5.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 319/1

(1)

Pro vytvoření jednotného vnitřního trhu je nezbytné, aby byly zrušeny všechny vnitřní hranice, aby tak byl umožněn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Zásadní důležitosti proto nabývá řádné fungování jednotného trhu platebních služeb. V současnosti však fungování tohoto trhu brání nedostatečná harmonizace v této oblasti.

(2)

Jednotlivé trhy platebních služeb jsou v současné době organizovány odděleně podle právních předpisů členských států a právní rámec pro platební služby je tak roztříštěn do 27 vnitrostátních právních systémů.

(3)

V této oblasti již bylo přijato několik aktů Společenství, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997 o přeshraničních převodech (3) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 ze dne 19. prosince 2001 o přeshraničních platbách v eurech (4), které však tuto situaci v dostatečné míře nenapravily stejně tak jako doporučení Komise 87/598/EHS ze dne 8. prosince 1987 o evropském kodexu chování v oblasti elektronického platebního styku (vztahy mezi finančními institucemi, obchodníky, kteří jsou poskytovateli služeb, a spotřebiteli) (5), doporučení Komise 88/590/EHS ze dne 17. listopadu 1988 o platebních systémech, a zejména vztahu mezi držiteli a vydavateli platebních karet (6), ani doporučení Komise 97/489/ES ze dne 30. července 1997 o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky, a zejména o vztahu mezi vydavatelem a držitelem (7). Tato opatření jsou stále nedostačující. Souběžná existence vnitrostátních předpisů a neúplného rámce Společenství vede k nejasnostem a nedostatku právní jistoty.

(4)

Bez ohledu na to, zda jsou dané služby slučitelné se systémem vyplývajícím z iniciativy finančního sektoru ve prospěch jednotného prostoru plateb v eurech, je proto nezbytně nutné stanovit moderní a soudržný právní rámec pro platební služby na úrovni Společenství, který je neutrální, a tím zajistit rovné podmínky pro všechny platební systémy s cílem zachovat možnost volby spotřebitele, což by mělo znamenat významný krok vpřed z hlediska nákladů pro spotřebitele, bezpečnosti a efektivnosti ve srovnání se současnými vnitrostátními systémy.

(5)

Je třeba, aby tento právní rámec zajistil koordinaci vnitrostátních ustanovení týkajících se obezřetnostních požadavků, přístup nových poskytovatelů platebních služeb na trh, stanovení požadavků na informace a příslušných práv a povinností uživatelů a poskytovatelů platebních služeb. V tomto rámci by měla být zachována ustanovení nařízení (ES) č. 2560/2001, kterým byl vytvořen jednotný trh pro platby v eurech, pokud jde o ceny. Ustanovení směrnice 97/5/ES a doporučení učiněná v doporučení 87/598/EHS, 88/590/EHS a 97/489/ES je třeba začlenit do jediného právně závazného aktu.

(6)

Není však vhodné, aby tento právní rámec zahrnoval všechny případy. Jeho použití by mělo být omezeno na poskytovatele platebních služeb, jejichž hlavní činnost spočívá v poskytování platebních služeb uživatelům platebních služeb. Rovněž není vhodné, aby se vztahoval na služby, při nichž se převod peněžních prostředků z plátce na příjemce nebo jejich přeprava uskutečňuje výhradně ve formě bankovek a mincí nebo převody, jež jsou založeny na papírových šecích, papírových směnkách, dluhopisech nebo jiných prostředcích, papírových poukázkách nebo kartách vystavených na poskytovatele platebních služeb nebo jinou stranu s cílem zpřístupnit peněžní prostředky příjemci. Vedle tradičních hlasových služeb by se mělo dále rozlišovat mezi prostředky nabízenými provozovateli v oblasti telekomunikací, informačních technologií nebo sítí v zájmu usnadnění nákupu digitálního zboží nebo služeb, jako např. vyzváněcích tónů, hudby nebo digitálních novin, a jejich distribuce do digitálních zařízení. Obsah tohoto zboží a těchto služeb může vytvářet třetí strana nebo provozovatel, který jim může přidávat skutečnou hodnotu v podobě přístupových, distribučních nebo vyhledávacích systémů. V posledním uvedeném případě, kdy jsou zboží nebo služby distribuovány jedním z těchto provozovatelů nebo z technických důvodů třetí stranou a kdy je lze využít pouze prostřednictvím digitálních přístrojů, jako jsou mobilní telefony nebo počítače, by se tento právní rámec neměl použít, neboť činnost provozovatele jde nad rámec pouhé platební transakce. Je však vhodné tento právní rámec uplatnit na případy, kdy provozovatel jedná výlučně jako zprostředkovatel, který zajišťuje jen uskutečnění platby ve prospěch dodavatele jakožto třetí strany.

(7)

Poukazování peněz je jednoduchá platební služba založená na tom, že plátce poskytne hotovost poskytovateli platebních služeb, který příslušnou částku poukáže např. prostřednictvím komunikační sítě příjemci nebo jinému poskytovateli platebních služeb, jenž jedná jménem příjemce. V některých členských státech poskytují supermarkety, velkoobchodníci a maloobchodníci veřejnosti obdobnou službu umožňující platby za veřejné služby a placení dalších pravidelných účtů za domácnost. S těmito službami určenými k placení účtů by se mělo zacházet jako s poukazováním peněz podle této směrnice, nepovažují-li příslušné orgány tuto činnost za jinou platební službu uvedenou v příloze.

(8)

Je nezbytné určit kategorie poskytovatelů platebních služeb, kteří mohou oprávněně poskytovat platební služby v celém Společenství, tedy úvěrové instituce, které přijímají vklady od uživatelů, které mohou být použity pro financování platebních transakcí a které by měly i nadále podléhat obezřetnostním požadavkům podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (8), dále instituce elektronických peněz, které vydávají elektronické peníze, které mohou být použity pro financování platebních transakcí a které by měly i nadále podléhat obezřetnostním požadavkům podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/46/ES ze dne 18. září 2000 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností (9), a rovněž poštovní žirové instituce, které mají oprávnění podle vnitrostátních právních předpisů.

