Čistší vzduch pro Evropu

KLÍČOVÉ BODY

Cíl a normy v oblasti kvality ovzduší

Směrnice aktualizuje a konsoliduje právní předpisy EU o kvalitě ovzduší¹ sloučením a nahrazením směrnic 2004/107/ES a 2008/50/ES (viz shrnutí). Stanoví přísnější normy kvality ovzduší na základě nejnovějších vědeckých poznatků a zavádí přísnější opatření v oblasti plánování, monitorování a prosazování s cílem chránit lidské zdraví a životní prostředí:

• stanoví závazné normy kvality ovzduší pro 13 znečišťujících látek, včetně PM_2,5, PM₁₀, oxidu dusičitého a ozonu, zahrnující limitní hodnoty², cílovou hodnotu³, povinnosti týkající se snížení průměrné expozice, cíle průměrné expoziční koncentrace, kritické úrovně, prahové hodnoty pro varování a informování a dlouhodobé cíle;
• vyžaduje pravidelné přezkoumávání těchto norem s přihlédnutím k nejnovějším vědeckým poznatkům a směrnicím Světové zdravotnické organizace pro kvalitu ovzduší;
• podporuje ambici EU dosáhnout nulového znečištění ovzduší, čímž přispívá k plnění cílů v oblasti životního prostředí a biologické rozmanitosti.

Povinnosti členských států

Členské státy musí určit orgány odpovědné za řízení kvality ovzduší a zřízení zón kvality ovzduší na svém území:

• pro monitorování a řízení kvality ovzduší se zřizují zóny a územní jednotky průměrné expozice;

• určené příslušné orgány jsou odpovědné za zajištění nepřetržitého fungování sítí pro monitorování ovzduší a za přípravu plánů a plánů postupu v oblasti kvality ovzduší v případě nesplnění nebo rizika nesplnění.

Posuzování kvality vnějšího ovzduší

Členské státy musí hodnotit kvalitu ovzduší u stanovených znečišťujících látek podle stanovených kritérií a prahových hodnot.

• Posouzení kvality ovzduší se opírá o pevná měření, modelování, orientační měření nebo objektivní odhady, v závislosti na úrovni znečištění ovzduší v dané zóně.
• Zóny se klasifikují podle úrovně znečištění, aby se určilo, které metody posuzování je třeba použít. Tato klasifikace se přezkoumává každých 5 let, nebo dříve, pokud dojde k významným změnám.
• Zvláštní ustanovení stanoví požadavky na monitorovacích superlokalitách, míst s vysokým znečištěním ovzduší a znečišťujících látek, které vyvolávají nové obavy (např. ultrajemné částice, černý uhlík, amoniak).
• Údaje z monitorování musí splňovat stanovené cíle kvality a musí být založeny na referenčních metodách uznávaných na úrovni EU nebo na mezinárodní úrovni.

Silnější mechanismy plánování a dodržování předpisů

V případě překročení norem musí členské státy přijmout plány kvality ovzduší a provést cílená opatření ke snížení úrovní znečišťujících látek ve stanoveném časovém rámci.

• Plány kvality ovzduší musí být přijaty do dvou let od zjištění překročení a musí dosáhnout souladu co nejdříve, nejpozději však do 4 let od roku překročení.
• Plány a plány postupu musí zahrnovat kvantifikované snížení emisí, informace o dopadech na zdraví a veřejné konzultace a musí být aktualizovány, pokud překročení přetrvává.
• Plány postupu v oblasti kvality ovzduší musí být připraveny před rokem 2030, aby bylo možné dosáhnout přísnějších norem kvality ovzduší, které musí být do tohoto roku splněny. V určitých případech (např. nepříznivé klimatické podmínky nebo strukturální omezení) je možné tuto lhůtu odložit do roku 2040, a to na základě zvláštního postupu, který zahrnuje oznámení Evropské komisi, zprávy o provádění a v případě potřeby aktualizované plány.

Přístup k veřejným informacím a zapojení veřejnosti

Směrnice posiluje právo veřejnosti na informace a zapojení do řízení kvality ovzduší:

• vyžaduje, aby členské státy poskytovaly informace o klíčových znečišťujících látkách v téměř reálném čase prostřednictvím indexu kvality ovzduší, včetně informací o dopadech na zdraví, zejména u citlivých a zranitelných skupin obyvatelstva;
• Členské státy musí rovněž poskytovat informace o příznacích spojených s vrcholy znečištění ovzduší a o tom, jak snížit expozici.
• vnitrostátní systémy musí zahrnovat veřejné konzultace o návrzích plánů, včetně příspěvků dotčených skupin, občanské společnosti a zdravotnických pracovníků.

Koordinace v oblasti přeshraničního znečištění ovzduší

Členské státy musí spolupracovat v případech, kdy přeshraniční znečištění přispívá k překračování nadměrných koncentrací v jiném členském státě. Dotčené členské státy jsou povinny vzájemně se informovat a informovat Komisi, pokud k překročení nadměrných koncentrací přispívá přeshraniční znečištění⁴. Poté musí připravit koordinované plány kvality ovzduší nebo krátkodobé akční plány, které zahrnují společnou identifikaci zdrojů znečištění a opatření ke zmírnění dopadů. Směrnice rovněž podporuje spolupráci se sousedními třetími zeměmi, včetně kandidátských zemí ucházející se o vstup do EU.

Přístup ke spravedlnosti, náhrada škody a sankce

Směrnice stanoví ustanovení o tom, jak mohou občané napadnout nedodržení hodnota a požadovat náhradu škody, a o tom, jak se ukládají sankce v případě porušení pravidel pro kvalitu ovzduší:

• poskytuje občanům a nevládním organizacím právní postavení, které jim umožňuje napadnout klíčová rozhodnutí a opomenutí týkající se umístění monitorovacích stanic nebo plánů, plánů postupu a krátkodobých akčních plánů v oblasti kvality ovzduší;
• vyžaduje spravedlivé, včasné a cenově dostupné právní postupy, včetně předběžného opatření, je-li to nutné;
• uděluje jednotlivcům právo požadovat od vnitrostátních orgánů náhradu škody na zdraví způsobené porušením povinností, k němuž došlo úmyslně nebo z nedbalosti příslušných orgánů;
• stanoví účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení předpisů.

Zrušení předchozích směrnic

Směrnice (EU) 2024/2881 zrušuje a nahrazuje směrnice 2004/107/ES a 2008/50/ES s účinností od 12. prosince 2026.