinam nebo který poskytuje služby jinde na území stejného nebo jiného členského státu, si zachová postavení příhraničního pracovníka po dobu nepřesahující čtyři měsíce, i když nemá možnost vracet se během tohoto období denně nebo alespoň jednou za týden do místa svého bydliště;

c) se „sezónním pracovníkem“ rozumí každá zaměstnaná osoba, která odchází na území jiného členského státu, než je stát, ve kterém má bydliště, za prací sezónní povahy pro podnik nebo zaměstnavatele uvedeného státu na období, které v žádném případě nesmí přesáhnout osm měsíců, a která zůstává na území uvedeného státu po dobu své práce; za práci sezónní povahy se považuje práce, která je závislá na střídání ročních období a automaticky se každým rokem opakuje;

ca) „studentem“ se rozumí každá osoba jiná než zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná nebo její rodinný příslušník nebo pozůstalý po ní ve smyslu tohoto nařízení, která studuje nebo získává odborné vzdělávání vedoucí ke kvalifikaci úředně uznávané orgány členského státu a která je pojištěna v rámci obecného systému sociálního zabezpečení nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení vztahujícího se na studenty;

d) má „uprchlík“ význam, jaký mu přiděluje Článek 1 Úmluvy o postavení uprchlíků, podepsané 28. července 1951 v Ženevě;

e) má „osoba bez státní příslušnosti“ význam, jaký jí přiděluje Článek 1 Úmluvy o postavení osob bez státní příslušnosti, podepsané 28. září 1954 v New Yorku;

i) se „rodinným příslušníkem“ rozumí každá osoba definovaná nebo uznaná za rodinného příslušníka nebo označená za člena domácnosti právními předpisy, na základě kterých jsou dávky poskytovány, nebo v případech uvedených v čl. 22 odst. 1 písm. a) a článku 31 právními předpisy členského státu, na jehož území má tato osoba bydliště; pokud však uvedené právní předpisy považují za rodinného příslušníka nebo člena domácnosti pouze osobu žijící ►M4 se zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou nebo studentem ◄ ve společné domácnosti, považuje se tato podmínka za splněnou, je-li dotyčná osoba výživou převážně odkázána na uvedenou osobu. ►M1 Pokud právní předpisy členského státu neumožňují odlišit rodinné příslušníky od ostatních osob, na které se vztahují, má pojem „rodinný příslušník“ význam uvedený v příloze I ◄ ;

ii) pokud však jde o dávky pro zdravotně postižené osoby přiznané na základě právních předpisů členského státu všem státním příslušníkům uvedeného státu, kteří splňují předepsané podmínky, označuje pojem „rodinný příslušník“ alespoň manžela (manželku) ►M4 zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby nebo studenta ◄ a nezletilé nebo nezaopatřené děti této osoby;

g) se „pozůstalým“ rozumí každá osoba definovaná nebo za takovou uznaná právními předpisy, na základě kterých se dané dávky poskytují; pokud však uvedené právní předpisy za pozůstalého považují jen osobu, která se zemřelým žila ve společné domácnosti, považuje se tato podmínka za splněnou, byla-li tato osoba převážně odkázána výživou na zemřelého;

h) se „bydlištěm“ rozumí obvyklé bydliště;

i) se „pobytem“ rozumí dočasné bydliště;

j) se „právními předpisy“ rozumějí pro každý členský stát právní a správní předpisy a jiná ustanovení a všechna ostatní prováděcí opatření, současná i budoucí, týkající se odvětví a systémů sociálního zabezpečení uvedených v čl. 4 odst. 1 a 2, nebo zvláštních nepříspěvkových dávek uvedených v čl. 4 odst. 2a.

Tento výraz nezahrnuje ustanovení stávajících nebo budoucích smluv, ať již se jich týkalo či netýkalo rozhodnutí orgánů veřejné moci, které je učinilo závaznými nebo rozšířilo jejich oblast působnosti. Pokud však tyto smlouvy

i) slouží k provedení povinného pojištění stanoveného právními nebo správními předpisy uvedenými v předchozím pododstavci nebo

ii) zakládají systém, který řídí stejná instituce, jako je ta, která řídí systémy zřízené právními a správními předpisy uvedenými v předchozím pododstavci,

může dotyčný členský stát toto omezení kdykoli zrušit prohlášením, ve kterém upřesní systém takové povahy, na který se toto nařízení vztahuje. Prohlášení se oznamuje a zveřejňuje podle článku 97.

Předchozí pododstavec nesmí mít za následek vyloučení systémů, na které se vztahovalo nařízení č. 3, z oblasti působnosti tohoto nařízení.

Výraz „právní předpisy“ také vylučuje ustanovení upravující zvláštní systémy pro osoby samostatně výdělečně činné, jejichž zřízení je ponecháno na iniciativě zúčastněných osob nebo která se vztahují pouze na část území příslušného členského státu, bez ohledu na to, zda orgány veřejné moci rozhodly, že je zavedou jako povinné nebo rozšíří jejich oblast působnosti. Tyto zvláštní systémy jsou uvedeny v příloze II;

ja) se „zvláštním systémem pro úředníky“ rozumí každý systém sociálního zabezpečení odlišný od obecného systému sociálního zabezpečení použitelného na zaměstnané osoby v dotyčných členských státech, kterému přímo podléhají všichni úředníci nebo osoby v podobném postavení nebo některé jejich kategorie;

k) se „úmluvou o sociálním zabezpečení“ rozumí jakákoli dvoustranná nebo vícestranná dohoda, která je nebo bude závazná výlučně pro dva nebo více členských států, a jakákoli jiná vícestranná dohoda, která je nebo bude závazná pro alespoň dva členské státy a jeden nebo více ostatních států v oblasti sociálního zabezpečení, pro všechny nebo některá odvětví a systémy vyjmenované v čl. 4 odst. 1 a 2, jakož i dohody jakéhokoli druhu uzavřené na základě uvedených dohod;

l) se „příslušným úřadem“ rozumí, pokud jde o každý členský stát, ministr, ministři nebo jiný rovnocenný úřad, jemuž na celém nebo na části území dotyčného státu podlehají systémy sociálního zabezpečení;

m) se „správní komisí“ rozumí komise uvedená v článku 80;

n) se „institucí“ rozumí, pokud jde o každý členský stát, subjekt nebo úřad příslušný pro uplatňování všech nebo některých právních předpisů;

o) se „příslušnou institucí“ rozumí:

i) instituce, u které je dotyčná osoba pojištěna v době podání žádosti o dávku, nebo

ii) instituce, u které dotyčné osobě vzniká nárok nebo by vznikl nárok, kdyby tato osoba nebo její rodinní příslušníci měli bydliště na území členského státu, kde má instituce sídlo, nebo

iii) instituce určená příslušným úřadem dotyčného členského státu nebo

iv) v případě systému, který se vztahuje na povinnosti zaměstnavatele ohledně dávek uvedených v čl. 4 odst. 1, buď zaměstnavatel, nebo pojistitel, který nastoupil do jeho práv, nebo pokud žádný takový není, subjekt nebo úřad určený příslušným úřadem dotyčného členského státu;

p) se „institucí místa bydliště“ a „institucí místa pobytu“ rozumějí v tomto pořadí instituce, která je příslušná k poskytování dávek v místě, kde má dotyčná osoba bydliště, a instituce, která je příslušná k poskytování dávek v místě, kde dotyčná osoba pobývá, podle právních předpisů uplatňovaných uvedenou institucí, nebo pokud žádná taková instituce není, instituce určená příslušným úřadem dotyčného členského státu;

q) se „příslušným státem“ rozumí členský stát, na jehož území má sídlo příslušná instituce;

r) se „dobami pojištění“ rozumějí příspěvkové doby nebo doby zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, které jsou definované nebo uznané za doby pojištění právními předpisy, podle nichž byly získány nebo se považují za získané, a všechny podobné doby, pokud je uvedené právní předpisy považují za rovnocenné dobám pojištění ►M3 , za doby pojištění jsou považovány také doby získané v rámci zvláštního systému pro úředníky ◄ ;

s) se „dobami zaměstnání“ a „dobami samostatné výdělečné činnosti“ rozumějí doby takto definované nebo za takové uznané právními předpisy, podle nichž byly získány, a všechny podobné doby, pokud je uvedené právní předpisy považují za rovnocenné dobám zaměstnání nebo dobám samostatné výdělečné činnosti ►M3 , za doby zaměstnání jsou považovány také doby získané v rámci zvláštního systému pro úředníky ◄ ;

sa) se „dobami bydlení“ rozumějí doby takto definované nebo za takové uznané právními předpisy, podle nichž byly získány nebo jsou považovány za získané;

t) se „dávkami“ a „důchody“ rozumí všechny dávky a důchody, včetně všech jejich součástí placených z veřejných prostředků, zvýšení z důvodů valorizace a doplňkové dávky, nestanoví-li hlava III jinak, a také peněžité dávky, které mohou být vyplaceny místo důchodů a platby uskutečněné prostřednictvím náhrad příspěvků;

i) se „rodinnými dávkami“ rozumějí veškeré věcné i peněžité dávky určené k pokrytí rodinných výdajů podle právních předpisů uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. h), s výjimkou zvláštních příspěvků při narození nebo osvojení uvedených v příloze II;

ii) se „rodinnými přídavky“ rozumějí pravidelně se opakující peněžité dávky poskytované výlučně s ohledem na počet a případně věk rodinných příslušníků;

v) se „pohřebným“ rozumějí jakékoli částky vyplacené jednorázově v případě úmrtí s výjimkou jednorázových peněžitých dávek uvedených v písmenu t).

Článek 2

Osobní působnost

1. Toto nařízení se vztahuje na zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné a studenty, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států a kteří jsou státními příslušníky jednoho z členských státu nebo kteří jsou osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky s bydlištěm na území jednoho z členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé po nich.

2. Toto nařízení se vztahuje na pozůstalé po zaměstnaných osobách nebo osobách samostatně výdělečně činných a studentech, kteří podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, bez ohledu na státní příslušnost těchto osob, pokud jsou pozůstalí po nich státními příslušníky jednoho z členských států nebo osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky s bydlištěm na území jednoho z členských států.

Článek 3

Rovnost zacházení

1. S výhradou zvláštních ustanovení tohoto nařízení mají osoby ►M8 ————— ◄ , na které se vztahuje toto nařízení, stejná práva a povinnosti podle právních předpisů kteréhokoli členského státu jako státní příslušníci uvedeného státu.

2. Odstavec 1 se vztahuje na právo volit členy institucí sociálního zabezpečení nebo podílet se na jejich jmenování, ale nedotýkají se ustanovení právních předpisů členských států, která se týkají volitelnosti nebo způsobů jmenování dotyčných osob do těchto institucí.

3. Není-li v příloze III stanoveno jinak, vztahují se úmluvy o sociálním zabezpečení, které zůstávají v platnosti podle čl. 7 odst. 2 písm. c), ►M8 ————— ◄ na všechny osoby, na které se vztahuje toto nařízení.

Článek 4 (10)

Věcná působnost

1. Toto nařízení se vztahuje na všechny právní předpisy týkající se těchto odvětví sociálního zabezpečení:

a) dávky v nemoci a mateřství;

b) dávky v invaliditě, včetně těch, jež jsou určeny k udržení nebo zlepšení výdělečné schopnosti;

c) dávky ve stáří;

d) dávky pozůstalým;

e) dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání;

f) pohřebné;

g) dávky v nezaměstnanosti;

h) rodinné dávky.

2. Toto nařízení se vztahuje na všechny obecné a zvláštní systémy sociálního zabezpečení, ať již jsou příspěvkové nebo nepříspěvkové, a na systémy týkající se povinností zaměstnavatele nebo vlastníka lodi ohledně dávek uvedených v odstavci 1.

2a. Tento článek se vztahuje na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky poskytované podle právních předpisů, které vykazují, s přihlédnutím k jejich osobní působnosti, cílům nebo podmínkám pro vznik nároku na dávku, vlastnosti jak právních předpisů týkajících se sociálního zabezpečení uvedených v odstavci 1, tak sociální pomoci.

„Zvláštními nepříspěvkovými peněžitými dávkami“ se rozumějí dávky,

a) jejichž účelem je:

i) poskytovat doplňkové, náhradní nebo pomocné krytí proti rizikům krytým odvětvími sociálního zabezpečení uvedenými v odstavci 1 a zaručit dotyčným osobám příjem na úrovni životního minima s ohledem na hospodářskou a sociální situaci v dotyčném členském státě,

nebo

ii) poskytnout výhradně zvláštní ochranu zdravotně postiženým, úzce spjatou se společenským prostředím této osoby v dotyčném členském státě;

b) které jsou financovány výlučně z povinného odvodu daní určených ke krytí obecných veřejných výdajů a podmínky jejich poskytování a výpočtu jejich výše nezávisí na žádném příspěvku příjemce. Dávky poskytované k doplnění příspěvkových dávek se však nepokládají za příspěvkové dávky pouze z tohoto důvodu;

c) které jsou uvedeny v příloze IIa.

2b. Toto nařízení se nevztahuje na ustanovení právních předpisů členských států týkající se zvláštních nepříspěvkových dávek uvedených v příloze II oddíle III, jejichž použití je omezeno na část jejich území.

3. Hlava III tohoto nařízení se však nedotýká ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu týkajících se povinností vlastníka lodi.

4. Toto nařízení se nevztahuje na sociální pomoc a lékařskou péči ►M3 ani ◄ , na systémy dávek pro oběti války a jejich důsledků ►M3 ————— ◄ .

Článek 5 (10)

Prohlášení členských států o oblasti působnosti tohoto nařízení

Členské státy upřesní v prohlášeních, oznámených a zveřejněných v souladu s článkem 97, právní předpisy a systémy uvedené v čl. 4 odst. 1 a 2, zvláštní nepříspěvkové dávky uvedené v čl. 4 odst. 2a, minimální dávky uvedené v článku 50 a dávky uvedené v článcích 77 a 78.

Článek 6

Úmluvy o sociálním zabezpečení nahrazené tímto nařízením

S výhradou článků 7, 8 a čl. 46 odst. 4 nahrazuje toto nařízení v rámci osobní a věcné působnosti ustanovení jakékoli úmluvy o sociálním zabezpečení zavazující buď

a) výhradně dva nebo více členských států, nebo

b) alespoň dva členské státy a jeden nebo více ostatních států, pokud se na urovnání příslušných případů nepodílí žádná instituce některého z ostatních států.

Článek 7 (7)

Mezinárodní ustanovení, která nejsou dotčena tímto nařízením

1. Tímto nařízením nejsou dotčeny závazky vyplývající z:

a) jakékoli úmluvy přijaté Mezinárodní konferencí práce, která po ratifikaci jedním nebo více členskými státy vstoupí v platnost;

b) evropských prozatímních dohod o sociálním zabezpečení ze dne 11. prosince 1953 uzavřených mezi členskými státy Rady Evropy.

2. Bez ohledu na ustanovení článku 6 zůstávají použitelné

a) dohody ze dne 27. července 1950 a 30. listopadu 1979 o sociálním zabezpečení lodníků na Rýně;

b) Evropská úmluva ze dne 9. července 1956 o sociálním zabezpečení pracovníků mezinárodní dopravy;

c) určitá ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení uzavřených členskými státy před dnem použitelnosti tohoto nařízení, pokud jsou pro příjemce výhodnější nebo pokud vznikla na základě zvláštních historických okolností a jejich účinek je časově omezen a pokud jsou tato ustanovení uvedena v příloze III.

Článek 8

Uzavírání úmluv mezi členskými státy

1. Dva nebo více členských států mohou podle potřeby mezi sebou uzavřít úmluvy založené na zásadách a v duchu tohoto nařízení.

2. Každý členský stát oznámí v souladu s čl. 97 odst. 1 jakoukoli úmluvu uzavřenou s jiným členským státem podle odstavce 1.

Článek 9

Přístup k dobrovolnému nebo volitelnému pokračujícímu pojištění

1. Ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu, která podmiňují přístup k dobrovolnému nebo volitelnému pokračujícímu pojištění bydlištěm na území uvedeného státu, se nepoužijí na osoby, které mají bydliště na území kteréhokoli jiného členského státu, za předpokladu, že někdy během pracovního života podléhaly právním předpisům dříve uvedeného státu jako zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné.

2. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují přístup k dobrovolnému nebo volitelnému pokračujícímu pojištění získáním dob pojištění, doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů dalšího členského státu jsou vzaty v úvahu v potřebném rozsahu, jako kdyby byly získány podle předpisů dříve uvedeného státu.

Článek 9a

Prodloužení referenční doby

Pokud právní předpisy členského státu podmiňují uznání nároku na dávku získáním minimální doby pojištění během určité doby předcházející pojistné události (referenční doba) a pokud tyto právní předpisy stanoví, že se tato referenční doba prodlužuje o dobu, během níž byly dávky poskytovány na základě právních předpisů uvedeného členského státu, nebo o dobu věnovanou výchově dětí na území uvedeného členského státu, prodlužuje se tato referenční doba rovněž o doby, po které byly poskytovány invalidní nebo starobní důchody, dávky v nemoci, v nezaměstnanosti nebo dávky při pracovních úrazech nebo nemocí z povolání na základě právních předpisů jiného členského státu, a o doby věnované výchově dětí na území jiného členského státu.

Článek 10

Zrušení ustanovení o bydlišti — Účinek povinného pojištění na náhradu příspěvků

1. Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, invalidní, starobní a pozůstalostní peněžité dávky, důchody z pracovních úrazů a nemocí z povolání a pohřebné získané podle právních předpisů jednoho nebo více členských států nepodléhají žádnému snížení, úpravám, pozastavení, odnětí ani konfiskaci z důvodu skutečnosti, že příjemce má bydliště na území jiného členského státu, než ve kterém má sídlo instituce příslušná pro jejich vyplácení.

Předchozí pododstavec se vztahuje také na peněžité dávky přiznané v případech uzavření dalšího sňatku pozůstalým manželem nebo manželkou, kteří měli nárok na pozůstalostní důchod.

2. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují náhradu příspěvků tím, že dotyčná osoba přestala podléhat povinnému pojištění, nepovažuje se tato podmínka za splněnou, pokud dotyčná osoba podléhá povinnému pojištění ►M4 ————— ◄ podle právních předpisů jiného členského státu.

Článek 10a (10)

Zvláštní nepříspěvkové dávky

1. Článek 10 a hlava III se nevztahují na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky uvedené v čl. 4 odst. 2a. Osoby, na které se vztahuje toto nařízení, obdrží tyto dávky výhradně na území členského státu, v kterém mají bydliště, v souladu s právními předpisy tohoto státu za předpokladu, že jsou tyto dávky uvedeny v příloze IIa. Dávky poskytuje instituce místa bydliště na vlastní náklady.

2. Instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují nárok na dávky uvedené v odstavci 1 získáním dob zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, bere v úvahu v nezbytné míře doby zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané na území kteréhokoli jiného členského státu jako doby získané na území prvního členského státu.

3. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují nárok na dávky uvedené v odstavci 1 přiznané jako doplňkové dávky obdržením dávek uvedeným v čl. 4 odst. 1 písm. a) až h) a podle uvedených právních předpisů žádná taková dávka nenáleží, považuje se pro účely nároku na doplňkové dávky každá odpovídající dávka přiznaná v souladu s právními předpisy jiného členského státu za dávku přiznanou podle právních předpisů prvního členského státu.

4. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují přiznání dávek uvedených v odstavci 1 určených zdravotně postiženým a invalidům tím, že invalidita a zdravotní postižení byly poprvé zjištěny na území uvedeného členského státu, je tato podmínka považována za splněnou, pokud toto zjištění bylo poprvé učiněno na území jiného členského státu.

Článek 11

Valorizace dávek

Pravidla pro valorizaci stanovená právními předpisy členského státu se vztahují na dávky náležející podle uvedených právních předpisů s přihlédnutím k tomuto nařízení.

Článek 12 (9) (11)

Vyloučení souběhu dávek

1. Toto nařízení nemůže ani přiznat, ani zachovávat nárok na pobírání několika dávek stejného druhu za jednu a tutéž dobu povinného pojištění. Toto ustanovení se však nevztahuje na dávky týkající se invalidity, stáří a úmrtí (důchody) nebo nemoci z povolání, které jsou přiznány institucemi dvou nebo více členských států v souladu s čl. 41, čl. 43 odst. 2 a 3, články 46, 50 a 51 nebo čl. 60 odst. 1 písm. b).

2. Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, ustanovení právních předpisů členského státu týkající se snížení, pozastavení nebo odnětí dávek v případě souběhu s jinými dávkami sociálního zabezpečení nebo s jinou formou příjmu se uplatňují, i když tyto dávky byly získány podle právních předpisů jiného členského státu nebo byl tento příjem získán na území jiného členského státu.

3. Ustanovení právních předpisů členského státu týkající se snížení, pozastavení nebo odnětí dávek v případě osoby, která pobírá dávky v invaliditě nebo předčasně poskytované dávky ve stáří a vykonává současně výdělečnou činnost, mohou být vůči této osobě uplatněna, i když tuto činnost vykonává na území jiného členského státu.