(9)

Tato směrnice stanoví pravidla pro provádění platebních transakcí v případě, že peněžní prostředky představují elektronické peníze podle definice v čl. 1 odst. 3 písm. b) směrnice 2000/46/ES. Tato směrnice by však neměla upravovat vydávání elektronických peněz, ani by neměla měnit obezřetnostní úpravu institucí elektronických peněz stanovenou ve směrnici 2000/46/ES. Platebním institucím by proto nemělo být dovoleno vydávat elektronické peníze.

(10)

S cílem odstranit právní překážky vstupu na trh je však nezbytné zavést jednotnou licenci pro všechny poskytovatele platebních služeb, které nejsou spojeny s přijímáním vkladů či vydáváním elektronických peněz. Je proto vhodné zavést novou kategorii poskytovatelů platebních služeb, „platební instituce“, a poskytnout povolení poskytovat platební služby v celém Společenství právnickým osobám nespadajícím do žádné ze stávajících kategorií, za podmínky, že bude dodržen celý soubor přísných podmínek. Na takové služby by se tak vztahovaly stejné podmínky v celém Společenství.

(11)

Je třeba, aby podmínky pro udělení a zachování povolení pro platební instituce obsahovaly obezřetnostní požadavky přiměřené provozním a finančním rizikům, kterým tyto subjekty při své činnosti čelí. V této souvislosti je potřeba stanovit rozumné požadavky na počáteční kapitál v kombinaci s následnými kapitálovými požadavky, které by mohly být dále propracovány v závislosti na potřebách trhu. Z důvodu vysoké rozmanitosti v oblasti platebních služeb by tato směrnice měla k zajištění toho, aby se u všech poskytovatelů platebních služeb se stejnými riziky zacházelo stejným způsobem, umožňovat různé metody ve spojení s určitým stupněm volného uvážení v oblasti dohledu. Požadavky kladené na platební instituce by měly odrážet skutečnost, že platební instituce jsou zapojeny do specializovanějších a omezenějších činností, a jsou tak vystaveny rizikům, která jsou užší a snáze sledovatelná a kontrolovatelná než rizika, jež vznikají v rámci širšího spektra činností úvěrových institucí. Platebním institucím by mělo být zejména zakázáno přijímat vklady od uživatelů a měly by být oprávněny využívat pouze peněžní prostředky přijaté od uživatelů za účelem provádění platebních služeb. Je třeba přijmout ustanovení pro to, aby peněžní prostředky klientů byly drženy odděleně od peněžních prostředků platební instituce určených na jiné obchodní činnosti. Na platební instituce by se měla rovněž vztahovat účinná ustanovení zaměřená proti praní peněz a proti financování terorismu.

(12)

Platební instituce by měly sestavovat své roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky v souladu se směrnicí Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978 o ročních účetních závěrkách některých forem společností (10) a případně směrnicí Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983 o konsolidovaných účetních závěrkách (11) a směrnicí Rady 86/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí (12). Roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky by měly být podrobeny auditu, není-li platební instituce od této povinnosti osvobozena podle směrnice 78/660/EHS a případně směrnic 83/349/EHS a 86/635/EHS.

(13)

Tato směrnice by měla upravovat poskytování úvěrů platebními institucemi, tj. poskytování úvěrového rámce a vydávání úvěrových karet, pouze v případech, kdy je úvěr úzce svázán s platebními službami. Pouze je-li úvěr poskytován za účelem usnadnění platebních služeb a je krátkodobé povahy a není poskytován na dobu delší než dvanáct měsíců, včetně revolvingového úvěru, je vhodné povolit platebním institucím poskytovat úvěr, pokud jde o jejich přeshraniční činnosti za podmínky, že je tento úvěr refinancován zejména z kapitálu dané platební instituce, jakož i prostředků získaných z kapitálových trhů, avšak nikoliv z prostředků, které platební instituce drží jménem klientů za účelem poskytování platebních služeb. Tímto by neměla být dotčena směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru (13) nebo jiné příslušné právní předpisy Společenství nebo členských států týkající se podmínek poskytování úvěru spotřebitelům neharmonizovaných touto směrnicí.

(14)

Je třeba, aby členské státy určily orgány odpovědné za udělování povolení platebním institucím, za vykonávání kontrol a za rozhodování o odnětí povolení. S cílem zajistit rovné zacházení by neměly členské státy uplatňovat vůči platebním institucím jiné požadavky než ty, které uvádí tato směrnice. Je však zapotřebí, aby veškerá rozhodnutí, která učiní příslušné orgány, byla soudně přezkoumatelná. Kromě toho úkoly příslušných orgánů nesmí být dotčen dohled nad platebními systémy, což je úloha, kterou má vykonávat Evropský systém centrálních bank, v souladu se čtvrtou odrážkou čl. 105 odst. 2 Smlouvy.

(15)

Vzhledem k tomu, že je žádoucí, aby byla registrována totožnost a sídlo všech subjektů poskytujících služby poukazování peněz a aby všem těmto subjektům byl udělen určitý stupeň uznání nezávisle na tom, zda jsou schopny v plném rozsahu splnit podmínky pro získání povolení pro platební instituce, aby žádný z nich nebyl nucen přejít do černé ekonomiky, a aby byl vytvořen rámec určitých minimálních právních a regulačních požadavků pro všechny subjekty poskytující služby poukazování peněz, je vhodné a v souladu se zásadami zvláštního doporučení VI Finančního akčního výboru proti praní peněz zavést mechanismus umožňující, aby se s poskytovateli platebních služeb, kteří nejsou schopni splnit všechny tyto podmínky, zacházelo stejně jako s platebními institucemi. Za tímto účelem by členské státy měly takové subjekty zapisovat do rejstříku platebních institucí a současně na ně neuplatňovat všechny podmínky pro povolení nebo jejich část. Je však nezbytné, aby tato možnost odchylky podléhala přísným požadavkům týkajícím se objemu platebních transakcí. Platební instituce, na něž se tato výjimka vztahuje, nemohou uplatňovat právo na usazování ani volný pohyb služeb, a ani by neměly tato práva vykonávat nepřímo, pokud jsou členem platebního systému.

