EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 23.11.2016

COM(2016) 850 final

2016/0360(COD)

Návrh

MAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o pákový poměr, ukazatel čistého stabilního financování, požadavky na kapitál a způsobilé závazky, úvěrové riziko protistrany, tržní riziko, expozice vůči ústředním protistranám, expozice vůči subjektům kolektivního investování, velké expozice, požadavky na podávání zpráv a zveřejňování informací, a kterým se mění nařízení (EU) č. 648/2012

(Text s významem pro EHP)

{SWD(2016) 377 final}
{SWD(2016) 378 final}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

•Navrhovaná změna nařízení (EU) č. 575/2013 (nařízení o kapitálových požadavcích neboli CRR) je součástí legislativního balíčku, který rovněž zahrnuje změny směrnice 2013/36/EU (směrnice o kapitálových požadavcích neboli CRD), směrnice 2014/59/EU (směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank neboli BRRD) a nařízení (EU) č. 806/2014 (nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí neboli SRMR).Navrhovaná změna nařízení (EU) č. 575/2013 (nařízení o kapitálových požadavcích neboli CRR) je součástí legislativního balíčku, který rovněž zahrnuje změny směrnice 2013/36/EU (směrnice o kapitálových požadavcích neboli CRD), směrnice 2014/59/EU (směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank neboli BRRD) a nařízení (EU) č. 806/2014 (nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí neboli SRMR).Odůvodnění a cíle návrhu

V minulých letech uskutečnila Evropská unie zásadní reformu regulačního rámce finančních služeb, aby zvýšila odolnost institucí (tj. úvěrových institucí nebo investičních podniků) působících ve finančním sektoru EU, do značné míry na základě globálních standardů dohodnutých s mezinárodními partnery EU. Balíček reforem zahrnoval zejména nařízení (EU) č. 575/2013 1 (nařízení o kapitálových požadavcích neboli CRR) a směrnici 2013/36/EU 2 o obezřetnostních požadavcích a dohledu nad úvěrovými institucemi (směrnice o kapitálových požadavcích neboli CRD), směrnici 2014/59/EU 3 o ozdravných postupech a řešení krize úvěrových institucí (směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank neboli BRRD) a nařízení (EU) č. 806/2014 4 o jednotném mechanismu pro řešení krizí (SRM).

Tato opatření byla přijata v reakci na finanční krizi, která se rozvinula v letech 2007–2008, a odrážejí mezinárodně dohodnuté standardy. Reformy sice zvýšily stabilitu finančního systému a jeho odolnost vůči různým druhům možných budoucích otřesů a krizí, všechny známé problémy však dosud plně neřeší. Současné návrhy proto mají za cíl dokončit reformu vyřešením zbývajících slabých míst a realizací některých dosud nerealizovaných prvků reformy, které jsou podstatné pro zajištění odolnosti institucí, ale v konečné podobě je globální tvůrci standardů (tj. Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS) a Rada pro finanční stabilitu (FSB)) zformulovali teprve nedávno:

závazný pákový poměr, který zabrání institucím v nadměrném zvyšování páky, například za účelem kompenzování nízké ziskovosti,

závazný ukazatel čistého stabilního financování (NSFR), který bude vycházet ze zdokonalených profilů financování úvěrových institucí a stanoví harmonizovaný standard určující, kolik stabilních, dlouhodobých zdrojů financování instituce potřebuje, aby překonala období nepříznivých tržních a finančních podmínek,

větší citlivost kapitálových požadavků na riziko u institucí, které ve významné míře obchodují s cennými papíry a deriváty, což zamezí přílišnému nesouladu těchto požadavků, který nevyplývá z rizikových profilů institucí,

a v neposlední řadě nové standardy celkové kapacity absorbovat ztráty (TLAC) pro globální systémově významné instituce (G-SVI), které budou od těchto institucí požadovat větší schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, vyřeší propojení na globálních finančních trzích a dále posílí schopnost EU řešit selhání G-SVI za současné minimalizace rizik pro daňové poplatníky.

Komise ve svém sdělení ze dne 24. listopadu 2015 5 uznala potřebu dalšího snižování rizik a zavázala se předložit legislativní návrh, který by vycházel z výše uvedených mezinárodních dohod. Tato opatření ke snižování rizik nejenže dále posílí odolnost evropského bankovního systému a důvěru trhu v něj, ale také poskytnou základnu pro další pokrok při realizaci bankovní unie. Potřebu dalších konkrétních legislativních kroků ke snížení rizika ve finančním sektoru uznala i Rada ECOFIN ve svých závěrech ze 17. června 2016 6 . Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2016 o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2015 také poukazuje na některé oblasti stávajícího regulačního rámce, kterými by bylo vhodné se ještě zabývat.

Současně musela Komise vzít v úvahu stávající regulační rámec a nový vývoj v regulační oblasti na mezinárodní úrovni a reagovat na výzvy stojící před ekonomikou EU, zejména na nutnost podpory růstu a pracovních míst v době s nejistou ekonomickou perspektivou. Za účelem posílení ekonomiky Unie byly zahájeny různé významné politické iniciativy, jako je investiční plán pro Evropu (EFSI) a unie kapitálových trhů. Schopnost institucí financovat ekonomiku je třeba posílit, aniž by byla oslabena stabilita regulačního rámce. Aby byla zajištěna bezproblémová součinnost nedávných reforem finančního sektoru mezi sebou navzájem a s novými politickými iniciativami i nedávnými širšími reformami ve finančním sektoru, provedla Komise na základě výzvy ke sdělení skutečností důkladné celostní posouzení stávajícího rámce finančních služeb (včetně CRR, CRD, BRRD a SRMR). Nadcházející přezkum globálních standardů byl rovněž posouzen z hlediska širších hospodářských dopadů.

Změny předpisů založené na mezinárodním vývoji představují věrné provedení mezinárodních standardů do právních předpisů Unie, s výjimkou cílených úprav, které mají odrážet specifika EU a širší politické úvahy. Například převládající závislost malých a středních podniků EU nebo infrastrukturních projektů na bankovním financování vyžaduje konkrétní regulační úpravy, které zajistí, aby instituce byly nadále schopné je financovat, neboť tvoří páteř jednotného trhu. Je nutné zajistit bezproblémovou součinnost se stávajícími požadavky, jako jsou požadavky na centrální clearing a zajištění derivátových expozic, či postupný přechod k některým novým požadavkům. Tyto úpravy, omezené co do oblasti působnosti nebo času, proto nenarušují celkovou přiměřenost návrhů, které jsou v souladu se základní mírou ambice mezinárodních standardů.

Na základě výzvy ke sdělení skutečností navíc tyto návrhy mají za cíl zlepšení stávajících pravidel. Analýza provedená Komisí ukázala, že současný rámec lze uplatnit proporcionálněji, zejména zohledněním situace menších a méně složitých institucí, u kterých se zdá, že některé nové požadavky na zveřejňování informací a podávání zpráv a požadavky související se složitým obchodním portfoliem nejsou odůvodněny potřebou obezřetnosti. Dále Komise zvážila riziko spojené s úvěry malým a středním podnikům a na financování infrastrukturních projektů a shledala, že u některých těchto úvěrů by bylo oprávněné klást nižší požadavky na kapitál, než jak tomu je doposud. V souladu s tím předkládané návrhy tyto požadavky upraví a zlepší proporcionálnost obezřetnostního rámce pro instituce. Tím se posílí schopnost institucí financovat ekonomiku, aniž by byla oslabena stabilita regulačního rámce.

Dále Komise v úzké spolupráci s expertní skupinou pro bankovnictví, platební styk a pojištění posoudila uplatnění stávajících možností volby a práva rozhodnout dle vlastního uvážení stanovených v CRD a CRR. Na základě této analýzy je záměrem tohoto návrhu vyloučit některé možnosti volby a práva rozhodnout dle vlastního uvážení v souvislosti s ustanoveními o pákovém poměru, velkých expozicích a kapitálu. Navrhuje se ukončit možnost vytvářet nové, státem zaručené odložené daňové pohledávky nepodmíněné budoucí ziskovostí, které by byly vyňaty z odečtů od výše regulatorního kapitálu.

•Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

Některé prvky návrhů na úpravy CRD a CRR jsou výsledkem revizí původních předpisů, zatímco nutnost jiných úprav finančního regulačního rámce vyplynula z následného vývoje, jako je například přijetí BRRD, zavedení jednotného mechanismu dohledu a práce prováděná Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) a na mezinárodní úrovni.

Návrh zavádí změny existujících právních předpisů, které mají zajistit plný soulad se stávající politickými ustanoveními v oblasti obezřetnostních požadavků na instituce, dohledu nad nimi a rámce ozdravných postupů a řešení krizí.

•Soulad s ostatními politikami Unie

Čtyři roky poté, co se hlavy evropských států a předsedové vlád dohodli na vytvoření bankovní unie, jsou již dva pilíře této bankovní unie – jednotný dohled a řešení krizí – vytvořeny a spočívají na pevných základech jednotného souboru pravidel pro všechny instituce EU. I když bylo již dosaženo značného pokroku, jsou k dokončení bankovní unie zapotřebí ještě další kroky, včetně vytvoření jednotného systému pojištění vkladů.

Přezkum CRR a CRD je jedním z opatření ke snížení rizika, která jsou nutná pro další posílení odolnosti bankovního sektoru a jsou paralelou k zavádění evropského systému pojištění vkladů (EDIS). Cílem přezkumu je zároveň zajištění trvalého souboru jednotných pravidel pro všechny instituce EU, ať již jsou členy bankovní unie, či nikoliv. Obecné cíle této iniciativy popsané výše jsou plně v souladu se základními cíli EU podporovat finanční stabilitu, snižovat pravděpodobnost a rozsah financování daňovými poplatníky v případě řešení krize instituce a přispívat k harmonickému a udržitelnému financování hospodářské činnosti, jež vede k vysoké úrovni konkurenceschopnosti a ochrany spotřebitele.

Tyto obecné cíle jsou rovněž v souladu s cíli dalších významných evropských iniciativ, jak bylo popsáno výše.

2.PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA

•Právní základ

Navrhované změny vycházejí z týchž právních základů jako legislativní akty, které jsou předmětem změn, tj. článku 114 Smlouvy o fungování EU v případě návrhu nařízení měnícího CRR a čl. 53 odst. 1 Smlouvy o fungování EU v případě návrhu směrnice měnící CRD IV.

•Subsidiarita (v případě nevýlučné pravomoci)

Navrhovaná opatření sledují cíle, které jsou již obsaženy v existujících právních předpisech EU, a lze jich proto lépe dosáhnout na úrovni EU než na základě jednotlivých vnitrostátních iniciativ. Vnitrostátní opatření zaměřená například na snížení páky institucí, posílení stability jejich financování a stanovení požadavků na kapitál obchodního portfolia by nebyla při zajišťování finanční stability tak účinná jako pravidla na úrovni EU, vzhledem ke svobodnému usazování institucí a poskytování služeb v jiných členských státech a k výsledné míře přeshraničního poskytování služeb, kapitálových toků a integrace trhů. Opatření na vnitrostátní úrovni by naopak mohla ohrozit hospodářskou soutěž a ovlivnit kapitálové toky. Navíc by přijímání vnitrostátních opatření bylo z právního hlediska obtížné, neboť CRR již upravuje bankovní záležitosti včetně požadavků souvisejících s pákovým efektem (podávání zpráv), likviditou (konkrétně ukazatel krytí likvidity neboli LCR) a obchodním portfoliem.

Proto je za nejlepší možnost považována změna CRR a CRD. Tím bude zajištěna vhodná rovnováha mezi harmonizujícími pravidly a zachováním flexibility jednotlivých států tam, kde je nezbytná, aniž by byl narušen soubor jednotných pravidel. Změny budou dále podporovat jednotné uplatňování obezřetnostních požadavků a sbližování postupů dohledu a zajišťovat rovné podmínky pro bankovní služby na celém jednotném trhu EU. Těchto cílů nemůže být uspokojivě dosaženo pouze na úrovni členských států. To je zvláště důležité v bankovním sektoru, kde na jednotném trhu EU působí mnoho úvěrových institucí. Pro účinný dohled nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě je zásadní plná spolupráce a důvěra v rámci jednotného mechanismu dohledu a v rámci kolegií orgánů dohledu a příslušných orgánů mimo jednotný mechanismus. Vnitrostátní pravidla by těchto cílů nedosáhla.

•Proporcionalita

Proporcionalita je nedílnou součástí posouzení dopadů připojeného k návrhu. Nejenže byly všechny navrhované možnosti v různých oblastech regulace jednotlivě posouzeny ve vztahu k cílové proporcionalitě, ale jako samostatný problém byl také prezentován nedostatek proporcionality stávajících pravidel a byly analyzovány konkrétní možnosti s cílem snížit náklady menších institucí na správu a dodržování předpisů (viz oddíly 2.9 a 4.9 posouzení dopadů).

•Volba nástroje

Navrhuje se, aby opatření byla zavedena změnou CRR a CRD, a to prostřednictvím nařízení a směrnice. Navrhovaná opatření totiž odkazují na již existující ustanovení zakotvená v těchto právních nástrojích (likvidita, páka, odměňování, proporcionalita) nebo je dále rozvíjejí.

Pokud jde o nový standard o TLAC schválený radou FSB, navrhuje se celý standard včlenit do CRR, protože jen nařízení je schopno zajistit potřebné jednotné uplatňování, podobně jako u stávajících kapitálových požadavků založených na riziku. Formulace požadavků obezřetnosti v podobě změny CRR by zajistila, že tyto požadavky bude možné skutečně přímo uplatnit na G-SVI. To by zabránilo členským státům zavádět odchylné vnitrostátní požadavky v oblasti, kde je žádoucí plná harmonizace, aby nevznikly nerovné podmínky. Bude však nutné doladit stávající právní ustanovení v rámci BRRD, aby byl zajištěn úplný soulad mezi požadavky na TLAC a minimálními požadavky na kapitál a způsobilé závazky (MREL).

Některé navrhované změny CRD, které se týkají proporcionality, by ponechaly členským státům určitý stupeň flexibility tak, aby si v období provádění změn do vnitrostátního práva mohly zachovat odlišná vlastní pravidla. Členské státy by tedy měly možnost pro určité záležitosti zavést přísnější pravidla.

3.VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

•Konzultace se zúčastněnými stranami

Komise provedla různé iniciativy, aby posoudila, zda stávající obezřetnostní rámec a nadcházející přezkumy globálních standardů představují nejvhodnější nástroje pro zajištění cílů obezřetnosti pro instituce EU a také zda budou i nadále poskytovat ekonomice EU potřebné financování.

V červenci 2015 zahájila Komise veřejnou konzultaci o možném dopadu CRR a CRD na bankovní financování ekonomiky EU se zvláštním důrazem na financování malých a středních podniků a infrastruktury a v září 2015 zveřejnila výzvu ke sdělení skutečností 7 týkající se finančních právních předpisů EU jako celku. Cílem obou iniciativ bylo získat empirické důkazy a konkrétní zpětnou vazbu v oblasti i) pravidel ovlivňujících schopnost vlastního financování ekonomiky a jejího růstu, ii) zbytečné regulační zátěže, iii) vzájemného působení, nejednotností a mezer v pravidlech a iv) pravidel způsobujících nechtěné následky. Kromě toho shromáždila Komise názory zúčastněných stran v rámci zvláštních analýz ustanovení upravujících odměňování 8 a proporcionality pravidel obsažených v CRR a CRD. Byla rovněž zahájena veřejná konzultace v souvislosti se studií zadanou Komisí, jejímž cílem bylo posouzení dopadu CRR na bankovní financování ekonomiky 9 .

Všechny výše zmíněné iniciativy poskytly jasné důkazy o potřebě aktualizovat a doplnit stávající pravidla za účelem i) dalšího snížení rizik v bankovním sektoru a tím snížení závislosti na státní pomoci a penězích daňových poplatníků v případě krize a ii) zlepšení schopnosti institucí směrovat do ekonomiky dostatečné finanční prostředky.

Shrnutí konzultací, přezkumů a zpráv je obsaženo v přílohách 1 a 2 posouzení dopadů.

•Posouzení dopadů

Posouzení dopadů 10 bylo projednáno s Výborem pro kontrolu regulace a dne 7. září 2016 bylo zamítnuto. Po tomto zamítnutí bylo posouzení dopadů rozšířeno o i) lepší vysvětlení politických souvislostí návrhu (tj. jeho vztahu k vývoji mezinárodní politiky a politiky EU), ii) podrobnější popis názorů zúčastněných stran a iii) další důkazy o dopadech (z hlediska přínosů i nákladů) různých politických možností, které posouzení dopadů zkoumá. Výbor pro kontrolu regulace pak ke znovu předloženému posouzení dopadů dne 27. září 2016 vydal kladné stanovisko 11 . Toto posouzení dopadů je připojeno k návrhu. Návrh je s posouzením dopadů nadále v souladu.

Jak ukazuje simulační analýza a makroekonomické modelování v rámci posouzení dopadů, zavádění nových požadavků si vyžádá jisté omezené náklady, zejména v případě nových standardů vyplývajících z rámce Basel, jako jsou zejména pákový poměr a obchodní portfolio. Odhadovaný dlouhodobý dopad na hrubý domácí produkt (HDP) se pohybuje v rozmezí od –0,03 % do –0,06 % a zvýšení nákladů bank na financování se v nejkrajnějším případě odhaduje pod úrovní 3 bazických bodů. Na straně přínosů simulace ukázala, že veřejné zdroje potřebné na podporu bankovního systému v případě finanční krize podobné krizi v letech 2007–2008 by se snížily o 32 % – tedy snížení z 51 miliard EUR na 34 miliard EUR.

•Účelnost a zjednodušování právních předpisů

Zachování zjednodušených přístupů k výpočtu požadavků na kapitál by mělo zajistit trvalou proporcionalitu pravidel pro menší instituce. Navíc další opatření na zvýšení proporcionality některých požadavků (týkajících se podávání zpráv, zveřejňování informací a odměňování) by měla u těchto institucí snížit zátěž související se správou a dodržováním předpisů.

Pokud jde o malé a střední podniky, předpokládá se, že navrhované nové nastavení požadavků na kapitál pro expozice bank vůči malým a středním podnikům bude mít pozitivní dopad na bankovní financování těchto podniků. To by se týkalo především malých a středních podniků, jejichž úvěry přesahují 1,5 milionu EUR, protože pro takovouto expozici podle stávajících pravidel neplatí výhody plynoucí z podpůrného koeficientu pro malé a střední podniky.

Další prvky návrhu, zejména ty, jejichž cílem je zvýšit odolnost institucí vůči budoucím krizím, by měly posílit udržitelnost poskytování úvěrů malým a středním podnikům.

Dále se očekává, že opatření ke snížení nákladů institucí na dodržování předpisů, zejména u menších a méně složitých institucí, omezí výpůjční náklady malých a středních podniků.

Z pohledu třetích zemí tento návrh zvýší stabilitu finančních trhů EU, čímž se sníží pravděpodobnost a náklady případného přelévání poruch na celosvětové finanční trhy. Navíc povedou navrhované změny k další harmonizaci regulačního rámce v celé Unii, čímž se významně sníží administrativní náklady institucí ze třetích zemí působících v EU.

Vzhledem k probíhajícímu přezkumu investičních podniků podle CRR a s ohledem na počáteční zprávu orgánu EBA 12 se považuje za rozumné, aby se nově zaváděné požadavky týkaly pouze systémově významných investičních podniků, zatímco ostatní investiční podniky by se až do dokončení probíhajícího přezkumu řídily stávajícími zvyklostmi.

Tento návrh je v souladu s prioritou Komise, jíž je jednotný digitální trh.

•Základní práva

Evropská unie se zavázala k vysoké úrovni ochrany základních práv a je signatářem velkého počtu úmluv o lidských právech. V tomto kontextu se nepředpokládá přímý dopad návrhu na tato práva podle hlavních úmluv OSN o lidských právech, Listiny základních práv Evropské unie, která je nedílnou součástí smluv EU, a Evropské úmluvy o lidských právech.

4. DOPAD NA ROZPOČET

Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet Unie.

5. OSTATNÍ PRVKY

•Plány provádění a monitorování, hodnocení a podávání zpráv

Předpokládá se, že navrhované změny začnou vstupovat v platnost nejdříve v roce 2019. Tyto změny jsou úzce propojeny s ostatními ustanoveními CRR a CRD, která jsou již platná a jsou monitorována od roku 2014.

Výbor BCBS a orgán EBA budou nadále shromažďovat potřebné údaje pro sledování pákového poměru a nových opatření týkajících se likvidity, aby bylo možno v budoucnu vyhodnotit dopad nových politických nástrojů. Pravidelný proces dohledu a hodnocení (SREP) a zátěžové testy také pomohou sledovat dopad nově navrhovaných opatření na dotčené instituce a posoudit přiměřenost poskytované flexibility a proporcionality ve vztahu ke zvláštnostem menších institucí. Kromě toho se budou útvary Komise nadále účastnit jednání pracovních skupin výboru BCBS a společné pracovní skupiny zřízené Evropskou centrální bankou (ECB) a orgánem EBA, které sledují dynamiku kapitálu institucí a jejich likvidity v globálním měřítku a v rámci EU.

Soubor ukazatelů pro sledování vývoje výsledků zavádění preferovaných možností zahrnuje tyto ukazatele:

Pro ukazatel čistého stabilního financování (NSFR):

Pro pákový poměr:

Pro malé a střední podniky

Pro TLAC:

Pro obchodní portfolio:

Pro odměňování:

Pro proporcionalitu:

Hodnocení dopadů tohoto návrhu bude provedeno pět let po datu použitelnosti navrhovaných opatření na základě metodiky, která bude dohodnuta s orgánem EBA krátce po přijetí návrhu. Orgán EBA bude pověřen definováním a shromažďováním údajů potřebných pro monitorování výše uvedených ukazatelů i dalších ukazatelů potřebných pro vyhodnocení změněných předpisů CRR a CRD. V závislosti na okolnostech panujících před zahájením hodnocení a na výstupech monitorovacích ukazatelů by metodika mohla být vytvořena pro jednotlivé možnosti, nebo pro soubor propojených možností.

Dodržování a prosazování předpisů bude zajišťováno průběžně podle potřeby tak, že Komise zahájí řízení o nesplnění povinnosti z důvodu neprovedení nebo nesprávného provedení ve vnitrostátním právu či nesprávného uplatnění legislativních opatření. Zprávy o porušování práva EU lze podávat prostřednictvím Evropského systému finančního dozoru (ESFS), včetně vnitrostátních příslušných orgánů a orgánu EBA, a také prostřednictvím ECB. Orgán EBA bude také nadále zveřejňovat své pravidelné zprávy o monitorování opatření vyplývajících z rámce Basel III v bankovním systému EU. Jedná se o monitorování dopadu požadavků vyplývajících z rámce Basel III (zavedených prostřednictvím CRR a CRD) na instituce EU, především pokud jde o kapitálové poměry těchto institucí (založené a nezaložené na riziku) a jejich ukazatele likvidity (LCR, NSFR). Provádí se paralelně s monitorováním prováděným výborem BCBS.

•Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu

Upuštění od požadavků na kapitál a likviditu (CRR)

Požadavek, aby dceřiné podniky individuálně dodržovaly požadavky na kapitál a likviditu, může bránit institucím v účinném řízení těchto zdrojů na úrovni skupiny. To platí zvláště ve stávající situaci, kdy technický rozvoj stále více usnadňuje centralizaci řízení kapitálu a likvidity ve skupině.

Podle stávajících právních předpisů dostaly příslušné orgány možnost upustit od uplatňování požadavků na individuální úrovni jednotlivých dceřiných nebo mateřských podniků v rámci jednoho členského státu nebo části podskupiny pro účely likvidity v rámci několika členských států, pokud je zajištěno přiměřené rozdělení kapitálu a likvidity mezi mateřský podnik a jeho dceřiné podniky. Zřízením jednotného mechanismu dohledu byl skupinový dohled značně posílen, zejména tam, kde společnosti skupiny sídlí v členských státech, které se mechanismu účastní, protože v rámci jednotného mechanismu dohledu existuje lepší přehled a přímá pravomoc nad společnostmi skupiny sídlícími v různých členských státech. Avšak do dokončení bankovní unie budou přetrvávat obavy členských států, kde tyto dceřiné podniky sídlí, že nedostatečná likvidita nebo kapitál na úrovni dceřiných podniků v případě problémů mohou mít fiskální důsledky na příslušný („hostitelský“) členský stát. Tyto obavy předkládaný návrh řeší zajištěním následující ochrany: podmínky již uvedené v CRR se doplňují jasně formulovanou povinností mateřského podniku podporovat své dceřiné podniky. Tento závazek mateřského podniku musí být zaručen pro celou výši požadavku, od něhož je upuštěno, a záruka musí být zajištěna ve výši alespoň poloviny zaručené částky. Komise bude provádění příslušných ustanovení pečlivě monitorovat.

Má se za to, že by v této fázi přípravy bankovní unie mělo být příslušnému orgánu vykonávajícímu dohled nad mateřským podnikem a jeho dceřinými podniky usazenými v různých členských zemích v rámci bankovní unie umožněno upustit od uplatňování požadavku na kapitál a likviditu pro dceřiné podniky sídlící v jiných členských zemích než jejich mateřský podnik, avšak pouze pokud bude závazek mateřského podniku podporovat tyto dceřiné podniky zaručen pro celou výši požadavku, od něhož je upuštěno, a pokud bude záruka zajištěna ve výši alespoň poloviny zaručené částky. Články 7 a 8 nařízení CRR jsou odpovídajícím způsobem změněny. Totéž upuštění od požadavků je volitelně k dispozici příslušným orgánům členských států mimo bankovní unii, pokud s tím budou výslovně souhlasit.

Provedení standardu rady FSB pro celkovou kapacitu absorbovat ztráty (CRR, BRRD, SRM)

Rada pro finanční stabilitu FSB zveřejnila dne 9. listopadu 2015 soubor podmínek pro celkovou kapacitu absorbovat ztráty (standard TLAC), který byl přijat o týden později na summitu G20 v Turecku 13 . Standard TLAC vyžaduje, aby globální systémově významné banky (G-SVB), označované v právních předpisech Unie jako globální systémově významné instituce (G-SVI), měly dostatečný objem závazků s vysokou schopností absorbovat ztráty (způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů) pro zajištění rychlé a hladké absorpce ztrát a rekapitalizace. Vzájemné působení mezi standardem TLAC a stávajícími právními předpisy Unie se stejným regulačním cílem je podrobněji popsáno v důvodové zprávě, která je připojena k návrhům změny BRRD a SRMR.

Soulad se směrnicí BRRD

Standard TLAC se v EU provádí prostřednictvím změn CRR na základě existujícího rámce BRRD. Pro integraci obou rámců, které mají stejný politický cíl, je třeba zavést nové definice, například subjekt řešící krizi, skupina řešící krizi (článek 4 CRR), a musí být zaručena spolupráce mezi příslušnými orgány a orgány příslušnými k řešení krize (článek 2 CRR).

Na základě přezkumu vyžadovaného článkem 518 CRR a v souladu s požadavky článku 59 BRRD se mění kritéria pro nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 (článek 52 CRR) a nástroje zahrnované do kapitálu tier 2 (článek 63 CRR) tak, aby vyžadovala v okamžiku neživotaschopnosti odpis nebo konverzi těchto nástrojů na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1. Tím se nezmění status kapitálových nástrojů vydávaných institucemi EU, přičemž bude současně zajištěno, že za nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo nástroje zahrnované do kapitálu tier 2 mohou mateřské podniky z EU pro účely výpočtu požadavků na konsolidovaný kapitál považovat pouze ty nástroje vydané dceřinými podniky těchto institucí z EU ve třetích zemích, které splňují tento dodatečný požadavek.

Požadavek na kapitál a způsobilé závazky

Standard TLAC se v EU provádí zavedením požadavku na kapitál a způsobilé závazky tvořeného poměrem založeným a nezaloženým na riziku (nový článek 92a CRR). Tento požadavek se vztahuje pouze na G-SVI, kterými mohou být skupiny institucí nebo samostatné instituce (čl. 131 odst. 1 CRD). Článek 6 CRR se mění tak, aby vyžadoval od samostatných institucí G-SVI, které jsou subjekty řešícími krizi, aby dodržovaly požadavek na kapitál a způsobilé závazky samostatně, zatímco článek 11 se mění tak, aby požadoval od subjektů řešících krizi, které jsou součástí skupin označených jako G-SVI, aby požadavek na kapitál a způsobilé závazky dodržovaly na konsolidované bázi.

Standard TLAC také obsahuje požadavek na vnitřní TLAC (tj. požadavek na předběžnou schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace na úrovni dceřiných podniků ve skupině řešící krizi), který bude do právních předpisů EU proveden zavedením požadavku na kapitál a způsobilé závazky (nový článek 92b CRR) vztahující se na instituce G-SVI mimo EU (BRRD již obsahuje podobné pravidlo pro G-SVI). Tento požadavek představuje 90 % požadavku platícího pro G-SVI podle nového článku 92a. Požadavek na kapitál a způsobilé závazky pro instituce G-SVI mimo EU se vztahuje na významné dceřiné podniky institucí G-SVI mimo EU samostatně, pokud nejsou subjekty řešícími krizi ani nemají mateřské podniky v EU, a na konsolidované bázi, pokud mají mateřské podniky v EU, ale nejsou subjekty řešícími krizi.

Způsobilé závazky

Za kapitoly týkající se kapitálu se do CRR zařazuje nová kapitola 5a (nové články 72a až 72l) o způsobilých závazcích. Nový článek 72a obsahuje seznam vyloučených závazků, které se nemohou počítat do splnění požadavku na kapitál a způsobilé závazky. Článek 72b obsahuje kritéria způsobilosti pro nástroje způsobilých závazků, přičemž odstavec 2 zahrnuje kritéria způsobilosti pro podřízené závazky a odstavce 3 a 4 kritéria způsobilosti pro závazky rovnocenné s vyloučenými závazky. Článek 72c stanoví, že nástroje mohou být započítány mezi způsobilé závazky pouze v případě zbytkové splatnosti minimálně jeden rok. Kritéria způsobilosti vylučují závazky vydané prostřednictvím jednotek pro speciální účel v souladu se souborem podmínek TLAC.

Oddíl 2 nové kapitoly 5a (články 72e až 72j) uvádí pravidla odpočtu, která se vztahují na čistou výši závazků, které se mohou započítávat do požadavku na kapitál a způsobilé závazky. Instituce jsou povinny odečíst držené položky nástrojů vlastních způsobilých závazků (článek 72f) a držené položky způsobilých závazků jiných G-SVI (články 72h a 72i). Ustanovení čl. 72e odst. 3 určuje poměrný odpočet pro držené položky závazků rovnocenných s vyloučenými závazky, které lze jako způsobilé závazky započítávat pouze do omezené výše. Odpočty se provádějí ze způsobilých závazků a z kapitálu – na základě odpovídajícího odpočtového přístupu (čl. 66 písm. e) CRR). Článek 72j obsahuje výjimky z odpočtů pro položky v obchodním portfoliu. Oddíl 3 nové kapitoly 5a definuje pojmy způsobilých závazků (článek 72k) a kapitálu a způsobilých závazků (článek 72l).

Komise požádá orgán EBA o poradenství ohledně alternativních možností zacházení s drženými položkami nástrojů TLAC vydaných G-SVI a dopadu těchto možností. Jednou z možností, o níž si Komise vyžádá poradenství, bude provedení přístupu nedávno zveřejněného výborem BCBS k zacházení s drženými položkami TLAC. Na základě tohoto poradenství Komise zváží, zda jsou potřebné změny řešení uvedených v tomto návrhu.

Úpravy obecných požadavků na kapitál a způsobilé závazky

Část II hlava I kapitola 6 CRR (články 73 až 80) se upravuje tak, aby odrážela zavedení kategorie způsobilých závazků. Články 77 a 78 se rozšiřují tak, aby pokrývaly předchozí svolení orgánů dohledu k předčasnému odkoupení kapitálových nástrojů a způsobilých závazků. Článek 78 zavádí možnost udělit institucím obecné předchozí svolení k realizaci předčasného odkupu na základě kritérií, která zajistí soulad s podmínkami udělení tohoto svolení orgánů dohledu. Podle článku 80 je orgánu EBA svěřen dohled nad vydáváním kapitálu a způsobilých závazků. Pro zajištění souladu kritérií způsobilosti kapitálu s kritérii pro způsobilé závazky bude možné pro účely kapitálu započítat nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 a nástroje zahrnované do kapitálu tier 2 vydané jednotkou pro speciální účel pouze do 31. prosince 2021.

Kapitálové investice do fondů (CRR)

V prosinci 2013 vydal výbor BCBS nový standard zacházení s kapitálovými investicemi do fondů. Cílem tohoto standardu bylo vysvětlit stávající přístup a dosáhnout mezinárodně jednotnějšího přístupu k těmto expozicím citlivějšího na rizika (tj. zacházení, které by odráželo jak rizika podkladových nástrojů fondu, tak jeho páku). Za účelem provedení tohoto nového standardu v právních předpisech Unie bylo provedeno několik změn CRR.

Článek 128 se mění tak, aby bylo zajištěno, že definice položek spojených s obzvlášť vysokým rizikem nebude vyjadřovat expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování.

Článek 132 se mění tak, aby odrážel nové obecné zásady a požadavky, z nichž vychází výpočet požadavků na kapitál pro expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování pro instituce, které uplatňují standardizovaný přístup k úvěrovému riziku.

Vkládá se nový článek 132a s podrobným popisem výpočtu podle dvou z přístupů stanovených článkem 132, a sice přístupu se zohledněním a přístupu založeného na mandátu.

Článek 152 se mění tak, aby odrážel revidované požadavky a přístupy, z nichž vychází výpočet požadavků na kapitál pro expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování pro instituce, které uplatňují přístup k úvěrovému riziku založený na interním ratingu.

Standardizovaný přístup k úvěrovému riziku protistrany (SA-CCR) (CRR)

V březnu 2014 vydal výbor BCBS standard týkající se nové standardizované metody výpočtu hodnoty expozice derivátových expozic, tzv. standardizovaný přístup k úvěrovému riziku protistrany (SA-CCR), který má řešit nedostatky stávajících standardizovaných metod. Za účelem zavedení této nové metody do práva Unie a zároveň zajištění toho, aby nová pravidla zachovala proporcionalitu, bylo provedeno několik změn CRR.

V článku 273 byly upraveny některé definice a přidány definice nové tak, aby odrážely zavedené nové metody. Metoda tržního oceňování byla nahrazena metodou SA-CCR (články 274 až 280f). Pravidla související se standardizovanou metodou byla odstraněna. Byla zařazena nová pravidla zjednodušeného SA-CCR (článek 281). Byla upravena stávající pravidla metody původní expozice (článek 282). Kritéria způsobilosti pro používání metody původní expozice byla upravena a byla zavedena kritéria způsobilosti pro používání zjednodušeného SA-CCR (článek 273a a 273b). Články 298 a 299 byly upraveny tak, aby odrážely zavedení SA-CCR.

Expozice vůči ústředním protistranám (CRR a EMIR)

V dubnu 2014 vydal výbor BCBS konečné znění standardu o zacházení s expozicemi vůči ústředním protistranám. Tento konečný standard řeší nedostatky prozatímního standardu vydaného o dva roky dříve. Za účelem provedení konečného znění standardu do právních předpisů Unie bylo provedeno několik změn CRR a nařízení (EU) 648/2012 (nařízení o infrastruktuře evropských trhů neboli EMIR).

Změny článků 300 až 310 a 497 CRR

Do článku 300 bylo přidáno několik nových definic pojmů používaných v pozměněných pravidlech o kapitálových požadavcích pro expozice vůči ústředním protistranám. Článek 301 byl upraven tak, aby bylo zajištěno specifické zacházení s expozicemi institucí vůči ústředním protistranám při hotovostních transakcích, bylo blíže upřesněno zacházení s počáteční marží a byla zohledněna skutečnost, že pro výpočet kapitálových požadavků pro expozice vůči způsobilým ústředním protistranám se použije jediná metoda. Článek 304 byl upraven tak, aby odrážel změnu metod výpočtu hodnot derivátových expozic a aby se upřesnilo zacházení s transakcemi s financováním cenných papírů (SFT) a zajištěním poskytovaným klienty svým členům clearingových systémů. Článek 305 byl upraven tak, aby upřesnil zacházení s transakcemi SFT a upravil kritéria způsobilosti pro preferenční zacházení s expozicemi klientů. Do článku 306 bylo zařazeno objasnění zacházení se zárukami členů clearingových systémů pro jejich klienty a zacházení s transakcemi SFT. V článku 308 se zavádí nová metoda výpočtu požadavku na kapitál pro předfinancování příspěvků do fondu pro riziko selhání způsobilých ústředních protistran. Byl upraven vzorec výpočtu požadavku na kapitál pro expozice vůči nezpůsobilým ústředním protistranám v článku 309. Z článku 310 byla odstraněna alternativní metoda výpočtu kapitálového požadavku pro expozice vůči ústředním protistranám a byla nahrazena novým přístupem k nefinancovaným příspěvkům do fondu pro riziko selhání. Rovněž byla upravena přechodná ustanovení článku 497.

Změny článků 50a až 50d a 89 EMIR

Články 50a až 50d byly upraveny tak, aby zahrnovaly novou metodu výpočtu hypotetického kapitálu ústřední protistrany, kterou instituce potřebují pro výpočet svých vlastních kapitálových požadavků na příspěvky do fondu pro riziko selhání dané ústřední protistrany. Ustanovení čl. 89 odst. 5a bylo upraveno tak, aby byla aktualizována přechodná ustanovení související s tímto výpočtem.

Obchodní portfolio / tržní riziko (CRR)

V lednu 2016 dokončil výbor BCBS práci na zásadním přezkumu obchodního portfolia a vydal nový standard pro zacházení s tržním rizikem. Tento standard řeší nedostatky stávajícího rámce tržního rizika, včetně nedostatečného podchycení celého rozsahu rizik, jimž jsou instituce vystaveny, a nejistoty týkající se hranice mezi obchodním a investičním (tj. bankovním) portfoliem, která otevírala možnosti regulatorní arbitráže. Nový standard obsahuje revidovaná pravidla používání interních modelů pro výpočet kapitálu pro tržní riziko a nový standardizovaný přístup jako náhradu stávajícího. Za účelem provedení nového standardu do právních předpisů Unie a zajištění zachování proporcionality pravidel bylo provedeno několik změn CRR.

Hlava I – Obecné požadavky, oceňování a podávání zpráv

Článek 94 stanoví revidované podmínky pro to, aby instituce mohly využívat výjimky pro instituce s malým obchodním portfoliem, podle níž mohou kapitálové požadavky pro úvěrové riziko pozic bankovního portfolia nahradit kapitálovými požadavky pro tržní riziko. Články 102 a 103 vyjasňují obecné požadavky na pozice obchodního portfolia. Články 104 a 104a vysvětluje kritéria pro zařazení pozic do obchodního portfolia a podmínky reklasifikace pozic obchodního portfolia jako pozice bankovního portfolia a naopak. Článek 104b definuje nový pojem obchodního útvaru. Článek 105 stanoví pravidla pro obezřetné oceňování pozic obchodního portfolia. Článek 106 popisuje určování a zacházení s pozicemi obchodního portfolia, které jsou považovány za vnitřní zajištění pozic bankovních portfolií.

Hlava IV kapitola 1 – Obecná ustanovení

Článek 325 popisuje různé přístupy, které mohou instituce použít pro výpočet kapitálových požadavků pro tržní riziko a stanovení podmínek jejich použití a možných kombinací jejich použití. Článek 325a podrobněji stanoví kritéria způsobilosti pro použití zjednodušeného standardizovaného přístupu pro instituce se středním obchodním portfoliem. Článek 325b stanoví podmínky, za nichž lze vzájemně započíst expozice tržnímu riziku mezi různými právnickými osobami v rámci skupiny za účelem výpočtu konsolidovaného kapitálového požadavku pro tržní riziko. Článek 325c stanoví podmínky, za nichž lze pozice otevírané institucí pro zajištění proti nežádoucím účinkům změn směnných kurzů na kapitálové poměry instituce vyjmout z požadavku na tržní riziko.

Kapitola 1a – Standardizovaný přístup

Oddíl 1 (článek 325d) popisuje jednotlivé složky standardizovaného přístupu. Oddíl 2 (články 325e až 325l) popisuje fungování první složky, metody založené na citlivosti. Stanoví obecné zásady výpočtu a agregace rizik delta, vega a křivkového rizika. Oddíl 3 pododdíl 1 (články 325m až 325r) určuje rizikové faktory, které je nutno zvážit při výpočtu citlivosti pozic obchodního portfolia na různé třídy rizika. Oddíl 3 pododdíl 2 (články 325s až 325u) vysvětluje, jak se tato citlivost počítá. Oddíl 4 (článek 325v) popisuje fungování druhé složky standardizovaného přístupu, navýšení pro zbytkové riziko. Oddíl 5 popisuje fungování třetí složky standardizovaného přístupu, výše rizika selhání. Článek 325w uvádí hlavní definice. Pododdíl 1 (články 325x až 325z) popisuje výpočet výše rizika selhání pro pozice bez sekuritizace a pododdíl 2 (články 325aa a 325ab) a 3 (články 325ac až 325ae) tentýž výpočet pro sekuritizaci. Oddíl 6 (články 325af až 325az) uvádí rizikové váhy a korelace, které se musí používat pro jednotlivé třídy rizik v kombinaci s citlivostí pro určení kapitálových požadavků pro tržní riziko podle standardizovaného přístupu. Expozice vůči ústředním vládám EU jsou zahrnuty v prvním balíku rizik s nejnižší váhou (články 325ai a 325al). Tento přístup je v souladu s přístupem nezávislým na ratingu, který se dnes používá pro tyto druhy expozic zahrnuté v bankovním portfoliu. Rizikové váhy pro kryté dluhopisy vydané institucemi EU byly sníženy (články 325ai a 325al). Tento přístup zamezuje potenciálnímu významnému zvýšení kapitálových požadavků pro expozice vůči krytým dluhopisům vydaným institucemi EU, čímž udržuje nižší úroveň nákladů na financování hypoték na bydlení a nebytové nemovitosti.

Kapitola 1b – Přístup interního modelu

Oddíl 1 (články 325ba a 325bb) stanoví podmínky, za nichž mohou instituce využívat interních modelů, a jak je třeba počítat kapitálové požadavky pro tržní riziko pro obchodní útvary, které tohoto povolení využívají. Oddíl 2 (články 325bc až 325bl) popisuje, jak je třeba využívat předpokládaných schodků a horizontů likvidity při výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika, požadavky, které musí splňovat interní modely ve smyslu zpětného testování, připisování zisků a ztrát, interního oceňování, obecnější požadavky na kvalitu a měření rizika a opatření proti riziku výjimečných zátěžových situací, které se musí počítat pro nemodelovatelné rizikové faktory. Podobně jako v případě standardizovaného přístupu bylo i u interních modelů zavedeno zvýhodnění ve formě nižších horizontů likvidity pro expozice vůči ústředním vládám EU a krytým dluhopisům vydávaným institucemi EU (článek 325be). Oddíl 3 (články 325bm až 325bq) popisuje, jak je třeba počítat výši rizika selhání pro obchodní útvary vystavené riziku selhání při použití přístupu interního modelu.

Kapitoly 2, 3 a 4 – Zjednodušený standardizovaný přístup

Kapitoly 2, 3 a 4 – tedy kapitálové požadavky k pozičnímu riziku, měnovému riziku a komoditnímu riziku – odrážejí zjednodušený standardizovaný přístup podle revidovaného rámce tržního rizika. Tato pravidla existovala již ve stávajícím rámci tržního rizika a zůstávají nezměněna. Instituce budou moci využívat tento přístup až do [datum použití tohoto nařízení]. Po tomto datu budou zjednodušený standardizovaný přístup moci využívat už jen instituce splňující kritéria způsobilosti stanovená článkem 325a.

Kapitola 5 – Zjednodušený interní přístup

Kapitola 5 představuje přístup zjednodušeného interního modelu podle revidovaného rámce tržního rizika. Tato pravidla existovala již ve stávajícím rámci tržního rizika a zůstávají nezměněna. Instituce budou moci využívat tento přístup až do [datum použití tohoto nařízení]. Po tomto datu již instituce nebudou moci zjednodušený přístup interního modelu pro výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku používat. Kapitola 5 ale zůstane v platnosti pro výpočet kapitálových požadavků pro rizika úvěrové úpravy v ocenění (CVA) podle pokročilé metody stanovené článkem 383.

