20.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/46

(1)

Dne 2. srpna 2011 obdržela Komise stížnost investičního fondu S.C. Fondul Proprietatea S.A. (dále jen „stěžovatel“) týkající se cen, za které společnost S.C. Hidroelectrica S.A. (dále jen „Hidroelectrica“') nakoupila od dodavatelů elektřinu a které byly údajně stanoveny nad tržní úrovní.

(2)

Dne 25. dubna 2012 informovala Komise Rumunsko, že se ve věci smluv, na jejichž základě společnosti Termoelectrica S.A. (dále jen „Termoelectrica“) a S.C. Electrocentrale Deva S.A. (dále jen „Electrocentrale Deva“) poskytovaly společnosti Hidroelectrica velkoobchodní dodávky elektřiny, rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“).

(3)

Rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala rumunské orgány a zúčastněné strany, aby předložily připomínky.

(4)

Dne 23. července 2012 rumunské orgány předložily Komisi své předběžné připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení.

(5)

Od společnosti Termoelectrica i od společnosti Electrocentrale Deva obdržela Komise pouze předběžné připomínky (ze dne 11. června 2012 respektive ze dne 12. června 2012), které jí rumunské orgány předaly dne 26. července 2012. Tytéž předběžné připomínky předložily rumunské orgány Komisi znovu dne 2. srpna 2012.

(6)

Dne 12. února 2013 informovala Komise rumunské orgány, že od zúčastněných stran neobdržela žádné připomínky.

(7)

Dne 24. března 2013 rumunské orgány zopakovaly svůj předběžný postoj v této věci.

(8)

Dopisy ze dne 29. července a 11. září 2013, 3. března, 6. srpna a 25. září 2014 a 19. ledna 2015 si Komise od rumunských orgánů vyžádala další informace. Dne 11. září 2013, 24. března, 14. května, 3. září, 22. září, 10. října a 21. října 2014 a 20. února 2015 poskytly rumunské orgány další informace.

(9)

Dne 16. dubna 2015 se Rumunsko vzdalo svého práva podle článku 342 Smlouvy ve spojení s článkem 3 nařízení č. 1 (3), aby rozhodnutí bylo přijato v rumunštině a souhlasilo s tím, že bude přijato v angličtině.

(10)

V tomto oddíle se uvádí popis smluvních stran (tj.: Hidroelectrica, Termoelectrica a Electrocentrale Deva), ostatních výrobců elektřiny, smluv o nákupu elektřiny v souvislosti s rumunským trhem s elektřinou a různých událostí a vzájemných vazeb mezi údajnými příjemci.

(11)

Společnost Hidroelectrica byla založena v roce 2000. Její činnost se řídí běžným právem obchodních společností. Její základní kapitál vlastní rumunský stát prostřednictvím ministerstva hospodářství a obchodu (80,06 %) a stěžovatel (19,94 %). Rumunský stát má zastoupení ve valné hromadě akcionářů společnosti Hidroelectrica. Podle stanov společnosti Hidroelectrica běžnou činnost společnosti řídí generální ředitel, který společnost v souvislosti s touto činností zastupuje a rovněž nezávisle rozhoduje ve všech záležitostech, jež nejsou vyhrazeny valné hromadě akcionářů a představenstvu. Členové představenstva společnosti Hidroelectrica v praxi zastávali funkce v této společnosti společně s posty ve státních orgánech (4).

(12)

Společnost Hidroelectrica je hlavním výrobcem elektřiny v Rumunsku, přičemž jeho roční výrobní kapacita v běžném hydrologickém roce činí přibližně 17,5 TWh. Společnost Hidroelectrica vyrábí elektřinu pomocí přehrad a vodních průtočných elektráren. Výrobní kapacita se ale výrazně mění podle hydrologických podmínek: v roce 2009 činil výkon elektráren společnosti Hidroelectrica 16,4 TWh, v roce 2010 21,3 TWh a v roce 2011 14,7 TWh. V roce 2013 činil podíl společnosti Hidroelectrica na trhu 28,24 %, po ní z hlediska tohoto ukazatele následovaly společnost Complexul Energetic Oltenia, která elektřinu vyrábí v tepelných elektrárnách z uhlí a jejíž podíl na trhu činí 20,83 %, a společnost Nuclearelectrica s podílem na trhu ve výši 20,65 %, přičemž v obou případech se jedná o státní podniky.

(13)

Se společností Hidroelectrica bylo dne 26. června 2012 zahájeno insolvenční řízení (5), které bylo dne 26. června 2013 zastaveno (6). Dne 25. února 2014 bylo se společnosti Hidroelectrica opět zahájeno insolvenční řízení.

(14)

Dodavateli, s nimiž společnost Hidroelectrica uzavřela smlouvy, jež jsou předmětem šetření, jsou společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva, dva výrobci elektřiny z uhlí, které přímo či nepřímo plně vlastní stát, jejichž roční výrobní kapacita k datu podpisu smluv činila 1,7 TW respektive 1,3 TW a jejichž podíl na trhu v roce 2009 dosahoval 3 % respektive 5 % (7) a v roce 2011 1,9 % respektive 4,1 % (8). Společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva prodávaly elektřinu vyráběnou z drahého a nekonkurenceschopného domácího uhlí (9).

(15)

Electrocentrale Deva byla až do konce prosince 2001, kdy byla spolu s jinými divizemi (CE Craiova, Electrocentrale București, CE Rovinari atd.) ve vlastnictví státu zapsána do obchodního rejstříku jako samostatná společnost, divizí společnosti Termoelectrica. Jediným akcionářem společnosti Electrocentrale Deva byla do 27. března 2012 společnost Termoelectrica.

(16)

Výrobě elektřiny v Rumunsku dominují státem ovládané společnosti, jejichž společný podíl na trhu se pohybuje okolo 90 % (10). Celkové čisté množství elektřiny vyrobené v Rumunsku v roce 2011 dosáhlo 60,38 TWh. Z hlediska skladby zdrojů se elektřina vyrábí především ve vodních elektrárnách (přibližně 28 % celkového objemu výroby), jaderných elektrárnách (přibližně 18 %) a elektrárnách na fosilní paliva (přibližně 51 %) (11).

(17)

Rumunský trh je propojený zejména s Bulharskem, v jehož případě čistá přenosová kapacita v letech 2009–2010 činila 400 MW, a s Maďarskem, v jehož případě čistá přenosová kapacita v letech 2009–2010 činila 500–800 MW. Čistá kapacita propojení s těmito členskými státy nebyla v tomto období v důsledku přetížení plně využita. V letech 2009–2011 měl tok dovozu do Rumunska a vývozu z něj tuto strukturu: i) v roce 2009 činil dovoz elektřiny 676 GWh, zatímco vývoz 3 154 GWh (tedy přibližně 4,8 % veškeré elektřiny vyrobené v Rumunsku); ii) v roce 2010 dosáhl dovoz elektřiny 943 GWh, zatímco vývoz 3 854 GWh (tedy přibližně 3,4 % veškeré elektřiny vyrobené v Rumunsku); iii) v roce 2011 činil dovoz elektřiny 1 036 GWh, zatímco vývoz 2 942 GWh (tedy přibližně 2,8 % veškeré elektřiny vyrobené v Rumunsku).

(18)

Smlouva se společností Termoelectrica byla uzavřena dne 30. července 2008 (12), zatímco smlouva se společností Electrocentrale Deva byla uzavřena dne 9. června 2009 (společně se v tomto rozhodnutí na obě smlouvy dále odkazuje jako na „dotčené smlouvy“), a to na dobu deseti let. Během insolvenčního řízení zahájeného se společností Hidroelectrica dotčené smlouvy soudem stanovený správce společnosti Hidroelectrica, společnost Euro-Insol, na konci srpna 2012 vypověděl (13).

(19)

Prostřednictvím sdělení rumunskému ministerstvu hospodářství a obchodu si, jak je uvedeno ve 20. až 22. bodu odůvodnění, společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva vyžádaly od tohoto ministerstva souhlas s podpisem dotčených smluv.