(16)

Je nezbytné, aby každý poskytovatel platebních služeb měl přístup ke službám v oblasti technické infrastruktury platebních systémů. Tento přístup by však měl podléhat splnění vhodných požadavků s cílem zajistit integritu a stabilitu těchto systémů. Každý poskytovatel platebních služeb žádající o účast v platebním systému by měl účastníkům platebního systému předložit důkaz o tom, že jeho vnitřní mechanismy jsou dostatečně odolné vůči všem druhům rizika. Tyto platební systémy obvykle zahrnují např. čtyřstranné karetní systémy i významné systémy pro zpracování bankovních převodů a inkas. Aby bylo možno zajistit rovné zacházení v rámci celého Společenství stejně jako mezi různými kategoriemi poskytovatelů platebních služeb v souladu s podmínkami jejich licencí, je třeba objasnit pravidla týkající se přístupu k poskytování platebních služeb a účasti v platebních systémech. Je třeba zavést ustanovení pro nediskriminační zacházení s platebními institucemi, jimž bylo uděleno povolení, a úvěrovými institucemi tak, aby každý poskytovatel platebních služeb účastnící se hospodářské soutěže na vnitřním trhu mohl využívat služeb v oblasti technické infrastruktury těchto platebních systémů za stejných podmínek. Je vhodné stanovit odlišné zacházení s poskytovateli platebních služeb, jimž bylo uděleno povolení, a s poskytovateli platebních služeb požívajícími výjimky podle této směrnice, jakož i výjimky podle článku 8 směrnice 2000/46/ES z důvodu rozdílů v jejich obezřetnostním rámci. Rozdíly v cenových podmínkách by měly být každopádně povoleny pouze v případě, že je to odůvodněno rozdíly v nákladech vynaložených poskytovali platebních služeb. Tím by neměla být dotčena práva členských států omezit přístup k systémově důležitým systémům v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry (14), ani pravomoci Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank (ESCB) stanovené v čl. 105 odst. 2 Smlouvy a v článku 3.1 a článku 22 statutu ESCB, týkající se přístupu k platebním systémům.

(17)

Ustanovení o přístupu k platebním systémům by se neměla používat na systémy zřízené a provozované jediným poskytovatelem platebních služeb. Tyto platební systémy mohou fungovat buď v přímé konkurenci s platebními systémy, nebo, což je častější, zaplňují mezeru na trhu, která není platebními systémy přiměřeně pokryta. Obvykle zahrnují trojstranné systémy, například trojstranné karetní systémy, platební služby nabízené poskytovateli telekomunikačních služeb nebo služby poukazování peněz, přičemž provozovatel systému působí jako poskytovatel platebních služeb pro plátce i příjemce, jakož i vnitřní systémy bankovních skupin. V zájmu podpory hospodářské soutěže, kterou mohou tyto platební systémy do prostředí zavedených tradičních platebních systémů přinést, by v zásadě nebylo vhodné udělit přístup k těmto platebním systémům třetím stranám. Tyto systémy by však měly vždy podléhat právním předpisům Společenství a členských států v oblasti hospodářské soutěže, které mohou vyžadovat udělení přístupu k těmto systémům v zájmu zachování účinné hospodářské soutěže na platebních trzích.

(18)

Je třeba stanovit soubor pravidel s cílem zajistit transparentnost podmínek a plnění informačních požadavků pro oblast platebních služeb.

(19)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na hotovostní transakce, neboť jednotný trh pro hotovostní platby již existuje, ani na platební transakce prováděné na základě papírových šeků, neboť je vzhledem k jejich povaze nelze zpracovávat tak efektivně jako jiné prostředky k provádění plateb. Osvědčené postupy v této oblasti by však měly vycházet ze zásad stanovených v této směrnici.

(20)

Jelikož se spotřebitelé a podniky nenacházejí ve stejném postavení, nepotřebují stejnou úroveň ochrany. Zatímco v případě spotřebitelů je důležité zaručit jejich práva prostřednictvím ustanovení, od nichž se smlouva nemůže odchýlit, je vhodné nechat podnikům a organizacím možnost dohodnout se jinak. Členské státy by však měly mít možnost stanovit, že s mikropodniky, jak jsou definovány v doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (15), se bude nakládat stejně jako se spotřebiteli. Některá zásadní ustanovení této směrnice by se v každém případě měla používat vždy bez ohledu na postavení uživatele.

(21)

Tato směrnice by měla stanovit povinnosti poskytovatelů platebních služeb ohledně poskytování informací uživatelům platebních služeb, kteří by měli o platební službě vždy obdržet jasné informace na stejně vysoké úrovni, aby byli na jejich základě schopni si vybrat a využít služeb kdekoli v EU. V zájmu průhlednosti by měla tato směrnice stanovit harmonizované požadavky, které mají uživatelům platebních služeb zajistit nezbytné a postačující informace týkající se jak smlouvy o platební službě, tak platebních transakcí. V zájmu podpory hladkého fungování jednotného trhu platebních služeb by členské státy měly mít možnost přijmout pouze ustanovení o informacích, která jsou stanovena v této směrnici.

(22)

Spotřebitelé by měli být chráněni proti nepoctivým a klamavým praktikám v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (16), jakož i směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (17) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku (18). Doplňující ustanovení v těchto směrnicích zůstávají i nadále použitelná. Měl by však být vyjasněn zejména vztah mezi požadavky na informace v předsmluvní fázi podle této směrnice a podle směrnice 2002/65/ES.