4. Invalidní důchod náležející podle nizozemských právních předpisů se v případě, že je nizozemská instituce podle čl. 57 odst. 5 nebo čl. 60 odst. 29 písm. b) povinna přispívat také na náklady spojené s dávkami v nemoci z povolání poskytovanými podle předpisů jiného členského státu, snižuje o částku, která je vyplácena instituci jiného členského státu, která je příslušná pro poskytování dávek v případě nemoci z povolání.

HLAVA II

URČENÍ POUŽITELNÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

Článek 13 (9)

Obecná pravidla

1. S výhradou článků 14c a 14f podléhají osoby, na které se vztahuje toto nařízení, pouze právním předpisům jediného státu. Tyto právní předpisy se určují v souladu s touto hlavou.

2. S výhradou článků 14 až 17

a) osoba zaměstnaná na území jednoho členského státu podléhá právním předpisům uvedeného státu, i když má bydliště na území jiného členského státu nebo i když podnik nebo zaměstnavatel, který ji zaměstnává, má sídlo nebo místo podnikání na území jiného členského státu;

b) osoba, která je samostatně výdělečně činná na území jednoho členského státu, podléhá právním předpisům uvedeného státu, i když má bydliště na území jiného členského státu;

c) osoba zaměstnaná na palubě lodi plující pod vlajkou členského státu podléhá právním předpisům uvedeného státu;

d) úředníci a osoby v podobném postavení podléhají právním předpisům členského státu, kterému je podřízen úřad, který je zaměstnává;

e) osoba odvedená nebo znovu povolaná do služby v ozbrojených silách nebo do náhradní civilní služby členského státu podléhá právním předpisům uvedeného státu. Je-li vznik nároku podle těchto právních předpisů podmíněn získáním dob pojištění před vstupem do této vojenské nebo civilní služby nebo po propuštění z ní, vezmou se v úvahu v nezbytné míře doby pojištění získané podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by šlo o doby pojištění získané podle právních předpisů dříve uvedeného státu. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná odvedená nebo znovu povolaná do služby v ozbrojených silách nebo do náhradní civilní služby si ponechává postavení zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné;

f) osoba, která již nadále nepodléhá právním předpisům členského státu, aniž by se na ni začaly vztahovat právní předpisy jiného členského státu v souladu s pravidly stanovenými ve výše uvedených písmenech nebo v souladu s jednou z výjimek nebo zvláštních pravidel stanovených v článcích 14 až 17, podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území má bydliště, v souladu pouze s ustanoveními uvedených právních předpisů.

Článek 14

Zvláštní pravidla pro jiné osoby než námořníky vykonávající závislou činnost

Pravidlo uvedené v čl. 13 odst. 2 písm. a) se použije s výhradou těchto výjimek a zvláštností:

a) osoba zaměstnaná na území členského státu podnikem, pro nějž obvykle pracuje, která je vyslána tímto podnikem na území jiného členského státu, aby tam pro něj vykonala práci, nadále podléhá právním předpisům prvního členského státu za předpokladu, že očekávané trvání této práce nepřekračuje 12 měsíců a že není vyslána, aby nahradila jinou osobu, které skončila doba jejího vyslání;

b) jestliže se vzhledem k nepředvídaným okolnostem doba vykonávané práce prodlouží oproti původně očekávané době a její trvání překročí 12 měsíců, nadále se použijí právní předpisy prvního členského státu až do dokončení této práce za předpokladu, že příslušný úřad státu, na jehož území je dotyčná osoba vyslána, nebo subjekt určený uvedeným úřadem k tomu dá souhlas; o tento souhlas je nutno požádat před uplynutím původního dvanáctiměsíčního období. Souhlas však nelze udělit pro období překračující 12 měsíců.

2. Osoba obvykle zaměstnaná na území dvou nebo více členských států podléhá právním předpisům určeným takto:

a) osoba patřící mezi zaměstnance, již cestují nebo létají, která je zaměstnancem podniku, jenž na cizí nebo na vlastní účet provozuje mezinárodní přepravu cestujících nebo zboží po železnici, silnici, ve vzduchu nebo po vnitrozemských vodních cestách a má sídlo nebo místo podnikání na území členského státu, podléhá právním předpisům posledně uvedeného státu, s těmito výjimkami:

i) pokud má uvedený podnik pobočku nebo stálé zastoupení na území jiného členského státu, než je stát, ve kterém má sídlo nebo místo podnikání, podléhá osoba zaměstnaná touto pobočkou nebo stálým zastoupením právním předpisům členského státu, na jehož území se pobočka nebo stálé zastoupení nalézá;

ii) pokud je osoba zaměstnaná převážně na území členského státu, ve kterém má bydliště, podléhá právním předpisům uvedeného státu, i když podnik, který ji zaměstnává, nemá na tomto území sídlo nebo místo podnikání ani pobočku nebo stálé zastoupení;

b) osoba jiná než uvedená v písmenu a) podléhá

i) právním předpisům členského státu, na jehož území má bydliště, vykonává-li svou činnost částečně na uvedeném území, nebo pracuje-li pro několik podniků nebo zaměstnavatelů, kteří mají sídlo nebo místo podnikání na území různých členských států;

ii) právním předpisům členského státu, na jehož území má podnik nebo zaměstnavatel, pro které pracuje, sídlo nebo místo podnikání, nemá-li bydliště na území žádného členského státu, kde vykonává svou činnost.

3. Osoba zaměstnaná na území jednoho členského státu podnikem, jenž má sídlo nebo místo podnikání na území jiného členského státu, která přechází společnou hranici těchto států, podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území má podnik sídlo nebo místo podnikání.

Článek 14a

Zvláštní pravidla pro jiné osoby než námořníky vykonávající samostatnou výdělečnou činnost

Pravidlo uvedené v čl. 13 odst. 2 písm. b) se použije s výhradou těchto výjimek a zvláštností:

a) osoba obvykle samostatně výdělečně činná na území členského státu, která vykonává práci na území jiného členského státu, nadále podléhá právním předpisům prvního členského státu za předpokladu, že očekávané trvání této práce nepřekračuje 12 měsíců;

b) jestliže se vzhledem k nepředvídaným okolnostem doba vykonávané práce prodlouží oproti původně očekávané době a její trvání překročí 12 měsíců, nadále se použijí právní předpisy prvního členského státu až do dokončení této práce za předpokladu, že příslušný úřad členského státu, na jehož území dotyčná osoba pobývá za účelem provedení práce, nebo subjekt určený uvedeným úřadem k tomu dá souhlas; o tento souhlas je nutno požádat před uplynutím původního dvanáctiměsíčního období. Souhlas však nelze udělit pro období překračující 12 měsíců.

2. Osoba obvykle samostatně výdělečně činná na území dvou nebo více členských států podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území má bydliště, vykonává-li nějakou část své činnosti na jeho území. Nevykonává-li žádnou činnost na území členského státu, ve kterém má bydliště, podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává svou hlavní činnost. Kritéria pro určení hlavní činnosti stanoví nařízení uvedené v článku 98.

3. Osoba samostatně výdělečně činná v podniku, jenž má sídlo nebo místo podnikání na území jednoho členského státu, která přechází společnou hranici dvou členských států, podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území má podnik sídlo nebo místo podnikání.

4. Neumožňují-li uvedené osobě právní předpisy, kterým má podléhat v souladu s odstavci 2 nebo 3, zapojit se do důchodového systému ani na základě dobrovolnosti, podléhá dotyčná osoba právním předpisům jiného členského státu, které by byly použitelné nezávisle na těchto určitých ustanoveních, nebo jsou-li takto použitelné právní předpisy dvou nebo více členských států, podléhá osoba právním předpisům, jež byly určeny vzájemnou dohodou mezi příslušnými členskými státy nebo jejich příslušnými úřady.

Článek 14b

Zvláštní pravidla pro námořníky

Pravidlo uvedené v čl. 13 odst. 2 písm. c) se použije s výhradou těchto výjimek a zvláštností:

1. Osoba zaměstnaná podnikem, pro nějž obvykle pracuje, buď na území členského státu, nebo na palubě lodi plující pod vlajkou členského státu, která je vyslána tímto podnikem na palubu lodi plující pod vlajkou jiného členského státu, aby tam vykonala práci pro tento podnik, nepřestává podléhat právním předpisům dříve uvedeného členského státu za podmínek stanovených v čl. 14 bodě 1.

2. Osoba obvykle samostatně výdělečně činná, buď na území členského státu, nebo na palubě lodi plující pod vlajkou členského státu, která vykonává práci na vlastní účet na palubě lodi plující pod vlajkou jiného členského státu, podléhá nadále právním předpisům dříve uvedeného členského státu, za podmínek stanovených v čl. 14a bodě 1.

3. Osoba, která obvykle nepracuje na moři a vykonává práci v pobřežních vodách nebo v přístavu členského státu na lodi plující pod vlajkou jiného členského státu uvnitř těchto pobřežních vod nebo uvedeného přístavu, ale není členem posádky, podléhá právním předpisům dříve uvedeného státu.

4. Osoba zaměstnaná na palubě lodi plující pod vlajkou členského státu a odměňovaná za tuto práci podnikem nebo osobou, jejichž sídlo nebo místo podnikání se nachází na území jiného členského státu, podléhá právním předpisům posledně uvedeného státu, pokud má bydliště na území tohoto státu; pro účely uvedených právních předpisů jsou podnik nebo osoba vyplácející odměnu považovány za zaměstnavatele.

Článek 14c (5)

Zvláštní pravidla pro osoby současně zaměstnané na území jednoho členského státu a samostatně výdělečně činné na území jiného členského státu

Osoba, která je současně zaměstnaná na území jednoho členského státu a samostatně výdělečně činná na území jiného členského státu, podléhá:

a) s výhradou písmena b) právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává závislou činnost nebo, pokud ji vykonává na území dvou nebo více členských států, právním předpisům určeným v souladu s čl. 14 body 2 nebo 3;

b) v případech uvedených v příloze VII:

— právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává závislou činnost, pokud takovou činnost vykonává na území dvou nebo více členských států, právním předpisům určeným v souladu s čl. 14 body 2 nebo 3 a

— právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává samostatnou výdělečnou činnost, pokud takovou činnost vykonává na území dvou nebo více členských států, právním předpisům určeným v souladu s čl. 14a, body 2, 3 nebo 4.

Článek 14d (5)

Různá ustanovení

1. Osoba uvedená v čl. 14 bodech 2 a 3, čl. 14a bodech 2, 3 a 4, čl. 14c písm. a) a článku 14e se považuje pro účely právních předpisů určených v souladu s těmito ustanoveními za osobu, která vykonává veškerou svou výdělečnou činnost nebo všechny výdělečné činnosti na území dotyčného členského státu.

2. Osoba uvedená v čl. 14c písm. b) je pro účely stanovení sazeb příspěvků placených samostatně výdělečnými osobami podle právních předpisů členského státu, na jehož území vykonává samostatnou výdělečnou činnost, považována za osobu, která vykonává závislou činnost na území dotyčného členského státu.

3. Ustanovení právních předpisů členského státu, podle nichž důchodce, který vykonává výdělečnou činnost, nepodléhá povinnému pojištění týkajícímu se této činnosti, se rovněž vztahují na důchodce, který získal nárok na důchod podle právních předpisů jiného členského státu, pokud dotyčná osoba výslovně nepožádá, aby podléhala povinnému pojištění podáním žádosti instituce určené příslušným úřadem dříve zmíněného členského státu, uvedené v příloze 10 nařízení uvedeného v článku 98.

Článek 14e

Zvláštní pravidla použitelná na osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky, které jsou současně zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné na území jednoho nebo více jiných členských států

Osoba, která je zaměstnána jako úředník nebo osoba v podobném postavení a pojištěna v rámci zvláštního systému pro úředníky v jednom členském státě a současně je zaměstnána nebo samostatně výdělečně činná na území jednoho nebo více jiných členských států, podléhá právním předpisům členského státu, ve kterém je pojištěna v rámci zvláštního systému pro úředníky.

Článek 14f

Zvláštní pravidla použitelná na úředníky zaměstnané současně ve více než jednom členském státě a pojištěné v jednom z těchto států v rámci zvláštního systému

Osoba, která je současně zaměstnána jako úředník nebo osoba v podobném postavení ve dvou nebo více členských státech a pojištěna alespoň v jednom z těchto členských států v rámci zvláštního systému pro úředníky, podléhá právním předpisům každého z těchto členských států.

Článek 15

Pravidla týkající se dobrovolného pojištění nebo volitelného pokračujícího pojištění

1. Články 13 až 14d se nevztahují na dobrovolné ani na volitelné pokračující pojištění, ledaže pro některé z odvětví uvedených v článku 4 existuje v členském státě pouze dobrovolný systém pojištění.

2. Pokud použití právních předpisů dvou nebo více členských států má za následek souběh pojištění:

— systému povinného pojištění a jednoho nebo více systémů dobrovolného nebo volitelného pokračujícího pojištění, podléhá dotyčná osoba výlučně systému povinného pojištění,

— dvou nebo více systémů dobrovolného nebo volitelného pokračujícího pojištění, může se dotyčná osoba připojit pouze k tomu systému dobrovolného pojištění nebo volitelného pokračujícího pojištění, pro který se rozhodne.

3. Avšak jde-li o invalidní, starobní nebo pozůstalostní důchody, může se dotyčná osoba připojit k systému dobrovolného nebo volitelného pokračujícího pojištění členského státu, i když povinně podléhá právním předpisům jiného členského státu, pokud dříve uvedený stát tento souběh výslovně nebo mlčky připouští.

Článek 16

Zvláštní pravidla týkající se osob zaměstnaných na diplomatických misích a konzulárních úřadech a pomocných zaměstnanců Evropských společenství

1. Ustanovení čl. 13 odst. 2 písm. a) se vztahují na osoby, které zaměstnávají diplomatické mise a konzulární úřady a na pomocný personál v soukromých domácnostech zaměstnanců těchto misí nebo úřadů.

2. Pracovníci uvedení v odstavci 1, kteří jsou státními příslušníky členského státu, který je pověřil nebo vyslal, si však mohou zvolit, aby podléhali právním předpisům uvedeného státu. Toto právo volby je možné opakovat na konci každého kalendářního roku a nemá zpětný účinek.

3. Pomocní zaměstnanci Evropských společenství si mohou zvolit, aby podléhali právním předpisům členského státu, na jehož území jsou zaměstnáni, právním předpisům členského státu, kterým naposledy podléhali nebo právním předpisům členského státu, jehož jsou státními příslušníky, pokud jde o všechna ustanovení, s výjimkou ustanovení o rodinných přídavcích, jejichž poskytování se řídí pracovním řádem platným pro tyto zaměstnance. Toto právo volby, které je možné uplatnit jen jednou, je použitelné ode dne nástupu do zaměstnání.

Článek 17 (9)

Výjimky z článků 13 až 16

Dva nebo více členských států, příslušné úřady těchto států nebo subjekty určené těmito úřady mohou vzájemnou dohodou stanovit výjimky z článků 13 až 16 v zájmu některých kategorií osob nebo některých osob.

Článek 17a (9)

Zvláštní pravidla týkající se poživatelů důchodů náležejících podle právních předpisů jednoho nebo více členských států

Poživatel důchodu náležejícího podle právních předpisů členského státu nebo důchodů náležejících podle právních předpisů několika členských států, který má bydliště na území jiného členského státu, může být na vlastní žádost vyjmut z uplatňování právních předpisů posledně uvedeného státu za předpokladu, že nepodléhá uvedeným právním předpisům z důvodu výkonu výdělečné činnosti.

HLAVA III

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE RŮZNÝCH KATEGORIÍ DÁVEK

KAPITOLA 1

NEMOC A MATEŘSTVÍ

Oddíl 1

Společná ustanovení

Článek 18

Sčítání dob pojištění, zaměstnání nebo bydlení

1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky získáním dob pojištění, zaměstnání nebo bydlení, přihlíží v nezbytné míře k dobám pojištění, zaměstnání nebo bydlení získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by šlo o doby získané podle právních předpisů, které uplatňuje.

2. Odstavec 1 se vztahuje na sezónní pracovníky, a to i s ohledem na doby před jakýmkoli přerušením pojištění přesahujícím trvání povolené právními předpisy příslušného státu, pouze však za předpokladu, že dotyčná osoba byla pojištěna po dobu přesahující čtyři měsíce.

Oddíl 2

Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinní příslušníci

Článek 19

Bydliště v jiném členském státu, než je příslušný stát — Obecná pravidla

1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná s bydlištěm na území jiného členského státu, než je příslušný stát, která splňuje podmínky právních předpisů příslušného státu pro vznik nároku na dávky, případně s přihlédnutím k článku 18, obdrží ve státě, kde má bydliště,

a) věcné dávky poskytované na účet příslušné instituce institucí místa bydliště podle jí uplatňovaných právních předpisů, jako by u ní byla pojištěna;

b) peněžité dávky poskytované příslušnou institucí podle jí uplatňovaných právních předpisů. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí místa bydliště však mohou být tyto dávky poskytovány institucí místa bydliště na účet příslušné instituce podle právních předpisů příslušného státu.

2. Odstavec 1 se použije obdobně na rodinné příslušníky, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než je příslušný stát, pokud nemají nárok na tyto dávky podle právních předpisů státu, na jehož území mají bydliště.

Pokud rodinní příslušníci mají bydliště na území členského státu, jehož právní předpisy nepodmiňují nárok na věcné dávky podmínkou pojištění nebo zaměstnání, jsou věcné dávky, které pobírají, považovány za dávky na účet instituce, u které je zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pojištěna, ledaže manžel (manželka) nebo osoba pečující o děti vykonává na území uvedeného členského státu výdělečnou činnost.

Článek 20

Příhraniční pracovníci a jejich rodinní příslušníci — Zvláštní pravidla

Příhraniční pracovník může také získat dávky na území příslušného státu. Tyto dávky poskytuje příslušná instituce v souladu s právními předpisy uvedeného státu, jako by dotyčný pracovník měl bydliště v uvedeném státě. Jeho rodinní příslušníci mohou obdržet věcné dávky za stejných podmínek; získání těchto dávek je však, s výjimkou naléhavých případů, podmíněno existencí dohody mezi dotyčnými státy nebo mezi příslušnými úřady těchto států, nebo pokud taková dohoda není, předchozím souhlasem příslušné instituce.

Článek 21

Pobyt v příslušném státu nebo přemístění bydliště do příslušného státu

1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná uvedená v čl. 19 odst. 1, která pobývá na území příslušného státu, obdrží dávky v souladu s právními předpisy uvedeného státu, jako by tam měla bydliště, i když již obdržela dávky pro stejný případ nemoci nebo mateřství před tímto pobytem.

2. Odstavec 1 se použije obdobně na rodinné příslušníky uvedené v čl. 19 odst. 2.

Pokud však tito rodinní příslušníci mají bydliště na území jiného členského státu, než je stát, na jehož území má bydliště zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, poskytuje věcné dávky instituce místa pobytu na účet instituce místa bydliště dotyčných osob.

3. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na příhraniční pracovníky a jejich rodinné příslušníky.

4. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná a její rodinní příslušníci uvedení v článku 19, kteří přemístí své bydliště na území příslušného státu, obdrží dávky v souladu s právními předpisy uvedeného státu, i když již obdrželi dávky pro stejný případ nemoci nebo mateřství před přemístěním bydliště.

Článek 22

Pobyt mimo příslušný stát — Návrat do místa bydliště v jiném členském státu nebo přemístění bydliště do jiného členského státu během nemoci nebo mateřství — Potřeba odjet do jiného členského státu za účelem vhodného léčení

1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která splňuje podmínky právních předpisů příslušného státu pro vznik nároku na dávky, případně s přihlédnutím k článku 18, a

a) jejíž stav vyžaduje věcné dávky, které se stanou nezbytnými ze zdravotních důvodů během jejího pobytu na území jiného členského státu, s ohledem na povahu dávek a předpokládanou délku pobytu, nebo

b) která po získání nároku na dávky hrazené příslušnou institucí má povolení uvedené instituce k návratu na území členského státu, kde má bydliště, nebo k přemístění svého bydliště na území jiného členského státu, nebo

c) která získá povolení příslušné instituce k odjezdu na území jiného členského státu za účelem léčení přiměřeného jejímu zdravotnímu stavu;

má nárok

i) na věcné dávky poskytované na účet příslušné instituce institucí místa pobytu nebo bydliště podle jí uplatňovaných právních předpisů, jako by u ní byla pojištěna; doba, po kterou jsou dávky poskytovány, se však řídí právními předpisy příslušného státu;

ii) na peněžité dávky poskytované příslušnou institucí podle jí uplatňovaných právních předpisů. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí místa pobytu však může tyto dávky poskytovat instituce místa pobytu na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.