(20)

Dne 15. července 2008 společnost Termoelectrica ve sdělení číslo 7323 uvedla toto: „[…] Termoelectrica SA analyzovala několik metod, jak tento naléhavý problém řešit, a jedinou variantou s vyhlídkou na dosažení rychlého úspěchu, která nevyžaduje souhlas EU, je tento postup: uzavření dlouhodobé (desetileté) smlouvy mezi společnostmi Termoelectrica SA a Hidroelectrica SA o nákupu elektřiny vyrobené blokem č. 4 elektrárny s KVET Paroșeni. Smluvní cenu bude představovat cena elektrárny s KVET Paroșeni, již stanoví rumunský energetický regulační orgán (ANRE) na regulovaném trhu na základě opodstatněných nákladů společnosti Termoelectrica SA; nadto bude podepsána dlouhodobá (přibližně desetiletá) smlouva o nákupu uhlí se společností Compania Națională a Huilei Petroșani. Pokud jde o společnost Termoelectrica SA (SE Paroșeni) i společnost Compania Națională a Huilei  (14) , zajistila by se takto […] dlouhodobě budoucnost obou těchto společností se sídlem v údolí Valea Jiului.“

(21)

Dne 27. května 2009 požádala společnost Electrocentrale Deva prostřednictvím sdělení číslo 10855 o toto: „[…] S cílem zabránit úpadku společnosti a vytvořit podmínky nezbytné k financování a realizaci investic potřebných k zachování činnosti společnosti Vás žádáme o souhlas se sjednáním a uzavřením desetileté smlouvy mezi společnostmi Electrocentrale Deva a Hidroelectrica București, jejímž předmětem bude prodej elektřiny společnosti Hidroelectrica, a to v objemu odpovídajícím průměrnému výkonu 150 MW nad rámec objemu dodávaného na regulovaném trhu a za cenu schválenou rumunským energetickým regulačním orgánem (ANRE), která pokryje opodstatněné výrobní náklady.“

(22)

Tato dvě sdělení schválili zástupci rumunského ministerstva hospodářství a obchodu na úrovni ministra a/nebo státního tajemníka. V dotčených smlouvách se uvádí, že byly uzavřeny na základě těchto sdělení.

(23)

Podle ustanovení smlouvy se společností Termoelectrica neměly ani společnost Hidroelectrica ani společnost Termoelectrica možnost ji vypovědět. Podle ustanovení smlouvy se společností Electrocentrale Deva měly jak společnost Hidroelectrica, tak společnost Electrocentrale Deva možnost smlouvu vypovědět, a to v těchto případech: i) v případě, že druhá strana přestane být výrobcem, a to do 5 pracovních dnů od data, kdy tato situace nastane; ii) v případě, že jedna ze smluvních stran odmítne uzavřít novou smlouvu nebo pozměnit smlouvu stávající v situaci, kdy dojde ke změnám hospodářských a technických podmínek, jež k datu uzavření smlouvy existovaly; iii) v jiných případech stanovených příslušnými zákony nebo předpisy (15).

(24)

Smlouva se společností Termoelectrica obsahovala tyto podmínky: i) smluvní cenu každý rok na základě opodstatněných výrobních nákladů společnosti Termoelectrica stanoví rumunský energetický regulační orgán (dále jen „ANRE“); ii) společnost Hidroelectrica každý měsíc odkoupí veškerou elektřinu vyrobenou elektrárnou Paroșeni (16). Od data podpisu a do vypovězení správcem jmenovaným soudem byla tato smlouva změněna osmkrát (sedm dodatků se týkalo úpravy cen) (17).

(25)

Smlouva se společností Electrocentrale Deva obsahovala tyto podmínky: i) smluvní cenu na základě opodstatněných výrobních nákladů společnosti Electrocentrale Deva stanoví ANRE; ii) pokud by ANRE již ceny elektřiny nereguloval, musí cenu sjednat smluvní strany a nesmí být nižší než smluvní cena v předchozím roce; iii) smluvní strany nebudou účtovat žádnou pokutu ani jiný poplatek v případě, že prodávající smluvně sjednaný objem elektřiny nedodá nebo kupující smluvní cenu nezaplatí (18). Od data podpisu smlouvy a do jejího vypovězení správcem jmenovaným soudem byla smlouva změněna pětkrát (19) (všechny změny se týkaly úpravy cen).

(26)

Přestože obě dotčené smlouvy obsahují jednoznačná ustanovení, podle nichž měl smluvní cenu určit ANRE, v praxi zpravidla cenové úpravy – až na tři výjimky – probíhaly na základě předchozího souhlasu ministerstva hospodářství a obchodu (20).

(27)

Například sdělením (s nečitelným datem) žádala společnost Hidroelectrica ministerstvo hospodářství a obchodu o souhlas s úpravou cen na období od 1. srpna 2009 do 31. prosince 2009 vzhledem ke „zvýšení výrobních nákladů“. V témže sdělení jasně uvedla, že „účelem uzavření a plnění dotčených dvou smluv je realizovat na konkurenčním trhu prodej určitého objemu elektřiny vyráběné z černého uhlí spolu s elektřinou z vodních elektráren a také poskytnout dvěma výrobcům tepelné energie smlouvu, již finanční instituce přijmou jako zástavu, a to s cílem získat dlouhodobé úvěry potřebné k uskutečnění investic, jež jsou k udržení licencí na výrobu elektřiny nezbytné.“

(28)

Obdobně jiným sdělením žádala společnost Hidroelectrica ministerstvo hospodářství a obchodu o souhlas se zachováním ceny 230 RON/MWh z roku 2009 na období od 1. ledna 2010 do 31. března 2010, a to s cílem „získat výnosy potřebné k pokračování probíhající restrukturalizace producenta černého uhlí pro účely výroby elektřiny a výrobce tepelné energie […].“

(29)

Kromě toho žádala společnost Hidroelectrica po uzavření dotčených smluv sdělením číslo 6547 z roku 2011 ministra hospodářství a obchodu o souhlas s úpravou cen na rok 2011 tak, aby mohly společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva: „získat dlouhodobé půjčky, jež jsou nezbytné k uskutečnění investic potřebných k zachování platnosti licencí k výrobě elektřiny a rovněž k dosažení výnosů potřebných k restrukturalizaci producenta uhlí Compania Națională a Huilei.“

(30)

Ve všech těchto sděleních se také jasně uvádí, že společnost Hidroelectrica žádala ministerstvo hospodářství a obchodu o souhlas s tím, „aby bylo výkonné vedení dotčených tří výrobců elektřiny pověřeno podepsáním dodatků týkajících se nových cen.“

(31)

Kromě toho odkazují všechny dodatky k dotčeným smlouvám týkající se úprav cen na interní sdělení společnosti Hidroelectrica, jež – vyjma tří případů uvedených ve 26. bodu odůvodnění schválil buď ministr hospodářství a obchodu, nebo státní tajemník na ministerstvu hospodářství a obchodu a na jejichž základě byly tyto úpravy cen schváleny (21).

(32)

V letech 2009 až 2011 vypadaly objemy zakoupené elektřiny a průměrné ceny na základě dotčených smluv takto (22):

(33)

Obchodování s elektřinou v Rumunsku probíhá zejména na dvou trzích: i) na regulovaném trhu s elektřinou, na němž se s elektřinou obchoduje na základě regulovaných sazeb a podmínek; a ii) na konkurenčním trhu s elektřinou, na němž se s elektřinou obchoduje volně, a to mimo jiné prostřednictvím dvou hlavních typů smluv: poměrně standardních bilaterálních smluv, s nimiž se obchoduje na centralizovaném trhu, a volně sjednávaných bilaterálních smluv v rámci tzv. trhu přímo sjednávaných smluv.

(34)

Transakce na regulovaném trhu s elektřinou se realizují prostřednictvím rámcových smluv o koupi a prodeji uzavřených mezi výrobci elektřiny působícími na regulovaném trhu, mimo jiné i společností Hidroelectrica, na jedné a „koncovými dodavateli“, kteří zajišťují distribuci elektřiny koncovému uživateli, na druhé straně. Oprávnění zákazníci kupují elektřinu za regulované sazby. Na regulovaném trhu stanoví ANRE ex ante každý rok ceny a objemy, jež budou výrobci elektřiny dodávat. Smlouvy, jež jsou předmětem šetření, začaly být prováděny v letech 2009–2010: v té době se již se 56–61 % elektřiny spotřebované v Rumunsku obchodovalo na regulovaném trhu.

(35)

Od roku 2005 byl konkurenční trh s elektřinou v Rumunsku rozdělen na pět zvláštních trhů: i) centralizované trhy spravované společností OPCOM; ii) trh přímo sjednávaných smluv; iii) trh doplňkových služeb; iv) vyrovnávací trh a v) vývozní trh.

(36)

Centralizované trhy spravuje společnost OPCOM. Společnost OPCOM byla zřízena v roce 2001 na základě rozhodnutí vlády č. 627/2000 jako akciová společnost a 100 % dceřiný podnik provozovatele přenosového systému, společnosti Transelectrica. Na základě licence udělené ANRE byla společnost OPCOM určena jako platforma pro obchodování s elektřinou v Rumunsku na velkoobchodní úrovni. OPCOM je jedinou energetickou burzou v Rumunsku, přičemž nabízí systém pro obchodování s elektřinou a zastává roli zprostředkovatele.