Část 10 – Přechodná ustanovení, zprávy, přezkumy a úpravy

Článek 501b popisuje, jak se budou postupně zavádět kapitálové požadavky pro tržní riziko vypočtené podle kapitol 1a a 1b. Článek 519a stanoví řadu technických prvků revidovaného rámce tržního rizika, které se po zavedení mohou jevit jako problematické. Orgán EBA je pověřen, aby provedl přezkum těchto technických prvků nejpozději tři roky od data vstupu tohoto nařízení v platnost, a Komise může podávat návrhy na změny souvisejících pravidel ve světle závěrů orgánu EBA.

Velké expozice (CRR)

Základní kapitál („způsobilý kapitál“) zachycuje jen malou část celkových velkých expozic institucí, a proto není dostatečně obezřetným opatřením, aby zabránil ohrožení další existence a fungování instituce po maximální možné ztrátě dané instituce v případě náhlého selhání jediné protistrany nebo skupiny protistran. Navíc stávající limit nebere v úvahu vyšší rizika expozic G-SVI vůči jediné protistraně nebo skupině propojených klientů, a to zejména pokud jde o expozice vůči jiným G-SVI. Finanční krize totiž ukázala, že zásadní ztráty jedné G-SVI mohou vyvolat obavy z insolvence dalších G-SVI s potenciálně závažným dopadem na finanční stabilitu. Navíc současný rámec velkých expozic vychází z méně přesných metod než nová metodika (tj. standardizovaný přístup k úvěrovému riziku protistrany, SA-CCR), kterou vyvinul výbor BCBS pro výpočet bankovních derivátových expozic (tj. OTC). Rámec velkých expozic byl změněn tak, aby tyto mezery vyplnil. Především kapitál, který lze použít pro výpočet limitu velkých expozic, je omezen na kapitál tier 1 (s vyloučením dosud používaného kapitálu tier 2), čl. 395 odst. 1 byl změněn zavedením nižšího limitu 15 % pro expozice G-SVB vůči jiným G-SVB a změněný článek 390 zavádí požadavek využívání metod SA-CCR pro určení expozic vůči transakcím s OTC deriváty, a to i bankami, jimž bylo povoleno využívání interního modelu. Úpravy zavedené ve stávajícím rámci celkově zvýší citlivost k riziku velkých expozic a lépe přizpůsobí evropský systém standardu výboru BCBS pro velké expozice vydanému v roce 2014.

Článek 507 CRR vyžadoval, aby Komise provedla přezkum a podala zprávu o uplatňování čl. 400 odst. 1 písm. j) a čl. 400 odst. 2. Protože nebylo možno získat dostatečný objem kvantitativních dat pro posouzení možného dopadu odstranění výjimek uvedených v těchto ustanoveních nebo stanovení jejich povinného uplatnění, článek 507 nově pověřuje orgán EBA, aby podával Komisi zprávy o využívání výjimek podle čl. 400 odst. 1 a 2 a čl. 390 odst. 6.

Pákový poměr (CRR)

Zavádějí se nová ustanovení a provádějí se úpravy několika článků CRR s cílem zavést závazný požadavek na pákový poměr pro všechny instituce podléhající CRD. Požadavek na pákový poměr doplňuje stávající požadavky na dohled a monitorování rizika nadměrné páky v požadavcích CRD a CRR na výpočet pákového poměru, jeho oznamování orgánům dohledu a od ledna 2015 jeho zveřejňování.

Požadavek na pákový poměr

Požadavek na pákový poměr ve výši 3 % kapitálu tier 1 – podle dohody na mezinárodní úrovni – se přidává k požadavkům na kapitál podle článku 92 CRR, které musí instituce splňovat spolu s požadavky založenými na riziku. Tím je zaveden harmonizovaný závazný požadavek pro celou Unii, který představuje mechanismus jištění pro instituce. Kromě toho zůstává příslušným orgánům odpovědnost za monitorování politik a postupů jednotlivých institucí v oblasti páky a v případě potřeby mohou uložit další opatření pro řešení rizika nadměrné páky.

Úpravy míry expozice pákového poměru

Úpravy míry expozice pákového poměru, které již jsou v CRR zavedeny, byly přeneseny i do nového znění. Protože 3% pákový poměr by jisté obchodní modely a linie podnikání omezil více než jiné, jsou zapotřebí další úpravy. Instituce mohou snížit míru expozice pákového poměru, pokud jde o veřejné půjčky bank veřejného rozvoje (čl. 429a odst. 1 písm. d)), průchozí úvěry (čl. 429 odst. 1 písm. e)) a oficiálně zaručené vývozní úvěry (čl. 429a odst. 1 písm. f)). Aby nedošlo k odrazování od klientského clearingu institucemi, mohou instituce snížit míru expozice o počáteční marži získanou od klientů za deriváty s clearingem prováděným způsobilou ústřední protistranou (čl. 429c odst. 4).

Rezerva pákového poměru pro G-SVB

Probíhá mezinárodní diskuse o možné rezervě pákového poměru pro G-SVB. Jakmile bude dosaženo konečné mezinárodní dohody o této rezervě pákového poměru, mělo by být zváženo její zahrnutí do CRR.

Podávání zpráv pro regulatorní účely (CRR)

Do CRR a CRD byla přidána řada ustanovení a další byla upravena za účelem posílení proporcionality a snížení nákladů institucí na celkový regulační rámec podávání zpráv.

Ustanovení čl. 99odst. 5 byla změněna tak, aby zahrnovala pověření orgánu EBA podat Komisi zprávu o nákladech na podávání zpráv pro regulatorní účely do 31. prosince 2019. Toto pověření stanoví orgánu EBA velmi přesnou metodiku kvantifikace nákladů na podávání zpráv, které budou instituce muset vynaložit, a stanoví povinnost poskytovat doporučení o tom, jak zjednodušit podávání zpráv malými institucemi formou změn stávajících šablon orgánu EBA pro podávání zpráv.

Malé instituce vymezené v článku 430a budou povinny předkládat zprávy pro regulatorní účely pouze jednou ročně, zatímco všechny ostatní instituce je budou předkládat každého půl roku nebo častěji (čl. 99 odst. 4, články 100, 101, 394 a 430).

Zprávy o velkých expozicích budou zjednodušeny odstraněním některých položek a vyjasněním jiných položek aktuálně požadovaných článkem 394.

Zveřejňování informací (CRR)

Zvýšená proporcionalita zveřejňování informací

Nová ustanovení přidaná do části osmé mají zajistit vyšší proporcionalitu zveřejňování informací, která bere v úvahu relativní velikost a složitost podniku. Podniky jsou rozděleny do tří kategorií: významné (článek 433a), malé (článek 433b) a ostatní (článek 433c), s dalším rozlišením na kotované a nekotované instituce. Požadavky na zveřejňování informací se budou na každou kategorii podniků vztahovat odstupňovaně s rozlišením podle obsahu a četnosti zveřejňování informací.

Na horním konci stupnice budou velké instituce s kotovanými cennými papíry, od nichž bude požadováno každoroční zveřejňování veškerých informací požadovaných v části osm plus zveřejňování vybraných informací s pololetní nebo čtvrtletní četností, v posledním případě včetně tabulky klíčových obezřetnostních ukazatelů (článek 447). Na spodním konci stupnice budou malé nekotované instituce, od nichž bude požadováno pouze výběrové zveřejňování informací o správě a řízení, odměňování a řízení rizik a tabulka klíčových obezřetnostních ukazatelů jednou ročně.

Cílené úpravy pro účely sjednocení s mezinárodními standardy a novými nebo pozměněnými požadavky pilíře 1

Byla provedena řada změn v části osmé hlavě II a III (články 435 až 455) za účelem lepšího sjednocení požadavků na zveřejňování informací s mezinárodními standardy zveřejňování. Především byl přidán nový požadavek na zveřejňování informací o významných investicích do pojišťoven, u nichž příslušný orgán schválil, že nemusí být odečítány od doplňkových kapitálových požadavků finančních konglomerátů (čl. 438 písm. e) a f)).

Zmocnění orgánu EBA a Komise

Návrh zahrnuje zmocnění EBA k vytvoření jednotného formátu zveřejňování informací, který by byl co nejvíce sjednocen s mezinárodními formáty zveřejňování informací, aby se usnadnilo vzájemné porovnávání (článek 434a).

Za stejným účelem obsahuje návrh zmocnění Komise ke změně požadavků na zveřejňování informací v části osm, aby odrážely nový vývoj a změny mezinárodních standardů pro zveřejňování (čl. 456 písm. k)).

NSFR (CRR)

K části šesté byla přidána nová hlava a byla upravena stávající ustanovení za účelem zavedení závazného ukazatele čistého stabilního financování (NSFR) pro úvěrové instituce a systémové investiční podniky.

Obecná ustanovení

Byly provedeny úpravy obecných ustanovení v části první. Změněn byl článek 8, který upravuje podmínky, za nichž mohou instituce individuálně využívat výjimky z požadavků na likviditu, a články 11 a 18 týkající se pravidel konsolidace.

Stávající ustanovení o likviditě

Byly zavedeny změny v části šesté hlavě I a II za účelem úpravy definic a požadavků na zveřejňování informací. Byly upraveny definice v článku 411 a požadavky na zveřejňování informací jsou blíže specifikovány v článcích 412, 413, 415, 416 a 422 až 425. Článek 414 byl upraven tak, aby zahrnoval nový požadavek na NSFR a určoval následky jeho případného porušení.

Nová hlava IV v části šesté: Ukazatel čistého stabilního financování

Kapitola 1 Ukazatel čistého stabilního financování (články 428a a 428b)

Článek 428a určuje pravidla pro dceřiné podniky ve třetích zemích týkající se výpočtu NSFR na konsolidovaném základě.

Článek 428b definuje obecnou koncepci NSFR, který se vypočítá jako poměr objemu dostupného stabilního financování (ASF) instituce k objemu požadovaného stabilního financování (RSF).

Kapitola 2 Obecná pravidla výpočtu ukazatele čistého stabilního financování (články 428c až 428h)

Článek 428c vysvětluje obecná pravidla, která se vztahují na výpočet NSFR.

Článek 428d určuje způsob, jak brát pro účely výpočtu NSFR v úvahu derivátové smlouvy, a článek 428e určuje započtení zajištěných úvěrových transakcí a transakcí na kapitálovém trhu.

Článek 428f definuje podmínky, za nichž mohou být některá aktiva a závazky považovány za vzájemně propojené, a sestavuje seznam produktů, jejichž aktiva a závazky mohou být za vzájemné propojené považovány: centralizované regulované úspory, podpůrné úvěry, emise krytých dluhopisů bez finančního rizika v průběhu jednoho roku a činnosti clearingu derivátů pro klienty. Komise je zmocněna přijmout akt v přenesené pravomoci za účelem revize tohoto seznamu (nový odstavec 3 článku 460).

Článek 428g určuje zacházení s vklady v kooperativních sítích a institucionálních systémech ochrany a článek 428h zavádí pro příslušné orgány možnost rozhodnout o preferenčním zacházení s transakcemi uvnitř skupiny za jistých podmínek.

Kapitola 3 Dostupné stabilní financování (články 428i až 428o)

Oddíl 1 (články 428i a 428j) této kapitoly definuje obecná pravidla výpočtu výše dostupného stabilního financování (ASF), která tvoří čitatel při výpočtu NSFR.

Oddíl 2 (články 428k až 428o) definuje faktory ASF, které se vztahují na regulatorní kapitál a různé závazky v závislosti na jejich charakteristikách, především splatnosti a druhu protistrany.

Kapitola 4 Požadované stabilní financování (články 428p až 428ag)

Oddíl 1 (články 428p a 428q) této kapitoly definuje obecná pravidla výpočtu výše požadovaného stabilního financování (RSF), který tvoří jmenovatel při výpočtu NSFR.

Oddíl 2 (články 428r až 428o) definuje faktory RSF, které se vztahují na různá aktiva a podrozvahové expozice v závislosti na jejich charakteristikách, především splatnosti, likviditě a druhu protistrany.

Definice a faktory RSF uplatňované pro výpočet NSFR jsou odrazem definic a úprav uplatňovaných pro výpočet LCR EU. Zejména se na aktiva způsobilá k zařazení mezi vysoce kvalitní likvidní aktiva úrovně 1, kromě zvlášť vysoce kvalitních krytých dluhopisů, vztahuje 0% faktor RSF, aby se zamezilo negativnímu dopadu na likviditu trhů státních dluhopisů.

Aktiva plynoucí z transakcí s finančními zákazníky se zbytkovou splatností kratší než šest měsíců a zajištěním vysoce kvalitními likvidními aktivy úrovně 1, kromě zvlášť vysoce kvalitních krytých dluhopisů, podléhají 5% faktoru RSF (článek 428s). Pokud jsou nezajištěné nebo zajištěné jinými aktivy, podléhají tyto transakce 10% faktoru RSF (článek 428u). Tyto úpravy faktorů RSF podle rámce Basel (jež dosahují 10 % a 15 %) mají zmírnit okamžitý dopad na likviditu trhů mezibankovního financování, na likviditu cenných papírů a na činnosti tvorby trhu. Komise je zmocněna přijmout akt v přenesené pravomoci za účelem přezkumu tohoto zacházení a obecněji zacházení se zajištěnými transakcemi s ohledem na závěry uvedené ve zprávě orgánu EBA. Pokud do tří let od zavedení NSFR nebude učiněno žádné rozhodnutí, budou tyto faktory RSF zvýšeny na 10 % a 15 % (nový odstavec 7 článku 510 v části desáté).

Pro derivátové smlouvy v případě, že jsou derivátová aktiva (upravená o proměnné marže přijaté v hotovosti a v podobě vysoce kvalitních likvidních aktiv úrovně 1, kromě zvlášť vysoce kvalitních krytých dluhopisů) vyšší než derivátové závazky (upravené o všechny poskytované proměnné marže), se na tento rozdíl vztahuje 100% faktor RSF (článek 428ag). Kromě toho aktiva poskytovaná jako počáteční marže nebo jako příspěvek do fondu pro riziko selhání protistrany podléhají 85% faktoru RSF (článek 428af). Navíc se zavádí přístup odrážející rizika upravený ve srovnání s rámcem Basel pro NSFR, aby se zohlednilo budoucí riziko financování derivátů. Pro smlouvy týkající se nedozajištěných derivátů platí pro hrubé derivátové závazky 10% faktor RSF (článek 428u) a pro smlouvy týkající se dozajištěných derivátů je zavedena možnost uplatnit buď 20% faktor RSF na hrubé derivátové závazky, nebo použít potenciální budoucí expozici vypočtenou podle standardizovaného přístupu pro úvěrové riziko protistrany (článek 428x). Komise je zmocněna přijmout akt v přenesené pravomoci za účelem přezkumu tohoto zacházení s ohledem na závěry uvedené ve zprávě orgánu EBA. Pokud do tří let od zavedení NSFR nebude učiněno žádné rozhodnutí, uplatní se pro hrubé derivátové závazky 20% faktor RSF pro všechny derivátové smlouvy a pro všechny instituce (nový odstavec 5 článku 510).

IFRS 9 (CRR)

Zařazuje se článek 473a za účelem postupného zavedení nových odstupňovaných požadavků na vytváření opravných položek pro úvěrová rizika podle IFRS během období od 1. ledna 2019 do 31. prosince 2023 tak, aby se zmírnil finanční dopad na instituce.

Podpůrný koeficient pro malé a střední podniky (CRR)

Návrh zahrnuje změny kapitálových požadavků na expozice vůči malým a středním podnikům (článek 501). Zachovává současné snížení kapitálu pro expozici vůči malým a středním podnikům o 23,81 %, pokud jeho výše nepřekročí 1,5 milionu EUR. Ve vztahu k expozici vůči malým a středním podnikům přesahující 1,5 milionu EUR se navrhuje snížení kapitálu o 23,81 % pro prvních 1,5 milionu EUR z celkové hodnoty expozice a o 15 % pro zbývající část expozice nad hranicí 1,5 milionu EUR. Instituce budou moci nadále uplatňovat snížení úpravou rizikově vážené expozice pro daný malý nebo střední podnik.

Zacházení s infrastrukturními expozicemi (CRR)

Podpora životaschopných infrastrukturních projektů v oblastech, jako je doprava, energetika, inovace, vzdělávání a výzkum je pro hospodářský rozvoj Unie životně důležitá. V souvislosti s dalšími iniciativami Komise, jako je jednotný kapitálový trh a investiční plán pro Evropu, má tento návrh za cíl mobilizaci soukromých financí pro kvalitní infrastrukturní projekty. Na základě posledního vývoje v regulačním rámci pro pojišťovny a pokračujících prací v kontextu reformy standardizovaného přístupu připravované výborem BCBS se navrhuje udělit jak podle standardizovaného přístupu, tak podle interního přístupu k úvěrovému riziku preferenční zacházení expozicím představovaným zvláštními úvěry s cílem financovat bezpečné a odůvodněné infrastrukturní projekty. Ty jsou definovány souborem kritérií schopných snížit rizikový profil expozice a posílit schopnost institucí tato rizika řídit. Tato kritéria jsou v souladu s kritérii definujícími způsobilé infrastrukturní projekty, kterým se dostává preferenčního zacházení v rámci Solventnost II. Navrhovaný přístup podléhá ustanovení o přezkumu, aby bylo možno případně ustanovení vyladit ve světle jeho dopadu na investice do infrastruktury v EU a zohlednit související vývoj na globální úrovni. To také případně umožní pozměnit ustanovení směrem k vyšší flexibilitě struktury financování infrastrukturních projektů, tj. rozšíření přístupu na infrastrukturní podniky. Komise po konzultaci s orgánem EBA podá zprávu o vývoji na trhu infrastrukturních investic a skutečném rizikovém profilu těchto investic, kterou předloží Evropskému parlamentu a Radě společně s případným návrhem.

Přezkum investičních podniků (CRR)

Přezkum investičních podniků podle čl. 508 odst. 3 je ve své druhé fázi. Ve své první zprávě vydané v prosinci 2015 orgán EBA uvádí, že pravidla CRR bankovního charakteru nejsou vhodná pro účely většiny investičních podniků s výjimkou systémovějších podniků, které představují podobná rizika jako úvěrové instituce. Na žádost Komise provádí orgán EBA další analýzy a shromažďuje údaje za účelem formulace vhodnějšího a proporcionálnějšího kapitálového zacházení s investičními podniky, které se budou týkat všech parametrů případného nového režimu. Předpokládá se, že orgán EBA předloží konečné vstupy Komisi v červnu 2017. Komise hodlá do konce roku 2017předložit legislativní návrhy stanovící zvláštní obezřetnostní rámec pro nesystémové investiční podniky.

Do přijetí těchto návrhů je považováno za vhodné umožnit nesystémovým investičním podnikům uplatňovat CRR ve znění před vstupem změn v platnost. Systémové investiční podniky se pak budou řídit změněným zněním CRR. Tím bude zajištěno přiměřené zacházení se systémovými podniky a snížení regulatorní zátěže pro nesystémové podniky, které by jinak musely dočasně uplatňovat nová pravidla určená pro úvěrové instituce a systémové investiční podniky, než by došlo ke konečnému přijetí zvláštního obezřetnostního rámce pro investiční podniky, který bude navržen v roce 2017.

Zavedení modifikovaného rámce pro úrokové riziko (CRR a CRD)

V reakci na vývoj na úrovni výboru BCBS týkající se měření úrokových rizik se mění články 84 a 98 CRD a článek 448 CRR za účelem zavedení revidovaného rámce pro zachycení úrokových rizik pro pozice bankovního portfolia. Změny zahrnují zavedení společného standardizovaného přístupu, který mohou instituce pro zachycení těchto rizik používat nebo který mohou příslušné orgány vyžadovat od institucí, jejichž systém zachycování těchto rizik je neuspokojivý, a dále zlepšený test odlehlých hodnot a požadavky na podávání zpráv. Kromě toho je orgán EBA v článku 84 CRD zmocněn, aby vypracoval podrobnosti standardizované metodiky, kritéria a podmínky, podle kterých musí instituce identifikovat, vyhodnocovat, řídit a zmírňovat rizika úrokových sazeb, a v článku 98 CRD je zmocněn, aby definoval šest náhlých a neočekávaných změn určených orgánem dohledu pro úrokové sazby a obecný předpoklad, který instituce musí zavést pro test odlehlých hodnot.

2016/0360 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o pákový poměr, ukazatel čistého stabilního financování, požadavky na kapitál a způsobilé závazky, úvěrové riziko protistrany, tržní riziko, expozice vůči ústředním protistranám, expozice vůči subjektům kolektivního investování, velké expozice, požadavky na podávání zpráv a zveřejňování informací, a kterým se mění nařízení (EU) č. 648/2012

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky 14 ,

S ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru 15 ,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)V důsledku finanční krize, která vypukla v letech 2007–2008, Unie provedla zásadní reformu regulačního rámce pro finanční služby, aby posílila odolnost svých finančních institucí. Tato reforma byla z velké části založena na mezinárodně uznávaných standardech. Mezi řadu opatření reformního balíčku patřilo přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 16 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU 17 , které posílilo obezřetnostní požadavky na úvěrové instituce a investiční podniky.

(2)I když provedená reforma zvýšila stabilitu finančního systému a jeho odolnost vůči různým potenciálním budoucím otřesům a krizím, neřešila všechny známé problémy. Jedním z důležitých důvodů pro to bylo, že tvůrci mezinárodních standardů, jako jsou Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basilejský výbor) a Rada pro finanční stabilitu (FSB), v té době ještě nedokončili práci na mezinárodně dohodnutých řešeních těchto problémů. Nyní, když byla práce na dalších důležitých reformách dokončena, by měly být tyto zbývající problémy vyřešeny.

(3)Ve svém sdělení ze dne 24. listopadu 2015 Komise uznala potřebu dalšího snižování rizik a zavázala se, že předloží legislativní návrh, který by stavěl na mezinárodně dohodnutých standardech. Rada ve svých závěrech ze dne 17. června 2016 a Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 10. března 2016 18 rovněž uznaly, že je třeba učinit další konkrétní legislativní opatření, pokud jde o snížení rizik ve finančním sektoru.

(4)Opatření pro snížení rizik by měla nejen dále posílit odolnost evropského bankovního systému a důvěru trhu v něj, ale také poskytnout základ pro další pokrok při dokončování bankovní unie. Tato opatření by měla být také zvažována v kontextu širších problémů, které mají vliv na ekonomiku Unie, zejména potřeby podporovat růst a pracovní místa v dobách nejistého ekonomického výhledu. V této souvislosti byly na posílení ekonomiky Unie zahájeny různé významné politické iniciativy, jako jsou investiční plán pro Evropu a unie kapitálových trhů. Je proto důležité, aby všechna opatření ke snížení rizik hladce interagovala s těmito politickými iniciativami, jakož i s nedávnými obecnějšími reformami ve finančním sektoru.

(5)Ustanovení tohoto pozměňovacího nařízení by měla odpovídat mezinárodně uznávaným standardům a zajistit pokračující rovnocennost směrnice 2013/36/ES a tohoto nařízení s rámcem Basel III. Cílené úpravy, které mají zohlednit specifika Unie a širší politické úvahy, by měly být omezeny co do rozsahu působnosti nebo času, aby neměly negativní dopad na celkovou přiměřenost obezřetnostního rámce.

(6)Rovněž je třeba zlepšit stávající opatření ke snížení rizik, aby bylo zajištěno, že mohou být uplatňována přiměřeným způsobem a že nevytvářejí nadměrnou zátěž související s jejich dodržováním, zvláště u menších a méně složitých institucí.

(7)Pákové poměry přispívají k zachování finanční stability tím, že působí jako pojistky u kapitálových požadavků založených na riziku a omezují vytváření nadměrné páky během hospodářského vzestupu. Proto by měl být zaveden požadavek na pákový poměr, který doplní současný systém podávání zpráv a zveřejňování informací o pákovém poměru.

(8)Aby nedošlo ke zbytečnému omezení poskytování úvěrů podnikům a domácnostem ze strany institucí a aby se zabránilo neodůvodněným nepříznivým dopadům na likviditu trhu, měl by požadavek na pákový poměr být stanoven na úrovni, kde působí jako důvěryhodná pojistka proti riziku nadměrného pákového efektu, aniž by se narušil hospodářský růst.

(9)Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) dospěl ve své zprávě Komisi 19 k závěru, že pákový poměr kapitálu tier 1 stanovený ve výši 3 % pro všechny druhy úvěrových institucí by přestavoval důvěryhodnou pojistku. Požadavek na 3% pákový poměr byl také dohodnut na mezinárodní úrovni Basilejským výborem. Požadavek na pákový poměr by proto měl být kalibrován ve výši 3 %.

(10)Požadavek na 3% pákový poměr by však některé obchodní modely a linie podnikání omezil více než jiné. Zejména by bylo nepřiměřeně postiženo veřejné půjčování bankami veřejného rozvoje a oficiálně zaručené vývozní úvěry. Pákový poměr pro tyto typy expozic by proto měl být upraven.

(11)Pákový poměr by rovněž neměl narušit poskytování služeb centrálního clearingu institucemi klientům. Proto by počáteční marže na derivátové transakce, u nichž se provádí centrální clearing, přijaté institucemi v hotovosti od klientů a přenášené na ústřední protistrany měly být z míry expozice pákového poměru vyloučeny.

(12)Basilejský výbor revidoval mezinárodní standard o pákovém poměru, aby blíže určil další aspekty koncepce tohoto poměru. Nařízení Rady (EU) č. 575/2013 by mělo být sladěno s revidovaným standardem tak, aby posílilo rovné podmínky pro instituce EU, které působí mimo Unii, na mezinárodní úrovni a aby zajistilo, že pákový poměr zůstane účinným doplňkem kapitálových požadavků založených na riziku.

(13)Basilejský výbor v současné době zvažuje zavedení navýšení pákového poměru pro globálně systémově významné banky (G-SVB). Konečný výsledek této práce Basilejského výboru by měl vést k diskusi o vhodné kalibraci pákového poměru pro systémově významné instituce EU.

(14)Dne 9. listopadu 2015 rada FSB zveřejnila specifikace celkové kapacity absorbovat ztráty (standard TLAC), které byly schváleny skupinou G-20 na summitu v listopadu 2015 v Turecku. Standard TLAC vyžaduje, aby globální systémově významné banky (G-SVB) držely dostatečný objem závazků s vysokou schopností absorbovat ztráty (způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů) pro zajištění rychlé a hladké absorpce ztrát a rekapitalizace při řešení krize. Ve svém sdělení ze dne 24. listopadu 2015 se Komise zavázala, že předloží do konce roku 2016 legislativní návrh, který by umožnil provedení standardu TLAC v mezinárodně dohodnuté lhůtě do roku 2019.

(15)Provedení standardu TLAC v Unii musí vzít v úvahu stávající minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (MREL) stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU 20 . Jelikož TLAC a MREL sledují stejný cíl zajistit, aby měly instituce dostatečnou schopnost absorbovat ztráty, tyto dva požadavky představují vzájemně se doplňující prvky společného rámce. Z operačního hlediska by harmonizovaná minimální úroveň standardu TLAC měla být zavedena do nařízení (EU) č. 575/2013 prostřednictvím nového požadavku na kapitál a způsobilé závazky, zatímco specifický doplněk pro globální systémově významné instituce (G-SVI) a specifický požadavek na podniky, které nejsou G-SVI, by měl být zaveden prostřednictvím cílených změn směrnice 2014/59/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 21 . Příslušná ustanovení zavádějící standard TLAC v tomto nařízením (EU) by měla být čtena společně s ustanoveními v uvedených právních předpisech a se směrnicí 2013/36/EU.

(16)V souladu se standardem TLAC, který se týká pouze G-SVB, by se minimální požadavek na dostatečný objem kapitálu a závazků s vysokou schopností absorbovat ztráty (způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů) zavedený tímto nařízením měl vztahovat pouze na případ G-SVI. Nicméně pravidla týkající se způsobilých závazků zavedená v tomto nařízení by měla platit pro všechny instituce, v souladu s doplňujícími úpravami a požadavky směrnice 2014/59/EU.

(17)V souladu se standardem TLAC by se požadavek na kapitál a způsobilé závazky měl vztahovat na subjekty řešící krizi, které buď jsou samy o sobě G-SVI, nebo jsou součástí skupiny označené jako G-SVI. Požadavek na kapitál a způsobilé závazky by se měl uplatňovat buď na individuálním, nebo konsolidovaném základě, v závislosti na tom, zda jsou tyto subjekty řešící krizi samostatnými institucemi bez dceřiných podniků, nebo mateřskými podniky.

(18)Směrnice 2014/59/EU umožňuje využití nástrojů k řešení krize nejen pro instituce, ale také pro finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti. Mateřské finanční holdingové společnosti a mateřské smíšené finanční holdingové společnosti by proto měly mít dostatečnou schopnost absorbovat ztráty stejným způsobem jako mateřské instituce.

(19)Aby byla zajištěna účinnost požadavku na kapitál a způsobilé závazky, je nezbytné, aby nástroje držené pro splnění tohoto požadavku měly vysokou schopnost absorbovat ztráty. Závazky, které jsou vyloučeny z nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů ve smyslu směrnice 2014/59/EU, tuto schopnost nemají a nemají ji ani jiné závazky, které sice v zásadě jsou způsobilé k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, ale mohly by při rekapitalizaci z vnitřních zdrojů v praxi způsobovat potíže. Tyto závazky by proto neměly být považovány za způsobilé pro požadavek na kapitál a způsobilé závazky. Na druhou stranu kapitálové nástroje, stejně jako podřízené závazky, mají vysokou schopnost absorbovat ztráty. Do určité míry by měl být uznán rovněž potenciál absorbovat ztráty u závazků, které jsou rovnocenné s určitými vyloučenými závazky, v souladu se standardem TLAC.

(20)Aby se zamezilo dvojímu započtení závazků pro účely požadavku na kapitál a způsobilé závazky, měla by být zavedena pravidla pro odpočet držených položek způsobilých závazků, která odrážejí odpovídající přístup k odpočtu již vytvořený v nařízení (EU) č. 575/2013 pro kapitálové nástroje. Na základě tohoto přístupu by držené položky nástrojů způsobilých závazků měly být nejprve odečteny od způsobilých závazků a v té míře, ve které nejsou dostatečné závazky, by měly být odečteny od kapitálových nástrojů tier 2.

(21)Standard TLAC obsahuje některá kritéria způsobilosti pro závazky, která jsou přísnější než současná kritéria způsobilosti kapitálových nástrojů. Aby byla zajištěna jednotnost, kritéria pro kapitálové nástroje by měla být sladěna, pokud jde o nezpůsobilost nástrojů vydaných prostřednictvím jednotek pro speciální účel, a to ke dni 1. ledna 2022.

(22)Od přijetí nařízení (EU) č. 575/2013 byl mezinárodní standard o obezřetném zacházení s expozicemi institucí vůči ústředním protistranám pozměněn s cílem zlepšit zacházení s expozicemi institucí vůči způsobilým ústředním protistranám. Významné revize tohoto standardu zahrnovaly použití jediné metody pro stanovení kapitálového požadavku pro expozice z důvodu příspěvků do fondu pro riziko selhání, explicitní limit na celkové požadavky na kapitál používané pro expozice vůči způsobilým ústředním protistranám a k rizikům citlivější přístup k zachycení hodnoty derivátů při výpočtu hypotetických zdrojů způsobilých ústředních protistran. Zároveň bylo ponecháno beze změn zacházení s expozicemi vůči nezpůsobilým ústředním protistranám. Vzhledem k tomu, že revidované mezinárodní standardy zavedly zacházení, které je pro prostředí centrálního clearingu vhodnější, právní předpisy Unie by měly být změněny, aby tyto standardy začlenily.

(23)Aby bylo zajištěno, že instituce odpovídajícím způsobem řídí své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování, pravidla stanovící zacházení s těmito expozicemi by měla být citlivá vůči rizikům a měla by podporovat transparentnost ve vztahu k podkladovým expozicím subjektů kolektivního investování. Basilejský výbor proto přijal revidovaný standard, který stanoví jasnou hierarchii přístupů k výpočtu výše rizikově vážených expozic pro tyto expozice. Tato hierarchie odráží míru transparentnosti u podkladových expozic. Nařízení (EU) č. 575/2013 by mělo být sladěno s těmito mezinárodně dohodnutými pravidly.

(24)Pro výpočet hodnoty expozice derivátových transakcí podle rámce úvěrového rizika protistrany dává nařízení (EU) č. 575/2013 v současné době institucím na výběr mezi třemi různými standardizovanými postupy: standardizovanou metodou, metodou oceňování podle tržní hodnoty a metodou původní expozice.

(25)Tyto standardizované přístupy však přiměřeně nezohledňují povahu kolaterálu v expozicích snižující riziko. Jejich nastavení je zastaralé a neodráží vysokou míru volatility zaznamenanou v průběhu finanční krize. Ani přiměřeně nezohledňují prospěch ze započtení. K řešení těchto nedostatků se Basilejský výbor rozhodl nahradit standardizovanou metodu a metodu oceňování podle tržní hodnoty novým standardizovaným přístupem pro výpočet hodnoty expozice derivátových expozic, tzv. standardizovaným přístupem k úvěrovému riziku protistrany („SA-CCR“). Vzhledem k tomu, že revidované mezinárodní standardy zavedly nový standardizovaný přístup, který je pro prostředí centrálního clearingu vhodnější, právní předpisy Unie by měly být změněny, aby tyto standardy začlenily.

(26)Přístup SA-CCR je citlivější k riziku než standardizovaná metoda a metoda oceňování podle tržní hodnoty, a proto by měl vést ke kapitálovým požadavkům, které budou lépe odrážet rizika spojená s derivátovými operacemi institucí. Zároveň je zavedení SA-CCR pro instituce složitější. Pro některé instituce, které v současné době používají metodu oceňování podle tržní hodnoty, se SA-CCR může ukázat jako příliš složitá a její provedení jako příliš zatěžující. U těchto institucí by měla být zavedena zjednodušená verze SA-CCR. Jelikož bude taková zjednodušená verze méně citlivá k rizikům než SA-CCR, měla by být odpovídajícím způsobem kalibrována, aby bylo zajištěno, že nebude podceňovat hodnotu expozice derivátových operací.

(27)Pro instituce, které mají velmi omezené derivátové expozice a které v současné době používají metodu původní expozice, by provedení metody SA-CCR i zjednodušené metody SA-CCR mohlo být příliš složité. Metoda původní expozice by proto měla být vyhrazena pro tyto instituce, ale měla by být revidována s cílem řešit její hlavní nedostatky.

(28)Jako vodítko institucím při výběru z povolených přístupů by měla být zavedena jasná kritéria. Tato kritéria by měla být založena na velikosti derivátových aktivit instituce, která udává míru sofistikovanosti, kterou by instituce při výpočtu hodnoty expozice měla být schopna splnit.

(29)Během finanční krize byly ztráty v obchodním portfoliu u některých institucí usazených v Unii značné. Pro některé z nich se úroveň požadovaného kapitálu proti těmto ztrátám ukázala jako nedostatečná, což vedlo k tomu, že žádaly o mimořádnou veřejnou finanční podporu. Tyto poznatky vedly Basilejský výbor k odstranění řady nedostatků v obezřetnostním zacházení s pozicemi obchodního portfolia, které jsou kapitálovými požadavky pro tržní rizika.

(30)V roce 2009 byl na mezinárodní úrovni dokončen první soubor reforem a do unijního práva byl proveden směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/76/EU 22 .

(31)Reforma z roku 2009 se však nezabývala strukturálními nedostatky kapitálových požadavků pro standardy tržního rizika. Nejasnost ohledně hranice mezi obchodním a bankovním portfoliem poskytla příležitosti k regulatorní arbitráži, zatímco nedostatek citlivosti kapitálových požadavků pro tržní rizika vůči rizikům neumožnil zachytit veškerá rizika, kterým byly instituce vystaveny.

(32)Basilejský výbor proto zahájil zásadní přezkum obchodního portfolia, aby tyto nedostatky vyřešil. Tato práce byla dokončena v lednu 2016. Standardy zásadního přezkumu obchodního portfolia zvyšují citlivost rámce tržního rizika vůči riziku stanovením objemu kapitálových požadavků, který je úměrnější rizikům pozic obchodního portfolia, a vyjasňují definici hranice mezi bankovním a obchodním portfoliem.

(33)Provedení standardů zásadního přezkumu obchodního portfolia v Unii je nezbytné pro zachování řádného fungování finančních trhů v Unii. Nedávné studie týkající se dopadu těchto standardů ukazují, že se předpokládá, že provedení standardů zásadního přezkumu obchodního portfolia povede k prudkému nárůstu celkových kapitálových požadavků pro tržní rizika. Aby se zabránilo náhlému poklesu obchodování v Unii, mělo by být zavedeno období postupného zavádění tak, aby instituce dokázaly určit celkovou úroveň kapitálových požadavků pro tržní rizika, jež vyplývá z provedení standardů zásadního přezkumu obchodního portfolia v Unii. Zvláštní pozornost by měla být věnována také evropským obchodním zvláštnostem a úpravám kapitálových požadavků pro státní a kryté dluhopisy a jednoduché, transparentní a standardizované sekuritizace.

(34)Proporcionální zacházení s tržními riziky by se rovněž mělo vztahovat na instituce s omezenými aktivitami obchodního portfolia, což umožní více institucím s malou obchodní aktivitou uplatnit rámec úvěrového rizika pro pozice bankovního portfolia, jak je stanoveno v revidované verzi odchylky pro malá obchodní portfolia. Kromě toho by institucím se středním obchodním portfoliem mělo být umožněno využívat zjednodušený standardizovaný přístup pro výpočet kapitálových požadavků pro tržní rizika v souladu s přístupem používaným v současné době podle nařízení (EU) č. 575/2013.

(35)Rámec velkých expozic by měl být posílen s cílem zlepšit schopnost institucí absorbovat ztráty a lépe dodržovat mezinárodní standardy. K tomuto účelu by měla být jako regulatorní kapitál pro výpočet limitu velkých expozic používána vyšší kvalita kapitálu a expozice vůči úvěrovým derivátům by měly být počítány pomocí metody SA-CCR. Kromě toho by měl být snížen limit na expozice, které G-SVB mohou mít vůči ostatním G-SVB, s cílem omezit systémová rizika související s propojeními mezi velkými institucemi a pravděpodobností, že selhání protistrany G-SVB může mít vliv na finanční stabilitu.

(36)Zatímco ukazatel krytí likvidity (LCR) zajišťuje, že budou úvěrové instituce a systémové investiční podniky schopny krátkodobě odolat vážnému tlaku, nezaručuje, že budou mít tyto úvěrové instituce a investiční podniky stabilní systém financování v dlouhodobějším horizontu. Je tedy zřejmé, že by měl být na úrovni EU vytvořen podrobný závazný požadavek na stabilní financování, který by měl být vždy dodržován, aby se zabránilo nadměrnému nesouladu splatností aktiv a pasiv a přílišnému spoléhání na krátkodobé velkoobchodní financování.

(37)V souladu se standardy Basilejského výboru pro stabilní financování by proto měla být přijata pravidla pro definování požadavku na stabilní financování jakožto poměru objemu dostupných stabilních finančních prostředků instituce k objemu jejích požadovaných stabilních finančních prostředků v průběhu jednoho roku. To je závazný ukazatel čistého stabilního financování („NSFR“). Objem dostupného stabilního financování by měl být vypočten vynásobením závazků instituce a regulatorního kapitálu příslušnými faktory, které odrážejí jejich míru spolehlivosti v jednoletém horizontu NSFR. Objem požadovaného stabilního financování by se měl vypočítat vynásobením aktiv instituce a podrozvahových expozic příslušnými faktory, které odrážejí jejich charakteristiky likvidity a zbytkové splatnosti v jednoletém horizontu NSFR.

(38)NSFR by měl být vyjádřen v procentech a nastaven na minimální úroveň 100 %, což znamená, že instituce drží dostatečné stabilní financování k pokrytí svých finančních potřeb v období jednoho roku za normálních i ztížených podmínek. Pokud by NSFR klesl pod úroveň 100 %, měla by instituce dodržet zvláštní požadavky stanovené v článku 414 nařízení (EU) č. 575/2013 pro včasné navrácení svého NSFR na minimální úroveň. Opatření v oblasti dohledu v případě nedodržení by neměla být automatická, příslušné orgány by měly namísto toho posuzovat důvody pro nedodržení požadavku NSFR, než určí možná opatření v oblasti dohledu.

(39)V souladu s doporučeními vydanými orgánem EBA v jeho zprávě ze dne 15. prosince 2015 vypracované podle čl. 510 odst. 1 a 2 nařízení (EU) č. 575/2013 by pravidla pro výpočet NSFR měla být úzce sladěna se standardy Basilejského výboru, včetně vývoje těchto standardů, pokud jde o zacházení s derivátovými transakcemi. Nutnost vzít v úvahu některá evropská specifika, aby bylo zajištěno, že NSFR nebrání financování evropské reálné ekonomiky, však pro definici evropského NSFR odůvodňuje přijetí některých úprav basilejského NSFR. Tyto úpravy kvůli evropskému kontextu jsou doporučeny zprávou o NSFR vypracovanou orgánem EBA a souvisejí především s konkrétním zacházením pro i) průchozí modely obecně a emise krytých dluhopisů zvláště, ii) obchodně finanční činnosti, iii) centralizované regulované úspory, iv) zaručené půjčky na bydlení a v) úvěrová družstva. Tato navrhovaná konkrétní zacházení do značné míry odrážejí přednostní zacházení s těmito činnostmi v evropském LCR ve srovnání s basilejským LCR. Vzhledem k tomu, že NSFR doplňuje LCR, by tyto dva ukazatele měly být skutečně konzistentní, pokud jde o jejich definici a kalibraci. To se týká zejména faktorů požadovaného stabilního financování uplatňovaných na vysoce kvalitní likvidní aktiva LCR pro výpočet NSFR, které mají odrážet definice a úpravy evropského LCR bez ohledu na dodržování obecných a operativních požadavků stanovených pro výpočet LCR, které nejsou pro jednoletý rámec výpočtu NSFR přiměřené.

(40)Vedle evropských specifik by přísné zacházení s derivátovými transakcemi v basilejském NSFR mohlo mít významný dopad na derivátové aktivity institucí, a v důsledku toho na evropské finanční trhy a na přístup koncových uživatelů k některým operacím. Derivátové transakce a některé vzájemně propojené transakce, včetně clearingových aktivit, by mohly být zavedením basilejského NSFR neodůvodněně a nepřiměřeně ovlivněny, aniž by byly předmětem rozsáhlých studií kvantitativních dopadů a veřejných konzultací. Dodatečný požadavek držet 20 % stabilního financování proti hrubým derivátovým závazkům je obecně považován za přísné opatření, které přeceňuje dodatečná rizika financování spojená s možným nárůstem derivátových závazků v průběhu jednoho roku. Proto se zdá být rozumné přijmout alternativní opatření citlivější k riziku, aby se nebránilo dobrému fungování evropských finančních trhů a poskytování zajišťovacích nástrojů institucím a koncovým uživatelům, včetně podniků, se záměrem zajistit jejich financování jakožto jeden z cílů unie kapitálových trhů.

Pro derivátové transakce bez zajištění, jejichž budoucí rizika financování jsou závislá na některých nepředvídatelných událostech, jako jsou ratingové aktivační mechanismy, které vyžadují složení záruky, a jež lze nejlépe přibližně vyjádřit jejich tržní hodnotou, jíž by byl objem požadovaných finančních prostředků, pokud by k takové skutečnosti došlo, by se měl na jejich hrubé derivátové závazky vztahovat 10% faktor požadovaného stabilního financování („RSF“). 20% faktor RSF se zdá skutečně být velmi konzervativní. Pro dozajištěné derivátové transakce je zavedena pro instituce, které používají SA-CCR, možnost použít 20% faktor RSF, jak je uvedeno v basilejském standardu, nebo použít svou potenciální budoucí expozici vypočítanou podle SA-CCR. Instituce, které nepoužívají SA-CCR, mají velmi malá derivátová portfolia a měly by být od tohoto požadavku osvobozeny. Tento přístup je citlivější k riziku, a protože je určen pro úvěrové riziko protistrany a pro výpočet pákového poměru, neměl by jeho výpočet pro instituce představovat dodatečnou zátěž.