(23)

Požadované informace by měly být přiměřené potřebám uživatelů a měly by být sdělovány standardním způsobem. Požadavky na informace v případě jednorázové platební transakce by se však měly lišit od požadavků v případě rámcové smlouvy, která zahrnuje řadu platebních transakcí.

(24)

V praxi jsou rámcové smlouvy a platební transakce jimi upravené mnohem běžnější a ekonomicky důležitější než jednorázové platební transakce. V případě platebního účtu nebo zvláštního platebního prostředku se požaduje rámcová smlouva. Proto by požadavky na předběžné informace o rámcových smlouvách měly být poměrně komplexní a informace by měly být vždy poskytovány na papíře nebo na jiném trvanlivém médiu, jako jsou např. výpisy vytištěné z terminálu pro tisk výpisů z účtu, diskety, CD-ROM, DVD a pevné disky osobních počítačů, na nichž lze ukládat elektronickou poštu, a internetové stránky, jsou-li tyto stránky přístupné pro budoucí využití a po dobu přiměřenou účelu informací a umožňují-li kopírování uložených informací v nezměněném stavu. Způsob, jakým jsou následné informace o provedených platebních transakcích předávány, by však mělo být možné dohodnout v rámcové smlouvě mezi poskytovatelem a uživatelem platebních služeb, například že v internetovém bankovnictví budou všechny informace o platebním účtu k dispozici on-line.

(25)

V případě jednorázových platebních transakcí by měly být z podnětu poskytovatele platebních služeb vždy poskytovány pouze zásadní informace. Jelikož plátce je obvykle při zadávání platebního příkazu přítomen, není nutné stanovit povinnost, aby byly informace v každém případě poskytnuty na papíře nebo na jiném trvanlivém médiu. Poskytovatel platebních služeb může informace poskytnout ústně na přepážce nebo je zpřístupnit jiným způsobem, např. zveřejněním podmínek na vývěsní desce v provozovně. Měly by být rovněž poskytnuty údaje o tom, kde jsou k dispozici podrobnější informace (např. adresa internetové stránky). Pokud však o to spotřebitel požádá, měly by být nejdůležitější informace poskytnuty na papíře nebo na jiném trvanlivém médiu.

(26)

Tato směrnice by měla stanovit právo spotřebitele obdržet zdarma relevantní informace, než bude zavázán jakoukoli smlouvou o platebních službách. Spotřebitel by měl mít možnost požadovat předběžné informace i rámcovou smlouvu zdarma na papíře kdykoliv po dobu smluvního vztahu, aby mohl porovnat služby poskytovatelů platebních služeb a jejich podmínky a v případě jakéhokoliv sporu si ověřit svá smluvní práva a povinnosti. Tato ustanovení by měla být v souladu se směrnicí 2002/65/ES. Ustanovení této směrnice, která se týkají výslovně bezplatných informací, by neměla znamenat, že by za poskytování informací spotřebitelům podle jiných příslušných směrnic bylo možné zpoplatnit.

(27)

Způsob, jakým by měl poskytovatel platebních služeb požadované informace uživateli platebních služeb předat, by měl přihlédnout k potřebám uživatele platebních služeb i k praktickým technickým otázkám a nákladové efektivnosti v závislosti na dané situaci, s ohledem na ujednání v příslušné smlouvě o platebních službách. Směrnice by proto měla rozlišovat dva způsoby, jakými by poskytovatel platebních služeb měl informace předávat: informace by měly být buď poskytnuty, tj. poskytovatel platebních služeb by je měl ve vhodný okamžik v souladu s požadavky této směrnice aktivně sdělit, bez dalšího upomínání ze strany uživatele platebních služeb, nebo by informace měly být uživateli platebních služeb zpřístupněny, s přihlédnutím k jakékoli žádosti o další informace, kterou uživatel může vznést. V tomto druhém případě by uživatel platebních služeb měl učinit určité aktivní kroky, aby informace získal, např. vyžádat si je výslovně od poskytovatele platebních služeb, přihlásit se do e-mailové schránky k bankovnímu účtu nebo vložit platební kartu do terminálu pro tisk výpisů z účtu. Pro tyto účely by poskytovatel platebních služeb měl zajistit, aby přístup k informacím byl možný a aby informace byly uživateli platebních služeb k dispozici.

(28)

Dále by měl spotřebitel bez dodatečného poplatku obdržet základní informace o provedených platebních transakcích. V případě jednorázové platební transakce by si poskytovatel platebních služeb neměl poskytnutí těchto informací účtovat samostatně. Stejně tak by měly být bezplatně poskytnuty každý měsíc informace o platebních transakcích podle rámcové smlouvy. S přihlédnutím k významu transparentnosti při stanovení cen a k odlišným potřebám spotřebitelů by však strany měly mít možnost dohodnout se na poplatcích za častější nebo doplňující informace. Aby se náležitě zohlednily různé vnitrostátní praxe, mělo by být členským státům umožněno stanovit pravidla požadující, aby měsíční papírové výpisy z platebních účtů byly vždy poskytovány bezplatně.

(29)

V zájmu usnadnění mobility klientů by spotřebitelé měli mít po uplynutí jednoho roku možnost ukončit bezplatně rámcovou smlouvu. Dohodnutá výpovědní lhůta by neměla být u spotřebitelů delší než jeden měsíc a u poskytovatelů platebních služeb kratší než dva měsíce. Touto směrnicí by neměla být dotčena povinnost poskytovatele platebních služeb vypovědět smlouvu o platebních službách za výjimečných okolností, vyplývající z jiných příslušných právních předpisů Společenství nebo členských států, jako jsou např. právní předpisy o praní peněz a financování terorismu, jakákoli opatření zaměřená na zmrazení finančních prostředků a veškerá konkrétní opatření související s prevencí a vyšetřováním trestné činnosti.