1a. Správní komise vypracuje seznam věcných dávek, které při poskytování během pobytu v jiném členském státě vyžadují z praktických důvodů předchozí dohodu mezi dotyčnou osobou a institucí poskytující péči.

2. Povolení požadované podle odst. 1 písm. b) může být odmítnuto, jen je-li prokázáno, že by přesun dotyčné osoby ohrozil její zdravotní stav nebo léčení.

Povolení požadované podle odst. 1 písm. c) nelze odmítnout, pokud je příslušné léčení součástí dávek stanovených právními předpisy členského státu, na jehož území má dotyčná osoba bydliště, a pokud jí nemůže být toto léčení poskytnuto v obvyklé době nezbytné pro získání dotyčného léčení v členském státě bydliště, s přihlédnutím k jejímu současnému zdravotnímu stavu a možnému průběhu nemoci.

3. ►M7 Odstavce 1, 1a a 2 se použijí obdobně i na rodinné příslušníky zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné. ◄

Pro účely odst. 1 písm. a) a c) bodu i) rodinným příslušníkům uvedeným v čl. 19 odst. 2, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než je stát, na jehož území má zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná bydliště,

a) poskytuje věcné dávky na účet instituce členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště, instituce místa pobytu v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy, jako by u ní byla zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pojištěna. Doba, po kterou jsou dávky poskytovány, je však stanovena podle právních předpisů členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště;

b) povolení vyžadované podle odst. 1 písm. c) vydává instituce členského státu, na jehož území mají bydliště rodinní příslušníci.

4. Skutečnost, že se odstavec 1 vztahuje na zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou, nemá vliv na nárok na dávky rodinných příslušníků.

Článek 22a

Zvláštní pravidla pro některé kategorie osob

Aniž je dotčen článek 2, vztahuje se čl. 22 odst. 1 písm. a) a c) a odst. 1a rovněž na osoby, které jsou státními příslušníky některého členského státu a jsou pojištěny podle právních předpisů členského státu, a na jejich rodinné příslušníky, kteří s nimi bydlí.

▼M7 —————

▼M4 —————

Článek 23 (a)

Výpočet peněžitých dávek

1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se peněžité dávky vypočítávají na základě průměrného příjmu nebo průměrných příspěvků, stanoví tento průměrný příjem nebo příspěvky výhradně ve vztahu k příjmům nebo příspěvkům zjištěným během dob získaných podle uvedených právních předpisů.

2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se peněžité dávky vypočítávají na základě paušálních příjmů, přihlíží výlučně k paušálním příjmům nebo případně k průměrným paušálním příjmům za doby získané podle uvedených právních předpisů.

2a. Odstavce 1 a 2 se použijí i v případě, kdy právní předpisy uplatňované příslušnou institucí stanoví určitou referenční dobu a tato doba se popřípadě shoduje zcela nebo zčásti s dobami, které dotyčná osoba získala na základě právních předpisů jednoho nebo více jiných členských států.

3. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že výpočet peněžitých dávek závisí na počtu rodinných příslušníků, vezme v úvahu i rodinné příslušníky dotyčné osoby, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, jako by měli bydliště na území příslušného státu.

Článek 24

Důležité věcné dávky

1. Pokud instituce jednoho členského státu uzná nárok zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo jejího rodinného příslušníka na protézu, velkou protetickou pomůcku nebo jinou důležitou věcnou dávku dříve, než začne tato osoba být pojištěna u instituce jiného členského státu, uvedená zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná obdrží tyto dávky na účet první instituce, i když jsou poskytnuty až poté, co byla pojištěna u druhé instituce.

2. Správní komise vypracuje seznam dávek, na které se vztahuje odstavec 1.

Oddíl 3

Nezaměstnané osoby a jejich rodinní příslušníci

Článek 25

1. Nezaměstnaná osoba, která byla dříve zaměstnána nebo vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, na kterou se vztahují čl. 69 odst. 1 nebo čl. 71 odst. 1 písm. b) bodu ii) druhá věta a která splňuje podmínky právních předpisů příslušného státu pro vznik nároku na věcné dávky a peněžité dávky, případně s přihlédnutím k článku 18, obdrží po dobu uvedenou v čl. 69 odst. 1 písm. c):

a) věcné dávky, které se stanou pro tuto osobu nezbytnými ze zdravotních důvodů během jejího pobytu na území členského státu, v němž se uchází o zaměstnání, s ohledem na povahu dávek a předpokládanou délku pobytu. Tyto věcné dávky poskytuje na účet příslušné instituce členského státu, v němž se tato osoba uchází o zaměstnání, v souladu s právními předpisy uplatňovanými tak, jako by byla tato osoba pojištěna u této instituce;

b) peněžité dávky poskytované příslušnou institucí podle jí uplatňovaných právních předpisů. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí členského státu, v němž se nezaměstnaná osoba uchází o zaměstnání, však může dávky poskytovat tato druhá instituce na účet první instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu. Dávky v nezaměstnanosti podle čl. 69 odst. 1 se po dobu pobírání peněžitých dávek neposkytují.

1a. Ustanovení čl. 22 odst. 1a se použije obdobně.

2. Nezaměstnaná osoba, která byla dříve zaměstnána a na kterou se vztahují čl. 71 odst. 1 písm. a) bod ii) nebo písm. b) bod ii)první věta, obdrží věcné a peněžité dávky v souladu s právními předpisy členského státu, na jehož území má bydliště, jako by podléhala uvedeným právním předpisům během svého posledního zaměstnání, případně s přihlédnutím k článku 18; náklady na tyto dávky nese instituce země bydliště.

3. Pokud nezaměstnaná osoba splňuje podmínky právních předpisů členského státu, který nese náklady na dávky v nezaměstnanosti, pro vznik nároku na dávky v nemoci a mateřství, případně s přihlédnutím k článku 18, obdrží její rodinní příslušníci tyto dávky bez ohledu na to, v kterém členském státě mají bydliště nebo pobývají. Tyto dávky poskytuje,

i) pokud jde o věcné dávky, instituce místa bydliště nebo pobytu podle jí uplatňovaných právních předpisů na účet příslušné instituce členského státu, který nese náklady spojené s dávkami v nezaměstnanosti;

ii) pokud jde o peněžité dávky, příslušná instituce členského státu, který nese náklady na dávky v nezaměstnanosti, podle jí uplatňovaných právních předpisů.

4. Aniž jsou dotčena ustanovení právních předpisů členského státu, která povolují prodloužení doby, po kterou mohou být poskytovány dávky v nemoci, může být doba stanovená v odstavci 1 v případech vyšší moci prodloužena příslušnou institucí v rámci mezí určených jí uplatňovanými právními předpisy.

Článek 25a (12)

Příspěvky placené nezaměstnanými osobami

Instituce členského státu, která je příslušná pro poskytování věcných a peněžitých dávek nezaměstnaným osobám uvedeným v čl. 25 odst. 2 a která uplatňuje právní předpisy umožňující provádět srážky z příspěvků placených nezaměstnanými osobami k pokrytí dávek v nemoci a v mateřství, může tyto srážky provádět v souladu se svými právními předpisy.

Oddíl 4

Žadatelé o důchod a jejich rodinní příslušníci

Článek 26

Nárok na věcné dávky v případech zániku nároku na dávky od instituce, která byla poslední příslušná

1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná a její rodinní příslušníci nebo pozůstalí po ní, kteří během šetření žádosti o důchod přestanou mít nárok na věcné dávky podle právních předpisů posledního příslušného členského státu, tyto dávky přesto obdrží za těchto podmínek: věcné dávky jsou poskytovány podle právních předpisů členského státu, na jehož území mají dotyčná osoba nebo osoby bydliště, za předpokladu, že mají na tyto dávky nárok podle uvedených právních předpisů nebo by na ně měly nárok podle právních předpisů jiného členského státu, kdyby měly bydliště na jeho území, případně s přihlédnutím k článku 18.

2. Žadatel o důchod, který má nárok na věcné dávky podle právních předpisů členského státu, podle kterých je dotyčná osoba povinna sama platit příspěvky nemocenského pojištění během šetření její žádosti o důchod, ztrácí nárok na věcné dávky po uplynutí druhého měsíce, za který nezaplatí dlužné příspěvky.

3. Věcné dávky poskytované podle odstavce 1 hradí instituce, která vybrala příspěvky podle odstavce 2; pokud příspěvky nejsou placeny podle odstavce 2, nahradí instituce odpovědná za náklady na věcné dávky, po poskytnutí důchodu podle článku 28, částku za poskytnuté dávky instituci místa bydliště.

Oddíl 5

Důchodci a jejich rodinní příslušníci

Článek 27

Důchody vyplácené podle právních předpisů několika států, pokud je nárok na věcné dávky v zemi bydliště

Důchodce, který má nárok na pobírání důchodu podle právních předpisů dvou nebo více členských států, z nichž jeden je členský stát, na jehož území má bydliště, a který má nárok na dávky podle právních předpisů posledně uvedeného členského státu, případně s přihlédnutím k článku 18 a příloze VI, obdrží spolu se svými rodinnými příslušníky tyto dávky od instituce místa bydliště a na účet uvedeného orgánu, jako by dotyčná osoba byla poživatelem důchodu náležejícího pouze podle právních předpisů posledně uvedeného členského státu.

Článek 28

Důchody vyplácené podle právních předpisů jednoho nebo více členských států, pokud není žádný nárok na věcné dávky v zemi bydliště

1. Důchodce, který má nárok na důchod podle právních předpisů jednoho členského státu nebo na důchody podle právníchpředpisů dvou nebo více členských států a který nemá nárok na dávky podle právních předpisů státu, na jehož území má bydliště, obdrží přesto tyto dávky pro sebe i pro své rodinné příslušníky, případně s přihlédnutím k článku 18 a příloze VI, jestliže by měl na ně nárok podle právních předpisů členského státu nebo alespoň jednoho z členských států příslušného, pokud jde o jeho důchody, kdyby měl bydliště na území takového státu. Dávky se poskytují za těchto podmínek:

a) věcné dávky poskytuje na účet instituce uvedené v odstavci 2 instituce místa bydliště, jako by dotyčná osoba byla poživatelem důchodu na základě právních předpisů státu, na jehož území má bydliště, a měla nárok na věcné dávky;

b) peněžité dávky případně poskytuje příslušná instituce určená podle odstavce 2 v souladu s jí uplatňovanými předpisy. Po dohodě mezi příslušnou institucí a institucí místa bydliště však může tyto dávky poskytovat instituce místa bydliště na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.

2. V případech, na které se vztahuje odstavec 1, nese náklady na věcné dávky instituce určená podle těchto pravidel:

a) pokud má důchodce nárok na uvedené dávky podle právních předpisů jediného členského státu, nese náklady příslušná instituce uvedeného státu;

b) pokud má důchodce nárok na uvedené dávky podle právních předpisů dvou nebo více členských států, nese náklady na ně příslušná instituce toho členského státu, jehož právním předpisům důchodce podléhal nejdelší dobu; pokud by použití tohoto pravidla mělo za následek odpovědnost několika institucí za náklady na dávky, nese náklady instituce uplatňující právní předpisy, kterým důchodce podléhal naposledy.

Článek 28a

Důchody vyplácené podle právních předpisů jednoho nebo více členských států jiných než země bydliště, pokud je nárok na dávky v zemi bydliště

Pokud má důchodce, který má nárok na důchod podle právních předpisů jednoho členského státu nebo na důchody podle právních předpisů dvou nebo více členských států, bydliště na území členského státu, podle jehož právních předpisů nárok na věcné dávky není závislý na podmínkách pojištění nebo zaměstnání a podle jehož právních předpisů není vyplácen žádný důchod, nese náklady na věcné dávky poskytované jemu a jeho rodinným příslušníkům instituce jednoho z členských států příslušných v oblasti důchodů, určená podle pravidel stanovených v čl. 28 odst. 2, pokud by důchodce a jeho rodinní příslušníci měli nárok na takové dávky podle právních předpisů uplatňovaných uvedenou institucí, kdyby měli bydliště na území členského státu, kde má instituce sídlo.

Článek 29

Bydliště rodinných příslušníků v jiném státě, než je stát, kde má bydliště důchodce — Přemístění bydliště do státu, kde má bydliště důchodce

1. Rodinní příslušníci důchodce majícího nárok na důchod podle právních předpisů jednoho členského státu nebo na důchody podle právních předpisů dvou nebo více členských států, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než je členský stát, kde má bydliště důchodce, obdrží, pokud má důchodce nárok na dávky podle právních předpisů některého členského státu, dávky, jako by důchodce měl bydliště na stejném území jako oni. Dávky se poskytují za těchto podmínek:

▼M2

a) věcné dávky poskytuje instituce místa bydliště rodinných příslušníků v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy na účet instituce určené v souladu s článkem 27 nebo čl. 28 odst. 2; nachází-li se místo bydliště v příslušném členském státě, poskytuje věcné dávky a náklady na ně nese příslušná instituce;

b) peněžité dávky případně poskytuje příslušná instituce určená podle článku 27 nebo čl. 28 odst. 2 v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Po dohodě mezi příslušnou institucí a institucí místa bydliště však může tyto dávky poskytovat instituce místa bydliště na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.

2. Rodinní příslušníci uvedení v odstavci 1, kteří přemístí své bydliště na území členského státu, kde má bydliště důchodce, obdrží:

a) věcné dávky podle právních předpisů uvedeného státu, i když již obdrželi dávky za stejný případ nemoci nebo mateřství před změnou bydliště;

b) peněžité dávky poskytované případně příslušnou institucí určenou podle článku 27 nebo čl. 28 odst. 2 v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Po dohodě mezi příslušnou institucí a institucí místa bydliště však může tyto dávky poskytovat instituce místa bydliště na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.

Článek 30

Důležité věcné dávky

Článek 24 se na důchodce použije obdobně.

Článek 31

Pobyt důchodce nebo jeho rodinných příslušníků v jiném členském státě, než je stát jejich bydliště

1. Důchodce mající nárok na důchod či důchody podle právních předpisů jednoho členského státu nebo na důchody podle právních předpisů dvou nebo více členských států, který má také nárok na dávky podle právních předpisů jednoho z těchto států, pobírá spolu se svými rodinnými příslušníky, kteří pobývají na území jiného členského státu, než je stát jejich bydliště:

a) věcné dávky, které se stanou nezbytnými ze zdravotních důvodů během jeho pobytu na území jiného členského státu, než je stát jejich bydliště, s ohledem na povahu dávek a předpokládanou délku pobytu. Tyto věcné dávky poskytuje instituce místa pobytu v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy na účet instituce místa bydliště důchodce nebo jeho rodinných příslušníků;

b) peněžité dávky poskytované případně příslušnou institucí, jak uvádí článek 27 nebo čl. 28 odst. 1, v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí místa pobytu však může dávky poskytovat tato druhá instituce na účet první instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.

2. Ustanovení čl. 22 odst. 1a se použije obdobně.

Článek 32 (15)

…

Článek 33 (7)

Příspěvky placené důchodcem

1. Instituce členského státu příslušná pro vyplácení důchodu, která uplatňuje právní předpisy stanovící srážky příspěvků placených důchodcem pro krytí dávek v nemoci a mateřství, je oprávněna provádět tyto srážky, vypočítané v souladu s uvedenými právními předpisy, z vyplácených důchodů v takovém rozsahu, aby náklady na dávky podle článků 27, 28, 28a, 29, 31 a 32 nesla instituce uvedeného členského státu.

2. Pokud v případech uvedených v článku 28a podléhá získání dávek v nemoci a v mateřství platbě příspěvků nebo podobných plateb podle právních předpisů členského státu, na jehož území má dotyčný důchodce bydliště, nejsou tyto příspěvky z důvodu bydliště splatné.

Článek 34

Obecná ustanovení

1. Pro účely článků 28, 28a, 29 a 31 je důchodce, který pobírá dva nebo více důchodů náležejících mu podle právních předpisů jediného členského státu, považován za důchodce, který má nárok na důchod podle právních předpisů jednoho členského státu, ve smyslu těchto ustanovení.

2. Články 27 až 33 se nevztahují na důchodce ani na jeho rodinné příslušníky, kteří mají nárok na dávky podle právních předpisů členského státu v důsledku výkonu výdělečné činnosti. V tom případě se dotyčná osoba pro účely této kapitoly považuje za zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou nebo za rodinného příslušníka zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné.

Oddíl 5a

Osoby, které studují nebo získávají odborné vzdělávání, a jejich rodinní příslušníci

Článek 34a

Zvláštní ustanovení pro studenty a jejich rodinné příslušníky

Články 18 a 19, čl. 22 odst. 1 písm. a) a c) a odst. 1a, čl. 22 odst. 2 druhý pododstavec, čl. 22 odst. 3, články 23 a 24 a oddíly 6 a 7 se podle potřeby použijí obdobně na studenty a jejich rodinné příslušníky.

▼M7 —————

Oddíl 6

Různá ustanovení

Článek 35

Systém uplatňovaný, pokud v zemi bydliště nebo pobytu existuje několik systémů — Dřívější nemoc — Maximální doba poskytování dávek

1. S výhradou odstavce 2, pokud právní předpisy země pobytu nebo bydliště zahrnují několik systémů pojištění pro případ nemoci nebo mateřství, použijí se na základě článku 19, čl. 21 odst. 1, článků 22, 25, 26, čl. 28 odst. 1, čl. 29 odst. 1 nebo článku 31 ta ustanovení, která se týkají systému vztahujícího se na dělníky v ocelářském průmyslu. Pokud však uvedené právní předpisy zahrnují zvláštní systém pro pracovníky v dolech a podobných provozech, použijí se ustanovení takového systému na uvedenou kategorii pracovníků a jejich rodinných příslušníků za předpokladu, že instituce místa pobytu nebo bydliště, které je podána žádost, je k uplatnění takového systému příslušná.

▼M8 —————

3. Pokud je podle právních předpisů členského státu poskytování dávek podmíněno původem nemoci, ►M4 nepoužije se tato podmínka na osoby ◄ , na které se vztahuje toto nařízení, bez ohledu na členský stát, na jehož území mají bydliště.

4. Pokud právní předpisy členského státu stanoví maximální dobu pro poskytování dávek, může instituce, která uplatňuje uvedené právní předpisy, případně přihlédnout k době, po kterou již byly tyto dávky poskytovány institucí jiného členského státu pro stejný případ nemoci nebo mateřství.

Oddíl 7

Náhrada mezi institucemi

Článek 36 (15)

1. Věcné dávky poskytované na základě této kapitoly institucí jednoho členského státu na účet instituce jiného členského státu jsou plně nahrazeny.

2. Náhrady uvedené v odstavci 1 se určují a provádějí postupem stanoveným prováděcím nařízením uvedeným v článku 98, buď na základě prokázaných skutečných výdajů, nebo paušální částkou.

Používají-li se paušální částky, musí být takové, aby zajistily, že se náhrada co nejvíce blíží skutečným výdajům.

3. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států mohou stanovit jiné způsoby náhrady nebo se mohou zříci všech náhrad mezi orgány, které podléhají jejich pravomoci.

KAPITOLA 2 (11)

INVALIDITA

Oddíl 1

Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, na které se vztahují pouze právní předpisy, podle kterých je výše dávek v invaliditě nezávislá na délce dob pojištění

Článek 37 (11)

Obecná ustanovení

1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která postupně nebo střídavě podléhala právním předpisům dvou nebo více členských států a která získala doby pojištění výhradně podle právních předpisů, podle kterých je výše dávek v invaliditě nezávislá na délce dob pojištění, obdrží dávky v souladu s článkem 39. Tento Článek se nevztahuje na zvýšení důchodů ani na příplatky k důchodům s ohledem na děti, poskytované v souladu s kapitolou 8.

2. Příloha IV část A obsahuje seznam právních předpisů druhu uvedeného v odstavci 1, které jsou platné na území každého z dotyčných členských států.

Článek 38 (11)

Započtení dob pojištění nebo bydlení získaných podle právních předpisů, kterým zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhala, pro získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky

1. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky, v rámci systému, který není zvláštním systémem ve smyslu odstavce 2 nebo 3, získáním dob pojištění nebo bydlení, přihlíží příslušná instituce uvedeného státu v nezbytném rozsahu k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, ať již v rámci obecného nebo zvláštního systému a jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná. Pro uvedený účel bere tyto doby v úvahu, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních předpisů.

2. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují poskytování některých dávek získáním dob pojištění pouze v povolání podléhajícím zvláštnímu systému pro zaměstnané osoby nebo případně v určitém zaměstnání, berou se doby získané podle právních předpisů jiného z členských států v úvahu pro účely poskytování těchto dávek, pouze pokud byly získány v rámci odpovídajících systémů, nebo není-li takový systém, ve stejném povolání nebo případně ve stejném zaměstnání.

Nesplňuje-li po přihlédnutí k takto získaným dobám dotyčná osoba podmínky pro pobírání těchto dávek, vezmou se tyto doby v úvahu pro poskytování dávek podle obecného systému, nebo není-li takový systém, podle systému uplatňovaného na dělníky nebo ostatní zaměstnance, podle okolností, za podmínky, že dotyčná osoba byla pojištěna v rámci jednoho z těchto systémů.

3. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují poskytování některých dávek získáním dob pojištění pouze v povolání podléhajícímu zvláštnímu systému pro osoby samostatně výdělečně činné, berou se doby pojištění získané podle právních předpisů jiných členských států v úvahu pro poskytování těchto dávek, pouze pokud byly získany v rámci odpovídajícího systému, nebo není-li takový systém, ve stejném povolání. Zvláštní systémy pro osoby samostatně výdělečně činné uvedené v tomto odstavci jsou vyjmenovány v příloze IV části B pro každý dotyčný členský stát.

Nesplňuje-li dotyčná osoba po přihlédnutí k takto získaným dobám podmínky pro pobírání těchto dávek, vezmou se tyto doby v úvahu pro poskytování dávek podle obecného systému, nebo není-li takový systém, podle systému uplatňovaného na dělníky nebo ostatní zaměstnance, podle okolností, za předpokladu, že dotyčná osoba byla pojištěna v rámci jednoho z těchto systémů.

Článek 39 (11) (14)

Přiznání dávek

1. Instituce členského státu, jehož právní předpisy byly uplatňovány v době, kdy vznikla pracovní neschopnost s následnou invaliditou, určí v souladu s uvedenými právními předpisy, zda dotyčná osoba splňuje podmínky pro vznik nároku na dávky, případně s přihlédnutím k článku 38.

2. Osoba, která splňuje podmínky uvedené v odstavci 1, obdrží dávky výlučně od uvedené instituce v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy.

3. Osoba, která nemá nárok na dávky podle odstavce 1, obdrží dávky, na které má ještě nárok podle právních předpisů jiného členského státu, případně s přihlédnutím k článku 38.

4. Stanoví-li právní předpisy použitelné podle odstavců 2 nebo 3, že výše dávek je určena s přihlédnutím k existenci rodinných příslušníků jiných než dětí, vezme příslušná instituce rovněž v úvahu ty rodinné příslušníky dotyčné osoby, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, jako by měli bydliště na území příslušného státu.

5. Stanoví-li právní předpisy uvedené v odstavci 2 nebo 3 snížení, pozastavení nebo odnětí dávek v případě souběhu s dalším příjmem nebo s dávkami různého druhu ve smyslu čl. 46a odst. 2, čl. 46a odst. 3 a čl. 46c odst. 5, použijí se obdobně.

6. Nezaměstnaná osoba, která byla dříve zaměstnána a na kterou se vztahuje čl. 71 odst. 1 písm. a) bod ii) nebo písm. b) bod ii) první věta, obdrží dávky v invaliditě stanovené příslušnou institucí členského státu, na jehož území má bydliště, v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy, jako by uvedeným právním předpisům podléhala během svého posledního zaměstnání, případně s přihlédnutím k článku 38 nebo čl. 25 odst. 2. Pro vyplácení těchto dávek je příslušná instituce země bydliště.

Pokud uvedená instituce uplatňuje právní předpisy umožňující provádět srážky z příspěvků placených nezaměstnanými osobami k pokrytí dávek v invaliditě, může tyto srážky provádět v souladu se svými právními předpisy.

Pokud právní předpisy, které instituce uplatňuje, stanoví výpočet dávek založený na mzdách a platech, bere instituce v úvahu mzdy nebo platy pobírané v zemi posledního zaměstnání a v zemi bydliště v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Pokud v zemi bydlení nebyla pobírána žádná mzda ani plat, vychází příslušná instituce, je-li to nezbytné a v souladu s jejími právními předpisy, z mezd nebo platů pobíraných v zemi posledního zaměstnání.

Oddíl 2

Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, na které se vztahují buď pouze právní předpisy, podle kterých závisí výše dávek v invaliditě na délce dob pojištění nebo bydlení, nebo právní předpisy tohoto druhu a právní předpisy druhu uvedeného v oddíle 1

Článek 40 (11)

Obecná ustanovení

1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která postupně nebo střídavě podléhá právním předpisům dvou nebo více členských států, z nichž nejméně jedny nejsou právní předpisy druhu uvedeného v čl. 37 odst. 1, obdrží dávky podle kapitoly 3, která se použije obdobně, s přihlédnutím k odstavci 4.

2. Avšak zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, u níž dojde k pracovní neschopnosti s následnou invaliditou v době, kdy podléhá právním předpisům uvedeným v příloze IV části A, obdrží dávky v souladu s čl. 37 odst. 1 za těchto podmínek:

— splňuje-li podmínky uvedených právních předpisů nebo jiných právních předpisů stejného druhu, případně s přihlédnutím k článku 38, ale bez použití dob pojištění získaných podle právních předpisů neuvedených v příloze IV části A, a

— nesplňuje-li podmínky požadované pro získání nároku na dávky v invaliditě podle předpisů neuvedených v příloze IV části A, a

— neuplatňuje-li žádné nároky na dávky ve stáří, s přihlédnutím k čl. 44 odst. 2 druhé větě.

a) Pro účely stanovení nároku na dávky podle právních předpisů členského státu uvedených v příloze IV části A, které podmiňují poskytování dávek v invaliditě tím, že dotyčná osoba pobírá peněžité dávky v nemoci nebo byla v pracovní neschopnosti po určitou dobu, jestliže u zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, která podléhá uvedeným právním předpisům, dojde k pracovní neschopnosti s následnou invaliditou, zatímco podléhá právním předpisům jiného členského státu, příhlíží se, aniž je dotčen čl. 37 odst. 1;

i) ke každé době, po kterou z důvodu uvedené pracovní neschopnosti pobírala podle právních předpisů druhého členského státu peněžité dávky v nemoci, nebo namísto toho nadále pobírala mzdu nebo plat,

ii) ke každé době, po kterou z důvodu invalidity, která následovala po uvedené pracovní neschopnosti, pobírala dávky ve smyslu této kapitoly 2 nebo kapitoly 3 nařízení přiznané podle právních předpisů druhého členského státu,

jako by šlo o doby, po které jí byly dávky vypláceny podle právních předpisů prvního členského státu nebo po které byla v pracovní neschopnosti ve smyslu uvedených právních předpisů.

b) Nárok na dávky v invaliditě podle právních předpisů prvního členského státu vzniká buď uplynutím předběžné doby pobírání peněžitých dávek v nemoci stanovené uvedenými právními předpisy, nebo uplynutím předběžné doby pracovní neschopnosti stanovené uvedenými právními předpisy, ale ne dříve než

i) dnem získání nároku na dávky v invaliditě uvedené v písm. a) bodě ii) podle právních předpisů druhého členského státu, nebo

ii) dnem po posledním dni, kdy má dotyčná osoba nárok na peněžité dávky podle právních předpisů druhého členského státu.

4. Rozhodnutí přijaté institucí členského státu týkající se stupně invalidity žadatele je závazné pro instituce každého dalšího dotyčného státu, za předpokladu, že v příloze V je uznána shoda mezi právními předpisy těchto členských států ve věci podmínek týkajících se stupně invalidity.

Oddíl 3

Zhoršení invalidity

Článek 41 (11)

1. V případě zhoršení invalidity, za kterou zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pobírá dávky podle právních předpisů jediného členského státu, se použijí tato ustanovení:

a) jestliže dotyčná osoba nepodléhala právním předpisům jiného členského státu od té doby, co začala pobírat dávky, příslušná instituce prvního státu přizná dávky s přihlédnutím ke zhoršení invalidity v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy;

b) jestliže dotyčná osoba podléhala právním předpisům jednoho nebo více jiných členských států od té doby, co začala pobírat dávky, jsou jí dávky přiznány s přihlédnutím ke zhoršení invalidity podle čl. 37 odst. 1 nebo čl. 40 odst. 1 nebo 2;

c) jestliže celková částka dávky nebo dávek vyplácených podle písmena b) je nižší než částka dávky, kterou dotyčná osoba pobírala od instituce, která byla dříve příslušná pro vyplácení dávky, je tato instituce povinna platit této osobě doplatek rovnající se rozdílu mezi těmito dvěma částkami;

d) je-li v případě uvedeném v písmenu b) institucí příslušnou pro počáteční neschopnost nizozemská instituce a

i) nemoc, která způsobila zhoršení, je stejná jako nemoc, která vedla k poskytnutí dávek podle nizozemských právních předpisů;

ii) tato nemoc je nemocí z povolání ve smyslu právních předpisů členského státu, jimž tato osoba naposled podléhala a podle kterých má nárok na výplatu příplatku uvedeného v čl. 60 odst. 1 písm. b), a

iii) právní předpisy jednoho nebo více států, jimž dotyčná osoba podléhala od doby, kdy začala pobírat dávky, jsou právní předpisy uvedené v příloze IV části A,

poskytuje nizozemská instituce nadále počáteční dávku poté, co dojde ke zhoršení, a dávka náležející podle právních předpisů posledního členského státu, jimž dotyčná osoba podléhala, se snižuje o částku nizozemské dávky;

e) jestliže v případě uvedeném v písmenu b) nemá dotyčná osoba nárok na dávky hrazené institucí jiného členského státu, poskytne příslušná instituce prvního státu dávky podle právních předpisů tohoto státu s přihlédnutím ke zhoršení a případně k článku 38.

2. V případě zhoršení invalidity, za kterou zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pobírá dávky podle právních předpisů dvou nebo více členských států, se jí poskytnou dávky s přihlédnutím ke zhoršení v souladu s čl. 40 odst. 1.

Oddíl 4

Opětné poskytování dávek po pozastavení jejich výplaty nebo odnětí — Změna dávek v invaliditě na dávky ve stáří — Nový výpočet dávek přiznaných podle článku 39

Článek 42 (11)

Určení instituce příslušné pro opětovné poskytování dávek v invaliditě

1. Pokud má po pozastavení výplaty dávek dojít k jejich opětovnému poskytování, zajišťuje je ta instituce nebo ty instituce, které byly příslušné pro poskytování dávek v době pozastavení jejich výplaty, aniž je dotčen Článek 43.

2. Pokud po odnětí dávek stav dotyčné osoby odůvodňuje poskytnutí dalších dávek, poskytují se tyto dávky v souladu s čl. 37 odst. 1 nebo čl. 40 odst. 1 nebo 2.

Článek 43 (11)

Změna dávek v invaliditě na dávky ve stáří — Nový výpočet dávek přiznaných podle článku 39

1. Dávky v invaliditě se v případě potřeby změní na dávky ve stáří za podmínek stanovených v právních předpisech jednoho nebo více států, podle kterých byly poskytovány, a v souladu s kapitolou 3.

2. Pokud osoba pobírající dávky v invaliditě může uplatnit nárok na dávky ve stáří podle právních předpisů jednoho nebo více členských států v souladu s článkem 49, poskytuje kterákoli instituce členského státu příslušná pro poskytování dávek v invaliditě nadále této osobě dávky v invaliditě, na které má nárok podle právních předpisů uplatňovaných uvedenou institucí, dokud se s ohledem na uvedenou instituci nestane použitelný odstavec 1 nebo dokud dotyčná osoba splňuje podmínky pro tyto dávky.

3. Pokud jsou dávky v invaliditě přiznané v souladu s článkem 39 podle právních předpisů členského státu změněny na dávky ve stáří a pokud dotyčná osoba dosud nesplňuje podmínky vyžadované jedním nebo více vnitrostátními právními předpisy pro pobírání těchto dávek, pobírá dotyčná osoba od tohoto nebo těchto členských států ode dne změny dávky v invaliditě poskytované v souladu s kapitolou 3, jako by byla uvedená kapitola použitelná v době, kdy došlo k pracovní neschopnosti vedoucí k invaliditě, dokud dotyčná osoba splňuje podmínky vyžadované dotyčnými právními předpisy pro nárok na dávku ve stáří, nebo pokud taková změna není stanovena, dokud má nárok na dávky v invaliditě podle dotyčných právních předpisů.

4. Dávky v invaliditě přiznané v souladu s článkem 39 se znovu vypočtou na základě kapitoly 3, jakmile příjemce splní podmínky pro vznik nároku na dávky v invaliditě stanovené právními předpisy neuvedenými v příloze IV části A nebo jakmile začne pobírat dávky ve stáří podle právních předpisů jiného členského státu.

Oddíl 5

Osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky

Článek 43a

1. Článek 37, čl. 38 odst. 1, článkek 39 a oddíly 2, 3 a 4 se použijí přiměřeně na osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky.

2. Pokud však právní předpisy členského státu podmiňují získání, vyměření, zachování nebo opětné nabytí nároků na dávky v rámci zvláštního systému pro úředníky získáním všech dob pojištění v rámci jednoho nebo více zvláštních systémů pro úředníky v uvedeném členském státě nebo získáním dob pojištění považovaných právními předpisy daného členského státu za rovnocenné těmto dobám, vezmou se v úvahu pouze doby, které mohou být uznány podle právních předpisů uvedeného členského státu.

Pokud po vzetí v úvahu takto získaných dob dotyčná osoba nesplňuje podmínky pro obdržení těchto dávek, vezmou se tyto doby v úvahu pro poskytování dávek v rámci obecného systému, nebo není-li takový systém, v rámci systému použitelného na dělníky nebo zaměstnance, podle okolností.

3. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se dávky vyměřují z posledního platu nebo platů pobíraných během referenční doby, vezme pro účely vyměření dávek v úvahu pouze platy, které dotyčná osoba pobírala po dobu nebo doby, během kterých podléhala uvedeným právním předpisům.

KAPITOLA 3 (11)

STÁŘÍ A ÚMRTÍ (DŮCHODY)

Článek 44 (11)

Obecná ustanovení pro přiznání dávek, pokud zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhá právním předpisům dvou nebo více členských států

1. Nároky na dávky zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, která podléhá právním předpisům dvou nebo více členských států, nebo pozůstalých po ní, se určují v souladu s touto kapitolou.

2. S výhradou článku 49 se při posuzování žádosti o přiznání dávky předložené dotyčnou osobou přihlíží ke všem právním předpisům, jimž zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhala. Výjimka z tohoto pravidla se učiní tehdy, když dotyčná osoba výslovně požádá o odklad poskytování dávek ve stáří, na které by měla nárok podle právních předpisů jednoho nebo více členských států.

3. Tato kapitola se nevztahuje na zvýšení nebo příplatky k důchodům s ohledem na děti ani na sirotčí důchody, které mají být přiznány v souladu s kapitolou 8.

Článek 45 (11) (14)

Započítávání dob pojištění získaných podle právních předpisů, kterým zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhala, pro získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky

1. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky v rámci systému, který není zvláštním systémem ve smyslu odstavců 2 nebo 3, získáním dob pojištění nebo bydlení, přihlíží příslušná instituce uvedeného členského státu v nezbytné míře k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, ať již v rámci obecného nebo zvláštního systému a jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná. Pro uvedený účel přihlíží k těmto dobám, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních předpisů.

2. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují poskytování některých dávek získáním dob pojištění výhradně v povolání podléhajícímu zvláštnímu systému pro zaměstnané osoby nebo případně v určitém zaměstnání, berou se doby získané podle právních předpisů jiných členských států v úvahu pro poskytování těchto dávek jen tehdy, pokud byly získány v rámci odpovídajících systémů, nebo není-li takový systém, ve stejném povolání nebo případně ve stejném zaměstnání. Nesplňuje-li po přihlédnutí k takto získaným dobám dotyčná osoba podmínky pro pobírání těchto dávek, vezmou se tyto doby v úvahu pro poskytování dávek podle obecného systému, nebo není-li takový systém, podle systému uplatňovaného na dělníky nebo ostatní zaměstnance, podle okolností, za podmínky, že osoba byla pojištěna v rámci jednoho z těchto systémů.

3. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují poskytování některých dávek získáním dob pojištění výhradně v povolání podléhajícímu zvláštnímu systému pro osoby samostatně výdělečně činné, berou se doby získané podle právních předpisů jiných členských států v úvahu pro poskytování těchto dávek jen tehdy, pokud byly získány v rámci odpovídajících systémů, nebo není-li takový systém, ve stejném povolání. Zvláštní systémy pro osoby samostatně výdělečně činné uvedené v tomto odstavci jsou vyjmenovány v příloze IV části B pro každý dotyčný členský stát. Nesplňuje-li po přihlédnutí k takto získaným dobám dotyčná osoba podmínky pro pobírání těchto dávek, vezmou se tyto doby v úvahu pro poskytování dávek v rámci obecného systému, nebo není-li takový systém, podle systému uplatňovaného na dělníky nebo ostatní zaměstnance, podle okolností, za podmínky, že dotyčná osoba byla pojištěna v rámci jednoho z těchto systémů.

4. Doby pojištění získané v rámci zvláštního systému členského státu se berou v úvahu v rámci obecného systému, nebo není-li takový systém, v rámci systému uplatňovaného na dělníky nebo ostatní zaměstnance, podle okolností, jiného členského státu pro získání, zachování nebo opětovné nabytí nároku na dávky, za podmínky, že dotyčná osoba byla pojištěna v rámci jednoho z těchto systémů, i když tyto doby byly již vzaty v úvahu v posledně uvedeném státě v rámci systému uvedeného v odstavci 2 nebo v odstavci 3 první větě.

5. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání, zachování nebo opětovné nabytí nároku na dávky tím, že dotyčná osoba byla pojištěna v době vzniku pojistné události, tato podmínka se považuje za splněnou v případě pojištění podle právních předpisů jiného členského státu v souladu s postupy stanovenými v příloze VI pro každý dotyčný členský stát.

6. K době zaměstnání pracovníka, na kterého se vztahuje čl. 81 odst. 1 písm. a) bod ii) nebo písm. b) bod ii) první věta, přihlíží příslušná instituce členského státu, na jehož území má dotyčný pracovník bydliště, v souladu s právními předpisy uplatňovanými uvedenou institucí, jako by se na něj uvedené právní předpisy vztahovaly během jeho posledního zaměstnání.

Pokud uvedená instituce uplatňuje právní předpisy stanovící srážky příspěvků placených nezaměstnanými osobami pro krytí starobních a pozůstalostních důchodů, je oprávněna provádět tyto srážky v souladu s jejími právními předpisy.

Jestliže doba úplné nezaměstnanosti v zemi bydliště dotyčné osoby může být vzata v úvahu pouze tehdy, pokud doby přispívání byly získány v uvedené zemi, je tato podmínka považována za splněnou, pokud byly doby přispívání získány v jiném členském státě.

Článek 46 (11)

Přiznání dávek

1. Pokud byly splněny podmínky vyžadované právními předpisy členského státu pro získání nároku na dávky, aniž je nutno použít Článek 45 nebo čl. 40 odst. 3, použijí se tato pravidla:

a) Příslušná instituce vypočte výši dávky, která by náležela

i) jednak pouze podle jí uplatňovaných předpisů;

ii) jednak na základě odstavce 2.

b) Příslušná instituce však může upustit od výpočtu podle písm. a) bodu ii), jestliže je výsledek tohoto výpočtu, kromě rozdílů vyplývajících z použití celých čísel, roven výsledku výpočtu provedeného v souladu s písm. a) bodem i) nebo je nižší, pokud instituce neuplatňuje právní předpisy obsahující pravidla pro souběh uvedená v článcích 46b a 46c nebo jestliže uvedená instituce uplatňuje právní předpisy obsahující pravidla pro souběh v případě uvedeném v článku 46c, za podmínky, že uvedené právní předpisy stanoví, že dávky různého druhu jsou brány v úvahu pouze na základě poměru dob pojištění nebo bydlení získaných pouze podle uvedených právních předpisů k dobám pojištění nebo bydlení vyžadovaným uvedenými právními předpisy pro přiznání plného nároku na dávky.

Příloha IV část C vyjmenovává pro každý dotyčný členský stát případy, kde by dva výpočty vedly k výsledku tohoto druhu.

2. Pokud byly podmínky vyžadované právními předpisy členského státu pro získání nároku na dávky splněny pouze po použití článku 45 nebo čl. 40 odst. 3, použijí se tato pravidla:

a) příslušná instituce vypočte teoretickou výši dávky, na kterou by dotyčná osoba mohla uplatnit nárok, pokud by všechny doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů členských států, které se na zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou vztahovaly, byly získány v dotyčném členském státě a podle právních předpisů uplatňovaných institucí v době přiznání dávky. Pokud podle těchto právních předpisů není výše dávky závislá na délce získaných dob, považuje se tato výše za teoretickou výši uvedenou v tomto písmenu;

b) příslušná instituce potom určí skutečnou výši dávky na základě teoretické výše uvedené v předchozím písmenu v poměru délky dob pojištění nebo bydlení získaných před vznikem pojistné události podle jí uplatňovaných právních předpisů k celkové délce dob pojištění a bydlení získaných před vznikem pojistné události podle právních předpisů všech členských států, kterých se to týká.

3. Dotyčná osoba má nárok na nejvyšší částku vypočtenou v souladu s odstavci 1 a 2 od příslušné instituce každého členského státu, kterého se to týká, aniž je dotčeno použití předpisů o snížení, pozastavení nebo odnětí stanovených právními předpisy, podle kterých dávka náleží.