(37)

V rámci burzy OPCOM existuje pět typů segmentů: i) mezidenní trh; ii) intradenní trh (23), iii) centralizované bilaterální trhy, tedy trh bilaterálních smluv centralizovaný prostřednictvím veřejné aukce – „OPCOM-PCCB“ – a trh bilaterálních smluv centralizovaný prostřednictvím průběžného jednání – CMBC-CN –; iv) centralizovaný trh zelených certifikátů a v) platforma pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. S transakcemi na trhu OPCOM se započalo teprve v roce 2005, a to pouze v segmentech mezidenního trhu a trhu OPCOM-PCCB.

(38)

Dotčené smlouvy byly uzavřeny v rámci trhu přímo sjednávaných smluv v Rumunsku, jenž je z hlediska posuzování jako segment trhu v tomto případě relevantní.

(39)

V segmentu trhu OPCOM-PCCB organizuje burza OPCOM za účelem prodeje a nákupu elektřiny veřejné aukce. Každý výrobce/dodavatel/spotřebitel předkládá své nabídky k prodeji/nákupu organizátorovi trhu. Každá nabídka musí obsahovat tyto náležitosti: i) minimální cenu, za kterou bude dotčená strana elektřinu prodávat, nebo maximální cenu, za kterou bude elektřinu kupovat; a ii) odkaz na rámcovou smlouvu, na jejímž základě strana předkládající nabídku dodávky/nákup elektřiny plánuje. V nabídkách k prodeji a nákupu se uvádějí podmínky dodání, včetně objemu elektřiny, trvání dodávek (minimálně jeden měsíc, maximálně jeden rok) a rovněž předpokládaná rámcová smlouva. Cena se řídí zásadou nejlépe odpovídající nabídkové ceny. Dotčené smlouvy začaly být prováděny v letech 2009 a 2010: v té době objem elektřiny prodané na trhu OPCOM-PCCB dosahoval necelých 7 % elektřiny vyrobené v Rumunsku.

(40)

Po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení Komise přijala rozhodnutí podle článku 102 Smlouvy, v němž konstatovala, že energetická burza spravovaná společností OPCOM představuje relevantní trh služeb, který je nezávislý na trhu přímo sjednávaných smluv a na kterém má OPCOM dominantní postavení (24).

(41)

Trh přímo sjednávaných smluv je volným trhem, který ANRE nereguluje. Smluvní strany sjednávají objemy, ceny a jiné smluvní podmínky bilaterálně. Smluvní strany tím při sjednávání podmínek prodejních smluv získávají vysokou míru flexibility. Podmínky těchto smluv jsou důvěrné.

(42)

Dopisem ze dne 21. února 2014 požádala Komise rumunské orgány, aby jí poskytly informace o tom, jaké jiné bilaterálně sjednávané smlouvy se srovnatelným trváním a objemem dodávek elektřiny jako u dotčených smluv byly na rumunském trhu sjednány a za jakých podmínek. Žádost Komise o informace se týkala všech rumunských dodavatelů elektřiny: státních i soukromých. Dne 14. května 2014 předložily rumunské orgány požadované klíčové části všech smluv, jež kupující elektřiny s roční spotřebou elektřiny nad 150 GWh uzavřeli na každý z jednotlivých roků v období od roku 2009 do roku 2011 (25).

(43)

Rumunské orgány poukázaly na to, že předmětem ad hoc sběru údajů požadovaných Komisí byly všechny smlouvy, jež v příslušném časovém období na maloobchodním trhu za konkurenčních podmínek uzavřeli jiní spotřebitelé než domácnosti. Rumunské orgány konkrétně předložily 75 souborů ročních údajů z platných smluv uzavřených v období 2009–2011, jež je pro tento případ relevantní, na jeden rok nebo více let. Komise vychází z toho, že rumunské orgány předložily příslušné údaje za relevantní období 2009–2011 ke všem smlouvám, jež splňují kritéria stanovená Komisí (srovnatelné trvání a objem). Z hlediska celkového objemu elektřiny, jenž byl předmětem přímo sjednávaných smluv uzavřených v období 2009–2011, které Rumunsko předložilo, představovaly dotčené smlouvy přibližně 17 %.

(44)

Z údajů předložených rumunskými orgány vyplývá, že nejvyšší ceny, jež byly na volném trhu za maloobchodní prodej elektřiny v letech 2009–2011 zaplaceny, se pohybovaly na této úrovni: 266,5 RON/MWh v roce 2009; 229,96 RON/MWh v roce 2010 a 232,33 RON/MWh v roce 2011. Každá z těchto smluv však sama o sobě se však týkala nižších objemů než kterákoliv z dotčených smluv.

(45)

Z posouzení informací týkajících se smluv uzavřených jinými dodavateli než společnostmi Termoelectrica a Electrocentrale Deva vyplývá, že v roce 2009, kdy dotčené smlouvy začaly být prováděny, neuzavřel žádný jiný dodavatel smlouvu o dodávkách, která by vykazovala rysy dostatečně podobné těmto dvěma dotčeným smlouvám, pokud jde o objem (přibližně 900 GWh v případě první a 500 GWh v případě druhé z dotčených smluv) a trvání (10 let). Zcela vypovídající je pouze srovnání dotčených smluv a jiných smluv s totožnými objemy, trváním a/nebo datem vstupu v platnost. Jelikož žádné takové zcela srovnatelné smlouvy neexistují, je zapotřebí provést ekonometrickou analýzu, kterou se rozdíly ve smlouvách vysvětlí, přičemž výchozí předpoklady a výsledky této analýzy se vysvětlují v 77.–80. bodu odůvodnění a v příloze.

(46)

V období 2009–2011 společnost Hidroelectrica také prodávala přibližně 60 % své elektřiny jiným soukromým kupujícím, a to na základě dlouhodobých velkoobchodních a maloobchodních smluv, jež Komise vyšetřuje (26). Prodejní ceny společnosti Hidroelectrica v těchto smlouvách byly o více než 40 % nižší než velkoobchodní nákupní ceny, jež společnost Hidroelectrica v průměru platila společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva. Pro ilustraci: nejvyšší prodejní cena elektřiny na základě těchto smluv v roce 2009 činila 159,8 RON/MWh a v roce 2010 dosahovala 168 RON/MWh.

(47)

Společnost Hidroelectrica také uzavřela smlouvy o prodeji elektřiny s jinými stranami (27), a to na nižší objemy. Nejvyšší prodejní cena elektřiny na základě těchto maloobchodních smluv za příslušné období v roce 2009 činila 185 RON/MWh, v roce 2010 190 RON/MWh a v roce 2011 160 RON/MWh, a byla tedy v průměru přibližně o 13 % nižší než velkoobchodní kupní ceny, jež společnost Hidroelectrica platila společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva.

(48)

Elektrárna Paroșeni společnosti Termoelectrica, která elektřinu zakoupenou na základě smlouvy se společností Termoelectrica v požadovaném objemu reálně dodávala, se stala samostatnou právnickou osobou a byla dne 11. července 2011 zapsána do rumunského obchodního rejstříku pod názvem Electrocentrale Paroșeni (28). Dne 22. září 2011 společnost Electrocentrale Paroșeni převzala veškerá práva a povinnosti společnosti Termoelectrica vyplývající ze smlouvy se společností Hidroelectrica. Společnost Electrocentrale Paroșeni dodávala společnosti Hidroelectrica v září a v říjnu 2011 elektřinu, přestože její objem byl zanedbatelný.

(49)

K datu ukončení dodávek podle dotčených smluv byla společnost Termoelectrica stále jediným akcionářem společností Electrocentrale Deva i Electrocentrale Paroșeni.

(50)

Prostřednictvím mimořádného nařízení č. 84/2011 (29) provedly společnost Termoelectrica a stát výměnu dluhu za vlastní kapitál. Společnost Termoelectrica splatila své dluhy státu tím, že na něj převedla akcie různých společností (Electrocentrale Deva, Electrocentrale Paroșeni a Electrocentrale București). Tento převod akcií byl proveden na základě posudků vypracovaných nezávislým odhadcem.