(30)

Platební prostředky pro platby malých částek by měly sloužit jako levná a snadno použitelná alternativa v případě levného zboží a služeb a neměly by být nadměrně zatíženy přílišnými požadavky. Příslušné požadavky na informace a jejich prováděcí pravidla by proto měly být omezeny na podstatné informace a měly by se rovněž zohlednit technické možnosti, které mohou být oprávněně očekávány od platebních prostředků určených pro platby velmi malých částek. I přes mírnější režim by uživatel platebních služeb měl požívat přiměřené ochrany s ohledem na omezená rizika představovaná těmito platebními prostředky, zejména pokud jde o předplacené platební prostředky.

(31)

V zájmu snížení rizik a důsledků neautorizovaných nebo nesprávně provedených platebních transakcí by uživatel platebních služeb měl poskytovatele platebních služeb co nejdříve informovat o veškerých sporech týkajících se údajně neautorizovaných nebo nesprávně provedených platebních transakcí za předpokladu, že poskytovatel platebních služeb splnil své informační povinnosti podle této směrnice. Pokud uživatel platebních služeb dodrží lhůtu pro oznámení, měl by mít možnost uplatnit svá práva během promlčecích lhůt podle vnitrostátních právních předpisů. Touto směrnicí by nemělo být dotčeno uplatňování dalších práv ve vztazích mezi uživateli platebních služeb a poskytovateli platebních služeb.

(32)

Aby byl uživatel platebních služeb motivován k nahlášení každé krádeže nebo ztráty platebního prostředku bez zbytečného odkladu svému poskytovateli a aby se tak snížilo riziko neautorizovaných platebních transakcí, měl by uživatel nést odpovědnost pouze za omezenou částku, s výjimkou případů, kdy se uživatel platebních služeb dopustil podvodného jednání nebo hrubé nedbalosti. Jakmile navíc uživatel poskytovateli platebních služeb oznámí, že jeho platební prostředek mohl být zneužit, neměla by být na uživateli požadována úhrada žádných dalších ztrát vyplývajících z neoprávněného použití daného prostředku. Touto směrnicí není dotčena odpovědnost poskytovatelů platebních služeb za technické zabezpečení svých vlastních produktů.

(33)

Při posuzování možné nedbalosti na straně uživatele platebních služeb by se mělo přihlédnout ke všem okolnostem. Důkazy a stupeň údajné nedbalosti by se měly hodnotit podle vnitrostátních právních předpisů. Smluvní podmínky a podmínky týkající se poskytování a používání platebního prostředku, jejichž důsledkem by bylo zvýšení důkazního břemene spotřebitele nebo snížení důkazního břemene vydavatele, by se měly považovat od počátku za neplatné.

(34)

Členské státy by však měly mít možnost stanovit méně přísná pravidla, než je uvedeno výše, aby zachovaly stávající úroveň ochrany spotřebitele a podpořily důvěru v bezpečné používání elektronických platebních prostředků. Skutečnost, že s různými platebními nástroji jsou spojena různá rizika, by měla být odpovídajícím způsobem zohledněna, což by mělo podpořit vydávání bezpečnějších prostředky. Členským státům by mělo být umožněno odpovědnost plátce snížit nebo od ní zcela upustit s výjimkou případů, kdy se plátce dopustil podvodného jednání.

(35)

Je třeba přijmout ustanovení týkající se podílu na ztrátách v případě neautorizovaných platebních transakcí. Na uživatele platebních služeb, kteří nejsou spotřebiteli, se mohou vztahovat odlišná ustanovení, neboť takoví uživatelé jsou obvykle lépe schopni posoudit riziko podvodu a učinit protiopatření.

(36)

Tato směrnice by měla stanovit pravidla pro vracení prostředků, která by chránila spotřebitele v případě, že provedená platební transakce překračuje rozumně očekávanou částku. Poskytovatelé platebních služeb by měli mít možnost stanovit pro své zákazníky ještě příznivější podmínky, jako např. vracet peněžní prostředky ze všech platebních transakcí, jež jsou předmětem sporu. V případech, kdy uživatel požaduje vrácení peněžních prostředků z platební transakce, by se práva na vrácení peněžních prostředků neměla dotknout odpovědnosti plátce vůči příjemci vyplývající ze vztahu, který je důvodem transakce, např. za zboží nebo služby, jež byly objednány, spotřebovány nebo oprávněně vyúčtovány, ani oprávnění uživatele zrušit platební příkaz.

(37)

V zájmu finančního plánování a včasného plnění platebních závazků potřebují mít spotřebitelé i podniky jistotu o tom, jak dlouho provedení platebního příkazu trvá. Proto by tato směrnice měla stanovit, od kdy práva a povinnosti nabývají účinku, tedy zejména od okamžiku, kdy poskytovatel platebních služeb obdrží platební příkaz, včetně okamžiku, kdy měl příležitost daný platební příkaz obdržet prostřednictvím komunikačních prostředků dohodnutých ve smlouvě o platebních službách, bez ohledu na jakékoli předchozí zapojení do procesu vedoucího k vytvoření a předání platebního příkazu, např. bezpečnostní kontrola a kontrola dostatečnosti peněžních prostředků, informace o použití osobního identifikačního čísla nebo vydání platebního příslibu. Dále by k přijetí platebního příkazu mělo docházet v okamžiku, kdy poskytovatel platebních služeb plátce obdrží platební příkaz, na jehož základě má dojít k odepsání peněžních prostředků z účtu plátce. Den nebo okamžik, kdy příjemce předá svému poskytovateli služeb platební příkazy k provedení platby, např. ve vztahu k platební kartě nebo inkasům, nebo kdy poskytovatel platebních služeb příjemce poskytne příjemci předběžné financování k souvisejícím částkám (prostřednictvím podmíněného úvěru k jeho účtu), by v tomto ohledu neměly být důležité. Uživatelé by měli mít možnost spolehnout se na řádné provedení úplného a platného platebního příkazu, pokud poskytovatel platebních služeb nemá žádné smluvní nebo zákonné důvody pro jeho odmítnutí. Pokud poskytovatel platebních služeb platební příkaz odmítne, toto odmítnutí spolu s jeho odůvodněním by mělo být uživateli platebních služeb sděleno při nejbližší příležitosti v souladu s požadavky právních předpisů Společenství a vnitrostátních právních předpisů.