V tom případě se srovnání, které má být provedeno, týká částek stanovených po uplatnění uvedených ustanovení.

4. Není-li v případě invalidních, starobních nebo pozůstalostních důchodů celkový součet dávek náležejících od příslušné instituce dvou nebo více členských států podle ustanovení mnohostranné úmluvy o sociálním zabezpečení, uvedené v čl. 6 písm. b), vyšší než celková částka, která by náležela od tohoto členského státu podle odstavců 1 až 3, použije se na dotyčnou osobu tato kapitola.

Článek 46a (11)

Obecná ustanovení týkající se snížení, pozastavení nebo odnětí dávek, použitelná na dávky v případě invalidity, stáří nebo pro pozůstalé podle právních předpisů členských států

1. Pro účely této kapitoly se souběhem dávek stejného druhu rozumí: jakýkoli souběh dávek při invaliditě, stáří a pro pozůstalé, vypočtených nebo poskytovaných na základě dob pojištění nebo bydlení získaných stejnou osobou.

2. Pro účely této kapitoly se souběhem dávek různého druhu rozumí jakýkoli souběh dávek, které nemohou být považovány zadávky stejného druhu ve smyslu odstavce 1.

3. Pro použití ustanovení právních předpisů členského státu o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek v případě souběhu dávky při invaliditě, stáří nebo pro pozůstalé s dávkou stejného druhu nebo dávkou jiného druhu nebo s jiným příjmem, použijí se tato pravidla:

a) dávky získané podle právních předpisů jiného členského sátu nebo jiný příjem získaný v jiném členském státě se berou v úvahu pouze tehdy, pokud právní předpisy prvního členského státu stanoví přihlédnutí k dávkám nebo příjmu získaným v zahraničí;

b) výše dávek, které mají být přiznány jiným členským státem, se bere v úvahu před sražením daní, příspěvků sociálního zabezpečení a ostatních individuálních poplatků nebo srážek;

c) nebere se v úvahu výše dávek získaných podle právních předpisů jiného členského státu, které jsou přiznány na základě dobrovolného pojištění nebo volitelného pokračujícího pojištění;

d) pokud jsou ustanovení o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek použitelná podle právních předpisů pouze jednoho členského státu v důsledku skutečnosti, že dotyčná osoba pobírá dávky podobného nebo jiného druhu vyplácené podle právních předpisů jiných členských států nebo jiný příjem získaný na území jiných členských států, může být dávka vyplácená podle právních předpisů prvního členského státu snížena pouze v mezích výše dávek vyplácených nebo příjmu získaného na území jiných členských států.

Článek 46b (11)

Zvláštní ustanovení použitelná v případě souběhu dávek stejného druhu podle právních předpisů dvou nebo více členských států

1. Ustanovení právních předpisů členského státu o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek nejsou použitelná na dávky vypočtené v souladu s čl. 46 odst. 2.

2. Ustanovení právních předpisů členského státu o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek se použijí na dávky vypočtené v souladu s čl. 46 odst. 1 písm. a) bodem i) pouze tehdy, jestliže dotyčná dávka je

a) buď dávkou, která je uvedena v příloze IV části D a jejíž výše nezávisí na délce získaných dob pojištění nebo bydlení, nebo

b) dávkou, jejíž výše je určena na základě teoretické doby považované za získanou mezi dnem vzniku pojistné události a pozdějším dnem. Ve druhém případě se uvedená ustanovení použijí v případě souběhu takové dávky:

i) buď s dávkou stejného druhu, nebyla-li uzavřena dohoda mezi dvěma nebo více členskými státy zajišťující, že stejná teoretická doba nemůže být vzata v úvahu dvakrát nebo vícekrát,

ii) nebo s dávkou druhu uvedeném v písmenu a).

Dávky uvedené v písmenech a) a b) a zmíněné dohody jsou uvedeny v příloze IV části D.

Článek 46c (11)

Zvláštní ustanovení použitelná v případě souběhu jedné nebo více dávek uvedených v čl. 46a odst. 1 a jedné nebo více dávek různého druhu nebo jiných příjmů, týká-li se to více členských států

1. Jestliže pobírání dávek různého druhu nebo jiný příjem způsobuje snížení, pozastavení nebo odnětí dvou nebo více dávek uvedených v čl. 46 odst. 1 písm. a) bodu i), rozdělí se částky, které by nebyly vyplaceny při přísném uplatnění ustanovení právních předpisů dotyčných členských států o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek, počtem dávek podléhajících snížení, pozastavení nebo odnětí.

2. Pokud je dotyčná dávka vypočtena v souladu s čl. 46 odst. 2, berou se dávky nebo dávky různého druhu od jiných členských států nebo jiný příjem a jakékoli jiné složky stanovené právními předpisy členského státu pro použití ustanovení o snížení, pozastavení nebo odnětí v úvahu v poměru k dobám pojištění nebo bydlení uvedeným v čl. 46 odst. 2 písm. b) a jsou použity pro výpočet uvedené dávky.

3. Jestliže pobírání dávek různého druhu nebo jiný příjem způsobuje snížení, pozastavení nebo odnětí dvou nebo více dávek uvedených v čl. 46 odst. 1 písm. a) bodu i) nebo více dávek uvedených v čl. 46 odst. 2, použijí se tato pravidla:

a) v případě dávky nebo dávek uvedených v čl. 46 odst. 1 písm. a) bodu i) se částky, které by nebyly vyplaceny při přísném použití ustanovení právních předpisů dotyčných členských států o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek, rozdělí poč tem dávek podléhajících snížení, pozastavení nebo odnětí;

b) v případě dávky nebo dávek vypočtených v souladu s čl. 46 odst. 2 se snížení, pozastavení nebo odnětí provede v souladu s odstavcem 2.

4. Pokud v případě uvedeném v odstavci 1 a odst. 3 písm. a) právní předpisy členského státu stanoví, že se pro použití ustanovení o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek berou v úvahu dávky různého druhu nebo jiný příjem a všechny ostatní složky v poměru k dobám pojištění uvedeným v čl. 46 odst. 2 písm. b), nevztahuje se dělení stanovené v uvedených odstavcích na uvedený stát.

5. Všechna výše uvedená ustanovení se použijí obdobně, pokud právní předpisy jednoho nebo více členských států stanoví, že nárok na dávku nemůže být získán v případě, že dotyčná osoba pobírá dávku jiného druhu, vyplácenou podle právních předpisů jiného členského státu, nebo jiný příjem.

Článek 47 (11)

Doplňující ustanovení pro výpočet dávek

1. Pro výpočet teoretické a poměrné výše uvedené v čl. 46 odst. 2 písm. a) se použijí tato pravidla:

a) pokud je celková délka dob pojištění nebo bydlení získaných před vznikem pojistné události podle právních předpisů všech dotyčných členských států delší než maximální doba vyžadovaná právními předpisy jednoho z těchto států pro pobírání plné dávky, vezme příslušná instituce uvedeného státu v úvahu maximální dobu namísto celkové délky získaných dob; tato metoda výpočtu nesmí vést k tomu, aby uvedená instituce hradila větší částku dávky, než je plná dávka stanovená jí uplatňovanými právními předpisy. Toto ustanovení se nevztahuje na dávky, jejichž výše nezávisí na délce pojištění;

b) postup pro přihlédnutí k souběhu dob je stanoven v prováděcím nařízení uvedeném v článku 98;

c) pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají na základě průměrného příjmu, průměrného příspěvku, průměrného zvýšení nebo poměru, který byl během dob pojištění mezi hrubým příjmem žadatele a průměrným hrubým příjmem všech pojištěných osob, s výjimkou učňů, určí tyto průměrné částky a poměry příslušná instituce uvedeného státu pouze na základě dob pojištění získaných podle právních předpisů uvedeného státu, nebo na základě hrubého příjmu, který obdržela dotyčná osoba pouze během těchto dob;

d) pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají na základě částky příjmů, příspěvků nebo zvýšení, určí příslušná instituce uvedeného státu příjmy, příspěvky a zvýšení, které se mají vzít v úvahu, pokud jde o doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiných členských států, na základě průměrných příjmů, příspěvků nebo zvýšení zaznamenaných s ohledem na doby pojištění získané podle jí uplatňovaných právních předpisů;

e) pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají na základě paušálního příjmu nebo paušální částky, považuje příslušná instituce uvedeného státu paušální příjem nebo částku, které má vzít v úvahu pro účely dob pojištění nebo bydlení získaných podle právních předpisů jiného členského státu, za rovné paušálnímu příjmu nebo částce nebo popřípadě průměru paušálních příjmů nebo částek odpovídajícím dobám pojištění získaným podle jí uplatňovaných právních předpisů;

f) pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají za některé doby na základě částky příjmu a za jiné doby na základě paušálního příjmu nebo paušální částky, vezme příslušná instituce uvedeného státu s ohledem na doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiného členského státu v úvahu příjmy nebo částky určené v souladu s písmeny d) nebo e) nebo popřípadě průměr těchto příjmů nebo částek; pokud se dávky vypočítávají na základě paušálního příjmu nebo paušální částky za všechny doby získané podle jí uplatňovaných právních předpisů, považuje příslušná instituce příjem, který se má vzít v úvahu s ohledem na doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiných členských států, za rovný teoretickému příjmu odpovídajícímu tomuto paušálnímu příjmu nebo paušální částce;

g) pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají na základě průměrných příspěvků, určí příslušná instituce uvedený průměr pouze na základě dob pojištění získaných podle právních předpisů uvedeného státu.

2. Ustanovení právních předpisů členského státu týkající se valorizace faktorů, ke kterým se přihlíží při výpočtu dávek, se použijí, pokud je to vhodné, na faktory, ke kterým přihlíží příslušná instituce uvedeného státu, v souladu s odstavcem 1, pokud jde o doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiných členských států.

3. Jestliže se podle právních předpisů členského státu částka dávek určuje s přihlédnutím k existenci rodinných příslušníků jiných než dětí, bere příslušná instituce uvedeného členského státu též v úvahu ty rodinné příslušníky dotyčné osoby, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, jako by měli bydliště na území příslušného státu.

4. Jestliže právní předpisy, které příslušná instituce členského státu uplatňuje, vyžadují, aby se pro výpočet dávek vzaly v úvahu plat nebo mzda, pokud byly uplatněny čl. 45 odst. 6 první a druhý pododstavec, a jestliže se v tomto členském státě berou pro výplatu důchodů v úvahu pouze doby nezaměstnanosti s dávkou v souladu s čl. 71 odst. 1 písm. a) bodem ii) nebo čl. 71 odst. 1 písm. b) bodem ii), vyplácí příslušná instituce uvedeného členského státu důchod na základě platu nebo mzdy, které použila jako základ pro stanovení dávky v nezaměstnanosti v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy.

Článek 48 (11)

Doby pojištění nebo bydlení kratší než jeden rok

1. Aniž je dotčen čl. 46 odst. 2, není instituce členského státu povinna poskytovat dávky na základě dob získaných podle jí uplatňovaných právních předpisů, které se berou v úvahu při vzniku pojistné události, jestliže

— celková délka uvedených dob nedosahuje jednoho roku a

— podle uvedených právních předpisů se nárok na dávku nezískává pouze na základě těchto dob.

2. Příslušná instituce každého z dotyčných členských států bere v úvahu doby uvedené v odstavci 1 pro účely uplatňování čl. 46 odst. 2, s výjimkou písmena b).

3. Pokud by použití odstavce 1 mělo za následek, že se všechny instituce dotčených států zbaví povinnosti dávky poskytovat, přiznávají se dávky výhradně podle právních předpisů posledního z těchto států, jehož podmínky jsou splněny, jako by všechny doby pojištění nebo bydlení získané a vzaté v úvahu v souladu s čl. 45 odst. 1 až 4 byly získány podle právních předpisů uvedeného státu.

Článek 49 (11) (15)

Výpočet dávek, pokud dotyčná osoba současně nesplňuje podmínky stanovené všemi právními předpisy, podle nichž byly získány doby pojištění nebo doby bydlení, nebo když výslovně požádá o odklad poskytování dávek ve stáří

1. Jestliže v dané době dotyčná osoba nesplňuje podmínky pro poskytování dávek stanovené všemi právními předpisy členských států, jimž podléhala, případně s přihlédnutím k článku 45 nebo čl. 40 odst. 3, ale splňuje podmínky pouze jednoho nebo více z nich, použijí se tato ustanovení:

a) každá z příslušných institucí uplatňující právní předpisy, jejichž podmínky jsou splněny, vypočítá náležející částku dávky v souladu s článkem 46;

b) avšak

i) jestliže dotyčná osoba splňuje podmínky právních předpisů alespoň dvou členských států, aniž je třeba přihlížet k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů, jejichž podmínky nejsou splněny, nevezmou se tyto doby v úvahu pro účely čl. 46 odst. 2, ledaže přihlédnutí k uvedeným dobám umožňuje stanovit vyšší částku dávky;

ii) jestliže dotyčná osoba splňuje pouze podmínky právních předpisů jednoho členského státu, aniž je třeba přihlížet k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů, jejichž podmínky nejsou splněny, vypočítá se částka náležející dávky v souladu s čl. 46 odst. 1 písm. a) bodem i) podle právních předpisů, jejichž podmínky jsou splněny, s přihlédnutím pouze k dobám získaným podle uvedených právních předpisů, ledaže přihlédnutí k získaným dobám podle právních předpisů, jejichž podmínky nejsou splněny, umožňuje v souladu s čl. 46 odst. 1 písm. a) bodem ii) stanovit vyšší částku dávky.

Tento odstavec se použije obdobně, pokud dotyčná osoba výslovně požádá o odklad poskytování dávek ve stáří v souladu s čl. 44 odst. 2 druhou větou.

2. Dávka nebo dávky poskytované podle právních předpisů jednoho nebo více příslušných členských států jsou v případě uvedeném v odstavci 1 automaticky znovu vypočteny v souladu s článkem 46, podle toho, jak jsou splněny podmínky požadované právními předpisy jednoho nebo více členských států, kterým podléhala dotyčná osoba, případně s přihlédnutím k článku 45 a znovu s přihlédnutím případně k odstavci 1. Tento odstavec se použije obdobně, pokud osoba žádá o poskytování dávek ve stáří získaných podle právních předpisů jednoho nebo více členských států, které bylo do té doby odloženo v souladu s čl. 44 odst. 2 druhou větou.

3. Nový výpočet se provede automaticky podle odstavce 1, aniž je dotčen čl. 40 odst. 2, pokud podmínky požadované dotyčnými právními předpisy jednoho nebo více členských států přestanou být plněny.

Článek 50 (11)

Přiznání doplatku, pokud celková částka dávek náležejících podle právních předpisů různých členských států nedosahuje minima stanoveného právními předpisy státu, na jehož území má příjemce bydliště

Příjemci dávek, na kterého se vztahuje tato kapitola, nesmí být ve státě, na jehož území má bydliště a podle jehož právních předpisů se mu má dávka vyplácet, přiznána dávka nižší, než je minimální dávka stanovená uvedenými právní předpisy za dobu pojištění nebo bydlení, která se rovná všem dobám pojištění vzatým v úvahu pro vyplácení podle předchozích článků. Příslušná instituce uvedeného státu mu případně vyplácí po celou dobu bydlení na jeho území doplatek rovnající se rozdílu mezi celkovou částkou dávek náležejících podle této kapitoly a částkou minimální dávky.

Článek 51 (11)

Valorizace a nový výpočet dávek

1. Jestliže se z důvodu zvýšení životních nákladů nebo změn v úrovni mezd nebo platů nebo z jiných důvodů pro přizpůsobení upravují dávky dotyčných států stanoveným procentem nebo částkou, musí být toto procento nebo částka přímo uplatněny na dávky určené podle článku 46, aniž je nutné provést nový výpočet podle uvedeného článku.

2. Naproti tomu změní-li se způsob stanovení dávek nebo pravidla pro výpočet dávek, provede se nový výpočet podle článku 46.

Článek 51a

Osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky

1. Článek 44, čl. 45 odst. 1, 5 a 6 a články 46 až 51 se použijí přiměřeně na osoby pojištěné v rámci zvláštního systému pro úředníky.

3. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se dávky vyměřují z posledního platu nebo platů pobíraných během referenční doby, vezme pro účely vyměření dávek v úvahu pouze platy, náležitě zhodnocené, které dotyčná osoba pobírala po dobu nebo doby, během kterých podléhala uvedeným právním předpisům.

KAPITOLA 4

PRACOVNÍ ÚRAZY A NEMOCI Z POVOLÁNÍ

Oddíl 1

Nárok na dávky

Článek 52

Bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát — Obecná pravidla

Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která má bydliště na území jiného členského státu, než je příslušný stát, a která utrpí pracovní úraz nebo u níž je zjištěna nemoc z povolání, obdrží ve státě, ve kterém má bydliště,

a) věcné dávky poskytované na účet příslušné instituce institucí místa bydliště v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy, jako by u ní byla pojištěna;

b) peněžité dávky poskytované příslušnou instituci v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí místa bydliště však mohou být tyto dávky poskytovány institucí místa bydliště na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.

Článek 53

Příhraniční pracovníci — Zvláštní pravidlo

Příhraniční pracovník může získat dávky také na území příslušného státu. Tyto dávky poskytuje příslušná instituce podle právních předpisů uvedeného státu, jako by tam měla dotyčná osoba bydliště.

Článek 54

Pobyt v příslušném státě nebo přemístění bydliště do příslušného státu

1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, na kterou se vztahuje Článek 52 a která pobývá na území příslušného státu, pobírá dávky v souladu s právními předpisy uvedeného státu, i když pobírala dávky už před tímto pobytem. Toto ustanovení se však nevztahuje na příhraniční pracovníky.

2. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, na kterou se vztahuje Článek 52 a která přemístila své bydliště na území příslušného státu, pobírá dávky v souladu s právními předpisy uvedeného státu, i když pobírala dávky už před přemístěním svého bydliště.

Článek 55

Pobyt mimo příslušný stát — Návrat nebo přemístění bydliště do jiného členského státu po utrpění pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání — Potřeba odjet do jiného členského státu za účelem vhodného léčení

1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která utrpí pracovní úraz nebo u níž je zjištěna nemoc z povolání a

a) která pobývá na území jiného členského státu, než je příslušný stát, nebo

b) která poté, co získala nárok na dávky na účet příslušné instituce, získá povolení od uvedené instituce vrátit se na území členského státu, kde má bydliště, nebo přemístit své bydliště na území jiného členského státu, nebo

c) která získá povolení příslušné instituce k odjezdu na území jiného členského státu za účelem léčení přiměřeného jejímu zdravotnímu stavu,

má nárok:

i) na věcné dávky poskytované na účet příslušné instituce institucí místa pobytu nebo bydliště v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy, jako by u ní byla pojištěna, avšak doba, po kterou jsou tyto dávky poskytovány, se řídí právními předpisy příslušného státu;

ii) na peněžité dávky poskytované příslušnou institucí v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí místa pobytu nebo bydliště však může tyto dávky poskytovat instituce místa bydliště na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.

2. Povolení požadované podle odst. 1 písm. b) může být odmítnuto, jen když je zjištěno, že by přesun dotyčné osoby ohrozil její zdravotní stav nebo léčení.

Povolení požadované podle odst. 1 písm. c) nelze odmítnout, pokud není možné poskytnout dotyčné osobě vhodné léčení na území členského státu, kde má bydliště.

Článek 56

Úrazy během cesty

Úrazy během cesty, ke kterým dojde na území jiného členského státu, než je příslušný stát, se posuzují, jako by k nim došlo na území příslušného státu.

Článek 57 (7)

Dávky pro případ nemoci z povolání, pokud byla dotyčná osoba vystavena stejnému riziku v několika členských státech

1. Pokud osoba, u které je zjištěna nemoc z povolání, vykonávala činnost způsobilou vyvolat uvedenou nemoc podle právních předpisů dvou nebo více členských států, jsou dávky, o které může tato osoba nebo pozůstalí po ní žádat, přiznávány výhradně podle právních předpisů posledního z těch států, jejichž podmínky byly splněny, případně s přihlédnutím k odstavcům 2 až 5.

2. Je-li podle právních předpisů členského státu poskytování dávek v případě nemoci z povolání podmíněno tím, že nemoc byla poprvé lékařsky zjištěna na jeho území, považuje se tato podmínka za splněnou, byla-li nemoc poprvé zjištěna na území jiného členského státu.

3. Je-li podle právních předpisů členského státu poskytování dávek v případě nemoci z povolání podmíněno tím, že dotyčná nemoc byla zjištěna do určité doby po skončení poslední činnosti způsobilé ji vyvolat, vezme příslušná instituce uvedeného státu při kontrole doby, kdy byla tato činnost vykonávána, v nezbytné míře v úvahu podobné činnosti vykonávané podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by byly vykonávány podle právních předpisů dříve uvedeného státu.