(51)

Společnosti Electrocentrale Paroșeni a Electrocentrale Deva se spojily do jedné právnické osoby s názvem Complexul Energetic Hunedoara („CEH“), společnosti plně vlastněné státem, jež byla do rumunského obchodního rejstříku zapsána dne 1. listopadu 2012. Společnost CEH převzala veškerá práva a povinnosti společností Electrocentrale Paroșeni a Electrocentrale Deva. Dne 1. srpna 2013 společnost CEH rovněž převzala Societatea Națională a Huilei, tedy společnost, která vznikla odštěpením státního podniku Compania Națională a Huilei, který dodával uhlí společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva. V současnosti mají všechny tři společnosti status poboček společnosti CEH bez právní subjektivity.

(52)

Společnost Termoelectrica je v likvidaci (30) a podle posudku ze dne 1. října 2013 má aktiva v tržní hodnotě přibližně 80 milionů EUR a likvidační hodnotu přibližně 60,5 milionu EUR. I nadále je však zatížena dluhy společností Electrocentrale Deva, Electrocentrale Paroșeni a Electrocentrale București.

(53)

Události v souvislosti se společnostmi Termoelectrica a Electrocentrale Deva po roce 2011 a rovněž různé vzájemné vazby vysvětlené ve 48.–52. bodu odůvodnění se pro názornost uvádějí v následujícím diagramu:

(54)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyjádřila pochybnosti ohledně toho, zda jsou ceny při nákupu elektřiny na základě dotčených smluv tržní a zda nepředstavují státní podporu. Pokud by se jednalo o státní podporu, vyjádřila Komise pochybnost, zda by taková podpora byla slučitelná se Smlouvou.

(55)

Komise porovnala ceny stanovené v dotčených smlouvách s cenami, za něž se s elektřinou obchodovalo na trhu OPCOM-PCCB a konstatovala, že ceny, za něž společnost Hidroelectrica od údajných příjemců elektřinu nakupovala, byly o 40 % až 55 % vyšší než převládající cena elektřiny na otevřeném burzovním trhu s elektřinou OPCOM-PCCB. Zdálo se tedy, že společnosti Hidroelectrica vznikly vyšší náklady, než je nutné, zatímco údajným příjemcům byla poskytnuta podpora, díky níž vzrostly jejich výnosy, aniž by jejím účelem bylo dosažení nějakého konkrétního cíle společného zájmu. Komise tedy zaujala předběžné stanovisko, že údajní příjemci získali z dotčených smluv a jejich následných dodatků nepatřičnou výhodu v podobě uměle nadsazených cen elektřiny.

(56)

Komise dospěla k předběžnému závěru, že zkoumané sazby za elektřinu jsou svou povahou selektivní, neboť se vztahují jen na určité podniky.

(57)

Komise nadto dospěla k předběžnému závěru, že preferenční sazby za elektřinu by mohly být kvalifikovány jako převod státních prostředků, přičemž tyto prostředky lze státu přičíst z toho důvodu, že společnost Hidroelectrica je ovládána rumunským státem (80,06 % jejího základního kapitálu vlastnilo Rumunsko). Komise kromě toho poukázala na ministerskou vyhlášku č. 445/2009, jejímž prostřednictvím byli zástupci ministerstva hospodářství, obchodu a podnikání, členové správních rad státních elektrárenských společností povinni zajistit, aby se k 31. březnu 2010 s elektřinou určenou pro velkoobchodní trh obchodovalo výhradně na burze OPCOM.

(58)

Zástupci ministerstva hospodářství a obchodu tak měli kontrolu nad smluvní praxí státních podniků, včetně smluvní praxe společnosti Hidroelectrica, nebo přinejmenším vliv na tuto praxi. Tato situace by mohla ovlivnit obchod uvnitř Unie ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(59)

Předběžný závěr Komise zněl, že pokud dotčené smlouvy představují státní podporu, měla by být podpora poskytnutá v jejich rámci považována za podporu poskytnutou v rozporu s oznamovací povinností a s povinností odkladu, jež stanoví čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

(60)

S ohledem na výše uvedené dospěla Komise k předběžnému závěru, že preferenční sazby za elektřinu by mohly potenciálně představovat státní podporu a vyzvala Rumunsko, aby předložilo dostatečné informace, které by její pochybnosti rozptýlily.

(61)

Rumunské orgány se zdržely jakýchkoli připomínek ohledně toho, zda dotčené smlouvy státní podporu představují, či nikoliv. Dne 24. března 2013 předložilo Rumunsko své připomínky k připomínkám třetích stran v souvislosti s jinými věcmi týkajícími se společnosti Hidroelectrica, jež Komise rovněž prošetřovala (31). Rumunské orgány se opět zdržely vyjádření jakýchkoli názorů.

(62)

V rámci formálního vyšetřovacího řízení byly rumunské orgány požádány, aby vysvětlily ekonomické důvody k uzavření dotčených smluv. Rumunsko v tomto ohledu žádné zdůvodnění neposkytlo. Argumentovalo pouze tím, že dotčené smlouvy umožňují společnosti Hidroelectrica lépe kvantifikovat maximální hodnotu nákladů vzniklých při nákupu elektřiny, přičemž ji zároveň chrání proti kolísání cen na spotovém trhu.

(63)

Rumunské orgány také vysvětlily, že dotčené smlouvy nejsou dohodami o pomoci ve smyslu vymezeném ve zprávě soudem jmenovaného správce společnosti Hidroelectrica o příčinách insolvence této společnosti (32). Podle této zprávy jsou dohodami o pomoci smlouvy, jež společnost Hidroelectrica uzavřela k pokrytí výpadků ve vlastní výrobě. Účelem tohoto typu smlouvy je zamezit povinnosti náhrady případné škody z titulu nedodržení smluvního závazku dodávky.

(64)

Rumunské orgány vysvětlily (33), proč ANRE s výjimkou tří případů uvedených ve 28. bodu odůvodnění v praxi smluvní ceny nestanovil v souladu s ustanoveními dotčených smluv. Uvedly přitom, že dotčené smlouvy nebyly uzavřeny v rámci regulovaného trhu, a ANRE tudíž úpravu ceny neprovedl. Rumunské orgány také vysvětlily, že: i) ANRE nejprve ministerstvu hospodářství a obchodu poskytl minimální a maximální prahové hodnoty, na jejichž základě byly ceny stanoveny; ii) tyto prahové hodnoty byly určeny na základě jasných technických parametrů specifických pro výrobce využívající k výrobě elektřiny tepelné elektrárny; iii) ANRE následně tuto praxi ukončil, přičemž ji na základě týchž zásad, jež uplatňoval, převzalo ministerstvo hospodářství a obchodu.

(65)

Pokud jde o smlouvu se společností Termoelectrica, potvrdily rumunské orgány, že společnost Hidroelectrica je jediným odběratelem elektřiny z elektrárny Paroșeni společnosti Termoelectrica. Kromě toho vysvětlily, že společnost Hidroelectrica neskupovala veškerý objem elektřiny, jak se v uvedené smlouvě původně předpokládalo, ale nakoupila pouze objem potřebný k pokrytí případného kolísání výroby v důsledku nepředvídaného vývoje hydrologických podmínek.

(66)

Pokud jde o smlouvu se společností Electrocentrale Deva, vysvětlily rumunské orgány, že během příslušného období, tedy v letech 2009–2011, prodávala společnost Electrocentrale Deva elektřinu také jiným klientům než společnosti Hidroelectrica. Vyšlo tak najevo, že v letech 2010 a 2011 prodávala společnost Electrocentrale Deva jiným zákazníkům než společnosti Hidroelectrica velké (srovnatelné či dokonce ještě větší) množství elektřiny za srovnatelné ceny (34).

(67)

Ve svých předběžných připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení společnosti Termoelectrica i Electrocentrale Deva uvedly, že ani z počátečních smluvních cen ani z jejich následných změn jim nevyplynuly žádné výhody, přičemž argumentovaly tím, že tyto ceny stanovil ANRE, který je vypočítal na základě jejich výrobních nákladů.

(68)

Rumunsko nadto argumentovalo tím, že následné změny smluvních cen byly důsledkem zvýšení cen nafty (35) respektive uhlí (36). Společnost Electrocentrale Deva rovněž tvrdila, že cena elektřiny byla přibližně ze 70 % ovlivněna cenou uhlí.

(69)

V tomto rozhodnutí Komise posuzuje, zda společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva obdržely státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy (viz 101. bod odůvodnění), a pokud ano, zda taková podpora může být slučitelná s vnitřním trhem (viz 102. až 105. bod odůvodnění).

(70)

Čl. 107 odst. 1 Smlouvy stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.

(71)

Podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 Smlouvy jsou kumulativní, a má-li tedy být opatření kvalifikováno jako státní podpora, musí být všechny tyto podmínky splněny současně.