(41)Basilejské asymetrické zacházení s krátkodobým financováním, jako jsou například repo operace (stabilní financování není uznáváno), a krátkodobými úvěry, jako jsou reverzní repo operace (je požadováno stabilní financování – 10 % v případě operací zajištěných vysoce kvalitními likvidními aktivy úrovně 1 podle definice v LCR a 15 % pro ostatní transakce), v případě finančních zákazníků má za cíl odrazovat od rozsáhlých krátkodobých vazeb financování mezi finančními zákazníky, které jsou zdrojem propojení a ztěžují řešení konkrétní instituce bez rizika nákazy pro zbytek finančního systému v případě selhání. Nicméně nastavení této asymetrie je příliš konzervativní a může mít vliv na likviditu cenných papírů, které se obvykle používají jako záruka u krátkodobých transakcí, zejména státních dluhopisů, protože instituce pravděpodobně sníží objem svých operací na repo trzích. Mohlo by také narušit činnosti tvorby trhu, jelikož repo trhy usnadňují správu potřebného inventáře, což je v rozporu s cíli unie kapitálových trhů. Kromě toho by to znesnadnilo rychlé převedení těchto cenných papírů na hotovost za dobrou cenu, což by mohlo ohrozit účinnost LCR, jehož smyslem je mít rezervu likvidních aktiv, která mohou být snadno přeměněna na hotovost v případě nedostatku likvidity. Nakonec může mít nastavení této asymetrie vliv na likviditu mezibankovních trhů financování, zejména pro účely řízení likvidity, jelikož bude pro banky dražší navzájem si půjčovat na krátkodobé bázi. Asymetrické zacházení by mělo být zachováno, avšak jednotlivé faktory RSF by měly být sníženy na 5 % a 10 % (místo 10 % a 15 %).

(42)Kromě překalibrování basilejského faktoru RSF, který se vztahuje na krátkodobé reverzní repo operace s finančními zákazníky zajištěné státními dluhopisy (5% faktor RSF namísto 10%), se ukázaly jako nezbytné některé další úpravy k zajištění toho, aby zavedení NSFR nebránilo likviditě trhů se státními dluhopisy. Basilejský 5% faktor RSF, který se vztahuje na vysoce kvalitní likvidní aktiva úrovně 1 včetně státních dluhopisů, znamená, že by instituce musely držet uvedený podíl dostupného dlouhodobého nezajištěného financování bez ohledu na dobu, po kterou se chystají takové státní dluhopisy držet. Tato skutečnost by mohla dále motivovat instituce k ukládání hotovosti u centrálních bank, spíše než aby jednaly jako primární obchodníci a poskytovaly likviditu na trzích se státními dluhopisy. Kromě toho není v souladu s LCR, který uznává plnou likviditu těchto aktiv i v době závažného nedostatku likvidity (0% srážka). Faktor RSF vysoce kvalitních likvidních aktiv úrovně 1, jak je definován v LCR EU, s výjimkou mimořádně kvalitních krytých dluhopisů, by proto měl být snížen z 5 % na 0 %.

(43)Kromě toho by všechna vysoce kvalitní likvidní aktiva úrovně 1, jak jsou definována v LCR EU, s výjimkou mimořádně kvalitních krytých dluhopisů, přijatá jako variační marže v derivátových smlouvách měla kompenzovat derivátová aktiva, zatímco basilejská norma přijímá ke kompenzaci derivátových aktiv pouze hotovost splňující podmínky rámce pákového efektu. Toto širší uznání aktiv získaných jako variační marže přispěje k likviditě trhů se státními dluhopisy, zabrání penalizaci koncových uživatelů, kteří drží velké množství státních dluhopisů, ale jen málo hotovosti (jako jsou penzijní fondy), a nebude přidávat další napětí na poptávku po hotovosti na repo trzích.

(44)NSFR by se měl vztahovat na instituce na individuálním i konsolidovaném základě, pokud příslušné orgány neupustí od uplatňování NSFR na individuálním základě. Tím se duplikuje rozsah působnosti LCR, jehož je NSFR doplněním. Pokud nebylo upuštěno od uplatňování NSFR na individuální úrovni, transakce mezi dvěma institucemi patřícími do stejné skupiny nebo téhož institucionálního systému ochrany by měly v zásadě obdržet symetrické faktory dostupného a požadovaného stabilního financování, aby nedošlo ke ztrátě finančních prostředků na vnitřním trhu a nebránilo se efektivnímu řízení likvidity v evropských skupinách, kde je likvidita centrálně řízená. Taková preferenční symetrická zacházení by měla být poskytnuta pouze vnitroskupinovým transakcím, kde fungují všechny nezbytné záruky, na základě dodatečných kritérií pro přeshraniční transakce a pouze s předchozím souhlasem dotčených příslušných orgánů, neboť nelze předpokládat, že instituce mající potíže s plněním svých platebních povinností vždy obdrží finanční podporu od jiných podniků patřících do stejné skupiny nebo téhož institucionálního systému ochrany.

(45)Konsolidace dceřiných podniků ve třetích zemích by měla řádně zohlednit požadavky na stabilní financování platné v těchto zemích. V souladu s tím by pravidla pro konsolidaci v Unii neměla zavádět příznivější zacházení pro dostupné a požadované stabilní financování v dceřiných podnicích ve třetích zemích, než je zacházení, které je k dispozici podle vnitrostátních právních předpisů těchto třetích zemí.

(46)V souladu s čl. 508 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 má Komise předložit zprávu o vhodném režimu pro obezřetnostní dohled nad investičními podniky a případně předložit legislativní návrh. Dokud se toto ustanovení nezačne uplatňovat, na investiční podniky jiné než systémové investiční podniky by se měly nadále vztahovat vnitrostátní právní předpisy členských států týkající se požadavku na čisté stabilní financování. Avšak investiční podniky jiné než systémové investiční podniky by měly podléhat NSFR stanovenému v nařízení (EU) č. 575/2013 na konsolidovaném základě, pokud jsou součástí bankovních skupin, aby byl umožněn příslušný výpočet NSFR na konsolidované úrovni.

(47)Instituce by měly mít povinnost vykazovat svým příslušným orgánů v měně vykazování závazný podrobný NSFR pro všechny položky a odděleně pro položky denominované v každé významné měně, aby bylo zajištěno odpovídající sledování možných nesouladů měn. NSFR by neměl na instituce uvalovat jakékoliv požadavky na dvojí vykazování nebo požadavky na vykazování, které nejsou v souladu s platnými předpisy, a institucím by měl být poskytnut dostatek času, aby se připravily na vstup nových požadavků na vykazování v platnost.

(48)Jelikož poskytování smysluplných a srovnatelných informací o společných klíčových ukazatelích používaných institucemi k měření rizika trhu je základním principem zdravého bankovního systému, je nezbytné co nejvíce snížit informační asymetrii a usnadnit srovnatelnost rizikových profilů úvěrových institucí uvnitř jurisdikce i napříč jurisdikcemi. Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS) zveřejnil v lednu 2015 revidované standardy pilíře 3 pro zveřejňování informací, aby se zvýšila srovnatelnost, kvalita a konzistence povinného zveřejňování informací pro trh ze strany institucí. Je proto vhodné změnit stávající požadavky na zveřejňování, aby se provedly tyto nové mezinárodní standardy.

(49)Respondenti výzvy Komise ke sdělení skutečností o regulačním rámci EU pro finanční služby považovali současné požadavky na zveřejňování za nepřiměřené a zatěžující v případě menších institucí. Aniž by bylo dotčeno užší sladění zveřejňování informací s mezinárodními standardy, po menších a méně složitých institucích by mělo být požadováno méně časté a méně podrobné zveřejňování informací než po jejich větších protějšcích, čímž se sníží administrativní zátěž, které jsou vystaveny.

(50)Ohledně zveřejňování informací o odměňování by mělo dojít k určitým objasněním. Kromě toho by mělo být po institucích využívajících odchylku od určitých pravidel odměňování požadováno zveřejňování informací týkajících se této odchylky.

(51)Uplatňování ustanovení o očekávané úvěrové ztrátě zavedených revidovanými mezinárodními účetními standardy o finančních nástrojích „IFRS9“ může vést k náhlému významnému zvýšení kapitálových poměrů institucí. Zatímco probíhají diskuse o vhodném obezřetnostním zacházení s dopadem zvýšených očekávaných úvěrových ztrát a aby se zabránilo neodůvodněnému negativnímu vlivu na poskytování úvěrů úvěrovými institucemi, měla by tvorba dodatečných opravných položek pro úvěrové riziko podle IFRS9 být zaváděna postupně.

(52)Malé a střední podniky jsou jedním z pilířů hospodářství Unie, jelikož hrají zásadní roli při vytváření ekonomického růstu a zajišťování pracovních míst. Vzhledem k tomu, že malé a střední podniky nesou nižší systémové riziko než větší podniky, kapitálové požadavky pro expozice malých a středních podniků by měly být nižší než pro velké podniky, aby se zajistilo optimální bankovní financování malých a středních podniků. V současné době se na expozice malých a středních podniků až do výše 1,5 milionu EUR vztahuje 23,81% snížení částky rizikově vážené expozice. Vzhledem k tomu, že práh ve výši 1,5 milionu EUR pro expozici malých a středních podniků není určující pro změnu rizikovosti malých a středních podniků, snížení kapitálových požadavků by mělo být rozšířeno na expozice malých a středních podniků nad hranicí 1,5 milionu EUR a pro přesahující částku by mělo činit 15% snížení částky rizikově vážené expozice.

(53)Investice do infrastruktury jsou nezbytné pro posílení konkurenceschopnosti Evropy a stimulaci tvorby pracovních míst. Oživení a budoucí růst unijní ekonomiky do značné míry závisí na dostupnosti kapitálu pro strategické investice evropského významu do infrastruktury, zejména širokopásmových a energetických sítí, jakož i dopravní infrastruktury, zejména v průmyslových centrech, vzdělávání, výzkumu a inovací a obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti. Investiční plán pro Evropu si klade za cíl podpořit dodatečné financování životaschopných projektů v oblasti infrastruktury, mimo jiné prostřednictvím mobilizace dalších soukromých zdrojů financování. Pro řadu potenciálních investorů je největší obavou zřejmá absence životaschopných projektů a omezená schopnost správně vyhodnotit riziko vzhledem k jejich přirozeně komplexní povaze.

(54)S cílem podpořit soukromé investice do infrastrukturních projektů je proto nutné stanovit regulatorní prostředí, které je schopno podporovat vysoce kvalitní infrastrukturní projekty a snížit rizika pro investory. Zejména by měly být omezeny kapitálové požadavky pro expozice vůči infrastrukturním projektům za předpokladu, že dodržují řadu kritérií schopných snížit jejich rizikový profil a zvýšit předvídatelnost peněžních toků. Komise by měla toto ustanovení přezkoumat do [tří let po vstupu v platnost] s cílem posoudit a) jeho dopad na objem investic do infrastruktury ze strany institucí a kvalitu investic s ohledem na cíle EU v oblasti přechodu na nízkouhlíkové a oběhové hospodářství odolné vůči změně klimatu a b) jeho dostatečnost z obezřetnostního hlediska. Komise by měla také zvážit, zda by rozsah působnosti měl být rozšířen na investice do infrastruktury ze strany podniků.

(55)Ustanovení čl. 508 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/20132 požaduje, aby Komise podala Evropskému parlamentu a Radě zprávu o vhodném režimu pro obezřetnostní dohled nad investičními podniky a podniky uvedenými v čl. 4 odst. 1 bodě 2 písm. b) a c) uvedeného nařízení a případně ji doplnila legislativním návrhem. Tento legislativní návrh může zavést nové požadavky na tyto podniky. V zájmu zajištění přiměřenosti, a aby se zabránilo zbytečným a opakujícím se regulatorním změnám, by investiční podniky, které nejsou systémové, proto měly být vyloučeny z dodržování nových ustanovení měnících nařízení (EU) č. 575/2013. Investiční podniky, které představují stejné systémové riziko jako úvěrové instituce, by však měly podléhat stejným požadavkům, jako jsou ty, které se vztahují na úvěrové instituce.

(56)Vzhledem k posílenému dohledu nad skupinami vyplývajícímu z posílení obezřetnostního regulačního rámce a vytvoření bankovní unie je žádoucí, aby instituce stále více využívaly výhod jednotného trhu, mimo jiné pro zajištění účinného řízení kapitálu a zdrojů likvidity v rámci celé skupiny. Proto by možnost upustit od uplatňování požadavků na individuální úrovni pro dceřiné podniky nebo mateřské podniky měla být dostupná pro přeshraniční skupiny, pokud existují dostatečné záruky k zajištění toho, že bude subjektům, na které se vztahuje výjimka, k dispozici dostatečný kapitál. Jsou-li splněny všechny záruky, bude na uvážení příslušného orgánu, aby o udělení takových výjimek rozhodl. Rozhodnutí příslušných orgánů by měla být řádně odůvodněna.

(57)S cílem usnadnit dodržování pravidel stanovených v tomto nařízení a ve směrnici 36/2013/EU, jakož i regulačních technických norem, prováděcích technických norem, pokynů a šablon přijatých k provádění těchto pravidel by orgán EBA měl vytvořit IT nástroj s cílem provést instituce příslušnými ustanoveními, normami a šablonami v závislosti na jejich velikosti a obchodním modelu.

(58)K usnadnění srovnatelnosti zveřejňovaných údajů by měl být orgán EBA pověřen vypracováním standardizovaných šablon na zveřejňování, které pokrývají všechny podstatné požadavky na zveřejňování stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013. Při vypracování těchto standardů by orgán EBA měl brát v úvahu velikost a složitost institucí, jakož i povahu a míru rizika jejich činností.

(59)Za účelem zajištění odpovídající definice některých specifických technických ustanovení nařízení (EU) č. 573/2013 a zohlednění možného vývoje na mezinárodní úrovni by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o seznam produktů nebo služeb, jejichž aktiva a závazky mohou být považovány za vzájemně závislé, a pokud jde o definici zacházení s deriváty, zajištěnými půjčkami a transakcemi na kapitálovém trhu a nezajištěných transakcí s finančními zákazníky kratších než šest měsíců pro účely výpočtu NSFR.

(60)Komise by měla přijmout návrhy regulačních technických norem vypracované orgánem EBA v oblasti kapitálových požadavků na tržní riziko pro pozice investičního portfolia, nástrojů vystavených zbytkovým rizikům, výpočtů rizika pádu do defaultu, povolení k použití interních modelů pro tržní riziko, zpětného testování interního modelu, připisování zisků a ztrát, nemodelovatelných rizikových faktorů a rizika selhání v přístupu interního modelu pro tržní riziko prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU a v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010. Je zvláště důležité, aby Komise během svých přípravných prací vedla náležité konzultace, včetně konzultací na odborné úrovni. Komise a orgán EBA by měly zajistit, aby tyto normy a požadavky mohly uplatňovat všechny dotčené instituce způsobem, který je přiměřený povaze, rozsahu a složitosti těchto institucí a jejich činností.

(61)Pro účely použití pravidel pro velké expozice by Komise měla prostřednictvím přijetí aktů v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie určit, za jakých okolností jsou splněny podmínky pro existenci skupiny ekonomicky spjatých klientů a jak vypočítat hodnoty expozic vyplývajících ze smluv uvedených v příloze II a úvěrových derivátů, které nejsou přímo uzavřené s klientem, ale jsou podkladem dluhového nebo kapitálového nástroje vydaného tímto klientem, a případy a lhůtu, v nichž by příslušné orgány mohly dovolit překročení limitu expozice. Komise by rovněž měla vydat regulační technickou normu k určení formátu a četnosti podávání zpráv vztahujících se k velkým expozicím, jakož i kritérií pro identifikaci stínových bank, na které se vztahují povinnosti podávání zpráv ohledně velkých expozic.

(62)Ohledně úvěrového rizika protistrany by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o definici aspektů souvisejících s významnými rizikovými faktory transakcí, dohledovou deltou a navýšením kategorie komoditního rizika.

(63)Před přijetím aktů v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie je obzvláště důležité, aby Komise během přípravné práce uspořádala vhodné konzultace včetně konzultací na odborné úrovni a aby byly tyto konzultace vedeny v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016. Aby se zejména zaručila rovnocenná účast na přípravě aktů v přenesené pravomoci, Evropský parlament a Rada obdrží všechny dokumenty ve stejném okamžiku jako odborníci členských států a jejich odborníci mají systematicky přístup na zasedání odborných skupin Komise, které se zabývají přípravou aktů v přenesené pravomoci.

(64)V zájmu účinnější reakce na průběžný vývoj standardů pro zveřejňování na mezinárodní a unijní úrovni by Komise měla být zmocněna ke změně požadavků na zveřejňování stanovených v nařízení (EU) č. 575/2013 prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci.

(65)Orgán EBA by měl podat zprávu o tom, kde by se mohla zlepšit přiměřenost unijního balíčku v oblasti zpráv orgánům dohledu, pokud jde o rozsah, míru členění nebo četnost.

(66)Pro účely uplatňování kapitálových požadavků na expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování by Komise měla prostřednictvím přijetí regulační technické normy upřesnit, jak by instituce měly vypočítat objem rizikově vážené expozice podle přístupu na mandátní bázi, kdy některý ze vstupů potřebných pro tento výpočet není k dispozici.

(67)Jelikož cílů tohoto nařízení, zejména cílů posílit a vylepšit již existující právní předpisy Unie zajišťující jednotné obezřetnostní požadavky, které se týkají úvěrových institucí a investičních podniků v celé Evropské unii, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale může jich z důvodu jejich rozsahu a účinků být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(68)S ohledem na změny v zacházení s expozicemi vůči způsobilým ústředním protistranám, konkrétně v zacházení s příspěvky institucí do fondů způsobilých ústředních protistran pro riziko selhání, by měla být změněna také příslušná ustanovení nařízení (EU) č. 648/2012, která byla do uvedeného nařízení zavedena nařízením (EU) č. 575/2013 a která upřesňují výpočet hypotetického kapitálu ústředních protistran, který pak používají instituce pro výpočet svých kapitálových požadavků.

(69)Datem použití některých ustanovení týkajících se nových požadavků na kapitál a způsobilé závazky, které provádějí standard TLAC, by měl být 1. leden 2019, jak bylo dohodnuto na mezinárodní úrovni.

(70)Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EU) č. 575/2013 se mění takto:

1)Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1
Oblast působnosti

Toto nařízení stanoví jednotná pravidla týkající se obecných obezřetnostních požadavků, které musí instituce, finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti podléhající dohledu podle směrnice č. 2013/36/EU splňovat v souvislosti s těmito prvky:

a)s kapitálovými požadavky týkajícími se zcela vyčíslitelných, jednotných a standardizovaných prvků úvěrového rizika, tržního rizika, operačního rizika a vypořádacího rizika;

b)s požadavky na omezení velkých expozic;

c)s požadavky na likviditu týkajícími se zcela vyčíslitelných, jednotných a standardizovaných prvků rizika likvidity;

d)s požadavky na podávání zpráv, které se týkají písmen a), b) a c) a páky;

e)s požadavky na zveřejňování informací.

Toto nařízení stanoví jednotná pravidla týkající se požadavků na kapitál a způsobilé závazky, které splňují subjekty řešící krizi, které jsou globálními systémově významnými institucemi (G-SVI) nebo částmi G-SVI a významnými dceřinými podniky G-SVI mimo EU.

Toto nařízení neupravuje požadavky na zveřejňování uložené příslušným orgánům v oblasti obezřetnostní regulace a dohledu nad institucemi, které jsou stanoveny ve směrnici 2013/36/EU.“

2)Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2
Pravomoci dohledu

1.Pro účely zajišťování souladu s tímto nařízením mají příslušné orgány pravomoci a dodržují postupy stanovené ve směrnici 2013/36/EU a v tomto nařízení.

2.Pro účely zajišťování souladu s tímto nařízením mají orgány příslušné k řešení krize pravomoci a dodržují postupy stanovené ve směrnici 2014/59/EU a v tomto nařízení.

3.Pro účely zajišťování souladu s požadavky týkajícími se kapitálu a způsobilých závazků příslušné orgány a orgány příslušné k řešení krize spolupracují.“.

3)Článek 4 se mění takto:

a)v odstavci 1 se bod 7 nahrazuje tímto:

„7)    „subjektem kolektivního investování“ SKIPCP ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES 23 nebo alternativní investiční fond ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU 24 ;“;

b)v odstavci 1 se bod 20 se nahrazuje tímto:

„20) „finanční holdingovou společností“ finanční instituce, jejíž dceřiné podniky jsou buď výlučně, nebo převážně institucemi nebo finančními institucemi a která není smíšenou finanční holdingovou společností.

Dceřiné podniky finanční instituce jsou převážně institucemi nebo finančními institucemi, jestliže alespoň jedna z nich je institucí a jestliže je více než 50 % vlastního kapitálu, konsolidovaných aktiv, výnosů, personálu nebo jiného ukazatele finanční instituce považovaného příslušným orgánem za relevantní spojeno s dceřinými podniky, které jsou institucemi nebo finančními institucemi;“;

c)v odstavci 1 se bod 26 se nahrazuje tímto:

„26) „finanční institucí“ podnik jiný než instituce a jiný než čistě průmyslová holdingová společnost, jehož hlavní činností je nabývání účastí nebo výkon jedné nebo více z činností uvedených v bodech 2 až 12 a v bodě 15 přílohy I směrnice 2013/36/EU, včetně finanční holdingové společnosti, smíšené finanční holdingové společnosti, platební instituce ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES 25 a společnosti spravující aktiva, avšak s výjimkou pojišťovacích holdingových společností a pojišťovacích holdingových společností se smíšenou činností ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. f) a g) směrnice 2009/138/ES;“;

d)v odst. 1 bodě 39 se vkládá nový pododstavec, který zní:

„Dvě nebo více fyzických nebo právnických osob, které splňují podmínky stanovené v písmenech a) nebo b) z důvodu své přímé expozice vůči stejné ústřední protistraně pro účely clearingových aktivit, nejsou považovány za ekonomicky spjatou skupinu klientů.“;

e)v odst. 1 bodě 71 se úvodní věta v písmenu b) nahrazuje tímto:

„b) pro účely článku 97 součet:“;

f)v odst. 1 bodě 72 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a) je regulovaným trhem nebo trhem třetí země, který je považován za rovnocenný regulovanému trhu v souladu s postupem stanoveným v čl. 25 odst. 4 písm. a) směrnice 2014/65/EU;“;

g)v odstavci 1 se bod 86 nahrazuje tímto:

„86) „obchodním portfoliem“ veškeré pozice ve finančních nástrojích a komoditách, jež instituce drží se záměrem obchodovat, s cílem zajistit buď pozice držené se záměrem obchodovat, nebo pozice uvedené v čl. 104 odst. 2, s výjimkou pozic uvedených v čl. 104 odst. 3;“;

h)v odstavci 1 se bod 91 nahrazuje tímto:

„91) „obchodní expozicí“ současná expozice vůči ústřední protistraně vyplývající ze smluv a transakcí uvedených v čl. 301 odst. 1 písm. a), b) a c), včetně variační marže, kterou má člen clearingového systému obdržet, ale dosud neobdržel, a jakákoli potenciální budoucí expozice člena clearingového systému nebo klienta vůči ústřední protistraně vyplývající z uvedených smluv a transakcí, jakož i počáteční marže;“;

i)v odstavci 1 se bod 96 nahrazuje tímto:

„96) „vnitřním zajištěním“ pozice, která podstatně kompenzuje složky rizika mezi pozicí obchodního portfolia a jednou nebo více pozicemi investičního portfolia nebo mezi dvěma obchodními útvary;“;

j)v odstavci 1 se doplňují nové body, které znějí:

„129) „orgánem příslušným k řešení krize“ orgán příslušný k řešení krize ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 18 směrnice 2014/59/EU;

130) „subjektem řešícím krizi“ subjekt řešící krizi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 83a směrnice 2014/59/EU;

131) „skupinou řešící krizi“ skupina řešící krizi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 83b směrnice 2014/59/EU;

132) „globální systémově významnou institucí“ (G-SVI) G-SVI, která byla určena v souladu s čl. 131 odst. 1 a 2 směrnice 2013/36/EU;

133) „globální systémově významnou institucí mimo EU" (G-SVI mimo EU) globální systémově významné bankovní skupiny nebo banky (G-SVB), které nejsou G-SVI a které jsou uvedeny v pravidelně aktualizovaném seznamu G-SVB zveřejněném Radou pro finanční stabilitu;

134) „významným dceřiným podnikem“ dceřiný podnik, který na individuálním nebo konsolidovaném základě splňuje některou z následujících podmínek:

a)dceřiný podnik drží více než 5 % konsolidovaných rizikově vážených aktiv svého původního mateřského podniku;

b)dceřiný podnik vytváří více než 5 % z celkových provozních výnosů svého původního mateřského podniku;

c)celková míra pákového efektu dceřiného podniku je více než 5 % konsolidované míry pákového efektu jejího původního mateřského podniku;

135) „subjektem G-SVI“ subjekt s právní subjektivitou, který je G-SVI nebo je součástí G-SVI či G-SVI mimo EU;

136) „nástrojem rekapitalizace z vnitřních zdrojů“ nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 57 směrnice č. 2014/59/EU;

137) „skupinou“ skupina podniků, z nichž alespoň jeden je institucí a která se skládá z mateřského podniku a jeho dceřiných podniků nebo z podniků navzájem propojených vztahem ve smyslu článku 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/34/EU 26 ;

138) „obchodem zajišťujícím financování“ neboli „SFT“ repo operace, půjčka či výpůjčka cenných papírů či komodit nebo maržový obchod;

139) „systémovým investičním podnikem“ investiční podnik, který byl určen jako G-SVI nebo O-SVI v souladu s čl. 131 odst. 1, 2 nebo 3 směrnice 2013/36/EU“;

140) „počáteční marží“ jakékoli zajištění jiné než variační marže, získané od subjektu nebo poskytnuté subjektu na pokrytí současné a potenciální budoucí expozice transakce nebo portfolia transakcí v období potřebném k likvidaci těchto transakcí nebo znovuzajištění jejich tržních rizik po selhání protistrany transakce nebo portfolia transakcí;

141) „tržním rizikem“ riziko ztrát vyplývající z pohybů tržních cen;

142) „měnovým rizikem“ riziko ztrát vyplývající z pohybů směnných kurzů;

143) „komoditním rizikem“ riziko ztrát vyplývající z pohybů cen komodit;

144) „obchodním útvarem“ přesně vymezená skupina obchodníků vytvořená institucí tak, aby společně spravovala portfolio pozic obchodního portfolia v souladu s přesně stanovenou a konzistentní obchodní strategií, která působí v rámci téže struktury řízení rizik.“;

k)doplňuje se nový odstavec 4, který zní:

„4. Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které stanoví, za jakých okolností jsou splněny podmínky stanovené v bodě 39 prvním pododstavci písm. a) nebo b).

Orgán EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [jednoho roku po vstupu nařízení v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“.

4)Článek 6 se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„Instituce plní na individuálním základě povinnosti stanovené v části druhé až páté a v části sedmé a osmé.“;

b)vkládá se nový odstavec 1a, který zní:

„1a.    Odchylně od odstavce 1 plní požadavek stanovený v článku 92a na individuálním základě pouze instituce určené jako subjekty řešící krizi, které jsou zároveň G-SVI nebo jsou součástí G-SVI a které nemají dceřiné podniky.

Ustanovení článku 92b plní na individuálním základě pouze významné dceřiné podniky G-SVI mimo EU, které nejsou dceřinými podniky mateřské instituce v EU, které nejsou subjekty řešící krizi a které nemají dceřiné podniky.“.

5)V článku 7 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1. Příslušné orgány mohou upustit od uplatňování čl. 6 odst. 1 na kterýkoli dceřiný podnik, pokud se sídlo dceřiného i mateřského podniku nacházejí ve stejném členském státě a dceřiný podnik je zahrnut do dohledu na konsolidovaném základě nad mateřským podnikem, který je institucí, finanční holdingovou společností nebo smíšenou finanční holdingovou společností, a pokud jsou splněny všechny následující podmínky, aby bylo zajištěno přiměřené rozdělení kapitálu mezi mateřský podnik a dceřiný podnik:

a)neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splacení závazků mateřským podnikem dceřinému podniku;

b)mateřský podnik buď splňuje podmínky příslušného orgánu ohledně obezřetného řízení dceřiného podniku a prohlásí se svolením příslušného orgánu, že se zaručuje za závazky přijaté dceřiným podnikem, nebo mají rizika v dceřiném podniku zanedbatelný význam;

c)postupy hodnocení, měření a kontroly rizika používané v mateřském podniku se vztahují i na dceřiný podnik;

d)mateřský podnik drží více než 50 % hlasovacích práv plynoucích z podílu na kapitálu dceřiného podniku nebo má právo jmenovat či odvolat většinu členů vedoucího orgánu dceřiného podniku.

2. Po konzultaci s orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě může příslušný orgán upustit od uplatňování čl. 6 odst. 1 na dceřiný podnik, který má sídlo v jiném členském státě, než je sídlo jeho mateřského podniku, a který je zahrnut do dohledu na konsolidovaném základě nad tímto mateřským podnikem, který je institucí, finanční holdingovou společností nebo smíšenou finanční holdingovou společností, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)podmínky stanovené v odst. 1 písm. a) až d);

b)instituce poskytuje svému dceřinému podniku záruku, která za všech okolností splňuje tyto podmínky:

I)záruka je poskytována alespoň na částku rovnající se výši kapitálového požadavku dceřiného podniku, od kterého se upouští;

II)záruka je aktivována, jestliže dceřiný podnik není schopen platit své dluhy nebo jiné závazky v okamžiku jejich splatnosti, nebo bylo v souvislosti s dceřiným podnikem učiněno zjištění v souladu s čl. 59 odst. 3 směrnice 2014/59/EU, podle toho, co nastane dříve;

III)záruka je plně zajištěna do výše nejméně 50 % své částky prostřednictvím dohody o finančním zajištění ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES 27 ;

IV)záruka a dohoda o finančním zajištění se řídí právem členského státu, ve kterém se nachází sídlo dceřiného podniku, není-li příslušným orgánem dceřiného podniku stanoveno jinak;

V)zajištěním záruky je způsobilé zajištění ve smyslu článku 197, které je po přiměřeně konzervativní srážce dostatečné k plnému pokrytí částky uvedené v bodě iii);

VI)zajištění záruky je nezatížené a není použito jako zajištění jakékoli jiné záruky;

VII)neexistují žádné právní, regulační ani provozní překážky převodu záruky z mateřského podniku na příslušný dceřiný podnik.“.

6)Článek 8 se nahrazuje tímto:

„Článek 8
Výjimka z uplatňování požadavků na likviditu na individuální bázi

1.Příslušné orgány mohou zcela nebo zčásti upustit od uplatňování části šesté na instituci a všechny nebo některé z jejích dceřiných podniků, které mají své sídlo ve stejném členském státě, jako má sídlo instituce, a dohlížet na ně jako na jedinou podskupinu pro účely likvidity, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)mateřská instituce na konsolidovaném základě nebo dceřiný podnik na subkonsolidovaném základě splňuje část šestou;

b)mateřská instituce na konsolidovaném základě nebo dceřiná instituce na subkonsolidovaném základě neustále sleduje likvidní pozice všech institucí uvnitř podskupiny pro účely likvidity, na něž se vztahuje výjimka v souladu s tímto odstavcem, a zajišťuje dostatečnou úroveň likvidity pro všechny tyto instituce;

c)instituce v rámci podskupiny pro účely likvidity uzavřely smlouvy, které ke spokojenosti příslušných orgánů umožňují volný pohyb finančních prostředků mezi nimi tak, aby mohly plnit své individuální a společné závazky v okamžiku jejich splatnosti;

d)neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka bránící plnění smluv uvedených v písmenu c).

2.Příslušné orgány mohou zcela nebo zčásti upustit od uplatňování části šesté na instituci a všechny nebo některé z jejích dceřiných podniků, které mají své sídlo v jiném členském státě, než má sídlo instituce, a dohlížet na ně jako jedinou podskupinu pro účely likvidity, pouze po uplatnění postupu stanoveného v článku 21 a pouze pro instituce, jejichž příslušné orgány se dohodnou na těchto prvcích:

a)posouzení splnění podmínek uvedených v odstavci 1;

b)posouzení toho, zda organizace a zacházení s rizikem likvidity v rámci jediné podskupiny pro účely likvidity splňuje kritéria stanovená v článku 86 směrnice 2013/36/EU;

c)rozdělení objemů, umístění a vlastnictví požadovaných likvidních aktiv, která mají být v jediné podskupině pro účely likvidity držena;

d)stanovení minimálních objemů likvidních aktiv, která mají držet instituce, u nichž bude upuštěno od uplatňování části šesté;

e)potřebě přísnějších parametrů, než jsou parametry uvedené v části šesté;

f)neomezeném sdílení veškerých informací mezi příslušnými orgány;

g)plném chápání důsledků takovéto výjimky.

3.Orgán, který je příslušný pro dohled nad institucí a všemi nebo některými z jejích dceřiných podniků, které mají své sídlo v odlišných členských státech, než má sídlo instituce, na individuálním základě, může zcela nebo zčásti upustit od uplatňování části šesté na tuto instituce a na všechny nebo některé z jejích dceřiných podniků a dohlížet na ně jako na jedinou podskupinu pro účely likvidity za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)podmínky uvedené v odstavci 1 a v odst. 2 písm. b);

b)mateřská instituce na konsolidovaném základě nebo dceřiná instituce na subkonsolidovaném základě poskytuje instituci nebo skupině institucí, které mají své sídlo v jiném členském státě, záruku, která splňuje všechny tyto podmínky:

I)záruka je poskytována ve výši minimálně odpovídající objemu čistého odtoku likvidity, který záruka nahrazuje a který se vypočítá v souladu s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2015/61 28 na individuálním základě pro instituci nebo na subkonsolidovaném základě pro skupinu institucí, na něž se vztahuje výjimka a které záruku využívají, a to bez ohledu na jakékoliv preferenční zacházení;

II)záruka je aktivována, když instituce nebo skupina institucí, na něž se vztahuje výjimka a které využívají záruky, nejsou schopny platit své dluhy nebo jiné závazky v okamžiku jejich splatnosti, nebo bylo v souvislosti s institucí nebo skupinou institucí, na něž se vztahuje výjimka, učiněno zjištění v souladu s čl. 59 odst. 3 směrnice 2014/59/EU, podle toho, co nastane dříve;

III)záruka je plně zajištěna prostřednictvím dohody o finančním zajištění ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 2002/47/ES;

IV)záruka a dohoda o finančním zajištění se řídí právem členského státu, kde se nachází sídlo instituce nebo skupiny institucí, na něž se vztahuje výjimka a které využívají záruky, není-li příslušným orgánem těchto institucí stanoveno jinak;

V)zajištění záruky je způsobilé jako vysoce kvalitní likvidní aktivum ve smyslu článků 10 až 13 a 15 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2015/61 a po uplatnění srážek uvedených v hlavě II kapitole 2 uvedeného nařízení pokrývá nejméně 50 % objemu čistého odlivu likvidity vypočteného v souladu s uvedeným nařízením na individuálním základě pro danou instituci nebo na subkonsolidovaném základě pro skupinu institucí, na něž se vztahuje výjimka a které využívají záruky, a to bez ohledu na jakékoliv preferenční zacházení;

VI)zajištění záruky je nezatížené a není použito jako zajištění jakékoli jiné transakce;

VII)neexistují ani se neočekávají žádné právní, regulační nebo praktické překážky převodu zajištění od instituce, která poskytuje záruku, na instituci nebo skupinu institucí, na něž se vztahuje výjimka a které využívají záruky.

4.Příslušné orgány mohou také použít odstavce 1, 2 a 3 na jeden nebo více z dceřiných podniků finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti a dohlížet na finanční holdingovou společnost nebo smíšenou finanční holdingovou společnost a dceřiné podniky, na které se vztahuje výjimka, nebo pouze na dceřiné podniky, na které se vztahuje výjimka, jako na jedinou podskupinu pro účely likvidity. Odkazy v odstavcích 1, 2 a 3 na mateřskou instituci se chápou tak, že zahrnují finanční holdingovou společnost nebo smíšenou finanční holdingovou společnost.

5.Příslušné orgány mohou použít odstavce 1, 2 a 3 rovněž na instituce, které jsou členy téhož institucionálního systému ochrany ve smyslu čl. 113 odst. 7, pokud tyto instituce splňují všechny podmínky v něm stanovené, a na další instituce, které jsou ve vzájemném vztahu ve smyslu čl. 113 odst. 6, pokud splňují všechny podmínky v něm stanovené. Příslušné orgány v takovém případě určí jednu z institucí, na něž se vztahuje výjimka, aby splnila část šestou na základě konsolidované situace všech institucí z jediné podskupiny pro účely likvidity.

6.V případě udělení výjimky podle odstavců 1 až 5 mohou příslušné orgány rovněž uplatnit článek 86 směrnice 2013/36/EU nebo jeho části na úrovni jediné podskupiny pro účely likvidity a upustit od uplatňování článku 86 směrnice 2013/36/EU nebo jeho části na individuálním základě.

V případě, že byla udělena výjimka podle odstavců 1 až 5, uplatní příslušné orgány, pokud jde o ty části části šesté, od nichž je upuštěno, povinnosti podávání zpráv stanovené v článku 415 tohoto nařízení na úrovni jediné podskupiny pro účely likvidity a upustí od uplatnění článku 415 na individuálním základě.

7.Pokud není udělena výjimka podle odstavců 1 až 5 institucím, kterým byla dříve poskytnuta výjimka na individuálním základě, příslušné orgány zohlední čas potřebný k tomu, aby se tyto instituce připravily na použití části šesté nebo její části, a stanoví před uplatněním uvedených ustanovení na tyto instituce přiměřené přechodné období.“.

7)Článek 11 se nahrazuje tímto:

„Článek 11
Obecná ustanovení

1.Pro účely uplatňování požadavků tohoto nařízení na konsolidovaném základě pojmy „instituce“, „mateřská instituce v členském státě“, „mateřská instituce v EU“ a „mateřský podnik“ podle situace odkazují rovněž na finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti, jimž bylo uděleno povolení v souladu s článkem 21a směrnice 2013/36/EU.

2.Mateřské instituce v členském státě plní na základě své konsolidované situace povinnosti stanovené v části druhé až čtvrté a části sedmé v rozsahu a způsobem uvedeným v článku 18. Mateřské podniky a jejich dceřiné podniky, na něž se vztahuje toto nařízení, zavedou řádnou organizační strukturu a odpovídající mechanismy vnitřní kontroly, aby zajistily řádné zpracovávání a předávání údajů nezbytných ke konsolidaci. Zejména zajistí, aby dceřiné podniky, na něž se nevztahuje toto nařízení, zavedly opatření, postupy a mechanismy pro zajištění náležité konsolidace.

3.Odchylně od odstavce 2 dodržují článek 92a na konsolidovaném základě v rozsahu a způsobem stanoveným v článku 18 pouze mateřské instituce určené jako subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo částí G-SVI nebo částí G-SVI mimo EU.

Článek 92b na konsolidovaném základě v rozsahu a způsobem popsaným v článku 18 dodržují pouze mateřské podniky v EU, které jsou významnými dceřinými podniky G-SVI mimo EU a nejsou subjekty řešícími krizi.

4.Mateřské instituce v EU plní požadavky části šesté na základě své konsolidované situace, pokud se skupina skládá z jedné nebo více úvěrových institucí nebo investičních podniků, které mají povolení poskytovat investiční služby a činnosti uvedené v příloze I oddíle A bodech 3 a 6 směrnice 2004/39/ES. Do předložení zprávy Komise v souladu s čl. 508 odst. 2 tohoto nařízení, a pokud skupina sestává pouze z investičních podniků, mohou příslušné orgány osvobodit mateřské podniky v EU od dodržování povinnosti stanovené v části šesté na konsolidovaném základě, a to s ohledem na povahu, rozsah a složitost činnosti daných investičních podniků.

Pokud byla udělena výjimka podle čl. 8 odst. 1 až 5, instituce a případně finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti, které jsou součástí podskupiny pro účely likvidity, dodržují část šestou na konsolidovaném základě nebo na subkonsolidovaném základě v rámci dané podskupiny pro účely likvidity.

5.Pokud se použije článek 10, ústřední subjekt uvedený v daném článku plní požadavky části druhé až osmé na základě konsolidované situace celku tvořeného ústředním subjektem a jeho přidruženými institucemi.

6.Vedle požadavků v odstavcích 1 až 4, a aniž jsou dotčena jiná ustanovení tohoto nařízení a směrnice 2013/36/EU, mohou příslušné orgány od instituce vyžadovat dodržování povinností stanovených v části druhé až čtvrté a části šesté až osmé tohoto nařízení a v hlavě VII směrnice 2013/36/EU na subkonsolidovaném základě, jestliže je to pro účely dohledu odůvodněno zvláštnostmi rizika nebo kapitálové struktury instituce nebo jestliže členské státy přijmou vnitrostátní právní předpisy, které vyžadují strukturální oddělení činností v rámci bankovní skupiny.

Uplatněním přístupu uvedeného v prvním pododstavci není dotčen účinný dohled na konsolidovaném základě a jeho uplatnění nevede k neúměrným nepříznivým účinkům na finanční systém jako celek nebo jeho části v jiných členských státech nebo v Unii jako celku ani nevytváří překážku bránící fungování vnitřního trhu.“.

8)Článek 12 se nahrazuje tímto:

„Článek 12
Konsolidovaný výpočet pro G-SVI s více subjekty řešícími krizi

Pokud je více než jeden subjekt G-SVI patřící ke stejnému G-SVI subjektem řešícím krizi, mateřská instituce tohoto G-SVI v EU vypočítá objem kapitálu a způsobilých závazků podle čl. 92a odst. 1 písm. a). Tento výpočet se provádí na základě konsolidované situace mateřské instituce v EU, jako by byla jediným subjektem řešícím krizi v rámci daného G-SVI.

Pokud je částka vypočtená podle prvního pododstavce nižší než součet částek kapitálu a způsobilých závazků všech subjektů řešících krizi v rámci daného G-SVI podle čl. 92a odst. 1 písm. a), postupují orgány příslušné k řešení krize v souladu s čl. 45d odst. 3 a čl. 45h odst. 2 směrnice 2014/59/EU.

Pokud je částka vypočtená podle prvního pododstavce vyšší než součet částek kapitálu a způsobilých závazků všech subjektů řešících krizi v rámci daného G-SVI podle čl. 92a odst. 1 písm. a), mohou orgány příslušné k řešení krize postupovat v souladu s čl. 45d odst. 3 a čl. 45h odst. 2 směrnice 2014/59/EU.“.

9)Článek 13 se nahrazuje tímto:

„Článek 13
Uplatňování požadavků na zveřejňování na konsolidovaném základě

1.Mateřské instituce v EU dodržují část osmou na základě své konsolidované situace.

Velké dceřiné podniky mateřských institucí v EU zveřejňují informace uvedené v článcích 437, 438, 440, 442, 450, 451, 451a, 451d a 453 na individuálním základě, nebo je-li to v souladu s tímto nařízením a směrnicí 2013/36/EU možné, na subkonsolidovaném základě.

2.Instituce označené jako subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo jejich částmi, dodržují část osmou na základě své konsolidované finanční situace.

3.Ustanovení odst. 1 prvního pododstavce se nepoužije na mateřské instituce v EU, mateřské finanční holdingové společnosti v EU, mateřské smíšené finanční holdingové společnosti ani subjekty řešící krizi, pokud jsou zahrnuty do rovnocenného zveřejňování informací, které na konsolidovaném základě provádí mateřský podnik usazený ve třetí zemi.

Ustanovení odst. 1 druhého pododstavce se použije na dceřiné podniky mateřských podniků usazených ve třetí zemi, jestliže jsou tyto dceřiné podniky považovány za velké dceřiné podniky.

4.Pokud se použije článek 10, ústřední subjekt uvedený v daném článku dodržuje část osmou na základě konsolidované situace ústředního subjektu. Na ústřední subjekt se použije čl. 18 odst. 1 a s přidruženými institucemi se nakládá jako s dceřinými podniky ústředního subjektu.“.

10)Článek 18 se nahrazuje tímto:

Článek 18
Metody obezřetnostní konsolidace

1.Instituce, finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti, od nichž se požaduje splnění požadavků uvedených v oddíle 1 této kapitoly na základě konsolidované situace, provedou plnou konsolidaci všech institucí a finančních institucí, které jsou jejich dceřinými podniky. Odstavce 3 až 7 tohoto článku se nepoužijí, pokud se část šestá uplatňuje na základě konsolidované situace instituce, finančního holdingu či smíšeného finančního holdingu nebo subkonsolidované situace podskupiny pro účely likvidity podle článků 8 a 10.

Instituce, od nichž se požaduje splnění požadavků uvedených v článcích 92a nebo 92b na konsolidovaném základě, provedou plnou konsolidaci všech institucí a finančních institucí, které jsou jejich dceřinými podniky v příslušné skupině řešící krizi.

2.Je-li v souladu s článkem 111 směrnice 2013/36/EU vyžadován konsolidovaný dohled, zahrnou se do konsolidace podniky pomocných služeb v případech uvedených v tomto článku a v souladu s metodami v něm stanovenými.

3.Jsou-li podniky ve vzájemném vztahu ve smyslu čl. 22 odst. 7 směrnice 2013/34/EU, určí způsob provedení konsolidace příslušné orgány.