(38)

Vzhledem k rychlosti, s jakou moderní plně automatizované platební systémy zpracovávají platební transakce, což znamená, že po určitém okamžiku již nelze platební příkaz zrušit, aniž by nevznikly vysoké náklady v důsledku osobního zásahu, je nezbytné stanovit jasnou lhůtu pro odvolání příkazu. V závislosti na druhu platební služby a platebního příkazu se však daný okamžik může lišit na základě dohody stran. Zrušení se v této souvislosti použije pouze na vztah mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb a nedotýká se tedy neodvolatelnosti platebních transakcí a jejich zúčtování v platebních systémech.

(39)

Touto neodvolatelností by nemělo být dotčeno právo nebo povinnost poskytovatele platebních služeb podle právních předpisů některých členských států na základě rámcové smlouvy plátce nebo vnitrostátních právních a správních předpisů nebo pokynů vrátit plátci částku provedené platební transakce v případě sporu mezi plátcem a příjemcem. Tato náhrada by se měla považovat za nový platební příkaz. S výjimkou uvedených případů by právní spory vyplývající ze vztahu, na jehož základě byl platební příkaz podán, měly být řešeny výhradně mezi plátcem a příjemcem.

(40)

V zájmu plně integrovaného, přímého zpracování plateb a v zájmu právní jistoty, pokud jde o plnění veškerých souvisejících povinností mezi uživateli platebních služeb, je nezbytné, aby byla na účet příjemce připsána celá částka převedená plátcem. V souladu s tím by nemělo být možné, aby kterýkoli ze zprostředkovatelů, jenž se na uskutečnění platební transakce podílí, mohl provádět odpočty z převáděné částky. Je však zapotřebí umožnit dohodu mezi příjemcem platby a jeho poskytovatelem platebních služeb, podle níž by si poskytovatel mohl odečítat vlastní poplatky. Aby si však příjemce mohl ověřit, že splatná částka byla řádně uhrazena, měly by poskytnuté následné informace o platební transakci uvádět nejen plnou výši převedených platebních prostředků, ale také výši veškerých poplatků.

(41)

Pokud jde o poplatky, zkušenosti ukazují, že nejúčinnějším systémem je sdílení poplatků mezi plátcem a příjemcem, neboť usnadňuje přímé zpracování plateb. Je proto třeba stanovit, že poplatky budou obvykle vybírány přímo od plátce a příjemce prostřednictvím jejich poskytovatelů platebních služeb. To by však mělo platit pouze v případech, kdy platební transakce nevyžaduje směnu měny. Výše jakýchkoli účtovaných poplatků může být rovněž nulová, neboť ustanovení této směrnice se nedotýkají praxe, kdy poskytovatel platebních služeb nezpoplatňuje připsání částky na účet spotřebitele. V závislosti na smluvních podmínkách může poskytovatel platebních služeb obdobně zpoplatňovat využití platební služby pouze příjemci (obchodníkovi), což ve svém důsledku vede k tomu, že plátci nejsou účtovány žádné poplatky. Platební systémy mohou být zpoplatněny formou paušálního poplatku za určité období. Ustanovení o převáděné částce ani o jakýchkoli účtovaných poplatcích nemají přímý vliv na stanovení cen mezi poskytovateli platebních služeb nebo jakýmikoli zprostředkovateli.

(42)

Za účelem podpory transparentnosti a hospodářské soutěže by poskytovatel platebních služeb neměl příjemci bránit v tom, aby od plátce požadoval poplatek za použití konkrétního platebního prostředku. Přestože by příjemci měli mít možnost zpoplatňovat používání určitého platebního prostředku, členské státy mohou rozhodnout, zda jakoukoli takovou praxi zakáží nebo omezí, pokud to podle jejich názoru lze ospravedlnit z hlediska zneužívání cenové politiky nebo takové tvorby cen, která by mohla mít nepříznivý dopad na používání určitého platebního prostředku s přihlédnutím k potřebě podporovat hospodářskou soutěž a používání efektivních platebních prostředků.

(43)

V zájmu zlepšení efektivnosti plateb v rámci celého Společenství by lhůta pro provedení všech platebních příkazů z podnětu plátce v eurech nebo měně členského státu mimo eurozónu, včetně bankovních převodů a poukázání peněz měla být nejvýše jeden den. Pro všechny ostatní platby, jako např. pro platby z podnětu nebo prostřednictvím příjemce, včetně inkasa a plateb kartou, by shodná jednodenní lhůta pro provedení měla platit v případě, že neexistuje výslovná dohoda mezi poskytovatelem platebních služeb a plátcem, jež by stanovila delší lhůtu pro provedení. Výše uvedené lhůty by mohly být prodlouženy o jeden pracovní den, pokud je platební příkaz podán na papíře. To umožňuje poskytovat i nadále platební služby těm spotřebitelům, kteří jsou zvyklí pouze na papírové doklady. V případě použití režimu inkasa by poskytovatel platebních služeb příjemce měl inkasní příkaz předat ve lhůtách dohodnutých mezi příjemcem a jeho poskytovatelem platebních služeb, aby bylo možné zúčtování v dohodnutý den splatnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že vnitrostátní platební infrastruktury jsou často vysoce efektivní, a s cílem zabránit jakémukoliv zhoršení současné úrovně služeb, by členské státy měly mít možnost zachovat nebo přijmout pravidla, jež případně stanoví lhůtu pro provedení platby kratší než jeden pracovní den.

(44)

Ustanovení o převodu částky v plné výši a o lhůtě pro provedení platby by měla představovat osvědčený postup v případě, že se jeden z poskytovatelů služeb nenachází ve Společenství.