(72)

Má-li se pro účely čl. 107 odst. 1 Smlouvy stanovit, zda byla společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva v důsledku uzavření a provádění dotčených smluv poskytnuta hospodářská výhoda, jež by jinak za běžných tržních podmínek nebyla k dispozici, je nezbytné zjistit, jaké ceny byly v Rumunsku v letech 2009 až 2011 za podobné transakce v tržních podmínkách účtovány.

(73)

V rozporu s předběžným stanoviskem vyjádřeným v rozhodnutí o zahájení řízení v tomto ohledu vyšetřování ukázalo, že podmínky a trvání smluv o dodávkách elektřiny uzavřených na burzovním trhu OPCOM-PCCB nejsou podmínkám dotčeným smlouvám v dostatečné míře podobné, zejména pokud jde o trvání a specifické bilaterálně sjednané podmínky (viz 18., 23., 25., 39. a 40. bod odůvodnění). Na dobře fungujících trzích s elektřinou, na kterých jsou k dispozici dostatečná likvidita a forwardové nástroje, díky nimž lze ceny budoucích dodávek předvídat, představují z hlediska tržních cen dobrou orientační informaci nebo zástupný ukazatel spotové ceny, jež lze využívat jako referenční hodnoty k posuzování úrovně cen v konkrétních smlouvách. V tomto případě však vzhledem k doposud poměrně vysokému podílu poptávky, jež byla v Rumunsku v roce 2009 pokryta za regulované sazby, omezené likviditě platforem obchodování v rámci burzy OPCOM v období 2009–2011 a skutečnosti, že energetické burzy spravované společností OPCOM byly označeny za relevantní kartelový trh, v němž dochází ke zneužívání dominantního postavení (viz 34. až 40. bod odůvodnění), je k posouzení možné přítomnosti ekonomické výhody oproti tržním cenám namístě vycházet z jiných vhodných referenčních hodnot než z cen na trhu OPCOM-PCCB.

(74)

V tomto směru ovšem podobnost cen hrazených jinými kupujícími než společností Hidroelectrica nebo odůvodnění vycházející z nákladů, jež Rumunsko a příjemci předložili (viz 66. až 68. bod odůvodnění) nepředstavují platný doklad toho, že smluvní podmínky a posuzované ceny odpovídají tržním podmínkám.

(75)

Ceny hrazené společností Hidroelectrica společnosti Electrocentrale Deva v letech 2009 až 2011 byly skutečně obdobné cenám, jež byly účtovány jiným státním i soukromým distribučním společnostem které od společnosti Electrocentrale Deva nakupovaly elektřinu. Tyto nákupy však probíhaly mezi společností Electrocentrale Deva a distribučními společnostmi, které za regulované ceny a za regulovaných podmínek prodávaly elektřinu domácnostem a malým podnikům na maloobchodním trhu (viz 34. bod odůvodnění). Společnost Hidroelectrica nakupovala elektřinu na velkoobchodním trhu k opětnému prodeji průmyslovým odběratelům a/nebo obchodníkům na konkurenčním trhu, na němž při prodeji nebyly ceny a objem regulovány a kupující nebyli nuceni nakupovat u „drahých“ prodejců, jako například společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva, a vybíraly si nejlevnějšího dodavatele, a to nezávisle na jeho výrobních nákladech. Přestože ceny byly obdobné, a i za předpokladu, že prodej elektřiny společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva na regulovaném trhu umožňoval dosáhnout návratnosti vynaložených nákladů, nejsou tedy ceny zaplacené distribučními společnostmi společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva srovnatelné s cenami, jež zaplatila společnost Hidroelectrica na konkurenčním volném trhu, a nemohou v tomto ohledu představovat platnou referenční hodnotu.

(76)

Obdobně odůvodnění nákladů předložené společnostmi Termoelectrica a Electrocentrale Deva a rumunskými orgány vysvětluje pouze to, proč byly ceny, za které mohly společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva prodávat beze ztrát, tak vysoké. Z tohoto odůvodnění nevyplývá, že tyto ceny odpovídaly tržním cenám stanoveným v konkurenčních podmínkách, například takovým, za kterých měla společnost Hidroelectrica uzavřít a provést dotčené smlouvy, pokud tyto smlouvy neměly představovat státní podporu.

(77)

Ke zjištění toho, zda smluvní ceny odpovídaly tržním podmínkám v Rumunsku, je vhodné je porovnat s cenovými podmínkami převládajícími v jiných bilaterálně sjednaných smlouvách uzavřených na volném trhu ve stejné době jako dotčené smlouvy. Komise použila soubor údajů poskytnutých rumunskými orgány, jelikož jej považovala za nejlepší dostupný zdroj důkazů odrážejících tržní podmínky v Rumunsku (viz 42.–45. bod odůvodnění). Jak se uvádí ve 45. bodu odůvodnění, žádná jiná z dlouhodobých smluv, jež byly v roce 2009 uzavřeny nebo v platnosti, se podobnými vlastnostmi jako dotčené smlouvy nevyznačuje. Komise proto na základě smluv o dodávkách elektřiny uzavřených ve stejné době jako dotčené smlouvy provedla ekonometrickou analýzu s cílem odhadnout referenční cenovou hodnotu v celém příslušném období. Podrobný technický popis ekonometrické analýzy a jejích výsledků je uveden v příloze.

(78)

Vzhledem k tomu, že chybí jednoznačná referenční hodnota, na jejímž základě by bylo možné určit„tržní podmínky“, a ověřit tak, zda dotčené smlouvy obsahovaly ceny přesahující tržní úroveň, byla na základě konzervativních předpokladů referenční hodnota tržních cen odhadnuta jakožto zástupný ukazatel, a to tak, že byly vysvětleny významné odchylky od odhadované tržní ceny směrem nahoru. Komise na základě tohoto konzervativního přístupu provedla srovnání cen v dotčených smlouvách oproti referenčním tržním cenám za jednotlivé roky období 2009 až 2011. Roční ceny byly ke srovnání zvoleny z toho důvodu, že se prodejní ceny na základě dotčených smluv každý rok zvyšovaly.

(79)

Z analýzy vyplývá, že s ohledem na referenční ceny a na základě konzervativních předpokladů byly ceny účtované společností Termoelectrica společnosti Hidroelectrica vyšší než ceny tržní. Zohlední-li se náležitě skutečnost, že se porovnávají transakce na velkoobchodní úrovni v případě dotčených smluv se smlouvami na úrovni maloobchodní, přičtením maloobchodní marže ve výši 5 %, kterou si obchodníci na rumunském trhu v průměru účtují, činí rozdíl oproti tržním cenám v případě společnosti Termoelectrica 18,8 RON/MWh v roce 2010 a 19,8 RON/MWh v roce 2011 a v případě společnosti Electrocentrale Deva 17,5 RON/MWh v roce 2010 a 13,9 RON/MWh v roce 2011.

(80)

Ekonometrická analýza je tedy prvním signálem, že z dotčených smluv vyplynula společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva hospodářská výhoda nad úrovní tržních podmínek. Pouhá skutečnost, že ceny na základě dotčených smluv byly stanoveny nad úrovní referenčních cen u obdobných smluv ovšem k prokázání toho, že tyto smlouvy by jiný účastník trhu na místě společnosti Hidroelectrica neuzavřel a neudržoval v platnosti, nestačí. Případné objektivní důvody mohou mít stále za následek to, že vysoké ceny samy o sobě nelze považovat za faktor, z nějž prodejcům elektřiny plyne hospodářská výhoda nad úrovní tržních podmínek. Je proto nezbytné, aby přesvědčivost výsledků ekonometrické analýzy podepřely další důkazy o cenách nad úrovní tržních podmínek.

(81)

V tomto směru je vhodné zjistit, zda se společnost Hidroelectrica chovala způsobem srovnatelným se soukromým hospodářským subjektem v tržním hospodářství (dále jen „test hospodářského subjektu v tržním hospodářství“) (37). Komise posuzovala, zda by se soukromý hospodářský subjekt v obdobné situaci při uzavírání dotčených smluv a jejich udržování v platnosti choval stejně jako společnost Hidroelectrica. V této souvislosti jsou relevantní následující okolnosti popsané v 82.–85. bodu odůvodnění níže, jež se týkají uzavírání a provádění dotčených smluv.

(82)

Za prvé k datu uzavření dotčených smluv měla společnost Hidroelectrica na trhu k dispozici jiné levnější zdroje elektřiny; v letech 2008–2009 ve srovnání s 227 RON/MWh v případě společnosti Termoelectrica a 230 RON/MWh v případě společnosti Electrocentrale Deva například společnost Nuclearelectrica nabízela elektřinu za 153 RON/MWh (38).