4.Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě vyžaduje poměrnou konsolidaci podle podílů na kapitálu držených v institucích a finančních institucích, které jsou řízeny podnikem zahrnutým do konsolidace spolu s jedním nebo více podniky nezahrnutými do konsolidace, je-li ručení těchto podniků omezeno do výše drženého podílu na kapitálu.

5.V případě jiných účastí nebo kapitálových vazeb, než které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 4, určí příslušné orgány, zda a jak má být konsolidace provedena. Zejména mohou povolit nebo požadovat použití ekvivalenční metody. Tato metoda však nevede k zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.

6.Příslušné orgány určí, zda a jak má být konsolidace provedena v těchto případech:

a)    pokud podle názoru příslušných orgánů instituce uplatňuje významný vliv na jednu nebo více institucí nebo finančních institucí, ale nemá v těchto institucích účast ani k nim nemá jiné kapitálové vazby a

b)    pokud jsou dvě nebo více institucí nebo finančních institucí podřízeny jednomu vedení jinak než na základě smlouvy, zakládací listiny nebo stanov.

Příslušné orgány mohou zejména povolit nebo požadovat použití metody uvedené v čl. 22 odst. 7 až 9 směrnice 2013/34/EU. Tato metoda však nevede k zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.

7.Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek, podle nichž se provádí konsolidace v případech uvedených v odstavcích 2 až 6 tohoto článku.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2016.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“.

11)Článek 22 se nahrazuje tímto:

„Článek 22
Subkonsolidace v případě subjektů ve třetích zemích

1.Dceřiné instituce uplatňují požadavky stanovené v článcích 89 až 91 a v části třetí a čtvrté na subkonsolidovaném základě, jestliže tyto instituce mají ve třetí zemi dceřiný podnik ve formě instituce nebo finanční instituce nebo v takovém podniku drží účast.

2.Odchylně od odstavce 1 dceřiné instituce nemusí použít požadavky stanovené v článcích 89 až 91 a v části třetí a čtvrté na subkonsolidovaném základě, pokud celková aktiva jejich dceřiného podniku ve třetí zemi představují méně než 10 % celkové hodnoty aktiv a podrozvahových položek dané dceřiné instituce.“.

12)Nadpis části druhé se nahrazuje tímto:

„KAPITÁL A ZPŮSOBILÉ ZÁVAZKY“.

13)V čl. 33 odst. 1 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c) v reálné hodnotě vyjádřené zisky a ztráty z derivátových závazků instituce, které vyplývají ze změn vlastního úvěrového rizika instituce.“.

14)V článku 36 se písmeno j) nahrazuje tímto:

„j) hodnotu položek, jež mají být odečteny od položek vedlejšího kapitálu tier 1 podle článku 56, která přesahuje položky vedlejšího kapitálu tier 1 instituce;“.

15)V článku 37 se doplňuje nové písmeno c), které zní:

„c) částka, která má být odečtena, se sníží o částku účetního přecenění nehmotných aktiv dceřiného podniku odvozenou z konsolidace dceřiných podniků a přičitatelnou osobám jiným než podniky zahrnuté do konsolidace podle části prvé hlavy II kapitoly 2.“.

16)V čl. 39 odst. 2 prvním pododstavci se úvodní věta nahrazuje tímto:

„Odložené daňové pohledávky nezávislé na budoucím zisku jsou omezeny na odložené daňové pohledávky vyplývající z přechodných rozdílů vzniklé před [datum přijetí změněného nařízení kolegiem], pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:“.

17)V čl. 45 písm. a) se bod i) nahrazuje tímto:

„i) splatnost krátké pozice je buď stejná, nebo pozdější než splatnost dlouhé pozice nebo zbytková splatnost dlouhé pozice činí nejméně 365 dní;“.

18)V článku 49 se na konci odstavce 2 doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Tento odstavec se nepoužije při výpočtu kapitálu pro účely požadavků v článcích 92a a 92b.“.

19)V článku 52 se odstavec 1 mění takto:

a)písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a) nástroje jsou přímo vydány institucí a plně uhrazeny;“;

b)písmeno p) se nahrazuje tímto:

„p) právní předpisy nebo smluvní ustanovení, jimiž se nástroje řídí, požadují, aby se v případě rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uplatnit pravomoc podle článku 59 směrnice 2014/59/EU hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;“;

c)v odstavci 1 se doplňují nová písmena q) a r), která zní:

„q) nástroje mohou být vydávány podle právních předpisů třetí země nebo jim jinak podléhat pouze tehdy, pokud je podle těchto právních předpisů výkon pravomoci k odpisu nebo konverzi nástrojů ve smyslu článku 59 směrnice 2014/59/EU účinný a vymahatelný na základě zákonných ustanovení nebo právně vymahatelných smluvních ustanovení, která uznávají řešení krize bank nebo jiná opatření v oblasti odpisu či konverze;

r) nástroje nepodléhají žádným dohodám o vzájemném započtení nebo nettingovým právům, které by oslabily jejich schopnost absorbovat ztráty.“.

20)V článku 56 se písmeno e) nahrazuje tímto:

„e) hodnotu položek, které mají být odečteny od položek kapitálu tier 2 podle článku 66, která převyšuje položky kapitálu tier 2 instituce;“.

21)V čl. 59 písm. a) se bod i) nahrazuje tímto:

„i) splatnost krátké pozice je stejná nebo pozdější než splatnost dlouhé pozice nebo zbytková splatnost dlouhé pozice činí nejméně 365 dní;“.

22)V článku 62 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a) kapitálové nástroje a podřízené půjčky za předpokladu splnění podmínek stanovených v článku 63 a v rozsahu stanoveném v článku 64;“.

23)Článek 63 se mění takto:

a)písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a) nástroje jsou vydány přímo institucí nebo případně podřízené půjčky jsou získány přímo institucí a jsou plně uhrazeny;“;

b)písmeno d) se nahrazuje tímto:

„d) nárok na částku jistiny nástrojů podle ustanovení, kterými se nástroje řídí, nebo případně nárok na částku jistiny podřízených půjček podle ustanovení, jimiž se podřízené půjčky řídí, je podřízen veškerým pohledávkám z nástrojů způsobilých závazků;“;

c)písmeno n) se nahrazuje tímto:

„n) právní předpisy nebo smluvní ustanovení, jimiž se nástroje řídí, požadují, aby se v případě rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uplatnit pravomoc podle článku 59 směrnice 2014/59/EU hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;“;

d)doplňují se nová písmena o) a p), která znějí:

„o) nástroje mohou být vydávány podle právních předpisů třetí země nebo jim jinak podléhat pouze tehdy, pokud je podle těchto právních předpisů výkon pravomoci k odpisu nebo konverzi nástrojů ve smyslu článku 59 směrnice 2014/59/EU účinný a vymahatelný na základě zákonných ustanovení nebo právně vymahatelných smluvních ustanovení, která uznávají řešení krize bank nebo jiná opatření v oblasti odpisu či konverze;

p) nástroje nepodléhají žádným dohodám o vzájemném započtení nebo nettingovým právům, které by oslabily jejich schopnost absorbovat ztráty.“.

24)Článek 64 se nahrazuje tímto:

„Článek 64
Umořování nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2

1.Úplná částka nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 se zbytkovou splatností delší než pět let se považuje za položky kapitálu tier 2.

2.Rozsah, v němž se nástroje zahrnované do kapitálu tier 2 v posledních pěti letech do splatnosti nástrojů považují za položky kapitálu tier 2, se vypočte vynásobením výsledku výpočtu uvedeného v písmenu a) hodnotou uvedenou v písmenu b) takto:

a)    účetní hodnota nástrojů nebo podřízených půjček k prvnímu dni závěrečného pětiletého období jejich smluvní splatnosti vydělená počtem kalendářních dnů v tomto období;

b)    počet zbývajících kalendářních dní smluvní splatnosti nástrojů nebo podřízených půjček.“.

25)V článku 66 se doplňuje nové písmeno e), které zní:

„e) hodnota položek, které mají být odečteny od položek způsobilých závazků podle článku 72e, která převyšuje způsobilé závazky instituce.“.

26)V čl. 69 písm. a) se bod i) nahrazuje tímto:

„i) splatnost krátké pozice je stejná nebo pozdější než splatnost dlouhé pozice nebo zbytková splatnost dlouhé pozice činí nejméně 365 dní;“.

27)Za článek 72 se vkládá nová kapitola 5a, která zní:

„KAPITOLA 5a
Způsobilé závazky

Oddíl 1
Položky a nástroje způsobilých závazků

Článek 72a
Položky způsobilých závazků

1.Položky způsobilých závazků zahrnují tyto položky, pokud nespadají do žádné z kategorií vyloučených závazků podle odstavce 2:

a)nástroje způsobilých závazků, jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 72b a pokud nejsou považovány za položky zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 ani kapitálu tier 2;

b)nástroje zahrnované do kapitálu tier 2 se zbytkovou splatností nejméně jeden rok, pokud nejsou považovány za položky zahrnované do kapitálu tier 2 v souladu s článkem 64.

2.Odchylně od odstavce 1 jsou z položek způsobilých závazků vyloučeny tyto závazky:

a)pojištěné vklady;

b)vklady na požádání a krátkodobé vklady s původní splatností méně než jeden rok;

c)část způsobilých vkladů fyzických osob, mikropodniků a malých a středních podniků, která přesahuje limit pojištění uvedený v článku 6 směrnice 2014/49/EU;

d)vklady, které by byly způsobilými vklady fyzických osob, mikropodniků a malých a středních podniků, kdyby nebyly provedeny prostřednictvím poboček nacházejících se mimo Unii, které jsou pobočkami institucí usazených v Unii;

e)zajištěné závazky, včetně krytých dluhopisů a závazků ve formě finančních nástrojů používaných pro zajištění, které tvoří nedílnou součást krycího portfolia a které jsou podle vnitrostátních právních předpisů zajištěny podobně jako kryté dluhopisy, pokud všechna zajištěná aktiva související s krycím portfoliem krytých dluhopisů zůstanou nedotčena, oddělena a s dostatečným financováním, a s vyloučením veškerých částí zajištěného závazku nebo závazku, pro nějž bylo poskytnuto zajištění, přesahujících hodnotu aktiv, zástavy nebo zajištění, vůči nimž je zajištěn;

f)veškeré závazky vzniklé z držení aktiv nebo financí klienta včetně aktiv nebo financí klienta držených jménem subjektů kolektivního investování, jestliže je tento klient chráněn podle platného insolvenčního práva;

g)veškeré závazky vzniklé v důsledku fiduciárního vztahu mezi subjektem řešícím krizi nebo kterýmkoli jeho dceřiným podnikem (jako fiduciárním zmocněncem) a jinou osobou (jako oprávněným), vztahuje-li se na takového oprávněného ochrana podle příslušného insolvenčního nebo občanského práva;

h)závazky vůči institucím, s vyloučením závazků vůči subjektům, které jsou částí téže skupiny, s původní splatností kratší než sedm dní;

i)závazky se zbytkovou splatností kratší než sedm dní vůči systémům nebo provozovatelům systémů určeným podle směrnice 98/26/ES nebo jejich účastníkům vzniklé z účasti v takovémto systému;

j)závazek vůči kterémukoli z těchto subjektů:

I)zaměstnanci, a to ve vztahu ke splatné mzdě, důchodovým dávkám nebo jiné pevné odměně, s výjimkou pohyblivé složky odměny, která není regulována kolektivní smlouvou, a s výjimkou pohyblivé složky odměny osob podstupujících významné riziko podle čl. 92 odst. 2 směrnice 2013/36/EU;

II)obchodnímu věřiteli, kde závazek vznikl na základě poskytování zboží nebo služeb nezbytných pro každodenní fungování jejich operací, včetně IT služeb, energií a pronájmu, obsluhy a údržby prostor instituci nebo mateřskému podniku;

III)daňovým orgánům a orgánům sociálního zabezpečení, pokud jsou tyto závazky podle příslušného práva prioritní;

IV)systémům pojištění vkladů, kde závazek vznikl z příspěvků splatných v souladu se směrnicí 2014/49/EU;

k)závazky vzniklé z derivátů;

l)závazky vzniklé z dluhových nástrojů s vloženými deriváty.

Článek 72b
Nástroje způsobilých závazků

1.Závazky jsou považovány za nástroje způsobilých závazků, pokud splňují podmínky stanovené v tomto článku, a pouze v rozsahu, který je v tomto článku uveden.

2.Závazky jsou považovány za nástroje způsobilých závazků, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)závazky jsou přímo vydané nebo případně získané institucí a jsou plně uhrazeny;

b)závazky nezakoupil žádný z těchto subjektů:

I)instituce nebo subjekt zahrnutý do stejné skupiny řešící krizi;

II)podnik, v němž má instituce přímou nebo nepřímou účast v podobě držení, přímého nebo kontrolou, nejméně 20 % hlasovacích práv nebo kapitálu daného podniku;

c)nákup závazků není přímo ani nepřímo financován subjektem řešícím krizi;

d)nárok na částku jistiny nástrojů podle ustanovení, kterými se nástroje řídí, je zcela podřízen nárokům vzniklým z vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2. Tento požadavek podřízenosti se považuje za splněný v kterékoliv z těchto situací:

I)ve smluvních ustanoveních, kterými se závazky řídí, se stanoví, že v případě běžného úpadkového řízení podle definice v čl. 2 odst. 1 bodě 47 směrnice 2014/59/EU je nárok na částku jistiny nástrojů podřízen nárokům vzniklým z kterýchkoli vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2;

II)v právních předpisech, kterými se závazky řídí, se stanoví, že v případě běžného úpadkového řízení podle definice v čl. 2 odst. 1 bodě 47 směrnice 2014/59/EU je nárok na částku jistiny nástrojů podřízen nárokům vzniklým z kterýchkoli vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2;

e)nástroje vydal subjekt řešící krizi, který nemá v rozvaze žádné vyloučené závazky podle čl. 72a odst. 2, které jsou rovnocenné nebo podřízené nástrojům způsobilých závazků;

f)závazky nejsou zajištěny žádným z těchto subjektů ani se na ně nevztahuje záruka nebo jiné ujednání poskytnuté žádným z těchto subjektů, které by zvyšovaly pořadí uspokojení pohledávek:

I)institucí nebo jejími dceřinými podniky;

II)mateřským podnikem instituce nebo jeho dceřinými podniky,

III)podnikem, který má úzké vazby se subjekty uvedenými v bodech i) a ii);

g)závazky nepodléhají žádným dohodám o vzájemném započtení nebo nettingovým právům, které by oslabily jejich schopnost absorbovat ztráty při řešení krize;

h)ustanovení, jimiž se závazky řídí, nezahrnují žádnou pobídku k vypovězení, umoření nebo zpětnému odkupu částky jistiny před datem splatnosti nebo případně k předčasnému splacení institucí;

i)s výhradou čl. 72c odst. 2 nemohou držitelé nástrojů závazky vykoupit před datem splatnosti;

j)pokud závazky zahrnují jednu nebo více kupních opcí nebo případně možností/opcí předčasného splacení, mohou být opce uplatněny dle vlastního uvážení emitenta;

k)závazky lze vypovědět, umořit, zpětně odkoupit nebo předčasně splatit pouze při splnění podmínek stanovených v článcích 77 a 78;

l)ustanovení, jimiž se závazky řídí, výslovně ani implicitně neuvádějí, že závazky budou nebo mohou být vypovězeny, umořeny, zpětně odkoupeny nebo případně předčasně splaceny subjektem řešícím krizi jindy než v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce, a instituce ani nic takového nenaznačuje jiným způsobem;

m)ustanovení, jimiž se závazky řídí, nedávají držiteli právo na urychlení plánované budoucí výplaty úroků nebo jistiny jindy než v případě platební neschopnosti nebo likvidace subjektu řešícího krizi;

n)výše vyplácených úroků nebo případně dividend ze závazků se nemění na základě úvěrového hodnocení subjektu řešícího krizi nebo jeho mateřského podniku;

o)smluvní ustanovení, jimiž se závazky řídí, požadují, aby se v případě, že orgán příslušný k řešení krize uplatní pravomoci k odpisu nebo konverzi nástrojů ve smyslu článku 48 směrnice 2014/59/EU, hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1.

3.Kromě závazků uvedených v odstavci 2 se za nástroje způsobilých závazků považují závazky do souhrnné hodnoty, která nepřesahuje 3,5 % celkového objemu rizikové expozice vypočteného v souladu s čl. 92 odst. 3 a 4, pokud:

a)jsou splněny všechny podmínky stanovené v odstavci 2 kromě podmínky v písmeni d);

b)závazky jsou rovnocenné s nejníže postavenými vyloučenými závazky podle čl. 72a odst. 2 a

c)zahrnutí těchto závazků mezi položky způsobilých závazků nemá významný negativní dopad na způsobilost instituce k řešení krize, jak potvrdil orgán příslušný k řešení krize po posouzení prvků uvedených v čl. 45b odst. 3 písm. b) a c) směrnice 2014/59/EU.

Instituce se může rozhodnout závazky uvedené v prvním pododstavci nezahrnout mezi položky způsobilých závazků.

4.Pokud instituce přijme rozhodnutí podle odst. 3 druhého pododstavce, jsou závazky považovány za nástroje způsobilých závazků společně se závazky uvedenými v odstavci 2, pokud:

a)rozhodnutí instituce nezahrnout mezi položky způsobilých závazků závazky uvedené v odst. 3 prvním pododstavci je účinné v souladu s odstavcem 5;

b)jsou splněny všechny podmínky stanovené v odstavci 2 kromě podmínky v písmeni d) uvedeného odstavce;

c)závazky jsou rovnocené s nejníže postavenými vyloučenými závazky podle čl. 72a odst. 2 nebo jsou jim nadřazené;

d)v rozvaze instituce částka vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2, které jsou rovnocené s těmito závazky nebo jsou jim podřízené v rámci platební neschopnosti, nepřesáhne 5 % částky kapitálu a způsobilých závazků instituce;

e)zahrnutí těchto závazků mezi položky způsobilých závazků nemá významný negativní dopad na způsobilost instituce k řešení krize, jak potvrdil orgán příslušný k řešení krize po posouzení prvků uvedených v čl. 45b odst. 3 písm. b) a c) směrnice 2014/59/EU.

5.Rozhodnutí uvedené v odst. 3 druhém pododstavci stanoví, zda instituce hodlá buď zahrnout závazky uvedené v odstavci 4 mezi způsobilé položky závazků, nebo nezahrnout žádné závazky uvedené v odstavcích 3 a 4. Instituce se nemusí rozhodnout, že zahrne mezi položky způsobilých závazků jak závazky uvedené v odstavci 3, tak závazky uvedené v odstavci 4.

Toto rozhodnutí je zveřejněno ve výroční zprávě a účinnosti nabude šest měsíců od zveřejnění této zprávy. Rozhodnutí je účinné nejméně jeden rok.

6.Příslušný orgán při zkoumání, zda jsou splněny podmínky podle tohoto článku, konzultuje s orgánem příslušným pro řešení krize.

Článek 72c
Umořování nástrojů způsobilých závazků

1.Nástroje způsobilých závazků se zbytkovou splatností nejméně jeden rok se plně považují za položky způsobilých závazků.

Nástroje způsobilých závazků se zbytkovou splatností kratší než jeden rok se za položky způsobilých závazků nepovažují. 

2.Pro účely odstavce 1 platí, že pokud nástroj způsobilých závazků zahrnuje opci zpětného odkupu držitelem před původně stanovenou splatností nástroje, je splatnost nástroje stanovena jako první možné datum, kdy může držitel tuto opci uplatnit a požádat o odkup nebo splacení nástroje.

Článek 72d
Důsledky toho, když přestanou být splněny podmínky způsobilosti

Pokud v případě nástroje způsobilých závazků přestanou být splněny příslušné podmínky podle článku 72b, závazky ihned přestanou být považovány za nástroje způsobilých závazků.

Závazky podle čl. 72b odst. 2 mohou nadále být považovány za nástroje způsobilých závazků, pokud jsou považovány za nástroje způsobilých závazků podle čl. 72b odst. 3 nebo čl. 72b odst. 4.

Oddíl 2
odpočty od položek způsobilých závazků

Článek 72e
Odpočty od položek způsobilých závazků

1.Instituce, na které se vztahuje článek 92a, odpočítávají od položek způsobilých závazků toto:

a)přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice instituce do vlastních nástrojů způsobilých závazků, včetně vlastních závazků, které by instituce mohla být povinna odkoupit na základě stávajících smluvních závazků;

b)přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice instituce do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, s nimiž má instituce vztah vzájemné účasti a příslušné orgány se domnívají, že jeho účelem je uměle zvýšit schopnost subjektu řešícího krizi absorovat ztráty a jeho schopnost rekapitalizace;

c)příslušnou výši přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI určenou v souladu s článkem 72i, pokud instituce nemá v těchto subjektech významnou investici;

d)přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, v nichž má instituce významnou investici, s výjimkou pozic z upisování držených pět nebo méně pracovních dnů.

2.Pro účely tohoto oddílu jsou všechny nástroje rovnocenné s nástroji způsobilých závazků považovány za nástroje způsobilých závazků, s výjimkou nástrojů rovnocenných s nástroji považovanými za způsobilé závazky podle čl. 72b odst. 3 a 4.

3.Pro účely tohoto oddílu mohou instituce vypočítat objem kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků podle čl. 72b odst. 3 takto:

kde

h    = objem kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků uvedených v čl. 72b odst. 3;

i    = index označující vydávající instituci;

Hi    = celkový objem kapitálových investic do způsobilých závazků vydávající instituce i uvedených v čl. 72b odst. 3;

li    = výše závazků zahrnutých vydávající institucí i mezi položky způsobilých závazků v rámci limitů uvedených v čl. 72b odst. 3 podle posledních informací zveřejněných vydávající institucí;

Li    = celková výše nesplacených závazků vydávající instituce uvedených v čl. 72b odst. 3 podle posledních informací zveřejněných emitentem.

4.Pokud mateřská instituce v EU nebo mateřská instituce se sídlem v členském státě, na niž se vztahuje článek 92a, má přímé, nepřímé nebo syntetické kapitálové investice do kapitálových nástrojů nebo nástrojů způsobilých závazků jednoho nebo více dceřiných podniků, které nepatří do stejné skupiny řešící krizi jako daná mateřská instituce, může orgán příslušný k řešení krize této mateřské instituce po konzultaci s orgánem příslušným k řešení krize kteréhokoli dotčeného dceřiného podniku povolit mateřské instituci odchýlit se od ustanovení odst. 1 písm. c) a d) a odstavce 2 a odečíst nižší částku, kterou určí místní orgán příslušný k řešení krize. Tato nižší částka se však musí rovnat minimálně částce m, která se vypočte takto:

kde

i    = index označující dceřiný podnik;

Oi    = objem kapitálových nástrojů vydaných dceřiným podnikem i, který je vykázán v konsolidovaném kapitálu mateřské instituce;

Pi     = objem nástrojů způsobilých závazků vydaných dceřiným podnikem i a držených mateřskou institucí;

rRG     = poměr platný pro příslušnou skupinu řešící krizi podle čl. 92a odst. 1 písm. a) a článku 45d směrnice 2014/59/EU;

Ri     = celková částka rizikové expozice subjektu G-SVI i vypočtená podle čl. 92 odst. 3 a 4.

Pokud je mateřské instituci v souladu s prvním pododstavcem povoleno odečíst nižší částku, dceřiný podnik odečte rozdíl mezi částkou vypočtenou podle odst. 1 písm. c) a d) a odstavce 2 a touto nižší částkou od odpovídajícího prvku kapitálu a způsobilých závazků.

Článek 72f
Odpočty kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků

Pro účely čl. 72e odst. 1 písm. a) počítají instituce kapitálové investice na základě hrubých dlouhých pozic s těmito výjimkami:

a)instituce mohou vypočítat objem kapitálových investic na základě čisté dlouhé pozice, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

I)dlouhé a krátké pozice jsou v téže podkladové expozici a s krátkými pozicemi není spojeno žádné riziko protistrany;

II)buď jsou dlouhé i krátké pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b)instituce určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí výpočtu podkladové expozice vůči vlastním nástrojům způsobilých závazků zahrnutým do těchto indexů;

c)instituce mohou vzájemně započíst hrubé dlouhé pozice ve vlastních nástrojích způsobilých závazků vyplývající z kapitálových investic do indexových cenných papírů proti krátkým pozicím ve vlastních nástrojích způsobilých závazků vyplývajícím z krátkých pozic v podkladových indexech, včetně případů, kdy je s těmito krátkými pozicemi spojeno riziko protistrany, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

I)dlouhé a krátké pozice jsou v týchž podkladových indexech;

II)buď jsou dlouhé i krátké pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu.

Článek 72g
Základ odpočtů od položek způsobilých závazků

Pro účely čl. 72e odst. 1 písm. b), c) a d) instituce odčítají hrubé dlouhé pozice s výjimkami stanovenými v článcích 72h až 72i.

Článek 72h
Odpočet kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků jiných subjektů GSVI

Instituce nevyužívající výjimky stanovené v článku 72j provádí odpočty podle čl. 72e odst. 1 písm. c) a d) takto:

a)mohou vypočítat přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů způsobilých závazků na základě čisté dlouhé pozice v téže podkladové expozici, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

I)splatnost krátké pozice odpovídá splatnosti dlouhé pozice nebo její zbytková splatnost činí nejméně jeden rok;

II)buď je krátká i dlouhá pozice držena v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b)určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí zohlednění podkladové expozice vůči nástrojům způsobilých závazků zahrnutým do těchto indexů.

Článek 72i
Odpočet způsobilých závazků, pokud instituce nemá významnou investici do subjektů G-SVI

1.Pro účely čl. 72e odst. 1 písm. c) instituce vypočítají příslušnou částku, která má být odečtena, vynásobením hodnoty uvedené v písmenu a) tohoto odstavce faktorem získaným z výpočtu uvedeného v písmenu b) tohoto odstavce:

a)souhrnná částka, o niž přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice instituce do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru a do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, v nichž instituce nemá významnou investici, převyšují 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění těchto ustanovení:

I)článků 32 až 35;

II)čl. 36 odst. 1 písm. a) až g), písm. k) bodů ii) až v) a písm. l), s výjimkou částky, která má být odečtena za odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku a vyplývající z přechodných rozdílů;

III)článků 44 a 45;

b)objem přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, v nichž instituce nemá významnou investici, vydělený součtem přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru a do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, v nichž subjekt řešící krize nemá významnou investici.

2.Instituce z částky uvedené v odst. 1 písm. a) a z výpočtu faktoru uvedeného v odst. 1 písm. b) vyloučí pozice z upisování držené pět nebo méně pracovních dnů.

3.Částka, která má být podle odstavce 1 odečtena, je rozdělena mezi všechny nástroje způsobilých závazků subjektu G-SVI držené institucí. Instituce určí hodnotu každého nástroje způsobilých závazků, která má být odečtena podle odstavce 1, vynásobením hodnoty stanovené v písmenu a) tohoto odstavce poměrnou částí stanovenou v písmenu b) tohoto odstavce:

a)hodnota kapitálovách investic, která má být odečtena podle odstavce 1;

b)poměrná část souhrnné hodnoty přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic instituce do nástrojů způsobilých závazků subjektu G-SVI, v nichž instituce nemá významnou investici, kterou představuje každý nástroj způsobilých závazků držený institucí.

4.Hodnota kapitálových nástrojů uvedená v čl. 72e odst. 1 písm. c), která je nejvýše rovna 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění ustanovení uvedených v odst. 1 písm. a) bodech i), ii) a iii), se neodečítá a podléhá příslušným rizikovým vahám v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 2 nebo 3 a případně požadavkům stanoveným v části třetí hlavě IV.

5.Instituce určí částku každého nástroje způsobilých závazků, na nějž se použijí rizikové váhy podle odstavce 4, vynásobením objemu kapitálových investic, u nichž se vyžaduje použití rizikové váhy podle odstavce 4, podílem vyplývajícím z výpočtu podle odst. 3 písm. b).

Článek 72j
Výjimka z odpočtů od položek způsobilých závazků u obchodního portfolia

1.Instituce se mohou rozhodnout neodečítat určenou část svých přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků, jejichž souhrnná výše měřená na hrubém dlouhém základě je nejvýše rovna 5 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění článků 32 až 36, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a)kapitálové investice jsou v obchodním portfoliu;

b)nástroje způsobilých závazků jsou drženy nejvýše 30 pracovních dní.

2.Částky položek, které nejsou odečteny podle odstavce 1, podléhají kapitálovým požadavkům na položky obchodního portfolia.

3.Pokud v případě kapitálových investic odečtených podle odstavce 1 přestanou být splněny podmínky stanovené v uvedeném odstavci, jsou tyto kapitálové investice odečteny podle článku 72g bez uplatnění výjimek stanovených v článcích 72h a 72i.

Oddíl 3
Kapitál a způsobilé závazky

Článek 72k
Způsobilé závazky

Způsobilé závazky instituce tvoří položky způsobilých závazků instituce po odpočtech uvedených v článku 72e.

Článek 72l
Kapitál a způsobilé závazky

Kapitál a způsobilé závazky instituce tvoří součet jejího kapitálu a jejích způsobilých závazků.“.

28)V části druhé hlavě I se název kapitoly 6 nahrazuje tímto:

„Obecné požadavky na vlastní kapitál a způsobilé závazky“

29)Článek 73 se mění takto:

a)název se nahrazuje tímto:

"Rozdělení výnosů z nástrojů";

b)odstavce 1, 2, 3 a 4 se nahrazují tímto:

„1. Kapitálové nástroje a závazky, u nichž může instituce podle svého uvážení rozhodnout o vyplacení rozdělených výnosů jinou formou než formou hotovosti či kapitálového nástroje, nelze považovat za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 nebo za nástroje způsobilých závazků, pokud instituce neobdržela předchozí svolení příslušného orgánu.

2. Příslušné orgány udělí svolení podle odstavce 1, pouze pokud jsou podle jejich názoru splněny všechny tyto podmínky:

a)možnost volného uvážení podle odstavce 1 ani forma, v níž by mohlo být rozdělení výnosů provedeno, by neměly nepříznivý vliv na schopnost instituce zrušit výplaty spojené s daným nástrojem;

b)možnost volného uvážení podle odstavce 1 ani forma, v níž by mohlo být rozdělení výnosů provedeno, by neměly nepříznivý vliv na schopnost nástroje nebo závazku absorbovat ztráty;

c)možnost volného uvážení podle odstavce 1 ani forma, v níž by mohlo být rozdělení výnosů provedeno, by žádným jiným způsobem nesnižovaly kvalitu kapitálového nástroje nebo závazku.

Před udělením svolení podle odstavce 1 příslušný orgán konzultuje s orgánem příslušným k řešení krize o tom, zda instituce uvedené podmínky splňuje.

3. Kapitálové nástroje a závazky, u nichž právo rozhodnout nebo požadovat, aby rozdělené výnosy z nástroje nebo závazku byly vyplaceny jinou formou než formou hotovosti či kapitálového nástroje, náleží jiné právnické osobě než instituci, která tyto kapitálové nástroje a závazky vydává, nelze považovat za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 nebo za nástroje způsobilých závazků.

4. Instituce mohou využít široký tržní index jako jeden ze základů pro stanovení výše rozdělených výnosů z nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo tier 2 a nástrojů způsobilých závazků.“;

c)odstavec 6 se nahrazuje tímto:

„6. Instituce podávají zprávy o širokých tržních indexech, o něž se jejich kapitálové nástroje a nástroje způsobilých závazků opírají, a zveřejňují je.“.

30)V článku 75 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„Požadavky týkající se splatnosti se v případě krátkých pozic podle čl. 45 písm. a), čl. 59 písm. a), čl. 69 písm. a) a čl. 72h písm. a) považují ve vztahu k drženým pozicím za splněné, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:“.

31)V článku 76 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují tímto:

„1. Pro účely čl. 42 písm. a), čl. 45 písm. a), čl. 57 písm. a), čl. 59 písm. a), čl. 67 písm. a), čl. 69 písm. a) a čl. 72h písm. a) může instituce snížit hodnotu dlouhé pozice v kapitálovém nástroji o tu část indexu, která je tvořena stejnou podkladovou expozicí, jež je zajišťována, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)buď jsou zajišťovaná dlouhá pozice i krátká pozice v indexu použitá k zajištění této dlouhé pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b)pozice uvedené v písmenu a) jsou v rozvaze instituce oceněny reálnou hodnotou.

2. S předchozím svolením příslušného orgánu může instituce místo výpočtu své expozice vůči položkám uvedeným v jednom nebo více následujících písmenech jako alternativní postup použít konzervativní odhad své podkladové expozice vůči těmto nástrojům zahrnutým do indexů:

a)vlastním nástrojům zahrnovaným do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 a nástrojům způsobilých závazků zahrnutým do indexů;

b) nástrojům zahrnovaným do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru zahrnutým do indexů;

c)nástrojům způsobilých závazků institucí zahrnutým do indexů.

3. Příslušné orgány udělí svolení uvedené v odstavci 2 pouze tehdy, jestliže instituce k jejich spokojenosti prokázala, že by pro ni sledování podkladové expozice vůči položkám uvedeným v jednom nebo případně více písmenech odstavce 2 bylo provozně nepřiměřeně náročné.

32)Článek 77 se nahrazuje tímto:

„Článek 77
Podmínky pro snížení kapitálu a způsobilých závazků

Instituce musí získat předchozí svolení příslušného orgánu k provedení jednoho nebo obou těchto kroků:

a)ke snížení, splacení nebo zpětnému odkoupení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 a vydaných institucí způsobem, který je povolen podle použitelného vnitrostátního práva;

b)k vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkoupení nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo do kapitálu tier 2 nebo případně nástrojů způsobilých závazků před datem jejich smluvní splatnosti.“.

33)Článek 78 se nahrazuje tímto:

„Článek 78
Svolení dozorčího orgánu ke snížení kapitálu a způsobilých závazků

1.Příslušný orgán udělí instituci svolení ke snížení, zpětnému odkupu, vypovězení nebo splacení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 nebo do nástrojů způsobilých závazků, pokud je splněna některá z těchto podmínek:

a)    nejpozději současně s postupem podle článku 77 instituce nahradí nástroje uvedené v článku 77 kapitálovými nástroji nebo nástroji způsobilých závazků stejné nebo vyšší kvality za podmínek, které jsou udržitelné z hlediska jejích ekonomických možností;

b)instituce ke spokojenosti příslušného orgánu prokázala, že její kapitál a způsobilé závazky by v důsledku dotčeného postupu překročily požadavky stanovené v tomto nařízení, směrnici 2013/36/EU a směrnici 2014/59/EU v míře, kterou příslušný orgán považuje za nezbytnou.

Před udělením tohoto svolení příslušný orgán konzultuje s orgánem příslušným k řešení krize.

Pokud instituce poskytne dostatečné záruky toho, že je schopna operovat s kapitálem v objemu nad rámec požadavků stanovených v tomto nařízení, ve směrnici 2013/36/EU a ve směrnici 2014/59/EU, orgán příslušný k řešení krize může po konzultaci s příslušným orgánem udělit instituci obecné předběžné svolení k provádění vypovězení, umoření, splacení nebo zpětných odkupů nástrojů způsobilých závazků, pokud jsou splněna kritéria zajišťující, že všechny tyto budoucí úkony budou v souladu s podmínkami stanovenými v písmenech a) a b) tohoto odstavce. Toto obecné předběžné svolení se uděluje pouze na omezenou dobu, jež nepřesáhne jeden rok, načež může být obnoveno. Toto obecné předběžné svolení se uděluje pouze pro určitou předem danou částku, kterou určí orgán příslušný k řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize informují příslušné orgány o veškerých udělených obecných předběžných svoleních.

Pokud instituce poskytne dostatečné záruky toho, že je schopna operovat s kapitálem v objemu nad rámec požadavků stanovených v tomto nařízení, ve směrnici 2013/36/EU a ve směrnici 2014/59/EU, příslušný orgán může po konzultaci s orgánem příslušným k řešení krize udělit instituci obecné předběžné svolení k provádění vypovězení, umoření, splacení nebo zpětných odkupů nástrojů způsobilých závazků, pokud jsou splněna kritéria zajišťující, že všechny tyto budoucí úkony budou v souladu s podmínkami stanovenými v písmenech a) a b) tohoto odstavce. Toto obecné předběžné svolení se uděluje pouze na omezenou dobu, jež nepřesáhne jeden rok, načež může být obnoveno. Toto obecné předběžné svolení se uděluje pouze pro určitou předem danou částku, kterou určí příslušný orgán. V případě nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 tato předem daná částka nesmí překročit 3 % příslušné emise a 10 % částky, o niž kmenový kapitál tier 1 převyšuje částku požadavku na kmenový kapitál tier 1 stanovenou v tomto nařízení, ve směrnici 2013/36/EU a ve směrnici 2014/59/EU v míře, kterou příslušný orgán považuje za nezbytnou. V případě nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 tato předem daná částka nesmí překročit 10 % příslušné emise a 3 % celkového objemu nesplacených nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo případně kapitálu tier 2. V případě nástrojů způsobilých závazků je tato předem daná částka stanovena orgánem příslušným k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem.

Příslušný orgán toto obecné předběžné svolení odvolá, pokud instituce poruší kterékoliv kritérium stanovené pro účely tohoto svolení.

2.Při posuzování udržitelnosti náhradních nástrojů z hlediska ekonomických možností instituce prováděného podle odst. 1 písm. a) příslušné orgány zváží, nakolik by tyto náhradní kapitálové nástroje a závazky byly pro instituci nákladnější než nástroje, které by jimi byly nahrazeny.

3.Pokud instituce postupuje podle čl. 77 písm. a) a použitelné vnitrostátní právo zakazuje odmítnout splacení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 uvedených v článku 27, může příslušný orgán upustit od podmínek stanovených v odstavci 1 tohoto článku za předpokladu, že vyžaduje, aby instituce přiměřeně omezila splacení těchto nástrojů.

4.Příslušné orgány mohou instituci povolit, aby nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 vypověděla, umořila, splatila nebo zpětně odkoupila před uplynutím pěti let ode dne vydání, pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1 a některá z těchto podmínek:

a)dochází ke změně regulační klasifikace těchto nástrojů, která by pravděpodobně vedla k tomu, že by tyto nástroje byly vyloučeny z kapitálu nebo reklasifikovány jako kvalitativně nižší forma kapitálu, a jsou splněny obě tyto podmínky:

I)příslušný orgán považuje tuto změnu za dostatečně jistou;

II)instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že regulační reklasifikace těchto nástrojů nebyla v době jejich vydání reálně předvídatelná;

b)dochází ke změně použitelného daňového režimu pro tyto nástroje, u níž instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že je podstatná a nebyla v době jejich vydání reálně předvídatelná;

c)pro nástroje platí zachování právních účinků podle článku 484 CRR;

d)nejpozději současně s postupem podle článku 77 instituce nahradí nástroje uvedené v článku 77 kapitálovými nástroji nebo nástroji způsobilých závazků stejné nebo vyšší kvality za podmínek, které jsou udržitelné z hlediska jejích ekonomických možností, a příslušný orgán tento postup povolil na základě určení, že byl byl z obezřetnostního hlediska výhodný a zdůvodněný mimořádnými okolnostmi;

e)nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 jsou zpětně odkoupeny pro účely tvorby trhu.

Před udělením tohoto svolení příslušný orgán konzultuje tyto podmínky s orgánem příslušným k řešení krize.

5.Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění těchto otázek:

a)    významu spojení „udržitelné z hlediska ekonomických možností instituce“;

b)    přiměřenosti omezení splacení uvedeného v odstavci 3;

c)    postupu, jakým příslušné orgány udělují předběžné svolení s kroky podle článku 77, včetně omezení a postupů, a požadavky na údaje v žádosti instituce o svolení příslušného orgánu k provádění kroků podle článku 77, včetně postupu, který se uplatní v případě umoření podílů vydaných pro členy družstev, a lhůty pro vyřízení těchto žádostí;

d)mimořádných okolností uvedených v odstavci 4;

e)významu pojmu „tvorba trhu“ použitého v odstavci 4.

Orgán EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [tří měsíců od vstupu v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“.

34)Článek 79 se mění takto:

a)název se nahrazuje tímto:

„Dočasná výjimka z odpočtů od kapitálu a způsobilých závazků“;

b)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Pokud instituce drží kapitálové nástroje nebo závazky nebo případně poskytla podřízené půjčky, které se dočasně považují za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 v subjektu finančního sektoru nebo za nástroje způsobilých závazků v instituci a jejichž účelem je podle názoru příslušných orgánů finanční pomoc určená k reorganizaci a záchraně daného subjektu nebo instituce, může příslušný orgán dočasně upustit od uplatňování ustanovení o odpočtech, která by se jinak na tyto nástroje vztahovala.“.

35)Článek 80 se mění takto:

a)název se nahrazuje tímto:

„Průběžný přezkum kvality kapitálu a způsobilých závazků“;

b)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Orgán EBA sleduje kvalitu kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků vydávaných institucemi po celé Unii a neprodleně informuje Komisi, pokud se objeví významné důkazy, že tyto nástroje nesplňují příslušná kritéria způsobilosti stanovená v tomto nařízení.

Aby mohl orgán EBA sledovat kvalitu kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků vydávaných institucemi po celé Unii, příslušné orgány na jeho žádost neprodleně postoupí orgánu EBA veškeré informace o nově emitovaných kapitálových nástrojích nebo nových druzích závazků, jež považuje orgán EBA za relevantní.";

c)v odstavci 3 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„3. EBA poskytne Komisi odborné poradenství k významným změnám definice kapitálu a způsobilých závazků, které považuje za nutné v důsledku některé z následujících příčin:“.

36)V článku 81 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1. Menšinové podíly zahrnují součet nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)dceřiný podnik je jedním z těchto subjektů:

I)institucí;

II)podnikem, který na základě použitelného vnitrostátního práva podléhá požadavkům tohoto nařízení a směrnice 2013/36/EU;

III)zprostředkující finanční holdingovou společností ve třetí zemi, která podléhá stejným pravidlům jako úvěrové instituce dané třetí země, pokud Komise v souladu s čl. 107 odst. 4 rozhodla, že tato pravidla jsou alespoň rovnocenná pravidlům stanoveným tímto nařízením;

b)dceřiný podnik je v plném rozsahu zahrnut do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2;

c)kmenový kapitál tier 1 uvedený v úvodní části tohoto odstavce vlastní jiné osoby než podniky zahrnuté do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2.“.

37)Článek 82 se nahrazuje tímto:

„Článek 82
Kvalifikovaný vedlejší kapitál tier 1, kapitál tier 1 a tier 2 a kvalifikovaný kapitál

Kvalifikovaný vedlejší kapitál tier 1, kapitál tier 1 a tier 2 a kvalifikovaný kapitál zahrnuje menšinový podíl, nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo případně kapitálu tier 2 plus související nerozdělený zisk a emisní ážio dceřiného podniku, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)dceřiný podnik je jedním z těchto subjektů:

I)institucí;

II)podnikem, který na základě použitelného vnitrostátního práva podléhá požadavkům tohoto nařízení a směrnice 2013/36/EU;

III)zprostředkující finanční holdingovou společností ve třetí zemi, která podléhá stejným pravidlům jako úvěrové instituce dané třetí země, pokud Komise v souladu s čl. 107 odst. 4 rozhodla, že tato pravidla jsou alespoň rovnocenná pravidlům stanoveným tímto nařízením;

b)dceřiný podnik je v plném rozsahu zahrnut do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2;

c)tyto nástroje vlastní jiné osoby než podniky zahrnuté do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2.“.

38)V čl. 83 odst. 1 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„1. Nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 vydané jednotkou pro speciální účel a související emisní ážio se do 31. prosince 2021 zahrnují do kvalifikovaného vedlejšího kapitálu tier 1, kapitálu tier 1 nebo tier 2 nebo případně kvalifikovaného kapitálu, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:“.

39)Článek 92 se mění takto:

a)V odstavci 1 se doplňuje nové písmeno d), které zní:

„d)    pákový poměr ve výši 3 %.“;

b)v odstavci 3 se písmena b), c) a d) nahrazují tímto:

„b)    požadavky na kapitál pro obchodní portfolio instituce:

IV)k tržnímu riziku stanovenému podle hlavy IV tohoto oddílu;

V)pro velké expozice přesahující limity stanovené v článcích 395 až 401, pokud je instituci povoleno tyto limity překročit, jak je určeno podle části čtvrté;

c) požadavky na kapitál k tržnímu riziku stanovené v hlavě IV tohoto oddílu pro veškerou obchodní činnost, z níž plynou měnová nebo komoditní rizika;

d) požadavky na kapitál k vypořádacímu riziku stanovené podle hlavy V, s výjimkou článku 379.“.

