Volný pohyb zboží

Jedním ze základních kamenů vnitřního trhu Evropské unie (EU) je zásada volného pohybu zboží – vytvoření a rozvoj prostoru bez vnitřních hranic, kde neexistují žádná neodůvodněná omezení obchodu mezi členskými státy EU. Volný pohyb zboží je jednou ze čtyř základních hospodářských svobod stanovených v zakládajících smlouvách EU – dalšími jsou volný pohyb kapitálu, služeb a osob.

Volného pohybu zboží v EU je dosaženo:

• odstraněním dovozních a vývozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem,
• zákazem množstevních omezení (kvót) dovozu a vývozu a opatření s rovnocenným účinkem (v podstatě všechna obchodní pravidla přijatá členskými státy, která by mohla přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně bránit obchodu v rámci EU) a
• odstraněním necelních překážek prostřednictvím harmonizace vnitrostátních právních předpisů, odstraněním překážek vyplývajících z rozdílných vnitrostátních pravidel prostřednictvím dohody o společných pravidlech s cílem zaručit volný pohyb zboží a respektovat další cíle EU, jako je ochrana životního prostředí a spotřebitelů.

Aby se zamezilo dlouhému procesu vyjednávání o podrobných harmonizovaných pravidlech, přijala EU tzv. „nový přístup“ k harmonizaci navržený v bílé knize Evropské komise z roku 1985 o dokončení vnitřního trhu, přičemž hlavní zásadou je zásada vzájemného uznávání zboží uvedeného na trh v jednom členském státě v souladu s právními předpisy. Harmonizace právních předpisů se omezuje na dohodu o základních (výkonnostních nebo funkčních) požadavcích, zatímco technické specifikace pro výrobky, které splňují základní požadavky, mají být stanoveny v harmonizovaných dobrovolných normách. Zboží splňující tyto požadavky může být uváděno na trh v celé EU.

Právní základ právních předpisů EU o volném pohybu zboží je stanoven v hlavě II – Volný pohyb zboží – článcích 28 až 37 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).