(83)

Za druhé mohla společnost Hidroelectrica prodávat elektřinu zakoupenou od společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva třetím stranám pouze se ztrátou. Jak vyplývá ze 46. a 47. bodu odůvodnění, byly maloobchodní prodejní ceny společnosti Hidroelectrica na volném trhu podstatně nižší než její velkoobchodní nákupní ceny, přičemž nejvyšší cena, za kterou společnost Hidroelectrica opětovný prodej elektřiny na trhu přímo sjednávaných smluv v roce 2010 realizovala, činila 190 RON/MWh; její nákupní cena přitom dosahovala 230 RON/MWh v případě společnosti Termoelectrica a 234 RON/MWh v případě společnosti Electrocentrale Deva. Z těchto cen tedy vyplývá, že každou jednotlivou MWh odkoupenou od společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva společnost Hidroelectrica přeprodala se ztrátou.

(84)

V tomto ohledu vyšetřování žádné vysvětlení, proč společnost Hidroelectrica souhlasila s odkoupením veškeré výroby elektrárny Paroșeni společnosti Termoelectrica (viz 24. bod odůvodnění) neposkytlo. Závazek odkupovat všechnu elektřinu, již elektrárna vyrobí, po dobu deseti let silně naznačuje, že společnost Hidroelectrica dotčené smlouvy nepotřebovala k tomu, aby dodržela své vlastní závazky ze smluv o dodávkách. Potvrzuje to navíc i Rumunsko (viz 63. bod odůvodnění). Naopak vedoucí pracovníci společnosti Termoelectrica (viz 20. bod odůvodnění) a společnosti Electrocentrale Deva (viz 21. bod odůvodnění) odpovědnému ministrovi jako důvod, proč by společnost Hidroelectrica měla dotčené smlouvy uzavřít, uvedli potřebu podporovat nákladný a nekonkurenceschopný provoz obou společností a uhelných dolů, jež byly jejich dodavateli.

(85)

Pokud však veřejné podniky při uzavírání obchodních transakcí vezmou s ohledem na sociální nebo hospodářskou politiku v potaz aspekty týkající se podpory společností nebo odvětví v potížích, jež jsou jejich obchodním zájmům cizí, a uzavřou takovéto transakce za podmínek, jež by běžný hospodářský subjekt nepřijal, může přijetí takovýchto podmínek, například v podobě kupních cen společnosti Hidroelectrica v tomto případě, představovat poskytnutí nepatřičné hospodářské výhody protistraně nebo protistranám, čímž je splněna jedna z podmínek pro uplatnění čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(86)

Z výše uvedeného lze tedy vyvodit, že uzavřením dotčených smluv a jejich udržováním v platnosti se společnost Hidroelectrica nechovala jako hospodářský subjekt v tržním hospodářství. Tento test tedy kvalitativně potvrzuje výsledek ekonometrické analýzy, ze které vyplývá, že dotčené smlouvy poskytly společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva hospodářskouvýhodu, kterou by v tržních podmínkách jinak získat nemohly.

(87)

Údaje předložené rumunskými orgány se dlouhodobých smluv, jejichž podmínky z hlediska objemu a trvání by byly zcela totožné jako v případě dotčených smluv, netýkaly. Vzhledem k tomu, že jednoznačná referenční hodnota k určení „tržních podmínek“ k dispozici není, porovnávala Komise smluvní ceny za jednotlivé roky, jež společnost Hidroelectrica platila, s nejvyššími cenami účtovanými v Rumunsku v letech 2009 až 2011 v rámci dlouhodobých maloobchodních smluv, jež Rumunsko poskytlo (viz 42. až 45. bod odůvodnění).

(88)

Toto srovnání vychází z konzervativního předpokladu, že společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva mohly své smlouvy se společností Hidroelectrica nahradit několika smlouvami s jinými kupujícími na trhu, kteří nabízeli nejvyšší ceny, a je i jako takové velice konzervativní: místo průměru, mediánu nebo modu hodnot ve srovnatelných transakcích se v ní za tržní cenu považuje nejvyšší cena zjištěná v několika ne zcela srovnatelných transakcích. Vzhledem k nestejnorodosti těchto transakcí a vlivu potenciálních faktorů nebo anomálií, které mohou cenové úrovně dohodnuté při transakcích s nejvyšší cenou, jež byly použity jako referenční hodnota, zčásti vysvětlit, je tento přístup pro příjemce příznivý, neboť může případně získanou výhodu podhodnotit. Takto zjištěné vážené průměrné ceny za objem elektřiny, který společnosti Hidroelectrica v období 2009 až 2011 společnosti Electrocentrale Deva a Termoelectrica fakticky dodaly (viz 32. bod odůvodnění), vypadají následovně:

(89)

I při srovnání na základě těchto konzervativních předpokladů se průměrné ceny, jež společnost Hidroelectrica společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva platila, ukazují být vyšší než výše uvedené nejvyšší ceny v letech 2010 a 2011, což potvrzuje zjištění z ekonometrické analýzy. Ceny, jež společnosti Hidroelectrica účtovala společnost Termoelectrica, převyšovaly v roce 2010 nejvyšší ceny o 16,6 RON/MWh a v roce 2011 o 14,3 RON/MWh, zatímco ceny jež jí účtovala společnost Electrocentrale Deva převyšovaly v roce 2010 nejvyšší ceny o 9,8 RON/MWh a v roce 2011 o 4,4 RON/MWh.

(90)

Vzhledem k výše uvedenému lze vyvodit závěr, že dotčené smlouvy společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva zvýhodňovaly tím, že jim poskytovaly hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek získat nemohly.

(91)

Komise tedy vyvozuje závěr, že společnost Hidroelectrica nejednala tak, jak by za daných okolností jednal hospodářský subjekt v tržním hospodářství a společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva poskytla nepatřičnou hospodářskou výhodu.

(92)

Má-li být určité opatření považováno za podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, musí být přímo nebo nepřímo poskytnuto ze státních prostředků a musí je být možno státu přičíst.

(93)

Jak je uvedeno v 11. bodu odůvodnění, je společnost Hidroelectrica přímo ovládána rumunským státem. Z této skutečnosti vyplývá, že prostředky ušlé společnosti Hidroelectrica, jsou vlastně prostředky ušlými Rumunsku. Rumunský stát také jmenuje členy představenstva společnosti Hidroelectrica. Tito členové představenstva zároveň na ministerstvu, které státní podíl ve společnosti Hidroelectrica kontrolovalo, vykonávali politické funkce.

(94)

Podle ustálené judikatury nezavdává skutečnost, že stát subjekty zapojené do provádění opatření ovládá, automaticky důvod k tomu, aby se předpokládalo, že jednání těchto subjektů mu lze přičíst. Soudní dvůr Evropské unie pojem přičitatelnosti rozhodnutí týkajících se finančních prostředků veřejných podniků státu vysvětlil v rozsudku ve věci Stardust Marine. Prostředky veřejného podniku je třeba považovat za státní prostředky a opatření týkající se těchto prostředků je třeba považovat za přičitatelné státu, pokud je stát s to uplatněním svého dominantního vlivu na tento podnik využívání jeho prostředků usměrňovat (39).

(95)

Soudní dvůr stanovil tyto nepřímé důkazy, na jejichž základě lze přičitatelnost státu stanovit: začlenění veřejného podniku do struktur veřejné správy; povaha jeho činností; právní postavení podniku; intenzita dohledu vykonávaného orgány veřejné moci při řízení podniku nebo případné další nepřímé důkazy naznačující, že se orgány veřejné moci přijetí určitého opatření účastnily nebo že je to, že se na něm neúčastnily, nepravděpodobné. V této věci je třeba zohlednit také rozsah dotčených smluv, jejich obsah nebo podmínky, jež jsou jejich součástí.

(96)

Je proto nezbytné prozkoumat, zda je třeba mít za to, že se rumunské orgány uzavírání dotčených smluv, jejich udržování v platnosti a úpravy smluvních cen tak či onak účastnily.

(97)

V tomto ohledu se rozhodovacího procesu týkajícího se uzavření dotčených smluv a následné úpravy smluvních cen aktivně účastmilo ministerstvo hospodářství a obchodu. Společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva konkrétně obdržely souhlas ministerstva hospodářství a obchodu s podpisem smluv se společností Hidroelectrica, z čehož de facto vyplývá, že rozhodující vliv na tuto společnost v konečném důsledku vykonával rumunský stát (viz 19.–22. bod odůvodnění). Tuto skutečnost dále potvrzuje to, že si společnost Hidroelectrica souhlas ministerstva hospodářství a obchodu s úpravami cen přímo vyžádala (viz 26.–31. bod odůvodnění).