40)Vkládají se nové články 92a a 92b, které znějí:

„Článek 92a
Požadavek na kapitál a způsobilé závazky G-SVI

1.S výhradou článků 93 a 94 a výjimek stanovených v odstavci 2 tohoto článku instituce určené jako subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo jsou součástí G-SVI, vždy splňují tyto požadavky na kapitál a způsobilé závazky:

a)poměr založený na riziku ve výši 18 %, který představuje kapitál a způsobilé závazky instituce vyjádřené jako procento celkového objemu rizikové expozice vypočtené podle čl. 92 odst. 3 a 4;

b)poměr nezaložený na riziku ve výši 6,75 %, který představuje kapitál a způsobilé závazky instituce vyjádřené jako procento celkové míry expozice podle čl. 429 odst. 4.

2.Požadavek stanovený v odstavci 1 se nepoužije v těchto případech:

a)do tří let od data, kdy instituce nebo skupina, jejíž je instituce součástí, byla určena jako G-SVI;

b)do dvou let od data, kdy orgán příslušný k řešení krize uplatnil nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle směrnice 2014/59/EU;

c)do dvou let od data, kdy subjekt řešící krizi zavedl alternativní opatření pro soukromý sektor uvedený v čl. 32 odst. 1 písm. b) směrnice 2014/59/EU, jímž byly kapitálové nástroje a další závazky odepsány nebo převedeny na kmenový kapitál tier 1 za účelem rekapitalizace subjektu řešícího krizi bez uplatnění nástrojů k řešení krize.

3.Pokud souhrn plynoucí z uplatnění požadavků stanovených v odst. 1 písm. a) na každý subjekt řešící krizi ze stejné G-SVI překročí požadavek na kapitál a způsobilé závazky vypočtený podle článku 12, může orgán příslušný k řešení krize mateřské instituce v EU po konzultaci s ostatními relevantními orgány příslušnými k řešení krize postupovat v souladu s čl. 45d odst. 3 nebo čl. 45h odst. 1 směrnice 2014/59/EU.

Článek 92b
Požadavek na kapitál a způsobilé závazky G-SVI mimo EU

Instituce, které jsou významnými dceřinými podniky G-SVI mimo EU a nejsou subjekty řešícími krizi, musí vždy splňovat požadavek na kapitál a způsobilé závazky, který se rovná 90 % požadavků na kapitál a způsobilé závazky stanovených v článku 92a.

Pro účely dodržení odstavce 1 se nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 a nástroje způsobilých závazků započítávají pouze tehdy, pokud jsou drženy mateřským podnikem instituce ve třetí zemi.“.

41)Článek 94 se nahrazuje tímto:

„Článek 94
Výjimka pro malá obchodní portfolia

1.Odchylně od čl. 92 odst. 3 písm. b mohou instituce vypočítat požadavek na kapitál pro své obchodní portfolio podle odstavce 2, pokud velikost rozvahového a podrozvahového obchodního portfolia instituce je na základě posouzení prováděného měsíčně nejvýše rovna těmto prahům:

a)5 % celkových aktiv instituce;

b)50 milionům EUR.

2.Pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1, může instituce vypočítat požadavek na kapitál pro své obchodní portfolio takto:

a)u kontraktů uvedených v příloze II bodě 1, kontraktů týkajících se vlastního kapitálu uvedených v příloze II bodě 3 a úvěrových derivátů mohou instituce vyjmout tyto pozice z požadavku na kapitál podle čl. 92 odst. 3 písm. b);

b)u pozic obchodního portfolia neuvedených v písmeni a) mohou instituce nahradit požadavek na kapitál podle čl. 92 odst. 3 písm. b) požadavkem vypočteným podle čl. 92 odst. 3 písm. a).

3.Instituce vypočítají velikost svého rozvahového a podrozvahového obchodního portfolia pro účely odstavce 1 k danému datu v souladu s těmito požadavky:

a)do výpočtu jsou zahrnuty všechny pozice přiřazené obchodnímu portfoliu podle článku 104 s výjimkou těchto pozic:

I)pozic týkajících se cizích měn a komodit;

II)úvěrových derivátů, které jsou zaúčtovány jako vnitřní zajištění vůči expozici úvěrovým rizikům investičního portfolia nebo expozici rizikům protistrany;

b)všechny pozice jsou k danému datu oceněny tržními cenami; pokud tržní cena pozice není k danému datu dostupná, použijí instituce poslední známou tržní hodnotu této pozice;

c)absolutní hodnota dlouhých pozic se sčítá s absolutní hodnotou krátkých pozic.

4.Instituce oznámí příslušnému orgánu, kdy počítají nebo přestanou počítat požadavky na kapitál pro obchodní portfolio podle odstavce 2.

5.Instituce, která již nesplňuje některou z podmínek odstavce 1, to ihned oznámí příslušnému orgánu.

6.Instituce do tří měsíců přestane určovat požadavky na kapitál pro své obchodní portfolio podle odstavce 2 v některém z těchto případů:

a)instituce po dobu tří po sobě jdoucích měsíců nesplňuje některou z podmínek odstavce 1;

b)instituce po dobu více než šesti z posledních 12 měsíců nesplňuje některou z podmínek odstavce 1.

7.Pokud instituce přestane počítat požadavek na kapitál pro své obchodní portfolio v souladu s tímto článkem, bude jí povoleno znovu začít tento požadavek pro své obchodní portfolio počítat v souladu s tímto článkem, pouze pokud doloží příslušnému orgánu, že všechny požadavky stanovené v odstavci 1 byly splněny nepřetržitě po dobu jednoho roku.

8.Instituce neotevře pozici obchodního portfolia pouze za účelem splnění některé z podmínek odstavce 1 během měsíčního hodnocení.“.

42)Článek 99 se nahrazuje tímto:

„Článek 99
Podávání zpráv o kapitálových požadavcích a finančních informací

1.Instituce podávají svým příslušným orgánům zprávy o povinnostech stanovených v článku 92 v souladu s tímto článkem.

Subjekty řešící krizi podávají svým příslušným orgánům zprávy o povinnostech stanovených v článcích 92 a 92b nejméně jednou za šest měsíců.

2.Kromě zpráv o kapitálu podle odstavce 1 podávají instituce svému příslušnému orgánu finanční informace, pokud jsou jedním z těchto subjektů:

a)institucí, na kterou se vztahuje článek 4 nařízení (ES) č. 1606/2002;

b)úvěrovou institucí, která sestavuje konsolidovanou účetní uzávěrku v souladu s mezinárodními účetními standardy podle čl. 5 písm. b) nařízení (ES) č. 1606/2002.

3.Od úvěrových institucí, které určují svůj kapitálu na konsolidovaném základě v souladu s mezinárodními účetními standardy podle čl. 24 odst. 2 tohoto nařízení, mohou příslušné orgány požadovat, aby podávaly finanční informace podle tohoto článku.

4.Zprávy požadované v souladu s odstavci 1 až 3 předkládají malé instituce ve smyslu článku 430a jednou ročně a všechny ostatní instituce s výhradou odstavce 6 jednou za šest měsíců nebo častěji.

5.Podávání zpráv o finančních informacích podle odstavců 2 a 3 zahrnuje pouze informace, které jsou zapotřebí pro podání celkového přehledu o rizikovém profilu instituce a systémových rizicích, která instituce představuje pro finanční sektor nebo reálnou ekonomiku podle nařízení (EU) č. 1093/2010.

6.Orgán EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem s cílem upřesnit jednotné formáty, četnost, data podávání zpráv, definice a informační technologie pro podávání zpráv uvedených v odstavcích 1 až 3 a v článku 100.

Požadavky na podávání zpráv stanovené v tomto článku se na instituce uplatňují proporcionálně s ohledem na jejich velikost, složitost a povahu a úroveň rizika jejich činnosti.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

7.Orgán EBA posoudí finanční dopad prováděcího nařízení Komise (EU) č. 680/2014 29 na instituce, pokud jde o náklady na jeho dodržování, a o svých zjištěních podá zprávu Komisi nejpozději dne [31. prosince 2019]. Tato zpráva především prozkoumá, zda byly požadavky na podávání zpráv uplatňovány dostatečně proporcionálně. Pro tyto účely tato zpráva:

a)rozdělí instituce do kategorií podle jejich velikosti, složitosti a povahy a úrovně rizik plynoucích z jejich činnosti. Zpráva především zahrnuje kategorii malých institucí ve smyslu článku 430a;

b)posoudí pro každou kategorii institucí zátěž spojenou s podáváním zpráv během příslušného období potřebnou ke splnění požadavků na podávání zpráv stanovených v prováděcím nařízení (EU) č. 680/2014, a to s ohledem na tyto zásady:

I)zátěž spojená s podáváním zpráv se měří jako poměr nákladů na splnění povinnosti k čistým příjmům instituce během příslušného období;

II)náklady na splnění povinnosti zahrnují veškeré výdaje přímo nebo nepřímo související se zavedením a průběžným provozem systému podávání zpráv, včetně nákladů na personál, systémy IT, právní, účetní, auditní a poradenské služby;

III)příslušným obdobím se rozumí každé roční období, během nějž instituce vynaložila náklady na splnění povinnosti, pokud jde o přípravu na zavedení požadavků na podávání zpráv stanovených v prováděcím nařízení (EU) č. 680/2014 a následný průběžný provoz systému podávání zpráv;

c)posoudí, zda a do jaké míry náklady na splnění povinnosti zásadně bránily nově založeným institucím ve vstupu na trh;

d)posoudí dopad nákladů na splnění povinnosti podle písm. b) bodu ii) na každou kategorii institucí ve smyslu nákladů příležitosti a

e)v případě potřeby doporučí změny prováděcího nařízení (EU) č. 680/2014 za účelem snížení zátěže institucí nebo konkrétních kategorií institucí spojené s podáváním zpráv s ohledem na cíle tohoto nařízení a směrnice 2013/36/EU. Zpráva obsahuje alespoň doporučení, jak zjednodušit míru podrobnosti požadavků na podávání zpráv pro malé instituce ve smyslu článku 430a.

8.Pro účely odst. 7 písm. d) se „náklady příležitosti“ rozumí hodnota, kterou instituce ztratí za služby neposkytnuté zákazníkům v důsledku nákladů na splnění požadavků.

9.Příslušné orgány konzultují s orgánem EBA ohledně toho, zda by instituce jiné než ty uvedené v odstavcích 2 a 3 měly podávat zprávy o finančních informacích na konsolidovaném základě v souladu s odstavcem 2, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)příslušné instituce ještě nepodávají zprávy na konsolidovaném základě;

b)příslušné instituce podléhají účetnímu rámci v souladu se směrnicí 86/635/EHS;

c)účetní výkaznictví se považuje za nezbytné, aby poskytlo komplexní pohled na rizikový profil činností těchto institucí a na systémová rizika, která představují pro finanční sektor nebo reálnou ekonomiku podle nařízení (EU) č. 1093/2010.

Orgán EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem s cílem stanovit formáty, které instituce uvedené v prvním pododstavci použijí pro účely v něm stanovené.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené ve druhém pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

10.Má-li příslušný orgán za to, že pro účely stanovené v odstavci 5 jsou nezbytné informace, které nejsou zařazeny do prováděcích technických norem uvedených v odstavci 6, uvědomí orgán EBA a radu ESRB o dalších informacích, jejichž zařazení do prováděcích technických norem uvedených v tomto odstavci považuje za nezbytné.

11.Příslušné orgány mohou upustit od požadavků podávat zprávy o datových položkách stanovených v prováděcích technických normách uvedených v tomto článku a v článcích 100, 101, 394, 415 a 430, pokud tyto datové položky jsou již příslušným orgánům k dispozici jinými prostředky, než jsou ty stanovené ve výše uvedených prováděcích technických normách, včetně případů, kdy jsou tyto informace příslušným orgánům dostupné v různých formátech nebo míře členění.“.

43)Článek 100 se nahrazuje tímto:

„Článek 100
Požadavky na podávání zpráv o zatížení aktiv

1.Instituce podávají příslušným orgánům zprávy o své úrovni zatížení aktiv.

2.Zpráva uvedená v odstavci 1 obsahuje členění podle druhu zatížení aktiv, jako jsou repa, zapůjčení cenných papírů, sekuritizované expozice nebo půjčky připojené jako kolaterál ke krytým dluhopisům.“.

44)V čl. 101 odst. 1 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„1.    Instituce každých šest měsíců oznamují svým příslušným orgánům za každý stát, vůči jehož trhu s nemovitostmi mají expozici, tyto souhrnné údaje:“.

45)V článku 101 se odstavce 4 a 5 nahrazují tímto:

„4.    EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem pro upřesnění jednotných formátů, definic, četnosti a lhůt pro podávání zpráv o souhrnných údajích uvedených v odstavci 1, jakož i informačních technologií.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

5.    Odchylně od odstavce 1 podávají malé instituce ve smyslu článku 430a zprávy o informacích uvedených v odstavci 1 jednou ročně.“.

46)Článek 102 se mění takto:

a)odstavce 2, 3 a 4 se nahrazují tímto:

„2. Záměr obchodovat je třeba prokázat pomocí strategií, zásad a postupů vytvořených institucí pro řízení pozice nebo portfolia v souladu s článkem 104.

3. Instituce vytvoří a udržují systémy a kontrolní mechanismy pro řízení svého obchodního portfolia v souladu s článkem 103.

4. Pozice obchodního portfolia se přiřazují obchodním útvarům vytvořeným institucí v souladu s článkem 104b, pokud není instituce způsobilá pro zacházení stanovené v článku 94 nebo pokud jí nebyla udělena výjimka uvedená v čl. 104b odst. 3.“;

b)doplňují se nové odstavce 5 a 6, které znějí:

„5. Pozice v obchodním portfoliu se řídí požadavky na obezřetné oceňování uvedenými v článku 105.

6. Instituce zachází s interními zajištěními v souladu s článkem 106.“.

47)Článek 103 se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Instituce musí mít jasně definované zásady a postupy pro celkové řízení obchodního portfolia. Tyto zásady a postupy vymezují alespoň:

a)činnosti, které instituce považuje za obchodování a za součást obchodního portfolia pro účely kapitálových požadavků;

b)rozsah, v jakém lze pozici denně přeceňovat tržní hodnotou podle situace na aktivním a likvidním oboustranném trhu;

c)u pozic oceňovaných pomocí modelu rozsah, v jakém instituce může:

I)určit všechna podstatná rizika spojená s pozicí;

II)zajistit se proti všem podstatným rizikům spojeným s pozicí pomocí nástrojů, pro které existuje aktivní a likvidní oboustranný trh;

III)spolehlivě odhadnout klíčové předpoklady a parametry použité v modelu;

d)rozsah, v jakém instituce může a je povinna generovat ocenění pozic, které lze systematicky externě validovat;

e)rozsah, v jakém by právní omezení nebo jiné provozní požadavky ovlivnily schopnost instituce uzavřít nebo zajistit pozici v krátkém období;

f)rozsah, v jakém instituce může a je povinna aktivně řídit rizika spojená s pozicemi v rámci obchodních operací;

g)rozsah, v jakém instituce může převádět riziko nebo pozice mezi investičním a obchodním portfoliem, a kritéria pro tyto převody podle článku 104b.“;

b)v odstavci 2 se úvodní část nahrazuje tímto:

„2. Při řízení svých pozic či portfolií pozic v obchodním portfoliu musí instituce splňovat všechny tyto požadavky:“;

c)v odstavci 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)    instituce musí mít zavedenu jednoznačně zdokumentovanou strategii obchodování pro pozice nebo portfolia v obchodním portfoliu, která je schválená vrcholným vedením a zahrnuje očekávané období držení;“;

d)v odstavci 2 se úvodní část písmena b) mění takto:

„b)    instituce musí mít zavedeny jasně definované zásady a postupy pro aktivní řízení pozicí nebo portfolií v obchodním portfoliu. Tyto zásady a postupy zahrnují:“;

e)v odstavci 2 se písm. b) bod i) mění takto:

„i) vymezení pozic nebo portfolií pozic, která může každý obchodní útvar nebo případně určený obchodník otevírat;“.

48)Článek 104 se nahrazuje tímto:

„Článek 104
Zařazení do obchodního portfolia

1.Instituce musí mít jasně definované zásady a postupy pro určování toho, které pozice se zařazují do obchodního portfolia pro účely výpočtu kapitálových požadavků v souladu s požadavky stanovenými v článku 102, definicí obchodního portfolia uvedenou v čl. 4 odst. 1 bodu 86 a ustanoveními tohoto článku, přičemž zohlední své schopnosti a postupy řízení rizik. Instituce v plném rozsahu dokumentuje dodržování těchto zásad a postupů, podrobuje je alespoň jednou ročně internímu auditu a výsledky tohoto auditu dává k dispozici příslušným orgánům.

2.Do obchodního portfolia se zařazují pozice v těchto nástrojích:

a)v nástrojích, které splňují kritéria pro zařazení do portfolia obchodování s korelací uvedená v odstavcích 6 až 9;

b)ve finančních nástrojích, které jsou řízeny obchodním útvarem vytvořeným v souladu s článkem 104b;

c)ve finančních nástrojích vedoucích k čisté krátké úvěrové nebo akciové pozici;

d)v nástrojích vyplývající z upisování závazků;

e)ve finančních aktivech nebo závazcích oceněných reálnou hodnotou;

f)v nástrojích vyplývajících z činností tvorby trhu;

g)v subjektech kolektivního investování, jestliže splňují podmínky uvedené v odstavci 10 tohoto článku;

h)v kotovaných akciích;

i)v transkacích SFT souvisejících s obchodováním;

j)v opcích včetně dělených vložených derivátů z nástrojů v investičním portfoliu, které se vztahují k úvěrovému či akciovému riziku.

Pro účely písmena c) tohoto odstavce musí mít instituce čistou krátkou akciovou pozici, kde má pokles ceny akcie za následek zisk pro instituci. Odpovídajícím způsobem musí mít instituce čistou krátkou úvěrovou pozici, kde zvýšení úvěrového rozpětí nebo zhoršení úvěruschopnosti emitenta či skupiny emitentů má za následek zisk pro instituci.

3.Do obchodního portfolia se nezařazují pozice v těchto nástrojích:

a)v nástrojích určených pro tzv. sekuritizační warehousing (dohody o dočasném financování nákupu a držení úvěrů určených k pozdější sekuritizaci);

b)v držených nemovitostech;

c)v maloobchodních úvěrech a úvěrech malým a středním podnikům;

d)v subjektech kolektivního investování jiných, než jsou ty uvedené v odst. 2 písm. g), v nichž instituce nemůže denně sledovat složení fondu nebo kde instituce nemůže denně obdržet reálné ceny svých kapitálových investic do fondu;

e)v derivátových smlouvách s podkladovými nástroji uvedenými v písmenech a) až d);

f)v nástrojích držených za účelem zajištění konkrétního rizika pozice v nástroji uvedeném v písmenech a) až e).

4.Bez ohledu na odstavec 2 nemusí instituce zařadit pozici v nástroji uvedeném v odst. 2 písm. e) až i) do obchodního portfolia, pokud je instituce schopna uspokojivě doložit příslušným orgánům, že pozice není držena s úmyslem obchodovat ani nezajišťuje pozice držené s úmyslem obchodovat.

5.Příslušné orgány mohou požadovat, aby instituce doložila, že pozice, která není uvedena v odstavci 3, má být zařazena do obchodního portfolia. Při absenci vhodných důkazů mohou příslušné orgány požadovat, aby instituce převedla tuto pozici do investičního portfolia, s výjimkou pozic uvedených v odst. 2 písm. a) až d).

6.Příslušné orgány mohou požadovat, aby instituce doložila, že pozice, která není uvedena v odst. 2 písm. a) až d), má být zařazena do investičního portfolia. Při absenci vhodných důkazů mohou příslušné orgány požadovat, aby instituce převedla tuto pozici do obchodního portfolia, pokud tato pozice není uvedena v odstavci 3.

7.Do portfolia obchodování s korelací se zařazují sekuritizované pozice portfolia obchodování s korelací a úvěrové deriváty n-tého selhání, které splňují všechna tato kritéria:

a)pozice nejsou resekuritizovanými pozicemi, opcemi na sekuritizované tranše ani jakýmikoli dalšími deriváty sekuritizovaných expozic, které neposkytují poměrný podíl na výnosech sekuritizované tranše, a

b)všechny jejich podkladové nástroje jsou:

I)nástroji na jedno jméno, včetně úvěrových derivátů na jedno jméno, pro něž existuje likvidní obousměrný trh;

II)běžně obchodovanými indexy založenými na nástrojích uvedených v bodu i).

Má se za to, že obousměrný trh existuje tam, kde existují nezávislé nabídky na nákup a prodej učiněné v dobré víře, takže lze během jednoho dne určit cenu, která má přiměřený vztah k poslední prodejní ceně nebo k běžným konkurenčním nabídkám na nákup a prodej učiněný v dobré víře, a vypořádání při této ceně je možné provést během relativně krátké doby, která odpovídá obchodním zvyklostem.

8.Do portfolia obchodování s korelací se nezařazují pozice v kterémkoli z těchto podkladových nástrojů:

a)podkladových nástrojů, které náleží do kategorií expozic uvedených v čl. 112 písm. h) nebo i);

b)pohledávce za jednotku pro speciální účel, která je přímo či nepřímo zajištěna pozicí, jež by sama o sobě nebyla způsobilá k zahrnutí do portfolia obchodování s korelací podle odstavce 6.

9.Instituce mohou portfolia obchodování s korelací zahrnout pozice, které nejsou sekuritizovanými pozicemi ani úvěrovými deriváty n-tého selhání, avšak zajišťují jiné pozice tohoto portfolia, pokud pro tento nástroj nebo jeho podkladové nástroje existuje likvidní obousměrný trh popsaný v odst. 7 posledním pododstavci.

10.Instituce zařadí pozici v subjektu kolektivního investování do obchodního portfolia, pokud splňuje alespoň jednu z těchto podmínek:

a)instituce může subjekt kolektivního investování denně sledovat;

b)instituce může pro subjekt kolektivního investování denně obdržet ceny.“.

49)Vkládají se nové články 104a a 104b, které znějí:

„Článek 104a
Reklasifikace pozice

1.Instituce musí mít jasně definované zásady pro určení toho, které výjimečné okolnosti odůvodňují reklasifikaci pozice v obchodním portfoliu jako pozice v investičním portfoliu nebo naopak pozice v investičním portfoliu jako pozice v investičním portfoliu pro účely stanovení kapitálových požadavků ke spokojenosti příslušných orgánů. Instituce tyto zásady přezkoumají alespoň jednou ročně.

Orgán EBA vypracuje do [dvou let po vstupu tohoto nařízení v platnost] pokyny o významu pojmu výjimečných okolností pro účely tohoto článku.

2.Příslušné orgány udělí povolení k reklasifikaci pozice v obchodním portfoliu jako pozice v investičním portfoliu nebo naopak pozice v investičním portfoliu jako pozice v investičním portfoliu pro účely stanovení kapitálových požadavků pouze tehdy, pokud instituce poskytla příslušným orgánům písemné důkazy, že její rozhodnutí reklasifikovat tuto pozici je výsledkem výjimečné okolnosti, která je v souladu se zásadami stanovenými institucí podle odstavce 1. K tomuto účelu instituce poskytne dostatečné důkazy o tom, že pozice již nesplňuje podmínku, aby byla zařazena jako pozice v obchodním portfoliu nebo investičním portfoliu v souladu s článkem 104.

Rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci schválí vedoucí orgán instituce.

3.V případech, kdy příslušné orgány udělily souhlas v souladu s odstavcem 2, instituce:

a)zveřejní k nejbližšímu datu vykazování informaci, že její pozice byla reklasifikována;

b)podle postupu stanoveného v odstavci 4 určí od prvního možného data vykazování kapitálové požadavky reklasifikované pozice v souladu s článkem 92.

4.Pokud k nejbližšímu datu vykazování vede čistá změna v objemu kapitálových požadavků instituce vyplývající z reklasifikace pozice k čistému snížení kapitálových požadavků, instituce drží dodatečný kapitál rovný této čisté změně a zveřejní výši tohoto dodatečného kapitálu. Výše tohoto dodatečného kapitálu zůstane beze změny, dokud pozice nedosáhne platnosti, pokud příslušné orgány nepovolí, aby instituce tuto částku postupně stáhla k dřívějšímu datu.

5.Reklasifikace pozice v souladu s tímto článkem je neodvolatelná.

Článek 104b
Požadavky na obchodní útvar

1.Instituce vytvoří obchodní útvary a přiřadí každou ze svých pozic v obchodním portfoliu jednomu z těchto obchodních útvarů. Pozice obchodního portfolia se přiřadí stejnému obchodnímu útvaru pouze tehdy, pokud splňují dohodnutou obchodní strategii pro obchodní útvar a jsou konzistentně řízeny a sledovány v souladu s odstavcem 2.

2.Obchodní útvar instituce vždy splňuje všechny tyto požadavky:

a)každý obchodní útvar má jasnou a svébytnou obchodní strategii a strukturu řízení rizik, která je přiměřená jeho obchodní strategii;

b)každý obchodní útvar má jasnou organizační strukturu; pozice v daném obchodním útvaru je řízena určenými obchodníky v rámci instituce; každý obchodník má v rámci obchodního útvaru zvláštní funkce; každý obchodník je přidělen pouze jednomu obchodnímu útvaru; jeden obchodník v každém obchodním útvaru převezme vedoucí úlohu při dohledu nad činnostmi a ostatními obchodníky obchodního útvaru;

c)limity pozice jsou v každém obchodním útvaru stanoveny v souladu s obchodní strategií tohoto obchodního útvaru;

d)zprávy o činnosti, ziskovosti, řízení rizik a regulatorních požadavcích na úrovni obchodního útvaru se vypracovávají alespoň jednou týdně a pravidelně se sdělují vedoucímu orgánu instituce;

e)každý obchodní útvar má jasný roční obchodní plán včetně dobře definované politiky odměňování založené na rozumných kritériích používaných k měření výkonnosti.

3.Instituce oznámí příslušným orgánům způsob, jakým dodržuje odstavec 2. Příslušné orgány mohou požadovat, aby instituce změnila strukturu nebo organizaci svých obchodních útvarů, aby byla v souladu s tímto článkem.

4.Odchylně od odstavce 1 mohou instituce, které používají k určení kapitálových požadavků pro tržní riziko přístupy uvedené v čl. 325 odst.1 písm. a) a c), požádat o výjimku z některých nebo všech požadavků stanovených v tomto článku. Příslušné orgány mohou výjimku udělit, pokud instituce prokáže, že:

a)nedodržení odstavce 2 by nemělo významný negativní dopad na schopnost instituce účinně řídit a sledovat tržní rizika svých pozic obchodního portfolia;

b)instituce splňuje obecné požadavky na řízení obchodního portfolia stanovené v článku 103.“.

50)Článek 105 se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.    Veškeré pozice obchodního portfolia a pozice investičního portfolia oceňované reálnou hodnotou se řídí standardy obezřetného oceňování uvedenými v tomto článku. Instituce zejména zajistí, aby obezřetné oceňování pozic v obchodním portfoliu bylo prováděno s odpovídajícím stupněm jistoty s ohledem na dynamickou povahu pozic v obchodním portfoliu a pozic v investičním portfoliu oceňovaných reálnou hodnotou, požadavky obezřetnosti a přiměřenosti a způsob fungování a účel kapitálových požadavků týkajících se pozic v obchodním portfoliu a pozic v investičním portfoliu oceňovaných reálnou hodnotou.“;

b)odstavce 3 a 4 se nahrazují tímto:

„3.    Instituce přeceňují pozice v obchodním portfoliu reálnou hodnotou alespoň jednou denně. Změny hodnoty těchto pozic se vykazují ve výkazu zisku a ztráty instituce.

4.    Instituce provádějí tržní přecenění pozic v obchodním portfoliu a pozic v investičním portfoliu oceňovaných reálnou hodnotou, kdykoli je to možné, a rovněž při uplatnění příslušného zacházení s kapitálem na tyto pozice.“;

c)odstavce 3 a 4 se nahrazují tímto:

„6.    Kde tržní ocenění není možné, provádějí instituce konzervativní ocenění pozic a portfolií pomocí modelu, a to rovněž při výpočtu kapitálových požadavků pro pozice v obchodním portfoliu a pozice v investičním portfoliu oceňované reálnou hodnotou.“;

d)v odstavci 7 se poslední pododstavec nahrazuje tímto:

„Pro účely písmene d) musí být model vyvinut nebo schválen nezávisle na obchodních útvarech a nezávisle testován, včetně validace matematické stránky, předpokladů a softwarového provedení.“;

e)v odstavci 11 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)    dodatečný čas, který by byl zapotřebí k zajištění pozice nebo rizik v rámci pozice za horizonty likvidity, které byly přiřazeny rizikovým faktorům pozice v souladu s článkem 325be;“.

51)Článek 106 se mění takto:

a)odstavce 2 a 3 nahrazují tímto:

„2.    Požadavky odstavce 1 se uplatňují, aniž jsou dotčeny požadavky vztahující se na zajištěnou pozici v investičním portfoliu nebo případně v obchodním portfoliu.

3.    Pokud instituce zajišťuje expozici úvěrovému riziku nebo riziku protistrany v investičním portfoliu pomocí úvěrového derivátu zařazeného do jejího obchodního portfolia, považuje se tato úvěrová derivátová pozice pro účely výpočtu hodnot rizikově vážených expozic uvedených v čl. 92 odst. 3 písm. a) za vnitřní zajištění expozice úvěrovému riziku nebo riziku protistrany v investičním portfoliu, jestliže instituce vstoupí do jiné transakce úvěrového derivátu se způsobilou třetí stranou poskytující zajištění, která splňuje požadavky na osobní zajištění úvěrového rizika v investičním portfoliu a dokonale kompenzuje tržní riziko vnitřního zajištění.

Vnitřní zajištění uznané v souladu s prvním pododstavcem i úvěrový derivát uzavřený s třetí stranou jsou pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika zahrnuty do obchodního portfolia.“;

b)doplňují se nové odstavce 4, 5 a 6, které znějí:

„4.    Pokud instituce zajišťuje expozici akciovému riziku v investičním portfoliu pomocí akciového derivátu zařazeného do jejího obchodního portfolia, považuje se tato akciová derivátová pozice pro účely výpočtu hodnot rizikově vážených expozic uvedených v čl. 92 odst. 3 písm. a) za vnitřní zajištění expozice akciovému riziku v investičním portfoliu, jestliže instituce vstoupí do jiné transakce akciového derivátu se způsobilou třetí stranou poskytující zajištění, která splňuje požadavky na osobní zajištění úvěrového rizika v investičním portfoliu a dokonale kompenzuje tržní riziko vnitřního zajištění.

Vnitřní zajištění uznané v souladu s prvním pododstavcem i akciový derivát uzavřený s třetí stranou jsou pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika zahrnuty do obchodního portfolia.

5. Pokud instituce zajišťuje expozice úrokovému riziku v investičním portfoliu pomocí pozice úrokového rizika zařazeného do jejího obchodního portfolia, považuje se tato pozice pro účely posouzení úrokových rizik plynoucích z investičních pozic v souladu s články 84 a 98 směrnice 2013/36/EU za vnitřní zajištění, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)pozice byla přiřazena obchodnímu útvaru vytvořenému v souladu s článkem 104b, jehož obchodní strategie je určena pouze k řízení a zmírnění tržního rizika interních zajištění expozice úrokovému riziku. Za tímto účelem může obchodní útvar vstoupit do jiných pozic úrokového rizika s třetími stranami nebo jinými obchodními útvary instituce, pokud tyto jiné obchodní útvary dokonale kompenzují tržní riziko těchto jiných pozic úrokového rizika vstupem do opačných pozic úrokového rizika s třetími stranami;

b)instituce plně zdokumentovala, jak pozice zmírňuje úroková rizika vyplývající z pozic investičního portfolia pro účely požadavků stanovených v článcích 84 a 98 směrnice 2013/36/EU.

6. Kapitálové požadavky pro tržní rizika všech pozic přiřazených obchodnímu útvaru nebo uzavřených tímto útvarem uvedené v odst. 3 písm. a) se vypočítají samostatně jako oddělené portfolio a doplňují kapitálové požadavky pro ostatní pozice obchodního portfolia.“.

52)V článku 107 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3. Pro účely tohoto nařízení se s expozicemi investičnímu podniku třetí země, úvěrové instituci třetí země a měně třetí země zachází jako s expozicemi instituce, pouze pokud třetí země uplatňuje na uvedený subjekt požadavky v oblasti obezřetnostního dohledu a regulace, jež jsou přinejmenším rovnocenné požadavkům uplatňovaným v Unii.“.

53)V článku 128 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1. Instituce přidělí rizikovou váhu 150 % expozicím, které jsou spojeny s obzvláště vysokým rizikem.

2. Pro účely tohoto článku instituce zachází se spekulativním financováním nemovitostí jako s expozicemi spojenými s obzvláště vysokým rizikem.“.

54)Článek 132 se nahrazuje tímto:

„Článek 132
Kapitálové požadavky pro expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování

1.Instituce vypočítají hodnotu rizikově vážené expozice pro své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování tak, že vynásobí částku rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování, vypočtenou v souladu s přístupy uvedenými v odst. 2 prvním pododstavci, procentem podílových jednotek nebo akcií držených těmito institucemi.

2.Jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 3, mohou instituce uplatnit přístup se zohledněním v souladu s čl. 132a odst. 1 nebo přístup založený na mandátu v souladu s čl. 132a odst. 2.

S výhradou čl. 132b odst. 2 přidělí instituce, které neuplatňují přístup se zohledněním ani přístup založený na mandátu, svým expozicím ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování rizikovou váhu 1250 % („záložní postup“).

Instituce mohou vypočítat objem rizikově vážené expozice pro své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování pomocí kombinace přístupů uvedených v tomto odstavci za předpokladu, že jsou splněny podmínky pro použití těchto přístupů.

3.Instituce mohou určit objem rizikově vážené expozice u expozic subjektu kolektivního investování v souladu s přístupy stanovenými v článku 132a, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)subjekt kolektivního investování je jedním z těchto subjektů:

I)subjektem kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), který se řídí směrnicí 2009/65/ES;

II)unijním alternativním investičním fondem spravovaným správcem unijního alternativního investičního fondu registrovaným podle čl. 3 odst. 3 směrnice 2011/61/EU;

III)alternativním investičním fondem spravovaným správcem unijního alternativního investičního fondu, jemuž bylo uděleno povolení podle článku 6 směrnice 2011/61/EU;

IV)alternativním investičním fondem spravovaný správcem mimounijního alternativního investičního fondu, jemuž bylo uděleno povolení podle článku 37 směrnice 2011/61/EU;

V)mimounijním alternativním investičním fondem spravovaným správcem mimounijního alternativního investičního fondu a nabízeným podle článku 42 směrnice 2011/61/EU;

b)prospekt subjektu kolektivního investování nebo jiný rovnocenný dokument zahrnuje:

I)kategorie aktiv, do kterých je danému subjektu kolektivního investování povoleno investovat;

II)pokud pro jeho investice platí určité limity, pak tyto relativní limity a způsoby jejich výpočtu;

c)podávání zpráv subjektem kolektivního investování instituci splňuje tyto požadavky:

I)subjekt kolektivního investování podává zprávu o své obchodní činnosti alespoň tak často jako instituce;

II)členění finančních informací je dostatečné k tomu, aby umožnilo instituci výpočet objemu rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování v souladu s přístupem zvoleným institucí;

III)pokud instituce použije přístup se zohledněním, informace o podkladových expozicích je ověřena nezávislou třetí stranou.

4.Instituce, které nemají dostatečné údaje nebo informace pro výpočet hodnoty rizikově vážené expozice u expozic subjektu kolektivního investování v souladu s přístupy stanovenými v článku 132a, mohou spoléhat na výpočty třetí strany za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)třetí stranou je jeden z těchto subjektů:

I)depozitní instituce nebo depozitní finanční instituce subjektu kolektivního investování za předpokladu, že subjekt kolektivního investování investuje výhradně do cenných papírů a ukládá všechny cenné papíry u této depozitní instituce nebo depozitní finanční instituce;

II)v případě subjektů kolektivního investování, na které se nevztahuje bod i), společnost, která subjekt kolektivního investování spravuje, pokud tato společnost splňuje podmínku stanovenou v odst. 3 písm. a);

b)třetí strana provádí výpočet v souladu s přístupy uvedenými v čl. 132a odst. 1, případně 2 a 3;

c)správnost výpočtu třetí strany potvrdil externí auditor.

Instituce, které se spoléhají na výpočty třetích stran, vynásobí objem rizikově vážené expozice u expozic subjektu kolektivního investování vyplývající z těchto výpočtů koeficientem 1,2.

5.Pokud instituce použije pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování („subjektu kolektivního investování úrovně 1“) přístupy uvedené v článku 132a a jakákoliv z podkladových expozic subjektu kolektivního investování úrovně 1 je expozicí ve formě podílových jednotek nebo akcií v jiném subjektu kolektivního investování („subjektu kolektivního investování úrovně 2“), lze hodnotu rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování úrovně 2 vypočítat pomocí kteréhokoliv ze tří přístupů popsaných v odstavci 2. Pro výpočet objemu rizikově vážených expozic subjektů kolektivního investování úrovně 3 a jakékoliv následné úrovně může instituce použít přístup se zohledněním pouze tehdy, pokud tento přístup použila pro výpočet v předchozí úrovni. Ve všech ostatních případech použije záložní postup.

6.Objem rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování vypočítaný v souladu s přístupem se zohledněním a přístupem založeným na mandátu je omezen na objem rizikově vážených expozic tohoto subjektu kolektivního investování vypočtený v souladu se záložním postupem.“.

55)Vkládá se nový článek 132a, který zní:

„Článek 132a
Přístupy pro výpočet objemu rizikově vážených expozic subjektů kolektivního investování

1.Pokud jsou splněny podmínky čl. 132 odst. 3, přihlédnou instituce, které mají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování, při výpočtu objemu rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování k těmto expozicím, přičemž rizikově váží všechny podkladové expozice subjektu kolektivního investování, jako by byly přímo drženy těmito institucemi.

2.Pokud jsou splněny podmínky čl. 132 odst. 3, mohou instituce, které nemají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování k uplatnění přístupu se zohledněním, vypočítat objem rizikově vážené expozice u těchto expozic v souladu s limity stanovenými v mandátu subjektu kolektivního investování a příslušných právních předpisech.

Pro účely prvního pododstavce provedou instituce výpočty za předpokladu, že subjektu kolektivního investování nejprve vzniknou expozice v maximální míře povolené v rámci jeho mandátu nebo příslušných právních předpisů v expozicích, k nimž se váže nejvyšší kapitálový požadavek, a poté mu vznikají expozice v sestupném pořádku, dokud není dosaženo limitu maximální celkové expozice.

Instituce provedou výpočet uvedený v prvním pododstavci v souladu s metodami stanovenými v této kapitole, v kapitole 5 této hlavy a v oddílech 3, 4 nebo 5 kapitoly 6 této hlavy.

3.Odchylně od čl. 92 odst. 3 písm. d) mohou instituce, které vypočítávají hodnotu rizikově vážené expozice u expozic subjektu kolektivního investování v souladu s odstavci 1 nebo 2 tohoto článku, nahradit kapitálový požadavek k riziku úvěrové úpravy v ocenění expozic derivátů tohoto subjektu kolektivního investování částkou rovnající se 50 % hodnoty expozice těchto expozic vypočítané v souladu s touto hlavou kapitolou 6 oddílem 3, 4 nebo případně 5.

Odchylně od prvního pododstavce může instituce vyloučit z výpočtu kapitálového požadavku k riziku úvěrové úpravy v ocenění ty expozice derivátů, které by tomuto požadavku nepodléhaly, pokud by vznikly přímo instituci.

4.Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění toho, jak instituce vypočítá objem rizikově vážené expozice uvedený v odstavci 2, pokud některý ze vstupů potřebných pro tento výpočet není k dispozici.

Orgán EBA předloží uvedený návrh regulačních technických norem Komisi do [devíti měsíců od vstupu v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“.

56)Vkládá se nový článek 132b, který zní:

„Článek 132b
Vynětí z přístupů pro výpočet objemu rizikově vážených expozic subjektů kolektivního investování

5.Instituce vyjmou z výpočtů uvedených v článku 132 nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 držené subjektem kolektivního investování, které musí být odečteny v souladu s čl. 36 odst. 1, článkem 56 a článkem 66.

6.Instituce mohou vyjmout z výpočtů uvedených v článku 132 expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování ve smyslu čl. 150 odst. 1 písm. g) a h) a namísto toho na tyto expozice použít zacházení podle článku 133.“.

57)Článek 152 se nahrazuje tímto:

„Článek 152
Zacházení s expozicemi ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování

1.Instituce vypočítají objem rizikově vážené expozice pro své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování tak, že vynásobí objem rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování vypočtený v souladu s přístupy stanovenými v tomto článku procentem podílových jednotek nebo akcií držených těmito institucemi.

2.Pokud jsou splněny podmínky v čl. 132 odst. 3, přihlédnou instituce, které mají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování, pro výpočet objemu rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování k těmto podkladovým expozicím, přičemž rizikově váží všechny podkladové expozice subjektu kolektivního investování, jako by byly přímo drženy těmito institucemi.

3.Odchylně od čl. 92 odst. 3 písm. d) mohou instituce, které vypočítávají objem rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování v souladu s odstavci 1 nebo 2 tohoto článku, nahradit kapitálový požadavek k riziku úvěrové úpravy v ocenění expozic derivátů tohoto subjektu kolektivního investování částkou rovnající se 50 % hodnoty expozice těchto expozic vypočítané v souladu s touto hlavou kapitolou 6 oddílem 3, 4 nebo případně 5.

Odchylně od prvního pododstavce může instituce vyloučit z výpočtu kapitálového požadavku k riziku úvěrové úpravy v ocenění ty expozice derivátů, které by tomuto požadavku nepodléhaly, pokud by vznikly přímo instituci.

4.Instituce, které uplatňují přístup se zohledněním v souladu s odstavci 2 a 3 a které splňují podmínky pro trvalé částečné použití v souladu s článkem 150 nebo které nesplňují podmínky pro používání metod stanovených v této kapitole pro všechny podkladové expozice subjektu kolektivního investování či pro jejich část, vypočítají objem rizikově vážených expozic a výši očekávané ztráty v souladu s těmito zásadami:

a)pro expozice, které jsou zařazeny do kategorie akciových expozic uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. e), použijí instituce metodu zjednodušené rizikové váhy stanovenou v čl. 155 odst. 2;

b)pro expozice, které jsou zařazeny do kategorie sekuritizovaných expozic, použijí instituce metodu založenou na ratingu stanovenou v článku 261;

c)pro všechny ostatní podkladové expozice použijí instituce standardizovaný přístup stanovený v kapitole 2 této hlavy.

Pro účely prvního pododstavce písm. a), pokud není instituce schopna rozlišit mezi akciovými expozicemi neobchodovanými a obchodovanými na regulovaných trzích a ostatními akciovými expozicemi, zachází s dotčenými expozicemi jako s ostatními akciovými expozicemi.

5.Pokud jsou splněny podmínky čl. 132 odst. 3, mohou instituce, které nemají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování, vypočítat hodnotu rizikově vážené expozice u těchto expozic podle přístupu založeného na mandátu stanoveného v čl. 132a odst. 2. Nicméně pro expozice uvedené v odst. 4 písm. a), b) a c) tohoto článku použijí instituce postupy stanovené v uvedeném odstavci.

6.S výhradou čl. 132b odst. 2 použijí instituce, které neuplatňují přístup se zohledněním v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku ani přístup založený na mandátu v souladu s odstavcem 5 tohoto článku záložní postup uvedený v čl. 132 odst. 2.

7.Instituce, které nemají dostatečné údaje nebo informace pro výpočet rizikově váženého objemu subjektu kolektivního investování v souladu s přístupy stanovenými v odstavcích 2, 3, 4 a 5, mohou spoléhat na výpočty třetí strany, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)třetí stranou je jeden z těchto subjektů:

I)depozitní instituce nebo depozitní finanční instituce subjektu kolektivního investování za předpokladu, že subjekt kolektivního investování investuje výhradně do cenných papírů a ukládá všechny cenné papíry u této depozitní instituce nebo depozitní finanční instituce;

II)v případě subjektů kolektivního investování, na které se nevztahuje bod i), společnost, která subjekt kolektivního investování spravuje, pokud tato společnost splňuje kritéria stanovená v čl. 132 odst. 3 písm. a);

b)pro jiné expozice než ty, které jsou uvedeny v odst. 4 písm. a), b) a c), třetí strana provádí výpočet v souladu s přístupem uvedeným v čl. 132a odst. 1;

c)pro expozice uvedené v odst. 4 písm. a), b) a c) třetí strana provádí výpočet v souladu s přístupy v nich stanovenými;

d)správnost výpočtu třetí strany potvrdil externí auditor.