4. Je-li podle právních předpisů členského státu poskytování dávek v případě nemoci z povolání podmíněno tím, že činnost způsobilá vyvolat nemoc byla vykonávána po určitou dobu, vezme příslušná instituce státu v nezbytné míře v úvahu doby, po které byla tato činnost vykonávána podle právních předpisů kteréhokoli jiného státu, jako by byla vykonávána podle právních předpisů dříve uvedeného státu.

5. V případě sklerogenické pneumokoniózy se náklady na peněžité dávky včetně důchodů dělí mezi příslušné instituce členských států, na jejichž území dotyčná osoba vykonávala činnost způsobilou ji vyvolat. Toto rozdělení se provede na základě poměru mezi délkou dob důchodového pojištění nebo bydlení uvedených v čl. 45 odst. 1 získaných podle právních předpisů každého ze států k celkové délce dob důchodového pojištění nebo bydlení získaných podle právních předpisů všech těchto států v den, kdy bylo zahájeno poskytování dávek.

6. Rada určí jednomyslně na návrh Komise nemoci z povolání, na které se rozšíří oblast působnosti odstavce 5.

Článek 58

Výpočet peněžitých dávek

1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že výpočet peněžitých dávek je založen na průměrných příjmech, určí tyto průměrné příjmy výlučně na základě příjmů zaznamenaných během dob získaných podle uvedených právních předpisů.

2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že výpočet peněžitých dávek je založen na paušálních příjmech, bere v úvahu výlučně paušální příjmy nebo případně průměr paušálních příjmů odpovídající dobám získaným podle uvedených právních předpisů.

3. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že výše peněžitých dávek závisí na počtu rodinných příslušníků, bere v úvahu i ty rodinné příslušníky dotyčné osoby, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, jako by měli bydliště na území příslušného státu.

Článek 59

Náklady na převoz osoby, která utrpí pracovní úraz nebo u které je zjištěna nemoc z povolání

1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví úhradu nákladů na převoz osoby, která utrpí pracovní úraz nebo u které je zjištěna nemoc z povolání, buď do místa jejího bydliště, nebo do nemocnice, uhradí tyto náklady do odpovídajícího místa na území jiného členského státu, kde má osoba bydliště, za předpokladu, že tento převoz předem povolí; přitom náležitě přihlíží k důvodům, které převoz ospravedlňují. Povolení není vyžadováno v případě příhraničního pracovníka.

2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví úhradu nákladů na převoz těla osoby, která utrpí smrtelný pracovní úraz, na místo pohřbu, uhradí tyto náklady v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy na odpovídající místo na území jiného členského státu, kde měla osoba bydliště v době úrazu.

Oddíl 2

Zhoršení nemoci z povolání, pro kterou byla dávka přiznána

Článek 60 (7) (11)

1. V případě zhoršení nemoci z povolání, pro kterou zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pobírala nebo pobírá dávku podle právních předpisů členského státu, se použijí tato pravidla:

a) nevykonávala-li dotyčná osoba po dobu pobírání dávek povolání podle právních předpisů jiného členského státu, způsobilé vyvolat nebo zhoršit dotyčnou nemoc, je příslušná instituce prvního státu povinna uhradit náklady na dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů, s přihlédnutím ke zhoršení;

b) vykonávala-li dotyčná osoba po dobu pobírání dávek takové povolání podle právních předpisů jiného členského státu, je příslušná instituce prvního členského státu povinna uhradit náklady na dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů bez přihlédnutí ke zhoršení. Příslušná instituce druhého členského státu přizná dotyčné osobě doplatek, jehož výše se rovná rozdílu mezi částkou dávek náležejících po zhoršení a částkou, která by byla náležela před zhoršením podle jí uplatňovaných právních předpisů, jako by tato nemoc z povolání vznikla podle právních předpisů uvedeného členského státu;

c) nemá-li v případě uvedeném v písmenu b) zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná trpící sklerogenickou pneumokoniózou nebo nemocí určenou podle čl. 57 odst. 6 nárok na dávky podle právních předpisů druhého členského státu, je příslušná instituce prvního členského státu povinna poskytovat dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů s přihlédnutím ke zhoršení. Příslušná instituce druhého státu však uhradí náklady rozdílu mezi částkou peněžitých dávek, včetně důchodů náležejících od příslušné instituce prvního členského státu, s přihlédnutím ke zhoršení a částkou odpovídajících dávek, které náležely před zhoršením;

d) ustanovení o snížení, pozastavení nebo odnětí stanovené právními předpisy členského státu se nevztahují na osoby pobírající dávky přiznané institucemi dvou členských států v souladu s písmenem b).

2. Pokud zhoršení nemoci z povolání vede k uplatnění ustanovení čl. 57 odst. 5, použijí se tato ustanovení:

a) příslušná instituce, která poskytla dávky podle čl. 57 odst. 1, je povinna poskytovat dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů, s přihlédnutím ke zhoršení;

b) náklady na peněžité dávky, včetně důchodů, jsou nadále děleny mezi instituce, které se dělily o náklady na původní dávky v souladu s čl. 57 odst. 5. Pokud však dotyčná osoba znovu vykonávala činnost způsobilou vyvolat nebo zhoršit tuto nemoc z povolání, buď podle právních předpisů jednoho z členských států, ve kterém již vykonávala činnost stejné povahy, nebo podle právních předpisů jiného členského státu, uhradí příslušná instituce takového státu náklady rozdílu mezi částkou dávek náležejících s přihlédnutím ke zhoršení a dávek, které náležely před zhoršením.

Oddíl 3

Různá ustanovení

Článek 61

Pravidla pro přihlédnutí k zvláštnostem některých právních předpisů

1. Není-li žádné pojištění pro případ pracovních úrazů nebo nemocí z povolání na území členského státu, kde se dotyčná osoba právě nalézá, nebo existuje-li takové pojištění, ale není žádná instituce příslušná pro poskytování věcných dávek, poskytne tyto dávky instituce místa pobytu nebo bydliště příslušná pro poskytování věcných dávek v nemoci.

2. Pokud právní předpisy příslušného státu podmiňují poskytování bezplatných věcných dávek použitím lékařské služby organizované zaměstnavatelem, má se za to, že věcné dávky poskytnuté v případech uvedených v čl. 52 a čl. 55 odst. 1 jsou poskytnuty takovou lékařskou službou.

3. Pokud právní předpisy příslušného státu zahrnují systém týkající se povinností zaměstnavatele, má se za to, že věcné dávky poskytnuté v případech uvedených v článku 52 a čl. 55 odst. 1 jsou poskytnuty na žádost příslušné instituce.

4. Pokud systém příslušného státu týkající se náhrad za pracovní úrazy není svou povahou systémem povinného pojištění, poskytuje věcné dávky přímo zaměstnavatel nebo příslušný pojistitel.

5. Pokud právní předpisy členského státu výslovně nebo mlčky stanoví, že k pracovním úrazům nebo nemocím z povolání, k nimž došlo nebo které byly zjištěny dříve, se přihlíží při zjišťování stupně pracovní neschopnosti, zakládání nároku na dávky, nebo stanovení výše dávky, bere příslušná instituce členského státu též v úvahu pracovní úrazy nebo nemoci z povolání, k nimž došlo nebo které byly zjištěny dříve podle právních předpisů jiného členského státu, jako by k nim došlo nebo byly zjištěny podle jí uplatňovaných právních předpisů.

6. Pokud právní předpisy členského státu výslovně nebo mlčky stanoví, že k pracovním úrazům nebo nemocím z povolání, k nimž došlo nebo které byly zjištěny následně, se přihlíží při zjišťování stupně pracovní neschopnosti, zakládání nároku na dávky, nebo stanovení výše dávky, bere příslušná instituce tohoto členského státu též v úvahu pracovní úrazy nebo nemoci z povolání, k nimž došlo nebo které byly zjištěny následně podle právních předpisů jiného členského státu, jako by k nim došlo nebo byly zjištěny podle jí uplatňovaných právních předpisů, za podmínky, že

1) s ohledem na pracovní úraz nebo nemoc z povolání, k nimž došlo nebo byly zjištěny dříve podle jí uplatňovaných právních předpisů, nenáleží žádná náhrada a

2) pracovní úraz nebo nemoc z povolání, k nimž došlo nebo které byly zjištěny následně, nezakládají s přihlédnutím k odstavci 5 nárok na žádnou náhradu na základě právních předpisů jiného členského státu, podle kterých k nim došlo nebo byly zjištěny.

Článek 62

Systém uplatňovaný, pokud v zemi pobytu nebo bydliště existuje několik systémů — Maximální délka poskytování dávek

1. Jestliže právní předpisy země pobytu nebo bydliště zahrnují více systémů pojištění, použijí se na zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, na které se vztahuje Článek 52 nebo čl. 55 odst. 1, ustanovení systému pro dělníky v ocelářském průmyslu. Zahrnují-li však uvedené právní předpisy zvláštní systém pro pracovníky v dolech nebo v podobných provozech, použijí se na tuto kategorii pracovníků ustanovení uvedeného systému, pokud je instituce místa pobytu nebo bydliště, které předkládají své nároky, příslušná k uplatňování uvedeného systému.

2. Jestliže právní předpisy členského státu stanoví maximální dobu, po kterou mohou být dávky poskytovány, může instituce, která uvedené právní předpisy uplatňuje, vzít v úvahu všechny doby, po které již dávky poskytovala instituce jiného členského státu.

Oddíl 4

Náhrady mezi institucemi

Článek 63

1. Příslušná instituce je povinna nahradit částku věcné dávky poskytnuté na její účet podle článku 52 a čl. 55 odst. 1.

2. Náhrady uvedené v odstavci 1 se určují a provádějí postupem stanoveným prováděcím nařízením uvedeným v článku 98, po prokázání skutečných výdajů.

3. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto států mohou stanovit jiné způsoby náhrady nebo se mohou zříci náhrad mezi institucemi, které podléhají jejich pravomoci.

Oddíl 5

Studenti

Článek 63a

Oddíly 1 až 4 se použijí obdobně na studenty.

KAPITOLA 5

POHŘEBNÉ

Článek 64

Sčítání dob pojištění nebo bydlení

Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na pohřebné získáním dob pojištění nebo bydlení, přihlíží v nezbytné míře k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních předpisů.

Článek 65

Nárok na pohřebné, pokud k úmrtí dojde nebo pokud má oprávněná osoba bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát

1. Jestliže zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, důchodce nebo žadatel o důchod anebo rodinný příslušník těchto osob zemře na území jiného členského státu, než je příslušný stát, má se za to, že k úmrtí došlo na území příslušného státu.

2. Příslušná instituce je povinna poskytnout pohřebné náležející podle jí uplatňovaných právních předpisů, i když má oprávněná osoba bydliště na území jiného členského státu, než je příslušný stát.

3. Odstavce 1 a 2 se vztahují i na případy, kdy k úmrtí dojde v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Článek 66

Poskytnutí dávek v případě úmrtí důchodce, který měl bydliště v jiném členském státě, než je stát, jehož instituce byla příslušná pro poskytování věcných dávek

V případě úmrtí důchodce, který měl nárok na důchod náležející podle právních předpisů jednoho členského státu nebo na důchody náležející podle právních předpisů dvou nebo více členských států, jestliže měl tento důchodce bydliště na území jiného členského státu, než je členský stát, jehož instituce byla příslušná poskytovat mu věcné dávky podle článku 28, vyplatí pohřebné náležející podle právních předpisů uplatňovaných uvedenou institucí tato instituce na vlastní účet, jako by měl dotyčný důchodce v době svého úmrtí bydliště na území členského státu uvedené instituce.

Předchozí pododstavec se použije obdobně na rodinné příslušníky důchodce.

Článek 66a

Studenti

Články 64 až 66 se použijí obdobně na studenty a jejich rodinné příslušníky.

KAPITOLA 6

NEZAMĚSTNANOST

Oddíl 1

Společná ustanovení

Článek 67

Sčítání dob pojištění nebo zaměstnání

1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároků na dávky získáním dob pojištění, přihlíží v nezbytné míře k dobám pojištění nebo zaměstnání, které dotyčná osoba získala jako zaměstnaná osoba podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by to byly doby pojištění získané podle jí uplatňovaných právních předpisů, avšak za podmínky, že by se doby zaměstnání započítávaly jako doby pojištění, kdyby byly získány podle uvedených právních předpisů.

2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároků na dávky získáním dob zaměstnání, přihlíží v nezbytné míře k dobám pojištění nebo zaměstnání, které dotyčná osoba získala jako zaměstnaná osoba podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by to byly doby zaměstnání získané podle jí uplatňovaných právních předpisů.

3. S výjimkou případů uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. a) bodě ii) a písm. b) bodě ii) se odstavce 1 a 2 použijí pod podmínkou, že dotyčná osoba naposled získala

— v případě odstavce 1 doby pojištění,

— v případě odstavce 2 doby zaměstnání;

v souladu s právními předpisy, na jejichž základě jsou dávky požadovány.

4. Pokud délka dob, po kterou mohou být dávky poskytovány, závisí na délce dob pojištění nebo zaměstnání, použije se odstavec 1 nebo 2.

Článek 68

Výpočet dávek

1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se výpočet dávek zakládá na výši dřívější mzdy nebo platu, bere v úvahu výhradně mzdu nebo plat, které dotyčná osoba pobírala v posledním zaměstnání na území uvedeného státu. Pokud však byla dotyčná osoba ve svém posledním zaměstnání méně než čtyři týdny, vypočítají se dávky na základě obvyklé mzdy nebo platu odpovídajícího v místě, kde má nezaměstnaná osoba bydliště nebo kde pobývá, stejnému nebo podobnému zaměstnání, jako bylo její poslední zaměstnání na území jiného členského státu.

2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že výše dávek závisí na počtu rodinných příslušníků, bere v úvahu též rodinné příslušníky dotyčné osoby, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, jako by měli bydliště na území příslušného státu. Toto ustanovení se nepoužije, jestliže v zemi bydliště rodinných příslušníků má jiná osoba nárok na dávky v nezaměstnanosti, při jejichž výpočtu se přihlíží k rodinným příslušníkům.

Oddíl 2

Nezaměstnané osoby odcházející do jiného členského státu, než je příslušný stát

Článek 69

Podmínky a omezení pro zachování nároku na dávky

1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která je nezaměstnaná a která splňuje podmínky právních předpisů některého členského státu pro vznik nároku na dávky a která odchází do jednoho nebo více jiných členských států s cílem hledat zaměstnání, si zachovává nárok na tyto dávky za těchto podmínek a s těmito omezeními:

a) před odjezdem musí být zapsána do evidence uchazečů o zaměstnání a musí zůstat k dispozici službám zaměstnanosti příslušného státu po dobu nejméně čtyř týdnů poté, co se stane nezaměstnanou. Příslušné služby nebo instituce však mohou povolit její odjezd před uplynutím této doby;

b) musí být zapsána do evidence uchazečů o zaměstnání služeb zaměstnanosti každého členského státu, do kterého přijede, a podřídit se tam kontrole. Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud jde o dobu před zapsáním, jestliže se dotyčná osoba zapíše sedm dnů po dni, kdy přestane být k dispozici službám zaměstnanosti ve státu, který opustí. Ve výjimečných případech mohou příslušné služby nebo instituce tuto lhůtu prodloužit;

c) nárok na dávky je zachován po dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy dotyčná osoba přestane být k dispozici službám zaměstnanosti státu, který opustí, za předpokladu, že celkové trvání pobírání dávek nepřekročí trvání, po které měla nárok na dávky podle právních předpisů uvedeného státu. V případě sezónního pracovníka je toto trvání navíc omezeno dobou zbývající do konce sezóny, na kterou byl najat.

2. Jestliže se dotyčná osoba vrátí do příslušného státu před uplynutím doby, po kterou má nárok na dávky podle odst. 1 písm. c), trvá její nárok na dávky podle právních předpisů uvedeného státu dál; nevrátí-li se tam před uplynutím uvedené doby, ztrácí veškeré nároky na dávky podle právních předpisů příslušného státu. Ve výjimečných případech mohou příslušné služby nebo instituce tuto lhůtu prodloužit.

3. Odstavce 1 se lze dovolat jen jednou mezi dvěma dobami zaměstnání.

▼M8 —————

Článek 70

Poskytování dávek a náhrad

1. V případech uvedených v čl. 69 odst. 1 poskytuje dávky instituce každého členského státu, do kterého nezaměstnaná osoba přijede za účelem hledání zaměstnání.

Příslušná instituce členského státu, jehož právním předpisům zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhala v době svého posledního zaměstnání, je povinna nahradit částku těchto dávek.

3. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto států mohou stanovit jiné způsoby náhrady nebo vyplácení nebo se mohou zříci všech náhrad mezi institucemi, které podléhají jejich pravomoci.

Oddíl 3

Nezaměstnané osoby, které během svého posledního zaměstnání měly bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát

Článek 71

1. Nezaměstnaná osoba, která byla dříve zaměstnaná a která měla během svého posledního zaměstnání bydliště na území jiného členského státu, než je příslušný stát, obdrží dávky podle těchto ustanovení:

i) příhraniční pracovník, který má zkrácenou pracovní dobu nebo je přechodně nezaměstnaný v podniku, který jej zaměstnává, obdrží dávky podle právních předpisů příslušného státu, jako by měl bydliště na území uvedeného státu; tyto dávky mu poskytuje příslušná instituce;

ii) příhraniční pracovník, který je nezaměstnaný, obdrží dávky podle právních předpisů členského státu, na jehož území má bydliště, jako by podléhal uvedeným právním předpisům v době, kdy byl naposled zaměstnán; tyto dávky poskytuje instituce místa bydliště na vlastní účet;

i) zaměstnaná osoba jiná než příhraniční pracovník, která má zkrácenou pracovní dobu, je přechodně nezaměstnaná nebo nezaměstnaná a zůstává k dispozici svému zaměstnavateli nebo službám zaměstnanosti na území příslušného státu, obdrží dávky podle právních předpisů uvedeného státu, jako by měla bydliště na jeho území; tyto dávky poskytuje příslušná instituce;

ii) zaměstnaná osoba jiná než příhraniční pracovník, která je nezaměstnaná a která je k dispozici službám zaměstnanosti na území členského státu, ve kterém má bydliště, nebo která se vrátí na toto území, obdrží dávky podle právních předpisů uvedeného státu, jako by tam byla naposled zaměstnána; tyto dávky poskytuje instituce místa bydliště na vlastní účet. Získala-li však taková zaměstnaná osoba nárok na dávky na účet příslušné instituce členského státu, jehož právním předpisům naposled podléhala, obdrží dávky podle článku 69. Výplata dávek podle právních předpisů státu, ve kterém má nezaměstnaná osoba bydliště, je pozastavena pro všechny doby, za které může podle článku 69 uplatnit nárok na dávky podle právních předpisů, kterým naposled podléhala.

2. Nezaměstnaná osoba nemůže uplatňovat nárok na dávky podle právních předpisů členského státu, na jehož území má bydliště, pokud má nárok na dávky na základě odst. 1 písm. a) bodu i) nebo písm. b) bodu i).

Oddíl 4

Osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky

Článek 71a

1. Oddíly 1 a 2 se použijí přiměřeně na osoby podléhající zvláštnímu systému pojištění v nezaměstnanosti pro úředníky.

2. Oddíl 3 se nepoužije na osoby podléhající zvláštnímu systému pojištění v nezaměstnanosti pro úředníky. Nezaměstnaná osoba, která podléhá zvláštnímu systému pojištění v nezaměstnanosti pro úředníky, která je částečně nebo úplně nezaměstnaná a která měla v průběhu svého posledního zaměstnání bydliště na území členského státu jiného, než je příslušný stát, obdrží dávky v souladu s právními předpisy příslušného státu, jako by měla bydliště na území uvedeného státu; tyto dávky poskytuje příslušná instituce na vlastní náklady.

KAPITOLA 7 (8)

RODINNÉ DÁVKY

Článek 72 (8)

Sčítání dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti

Pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání nároku na dávky získáním dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, přihlíží příslušná instituce uvedeného státu v nezbytné míře k dobám pojištění, zaměstnání nebo samostatnévýdělečné činnosti získaným v kterémkoli jiném členském státě, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních předpisů.

Článek 72a (9) (14)

Zaměstnané osoby, které se staly plně nezaměstnanými

Zaměstnaná osoba, která se stala plně nezaměstnanou a na kterou se vztahuje čl. 71 odst. 1 písm. a) bod ii) nebo písm. b) bod ii) první věta, pobírá pro své rodinné příslušníky, kteří mají bydliště na území stejného členského státu jako ona, rodinné dávky v souladu s právními předpisy tohoto státu, jako by uvedeným právním předpisům podléhala během svého posledního zaměstnání, případně s přihlédnutím k článku 72. Tyto dávky poskytuje instituce místa bydliště na vlastní účet.

Pokud uvedená instituce uplatňuje právní předpisy stanovící srážky z příspěvků placených nezaměstnanými osobami k pokrytí rodinných dávek, je oprávněna provádět tyto srážky v souladu se svými právními předpisy.