(98)

Tento přímý důkaz potvrzuje ztrátová povaha nákupů společnosti Hidroelectrica a absence hospodářských důvodů pro závazek odkoupit veškerou výrobu elektrárny Paroșeni (84.–85. bod odůvodnění). Dotčené smlouvy jsou podle všeho motivovány problematickou finanční situací dvou dalších státních výrobců elektřiny a sociálními aspekty týkajícími se těžby uhlí (viz 20.–21. bod odůvodnění). V konečném důsledku byli tři státní výrobci elektřiny a tři státní uhelné doly v rukou státu a stát, který společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva žádaly o prostředky k financování svých stávajících činností, za ně také odpovídal.

(99)

Výše uvedené skutečnosti potvrzují předběžné stanovisko Komise z rozhodnutí o zahájení řízení, že dotčené smlouvy a jejich provádění nevycházejí z racionálních a nezávislých obchodních rozhodnutí společnosti Hidroelectrica, ale jsou výsledkem uplatňování dominantního vlivu rumunského státu.

(100)

Komise tedy vyvozuje závěr, že existují přímé důkazy, že uzavření dotčených smluv a jejich provádění lze přičíst rumunskému státu. S ohledem na skutečnost, že uzavření a provádění dotčených smluv znamená pro společnost Hidroelectrica, což je veřejný podnik, ztrátu prostředků, nadto Komise vyvozuje závěr, že tato opatření byla provedena ze státních prostředků.

(101)

Má-li být určité opatření považováno za státní podporu, musí být specifické nebo selektivní, tedy zvýhodňovat pouze určité podniky nebo určitá odvětví výroby.

(102)

Smlouvy byly uzavřeny se dvěma specifickými dodavateli, společnostmi Termoelectrica a Electrocentrale Deva, a každé jednotlivě poskytly nepatřičnou hospodářskou výhodu. Z podmínek podobných těm, jaké stanoví dotčené smlouvy, netěžil žádný jiný podnik dodávající společnosti Hidroelectrica elektřinu. Hospodářské výhody vyplývající z nadměrně vysokých smluvních cen jsou proto selektivní.

(103)

Jestliže podpora poskytovaná některým z členských států posiluje postavení určitého podniku oproti jeho soutěžitelům při obchodu uvnitř Unie, je třeba mít za to, že jsou tito soutěžitelé takovouto podporou poškozeni. Za narušení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy se zejména považuje situace, kdy stát poskytne finanční výhodu podniku v liberalizovaném odvětví, ve kterém probíhá nebo by mohla probíhat hospodářská soutěž (40).

(104)

Společnosti Termoelectrica a Electrocentrale Deva působí na trhu prodeje elektřiny, který je otevřen hospodářské soutěži (35.–38. bod odůvodnění). Případná hospodářská výhoda poskytnutá těmto podnikům je může zvýhodnit oproti soutěžitelům, kteří uvedené ceny v běžných tržních podmínkách nezískají. V tomto případě bylo účelem podpory zvýhodnit výrobu elektřiny z uhlí, což může narušit hospodářskou soutěž mezi výrobci elektřiny. Rumunský trh je nadto v současnosti (a byl i v rozhodné době) propojen s trhy jiných členských států, kterým dodává elektřinu (viz 17. bod odůvodnění).

(105)

S ohledem na výše uvedené Komise vyvozuje závěr, že dotčené smlouvy by mohly narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(106)

Vzhledem k argumentům popsaným v 72.–105. bodu odůvodnění výše dochází Komise k závěru, že obě dotčené smlouvy představují poskytnutí státní podpory společnostem Termoelectrica a Electrocentrale Deva ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Rumunsko nedodrželo povinnost odkladu stanovenou čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Státní podpora je tudíž protiprávní.

(107)

Jelikož opatření realizované Rumunskem ve prospěch společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, musí být její slučitelnost posouzena z hlediska výjimek stanovených v odstavcích 2 a 3 uvedeného článku.

(108)

V tomto případě plynuly příjemcům z podpory běžné provozní výnosy, které nebyly vyčleněny na nějakou zvláštní investici, jež by mohla zlepšit výrobu nebo distribuci elektřiny. Slučitelnost provozní podpory tohoto druhu s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 2 nebo 3 Smlouvy musí být posuzována restriktivně, na základě přísných podmínek. Nezdá se, že by opakovaná a dlouho trvající provozní podpora poskytovaná po dobu dvou let byla nezbytná či přispívala k nějakému jasnému cíli společného zájmu Unie. Neshledává se ani, že by podpora byla přiměřená. Podle ustálené judikatury Soudního dvora je kromě toho tak jako tak na členském státu, aby uplatnil případné důvody slučitelnosti a prokázal, že podmínky pro takovouto slučitelnost byly splněny (41).

(109)

Rumunské orgány žádné důvody, na jejichž základě by státní podpora mohla být považována za slučitelnou s vnitřním trhem, jehož se dotýká, neuplatnily a Komise žádné možné důvody ke slučitelnosti nezjistila.

(110)

Vzhledem k výše uvedenému má Komise za to, že státní podpora poskytnutá prostřednictvím dotčených smluv, je neslučitelná s vnitřním trhem.

(111)

Podle Smlouvy a ustálené judikatury Soudního dvora je Komise oprávněna rozhodnout, že dotčený členský stát musí podporu zrušit či upravit, jestliže shledá, že je neslučitelná s vnitřním trhem (42). Soudní dvůr rovněž opakovaně rozhodl, že povinnost členského státu zrušit podporu, kterou Komise prohlásila za neslučitelnou s vnitřním trhem, slouží k obnovení dřívějšího stavu (43). Soudní dvůr v tomto ohledu stanovil, že tohoto cíle je dosaženo, jakmile příjemce vrátí protiprávní podporu, čímž ztrácí výhodu, kterou měl na trhu ve vztahu ke svým soutěžitelům, a obnoví se stav, který předcházel poskytnutí podpory (44).

(112)

V souladu s judikaturou se v čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (45) uvádí: „Je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil […]“.

(113)

Vzhledem k tomu, že dotčená státní podpora nebyla v rozporu s článkem 108 Smlouvy Komisi oznámena, a je proto třeba ji považovat za protiprávní, a vzhledem k tomu, že tato podpora je také neslučitelná s vnitřním trhem, je třeba ji navrátit tak, aby se situace, která na trhu existovala před jejím poskytnutím, obnovila. Navrácení by se mělo vztahovat na dobu, od které příslušná výhoda příjemcům vznikla, tedy na dobu od okamžiku, kdy byla podpora dána k dispozici příjemcům, až do ukončení dodávek na konci roku 2011 (46), přičemž částky, jež mají být navráceny, by měly být úročeny až do faktického navrácení.

(114)

Navrácená částka by představovala rozdíl mezi ročním průměrem ceny, za kterou společnost Hidroelectrica elektřinu od společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva, jak je uvedeno ve 32. bodu odůvodnění, zakoupila a nejvyššími cenami účtovanými na trhu, a to s ohledem na celkový objem dodávek těchto společností. Tento rozdíl se uvádí v 89. bodu odůvodnění. Pro zjednodušení činí výsledné částky, jež je třeba navrátit, na základě cenových rozdílů platných k 1. lednu 2010 a 1. lednu 2011 za celé roční období v případě společnosti Electrocentrale Deva 3 656 675 RON a v případě společnosti Termoelectrica 22 619 821 RON. Rumunské orgány mohou případně tyto částky odhadnout na základě skutečných cen účtovaných společnosti Hidroelectrica během daného roku (např. jednou či dvakrát za měsíc).

(115)

K těmto částkám je třeba přičíst úroky, ať už se k jejich výpočtu použije kterákoli z obou výše uvedených metod, a to na základě harmonogramu skutečných měsíčních dodávek elektřiny společnosti Hidroelectrica v období 2009 až 2011 a s přihlédnutím k rozdílům oproti tržním cenám uvedeným v 89. bodu odůvodnění.