Instituce, které spoléhají na výpočty třetích stran, vynásobí objem rizikově vážené expozice u expozic subjektu kolektivního investování vyplývající z těchto výpočtů koeficientem 1,2.

8.Pro účely tohoto článku se použijí ustanovení uvedená v čl. 132 odst. 5 a 6 a článku 132b.“.

58)V čl. 201 odst. 1 se písmeno h) nahrazuje tímto:

„h) způsobilé ústřední protistrany.“.

59)Vkládá se nový článek 204a, který zní:

„Článek 204a
Způsobilé druhy akciových derivátů

1.Instituce mohou používat akciové deriváty, které jsou swapy veškerých výnosů nebo mají obdobnou ekonomickou podstatu, jako způsobilé zajištění úvěrového rizika pouze za účelem provádění vnitřního zajištění.

Zajištění úvěrového rizika nelze považovat za způsobilé zajištění úvěrového rizika v případě, kdy instituce toto zajištění koupí prostřednictvím swapu veškerých výnosů a čisté platby obdržené ze swapu eviduje jako čistý příjem, avšak v evidenci nezohledňuje odpovídající snížení hodnoty zajištěných aktiv ani snížením reálné hodnoty, ani tvorbou opravných položek.

2.Pokud instituce provádí vnitřní zajištění pomocí akciového derivátu, aby toto vnitřní zajištění bylo považováno za způsobilé zajištění úvěrového rizika pro účely této kapitoly, musí být úvěrové riziko, které je převedeno do obchodního portfolia, převedeno na třetí stranu nebo strany.

Pokud bylo vnitřní zajištění provedeno v souladu s prvním pododstavcem a požadavky uvedené v této kapitole byly splněny, instituce použijí pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát v případě pořizování osobního zajištění úvěrového rizika pravidla stanovená v oddílech 4 až 6 této kapitoly.“.

60)Článek 223 se mění takto:

a)v odstavci 3 se poslední pododstavec nahrazuje tímto:

„V případě transakcí s OTC deriváty vypočítají instituce, které používají metodu stanovenou v kapitole 6 oddílu 6, hodnotu expozice upravenou o volatilitu (EVA) takto:

“;

b)v odstavci 5 se poslední pododstavec nahrazuje tímto:

„V případě transakcí s OTC deriváty berou instituce, které používají metody stanovené v této hlavě kapitole 6 oddílech 3, 4 a 5, v úvahu účinky kolaterálu snižující riziko v souladu s ustanoveními stanovenými v příslušných uvedených oddílech.“

61)V článku 272 se body 6 a 12 nahrazují tímto:

„6) „skupinou zajistitelných transakcí“ (hedging set) skupina transakcí v rámci jedné skupiny transakcí se započtením, u které je povoleno úplné nebo částečné započtení pro určení potenciální budoucí expozice podle metod uvedených v oddílech 3 nebo 4 této kapitoly;

12) „současnou tržní hodnotou“ (dále jen „CMV“) pro účely oddílů 3 až 5 této kapitoly čistá tržní hodnota všech transakcí v rámci skupiny transakcí se započtením bez zohlednění drženého nebo poskytnutého kolaterálu, přičemž při výpočtu CMV jsou započteny pozitivní i negativní tržní hodnoty;“.

62)V článku 272 se vkládají nové body 7a a 12a, které zní:

„7a) „dohodou o jednostranné marži“ maržová dohoda, podle níž se od instituce požaduje, aby poskytla protistraně variační marže, ale není oprávněna variační marži od této protistrany obdržet nebo naopak;

12a) „částkou čistého nezávislého kolaterálu“ (dále jen „NICA“) součet o volatilitu upravených hodnot čistého přijatého nebo případně poskytnutého kolaterálu v souvislosti se skupinou transakcí se započtením, s výjimkou variační marže;“.

63)Článek 273 se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.    Instituce vypočítají hodnotu expozice pro kontrakty uvedené na seznamu v příloze II na základě jedné z metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly v souladu s tímto článkem.

Instituce, která nesplňuje podmínky stanovené v čl. 273a odst. 2, nesmí používat metodu uvedenou v oddílu 4 této kapitoly. Instituce, která nesplňuje podmínky stanovené v čl. 273a odst. 3, nesmí používat metodu uvedenou v oddílu 5 této kapitoly.

K určení hodnoty expozice u kontraktů uvedených v příloze II bodě 3 nesmí instituce použít metodu uvedenou v oddílu 5 této kapitoly.

Instituce mohou v rámci skupiny trvale používat kombinaci metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly. Jednotlivá instituce nesmí trvale používat kombinaci metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly.“;

b)odstavce 6, 7, 8 a 9 se nahrazují tímto:

„6. Podle všech metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly se hodnota expozice u dané protistrany rovná součtu hodnot expozic vypočítaných pro každou skupinu transakcí se započtením prováděných s touto protistranou.

Odchylně od prvního pododstavce se hodnota expozice v případech, kde se jedna maržová dohoda vztahuje na více skupin transakcí se započtením prováděných s touto protistranou a instituce používá k výpočtu hodnoty expozice těchto skupin transakcí se započtením jednu z metod stanovených v oddílu 3 a oddílu 6 této kapitoly, vypočítá v souladu s uvedeným oddílem.

Pro danou protistranu je hodnotou expozice u dané skupiny transakcí se započtením nástrojů OTC derivátů uvedených v příloze II vypočítanou podle této kapitoly větší z těchto hodnot: nula a rozdíl mezi celkovou hodnotou expozice napříč všemi skupinami transakcí se započtením s touto protistranou a celkovou výší CVA u této protistrany zaúčtovanou institucí jako již nastalý odpis. Při výpočtu úvěrových úprav v ocenění se nezohlední žádné vyrovnávací úpravy debetní hodnoty přiřazené vlastnímu úvěrovému riziku podniku, která již byla odečtena od kapitálu podle čl. 33 odst. 1 písm. c).

7. Při výpočtu hodnoty expozice v souladu s metodami stanovenými v oddílech 3 až 5 této kapitoly mohou instituce zacházet se dvěma OTC derivátovými smlouvami zahrnutými v téže dohodě o započtení, které si dokonale odpovídají, jako s jediným kontraktem, jehož pomyslná jistina se rovná nule.

Pro účely prvního pododstavce si dvě OTC derivátové smlouvy dokonale odpovídají, pokud splňují všechny tyto podmínky:

a)jejich rizikové pozice jsou opačné;

b)jejich vlastnosti, s výjimkou dne uzavření obchodu, jsou totožné;

c)jejich peněžní toky se plně vzájemně kompenzují.

8. U expozic vyplývajících z transakcí s delší dobou vypořádání určí instituce hodnotu expozice za použití kterékoliv z metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly bez ohledu na metody zvolené pro zacházení s mimoburzovními deriváty a s repo obchody, transakcemi půjček či výpůjček cenných papírů či komodit a s maržovými obchody. Při výpočtu kapitálových požadavků pro transakce s delší dobou vypořádání může instituce, která uplatňuje přístup uvedený v kapitole 3, trvale a bez ohledu na důležitost takových pozic přidělit rizikové váhy podle přístupu uvedeného v kapitole 2.

9. Pro metody uvedené v oddílech 3 až 6 této kapitoly zacházejí instituce s transakcemi, u nichž bylo zjištěno specifické riziko pozitivní korelace, v souladu s článkem 291.“.

64)Vkládají se nové články 273a a 273b, které znějí:

„Článek 273a
Podmínky pro použití zjednodušených metod výpočtu hodnoty expozice

1.Instituce mohou vypočítat hodnotu expozice derivátových pozic v souladu s metodou uvedenou v oddílu 4 za předpokladu, že velikost jejího rozvahového a podrozvahového obchodu s deriváty je na základě posouzení prováděného měsíčně nejvýše rovna těmto prahovým hodnotám:

a)10 % celkových aktiv instituce;

b)150 milionům EUR.

Pro účely tohoto odstavce instituce určí velikost svého rozvahového a podrozvahového obchodu s deriváty k danému datu tak, že zahrnou veškeré své derivátové pozice s výjimkou úvěrových derivátů, které se považují za vnitřní zajištění vůči expozicím úvěrového rizika investičního portfolia.

2.Instituce může vypočítat hodnotu expozice u pozic úrokových či měnových derivátů a pozic ve zlatě v souladu s oddílem 5 za předpokladu, že velikost jejich rozvahového a podrozvahového obchodu s deriváty je na základě posouzení prováděného měsíčně nejvýše rovna těmto prahovým hodnotám:

a)5 % celkových aktiv instituce;

b)20 milionům EUR.

Pro účely tohoto odstavce instituce určí velikost svého rozvahového a podrozvahového obchodu s deriváty k danému datu tak, aby zahrnoval veškeré její derivátové pozice uvedené ve smlouvách v příloze II odstavcích 1 a 2;

3.Pro účely odstavců 1 a 2 jsou instituce povinny vypočítat velikost svého rozvahového a podrozvahového obchodu s deriváty k danému datu v souladu s následujícími požadavky:

a)derivátové pozice jsou k příslušnému danému datu oceněny tržními cenami. Pokud tržní hodnota pozice není k danému datu k dispozici, použije instituce poslední známou tržní hodnotu dané pozice;

b)absolutní hodnota dlouhých pozic se sčítá s absolutní hodnotou krátkých pozic.

4.Instituce oznámí příslušným orgánům metody stanovené v oddílech 4 a 5 této kapitoly, které používají nebo případně přestanou používat k výpočtu hodnoty expozice svých derivátových pozic.

5.Instituce neuzavře derivátovou transakci pouze za účelem splnění některé z podmínek stanovených v odstavci 1 a 2 během měsíčního hodnocení.

Článek 273b
Nedodržení podmínek pro použití zjednodušených metod výpočtu hodnoty expozice derivátů

1.Instituce ihned oznámí příslušnému orgánu, že přestala splňovat některou z podmínek stanovených v čl. 273a odst. 1 nebo 2.

2.Instituce přestane čl. 273a odst. 1 nebo 2 používat do tří měsíců poté, co nastane jeden z těchto případů:

a)instituce po dobu tří po sobě jdoucích měsíců nesplní některou z podmínek čl. 273a odst. 1 nebo 2;

b)instituce po dobu více než šesti z posledních 12 měsíců nesplní některou z podmínek čl. 273a odst. 1 nebo případně 2.

3.V případě, že instituce přestane čl. 273a odst. 1 nebo 2 používat, je jí povoleno určovat hodnotu expozice jejích derivátových pozic pomocí metod stanovených v oddílu 4 nebo případně 5 této kapitoly, pouze pokud příslušnému orgánu prokáže, že všechny podmínky stanovené v čl. 273a odst. 1 nebo 2 byly splněny nepřetržitě po dobu jednoho roku.“.

65)V části tři, hlavě II, kapitole 6 se oddíl 3 nahrazuje tímto:

„Oddíl 3
Standardizovaný přístup k úvěrovému riziku protistrany

Článek 274
Hodnota expozice

1.Instituce mohou vypočítat jedinou hodnotu expozice na úrovni skupiny transakcí se započtením pro všechny transakce spadající pod dohodu o započtení, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a)dohoda o započtení patří k jednomu z druhů smluvních dohod o započtení uvedených v článku 295;

b)dohoda o započtení byla uznána příslušnými orgány v souladu s článkem 296;

c)instituce splnila povinnosti stanovené v článku 297, pokud jde o dohody o započtení.

Pokud některé z těchto podmínek nejsou splněny, musí instituce zacházet s každou transakci, jako by to byla její vlastní skupina transakcí se započtením.

2.Instituce vypočítají hodnotu expozice skupiny transakcí se započtením podle standardizovaného přístupu k úvěrovému riziku protistrany takto:

kde:

RC    =    reprodukční náklady vypočtené v souladu s článkem 275;

PFE    =    potenciální budoucí expozice vypočítaná v souladu s článkem 278;

α    =    1,4.

3.Hodnota expozice skupiny transakcí se započtením podléhající smluvní maržové dohodě je omezena na hodnotě expozice stejné skupiny transakcí se započtením nepodléhající jakékoliv formě maržové dohody.

4.Pokud se vztahuje více maržových dohod ke stejné skupině transakcí se započtením, přidělí instituce každou maržovou dohodu skupině transakcí ve skupině transakcí se započtením, ke které se tato maržová dohoda smluvně vztahuje, a vypočítá hodnotu expozice zvlášť pro každou z těchto seskupených transakcí.

5.Instituce mohou nastavit na nulu hodnotu expozice souboru transakcí, která splňuje všechny následující podmínky:

a)skupina transakcí se započtením je složena výhradně z prodaných opcí;

b)aktuální tržní hodnota skupiny transakcí se započtením je vždy negativní;

c)prémie všech opcí zahrnutých do skupiny transakcí se započtením byla přijata předem institucí k zajištění plnění smluv;

d)skupina transakcí se započtením nepodléhá žádné maržové dohodě.

6.Ve skupině transakcí se započtením musí instituce nahradit transakci, která je lineární kombinací nakoupených nebo prodaných kupních nebo prodejních opcí se všemi jednotlivými opcemi, které tvoří lineární kombinace branou jako jednotlivou transakci pro účely výpočtu hodnoty expozice souboru transakcí se zajištěním v souladu s tímto oddílem.

Článek 275
Reprodukční náklady

1.Instituce vypočítají reprodukční náklady („RC“) pro skupiny transakcí se započtením, které nepodléhají maržové dohodě, v souladu s následujícím vzorcem:

2.Instituce vypočítají reprodukční náklady pro jednotlivé skupiny transakcí se započtením, které podléhají maržové dohodě, v souladu s následujícím vzorcem:

kde:

VM        =    hodnota obdržené, respektive složené, čisté variační marže ke skupině transakcí se započtením na pravidelné bázi ke zmírnění změn v CMV transakcí se započtením, upravená o volatilitu;    

TH        =    práh marže vztahující se na skupinu transakcí se započtením pod maržovou dohodou, pod kterou instituce nemůže zažádat o kolaterál;

MTA        =    minimální hodnota převodu použitelná na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody.

3.Instituce vypočítají reprodukční náklady pro různé skupiny transakcí se započtením, které podléhají maržové dohodě, v souladu s následujícím vzorcem:

kde:

i     = index, který označuje skupiny transakcí se započtením podléhající jednotné maržové dohodě;

CMVi    = CMV skupiny transakcí se započtením „i“;

VMMA    =    hodnota obdrženého, respektive složeného kolaterálu na pravidelné bázi ke zmírnění změn v CMV různých skupinách transakcí se započtením, upravená o volatilitu;

NICAMA    =    hodnota obdrženého, respetive složeného kolaterálu k různým skupinám transakcí se započtením jiným než VMMA, upravená o volatilitu;

Pro účely prvního pododstavce může být NICAMA vypočítávána na úrovni obchodu, na úrovni skupiny transakcí se započtením nebo na úrovni všech skupin transakcí se započtením, na něž se maržová dohoda uplatňuje v závislosti na úrovni, na níž se maržová dohoda vztahuje.

Článek 276
Uznání kolaterálu a zacházení s kolaterálem

1.Pro účely tohoto oddílu instituce vypočítá výše kolaterálu VM, VM MA, NICA a NICAMA uplatněním všech následujících požadavků:

a)pokud jsou všechny transakce zahrnuté do skupiny transakcí se započtením patřící do obchodního portfolia, je uznán pouze kolaterál způsobilý podle článku 299;

b)pokud skupina transakcí se započtením obsahuje alespoň jednu transakci patřící do investičního portfolia, je uznán pouze kolaterál způsobilý podle článku 197;

c)kolaterál přijatý od protistrany je uznán s kladným znaménkem a kolaterál složený protistraně je uznán se záporným znaménkem;

d)hodnota upravená o volatilitu jakéhokoliv druhu kolaterálu přijatého nebo složeného se vypočítá v souladu s článkem 223. Pro účely tohoto výpočtu instituce nemohou používat metodu stanovenou v článku 225;

e)stejnou položku kolaterálu nelze zahrnout do VM i NICA zároveň;

f)stejnou položku kolaterálu nelze zahrnout do obou VMMA i NICAMA zároveň;

g)jakýkoli kolaterál složený protistraně, který je oddělen od aktiv dané protistrany, a v důsledku tohoto oddělení je vyňat z úpadkového řízení v případě selhání nebo platební neschopnosti této protistrany, není uznán při výpočtu NICA a NICAMA.

2.Pro výpočet hodnoty upravené o volatilitu složeného kolaterálu uvedený v odst. 1 písm. d) instituce nahradí vzorec v čl. 223 odst. 2 následujícím vzorcem:

3.Pro účely odst. 1 písm. d) instituce stanoví dobu likvidace relevantní pro výpočet hodnoty upravené o volatilitu jakéhokoli kolaterálu přijatého či složeného v souladu s jedním z následujících časových horizontů:

a)pro skupiny transakcí se započtením uvedených v čl. 276 odst. 1 je časový horizont jeden rok;

b)pro skupiny transakcí se započtením uvedených v čl. 276 odst. 2 a 3 je časový horizont období krytí rizika marží určený v souladu s čl. 279d odst. 1 písm. b).

Článek 277
Mapování transakcí do kategorií rizik

1.Instituce musí namapovat každou transakci ze skupiny transakcí se započtením do jedné z následujících šesti kategorií rizika k určení případné budoucí expozice souboru transakcí se započtením podle článku 278:

a)úrokové riziko;

b)měnové riziko;

c)úvěrové riziko;

d)akciové riziko;

e)komoditní riziko;

f)jiná rizika.

2.Instituce musí provést mapování uvedené v odstavci 1 na základě primárního zdroje rizika transakce. U jiných transakcí než uvedených v odstavci 3 je primární zdroj rizika jediným podstatným zdrojem rizika derivátové pozice.

3.Od [data vstupu tohoto nařízení v platnost] je pro derivátovou transakci přidělenou do obchodního portfolia, pro kterou instituce využívá přístupy stanovené v kapitolách 1a nebo 1b k výpočtu kapitálových požadavků pro tržní riziko, primární zdroj rizika rizikovým faktorem spojeným s nejvyšší absolutní citlivostí mezi všemi citlivostmi pro danou transakci vypočtenou v souladu s kapitolou 1b hlavy IV.

4.Bez ohledu na odstavce 1 a 2 při mapování transakce do rizikových kategorií uvedených v odstavci 1 použijí instituce tyto požadavky:

g)pokud je primárním zdrojem rizika transakce proměnná inflace, namapuje instituce transakci do kategorie úrokového rizika;

h)pokud je primárním zdrojem rizika transakce proměnná klimatických podmínek, namapuje instituce transakci do kategorie komoditního rizika;

5.Odchylně od odstavce 2 instituce namapuje derivátové transakce, které mají více než jeden podstatný zdroj rizika do více než jedné kategorie rizika. Pokud všechny podstatné zdroje rizika jedné z těchto transakcí patří do stejné kategorie rizik, je po instituci vyžadováno pouze jedno namapování dané transakce do této kategorie rizika založené na nejpodstatnějším z těchto zdrojů rizika. V případě, že podstatné zdroje rizika jedné z těchto transakcí patří do různých kategorií rizika, namapuje instituce tuto transakci jednou do každé kategorie rizika, pro kterou má transakce alespoň jeden podstatný zdroj rizika založený na nejpodstatnějším ze zdrojů rizika v dané kategorii rizik.

6.EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž podrobněji upřesní:

a)metodu pro zjišťování jediného podstatného zdroje rizika transakcí jiného než jsou uvedené v odstavci 3;

b)metodu k identifikaci transakcí s více než jedním podstatným zdrojem rizika a k identifikaci nejvýznamnějšího z těchto zdrojů rizika pro účely odstavce 3;

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [6 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 277a
Skupiny zajistitelných transakcí

1.Instituce musí zavést příslušné skupiny zajistitelných transakcí pro každou kategorii rizika skupiny transakcí se započtením a přiřadit každou transakci těmto skupinám zajistitelných transakcí takto:

a)transakce namapované do kategorie úrokového rizika musí být zařazovány do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, pokud je jejich primární zdroj rizika denominovaný ve stejné měně.

b)transakce namapované do kategorie měnového rizika musí být zařazovány do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, pokud je jejich primární zdroj rizika založený na stejném měnovém páru.

c)všechny transakce namapované do kategorie úvěrového rizika musí být přiřazeny k téže skupině zajistitelných transakcí;

d)všechny transakce namapované do kategorie akciového rizika musí být přiřazeny k téže skupině zajistitelných transakcí;

e)transakce na mapované do kategorie komoditního rizika musí být přiřazeny k jedné z následujících pěti skupin zajistitelných transakcí založených na povaze jejich primárního zdroje rizika:

I)energetika;

II)kovy;

III)zemědělské produkty;

IV)klimatické podmínky;

V)další komodity.

f)transakce namapované do kategorie ostatních rizik musí být zařazovány do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, pokud je jejich primární zdroj rizika totožný.

Pro účely písmena a) transakce namapované do kategorie úrokového rizika, které mají inflační proměnnou jako primární zdroj rizika, musí být přiřazeny k samostatným skupinám zajistitelných transakcí, jiným než skupinám zajistitelných transakcí ustaveným pro transakce namapované do kategorie úrokového rizika, které mají inflační proměnnou jako primární zdroj rizika. Tyto transakce musí být zařazovány do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, pokud je jejich primární zdroj rizika denominovaný ve stejné měně.

2.Odchylně od odstavce 1 instituce stanoví samostatné individuální skupiny zajistitelných transakcí pro každou kategorii rizik pro tyto transakce:

a)transakce, pro které je primární zdroj rizika buď tržně implikovaná volatilita nebo realizovaná volatilita zdroje rizika nebo korelace mezi dvěma zdroji rizika;

b)transakce, pro které je primární zdroj rizika rozdíl mezi dvěma zdroji rizika namapovanými do téže kategorie rizik nebo transakcí, které se skládají ze dvou platebních fází denominovaných v téže měně a pro které je zdroj rizika ze stejné kategorie rizik primárního zdroje rizika obsažen ve druhé platební fázi, než je ta, která obsahuje primární zdroj rizika.

Pro účely písmene a) prvního pododstavce instituce přidělí transakce do téže skupiny zajistitelných transakcí příslušné kategorie rizika pouze tehdy, pokud je jejich primární zdroj rizika totožný.

Pro účely písmene b) prvního pododstavce instituce přiřadí transakce do téže skupiny zajistitelných transakcí příslušné kategorie rizika pouze tehdy, pokud pár zdrojů rizika v těchto transakcích, jak je uvedeno v písmenu b), je totožný a dva zdroje rizika obsažené v tomto páru jsou pozitivně korelovány. V opačném případě instituce přiřadí transakce uvedené v písmenu b) k jedné ze skupiny zajistitelných transakcí ustavených v souladu s odstavcem 1, na základě pouze jednoho ze dvou zdrojů rizika uvedených v písmenu b).

3.Instituce zpřístupní na žádost příslušných orgánů počet skupin zajistitelných transakcí ustavených v souladu s odstavcem 2 pro každou kategorii rizika, s primárním zdrojem rizika nebo párem zdrojů rizika každé z těchto skupin zajistitelných transakcí a s počtem transakcí v každé z těchto skupin zajistitelných transakcí.

Článek 278
Případné budoucí expozice

1.Instituce vypočítají případnou budoucí expozici („PFE“) skupiny transakcí se započtením takto:

kde:

a    =    index, který označuje kategorie rizika zahrnuté do výpočtu případné budoucí expozice skupiny transakcí se započtením;

Navýšení (a)    =    navýšení pro kategorii rizika „a“ vypočtené v souladu s články 280a až 280f, podle vhodnosti;

multiplikátor    =    násobící koeficient vypočtený v souladu se vzorcem uvedeným v odstavci 3.

Pro účely tohoto výpočtu instituce zahrnou navýšení dané kategorie rizika při výpočtu případné budoucí expozice skupiny transakcí se započtením, kde alespoň jedna transakce ze skupiny transakcí se započtením byla namapována do této kategorie rizika.

2.Případné budoucí expozice více skupin transakcí se zajištěním podléhající jedné maržové dohodě, jak je uvedeno v čl. 275 odst. 3, se vypočte jako součet všech jednotlivých souborů transakcí se započtením považovaných, jako by nebyly předmětem žádné formy maržové dohody.

3.Pro účely odstavce 1 se multiplikátor vypočítá takto:

kde:

Minimum m    =    5 %;

y        =    

z        =

NICAi     =    čistá výše nezávislého kolaterálu vypočtená pouze pro transakce, které jsou zahrnuty do skupiny transakcí se započtením „i“. NICAi se vypočítá na úrovni obchodu nebo na úrovni skupiny transakcí se započtením v závislosti na maržové dohodě.

Článek 279
Výpočet rizikové pozice

Pro účely výpočtu kategorie rizika navýšení uvedených v článcích 280a až 280f instituce vypočítají rizikovou pozici každé transakce ze skupiny transakcí se započtením takto:

kde:

δ        =    dohledová delta transakce vypočítaná v souladu se vzorcem uvedeným v článku 279a;

AdjNot    =    upravená nominální hodnota transakce vypočítaná v souladu s článkem 279b;

MF        =    faktor splatnosti transakce vypočtený v souladu se vzorcem uvedeným v článku 279c;

Článek 279a
Dohledová delta

1.Instituce vypočítají dohledovou deltu (δ) takto:

a)pro kupní a prodejní opce, které opravňují kupujícího opce k nákupu nebo prodeji podkladového nástroje za kladnou cenu k určitému datu v budoucnu vyjma případů, kdy jsou tyto opce namapovány do kategorie úrokového rizika, instituce použije následující vzorec:

kde:

znaménko        =

druh        =    

N(x)        =    kumulativní distribuční funkce normovaného normálního rozdělení náhodné veličin, tj. pravděpodobnost, že náhodná veličina se střední hodnotou nula a rozptylem jedna nabývá hodnoty menší nebo rovné „x“;

P        =    spotová nebo forwardová cena podkladového nástroje opce;

K        =    realizační cena opce;

T        =    datum ukončení platnosti opce, které je jediným budoucím datem, ke kterému může být opce uplatněna. Datum ukončení platnosti musí být vyjádřeno v letech pomocí příslušné konvence pracovních dnů.

σ        =    volatilita dohledu opce stanovená v souladu s tabulkou 1 na základě kategorie rizika transakce a povahy podkladového nástroje opce.

Tabulka 1

Instituce používající forwardovou cenu podkladového nástroje opce zajistí, že:

i) forwardová cena je v souladu s charakteristikami opce;

ii) forwardová cena se vypočte pomocí příslušné úrokové míry platné k datu vykázání;

iii) forwardová cena integruje očekávané peněžní toky podkladového nástroje před skončením platnosti opce.

b)     pro tranše syntetické sekuritizace musí instituce použít následující vzorec:

kde:

znaménko    =

A    =    záchytný bod tranše;

D    =    uvolňující bod tranše.

c)pro transakce, které nejsou uvedené v písmenech a) nebo b), používají instituce používají následující dohledovou deltu:

2.Pro účely tohoto oddílu znamená dlouhá pozice v primárním zdroji rizika to, že se tržní hodnota transakce zvyšuje, když se hodnota primárních zdrojů rizika zvyšuje, a krátká pozice v primárním zdroji rizika znamená, že tržní hodnota transakce se snižuje, pokud se zvyšuje hodnota primárního zdroje rizika.

Pro transakce uvedené v čl. 277 odst. 3 je dlouhá pozice transakce, pro kterou je znaménko citlivosti primárního zdroje rizika kladné, a krátká pozice je transakce, pro kterou je znaménko citlivosti primárního zdroje rizika záporné. Pro jiné transakce, než které jsou uvedené v čl. 277 odst. 3, instituce zjistí, zda jsou tyto transakce dlouhé nebo krátké pozice v primárním zdroji rizika na základě objektivních informací o struktuře těchto transakcí nebo jejich záměru.

3.Instituce určí, zda transakce s více než jedním podstatným zdrojem rizika je dlouhá pozice nebo krátká pozice v každém podstatném zdroji rizika v souladu s přístupem použitým podle odstavce 2 pro primární zdroj rizika.

4.EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění:

a)vzorce, který instituce použijí pro výpočet dohledové delty kupních a prodejních opcí namapovaných do kategorie úrokového rizika kompatibilní s tržními podmínkami, ve kterých úrokové míry mohou být negativní, stejně jako dohledová volatilita, který je vhodná pro tento vzorec;

b)které objektivní informace o struktuře a záměru transakce instituce použijí k určení, zda transakce, která není uvedená v čl. 277 odst. 2, je dlouhá nebo krátká pozice ve svém primárním zdroji rizika;

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [6 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 279b
Upravená pomyslná částka

1.Instituce vypočítají upravenou pomyslnou částku takto:

a)pro transakce namapované do kategorie úrokového rizika nebo kategorie úvěrového rizika instituce vypočítají upravenou pomyslnou částku jako součin pomyslné částky derivátové smlouvy vynásobený dohledovým faktorem trvání který se vypočte takto:

kde:

R    =    dohledová diskontní sazba; R = 5 %;

S    =    datum zahájení, což je datum, kdy transakce začíná stanovování nebo provádění plateb, kromě plateb spojených s výměnou kolaterálu v maržové dohodě. V případě, že transakce již stanovovala nebo prováděla platby k datu vykázání, se počáteční datum rovná 0. Datum zahájení musí být vyjádřeno v letech pomocí příslušné konvence pracovních dnů.

V případě, že transakce má jedno nebo více budoucích dat, ve kterých se instituce nebo protistrana mohou rozhodnout o ukončení transakce dříve, než je její smluvní splatnost, se datum zahájení rovná nejranější z následujících možností:

i) datum nebo nejranější z více budoucích dat, ve kterých se instituce nebo protistrana mohou rozhodnout o ukončení transakce dříve, než je její smluvní splatnost;

ii) datum, kdy transakce začíná stanovování nebo provádění plateb, kromě plateb spojených s výměnou kolaterálu v maržové dohodě.

Pokud transakce obsahuje finanční nástroj, který by mohl dát vznik dalším smluvním závazkům k těm, které plynou z vlastní transakce, určí se datum zahájení transakce na zákloadě nejranějšího data, k němuž tento podkladový nástroj stanovuje nebo realizuje platbu.

E    =    datum ukončení, k němuž si instituce se svou protistranou vymění hodnotu poslední smluvní platby transakce. Datum ukončení musí být vyjádřeno v letech pomocí příslušné konvence pracovních dnů.

Pokud transakce obsahuje finanční nástroj, který by mohl dát vznik dalším smluvním závazkům k těm, které plynou z vlastní transakce, určí se datum ukončení transakce určeno na základě poslední smluvní platby v rámci podkladového finančního nástroje transakce.

b)pro transakce spojené s kategorií valutového rizika vypočte instituce upravenou pomyslnou částku takto:

I)pokud je transakce tvořena jedinou platbou, je upravená pomyslná částka rovna pomyslné hodnotě derivátové smlouvy;

II)pokud je transakce tvořena dvěma platbami a pomyslná částka jedné platby je denominována ve výkazní měně instituce, je upravená pomyslná částka rovna pomyslné hodnotě druhé z obou plateb.

III)pokud je transakce tvořena dvěma platbami, z nichž každá je denominována v měně jiné než je výkazní měna instituce, je upravená pomyslná částka rovna nejvyšší z pomyslných částek těchto dvou plateb poté, co budou tyto částky převedeny na výkazní měnu instituce podle platného spotového směnného kurzu.

c)pro transakce spojené s kategorií kapitálového nebo komoditního rizika vypočte instituce upravenou pomyslnou částku jako součin tržní ceny jednotky podkladového nástroje transakce vynásobené počtem jednotek, které podkladový nástroj transakce tvoří.

Instituce použije pomyslnou částku jako upravenou pomyslnou částku, pokud je transakce spojená s kategorií kapitálového nebo komoditního rizika smluvně vyjádřena pomyslnou částkou, a nikoliv počtem jednotek podkladového nástroje transakce.

2.Instituce určí pomyslnou částku nebo počet jednotek podkladového nástroje pro účely výpočtu upravené pomyslné částky transakce podle odstavce 1 takto:

a)pokud pomyslná částka nebo počet jednotek podkladového nástroje transakce nejsou pevně stanoveny až do smluvního termínu splatnosti:

I)pro termínované pomyslné částky a počty jednotek podkladového nástroje je pomyslná částka rovna váženému průměru všech termínovaných hodnot pomyslných částek nebo počtů jednotek podkladového nástroje, podle okolností, až do smluvního data splatnosti transakce, kde váhy jsou představovány poměrem doby, po kterou příslušná hodnota pomyslné částky platí;

II)pro náhodné pomyslné částky a počty jednotek podkladového nástroje je pomyslná částka rovna částce určené současnou tržní hodnotou ve vzorci pro výpočet budoucích tržních hodnot.

b)pro binární a digitální opce je pomyslná částka rovna nejvyšší hodnotě možných stavů výplaty opce k datu vypršení její platnosti.

Aniž je dotčen první pododstavec, pokud je možný stav při výplatě opce náhodný, použije instituce pro výpočet hodnoty pomyslné částky metodu popsanou v písm. a) odrážce ii);

c)pro smlouvy s vícenásobnými výměnami pomyslné částky se pomyslná částka vynásobí počtem zbývajících plateb, které mají být podle smlouvy ještě provedeny;

d)pro smlouvy stanovící násobení platebních peněžních toků nebo podkladu smlouvy je pomyslná částka institucí upravena s ohledem na účinky násobení na strukturu rizik těchto smluv.

3.Instituce převede upravenou pomyslnou částku transakce na svou výkazní měnu podle platného spotového směnného kurzu, kdy tato upravená pomyslná částka je vypočtena podle tohoto článku ze smluvní pomyslné částky nebo tržní ceny počtu jednotek podkladového nástroje denominovaného v jiné měně.

Článek 279c 
Faktor splatnosti

1.Instituce vypočítá faktor splatnosti („MF“) takto:

a)pro transakce zahrnuté ve skupinách transakcí se započtením podle čl. 275 odst. 1 použijí instituce následující vzorec:

kde:

M            =    zbývající doba do splatnosti transakce, která se rovná době potřebné pro ukončení všech smluvních závazků souvisejících s transakcí. Za tímto účelem se opční povaha derivátové smlouvy považuje za smluvní závazek. Zbývající doba do splatnosti musí být vyjádřena v letech pomocí příslušné konvence pracovních dnů.

Pokud bude mít transakce jako svůj podkladový nástroj jinou derivátovou smlouvu, která by mohla dát vznik dalším smluvním závazkům kromě těch, které souvisejí s transakcí, je zbývající doba do splatnosti rovna době potřebné pro ukončení všech smluvních závazků tohoto podkladového nástroje.

OneBusinessYear    =    období jednoho roku vyjádřené v pracovních dnech pomocí příslušné konvence pracovních dnů.

b)pro transakce zahrnuté v zápočtových sadách podle čl. 275 odst. 2 a 3 se faktor splatnosti určuje jako:

kde:

MPOR        =    období krytí rizika marží skupiny transakcí se započtením určené podle čl. 285 odst. 2 až 5.

V případě určování období krytí rizika marží pro transakce mezi klientem a členem clearingového systému, pak instituce jednající v postavení klienta či člena clearingového systému nahradí minimální období stanovení v čl. 285 odst. 2 písm. b) obdobím 5 pracovních dní.

2.Pro účely odstavce 1 se zbývající doba do splatnosti rovná době do dalšího data resetování transakcí, které jsou strukturovány tak, aby se vypořádaly se zbývající expozicí po určených datech plateb, kde jsou termíny resetovány tak, že k těmto datům je tržní hodnota smlouvy rovna nule.

Článek 280
Koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí

Pro účely výpočtu navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí podle článků 280a až 280f je koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí roven:

Článek 280a
Navýšení pro úrokové riziko

1.Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorii úrokového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

kde:

j        = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí úrokového rizika stanovený podle čl. 277a odst. 1 písm. a) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnIRj    = navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úrokového rizika vypočtené podle odstavce 2.

2.Navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úrokového rizika se vypočte takto:

kde:

ϵj            =    koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený podle příslušné hodnoty podle článku 280;

SFIR             =    dohledový faktor pro kategorii úrokového rizika o hodnotě rovnající se 0,5 %;

EffNotIRj    =    efektivní pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“ vypočtená podle odstavců 3 a 4.

3.Pro účely výpočtu efektivní pomyslné částky skupiny zajistitelných transakcí „j“ instituce nejprve přidělí každou transakci skupiny zajistitelných transakcí do příslušného koše v tabulce 2. Provedou to podle data ukončení každé transakce určeného podle čl. 279b odst. 1 písm. a):

Tabulka 2

Instituce pak vypočte efektivní pomyslnou částku skupiny zajistitelných transakcí „j“ podle následujícího vzorce:

kde:

l    =    index označující rizikovou pozici,

Dj,k     =    efektivní pomyslná částka koše „k“ skupiny zajistitelných transakcí „j“ je vypočtena takto:

Článek 280b
Navýšení pro kategorii měnového rizika

4.Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorii měnového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

kde:

j    = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí měnového rizika stanovené podle čl. 277a odst. 1 písm. b) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnFXj     =    = navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii měnového rizika vypočtené podle odstavce 2.

5.Navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii měnového rizika se vypočte takto:

kde:

ϵj        =    koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený podle článku 280;

SFFX        =    dohledový faktor pro kategorii měnového rizika o hodnotě rovnající se 4 %;

EffNotIRj    =    efektivní pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“ vypočtená takto:

Článek 280c
Navýšení pro kategorii úvěrového rizika

1.Pro účely odstavce 2 stanoví instituce relevantní referenční úvěrové instituce skupiny transakcí se započtením takto:

a) Jednu referenční úvěrovou instituci pro každého emitenta referenčního dluhového nástroje, který je podkladovým nástrojem transakce na jedno jméno s přiřazenou kategorií úvěrového rizika. Transakce na jedno jméno jsou přiřazeny ke stejné referenční úvěrové instituci pouze tehdy, pokud podkladový referenční dluhový nástroj těchto transakcí emitoval stejný emitent;

b)Je třeba vytvořit jednu referenční úvěrovou instituci pro každou skupinu referenčních dluhových nástrojů nebo úvěrových derivátů na jedno jméno, která je podkladem transakce na více jmen s přiřazenou kategorií úvěrového rizika. Transakce na více jmen se přiřadí ke stejné referenční úvěrové instituci pouze tehdy, pokud skupina podkladových referenčních dluhových nástrojů nebo úvěrových derivátů na jedno jméno těchto transakcí bude mít stejné složky.

2.Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorii úvěrového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

kde:

j        =    = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí úvěrového rizika stanovené podle čl. 277a odst. 1 písm. c) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnCreditj    =    = navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úvěrového rizika vypočtené podle odstavce 2.

3.Instituce vypočte navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úvěrového rizika takto:

kde:

j            =    index označující referenční úvěrové instituce skupiny transakcí se započtením stanovené podle odstavce 1;

ϵj            =    koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený podle čl. 280 odst. 3;

AddOn(Entityj)    =    navýšení pro referenční úvěrovou instituci „j“ určené podle odstavce 4;

ρjCredit         =    korelační faktor instituce „j“. Kde referenční úvěrová instituce „j“ byla stanovena podle odst. 1 písm. a), ρjCredit = 50 %. Kde referenční úvěrová instituce „j“ byla stanovena podle odst. 1 písm. b), ρjCredit = 80 %

4.Instituce vypočítá navýšení pro referenční úvěrovou instituci „j“ takto:

kde:

EffNotCreditj    =    efektivní pomyslná částka referenční úvěrové instituce „j“ vypočtená takto:

kde:

l        =    index označující rizikovou pozici,

SFj,lCredit    =    dohledový faktor pro referenční úvěrovou instituci „j“ určený podle odstavce 5.

5.Pro účely odstavce 4 vypočítá instituce dohledový faktor pro referenční úvěrovou instituci „j“ takto:

a)Pro referenční úvěrovou instituci „j“ stanovenou podle odst. 1 písm. a) bude SFj,lCredit spojena s jedním z šesti dohledových faktorů podle tabulky 3 v tomto článku na základě externího posouzení úvěruschopnosti jmenovanou externí ratingovou agenturou (ECAI) pro příslušného individuálního emitenta. U individuálního emitenta, pro nějž není k dispozici externí rating vypracovaný určenou externí ratingovou agenturou:

I) instituce používající přístup podle kapitoly 3 hlavy II spojí interní rating individuálního emitenta s jedním z externích posouzení úvěruschopnosti;

II) instituce používající přístup popsaný v kapitole 2 hlavy II této referenční úvěrové instituci přiřadí hodnotu SFj,lCredit = 0,54 %. Avšak pokud instituce uplatní na tohoto individuálního emitenta článek 128 o určení váhy úvěrového rizika protistrany, musí mu přiřadit hodnotu SFj,lCredit = 1,6 %;

b)Pro referenční úvěrové instituce „j“ určené podle odst. 1 písm. b):

I)kde pozice „l“ přiřazená referenční úvěrové instituci „j“ je úvěrový index obchodovaný na uznávané burze cenných papírů, bude hodnota SFj,lCredit spojena s jedním ze dvou dohledových faktorů podle tabulky 4 tohoto článku na základě úvěrové kvality jednotlivých složek;

II)kde pozice „l“ přiřazená referenční úvěrové instituci „j“ není v odrážce i) tohoto písmene uvedena, SFj,lCredit bude hodnota váženého průměru dohledových faktorů pro každou složku podle metody stanovené v písmenu a) tohoto odstavce, kde váhy budou definovány poměrem pomyslné hodnoty složky v dané pozici.

Tabulka 3

Tabulka 4

Článek 280d
Navýšení pro kategorii akciového rizika

1.Pro účely odstavce 2 stanoví instituce relevantní referenční kapitálové instituce pro skupinu transakcí se započtením takto:

a)Jednu referenční kapitálovou instituci pro každého emitenta referenčního kapitálového nástroje, který je podkladovým nástrojem transakce na jedno jméno s přiřazenou kategorií akciového rizika. Transakce na jedno jméno jsou přiřazeny ke stejné referenční kapitálové instituci pouze tehdy, pokud podkladový referenční dluhový nástroj těchto transakcí emitoval stejný emitent;

b)Jednu referenční kapitálovou instituci pro každou skupinu referenčních kapitálových nástrojů jednoho typu kapitálového derivátu, který je podkladem transakce na více jmen s přiřazenou kategorií akciového rizika. Transakce na více jmen se přiřadí ke stejné referenční kapitálové instituci pouze tehdy, pokud skupina podkladových referenčních kapitálových nástrojů nebo kapitálových derivátů na jedno jméno těchto transakcí má mít stejné složky.

2.Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorii akciového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

kde:

j        =    = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí úvěrového rizika stanovené podle čl. 277a odst. 1 písm. d) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnEquityj    =    = navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úvěrového rizika vypočtené podle odstavce 3.

3.Instituce vypočte navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii akciového rizika takto:

      kde:

j     =    index označující referenční kapitálové instituce skupiny transakcí se započtením stanovené podle odstavce 1;

ϵj         =    Koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určenou podle článku 280;

AddOn(Entityj) =    navýšení pro referenční kapitálovou instituci „j“ určené podle odstavce 4;

ρjEquity      =    korelační faktor instituce „j“. Pokud byla referenční kapitálová instituce j stanovena podle odst. 1 písm. a), ρjEquity =50 %. Pokud byla referenční kapitálová instituce j stanovena podle odst. 1 písm. b), ρjEquity =80 %.

4.Instituce vypočítá navýšení pro referenční kapitálovou instituci „j“ takto:

kde:

SFjEquity     =    dohledový faktor uplatnitelný na referenční kapitálovou instituci „j“. Pokud byla referenční kapitálová instituce „j“ jstanovena podle odst. 1 písm. a), SFjEquity = 32 %; Pokud byla referenční kapitálová instituce „j“ stanovena podle odst. 1 písm. b), SFjEquity = 20 %;

EffNotEquityj    =    efektivní pomyslná částka referenční kapitálové instituce „j“ vypočtená takto:

Článek 280e
Navýšení pro kategorii komoditního rizika

1.Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorii komoditního rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

j        =    = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí komoditního rizika stanovené podle čl. 277a odst. 1 písm. e) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnComj    = navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii komoditního rizika vypočtené podle odstavce 4.

2.Pro účely výpočtu navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí pro komoditní rizika dané skupiny transakcí se započtením podle odstavce 4 musí instituce pro každou skupinu zajistitelných transakcí stanovit příslušný referenční typ komodity. Komoditní derivátové transakce se přiřadí jednomu referenčnímu typu komodity pouze tehdy, pokud podkladový komoditní nástroj příslušných transakcí má stejnou povahu.

3.Odchylně od odstavce 2 může příslušný orgán požadovat od instituce s velkým a koncentrovaným portfoliem komoditních derivátů, aby při stanovování referenčních typů komodit podle odstavce 2 vzala v úvahu i další charakteristiky kromě povahy podkladového komoditního nástroje.