(45)

Aby se mohli uživatelé platebních služeb rozhodnout, potřebují být bezpodmínečně obeznámeni se skutečnými náklady a poplatky spojenými s platebními službami. Používání netransparentních metod tvorby cen by proto nemělo být dovoleno, neboť se všeobecně uznává, že tyto metody uživatelům velmi znesnadňují zjištění skutečné ceny platební služby. Zejména je třeba zamezit valutování v neprospěch uživatele.

(46)

Hladký a účinný chod platebního systému závisí na tom, zda se uživatel může spolehnout, že poskytovatel platebních služeb provede platební transakci správně a v dohodnutém čase. Poskytovatel je obvykle schopen vyhodnotit rizika spojená s platební transakcí. Je to poskytovatel, kdo poskytuje platební systém, zařizuje zpětné vyžádání nesprávně umístěných nebo nesprávně přidělených peněžních prostředků a ve většině případů rozhoduje o zprostředkovatelích, kteří se provedení platební transakce účastní. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem je zcela namístě, s výjimkou neobvyklých a nepředvídatelných okolností, aby poskytovatel platebních služeb nesl odpovědnost za provedení platební transakce, kterou přijal od uživatele, kromě takových jednání a opomenutí na straně poskytovatele platebních služeb příjemce, za jehož výběr je odpovědný výhradně příjemce. Aby však plátce nezůstal zcela bez ochrany v nepravděpodobných situacích, kdy otázka, zda poskytovatel platebních služeb příjemce danou částku platby řádně obdržel či nikoliv, může zůstat nezodpovězena (z důvodu nejasnosti), příslušné důkazní břemeno by mělo spočívat na poskytovateli platebních služeb plátce. Zpravidla lze očekávat, že zprostředkovatelská instituce, obvykle „neutrální“ subjekt jako například centrální banka nebo clearingové místo, převádějící částku platby od odesílajícího poskytovatele platebních služeb k přijímajícímu poskytovateli platebních služeb, bude údaje o účtu ukládat a bude schopna je v případě potřeby poskytnout. Jakmile je částka platby připsána na účet přijímajícího poskytovatele platebních služeb, příjemci vzniká okamžitě nárok na připsání částky na jeho účet vůči jeho poskytovateli platebních služeb.

(47)

Poskytovatel platebních služeb plátce by měl nést odpovědnost za správné provedení platby, mimo jiné zejména odpovědnost za celou částku platební transakce a lhůtu pro její provedení, jakož i plnou odpovědnost za jakékoli selhání dalších stran v platebním řetězci až po účet příjemce. V důsledku této odpovědnosti by poskytovatel platebních služeb plátce měl v případě, že poskytovateli platebních služeb příjemce nebyla připsána částka v plné výši, opravit příslušnou platební transakci nebo vrátit bez zbytečného odkladu příslušnou částku transakce plátci, aniž jsou dotčeny jakékoli jiné nároky, které lze uplatnit v souladu s vnitrostátním právem. Tato směrnice by se měla týkat pouze smluvních závazků a odpovědnosti mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb. Řádné fungování převodů a jiných platebních služeb však vyžaduje, aby poskytovatelé platebních služeb a jejich zprostředkovatelé, např. zpracovatelé, měli uzavřeny smlouvy, v nichž jsou dohodnuta jejich vzájemná práva a povinnosti. Otázky týkající se odpovědností představují podstatnou část těchto jednotných smluv. K zajištění toho, aby se poskytovatelé platebních služeb a zprostředkovatelé podílející se na platební transakci mohli na sebe navzájem spolehnout, je nezbytné mít právní jistotu, že poskytovatel platebních služeb, který nenese odpovědnost, získá náhradu za vzniklé ztráty nebo částky uhrazené podle ustanovení této směrnice o odpovědnosti. Další práva a podrobnosti týkající se obsahu postihu a způsobu vyřizování nároků vůči poskytovateli platebních služeb nebo zprostředkovateli vyplývajících z nesprávného provedení platební transakce tak může být ponecháno na smluvních ujednáních.

(48)

Je třeba umožnit poskytovateli platebních služeb, aby jednoznačně stanovil údaje potřebné pro správné provedení platebního příkazu. Na druhé straně, aby se zabránilo roztříštěnosti a nebylo ohroženo zavádění integrovaných platebních systémů ve Společenství, by však nemělo být členským státům dovoleno vyžadovat u platebních transakcí používání zvláštního identifikátoru. To by však členským státům nemělo bránit v tom, aby od poskytovatele platebních služeb plátce vyžadovaly jednání s náležitou péčí a ověřování shody jedinečného identifikátoru, je-li to technicky možné bez nutnosti osobního zásahu, jakož i odmítnutí platebního příkazu v případě, že je zjištěna neshoda jedinečného identifikátoru, a informování plátce o této skutečnosti. Odpovědnost poskytovatele platebních služeb by měla být omezena na správné provedení platební transakce v souladu s platebním příkazem uživatele platební služby.

(49)

V zájmu usnadnění účinného předcházení podvodům a boje proti podvodům v celém Společenství je třeba přijmout úpravu týkající se účinné výměny údajů mezi poskytovateli platebních služeb, jimž by mělo být umožněno shromažďování, zpracovávání a výměna osobních údajů o osobách zapojených do platebních podvodů. Veškeré tyto činnosti by měly být vykonávány v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (19).

(50)

Je nezbytné zajistit účinné dodržování ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice. Měly by být proto stanoveny vhodné postupy, podle kterých bude možné řešit stížnosti na poskytovatele platebních služeb, kteří nedodržují tato ustanovení, a jež zajistí, že v případě potřeby budou uvaleny účinné, přiměřené a odrazující sankce.

(51)

Aniž je dotčeno právo klientů podat žalobu k soudu, měly by členské státy zajistit snadno přístupné a nenákladné mimosoudní řešení sporů mezi poskytovateli platebních služeb a spotřebiteli, jež vyplývají z práv a povinností stanovených v této směrnici. Čl. 5 odst. 2 Římské úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (20) zajišťuje, že žádné smluvní podmínky týkající se rozhodného práva nemohou narušovat ochranu spotřebitele, kterou mu poskytují kogentní ustanovení právních předpisů země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště.