Článek 73 (8)

Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, jejichž rodinní příslušníci mají bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát

Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhající právním předpisům členského státu má nárok pro své rodinné příslušníky, kteří mají bydliště v jiném členském státě, na rodinné dávky stanovené právními předpisy prvního členského státu, jako by měli bydliště na jeho území, není-li v příloze VI stanoveno jinak.

Článek 74 (8)

Nezaměstnané osoby, jejichž rodinní příslušníci mají bydliště vjiném členském státě, než je příslušný stát

Nezaměstnaná osoba, která byla původně zaměstnána nebo vykonávala samostatnou výdělečnou činnost a která pobírá dávky v nezaměstnanosti podle právních předpisů členského státu, má nárok pro své rodinné příslušníky s bydlištěm na území jiného členského státu na rodinné dávky stanovené právními předpisy prvního členského státu, jako by měli bydliště na jeho území, není-li v příloze VI stanoveno jinak.

Článek 75 (8)

Poskytování dávek

1. Rodinné dávky v případech uvedených v článku 73 poskytuje příslušná instituce státu, jehož právním předpisům zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhá, a v případech uvedených v článku 74 příslušná instituce státu, podle jehož právních předpisů nezaměstnaná osoba, která byla původně zaměstnána nebo byla samostatně výdělečně činná, pobírá dávky v nezaměstnanosti. Dávky jsou poskytovány v souladu s předpisy uplatňovanými těmito institucemi bez ohledu na to, zda fyzická nebo právnická osoba, jíž se tyto dávky vyplácejí, pobývá či má bydliště nebo sídlo na území příslušného státu nebo na území jiného členského státu.

2. Pokud však osoba, které by měly být rodinné dávky vypláceny, nevyužívá tyto dávky na výživu rodinných příslušníků, poskytuje příslušná instituce tyto dávky se zprošťujícími účinky fyzické nebo právnické osobě, která se o rodinné příslušníky skutečně stará, na žádost a prostřednictvím instituce místa jejich bydliště nebo instituce zřízeného nebo subjektu určeného k tomuto účelu příslušným úřadem země jejich bydliště.

3. Dva nebo více členských států se mohou dohodnout v souladu s článkem 8, aby příslušná instituce poskytovala rodinné dávky náležející podle právních předpisů těchto států nebo jednoho z těchto států fyzickým nebo právnickým osobám, které se o rodinné příslušníky skutečně starají, buď přímo, nebo prostřednictvím instituce místa jejich bydliště.

Článek 76 (8)

Pravidla přednosti v případě souběhu nároku na rodinné dávky podle právních předpisů příslušného státu a podle právních předpisů členského státu bydliště rodinných příslušníků

1. Pokud jsou po stejnou dobu pro stejného rodinného příslušníka a z důvodu výkonu povolání rodinné dávky stanoveny právními předpisy členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště, pozastavuje se nárok na rodinné dávky náležející v souladu s právními předpisy jiného členského státu, případně podle článků 73 nebo 74, do výše stanovené právními předpisy prvního členského státu.

2. Jestliže žádost o dávky není podána v členském státě, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště, může příslušná instituce jiného členského státu použít odstavce 1, jako by dávky byly přiznány v prvním členském státě.

Článek 76a

Studenti

Článek 72 se použije obdobně na studenty.

KAPITOLA 8

DÁVKY PRO VYŽIVOVANÉ DĚTI DŮCHODCŮ A PRO SIROTKY

Článek 77

Vyživované děti důchodců

1. Pro účely tohoto článku se „dávkami“ rozumějí rodinné přídavky pro osoby pobírající důchody v případě stáří, invalidity nebo pracovních úrazů nebo nemocí z povolání, a zvýšení nebo doplatky k takovýmto důchodům stanovené s ohledem na děti těchto důchodců, s výjimkou doplatků přiznaných podle systémů pojištění pracovních úrazů a nemocí z povolání.

2. Dávky se poskytují podle následujících pravidel, bez ohledu na to, na území kterého členského státu mají důchodce nebo děti bydliště:

a) důchodci, který pobírá důchod jen podle právních předpisů jednoho členského státu, v souladu s právními předpisy členského státu příslušného pro důchod;

b) důchodci, který pobírá důchod podle právních předpisů více členských států,

i) v souladu s právními předpisy kteréhokoli z těchto států, ve kterém má bydliště, jestliže byl nárok na některou z dávek uvedených v odstavci 1 získán podle právních předpisů uvedeného státu, případně s přihlédnutím k čl. 79 odst. 1 písm. a), nebo

ii) v ostatních případech v souladu s právními předpisy členského státu, kterým podléhal nejdelší dobu, jestliže byl nárok na jednu z dávek uvedených v odstavci 1 získán podle uvedených právních předpisů, případně s přihlédnutím k čl. 79 odst. 1 písm. a); jestliže podle uvedených právních předpisů nebyl získán žádný nárok na dávku, zkoumají se podmínky pro získání tohoto nároku podle právních předpisů ostatních dotyčných členských států v sestupném pořadí podle délky dob pojištění nebo bydlení získaných podle právních předpisů těchto členských států.

Článek 78

Sirotci

1. Pro účely tohoto článku se „dávkami“ rozumějí rodinné přídavky a případně doplňující nebo zvláštní přídavky pro sirotky.

2. Sirotčí dávky se přiznávají podle následujících pravidel, bez ohledu na členský stát, na jehož území má sirotek nebo fyzická nebo právnická osoba, která se o něj skutečně stará, bydliště nebo sídlo:

a) sirotkovi po zemřelé zaměstnané osobě nebo zemřelé osobě samostatně výdělečně činné, která podléhala právním předpisům jen jednoho členského státu, v souladu s právními předpisy uvedeného státu;

b) sirotkovi po zemřelé zaměstnané osobě nebo zemřelé osobě samostatně výdělečně činné, která podléhala právním předpisům více členských států:

i) v souladu s právními předpisy členského státu, na jehož území má sirotek bydliště, jestliže byl nárok na jednu z dávek uvedených v odstavci 1 získán podle právních předpisů uvedeného státu, případně s přihlédnutím k čl. 79 odst. 1 písm. a), nebo

ii) v ostatních případech v souladu s právními předpisy členského státu, kterým zemřelý podléhal nejdelší dobu, jestliže byl nárok na některou z dávek uvedených v odstavci 1 získán podle právních předpisů uvedeného státu, případně s přihlédnutím k čl. 79 odst. 1 písm. a); jestliže podle uvedených právních předpisů nebyl získán žádný nárok na dávku, zkoumají se podmínky pro získání tohoto nároku podle právních předpisů ostatních dotčených členských států v sestupném pořadí podle délky dob pojištění nebo bydlení získaných podle právních předpisů těchto členských států.

Právní předpisy členského státu použitelné na poskytování dávek uvedených v článku 77 ve prospěch dětí důchodce však zůstanou použitelné po úmrtí tohoto důchodce, pokud jde o poskytování dávek sirotkům po něm.

Článek 78a

Sirotčí důchody, s výjimkou těch, které byly přiznány podle systémů pojištění pro případ pracovního úrazu a nemoci z povolání, se považují za „dávky“ spadající do oblasti působnosti čl. 78 odst. 1, pokud se někdy na zemřelého vztahoval systém, který poskytuje sirotkům pouze rodinné přídavky nebo doplňkové či zvláštní přídavky. Tyto systémy jsou vyjmenovány v příloze VIII.

Článek 79 (7)

Společná ustanovení pro vyživované děti důchodců a pro sirotky

1. Dávky ve smyslu ►M5 článků 77, 78 a 78a ◄ se poskytují v souladu s právními předpisy určenými na základě uvedených článků institucí příslušnou pro uplatňování uvedených právních předpisů a na její účet, jako by důchodce nebo zemřelý podléhali jen právním předpisům příslušného státu.

Avšak

a) jestliže uvedené právní předpisy stanoví, že získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky závisí na délce dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, určí se tato délka dob případně s přihlédnutím k článku 45 nebo článku 72;

b) jestliže uvedené právní předpisy stanoví, že se výše dávek vypočítá na základě výše důchodu nebo že závisí na délce dob pojištění, vypočítá se výše těchto dávek na základě teoretické výše určené v souladu s čl. 46 odst. 2.

2. V případě, že by se následkem použití pravidla stanoveného v čl. 77 odst. 2 písm. b) bodu ii) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bodu ii) stalo příslušnými několik států, protože délka dob by byla stejná, přiznají se dávky ve smyslu ►M5 článků 77, 78 nebo 78a ◄ v souladu s právními předpisy toho státu, jimž důchodce nebo zemřelý podléhal naposledy.

3. Nárok na dávky náležející podle vnitrostátních právních předpisů nebo podle odstavce 2 a ►M5 článků 77, 78 a 78a ◄ se pozastaví, jestliže děti získají nárok na rodinné dávky nebo na rodinné přídavky podle právních předpisů uvedeného členského státu na základě výkonu výdělečné činnosti. V tom případě je dotyčná osoba považována za rodinného příslušníka zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné.

Článek 79a

Ustanovení týkající se dávek pro sirotky mající nárok na dávky na základě zvláštního systému pro úředníky

1. Bez ohledu ►M5 na článek 78a ◄ se sirotčí důchody náležející na základě zvláštního systému pro úředníky vyměřují v souladu s kapitolou 3.

2. Pokud v případě stanoveném v odstavci 1 byly doby pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získány také v rámci obecného systému, jsou dávky náležející v rámci uvedeného obecného systému vypláceny v souladu s kapitolou 8 ►M5 není-li v čl. 44 odst. 3 stanoveno jinak ◄ . Doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané v souladu s ustanoveními zvláštního systému pro úředníky nebo doby, které právní předpisy uvedeného členského státu považují za rovnocenné těmto dobám, jsou případně vzaty v úvahu pro získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky v souladu s ustanoveními uvedeného obecného systému.

HLAVA IV

SPRÁVNÍ KOMISE PRO SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ MIGRUJÍCÍCH PRACOVNÍKŮ

Článek 80

Složení a postup práce

1. Při Komisi Evropských společenství se zřizuje Správní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků (dále jen „správní komise“), jež se skládá ze zástupců vlád všech členských států, kterým jsou podle potřeby nápomocni odborní poradci. Zasedání správní komise se zúčastňuje s poradním hlasem zástupce Komise.

2. Správní komisi je v odborných záležitostech nápomocen Mezinárodní úřad práce podle podmínek dohod uzavřených k tomuto účelu mezi Evropským hospodářským společenstvím a Mezinárodní organizací práce.

3. Jednací řád správní komise je vypracován vzájemnou dohodou jejích členů.

O otázkách výkladu uvedených v čl. 81 písm. a) rozhoduje správní komise jednomyslně. Rozhodnutí jsou v potřebném rozsahu zveřejňována.

4. Sekretariát správní komise zajišťují útvary Komise Evropských společenství.

Článek 81

Úkoly správní komise

Správní komise je pověřena:

a) jednáním ve všech správních otázkách nebo otázkách výkladu vyplývajících z tohoto nařízení a z pozdějších nařízení, nebo z jakékoli dohody nebo úpravy provedené v jejich rámci, aniž je dotčeno právo dotyčných úřadů, institucí a osob využívat řízení a obracet se na soudy stanovené právními předpisy členských států, tímto nařízením nebo Smlouvou;

b) vypracováváním na žádost příslušných úřadů, institucí a soudů členských států všech překladů dokumentů vztahujících se k uplatňování tohoto nařízení, a zejména překladů žádostí podávaných osobami žádajícími o dávky podle tohoto nařízení;

c) podporováním a rozvíjením spolupráce mezi členskými státy v záležitostech sociálního zabezpečení, zejména pokud jde o zdravotnická a sociální opatření společného zájmu;

▼M1

d) podporováním a rozvíjením spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím modernizace postupů pro výměnu informací, zejména přizpůsobením toku informací mezi institucemi pro účely telematické výměny, s přihlédnutím k rozvoji zpracování údajů v každém členském státě. Hlavním cílem této modernizace je zrychlení vyřizování dávek;

e) shromažďováním faktorů, k nimž je třeba přihlížet při vyhotovování účtů týkajících se nákladů, které mají hradit instituce členských států podle tohoto nařízení, a uzavírat roční vyúčtování mezi těmito institucemi;

f) vykonáváním všech dalších funkcí spadajících do její působnosti podle tohoto a pozdějších nařízení nebo dohod nebo úprav provedených v jejich rámci;

g) předkládáním návrhů na vypracování pozdějších nařízení a na přezkoumání tohoto a pozdějších nařízení Komisi.

HLAVA V

PORADNÍ VÝBOR PRO SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ MIGRUJÍCÍCH PRACOVNÍKŮ

Článek 82 (B)

Vytvoření, složení a postup práce

1. Zřizuje se Poradní výbor pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků (dále jen „poradní výbor“) složený z ►M10 162 ◄ členů zahrnujících z každého členského státu

a) dva zástupce vlády, z nichž alespoň jeden musí být členem správní komise;

b) dva zástupce odborů;

c) dva zástupce organizací zaměstnavatelů.

Pro každou z těchto skupin se jmenuje jeden náhradník za každý členský stát.

2. Členy poradního výboru a jejich náhradníky jmenuje Rada, která při výběru zástupců odborů a organizací zaměstnavatelů usiluje o to, aby bylo ve výboru dosaženo rovnoměrného zastoupení různých dotyčných odvětví.

Seznam členů a jejich náhradníků zveřejňuje Rada v Úředním věstníku Evropských společenství.

3. Funkční období členů a jejich náhradníků je dvouleté. Mohou být jmenováni opakovaně. Po uplynutí funkčního období zůstávají členové a jejich náhradníci ve funkci, dokud nejsou nahrazeni nebo dokud nejsou znovu jmenováni.

4. Poradnímu výboru předsedá zástupce Komise. Předseda nehlasuje.

5. Poradní výbor se schází nejméně jednou ročně. Svolává jej předseda z vlastního podnětu nebo na písemnou žádost nejméně jedné třetiny členů. Tato žádost musí obsahovat konkrétní návrhy týkající se pořadu jednání.

6. Na základě návrhu předsedy může poradní výbor ve výjimečných případech rozhodnout, že k poradě budou přizvány osoby nebo zástupci organizací s rozsáhlými zkušenostmi v oblasti sociálního zabezpečení. Výboru je navíc za stejných podmínek jako správní komisi v odborných záležitostech nápomocen Mezinárodní úřad práce podle dohod uzavřených mezi Evropským společenstvím a Mezinárodní organizací práce.

7. Stanoviska a návrhy poradního výboru musí být odůvodněny. Přijímají se nadpoloviční většinou platně odevzdaných hlasů.

Výbor přijme většinou hlasů svých členů svůj jednací řád, který schválí Rada po obdržení stanoviska Komise.

8. Sekretariát poradního výboru zajišťují útvary Komise.

Článek 83

Úkoly poradního výboru

Poradní výbor je oprávněn na žádost Komise Evropských společenství nebo správní komise nebo z vlastního podnětu:

a) zkoumat obecné nebo zásadní otázky nebo obtíže vyplývající z uplatňování nařízení přijatých v rámci článku 51 Smlouvy;

b) vyjadřovat stanoviska k věci pro správní komisi a návrhy na možnou revizi tohoto nařízení.

HLAVA VI

RŮZNÁ USTANOVENÍ

Článek 84 (7)

Spolupráce mezi příslušnými úřady

1. Příslušné úřady členských států si vzájemně sdělují veškeré informace týkající se:

a) opatření přijatých k provádění tohoto nařízení;

b) změn jejich právních předpisů, které by mohly mít vliv na uplatňování tohoto nařízení.

2. Pro účely uplatňování tohoto nařízení se úřady a instituce členských států podporují a postupují, jako by šlo o uplatňování jejich vlastních právních předpisů. Vzájemná správní pomoc zmíněných úřadů a institucí je v zásadě bezplatná. Příslušné úřady členských států se však mohou dohodnout na náhradě některých nákladů.

3. Úřady a instituce členských států mohou za účelem uplatňování tohoto nařízení komunikovat přímo mezi sebou a s dotyčnými osobami nebo jejich zástupci.

4. Úřady, instituce a soudy členského státu nesmějí odmítnout jim předložené žádosti nebo jiné dokumenty na základě skutečnosti, že jsou psány v úředním jazyce jiného členského státu. V případě potřeby postupují podle čl. 81 písm. b).

a) Pokud úřady nebo instituce členského státu sdělují osobní údaje jinému členskému státu na základě tohoto nařízení nebo prováděcího nařízení uvedeného v článku 98, vztahují se na toto sdělení předpisy o ochraně údajů členského státu poskytujícího údaje.

Na veškeré další sdělování a ukládání, změnu nebo zničení údajů se vztahují právní předpisy přijímacího členského státu o ochraně údajů.

b) Osobní údaje lze použít pro jiné účely než pro účely sociálního zabezpečení jen se souhlasem dotyčné osoby nebo na základě jiných záruk stanovených vnitrostátním právem.

Článek 84a

Vztahy mezi institucemi a osobami, na které se vztahuje toto nařízení

1. Instituce a osoby, na které se vztahuje toto nařízení, mají povinnost se vzájemně informovat a spolupracovat za účelem řádného provádění tohoto nařízení.

Instituce jsou v souladu se zásadou řádné správy povinny zodpovědět všechny dotazy v přiměřených lhůtách a v této souvislosti poskytnout dotyčným osobám veškeré požadované informace nezbytné pro výkon práv přiznaných jim tímto nařízením.

Dotyčné osoby co nejdříve uvědomí instituce příslušného státu a státu bydliště o všech změnách své osobní nebo rodinné situace, které ovlivňují dávky poskytované na základě tohoto nařízení.

2. Nesplnění povinnosti poskytovat informace uvedené v odst. 1 třetím pododstavci může mít za následek použití přiměřených opatření podle vnitrostátního práva. Tato opatření jsou však rovnocenná opatřením použitelným v obdobných situacích podle vnitrostátního práva a nesmějí v praxi znemožňovat či nadměrně ztěžovat žadatelům výkon práv přiznaných tímto nařízením.

3. V případě potíží při výkladu nebo používání tohoto nařízení, které by mohly ohrozit práva osoby, na kterou se toto nařízení vztahuje, se instituce příslušného státu nebo státu pobytu dotyčné osoby obrátí na instituci dotčeného členského státu nebo instituce dotčených členských států. Pokud nelze během přiměřené doby najít řešení, mohou uvedené orgány požádat Správní komisi, aby zasáhla.

Článek 85

Osvobození od daně nebo daňové úlevy — Osvobození od ověření

1. Jakékoli osvobození od daní, kolků, cel, notářských nebo registračních poplatků nebo jejich snížení stanovené právními předpisy jednoho členského státu pro listiny nebo doklady, jejichž předložení se požaduje pro účely právních předpisů uvedeného státu, se rozšíří na obdobné doklady, jejichž předložení se požaduje pro účely právních předpisů jiného členského státu nebo tohoto nařízení.

2. Všechny spisy, doklady a listiny jakéhokoli druhu, jejichž předložení se požaduje pro účely tohoto nařízení, jsou osvobozeny od ověřování diplomatickými nebo konzulárními orgány.

▼M1

3. Elektronickou zprávu zaslanou institucí v souladu s tímto nařízením a prováděcím nařízením nesmí žádný úřad ani instituce jiného členského státu odmítnout z důvodu přenosu elektronickou cestou, jestliže tato přijímací instituce jednou oznámila svoji schopnost přijímat elektronické zprávy. Reprodukce a záznam takových zpráv se považuje za správnou a přesnou reprodukci původního dokumentu nebo za záznam informace, které se dokument týká, není-li prokázán opak.

Elektronická zpráva se považuje za platnou, je-li informační systém, ve kterém je daná zpráva zaznamenána, dostatečně zabezpečen proti jakékoli možné změně, prozrazení nebo přístupu k záznamu. Zaznamenané informace musí být kdykoliv převeditelné do bezprostředně čitelné formy. Při přenosu elektronické zprávy z jedné instituce sociálního zabezpečení do druhé je třeba přijmout náležitá bezpečnostní opatření v souladu s příslušnými předpisy Společenství.

Článek 86 (14)

Žádosti, prohlášení nebo opravné prostředky předložené úřadu, instituci nebo soudu jiného členského státu, než je příslušný stát

1. Jakákoli žádost, prohlášení nebo opravný prostředek, které měly být předloženy podle právních předpisů jednoho členského státu do určité doby úřadu, instituci nebo soudu tohoto státu, jsou přípustné, jestliže byly předloženy do uplynutí stejné doby odpovídajícímu úřadu, instituci nebo soudu jiného členského státu. V tom případě je úřad, instituce nebo soud, kterým jsou žádost, prohlášení nebo opravný prostředek předloženy, neprodleně zašlou příslušnému úřadu, instituci nebo soudu dříve uvedeného členského státu buď přímo, nebo prostřednictvím příslušných úřadů dotyčného členského státu. Den, kdy byly žádost, prohlášení nebo opravný prostředek předloženy úřadu, instituci nebo soudu druhého státu, je považován za den jejich předložení příslušnému úřadu, instituci nebo soudu.

