This document is an excerpt from the EUR-Lex website
K mnoha právům, která mají lidé v Evropské unii (EU), patří možnost žít a pracovat v jiném členském státě EU. Tento právní předpis zajišťuje existenci vnitrostátní právní ochrany pro případ, že pracovníci nebo jejich příbuzní dospějí k závěru, že tato jejich práva nejsou respektována.
Zásady EU v oblasti volného pohybu a boje proti diskriminaci zaručují to, že lidé pracující v zahraničí mají stejná zaměstnanecká práva jako státní příslušníci. Stanovuje je nařízení (EU) č. 492/2011 (viz shrnutí).
Směrnice požaduje, aby vnitrostátní orgány zajistily, aby soudní řízení byla k dispozici pro všechny pracovníky v EU, kteří se domnívají, že jsou v nějakém ohledu diskriminováni. Kromě toho organizace, sdružení, odbory a orgány zaměstnavatelů zapojené do provádění směrnice mohou pracovníky EU a jejich rodinné příslušníky zastupovat nebo podporovat v jakémkoli právní jednání, které mohou vyvolat.
Každý členský stát musí určit nejméně jednu organizaci nebo ústřední bod s cílem zajistit, aby pracovníci a jejich rodinní příslušníci netrpěli diskriminací nebo neodůvodněným omezováním svého práva pracovat, kde si přejí, na základě státní příslušnosti.
Tyto organizace musí:
Je v platnosti od a měla nabýt podoby zákona v členských státech nejpozději do .
Další informace viz:
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU ze dne o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v souvislosti s jejich volným pohybem (Úř. věst. L 128, , s. 8–14).
Poslední aktualizace