EBA sestaví návrhy regulačních technických norem pro podrobnější určení toho, co tvoří velké koncentrované portfolio komoditních derivátů podle prvního odstavce.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [15 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

4.Instituce vypočte navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii komoditního rizika takto:

kde:

k            =    index označující referenční typy komodit skupiny transakcí se započtením stanovené podle odstavce 2;

ϵj             =    koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený podle článku 280;

AddOn(Typejk)    =    navýšení pro referenční typ komodity „k“ vypočtené podle odstavce 5;

ρCom            =    korelační faktor kategorie komoditního rizika o hodnotě 40 %.

5.Instituce vypočítá navýšení pro referenční typ komodity „k“ takto:

kde:

SFkCom     =    dohledový faktor uplatnitelný na referenční typ komodity „k“.

Kde referenční typ komodity „k“ odpovídá transakci skupiny zajistitelných transakcí podle čl. 277b odst. 1 písm. e) bodu i), SFkCom = 40 %; jinak se SFkCom = 18 %.

EffNotComk    =    efektivní pomyslná částka referenčního typu komodity „k“ vypočtená takto:

Článek 280f
Navýšení pro kategorie ostatních rizik

1.Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorie ostatních rizik pro danou zápočtovou sadu takto:

kde:

j        =    = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí ostatních rizik stanovené podle bodu čl. 277a odst. 1 písm. f) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnOtherj    =    = navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii ostatních rizik vypočtené podle odstavce 2.

2.Instituce vypočte navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii ostatních rizik takto:

kde:    

ϵj         =    koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený podle článku 280;

SFOther     =    dohledový faktor pro kategorii ostatních rizik o hodnotě rovnající se 8 %;

EffNotOtherj = efektivní pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“ vypočtená takto:

“

66)V hlavě II kapitole 6 části třetí se oddíl 4 nahrazuje tímto:

„Oddíl 4
Zjednodušený standardizovaný přístup k metodě úvěrového rizika protistrany

Článek 281
Výpočet hodnoty expozice

1.Instituce vypočte hodnotu jedné expozice na úrovni skupiny transakcí se započtením podle oddílu 3 této kapitoly s přihlédnutím k odstavci 2.

2.Hodnota expozice skupiny transakcí se započtením se vypočítá podle následujících požadavků:

a)instituce neuplatní přístup podle čl. 274 odst. 6;

b)odchylně od čl. 275 odst. 1 uplatní instituce následující:

Pro skupiny transakcí se započtením neuvedené v čl. 275 odst. 2 vypočte instituce reprodukční náklady v souladu s následujícím vzorcem:

;

c)odchylně od čl. 275 odst. 2 uplatní instituce následující:

Pro skupiny transakcí se započtením, které jsou obchodovány na uznávané burze cenných papírů, skupiny transakcí se započtením centrálně vypořádávané centrální protistranou pověřenou podle článku 14 nařízení (EU) č. 648/2012 nebo uznanou podle článku 25 nařízení (EU) č. 648/2012 nebo skupiny transakcí se započtením, pro něž jsou dvoustranně vyměňována zajištění mezi protistranami v souladu s článkem 11 nařízení (EU) č. 648/2012, vypočtou instituce reprodukční náklady v souladu s následujícím vzorcem:

kde:

TH    =    práh marže vztahující se na skupinu transakcí se započtením pod maržovou dohodou, pod kterou instituce nemůže zažádat o kolaterál;

MTA    =    minimální hodnota převodu použitelná na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody;

d)odchylně od čl. 275 odst. 3 uplatní instituce následující:

Pro skupiny transakcí se započtením podléhající maržové dohodě, kde se tato dohoda uplatňuje na více skupin transakcí se započtením, vypočtou instituce reprodukční náklady jako součet reprodukčních nákladů každé jednotlivé skupiny transakcí se započtením vypočtených podle odstavce 1, jako by nebyly předmětem marže.

e)všechny skupiny zajistitelných transakcí se stanoví v souladu s čl. 277a odst. 1.

f)instituce nastaví na hodnotu 1 násobitel ve vzorci používaném pro výpočet potenciální budoucí expozice v čl. 278 odst. 1 takto:

;

g)odchylně od čl. 279a odst. 1 uplatní instituce následující:

Pro všechny transakce vypočítají instituce dohledovou deltu takto:

;

h) Vzorec výpočtu faktoru trvání dohledu v čl. 279b odst. 1 písm. a) zní takto:

;

i)Faktor splatnosti popsaný v čl. 279c odst. 1 se vypočte takto:

III) (a) pro transakce zahrnuté ve skupinách transakcí se započtením podle čl. 275 odst. 1 MF = 1;

(b) pro transakce zahrnuté ve skupinách transakcí se započtením podle čl. 275 odst. 2 a 3 MF = 0,42;

j)Vzorec výpočtu efektivní pomyslné hodnoty skupiny zajistitelných transakcí „j“ v čl. 280a odst. 3 zní takto:

k)Vzorec pro výpočet navýšení pro kategorii úvěrového rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ kategorie úvěrového rizika z čl. 280c odst. 3 zní takto:

l)Vzorec pro výpočet navýšení pro kategorii akciového rizika pro zajišťovací sadu „j“ pro kategorii akciového rizika z čl. 280d odst. 3 zní takto:

m)Vzorec pro výpočet navýšení pro kategorii komoditního rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii komoditního rizika z čl. 280e odst. 3 zní takto:

"

67)V hlavě II kapitole 6 části třetí se oddíl 5 nahrazuje tímto:

„Oddíl 5
Metoda původní expozice

Článek 282
Výpočet hodnoty expozice

1.Instituce mohou vypočítat jednu hodnotu expozice pro všechny transakce v rámci jedné zápočtové dohody, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 274 odst. 1. Jinak musí instituce vypočítat hodnotu expozice zvlášť pro každou transakci branou za vlastní skupinu transakcí se započtením.

2.hodnota expozice skupiny transakcí se započtením nebo transakce je součinem 1,4násobku součtu stávajících reprodukčních nákladů a potenciální budoucí expozice.

3.Stávající reprodukční náklady zmíněné v odstavci 2 se určí takto:

a)Pro skupiny transakcí se započtením, které jsou obchodovány na uznávané burze cenných papírů, skupiny transakcí se započtením centrálně vypořádávané centrální protistranou pověřenou podle článku 14 nařízení (EU) 648/2012 nebo uznanou podle článku 25 nařízení (EU) 648/2012 nebo skupiny transakcí se započtením transakcí, pro něž jsou dvoustranně vyměňována zajištění mezi protistranami v souladu s článkem 11 nařízení (EU) 648/2012, vypočtou instituce aktuální reprodukční náklady v souladu s odstavcem 2 takto:

kde:

TH    =    práh marže vztahující se na skupinu transakcí se započtením pod maržovou dohodou, pod kterou instituce nemůže zažádat o kolaterál;

MTA    =    minimální hodnota převodu použitelná na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody

b)pro ostatní skupiny transakcí se započtením nebo jednotlivé transakce vypočtou instituce aktuální reprodukční náklady podle odstavce 2 takto:

Pro výpočet aktuálního nákladu nahrazení musí instituce aktualizovat současné tržní hodnoty minimálně s měsíční periodou.

4.Instituce vypočítají možnou budoucí expozici zmíněnou v odstavci 2 takto:

a)potenciální budoucí expozice pro skupinu transakcí se započtením je součet potenciální budoucí expozice všech transakcí skupiny transakcí se započtením podle výpočtu v písmenu b);

b)potenciální budoucí expozice jednotlivé transakce je její pomyslná částka násobená:

I)součinem 0,5 % násobeným zbytkovou dobou do splatnosti transakce v případě úrokových smluv;

II)4 % v případě smluv týkajících se směnných kurzů;

III)18 % v případě smluv týkajících se zlata;

c)pomyslná částka podle písmene b) se určí podle čl. 279b odst. 1 písm. a) a b) a případně čl. 279b odst. 2 a 3;

d)potenciální budoucí expozice skupiny transakcí se započtením podle odst. 3 písm. a) jsou násobeny koeficientem 0,42.

Pro výpočet potenciální expozice úrokových smluv podle písmene b) bodu ii) se může instituce rozhodnout použít původní splatnost místo zbytkové doby splatnosti smluv.“.

68)V článku 283 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4. U všech transakcí s OTC deriváty a u transakcí s delší dobou vypořádání, ke kterým instituce neobdržela povolení pro použití metody interního modelu podle odstavce 1, použije instituce metody stanovené v oddílu 3 nebo oddílu 5. Kombinované použití těchto metod v rámci skupiny je trvale povoleno.“ .

69)Článek 298 se nahrazuje tímto:

„Článek 298
Účinky uznání započtení za faktor snižující riziko

Započtení pro účely oddílů 3 a 6 se uznává tak, jak je popsáno v těchto oddílech.“.

70)V čl. 299 odst. 2 se zrušuje písmeno a).

71)Článek 300 se mění takto:

a)úvodní věta se nahrazuje tímto:

„Pro účely tohoto oddílu a části sedmé se použijí tyto definice:“;

b)doplňují se nové body 5 až 11, které znějí:

„5) „peněžními transakcemi“ se rozumí hotovostní transakce, transakce s dluhovými nástroji a cennými papíry, jakož i transakce se spotovými směnnými kurzy nebo spotové komoditní transakce; repo obchody a půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit nejsou peněžními transakcemi;

6) „ujednáním o nepřímém clearingu“ se rozumí ujednání, které splňuje podmínky stanovené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení (EU) č. 648/2012;

7) „víceúrovňovou klientskou strukturou“ se rozumí ujednání o nepřímém clearingu, podle něhož jsou clearingové služby poskytovány instituci podnikem, který není členem clearingového systému, ale sám je klientem člena clearingového systému nebo klienta vyšší úrovně;

8) „klientem vyšší úrovně“ se rozumí podnik poskytující clearingové služby klientům nižší úrovně;

9) „klientem nižší úrovně“ se rozumí podnik s přístupem k službám ústřední protistrany prostřednictvím klienta vyšší úrovně;

10) „příspěvkem osobního zajištění do fondu pro riziko selhání“ se rozumí příspěvek, který má instituce působící jako člen clearingového systému na základě smluvního závazku poskytnout ústřední protistraně poté, co tato ústřední protistrana vyčerpala svůj fond pro riziko selhání na pokrytí ztrát vzniklých v důsledku selhání jednoho nebo více členů jejího clearingového systému;

11) „plně zaručenou transakcí půjček či výpůjček vkladů“ se rozumí plně zajištěná transakce na peněžním trhu, v níž si dvě protistrany vymění vklady a ústřední protistrana mezi nimi působí jako prostředník pro zajištění splnění platebních závazků těchto protistran.“;

72)Článek 301 se nahrazuje tímto:

„Článek 301
Věcná působnost

1.Tento oddíl se vztahuje na následující smlouvy a transakce, které dosud nebyly s ústřední protistranou vypořádány:

a)smlouvy uvedené v příloze II a úvěrové deriváty;

b)SFT a plně zaručené transakce s půjčkami a výpůjčkami vkladů;

c)transakce s delší dobou vypořádání.

Tento oddíl se nevztahuje na expozice vznikající z vypořádání hotovostních transakcí. Instituce uplatní postup stanovený hlavou V tohoto oddílu na obchodní expozice vznikající z transakcí s nulovou rizikovou váhou týkajících se povinných příspěvků do fondů v rámci pouze těchto transakcí. Instituce uplatní postup podle článku 307 na povinné příspěvky do fondů, které se vztahují ke smlouvám uvedeným v prvním pododstavci vedle hotovostních transakcí.

2.Pro účely tohoto oddílu platí následující:

a)počáteční marže nezahrnuje příspěvky CCP v rámci vzájemných dohod o podílu na úhradě ztráty;

b)počáteční marže zahrnuje zajišťovací vklady instituce jednající jako člen clearingového systému nebo klienta nad rámec minimální částky požadované CCP nebo institucí jednající jako člen clearingového systému, s tím, že CCP nebo instituce jednající jako člen clearingového systému může ve vhodných případech zabránit instituci jednající jako člen clearingového systému nebo klientovi v čerpání tohoto zajištění nad rámec povinného minima;

c)pokud CCP využije počáteční marže pro vzájemnou úhradu ztráty členů svého clearingového systému, pak instituce jednající jako členové clearingových systémů musí tuto počáteční marži považovat za povinný příspěvek do fondu.“.

73)V článku 302 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2. Instituce prostřednictvím vhodné analýzy scénářů a zátěžového testování posoudí, zda úroveň kapitálu drženého proti expozicím vůči ústřední protistraně, včetně případných budoucích nebo podmíněných úvěrových expozic, expozic vůči příspěvkům do fondu pro riziko selhání a, pokud instituce působí jako člen clearingového systému, expozic vyplývajících ze smluvních ujednání podle článku 304, vhodným způsobem odpovídá rizikům neodmyslitelně spjatým s těmito expozicemi.“.

74)Článek 303 se nahrazuje tímto:

„Článek 303
Zacházení s expozicemi členů clearingového systému vůči ústřední protistraně

3.Instituce, která působí jako člen clearingového systému, ať už pro své vlastní účely nebo jako finanční zprostředkovatel mezi klientem a ústřední protistranou, vypočítá kapitálové požadavky pro svoje expozice vůči ústřední protistraně takto:

a)použije na své obchodní expozice vůči dané ústřední protistraně postup stanovený v článku 306;

b)použije na své povinné příspěvky do fondu pro riziko selhání ústřední protistrany postup stanovený v článku 307.

4.Pro účely odstavce 1 podléhá součet kapitálových požadavků instituce pro expozice vůči kvalifikované ústřední protistraně QCCP v rámci obchodních expozic a povinných příspěvků do fondu pro riziko selhání omezení rovnajícímu se součtu kapitálových požadavků, které by se uplatnily na tytéž expozice, pokud by protistrana nebyla kvalifikovanou protistranou.“.

75)Článek 304 se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Instituce působící jako člen clearingového systému a v rámci této funkce jako finanční zprostředkovatel mezi klientem a ústřední protistranou, vypočítá kapitálové požadavky pro svoje transakce s klientem související s ústřední protistranou v souladu s oddíly 1 až 8 této kapitoly a případně s částí čtvrtou kapitoly 4 této hlavy a hlavou VI tohoto oddílu, podle okolností.“;

b)odstavce 3, 4 a 5 se nahrazují tímto:

„3. Pokud instituce jednající jako člen clearingového systému použije metody stanovené v oddíle 3 nebo 6 této kapitoly pro výpočet kapitálových požadavků pro své expozice, použije se následující:

c)odchylně od čl. 285 odst. 2 může instituce pro své expozice vůči klientovi využít období okrajového rizika trvající alespoň pět pracovních dní;

d)instituce pro své expozice vůči ústřední protistraně použije období okrajového rizika v trvání alespoň 10 pracovních dní;

e)odchylně od čl. 285 odst. 3 se stanoví, že pokud skupina transakcí se započtením zahrnutá do výpočtu splní podmínku stanovenou v písmenu a) tohoto odstavce, může instituce nebrat zřetel na limit v uvedeném písmenu stanovený, pokud ovšem skupina transakcí se započtením nesplňuje podmínku podle písmene b) tohoto odstavce a neobsahuje sporné obchody;

f)pokud si ústřední protistrana zachová proměnnou transakční marži a zajištění instituce není proti insolvenci ústřední protistrany nijak chráněno, uplatní instituce období okrajového rizika o délce kratší z těchto dvou možností: jeden rok nebo zbývající doba do splatnosti částky transakce, s minimem 10 pracovních dní.

4. Odchylně od čl. 281 odst. 2 písm. h) se stanoví, že pokud instituce jednající jako člen clearingového systému použije pro výpočet kapitálových požadavku pro své expozice vůči klientovi metodu podle oddílu 4 této kapitoly, může pro tento výpočet použít faktor splatnosti 0,21.

5. Odchylně od čl. 282 odst. 4 písm. d) se stanoví, že pokud instituce jednající jako člen clearingového systému použije pro výpočet kapitálových požadavku pro své expozice vůči klientovi metodu podle oddílu 5 této kapitoly, může pro tento výpočet použít faktor splatnosti 0,21.“;

c)doplňují se nové odstavce 6 a 7, které znějí:

„6. Instituce jednající jako člen clearingového systému může používat standardně sníženou expozici podle výpočtů popsaných v odstavcích 3, 4 a 5 pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro riziko úvěrové úpravy (CVA) podle hlavy VI.

7. Instituce jednající jako člen clearingového systému, která inkasuje zajištění od klienta pro transakce s ústřední protistranou a toto zajištění přenáší na ústřední protistranu, může toto zajištění zaúčtovat na snížení své expozice vůči klientovi v dané transakci s ústřední protistranou.

V případě vícevrstevné klientské struktury může být zacházení popsané v prvním pododstavci použito na každé úrovni této struktury.“

76)Článek 305 se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Instituce, která je klientem, vypočítá kapitálové požadavky pro svoje transakce se svým členem clearingového systému související s ústřední protistranou v souladu s oddíly 1 až 8 této kapitoly, oddílem 4 kapitoly 4 této hlavy a případně hlavou VI tohoto oddílu, podle okolností.“;

b)V odstavci 2 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c) klient provedl dostatečně důkladnou právní revizi, kterou průběžně aktualizuje a která dokládá, že opatření zajišťující splnění podmínky podle písmene b) jsou legální, platná, závazná a vymahatelná podle relevantních právních předpisů v rámci relevantní jurisdikce nebo relevantních jurisdikcí;”;

c)v odstavci 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Instituce může vzít v úvahu jakékoliv jasné precedenty převodů klientských pozic a odpovídajících zajištění na ústřední protistranu a záměr odvětví s touto praxí pokračovat, pokud instituce posoudí, zda splňuje podmínku podle písmene b) prvního pododstavce.”;

d)odstavce 3 a 4 se nahrazují tímto:

„3. Odchylně od odstavce 2 tohoto článku se stanoví, že pokud instituce, která je klientem, nesplní podmínku podle písmene a) uvedeného odstavce v tom, že není chráněna proto ztrátám v případě společného selhání člena clearingového systému a jiného klienta člena clearingového systému, přičemž jsou však splněny všechny ostatní podmínky stanovené v písmeni a) uvedeného odstavce a všech ostatních písmenech uvedeného odstavce, může instituce vypočítat kapitálové požadavky pro svoje obchodní expozice pro transakce související s ústřední protistranou a vůči svému členovi clearingového systému podle článku 306, za podmínky, že přitom nahradí rizikovou váhu ve výši 2 % uvedenou v čl. 306 odst. 1 písm. a) rizikovou váhou ve výši 4 %.

4. V případě vícevrstvé klientské struktury může instituce, která je klientem nižší úrovně a má přístup ke službám ústřední protistrany prostřednictvím klienta vyšší úrovně, použít postup stanovený v odstavcích 2 nebo 3, pouze jsou-li splněny podmínky těchto odstavců na všech úrovních uvedené struktury.“.

77)Článek 306 se mění takto:

a)V odstavci 1 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c) v případech, kdy instituce postupuje jako finanční prostředník mezi klientem a ústřední protistranou a podmínky transakce související s ústřední protistranou stanoví, že instituce není povinna proplatit klientovi jakékoli ztráty, které utrpěl kvůli změnám hodnoty této transakce v případě selhání ústřední protistrany, může nastavit hodnotu expozice u transakce s ústřední protistranou odpovídající uvedené transakci související s ústřední protistranou na rovnou nule.“;

b)V odstavci 1 se doplňuje nové písmeno d), které zní:

„d) v případech, kdy instituce vystupuje jako finanční prostředník mezi klientem a ústřední protistranou a podmínky transakce související s ústřední protistranou stanoví, že instituce je povinna proplatit klientovi ztráty, které utrpěl kvůli změnám hodnoty této transakce v případě selhání ústřední protistrany, použije postup stanovený v písmenu a) nebo případně b) na hodnotu expozice u transakce s ústřední protistranou odpovídající uvedené transakci související s ústřední protistranou.“;

c)odstavce 2 a 3 se nahrazují tímto:

„2. Odchylně od odstavce 1 se stanoví, že pokud jsou aktiva, která byla dána do úschovy jako kolaterál ústřední protistraně nebo členu clearingového systému, odolná vůči úpadku, může instituce v případě, že se ústřední protistrana, člen clearingového systému nebo jeden nebo více dalších klientů člena clearingového systému dostane do platební neschopnosti, přidělit expozici úvěrového rizika protistrany u těchto aktiv nulovou hodnotu expozice.

3. Instituce provede výpočet hodnot svých obchodních expozic vůči ústřední protistraně v souladu s oddíly 1 až 8 této kapitoly a případně oddílem 4 kapitoly 4 této hlavy.“.

78)Článek 307 se nahrazuje tímto:

„Článek 307
Kapitálové požadavky pro příspěvky do fondu pro riziko selhání ústřední protistrany

Instituce, která působí jako člen clearingového systému, použije na expozice vyplývající z jejích příspěvků do fondu pro riziko selhání ústřední protistrany tento postup:

a)vypočítá kapitálové požadavky pro své předfinancované příspěvky do fondu pro riziko selhání způsobilé ústřední protistrany v souladu s přístupem stanoveným v článku 308;

b)vypočítá kapitálové požadavky pro své předfinancované příspěvky a pro příspěvky osobního zajištění do fondu pro riziko selhání nezpůsobilé ústřední protistrany v souladu s přístupem stanoveným v článku 309;

c)vypočítá kapitálové požadavky pro své příspěvky osobního zajištění do fondu pro riziko selhání způsobilé ústřední protistrany v souladu s přístupem stanoveným v článku 310.“;

79)Článek 308 se mění takto:

a)Odstavce 2 a 3 se nahrazují tímto:

„2. Instituce vypočítá kapitálový požadavek (Ki) na pokrytí nákladů na expozici vyplývající z jejího předfinancovaného příspěvku (DFi) takto:

kde:

i =    index označující člena clearingového systému;

KCCP    = hypotetický kapitál způsobilé ústřední protistrany sdělený instituci touto protistranou podle článku 50c nařízení (EU) č. 648/2012;

DFCM     = součet předfinancovaných příspěvků všech členů clearingového systému způsobilé ústřední protistrany sdělený instituci touto protistranou podle článku 50c nařízení (EU) č. 648/2012;

DFCCP    = předfinancované finanční zdroje ústřední protistrany sdělené instituci touto protistranou podle článku 50c nařízení (EU) č. 648/2012.

3. Instituce vypočítá objemy rizikově vážených expozic u expozic vyplývajících z jejího předfinancovaného příspěvku do fondu pro riziko selhání způsobilé ústřední protistrany pro účely čl. 92 odst. 3 jako kapitálový požadavek (KCMi) stanovený v souladu s odstavcem 2, který se vynásobí číslem 12,5.“;

b)odstavce 4 a 5 se zrušují.

80)Článek 309 se nahrazuje tímto:

„Článek 309
Kapitálové požadavky pro předfinancované příspěvky do fondu pro riziko selhání nezpůsobilé ústřední protistrany a pro příspěvky osobního zajištění do fondu nezpůsobilé ústřední protistrany

1.Instituce použije níže uvedený vzorec pro výpočet kapitálového požadavku (K) pro expozice vyplývající z jejích předfinancovaných příspěvků do fondu pro riziko selhání nezpůsobilé ústřední protistrany (DF) a z příspěvků osobního zajištění (UC) pro takovou ústřední protistranu:

2.Instituce vypočítá objemy rizikově vážených expozic u expozic vyplývajících z jejího předfinancovaného příspěvku do fondu pro riziko selhání nezpůsobilé ústřední protistrany pro účely čl. 92 odst. 3 jako kapitálový požadavek (K) stanovený v souladu s odstavcem 1, který se vynásobí číslem 12,5.“;

81)Článek 310 se nahrazuje tímto:

„Článek 310
Kapitálové požadavky pro příspěvky osobního zajištění do fondu pro riziko selhání způsobilé ústřední protistrany

Instituce uplatní na své příspěvky osobního zajištění do fondu pro riziko selhání způsobilé ústřední protistrany nulovou rizikovou váhu.“.

82)Článek 311 se nahrazuje tímto:

„Článek 311
Kapitálové požadavky pro expozice vůči ústředním protistranám, které přestanou splňovat určité podmínky

3.Instituce použije postup stanovený v tomto článku, pokud se na základě veřejného oznámení nebo oznámení příslušného orgánu ústřední protistrany, kterou uvedené instituce využívají, nebo od ústřední protistrany samé, že ústřední protistrana již nebude vyhovovat podmínkám pro povolení, případně uznání.

4.Je-li splněna podmínka podle odstavce 1, musí dané instituce do tří měsíců od okamžiku, kdy nastala situace podle uvedeného odstavce, nebo dříve, pokud o to příslušný orgán instituce požádá, učinit tyto kroky s ohledem na své expozice vůči dané ústřední protistraně:

a)použít na své obchodní expozice vůči dané ústřední protistraně postup stanovený v čl. 306 odst. 1 písm. b);

b)použít na své předfinancované příspěvky do fondu pro riziko selhání dané ústřední protistrany a pro příspěvky osobního zajištění do fondu dané ústřední protistrany postup stanovený v článku 309;

c)zacházet se svými expozicemi této ústřední protistraně jinými, než které jsou uvedeny v písmenech a) a b) tohoto odstavce, jako s expozicemi vůči podnikům v souladu se standardizovaným přístupem k úvěrovému riziku, jak je uvedeno v kapitole 2 této hlavy.“.

83)V hlavě IV části třetí se kapitola 1 nahrazuje tímto:

„Kapitola 1
Obecná ustanovení

Článek 325
Přístupy k výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika

1.Instituce vypočítá kapitálové požadavky pro tržní rizika všech pozic obchodního a investičního portfolia vystavených měnovému nebo komoditnímu riziku podle následujících přístupů:

a)od [data vstupu v platnost toto nařízení] podle standardizovaného přístupu popsaného v kapitole 1a této hlavy;

b)od [datum, kdy vejde v platnost toto nařízení] přístup interního modelu popsaný v kapitole 1b této hlavy, avšak pouze pro obchodní pozice, pro něž instituce dostala svolení příslušných orgánů, že smí tento přístup použít, jak je stanoveno v článku 325ba;

c)po [datum, kdy vejde v platnost toto nařízení] pouze instituce splňující podmínky definované v čl. 325a odst. 1 smějí pro určení kapitálových požadavků pro tržní rizika používat zjednodušený standardizovaný přístup podle odstavce 4;

d)do [datum, kdy vejde v platnost toto nařízení] mohou instituce pro určení kapitálových požadavků pro tržní rizika použít přístup zjednodušeného interního modelu podle kapitoly 5 této hlavy pro ty kategorie rizik, pro něž jim byl tento přístup povolen podle článku 363. Po [datum, kdy vejde v platnost toto nařízení] již instituce přístup zjednodušeného interního modelu pro určení kapitálových požadavků pro tržní rizika podle kapitoly 5 nesmějí použít.

2.Kapitálové požadavky pro tržní rizika vypočtené zjednodušeným standardizovaným postupem podle odst. 1 písm. c) jsou představovány součtem následujících kapitálových požadavků, podle situace:

a)kapitálové požadavky pro poziční rizika podle kapitoly 2 této hlavy;

b)kapitálové požadavky pro měnová rizika podle kapitoly 3 této hlavy;

c)kapitálové požadavky pro komoditní rizika podle kapitoly 4 této hlavy;

3.Instituce může používat kombinaci přístupů podle odst. 1 písm. a) a b) trvale, pokud kapitálové požadavky pro tržní rizika vypočtené přístupem podle písmene a) nepřekročí 90 % celkových kapitálových požadavků pro tržní rizika. Jinak musí instituce používat přístup podle odst. 1 písm. a) pro všechny pozice, na něž se vztahují kapitálové požadavky pro tržní rizika.

4.Instituce může trvale používat kombinaci přístupů podle odst. 1 písm. c) a d) v rámci skupiny v souladu s článkem 363.

5.Instituce však nesmí použít žádný z přístupů stanovených v odst. 1 písm. a) a b v kombinaci s přístupem stanoveným v písmenu c).

6.Instituce nesmí použít přístup podle odst. 1 písm. b) pro nástroje obchodního portfolia, které jsou sekuritizačními pozicemi nebo pozicemi zahrnutými v CTP podle čl. 104 odst. 7 až 9.

7.Pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro rizika úvěrové úpravy v ocenění (CVA) pokročilou metodou podle článku 383 může instituce nadále používat zjednodušený interní model podle kapitoly 5 této hlavy i po [datum, kdy vejde v platnost toto nařízení], kdy tento přístup přestane používat pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika.

8.EBA vytvoří regulační technické normy pro podrobnější stanovení toho, jak instituce určují kapitálové požadavky pro tržní rizika pozic investičního portfolia vystavených měnovému nebo komoditnímu riziku podle přístupů stanovených v odst. 1 písm. a) a b).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [6 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 325a
Podmínky uplatnění zjednodušeného standardizovaného přístupu

1.Instituce může vypočítat kapitálové požadavky pro tržní rizika postupem podle čl. 325 odst. 1 písm. c), pokud velikost rozvahového a podrozvahového obchodního portfolia vystaveného tržním rizikům dosahuje maximálně následujících prahů na základě posouzení prováděného měsíčně:

a)10 % celkových aktiv instituce;

b)300 milionů EUR.

2.Instituce jsou povinny vypočítat velikost svého rozvahového a podrozvahového portfolia vystaveného tržním rizikům k danému datu v souladu s následujícími požadavky:

a)musí být zahrnuty všechny pozice zařazené do obchodního portfolia kromě úvěrových derivátů, které jsou zaúčtovány jako interní zajištění vůči expozici úvěrovým rizikům investičního portfolia;

b)musí být zahrnuty všechny pozice investičního portfolia vystavené měnovému a komoditnímu riziku;

c)všechny pozice musí být oceněny svou tržní cenou k danému datu, s výjimkou pozic podle písmene b). Pokud tržní cena pozice není k danému datu k dispozici, použije instituce poslední známou tržní hodnotu dané pozice;

d)všechny pozice investičního portfolia vystavené komoditnímu riziku jsou považovány za celkovou čistou měnovou pozici a oceněny podle článku 352;

e)všechny pozice investičního portfolia vystavené komoditnímu riziku jsou oceněny podle ustanovení článků 357 až 358;

f)absolutní hodnota dlouhých pozic se sčítá s absolutní hodnotou krátkých pozic.

3.Instituce je povinna oznámit příslušnému orgánu datum výpočtu nebo datum, kdy přestane vypočítávat kapitálové požadavky pro tržní rizika podle tohoto článku.

4.Instituce ihned oznámí příslušnému orgánu, že přestala splňovat některou z podmínek tohoto odstavce 1.

5.Instituce přestane počítat kapitálové požadavky pro tržní rizika podle odstavce 1 do tří měsíců v kterémkoliv z následujících případů:

a)instituce po dobu tří po sobě jdoucích měsíců nesplňuje některou z podmínek odstavce 1;

b)instituce po dobu víc než šesti z posledních 12 měsíců nesplňuje některou z podmínek odstavce 1;

6.Pokud instituce přestane počítat kapitálové požadavky pro tržní rizika podle odstavce 1, bude moci znovu začít tyto kapitálové požadavky pro tržní rizika podle odstavce 1 počítat pouze tehdy, pokud doloží příslušnému orgánu, že nepřetržitě po dobu jednoho roku plnila všechny požadavky stanovené odstavcem 1.

7.Instituce nesmí otevřít pozici pouze za účelem splnění některé z podmínek odstavce 1 během měsíčního hodnocení.

Článek 325b
Příspěvky na konsolidované požadavky

1.S výhradou odstavce 2 a pouze pro účely výpočtu čistých pozic a kapitálových požadavků v souladu s touto hlavou na konsolidovaném základě mohou instituce využít pozice v jedné instituci nebo podniku k vykompenzování pozic v jiné instituci nebo podniku.

2.Instituce mohou použít odstavec 1 pouze sse svolením příslušných orgánů, které je uděleno, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a)kapitál je uvnitř skupiny uspokojivě rozdělen;

b)regulační, právní nebo smluvní rámec, v němž tyto instituce působí, zaručuje vzájemnou finanční podporu uvnitř skupiny.

3.U podniků se sídlem ve třetích zemích musí být kromě podmínek uvedených v odstavci 2 splněny i všechny následující podmínky:

a)tyto podniky obdržely povolení ve třetí zemi a odpovídají definici úvěrové instituce nebo jsou uznanými investičními podniky z třetích zemí;

b)tyto podniky individuálně splňují kapitálové požadavky ekvivalentní požadavkům stanoveným v tomto nařízení;

c)v dotyčných třetích zemích neexistují předpisy, které by podstatně ovlivňovaly převod prostředků v rámci skupiny.

Článek 325c
Strukturní zajištění měnových rizik

1.Jakákoliv pozice, kterou instituce dobrovolně přijala pro zajištění proti nežádoucím dopadům fluktuace směnných kurzů na své poměry podle čl. 92 odst. 1, může být se svolením příslušného orgánu vyloučena z výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika, pokud jsou splněny následující podmínky:

a)vyloučení je omezeno na nejvyšší z těchto částek:

I)částka investice do přidružené společnosti v cizí měně, která není konsolidována s institucí;

II)částka investice v cizí měně do konsolidovaných dceřiných společností.

b)vyloučení z výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika je provedeno alespoň na šest měsíců;

c)instituce poskytla příslušným orgánům podrobnosti o této pozici, doložila, že pozice byla otevřena za účelem částečného nebo úplného zajištění proti nežádoucím dopadům fluktuace směnných kurzů na poměry instituce podle čl. 92 odst. 1, a uvedla částky této pozice, které jsou podle písmene a) vyloučeny z výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika.

2.Jakékoliv vyloučení pozic z výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika podle odstavce 1 musí být uplatňováno systematicky a zůstat v platnosti po dobu životnosti příslušných aktiv nebo jiných položek.

3.Příslušné orgány musí schválit všechny následné změny částek vyloučených z výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika podle odstavce 1, které instituce provede.“.

84)V hlavě IV části třetí se doplňují následující nové kapitoly 1a a 1b:

„Kapitola 1a
Standardizovaný přístup

Oddíl 1
Obecná ustanovení

Článek 325d
Rozsah a struktura standardizovaného přístupu

Instituce vypočítá kapitálové požadavky pro tržní rizika standardizovaným přístupem pro pozice obchodního nebo investičního portfolia vystavené měnovému a komoditnímu riziku jako součet následujících tří složek:

a)kapitálový požadavek podle metody založené na citlivosti podle oddílu 2 této kapitoly;

b)kapitálový požadavek pro riziko selhání podle oddílu 5 této kapitoly, který se vztahuje pouze na pozice obchodního portfolia, které jsou v něm uvedeny;

c)kapitálové požadavky pro zbytková rizika podle oddílu 4 této kapitoly, což se použije pouze na pozice obchodního portfolia, které jsou v něm uvedeny.

Oddíl 2
Metoda výpočtu kapitálových požadavků založená na citlivosti

Článek 325e
Definice

Pro účely této kapitoly se použijí tyto definice:

1) „rizikovou třídou“ se rozumí jedna z následujících sedm kategorií: (i) obecné úrokové riziko; (ii) riziko úvěrového rozpětí pro případy bez sekuritizace; (iii) riziko úvěrového rozpětí se sekuritizací (ne-CTP); (iii) riziko úvěrového rozpětí se sekuritizací (CTP); (v) akciové riziko; (vi) komoditní riziko; a (vii) měnové riziko.

2) „citlivostí“ se rozumí relativní změna hodnoty pozice vypočtené oceňovacím modelem instituce v důsledku změny hodnoty relevantních faktorů rizik spojených s danou pozicí.

3) „košem“ se rozumí podkategorie pozic v rámci jedné rizikové třídy s podobným profilem rizika, jemuž je přiřazována riziková váha podle definice v pododdíle 1 oddílu 3 této kapitoly.

Článek 325f
Složky metody založené na citlivosti

1.Instituce vypočítá kapitálové požadavky pro tržní rizika podle metody založené na citlivosti sloučením následujících tří kapitálových požadavků podle článku 325i:

a)kapitálové požadavky pro delta riziko, které zachycuje riziko změny hodnoty nástroje způsobené změnami v jeho nevolatilních rizikových faktorech a předpokládá lineární oceňovací funkci;

b)kapitálové požadavky pro vega riziko, které zachycuje riziko změny hodnoty nástroje způsobené změnami v jeho volatilních rizikových faktorech;

c)kapitálové požadavky pro křivkové riziko, které zachycuje riziko změny hodnoty nástroje způsobené změnami v jeho nevolatilních rizikových faktorech nezachycených delta rizikem;

2.Pro účely výpočtu uvedeného v odstavci 1,

d)všechny pozice nástrojů s opčním prvkem podléhají kapitálovým požadavkům podle odst. 1 písm. a), b) a c).

e)všechny pozice nástrojů bez opčního prvku podléhají pouze kapitálovým požadavkům podle odst. 1 písm. a).

Pro účely této kapitoly nástroje s opčním prvkem zahrnují mimo jiné: prodejní a kupní opce, maxima, minima, swapy, bariérové opce a exotické opce. Vložené opce, jako jsou opce předfinancování nebo behaviorální opce, jsou pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika považovány za samostatné pozice v opcích.

Pro účely této kapitoly se nástroje, jejichž peněžní tok lze zapsat jako lineární funkci podkladové smyšlené hodnoty, považují za nástroje bez opčního prvku.

Článek 325g
Kapitálové požadavky pro rizika delta a vega

1.Instituce na výpočet kapitálových požadavků pro rizika delta a vega uplatní rizikové faktory delta a vega popsané v pododdíle 1 oddílu 3 této kapitoly.

2.Instituce na výpočet kapitálových požadavků pro rizika delta a vega uplatní postup popsaný v odstavcích 3 až 8 níže.

3.Pro každou rizikovou třídu se vypočte citlivost všech nástrojů zařazených do kapitálových požadavků pro rizika delta a vega pro každý faktor rizika delta a vega podle příslušných vzorců popsaných v pododdíle 2 oddílu 3 této kapitoly. Pokud hodnota některého nástroje závisí na několika rizikových faktorech, je citlivost určena samostatně pro každý z nich.

4.Citlivosti jsou přiřazovány jednomu z košů „b“ v rámci každé rizikové třídy.

5.V rámci každého koše „b“ jsou vzájemně kompenzovány pozitivní a negativní citlivosti na týž faktor rizika. Tím vzniknou čisté citlivosti ( pro každý faktor rizika k v koši.

6.Čistá citlivost na každý faktor rizika () v každém z košů je vynásobena odpovídající rizikovou váhou (RWk) podle oddílu 6, čímž vzniknou vážené citlivosti (WSk) pro jednotlivé faktory rizika v koši podle následujícího vzorce:

7.Vážené citlivosti na jednotlivé faktory rizika v koši jsousečteny podle níže uvedeného vzorce, kde nejnižší hodnota množiny v kořeni mocniny je nula, čímž vznikne citlivost specifická pro daný koš (Kb). Použijí se odpovídající korelace pro vážené citlivosti ve stejném koši (), jak stanoví oddíl 6.

8.Citlivost koše (Kb) se vypočítá pro každý koš v rámci jedné třídy rizika podle odstavců 5 až 7. Jakmile je citlivost specifická pro koš vypočtena pro všechny koše, sloučí se vážené citlivosti na všechny faktory rizika pro všechny koše podle níže uvedeného vzorce s použitím odpovídajících korelací γbc pro vážené citlivosti v různých koších podle oddílu 6, čímž vznikne kapitálový požadavek specifický pro třídu rizika delta nebo vega:

kde pro všechny faktory rizika v koš b a pro koš c. Kde z těchto hodnot a vznikne záporná hodnota, pro celkový součet vypočte instituce kapitálový požadavek pro rizikovou třídu delta nebo vega alternativním způsobem, kde platí pro všechny faktory rizika v koši b a pro všechny faktory rizika v koši c. 

Kapitálové požadavky pro konkrétní rizikovou třídu delta nebo vega se vypočtou pro každou rizikovou třídu podle odstavců 1 až 8.

Článek 325h
Kapitálové požadavky pro křivkové riziko

1.Instituce na výpočet kapitálových požadavků pro křivkové riziko uplatní postup popsaný v odstavcích 2 až 6.

2.Pomocí citlivostí vypočtených podle čl. 325g odst. 4 se pro každou rizikovou třídu vypočítá kapitálový požadavek pro čisté křivkové riziko pro každý faktor rizika (k) zahrnutý do dané rizikové třídy podle níže uvedeného vzorce.

kde:

i = index označující nástroj podléhající křivkovému riziku spojenému s faktorem rizika k;

= aktuální úroveň faktoru rizika k;

= hodnota nástroje i podle odhadu oceňovacího modelu instituce s použitím aktuální hodnoty faktoru rizika k;

a = hodnota nástroje i po pohybu nahoru a dolů podle odpovídající rizikové váhy;

= riziková váha pro faktor křivkového rizika k pro nástroj i určená podle oddílu 6.

= delta citlivost nástroje i k faktoru rizika delta, který odpovídá faktoru křivkového rizika k.

3.Pro každou rizikovou třídu se kapitálové požadavky pro čisté křivkové riziko vypočtené podle odstavce 2 přiřadí jednomu z košů (b) v rámci dané rizikové třídy.

4.Všechny kapitálové požadavky pro čisté křivkové riziko v rámci každého koše (b) se sečtou podle níže uvedeného vzorce, kde se použijí odpovídající předepsané korelace kl mezi dvojicemi rizikových faktorů k,l v rámci každého koše, čímž vzniknou kapitálové požadavky pro křivkové riziko daného koše:

kde:

ψ = funkce s hodnotou 0, pokud i mají záporné znaménko. V ostatních případech má ψhodnotu 1.

5.Kapitálové požadavky pro čisté křivkové riziko se sečtou pro všechny koše v rámci rizikové třídy podle níže uvedeného vzorce, kde se použíjí odpovídající předepsané korelace γbc pro kapitálové požadavky pro sady čistých křivkových rizik přiřazené různým košům. Tím vznikne hodnota kapitálových požadavků pro křivkové riziko dané rizikové třídy.

kde:

pro všechny faktory rizika v koši b a pro koš c;

je funkce s hodnotou 0, pokud i mají záporné znaménko. V ostatních případech má hodnotu 1.

Pokud z hodnot a vznikne záporná hodnota celkového součtu

pak vypočte instituce zátěž křivkovým rizikem alternativním způsobem, kde platí pro všechny faktory rizika v koši b a pro všechny rizikové faktory v koši c.

6.Kapitálové požadavky pro křivkové riziko konkrétní rizikové třídy se vypočtou pro každou rizikovou třídu podle odstavců 2 až 5.

Článek 325i 
Součet kapitálových požadavků pro jednotlivé rizikové třídy ve vztahu k delta, vega a křivkovým rizikům

1.Instituce sečtou kapitálové požadavky pro delta, vega a křivková rizika pro každou rizikovou třídu podle postupu popsaného v odstavcích 2 až 5 níže.

2.Postup výpočtu kapitálových požadavků na delta, vega a křivková rizika pro každou rizikovou třídu popsaný v článcích 325g a 325h se provede pro každou rizikovou třídu třikrát, pokaždé s jinou sestavou korelačních parametrů (korelace mezi faktory rizika v rámci koše) a (korelace mezi koši v rámci rizikové třídy. Každá z těchto sestav odpovídá jiném rizikovému scénáři:

a)scénář „středních korelací“, podle nějž se korelační parametry a podle oddílu 6 nezmění.

b)scénář „vysokých korelací“, podle nějž se korelační parametry a určené v oddíle 6 jednotně vynásobí číslem 1,25, a parametry a jsou podřízeny maximu 100 %.

c)scénář „nízkých korelací“, podle nějž se příslušné předepsané korelace popsané v oddíle 6 jednotně vynásobí číslem 0,75.

3.Všechny kapitálové požadavky pro jednotlivé rizikové třídy plynoucí z jednotlivých scénářů se sečtou samostatně pro delta, vega a křivková rizika, čímž vniknou tři různé kapitálové požadavky pro delta, vega a křivková rizika pro jednotlivé scénáře.

4.Konečné kapitálové požadavky pro delta, vega a křivková rizika jsou představovány nejvyšší z hodnot kapitálových požadavků pro delta, vega a křivková rizika vypočtenou podle odstavce 3.

5.Kapitálové požadavky určené metodou založenou na citlivosti jsou součtem tří konečných kapitálových požadavků pro rizika delta, vega a křivkové riziko.

Článek 325j
Zacházení s indexovými nástroji a s opcemi s více podkladovými nástroji

1.Instituce uplatňují souhrnný přístup k indexovým nástrojům a opcím s více podkladovými nástroji, pokud všechny složky indexu nebo opce mají citlivost k delta rizikům se stejným znaménkem. Citlivosti ke složkám faktorů rizika plynoucího z indexových nástrojů a opcí s více podkladovými nástroji mohou být kompenzovány citlivostmi jednosložkových nástrojů bez omezení, kromě pozic v CTP.