2. Pokud osoba oprávněná podle právních předpisů jednoho členského státu uplatnila u uvedeného státu nárok na rodinné dávky, i když tento stát není příslušným státem podle přednostního práva, den podání této první žádosti je považován za den, kdy je podána u příslušného úřadu, instituce nebo soudu, za předpokladu, že novou žádost podává v členském státě, který je příslušný podle přednostního práva, osoba oprávněná k tomuto úkonu podle právních předpisů tohoto státu. Tato druhá žádost musí být podána do roka od obdržení vyrozumění o zamítnutí první žádosti nebo od pozastavení vyplácení dávek v prvním členském státě.

Článek 87

Lékařské prohlídky

1. Lékařské prohlídky stanovené právními předpisy jednoho členského státu mohou být prováděny na žádost příslušné instituce na území jiného členského státu institucí místa pobytu nebo místa bydliště osoby mající nárok na dávky za podmínek stanovených v prováděcím nařízení uvedeném v článku 98, nebo pokud takové podmínky nejsou, za podmínek dohodnutých mezi příslušnými úřady dotyčných členských států.

2. Lékařské prohlídky provedené za podmínek stanovených v odstavci 1 jsou považovány za lékařské prohlídky provedené na území příslušného státu.

Článek 88

Převody částek splatných na základě tohoto nařízení z jednoho členského státu do druhého

Převody peněžních prostředků vyplývající z použití tohoto nařízení se případně uskutečňují v souladu s dohodami platnými v této oblasti mezi dotyčnými členskými státy v době převodu. Pokud mezi dvěma členskými státy nejsou v platnosti žádné takové dohody, určí příslušné úřady uvedených států nebo úřady příslušné pro mezinárodní platby vzájemnou dohodou opatření nezbytná k uskutečnění těchto převodů.

Článek 89

Zvláštní postupy při uplatňování některých právních předpisů

Zvláštní postupy při uplatňování právních předpisů některých členských států jsou uvedeny v příloze VI.

Článek 90 (8)

…

Článek 91

Příspěvky zaměstnavatelů nebo podniků neusazených v příslušném státě

Zaměstnavateli nevznikne povinnost platit zvýšené příspěvky z toho důvodu, že jeho bydliště nebo sídlo nebo místo podnikání jeho podniku se nachází na území jiného členského státu, než je příslušný stát.

Článek 92

Vybírání příspěvků

1. Příspěvky splatné instituci jednoho členského státu mohou být vybírány na území jiného členského státu v souladu se správním postupem a se zárukami a výsadami použitelnými na vybírání příspěvků splatných odpovídající instituci posledně uvedeného státu.

2. Prováděcí pravidla k odstavci 1 budou obsahovat, pokud to bude nezbytné, prováděcí nařízení uvedené v článku 98 nebo dohody mezi členskými státy. Tato prováděcí pravidla mohou rovněž zahrnovat postup pro vymáhání příspěvků.

Článek 93

Nároky institucí příslušných pro dávky vůči třetím stranám

1. Jestliže osoba obdrží dávky podle právních předpisů jednoho členského státu v souvislosti s úrazem, ke kterému došlo na území jiného členského státu, možné nároky instituce příslušné pro dávky vůči třetí osobě povinné úraz odškodnit se řídí těmito pravidly:

a) pokud na instituci příslušnou pro dávky přecházejí na základě jí uplatňovaných právních předpisů nároky, které má příjemce vůči třetí osobě, uznávají tento přechod práv všechny členské státy;

b) pokud má uvedená instituce vůči třetí osobě bezprostřední nároky, uznávají tyto nároky všechny členské státy.

2. Jestliže osoba obdrží dávky podle právních předpisů jednoho členského státu v souvislosti s úrazem, ke kterému došlo na území jiného členského státu, použijí se vůči této osobě nebo příslušné instituci ustanovení uvedených právních předpisů, která určují, v kterých případech se vylučuje občanskoprávní odpovědnost zaměstnavatelů nebo osob jimi zaměstnaných.

Odstavec 1 se také vztahuje na všechny nároky instituce příslušné pro dávku vůči zaměstnavateli nebo osobám jím zaměstnaným v případech, kdy jejich odpovědnost není vyloučena.

3. Pokud v souladu s čl. 36 odst. 3 a/nebo čl. 63 odst. 3 dva nebo více členských států nebo příslušných úřadů těchto států uzavřely dohodu o zřeknutí se náhrad mezi institucemi spadajícími pod jejich pravomoc, řídí se veškeré nároky vůči třetí osobě odpovědné za škodu těmito pravidly:

a) pokud instituce členského státu pobytu nebo bydliště přizná dávky osobě v souvislosti s úrazem, ke kterému došlo na jeho území, má tato instituce v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy nárok na přechod práv nebo přímou žalobu vůči třetí osobě povinné úraz odškodnit;

b) pro účely písmene a)

i) je osoba pobírající dávky považována za pojištěnou u instituce místa pobytu nebo bydliště a

ii) uvedená instituce je považována za instituci povinnou dávky vyplácet;

c) odstavce 1 a 2 zůstávají použitelné v souvislosti s každou dávkou, na kterou se nevztahuje dohoda o zřeknutí se náhrad uvedená v tomto odstavci.

HLAVA VII

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 94 (7) (8) (11) (12)

Přechodná ustanovení pro zaměstnané osoby

1. Toto nařízení nezakládá žádné nároky za období před 1. říjnem 1972 nebo přede dnem, od kterého je použitelné na území dotyčného členského státu nebo na jeho části.

2. Všechny doby pojištění a případně všechny doby zaměstnání nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před 1. říjnem 1972 nebo přede dnem, od kterého je toto nařízení použitelné na území uvedeného členského státu nebo na jeho části, se berou v úvahu při stanovení nároků získaných podle tohoto nařízení.

3. S výhradou odstavce 1 se nároku podle tohoto nařízení nabývá, i když se tento nárok týká pojistné události, ke které došlo před 1. říjnem 1972 nebo přede dnem, od kterého je toto nařízení použitelné na území dotyčného členského státu nebo na jeho části.

4. Každá dávka, která nebyla přiznána nebo jejíž výplata byla pozastavena z důvodu státní příslušnosti nebo místa bydliště dotyčné osoby, je na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. října 1972 nebo ode dne, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části za předpokladu, že dříve určené nároky nebyly vyřízeny jednorázovým peněžitým vyrovnáním.

5. Nároky osoby, které byl důchod přiznán před 1. říjnem 1972 nebo přede dnem, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části, mohou být na žádost dotyčné osoby přezkoumány s přihlédnutím k tomuto nařízení. Toto ustanovení se vztahuje také na jiné dávky uvedené v článku 78.

6. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána do dvou let od 1. října 1972 nebo ode dne, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu, získávají se nároky na základě tohoto nařízení uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo promlčení nároků.

Stejná ustanovení se vztahují na uplatňování tohoto nařízení na těch územích, která se stala součástí Spolkové republiky Německo dne 3. října 1990, za předpokladu, že žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 je podána do dvou let od 1. června 1992.

7. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána po uplynutí dvou let po 1. říjnu 1972 nebo po dni, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu, získávají se nároky, které nepropadly ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výjimkou případů, kdy se použijí příznivější ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.

8. V případě sklerogénní pneumokoniózy se čl. 57 odst. 5 použije na peněžité dávky v nemoci z povolání v případech, kdy nebylo možno rozdělit náklady na jejich vyplácení mezi dotyčné instituce před 1. říjnem 1972 z důvodu neexistence dohody mezi těmito institucemi.

9. Rodinné přídavky pobírané zaměstnanými osobami zaměstnanými ve Francii nebo nezaměstnanými pracovníky pobírajícími dávky v nezaměstnanosti podle francouzských právních předpisů na rodinné příslušníky s bydlištěm v jiném členském státě ke dni 15. listopadu 1989 jsou nadále vypláceny v sazbách, s omezeními a podle postupů použitelných k uvedenému dni, pokud jejich výše přesahuje výši dávek, které by náležely od dne 16. listopadu 1989, a dokud dotyčné osoby podléhají francouzským právním předpisům. Nepřihlíží se k přerušením, která trvají méně než jeden měsíc, ani k dobám, kdy jsou pobírány dávky v nemoci nebo v nezaměstnanosti.

Prováděcí pravidla k tomuto odstavci, a zejména k dělení nákladů na tyto přídavky, se určí vzájemnou dohodou mezi dotyčnými členskými státy nebo jejich příslušnými úřady po předložení stanoviska správní komise.

10. Nároky osob, kterým byl důchod přiznán před vstupem čl. 45 odst. 6 v platnost, mohou být přezkoumány na jejich žádost s přihlédnutím k čl. 45 odst. 6.

Článek 95 (6) (12)

Přechodná ustanovení pro osoby samostatně výdělečně činné

1. Toto nařízení nezakládá žádné nároky za doby před 1. červencem 1982 nebo přede dnem, od kterého se použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části.

2. Všechny doby pojištění a případně všechny doby zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před 1. červencem 1982 nebo přede dnem, od kterého se toto nařízení použije na území uvedeného členského státu nebo na jeho části se berou v úvahu při stanovení nároků získaných podle tohoto nařízení.

3. S výhradou odstavce 1 se nárok podle tohoto nařízení nabývá, i když se tento nárok týká pojistné události, ke které došlo před 1. červencem 1982 nebo přede dnem, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části.

4. Každá dávka, která nebyla přiznána nebo jejíž výplata byla pozastavena z důvodů státní příslušnosti nebo místa bydliště dotyčné osoby, je na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. července 1982 nebo ode dne, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části za předpokladu, že dříve určené nároky nebyly vyřízeny jednorázovým peněžitým vyrovnáním.

5. Nároky osoby, které byl důchod přiznán před 1. červencem 1982 nebo přede dnem, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části, mohou být na žádost dotyčné osoby přezkoumány s přihlédnutím k tomuto nařízení. Toto ustanovení se vztahuje také na jiné dávky uvedené v článku 78.

6. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána do dvou let od 1. července 1982 nebo ode dne, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu, získávají se nároky na základě tohoto nařízení uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo omezení nároků.

7. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána po uplynutí dvou let po 1. červenci 1982 nebo po dni, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu, získávají se nároky, které nepropadly ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výjimkou případů, kdy se použijí příznivější ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.

Článek 95a (11)

Přechodná ustanovení pro uplatňování nařízení (EHS) č. 1248/92 ( 3 )

1. Nařízení (EHS) č. 1248/92 nezakládá žádné nároky za doby před 1. červnem 1992.

2. Všechny doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před 1. červnem 1992 se berou v úvahu při stanovení nároků na dávky na základě nařízení (EHS) č. 1248/92.

3. S výhradou odstavce 1 se nabývá nárok na základě nařízení (EHS) č. 1248/92, i když se týká pojistné události, která nastala před 1. červnem 1992.

4. Nároky osoby, které byl důchod přiznán před 1. červnem 1992, mohou být na žádost dotyčné osoby přezkoumány s přihlédnutím k nařízení (EHS) č. 1248/92.

5. Je-li žádost uvedená v odstavci 4 podána do dvou let od 1. června 1992, získávají se nároky na základě nařízení (EHS) č. 1248/92 uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo omezení nároků.

6. Je-li žádost uvedená v odstavci 4 podána po uplynutí dvou let po 1. červnu 1992, získávají se nároky, které nepropadly ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výjimkou případů, kdy se použijí příznivější ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.

Článek 95b (14)

Přechodná ustanovení pro uplatňování nařízení (EHS) č. 1247/92 ( 4 )

1. Nařízení (EHS) č. 1247/92 nezakládá žádné nároky za doby před 1. červnem 1992.

2. Doby bydlení a doby výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané na území členského státu před 1. červnem 1992 se berou v úvahu při stanovení nároků vyplývajících z nařízení (EHS) č. 1247/92.

3. S výhradou odstavce 1 se nabývá nárok na základě nařízení (EHS) č. 1247/92, i když se týká pojistné události, která nastala před 1. červnem 1992.

4. Každá zvláštní nepříspěvková dávka, která nebyla přiznána nebo jejíž výplata byla pozastavena z důvodu státní příslušnosti dotyčné osoby, je na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. června 1992 za předpokladu, že dříve určené nároky nebyly vyřízeny jednorázovým peněžitým vyrovnáním.

5. Nároky osoby, které byl důchod přiznán před 1. červnem 1992, mohou být na žádost dotyčné osoby přezkoumány s přihlédnutím k nařízení (EHS) č. 1247/92.

6. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána do dvou let od 1. června 1992, získávají se nároky na základě nařízení (EHS) č. 1247/92 uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo omezení nároků.

7. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána po uplynutí dvou let po 1. červnu 1992, získávají se nároky, které nepropadly ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výjimkou případů, kdy se použijí příznivější ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.

8. Uplatňování článku 1 nařízení (EHS) č. 1247/92 nesmí vést k odnětí dávek, které byly přiznány před 1. červnem 1992 příslušnými institucemi daného členského státu podle hlavy III nařízení (EHS) č. 1408/71 a na něž se vztahuje Článek 10 posledně uvedeného nařízení.

9. Uplatňování článku 1 nařízení (EHS) č. 1247/92 nesmí vést k zamítnutí žádosti o zvláštní nepříspěvkovou dávku přiznávanou jako příplatek k důchodu, kterou podala dotyčná osoba splňující podmínky pro přiznání této dávky před 1. červnem 1992, i když má dotyčná osoba bydliště na území jiného členského státu než příslušného státu, pokud je tato žádost o dávku podána do pěti let od 1. června 1992.

10. Bez ohledu na odstavec 1 je každá zvláštní nepříspěvková dávka, přiznávaná jako příplatek k důchodu, která nebyla přiznána nebo jejíž výplata byla pozastavena z důvodu místa bydliště dotyčné osoby na území jiného členského státu než příslušného státu, dotyčné osobě na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. června 1992, v prvním případě ode dne, kdy měla být tato dávka přiznána, ve druhém případě ode dne, kdy byla výplata dávky pozastavena.

11. Pokud může zvláštní nepříspěvkové dávky uvedené v čl. 4 odst. 2a nařízení (EHS) č. 1408/71 přiznat za stejnou dobu a stejné osobě podle článku 10a uvedeného nařízení příslušná instituce členského státu, na jehož území má uvedená osoba bydliště, a na základě odstavců 1 až 10 tohoto článku příslušná instituce jiného členského státu, může dotyčná osoba pobírat všechny tyto dávky až do výše nejvyšší částky zvláštní dávky, o kterou by mohla žádat podle právních předpisů jednoho ze zmíněných států.

12. Prováděcí pravidla k odstavci 11, a zejména uplatnění, pokud jde o dávky stanovené v uvedeném odstavci, ustanovení právních předpisů jednoho nebo více členských států o snížení, pozastavení nebo zrušení dávek, a přidělení diferenčních doplatků stanoví rozhodnutí Správní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků, a případně vzájemná dohoda dotyčných členských států nebo jejich příslušných úřadů.

Článek 95c

Přechodná ustanovení pro uplatňování nařízení (ES) č. 1606/98

1. Nařízení (ES) č. 1606/98 ( 5 ) nezakládá žádné nároky za dobu před dnem 25. října 1998.

2. Každá doba pojištění a případně zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získaná podle právních předpisů členského státu před 25. říjnem 1998 se bere v úvahu pro určení nároků získaných v souladu s nařízením (ES) č. 1606/98.

3. S výhradou odstavce 1 je nárok na dávky získán na základě nařízení (ES) č. 1606/98, i když se týká události vzniklé před 25. říjnem 1998.

4. Každá dávka, která nebyla přiznána nebo byla pozastavena z důvodů státní příslušnosti nebo bydliště dotyčné osoby, se na její žádost přizná nebo obnoví ode dne 25. října 1998, jestliže dříve určené nároky nebyly vyřízeny jednorázovým peněžitým vyrovnáním.

5. Nároky osob, kterým byl před 25. říjnem 1998 přiznán důchod, mohou být na jejich žádost přezkoumány s přihlédnutím k nařízení (ES) č. 1606/98. To se vztahuje také na ostatní dávky uvedené v článcích 78 a 79, pokud jde o články 78 a 79a.

6. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána do dvou let od 25. října 1998, nároky vyplývající z nařízení (ES) č. 1606/98 jsou získány od uvedeného dne a ustanovení právních předpisů kteréhokoliv členského státu o ztrátě nebo promlčení nároků se na zúčastněné osoby nevztahují.

7. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 předložena po uplynutí lhůty dvou let po 25. říjnu 1998, získávají se nároky na dávky, které nepropadly nebo nebyly promlčeny, ode dne podání žádosti, s výhradou příznivějších ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.

Článek 95d

Přechodná ustanovení pro studenty

1. Toto nařízení nezakládá žádné nároky pro studenty, jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé po nich za dobu před 1. květnem 1999.

2. Všechny doby pojištění a popřípadě doby zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před 1. květnem 1999 se berou v úvahu při stanovení nároků získaných podle tohoto nařízení.

3. S výhradou odstavce 1 se nárok získává na základě tohoto nařízení, i když se týká pojistné události, která nastala před 1. květnem 1999.

4. Každá dávka, která nebyla přiznána nebo která byla pozastavena z důvodů státní příslušnosti nebo místa bydliště dotyčné osoby, je na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. května 1999, jestliže dříve přiznané nároky nebyly vyřízeny jednorázovým peněžitým vyrovnáním.

5. Je-li žádost uvedená v odstavci 4 podána do dvou let od 1. května 1999, získávají se nároky vyplývající z tohoto nařízení ve prospěch studentů, jejich rodinných příslušníků a pozůstalých po nich od uvedeného dne a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo promlčení nároků.

6. Je-li žádost uvedená v odstavci 4 podána po uplynutí lhůty dvou let po 1. květnu 1999, získávají se nároky, které nepropadly ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výhradou příznivějších ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.

Článek 95e

Přechodná ustanovení pro uplatňování nařízení (ES) č. 1399/1999 ( 6 )

1. Nařízení (ES) č. 1399/1999 je použitelné na nároky sirotka, pokud rodič, po kterém má sirotek nárok, zemřel po 1. září 1999.

2. Všechny doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před dnem 1. září 1999 se vezmou v úvahu při stanovení nároků získaných v souladu s nařízením (ES) č. 1399/1999.

3. Nároky sirotků, pokud rodič, po kterém má sirotek nárok, zemřel před 1. zářím 1999, mohou být na jejich žádost přezkoumány v souladu s nařízením (ES) č. 1399/1999.

4. Je-li žádost uvedená v odstavci 3 podána do dvou let od 1. září 1999, získávají se nároky vyplývající z tohoto nařízení (ES) č. 1399/1999 uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo promlčení nároků.

5. Je-li žádost uvedená v odstavci 3 podána po uplynutí lhůty dvou let po 1. září 1999, získávají se nároky, které nepropadly nebo které nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výhradou příznivějších ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.

Článek 95f

Přechodná ustanovení k příloze II části I oddílům „D. NĚMECKO“ a „R. RAKOUSKO“

1. Příloha II část I oddíly „D. NĚMECKO“ a „R. RAKOUSKO“, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 647/2005 ze dne 13. dubna 2005, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 ( 7 ), nezakládá žádné nároky za dobu před 1. lednem 2005.

2. Všechny doby pojištění a případně všechny doby zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před 1. lednem 2005 se berou v úvahu při stanovení nároků získaných v souladu s tímto nařízením.

3. S výhradou odstavce 1 vzniká nárok podle tohoto nařízení, i když se týká pojistné události, ke které došlo před 1. lednem 2005.

4. Každá dávka, která nebyla přiznána nebo jejíž výplata byla pozastavena z důvodu státní příslušnosti nebo bydliště dotyčné osoby, je na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. ledna 2005 za předpokladu, že nároky, na jejich základě byla dávka dříve přiznána, nevedly k poskytnutí jednorázového peněžitého vyrovnání.

5. Nároky osob, kterým byl důchod nebo anuita přiznán před 1. lednem 2005, mohou být na žádost dotyčných osob přezkoumány s přihlédnutím k tomuto nařízení. Toto ustanovení se vztahuje také na jiné dávky uvedené v článku 78.

6. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána do dvou let od 1. ledna 2005, získávají se nároky na základě tohoto nařízení uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo promlčení nároků.

7. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána po uplynutí dvou let po 1. lednu 2005, získávají se nároky, které nepropadly nebo ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výjimkou případů, kdy se použijí příznivější ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.

Článek 95g

Přechodná ustanovení týkající se zrušení položky týkající se rakouského opatrovného (Pflegegeld) v příloze IIa.

V případě žádostí o opatrovné podle rakouského spolkového zákona o opatrovném (Bundespflegegeldgesetz), které byly podány před 8. březnem 2001 na základě čl. 10a odst. 3 tohoto nařízení, se uvedené ustanovení použije i nadále za předpokladu, že příjemce opatrovného v Rakousku bydlí i po 8. březnu 2001.