(116)

Vzhledem ke skutkovému stavu v této věci je kromě toho vhodné prozkoumat, zda by povinnost navrácení podpory měla být kromě společností Termoelectrica a Electrocentrale Deva rozšířena na další právnickou osobu či osoby, nebo na tuto osobu či osoby převedena z titulu právního nástupnictví po jiném podniku než je společnost Termoelectrica a společnost Electrocentrale Deva nebo z titulu hospodářské kontinuity s takovýmto podnikem,, pokud by tyto společnosti nedokázaly povinnost navrácení podpory splnit. V tomto ohledu judikatura soudů EU stanovila několik kritérií, jež může Komise vzít jako celek nebo jednotlivě v úvahu s cílem určit hospodářskou kontinuitu mezi dvěma různými podniky (47).

(117)

Jak již bylo popsáno v 52. bodě odůvodnění, je Termoelectrica společností v likvidaci. Podle ustálené judikatury není skutečnost, že společnost je v platební neschopnosti a nemůže podporu splatit, důvodem k tomu, aby byla z povinnosti prostředky podpory navrátit vyňata. V těchto případech lze obnovení předchozího stavu a odstranění narušení hospodářské soutěže v zásadě docílit zapsáním pohledávky týkající se splacení podpory na seznam přihlášených pohledávek (48). V případech, kdy státní orgány nemohou dosáhnout navrácení plné částky podpory, lze zapsáním pohledávky povinnosti navrácení podpory splnit pouze v případě, že insolvenční řízení vyústí v definitivní ukončení činností podniku (49). Nachází-li se přitom podnik, kterému byly poskytnuty protiprávní podpory, v úpadku a byla-li založena společnost s cílem pokračovat v části činností tohoto podniku v úpadku, pokračování v této činnosti, aniž byly zcela navráceny dotyčné podpory, může způsobit přetrvávání narušení hospodářské soutěže v důsledku konkurenční výhody, ze které měla tato společnost na trhu prospěch na úkor svých konkurentů. Má-li taková nově založená společnost nadále prospěch z této výhody, může tak být povinna navrátit dotčené podpory (50). Tak by tomu bylo například v případě, že by byla před likvidací příjemce podpory aktiva, která měla z dotčené podpory prospěch, při zachování činnosti převedena na dceřinou společnost vytvořenou za účelem pokračování v činnosti vykonávané příjemcem (hospodářské nástupnictví). Pokud nadto dojde ke spojení podniku, jenž je příjemcem, s jinou společností, a převodu všech jeho práv a povinnosti na subjekt vzniklý spojením, přechází povinnost navrátit podporu rovněž na tento subjekt (právní nástupnictví).

(118)

Nedojde-li v případě, jenž je předmětem tohoto rozhodnutí, k navrácení plné částky podpory, ze které měly činnosti společnosti Termoelectrica prospěch, je nezbytné prozkoumat, zda existuje mezi společností Termoelectrica a jinými společnostmi hospodářská kontinuita a/nebo právní kontinuita.

(119)

Pokud jde o hospodářskou kontinuitu, zřídila – jak je uvedeno ve 48. až 51. bodu odůvodnění – společnost Termoelectrica v září 2011 dceřinou společnost Electrocentrale Paroșeni, na kterou převedla (v rámci téže skupiny vlastněné státem) elektrárnu, která objem elektřiny zakoupený na základě smlouvy se společností Termoelectrica (viz 48.–65. bod odůvodnění) skutečně dodala, přičemž dodržela i všechna práva a povinnosti společnosti Termoelectrica z této smlouvy vyplývající a pokračovala v prodeji elektřiny společnosti Hidroelectrica podle této smlouvy až do října 2011 (kdy došlo k jejímu spojení se společností CEH). Společnost Electrocentrale Paroșeni tedy převzala činnosti, které měly z podpory prospěch, od své mateřské společnosti Termoelectrica a v těchto činnostech pokračovala. Je ji tedy třeba považovat za hospodářského nástupce společnosti Termoelectrica.

(120)

V listopadu 2012 došlo ke spojení společnosti Electrocentrale Paroșeni se společností Electrocentrale Deva do nově vytvořené společnosti CEH. Prostřednictvím tohoto spojení převzala společnost CEH veškerá práva a povinnosti společnosti Electrocentrale Paroșeni, která přestala jako samostatná právnická osoba existovat. Z uvedeného vyplývá, že existuje právní kontinuita mezi společností Electrocentrale Paroșeni, která převzala činnosti mající z podpory prospěch, a společností CEH, do níž byla dne 1. listopadu 2012 spojením začleněna a která převzala veškerá její práva a povinnosti.

(121)

Povinnost navrátit podporu, jež byla poskytnuta společnosti Termoelectrica, by tedy měla být rozšířena i na společnost CEH.

(122)

Jak již bylo popsáno v 51. bodě odůvodnění, společnost Electrocentrale Deva, která z dotčené podpory plně těžila jako samostatná právnická osoba, ačkoliv ji ovládala společnost Termoelectrica, jako samostatná právnická osoba již neexistuje. Existuje ale právní kontinuita mezi společností Electrocentrale Deva jako právnickou osobou, která měla prospěch z dotčené podpory a společností CEH, do níž byla dne 1. listopadu 2012 spojením začleněna a která převzala veškerá její práva a povinnosti.

(123)

Existenci hospodářské kontinuity mezi společností Electrocentrale Deva a CEH nadto prokazuje několik prvků, například: i) v návaznosti na spojení společností Electrocentrale Deva a Electrocentrale Paroșeni převzala nově vytvořená společnost CEH od srpna 2012 činnosti obou společností a také jejich provozní aktiva a zaměstnance; ii) hlavní ekonomickou činností nově vytvořené společnosti CEH (stejně jako společnosti Electrocentrale Deva) byla v roce 2012 výroba elektřiny; iii) obě společnosti plně vlastní stát: jak je uvedeno v 50. bodě odůvodnění, k datu ukončení dodávek elektřiny podle dotčených smluv společnost měla Termoelectrica, podnik ve stoprocentním vlastnictví státu, 100 % podíl ve společnostech Electrocentrale Deva a Electrocentrale Paroșeni; iv) v nově vytvořené společnosti CEH má stát také 100 % podíl.

(124)

Na základě výše uvedených skutečností Komise konstatuje, že mezi společnostmi Electrocentrale Deva a Termoelectrica existuje právní a hospodářská kontinuita, a to prostřednictvím společnosti Electrocentrale Paroșeni na jedné straně a společnosti CEH na straně druhé. Výměna dluhu za vlastní kapitál na základě nezávislého ocenění převedených akcií, která spojení společností Electrocentrale Deva a Electrocentrale Paroșeni do společnosti CEH předcházela (viz 50. bod odůvodnění) v tomto ohledu kontinuitu mezi těmito třemi podniky nenarušuje. Převod akcií nemá vliv na totožnost příjemce (příjemců) podpory ani na prospěch, který si z této podpory podržel (podrželi) a převedl (převedli), a to bez ohledu na totožnost akcionáře, kterým nadto v tomto případě do roku 2011 a po začlenění do společnosti CEH v konečném důsledku byl rumunský stát. Z uvedeného vyplývá, že povinnosti společností Electrocentrale Deva a Termoelectrica navrátit státní podporu by měly být rozšířeny i na společnost CEH.

(125)

Výše podpory (bez úroků), jež má být navrácena, by v zásadě měla v případě společnosti Electrocentrale Deva činit 3 656 675 RON a v případě společnosti Termoelectrica 22 619 821 RON. Vzhledem k právní a hospodářské kontinuitě, jež byla mezi společnostmi Electrocentrale Deva, Termoelectrica a CEH zjištěna, by se povinnost dosáhnout navrácení podpory od obou příjemců měla rozšířit i na společnost CEH.

(126)

Smlouvy uzavřené společností Hidroelectrica se společnostmi Termoelectrica a Electrocentrale Deva obsahovaly v letech 2010 a 2011 preferenční sazby za elektřinu ve prospěch dvou posledně jmenovaných podniků. Představovaly státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Rumunsko tuto podporu poskytlo protiprávně, v rozporu se čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Tato podpora je neslučitelná s vnitřním trhem.

—

celkovou částku (tvořenou jistinou a úroky splatnými při navracení), jejíhož navrácení se má od každého z příjemců dosáhnout,

—

podrobný popis opatření k zajištění souladu s tímto rozhodnutím, jež již byla přijata a jež jsou plánována, a to včetně dokladu potvrzujícího, že inkasní příkaz byl v procesu likvidace společnosti Termoelectrica zapsán ve vhodném pořadí,

—

pokud společnost Termoelectrica nebude moci inkasní příkaz splnit, příkaz ke zrušení společnosti Termoelectrica a doklad potvrzující, že společnost Termoelectrica definitivně opustí trh,

—

doklady prokazující, že příjemcům bylo nařízeno, aby podporu vrátili.