2.Opce s více podkladovými nástroji s citlivostí na delta rizika s různými znaménky jsou vyňaty z rizik delta a vega, ale podléhají navýšení pro zbytkové riziko podle oddílu 4 této kapitoly.

Článek 325k
Zacházení se subjekty kolektivního investování

1.Instituce vypočtou kapitálové požadavky pro tržní rizika pozic v subjektech kolektivního investování (CIU) jedním z těchto postupů:

a)Instituce, která je schopna určit podkladové investice CIU nebo indexového nástroje na denní bázi, může shrnout tyto podkladové investice a vypočítat kapitálové požadavky pro tržní riziko této pozice podle přístupu stanoveného v čl. 325j odst. 1;

b)Pokud lze získat denní ceny CIU, ale instituce si je vědoma povinnosti CIU, považuje taková instituce pozici CIU za kapitálový nástroj pro účely metody výpočtu založené na citlivosti;

c)Pokud lze získat denní ceny CIU, ale instituce si není vědoma povinnosti CIU, považuje taková instituce pozici CIU za kapitálový nástroj pro účely metody výpočtu založené na citlivosti a přisoudí této pozici CIU rizikovou váhu podle koše akciových rizik „ostatní sektory“.

2.Podle metod popsaných v této kapitole může instituce pro účely výpočtu a vykazování svých kapitálových požadavků pro tržní rizika pro pozice v CIU využívat následující třetí strany:

a)depozitáře subjektu kolektivního investování za předpokladu, že podnik kolektivního investování investuje výhradně do cenných papírů a ukládá všechny cenné papíry do tohoto depozitáře;

b)v případě jiných subjektů kolektivního investování správcovské společnosti subjektu kolektivního investování za předpokladu, že tato správcovská společnost splňuje kritéria stanovená v čl. 132 odst. 3 písm. a).

3.EBA vytvoří regulační technické normy podrobněji určující, které rizikové váhy mají být přiřazovány pozicím v CIU podle odst. 1 písm. b).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [patnácti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 325l
Zajišťovací pozice

1.Instituce mohou proces popsaný v tomto článku použít pro výpočet kapitálových požadavků pro tržní rizika zajišťovacích pozic dluhových nebo kapitálových nástrojů.

2.Na citlivost zajišťovacích pozic v každém jednotlivém emitentovi uplatní instituce vhodný faktor násobení podle tabulky 1, s výjimkou zajišťovacích pozic upsaných nebo podzajištěných třetími stranami na základě formálních dohod, a vypočítají kapitálové požadavky na tržní rizika podle postupu popsaného v této kapitole na základě upravených čistých citlivostí.

Tabulka 1

Pro účely tohoto článku „pracovní den 0“ znamená pracovní den, kdy vznikne nepodmíněný závazek instituce převzít známý počet cenných papírů za dohodnutou cenu.

3.Instituce o použití postupu podle tohoto článku informuje příslušné orgány.

Oddíl 3
Definice rizikových faktorů a citlivostí

Pododdíl 1
Definice rizikových faktorů

Článek 325m 
Obecné faktory úrokového rizika

1.Pro všechny obecné faktory úrokového rizika včetně rizika inflace a valutového rizika se vytvoří jeden koš pro každou měnu a každý koš obsahuje jiné typy rizikových faktorů

Obecné faktory úrokového rizika typu delta použitelné na nástroje citlivé na úrokové riziko jsou představovány příslušnými bezrizikovými sazbami pro jednotlivé měny a následující splatnosti: 0,25 roku, 0,5 roku, 1 rok, 2 roky, 3 roky, 5 let, 10 let, 15 let, 20 let, 30 let. Instituce musí přiřadit rizikové faktory stanoveným vrcholům pomocí lineární interpolace nebo pomocí metody, která je nejvíce konzistentní s funkcemi oceňování, které jsou používány nezávislými funkcemi kontroly rizika danou institucí pro hlášení tržních rizik nebo zisků a ztrát vyššímu managementu.

2.Instituce získá bezrizikové sazby za měnu z nástrojů peněžního trhu, které jsou uchovány v obchodních knihách instituce, která má nejnižší kreditní riziko, například noční indexované swapy.

3.Pokud instituce nemohou použít přístup uvedený v odstavci 2, musí být bezrizikové sazby založeny na jedné nebo více tržní křivce swapů, kterou instituce používají k označení pozice na trhu, například swapové křivky s nabízenou mezibankovní sazbou.

Tam, kde data z tržních swapových křivek popsaných v odstavci 2 a prvním pododstavci tohoto odstavce nepostačují, mohou být bezrizikové sazby odvozeny od nejvhodnější křivky vládních obligací pro danou měnu.

Tam, kde instituce používá rizikové faktory odvozené v souladu s postupy stanoveným v druhém pododstavci tohoto odstavce pro vládní dluhové nástroje, nesmí být takový vládní dluhový nástroj vyňat z požadavků na rizika úvěrového rozpětí vlastního kapitálu. V těch případech, kde není možné oddělit bezrizikovou sazbu od rozložené úvěrové složky, musí být citlivost na tento rizikový faktor přiřazena jak riziku obecné úrokové míry, tak i třídám rizika úvěrového rozpětí.

4.V případě rizikových faktorů obecného úrokového rizika každá měna vytvoří samostatný koš. Instituce v souladu s oddílem 6 přiřadí rizikové faktory do stejného koše, avšak s odlišnými splatnostmi, různé rizikové váhy.

Instituce použije dodatečné rizikové faktory pro inflační riziko pro dluhové nástroje, jejichž hotovostní toky jsou funkčně nezávislé na míře inflace. Tyto dodatečné rizikové faktory jsou složeny z jednovektorových tržních měr inflace s různými splatnostmi na měnu. Pro každý nástroj obsahuje vektor tolik složek, kolik je měr inflace použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj.

5.Instituce vypočítá citlivost nástroje na dodatečné riziko pro inflační riziko uváděné v odstavci 4 jako změnu v hodnotě nástroje, podle svého modelu oceňování, jako výsledek posunutí o 1 základní bod v každé složce vektoru. Každá měna musí vytvářet samostatný koš. V každém koši zacházejí instituce s inflací jako s jedním rizikovým faktorem, bez ohledu na počet složek každého vektoru. Instituce v koši vykompenzují všechny citlivosti vůči inflaci, vypočítané výše popsaným způsobem, aby tak zvýšily jednotlivou čistou citlivost na koš.

6.Pro dluhové nástroje, které vyžadují platbu v různých měnách, musí být rovněž vypočítána rizika s měziměnovým základem mezi těmito měnami. Pro účely metody založené na citlivostech musí být rizikové faktory, které institucemi použijí, rizika s měziměnovým základem pro každou měnu vztaženou na USD nebo EUR. Instituce vypočítají meziměnový základ, který se netýká žádného základu vztaženého na USD nebo EUR, buď na „základu vztaženém na USD“, nebo na „základu vztaženém na EUR“.

Každý rizikový faktor s meziměnovým základem je tvořen jedním vektorem meziměnového základu různých splatností na každou měnu. Pro každý nástroj obsahuje vektor tolik složek, kolik je meziměnových základů použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj. Každá měna musí vytvářet odlišný koš.

Instituce vypočítá citlivost nástroje na tento rizikový faktor jako změnu v hodnotě nástroje, podle svého modelu oceňování, jako výsledek posunutí o 1 základní bod v každé složce vektoru. Každá měna musí vytvářet samostatný koš. V každém koši musí být dva možné odlišné rizikové faktory: základ vztažený na EUR a základ vztažený na USD, bez ohledu na počet složek, které se vyskytují v každém vektoru meziměnového základu. Maximální počet čistých citlivostí na koš je dvě.

7.Rizikové faktory vega obecné úrokové míry platné pro opce s podklady, které jsou citlivé na obecné úrokové míry, jsou implicitní volatility odpovídajících bezrizikových sazeb, jak je popsáno v odstavci 2 a 3, které jsou zařazeny do košů v závislosti na měně a namapovány na následující splatnosti v každém koši: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let. Na každou měnu je jeden koš.

Pro účely stanovení čistých hodnot zohledňuje instituce implicitní volatility spojené se stejnými bezrizikovými sazbami a namapované na stejné splatnosti, s cílem vytvořit stejný rizikový faktor.

Pokud instituce namapují implicitní volatility na splatnosti, jak je uvedeno v tomto odstavci, platí následující:

a)pokud     je splatnost opce vyrovnána se splatností pokladu, je zohledněn jeden rizikový faktor, který je namapován v souladu s touto splatností.

b)pokud je splatnost opce kratší než splatnost podkladu, zohlední se následující rizikové faktory následujícím způsobem:

I)první rizikový faktor je namapován v souladu se splatností opce;

II)druhý rizikový faktor je namapován v souladu se zbytkovou splatností pokladu opce k datu uplynutí platnosti opce.

8.Zakřivení rizikových faktorů obecné úrokové míry, které mají být použity institucemi, musí být tvořeny jedním vektorem bezrizikových sazeb, který představuje specifickou bezrizikovou křivku výnosů, na každou měnu. Každá měna musí vytvářet odlišný koš. Pro každý nástroj obsahuje vektor tolik složek, kolik je různých splatností bezrizikových sazeb použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj.

9.Instituce vypočítají citlivost nástroje na každý rizikový faktor použitý ve vzorci křivkového rizika v souladu s článkem 325h. Pro účely křivkového rizika považuji instituce považovat vektory odpovídající různým výnosovým křivkám a s různým počtem součástí za stejný rizikový faktor, a to za předpokladu, že tyto vektory odpovídají stejné měně. Instituce provedou vykompenzování citlivostí vůči stejnému rizikovému faktoru. Na koš je pouze jedna čistá citlivost.

Neexistuje žádný požadavek na křivkové riziko pro inflaci a meziměnová základní rizika.

Článek 325n 
Rizikové faktory úvěrového rozpětí pro případy bez sekuritizace

1.Delta rizikové faktory úvěrového rozpětí, které mají být použity institucemi na nástroje bez pro sekuritizace, které jsou citlivé na úvěrové rozpětí, jsou sazby úvěrového rozpětí jejich emitenta, odvozené od relevantních dluhových nástrojů a swapů úvěrového selhání a namapovány na každou z následujících splatností: 0,25 roku, 0,5 roku, 1 rok, 2 roky, 3 roky, 5 let, 10 let, 15 let, 20 let, 30 let. Instituce použijí jeden rizikový faktor na emitenta a splatnost, bez ohledu na to, zda jsou sazby úvěrového rozpětí odvozeny od dluhových nástrojů nebo swapů úvěrového selhání. Koše jsou sektorové koše, jak je uvedeno v oddíle 6, a každý koš zahrnuje všechny rizikové faktory přiřazené odpovídajícímu sektoru.

2.Vega rizikové faktory úvěrového rozpětí, které mají být použity institucemi pro opce s poklady bez sekuritizace, které jsou citlivé na úvěrové rozpětí, jsou implicitní volatility sazeb úvěrové rozpětí emitenta pokladů, jak je stanoveno v odstavci 1, které jsou namapovány na následující splatnosti v souladu se splatností opce podle požadavků vlastního kapitálu: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let. Použijí se stejné koše jako koše, které byly použity pro delta rizika úvěrového rozpětí pro případy bez sekuritizace.

3.Rizikové faktory zakřivení úvěrového rozpětí, které mají být použity institucemi pro nástroje bez sekuritizace, jsou tvořeny jedním vektorem sazeb úvěrového rozpětí, představující specifickou křivku úvěrového rozpětí emitenta. Pro každý nástroj obsahuje vektor tolik složek, kolik je různých splatností sazeb úvěrového rozpětí použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj. Použijí se stejné koše jako koše, které byly použity pro delta rizika úvěrového rozpětí pro případy bez sekuritizace.

4.Instituce vypočítají citlivost nástroje na každý rizikový faktor použitý ve vzorci křivkového rizika v souladu s článkem 325h. Pro účely křivkového rizika považují instituce vektory odvozené od odpovídajících dluhových nástrojů nebo swapů úvěrového selhání a s různým počtem součástí za stejný rizikový faktor, a to za předpokladu, že tyto vektory odpovídají stejnému emitentovi.

Článek 325o 
Rizikové faktory úvěrového rozpětí pro případy se sekuritizací

1.Instituce použijí rizikové faktory úvěrového rozpětí sekuritizací CTP (portfolio obchodování s korelací), uvedené v odstavci 3, na sekuritizované pozice, které náleží k CTP, jak je popsáno v čl. 104 odst. 7 až 9.

Instituce použijí rizikové faktory úvěrového rozpětí sekuritizace jiné než CTP, uvedené v odstavci 5, na sekuritizované pozice, které nenáleží k CTP, jak je popsáno v čl. 104 odst. 7 až 9.

2.Koše platné pro riziko úvěrového rozpětí sekuritizací, které náleží k CTP, jsou stejné jako koše platné pro riziko úvěrového rozpětí bez sekuritizace, jak je uvedeno v oddíle 6.

Koše platné pro riziko úvěrového rozpětí sekuritizací, které nenáleží k CTP, jsou specifické pro tuto kategorii třídy rizik, jak je uvedeno v oddíle 6.

3.Rizikové faktory úvěrového rozpětí, které mají být použity institucemi pro sekuritizované pozice, které náleží k CTP, jsou následující:

a)delta rizikové faktory jsou všechny sazby úvěrového rozpětí emitentů podkladových expozic sekuritizované pozice, odvozené od relevantních dluhových nástrojů a swapů úvěrového selhání a pro každou z následujících splatností: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let.

b)vega rizikové faktory platné pro opce se sekuritizovanými pozicemi, které náleží k CTP jako podklady, jsou implicitní volatility úvěrového rozpětí emitentů podkladových expozic sekuritizované pozice, odvozené způsobem popsaným v bodu a tohoto odstavce, které jsou namapovány na následující splatnosti v souladu se splatností odpovídající opce na základě kapitálových požadavků: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let.

c)rizikové faktory zakřivení jsou odpovídající výnosové křivky úvěrového rozpětí emitentů podkladových expozic sekuritizované pozice, vyjádřené jako vektory sazeb úvěrového rozpětí pro různé splatnosti, odvozené způsobem uvedeným v odstavci a tohoto odstavce. Pro každý nástroj obsahuje vektor obsahovat tolik složek, kolik je různých splatností sazeb úvěrového rozpětí použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj.

4.Instituce vypočítají citlivost sekuritizované pozice na každý rizikový faktor použitý ve vzorci křivkového rizika v souladu s článkem 325h. Pro účely křivkového rizika považují instituce vektory odvozené od odpovídajících dluhových nástrojů nebo swapů úvěrového selhání a s různým počtem součástí za stejný rizikový faktor, a to za předpokladu, že tyto vektory odpovídají stejnému emitentovi.

5.Rizikové faktory úvěrového rozpětí, které mají být použité institucemi pro sekuritizované pozice, které nenáleží k CTP, odkazují na rozpětí tranše, namísto rozpětí podkladových nástrojů, a jsou následující:

a)delta rizikové faktory jsou odpovídající sazby úvěrového rozpětí tranše, namapované na následující splatnosti, v souladu se splatností tranše: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let.

b)vega rizikové faktory platné pro opce se sekuritizovanými pozicemi, které nenáleží k CTP jako podklady, jsou implicitní volatility úvěrového rozpětí tranší, které jsou namapovány na následující splatnosti v souladu se splatností opce na základě kapitálových požadavků: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let.

c)rizikové faktory zakřivení jsou stejné jako ty, které jsou popsány v písmenu a) tohoto odstavce. Na všechny tyto rizikové faktory se použije společná riziková váha, jak je uvedeno v oddíle 6.

Článek 325p
Faktory akciového rizika

1.Koše pro všechny faktory akciového rizika jsou sektorové koše odkazované v oddíle 6.

2.Delta faktory akciového rizika použité institucemi jsou všechny spotové ceny a všechny smluvní repo sazby nebo repo sazby vlastního kapitálu.

Pro účely akciového rizika musí specifická repo křivka vlastního kapitálu vytvářet jeden rizikový faktor, který je vyjádřen jako vektor repo sazeb pro různé splatnosti. Pro každý nástroj obsahuje vektor tolik složek, kolik je různých splatností repo sazeb použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj.

Instituce vypočítá citlivost nástroje na tento rizikový faktor jako změnu v hodnotě nástroje, podle svého modelu oceňování, jako výsledek posunutí o 1 základní bod v každé složce vektoru. Instituce vykompenzují citlivosti na rizikový faktor repo sazby stejného akciového cenného papíru, bez ohledu na počet součástí každého vektoru.

3.Vega faktory akciového rizika, které mají být použity institucemi pro opce s poklady, které jsou citlivé na akciové riziko, jsou implicitní volatility spotových cen vlastního kapitálu, které jsou namapovány na následující splatnosti v souladu se splatnostmi odpovídajících opcí podle kapitálových požadavků: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let. Neexistují žádné kapitálové požadavky na vega riziko pro akciové repo sazby.

4.Rizikové faktory zakřivení vlastního kapitálu, které mají být použity institucemi na opce s podklady, které jsou citlivé na akciové riziko, jsou všechny spotové ceny vlastního kapitálu, bez ohledu na splatnost odpovídajících opcí. Neexistují žádné kapitálové požadavky na křivkové riziko pro akcové repo sazby.

Článek 325q 
Rizikové faktory komodit

1.Koše pro všechny rizikové faktory komodity jsou sektorové koše odkazované v oddíle 6.

2.Delta rizikové faktory komodity, které mají být použité institucemi pro nástroje citlivé na komodity, jsou všechny spotové ceny komodity na typ komodity a na každou ze dvou smluvních tříd: základní nebo paritní třída. Instituce zohlední pouze dvě ceny komodit na stejný typ komodity, se stejnou splatností a stejným typem smluvní třídy, k vytvoření stejného rizikového faktoru, kde je soubor právních podmínek, týkající se místa dodání, shodný.

3.Vega rizikové faktory komodity, které mají být použity institucemi pro opce s poklady, které jsou citlivé na komoditu, jsou implicitní volatility cen komodity na typ komodity, které jsou namapovány na následující fáze splatnosti v souladu se splatnostmi odpovídajících opcí podle kapitálových požadavků: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let. Instituce zohlední citlivosti na stejný typ komodity a přiřazené stejné splatnosti jako jeden rizikový faktor, který poté instituce vykompenzují.

4.Rizikové faktory zakřivení komodity, které mají být použité institucemi na opce s podklady, které jsou citlivé na komodity, jsou jednou sadou komoditních cen s různými splatnostmi na typ komodity, která je vyjádřena jako vektor. Pro každý nástroj obsahuje vektor obsahovat tolik složek, kolik je cen dané komodity, které jsou použity jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj. Instituce nečiní rozdíl mezi cenami komodit podle třídy nebo místa dodání.

Citlivost nástroje na každý rizikový faktor použitý ve vzorci křivkového rizika se vypočítá v souladu s článkem 325h. Pro účely křivkového rizika považují instituce vektory s různým počtem součástí za stejný rizikový faktor, a to za předpokladu, že tyto vektory odpovídají stejnému typu komodity.

Článek 325r 
Rizikové faktory měnového rizika

1.Delta rizikové faktory měnového rizika, které mají být použité institucemi pro nástroje citlivé na cizí měny, jsou všechny spotové směnné kursy mezi měnou, ve které je nástroj denominovaný, a měnou, ve které instituce poskytuje výkazy. Na pár měn je jeden koš, obsahující jeden rizikový faktor a jednu čistou citlivost.

2.Vega rizikové faktory měnového rizika, které mají být použité institucemi na opce s poklady, které jsou citlivé na cizí měny, jsou implicitní volatility směnných kursů mezi páry měn odkazovaných v odstavci 1. Tyto implicitní volatility směnných kursů jsou namapovány na následující splatnosti podle splatností odpovídajících opcí na základě kapitálových požadavků: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let.

3.Rizikové faktory zakřivení měnového rizika, použité institucemi na opce s poklady, které jsou citlivé na cizí měny, jsou stejné jako ty, které jsou odkazované v odstavci 1.

4.Instituce nemusí rozlišovat mezi místními a zahraničními variantami měn pro všechny rizikové faktory delta, vega a zakřivení.

Pododdíl 2:
Definice citlivosti

Článek 325s 
Citlivosti rizika delta

1.Instituce vypočítají citlivosti delta GIRR následujícím způsobem:

a)citlivosti na rizikové faktory tvořené bezrizikovými sazbami se vypočítávají následujícím způsobem:

kde:

= sazba bezrizikové křivky k se splatností t;

Vi (.) = funkce oceňování nástroje i;

x,y = ostatní proměnné ve funkci oceňování.

b)citlivosti na rizikové faktory tvořené inflačním rizikem a meziměnovým základem () se vypočítávají následujícím způsobem:

kde:

= vektor m součástí představující implicitní křivku inflace nebo křivku meziměnového základu pro danou měnu j, přičemž m je rovno počtu inflačních nebo meziměnových proměnných, použitých v modelu oceňování nástroje i;

= matice soudržnosti rozměru (1 x m);

Vi (.) = funkce oceňování nástroje i;

y, z = ostatní proměnné v modelu oceňování.

2.Instituce vypočítají citlivosti delta rizika úvěrového rozpětí pro všechny sekuritizované a nesekuritizované pozice () následujícím způsobem:

kde:

= hodnota sazeb úvěrového rozpětí emitenta j při splatnosti t;

Vi (.) = funkce oceňování nástroje i;

x,y = ostatní proměnné ve funkci oceňování.

3.Instituce vypočítají citlivosti delta vlastního kapitálu následujícím způsobem:

a)citlivosti na rizikové faktory k (sk) tvořené spotovými cenami vlastního kapitálu se vypočítávají následujícím způsobem:

kde:

k je specifické zabezpečení vlastního kapitálu;

EQk je hodnota spotové ceny dané jistoty vlastního kapitálu; a

Vi (.) je funkce oceňování nástroje i.

x, y jsou ostatní proměnné v modelu oceňování.

b)citlivosti na rizikové faktory tvořené repo sazbami vlastního kapitálu se vypočítávají následujícím způsobem:

kde:

k = index označující vlastní kapitál;

= vektor m součástí vyjadřující restrukturalizaci repo termínů pro specifický vlastní kapitál k, přičemž m se rovná počtu repo sazeb odpovídajících různými splatnostem, které jsou použity v modelu oceňování nástroje i;

= matice soudržnosti rozměru (1 x m);

Vi (.) = funkce oceňování nástroje i;

y, z = ostatní proměnné v modelu oceňování nástroje i.

4.Instituce vypočítají delta citlivosti měnového rizika pro každý rizikový faktor k (sk) následujícím způsobem:

kde:

k = daný faktor komoditního rizika;

CTYk = hodnota rizikového faktoru k; 

Vi (.) = tržní hodnota nástroje i jako funkce rizikového faktoru k.

5.Instituce vypočítají delta citlivosti měnového rizika pro každý faktor měnového rizika k (sk) následujícím způsobem:

kde:

k = daný faktor měnového rizika;

FXk = hodnota rizikového faktoru;

Vi (.) = tržní hodnota nástroje i jako funkce rizikového faktoru k.

Článek 325t
Citlivosti rizika vega

1.Instituce vypočítá citlivost rizika vega pro opce s daným rizikovým faktorem (sk) následujícím způsobem:

kde:

k = je specifický rizikový faktor vega, tvořený odvozenou volatilitou;

= hodnota tohoto rizikového faktoru, která by měla být vyjádřena jako procento;

x,y = ostatní proměnné ve funkci oceňování.

2.V případě tříd rizik, kde mají rizikové faktory vega rozměr splatnosti, ale kde pravidla mapování rizikových faktorů neplatí, protože opce nemají splatnost, namapují instituce tyto rizikové faktory na nejdelší předepsanou splatnost. Na tyto opce se vztahují přídavky na zbytková rizika.

3.V případě opcí, které nemají realizační cenu nebo bariéru, a opcí, které mají několik realizačních cen nebo bariér, uplatní instituce mapování na realizační cenu a splatnost použité interně danou institucí ke stanovení ceny opce. Na tyto opce se také vztahují přídavky na zbytková rizika.

4.Instituce nepočítají riziko vega pro sekuritizační tranše zahrnuté do CTP uváděné v čl. 104 odst. 7 až 9, které nemají odvozenou volatilitu. Pro tyto sekuritizační tranše musí být vypočítány kapitálové požadavky na delta riziko a křivkové riziko.

Článek 325u 
Požadavky stanovení pro výpočty citlivosti

1.Instituce odvodí citlivosti od modelu stanovení ceny instituce, který je použit v jejich výsledovce.

2.Pro výpočet delta citlivostí pro nástroje podmíněné možností volby instituce předpokládají, že odvozená volatilita zůstává konstantní.

3.Instituce předpokládají, že podklad opce následuje logaritmickonormální nebo normální rozložení v cenových modelech, ze kterých jsou citlivosti odvozeny při výpočtu rizika vega obecné úrokové míry nebo citlivosti rizika úvěrového rozpětí. Instituce předpokládají, že podklad následuje logaritmickonormální nebo normální rozložení v cenových modelech, ze kterých jsou citlivosti odvozeny při výpočtu citlivosti vega vlastního kapitálu, komodity nebo měny.

4.Instituce vypočítají všechny citlivosti, kromě úprav na úvěrové zhodnocení.

Oddíl 4
Přídavek na zbytkové riziko

Článek 325v
Kapitálové požadavky pro zbytková rizika

1.Kromě kapitálových požadavků pro tržní rizika, stanovená v oddíle 2 této kapitoly, použijí instituce dodatečné kapitálové požadavky v souladu s tímto článkem pro nástroje vystavené vlivu zbytkových rizik.

2.Nástroje jsou vystavené vlivu zbytkových rizik, když splňují některé z následujících podmínek:

a)nástroj odkazuje na exotický podklad;

b)nástroj nese jiná zbytková rizika.

3.Instituce vypočítá dodatečné kapitálové požadavky odkazované v odstavci 1 jako součet hrubých teoretických částek nástrojů odkazovaných v odstavci 2, vynásobený následujícími rizikovými váhami:

a)1,0 % v případě nástrojů odkazovaných v odst. 2 písm. a);

b)0,1% v případě nástrojů odkazovaných v odst. 2 písm. b).

4.Na základě odchylky od odstavce 1 instituce nepoužije kapitálové požadavky pro zbytková rizika na nástroj, který splňuje jakoukoliv z následujících podmínek:

a)nástroj je uveden v uznávané měně;

b)nástroj je způsobilý k centrálnímu clearingu v souladu s nařízením (EU) č. 648/2012;

c)nástroj dokonale vykompenzuje tržní rizika jiné pozice obchodního portfolia a v takovém případě jsou dvě dokonale si odpovídající pozice obchodního portfolia vyňaty z kapitálových požadavků na zbytková rizika.

5.EBA vypracuje regulační technické normy pro stanovení dalších podrobností ohledně toho, co to jsou exotické podklady a které nástroje jsou vystavené vlivu jiných zbytkových rizik pro účely odstavce 2.

Při vypracování těchto návrhů regulačních technických norem vezme EBA v úvahu následující prvky:

d)Exotické podklady zahrnují expozice, které nejsou v rozsahu ošetření rizik delta, vega a zakřivení podle metody založené na citlivostech, stanovené v oddíle 2, nebo náklady na riziko selhání stanovené v oddíle 5. EBA minimálně prověří, zda by za expozice exotických podkladů měly být považovány rizika dlouhověkosti, počasí, přírodní katastrofy a budoucí realizované volatility.

e)Při definování toho, které nástroje jsou exponovány vůči dalším zbytkovým rizikům, prověří EBA minimálně ty nástroje, které splňují některé z následujících kritérií:

I)Nástroj podléhá požadavkům na rizika vega a zakřivení vlastního kapitálu v metodě založené na citlivosti, stanovené v oddíle 2, a generuje částky k výplatě, které nelze replikovat jako konečnou lineární kombinaci standardní vanilkové opce.

II)Nástroj je sekuritizovanou pozicí, která náleží k CTP, jak je odkazováno v čl. 104 odst. 7 až 9. Nesekuritizované zajištění, které náleží k CTP, nebude uvažováno.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [patnácti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Oddíl 5
Náklady na riziko selhání

Článek 325w 
Definice a obecná ustanovení

1.Kapitřálové požadavky na riziko selhání platí pro dluhové nástroje a nástroje vlastního kapitálu, na derivátové nástroje mající dřívější nástroje jako podklady a na deriváty, jejichž částky k výplatě nebo tržní hodnoty jsou ovlivněny událostí selhání dlužníka jiného než protistrany vůči samotnému derivátovému nástroji. Instituce vypočítají požadavky na riziko selhání samostatně pro každý z následujících nástrojů: nesekuritizace a sekuritizace, které nenáleží k CTP, a sekuritizace, které náleží k CTP. Konečné kapitálové požadavky na riziko selhání pro instituci jsou součtem těchto tří součástí.

2.Pro účely tohoto oddílu se použijí tyto definice:

a)„krátkou expozicí“ se rozumí, že selhání emitenta nebo skupiny emitentů vede k zisku pro instituci, bez ohledu na typ nástroje nebo transakce vytvářející tuto expozici;

b)„dlouhou expozicí“ se rozumí, že selhání emitenta nebo skupiny emitentů vede ke ztrátě pro instituci, bez ohledu na typ nástroje nebo transakce vytvářející tuto expozici;

c)„hrubou výší rizika náhlého selhání“ (JTD) se rozumí odhadovaná velikost ztráty nebo zisku, které by selhání dlužníka vytvořilo pro specifickou expozici;

d)„čistou výší rizika náhlého selhání“ (JTD) se rozumí odhadovaná velikost ztráty nebo zisku, které by selhání dlužníka vytvořiĺo pro specifickou instituci, po provedení vykompenzování mezi hrubými výšemi rizika náhlého selhání;

e)„LGD“ se rozumí ztrátu způsobující selhání dlužníka v rámci nástroje vydaného tímto dlužníkem, vyjádřené jako podíl pomyslné hodnoty nástroje;

f)„rizikovými váhami rizika selhání“ se rozumí procento představující odhadovanou pravděpodobnost selhání každého dlužníka, podle solvence daného dlužníka.

pododdíl 1
náklady na riziko selhání pro nesekuritizace

Článek 325x 
Hrubé výše rizika náhlého selhání

1.Instituce vypočítají hrubé výše JTD pro každou dlouhou expozici podle vzorce dluhových nástrojů, a to následujícím způsobem:

kde:

Vteoretická = pomyslná hodnota nástroje;

P&Ldlouhý = termín upravující zisky nebo ztráty již zaúčtované institucí v důsledku změn tržní hodnoty nástroje, který vytváří dlouhou expozici. Zisky musí být zadány do vzorce s kladným znaménkem a ztráty se záporným.

Úpravadlouhá = částka, o kterou bude v důsledku struktury derivátového nástroje ztráta instituce v důsledku selhání zvýšena nebo snížena, relativně k celé ztrátě na podkladovém nástroji. Zvýšení bude zadáno do výrazu úpravydlouhé s kladným znaménkem a snížení se záporným.

2.Instituce vypočítají hrubé výše JTD pro každou krátkou expozici podle vzorce dluhových nástrojů, a tonásledujícím způsobem:

kde:

Vteoretická = pomyslná hodnota nástroje, která se zadává do vzorce se záporným znaménkem;

P&Lkrátký = termín upravující zisky nebo ztráty již zaúčtované institucí v důsledku změn tržní hodnoty nástroje, který vytváří krátkou expozici. Zisky musí být zadány do vzorce s kladným znaménkem a ztráty se záporným znaménkem.

Úpravakrátká = částka, o kterou bude v důsledku struktury derivátového nástroje zisk instituce v důsledku selhání zvýšen nebo snížen, relativně k celé ztrátě na podkladovém nástroji. Snížení bude zadáno do výrazu úpravykrátké s kladným znaménkem a snížení se záporným.

3.LGD pro dluhové nástroje použité institucemi pro účely výpočtu stanoveného v odstavci 1 a 2 bude následující:

a)expozice vůči dluhovým nástrojům bez pořadí uspokojení bude mít přiřazenu hodnotu LGD 100 %;

b)expozice vůči dluhovým nástrojům s pořadím uspokojení bude mít přiřazenu hodnotu LGD 75 %.

c)expozice vůči krytým dlužním úpisům, podle článku 129, bude mít přiřazenu hodnotu LGD 25 %.

4.Pro účely výpočtu stanoveného v odstavci 1 a 2 jsou pomyslné hodnoty v případě dluhových nástrojů nominálními hodnotami dluhového nástroje. Pro účely výpočtu stanoveného v odstavci 1 a 2 jsou pomyslné hodnoty v případě derivátových nástrojů pro zajištění podkladového dluhu nominálními hodnotami podkladového dluhového nástroje.

5.Pro expozice vůči nástrojům vlastního kapitálu instituce vypočítají hrubé částky JTD následujícím způsobem, namísto těch, které jsou uvedeny v odstavci 1 a 2:

pokud

V = tržní hodnota vlastního kapitálu, nebo v případě derivátových nástrojů pro vlastní kapitál je to tržní hodnota podkladového vlastního kapitálu derivátového nástroje.

6.Instituce přiřadí LGD 100 % nástrojům vlastního kapitálu pro účely výpočtu stanoveného v odstavci 6.

7.V případě expozic vůči riziku selhání, které vznikne u derivátových nástrojů, jejichž částky k výplatě v případě selhání dlužníka nejsou vztaženy na pomyslnou hodnotu specifického nástroje vydaného dlužníkem nebo na LGD dlužníka či nástroj vydaný tímto dlužníkem, použijí instituce alternativní metodologie k odhadu hrubých výší JTD, které musí splnit definice hrubých výší JTD v čl.325t odst. 3.

8.EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro podrobné stanovení způsobu, kterým instituce vypočítají výše JTD pro různé typy nástrojů v souladu s tímto článkem, a které alternativní metodologie použijí instituce pro účel odhadu hrubých výší JTD odkazovaných v odstavci 7.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [patnácti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 325y 
Čisté výše rizika náhlého selhání

1.Instituce vypočítá čisté výše rizika náhlého selhání vykompenzováním hrubých výší JTD pro krátké a dlouhé expozice. Vykompenzování je možné pouze mezi expozicemi vůči stejnému dlužníkovi, kde mají krátké expozice stejné nebo nižší pořadí uspokojení než dlouhé expozice.

2.Vykompenzování je buďto úplné, nebo částečné, v závislosti na splatnostech expozic, mezi nimiž se vykompenzování provádí:

a)vykompenzování je úplné tam, kde všechny expozice, mezi nimiž se vykompenzování provádí, mají splatnost jeden rok nebo více;

b)vykompenzování je částečné tam, kde alespoň jedna z expozic, mezi nimiž e vykompenzování provádí, má splatnost méně než jeden rok; v takovém případě je výše JTD každé expozice se splatností kratší než jeden rok zmenšena v poměru splatnosti expozice relativně vůči jednomu roku.

3.Pokud není žádné vykompenzování možné, hrubé výše JTD se rovnají čistým výším JTD v případě expozic se splatnostmi jeden rok nebo méně. Hrubé výše JTD se splatnostmi méně než jeden rok jsou pro výpočet čistých výší JTD zmenšeny v poměru.

Měřítkem pro tyto expozice bude poměr splatnosti expozice relativně vůči jednomu roku, s dolní mezí 3 měsíce.

4.Pro účely odstavců 2 a 3 je nutné zvážit splatnosti derivátových smluv, a nikoliv jejich podkladů. Expozice vůči hotovostnímu vlastnímu kapitálu budou mít přiřazenu splatnost jeden rok nebo tři měsíce, podle vlastní volby instituce.

Článek 325z
Výpočet kapitálového požadavku na riziko selhání

1.Čisté částky JTD, bez ohledu na typ protistrany, budou vynásobeny odpovídajícími rizikovými vahami rizika selhání, v souladu s jejich úvěrovou kvalitou, jak je uvedeno v tabulce 2:

Tabulka 2

2.Expozice, které by obdržely rizikovou váhu 0 % podle standardního přístupu pro hodnocení úvěrového rizika v souladu s částí III, hlavou II, kapitolou 2, obdrží rizikovou váhu rizika selhání pro kapitálové požadavky na riziko selhání.

3.Vážená čistá výše JTD bude přiřazena do následujících košů: korporátní, státní a místní vlády/obce.

4.Vážené čisté výše JTD budou agregovány v každém koši v souladu s následujícím vzorcem:

pokud

i = je index označující, že nástroj náleží do koše b;

= kapitálový požadavek na riziko selhání pro koš b;

= poměr interpretující výhodu pro zajišťovací vztahy v koši, který se vypočítává následujícím způsobem:

Součet dlouhých a krátkých pozic pro účely a bude zhotoven pro všechny pozice v koši, bez ohledu na stupeň úvěrové kvality, které jsou tyto pozice přiřazeny, což vede ke kapitálovým požadavkům na riziko selhání pro specifický koš.

5.Konečný kapitálový požadavek na riziko selhání pro nesekuritizované expozice se vypočítává jako jednoduchý součet kapitálových požadavků na úrovni koše.‎‏

Pododdíl 2
Náklady na riziko selhání pro sekuritizaci (kromě CTP)

Článek 325aa 
Výše rizika náhlého selhání

1.Hrubé výše rizika náhlého selhání pro sekuritizační expozice jsou tržní hodnoty sekuritizačních expozic.

2.Čisté výše rizika náhlého selhání se stanoví vykompenzováním dlouhých hrubých výší rizika náhlého selhání a krátkých hrubých výší rizika náhlého selhání. Vykompenzování je možné pouze mezi sekuritizačními expozicemi se stejným fondem podkladových aktiv a náležejících do stejné tranše. Není povoleno žádné vykompenzování mezi sekuritizačními expozicemi s různými fondy podkladových aktiv, i když jsou záchytné a uvolňující body stejné.

3.Tam, kde rozložením a složením stávajících sekuritizačních expozic mohou být ostatní stávající sekuritizační expozice dokonale replikovány, kromě splatnosti, mohou být expozice vznikající z rozložení nebo složení použity pro účely vykompenzování namísto původních expozic.

4.Tam, kde rozložením a složením stávajících sekuritizačních expozic v podkladových titulech může být provedena dokonalá replikace celé struktury tranše stávající sekuritizační expozice, mohou být expozice vznikající z rozložení nebo složení použity pro účely korekce. Pokud jsou podkladové tituly použity tímto způsobem, jsou odstraněny z ošetření nesekuritizovaného rizika selhání.

5.Článek 325y platí pro původní a replikované sekuritizační expozice. Odpovídající splatnosti jsou splatnostmi sekuritizačních tranší.

Článek 325ab 
Výpočet kapitálových požadavků na riziko selhání pro sekuritizace

1.Čisté výše JTD sekuritizačních expozic budou vynásobeny 8 % rizikové váhy, které platí pro odpovídající sekuritizační expozice, včetně jednoduché, transparentní a standardizované sekuritizace (JTS), v neobchodním portfoliu v souladu s hierarchií přístupů stanovených v hlavě II, kapitole 5, oddíle 3 a bez ohledu na typ protistrany.

2.Splatnost jeden rok se použije pro všechny tranše tam, kde jsou rizikové váhy vypočteny v souladu s SEC-IRBA a SEC-ERBA.

3.Výše JTD s váženým rizikem pro individuální hotovostní sekuritizační expozice budou zastropovány na tržní hodnotě pozice.

4.Čisté výše JTD s váženým rizikem budou přiřazeny do následujících košů:

a)jeden společný koš pro všechny korporátní, bez ohledu na oblast.

b)44 různých košů odpovídajících 1 koši na oblast pro každou z jedenácti definovaných tříd aktiv. Jedenáct definovaných tříd aktiv zahrnuje obchodní cenné papíry zajištěné aktivy, automatické půjčky/pronájmy, cenné papíry kryté hypotečním úvěrem na obytné nemovitosti, kreditní karty, cenné papíry kryté hypotečním úvěrem na nebytové nemovitosti, zajištěné úvěrové závazky, efektivní zajištěné dluhové závazky, malé a střední podniky, studentské půjčky, ostatní maloobchodní aktiva, ostatní velkoobchodní aktiva. 4 oblasti jsou Asie, Evropa, Severní Amerika a ostatní oblasti.

5.Pro přiřazení sekuritizační expozice do koše se instituce spolehnou na klasifikaci běžně používanou na trhu. Instituce přiřadí každou sekuritizační expozici pouze do pouze jednoho z košů uvedených výše. Jakákoliv sekuritizační expozice, kterou instituce nemůže přiřadit k typu nebo oblasti podkladu, bude přiřazena do kategorie „ostatní maloobchodní aktiva“, „ostatní velkoobchodní aktiva“ nebo „ostatní oblasti“.

6.Vážené čisté výše JTD budou agregovány v každém koši stejným způsobem jako pro riziko selhání nesekuritizačních expozic, a to za pomoci vzorce z čl. 325z odst. 4, což povede ke kapitálovému požadavku na riziko selhání pro každý koš.

7.Konečný kapitálový požadavek na riziko selhání se vypočítá jako jednoduchý součet kapitálových požadavků na úrovni koše.‏

Pododdíl 3
Náklady na riziko selhání pro sekuritizaci (CTP)

Článek 325ac
Rozsah

1.Pro CTP zahrnuje kapitálový požadavek rizika selhání pro sekuritizační expozice a pro nesekuritizované zajištění. Tato zajištění budou odstraněna z výpočtů nesekuritizovaných rizik selhání. Mezi nákladem na riziko selhání pro nesekuritizace, nákladem na riziko selhání pro sekuritizace (kromě CTP) a náklady na riziko selhání pro sekuritizace s CTP nebude žádná výhoda diverzifikace.

2.Pro obchodované nesekuritizované úvěrové deriváty a deriváty vlastního kapitálu jsou výše JTD podle právnické osoby jednotlivých základních emitentů stanoveny použitím přístupu se zohledněním.

Článek 325ad
Výše rizika náhlého selhání pro CTP

1.Hrubé výše rizika náhlého selhání pro sekuritizační expozice a nesekuritizační expozice v CTP jsou reálné hodnoty těchto expozic.

2.N-té až výchozí produkty budou považovány za produkty tranší s následujícími záchytnými a uvolňujícími body:

a)záchytný bod = (N – 1) / počet titulů

b)záchytný bod = N / počet titulů

kde „počet titulů“ představuje celkový počet titulů v koši nebo fondu podkladů.

3.Čisté výše rizika náhlého selhání se stanoví korigováním dlouhých a krátkých hrubých výší rizika náhlého selhání. Korekce bude možná pouze mezi expozicemi, které jsou jinak shodné, kromě své splatnosti. Korekce bude možná pouze v následujících případech:

a)pro indexované produkty bude korekce možná napříč splatnostmi mezi stejnou sadou indexů, řadou a tranší, na základě specifikace pro expozice méně než jeden rok, jak je stanoveno ve článku 325y. Dlouhé a krátké hrubé výše rizika náhlého selhání, které jsou dokonalými replikacemi, mohou být korigovány prostřednictvím rozložení na jednotlivé tituly ekvivalentních expozic pomocí modelu ocenění. Pro účely tohoto článku znamená rozložení s modelem ocenění to, že složka jednoho titulu sekuritizace je oceněna jako rozdíl mezi nepodmíněnou hodnotou sekuritizace a podmíněnou hodnotou sekuritizace s předpokladem, že jednotlivý titul má prodlení s hodnotou ztráty způsobující selhání LDG 100 %. V takových případech je součet hrubé výše rizika náhlého selhání i ekvivalentních expozic jednotlivého titulu získaných prostřednictvím rozkladu roven hrubé výši rizika náhlého selhání nerozložené expozice.

b)Korekce prostřednictvím rozkladu, jak je stanoveno v písmenu a), není přípustná pro opětovnou sekuritizaci.

c)Pro indexy a indexové tranše je korekce možná napříč splatnostmi mezi stejnou sadou indexů, řadou a tranší replikováním nebo rozložením. Pro účely tohoto článku:

I)replikace znamená, že kombinace jednotlivých tranší indexu sekuritizace jsou kombinovány tak, aby byla replikována další tranše stejné řady indexů, nebo aby byla replikována netranšovaná pozice v řadě indexů.

II)rozložení znamená replikování indexu sekuritizací, pro kterou jsou expozice podkladu ve fondu shodné s expozicemi jednoho titulu, který index vytváří.

Pokud jsou dlouhé a krátké expozice jinak shodné, kromě jedné zbytkové složky, je korekce přípustná a čistá výše rizika náhlého selhání bude odrážet zbytkovou expozici.

d)Různé tranše stejné řady indexů, různé řady stejného indexu a různé sady indexů nemohou být korigovány.