(52)

Členské státy by měly stanovit, zda příslušné orgány určené pro udělování povolení platebním institucím mohou být rovněž příslušnými orgány, pokud jde o mimosoudní postupy pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy.

(53)

Touto směrnicí by neměla být dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů, pokud jde o odpovědnost za škodu způsobenou nepřesností při vyjádření nebo šíření prohlášení.

(54)

Z důvodu nutnosti přezkumu účinného fungování této směrnice a sledování pokroku při vytváření jednotného platebního trhu je třeba, aby Komise tři roky po uplynutí doby stanovené pro provedení této směrnice ve vnitrostátním právu vypracovala zprávu. S ohledem na celkovou integraci finančních služeb a harmonizovanou ochranu spotřebitele rovněž nad rámec účinného fungování této směrnice, bude možná nutné zaměřit se v rámci přezkumu především na potřebu rozšířit oblast působnosti, pokud jde o třetí měny a platební transakce, u nichž se pouze jeden zúčastněný poskytovatel platebních služeb nachází na území Společenství.

(55)

Jelikož ustanovení této směrnice nahrazují ustanovení směrnice 97/5/ES, je třeba uvedenou směrnici zrušit.

(56)

Je nezbytné stanovit podrobnější pravidla týkající se podvodného užití platebních karet, což je oblast v současnosti upravená směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (21) a směrnicí 2002/65/ES. Tyto směrnice by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(57)

Jelikož se podle směrnice 2006/48/ES na finanční instituce nevztahují stejná pravidla jako na úvěrové instituce, je třeba zajistit, aby pro ně platily stejné podmínky jako pro platební instituce, aby mohly poskytovat platební služby v celém Společenství. Směrnice 2006/48/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(58)

Jelikož poukazování peněz je v této směrnici vymezeno jako platební služba, která vyžaduje získání povolení pro platební instituce nebo registraci některých fyzických či právnických osob požívajících za určitých okolností stanovených v této směrnici výjimky, měla by být směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (22) odpovídajícím způsobem změněna.

(59)

V zájmu právní jistoty je vhodné přijmout přechodná ustanovení, podle nichž by bylo osobám, které zahájily svou činnost jako platební instituce v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými před vstupem této směrnice v platnost, umožněno pokračovat v jejich činnosti v daném členském státu po určité období.

(60)

Jelikož cíle této směrnice, totiž vytvoření jednotného trhu platebních služeb, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, protože je k tomu zapotřebí harmonizace celé řady různých pravidel, která v současnosti existují v rámci právních systémů jednotlivých členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(61)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (23).

(62)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí prováděcích předpisů, aby byl zohledněn technologický rozvoj a rozvoj trhu. Jelikož uvedená opatření mají obecný význam a jejich účelem je měnit jiné než podstatné prvky této směrnice, musejí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(63)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (24) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

a)

úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 bodu 1 písm. a) směrnice 2006/48/ES;

b)

instituce elektronických peněz ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. a) směrnice 2000/46/ES;

c)

poštovní žirové instituce, jež jsou v souladu s vnitrostátními právními předpisy oprávněny poskytovat platební služby;

d)

platební instituce ve smyslu této směrnice;

e)

Evropská centrální banka a národní centrální banky, pokud nejednají jako měnový orgán nebo jako jiné veřejné orgány;

f)

členské státy a jejich regionální a místní orgány, pokud nejednají jako veřejné orgány.

a)

platební transakce uskutečněné výhradně v hotovosti přímo od plátce k příjemci, bez jakéhokoli zásahu zprostředkovatele;

b)

platební transakce od plátce k příjemci uskutečněné prostřednictvím obchodního zástupce oprávněného ke sjednávání nebo uzavírání obchodů spočívajících v prodeji nebo nákupu zboží nebo služeb jménem plátce či příjemce;

c)

profesionální fyzickou přepravu bankovek a mincí, včetně jejich sběru, zpracování a doručování;

d)

platební transakce spočívající v neprofesionálním sběru a doručování hotovosti v rámci neziskové nebo charitativní činnosti;

e)

služby, kdy příjemce poskytuje hotovost plátci jako součást platební transakce na výslovnou žádost uživatele platebních služeb těsně před provedením platební transakce prostřednictvím platby za koupi zboží nebo služeb;

f)

směnárenské obchody, tzn. směnu hotovosti za hotovost, při níž peněžní prostředky nejsou uloženy na platebním účtu;

g)

platební transakce založené na některém z následujících dokladů vystavené na poskytovatele platebních služeb s cílem zpřístupnit peněžní prostředky příjemci:

h)

platební transakce prováděné v rámci platebního systému nebo systému pro vypořádání obchodů s cennými papíry mezi zúčtovateli, ústředními protistranami, clearingovými institucemi nebo centrálními bankami a jinými účastníky systému a poskytovateli platebních služeb, aniž je dotčen článek 28;

i)

platební transakce související se správou cenných papírů, včetně dividend, výnosů nebo jiných příjmů, nebo se zpětného odkupu nebo prodeje, prováděné osobami uvedenými v písmenu h) nebo investičními podniky, úvěrovými institucemi, subjekty kolektivního investování nebo společnostmi pro správu aktiv poskytujícími investiční služby a jakýmikoli jinými subjekty, které mají povolení provádět úschovu a správu finančních nástrojů;

j)

služby poskytované poskytovateli technických služeb, kteří podporují poskytování platebních služeb, aniž by v kterémkoli okamžiku převáděné peněžní prostředky přecházely do jejich držby, včetně zpracování a uchovávání údajů, svěřenecké služby a služby na ochranu soukromí, ověřování údajů a totožnosti, poskytování informačních technologií a komunikačních sítí a poskytování a údržby terminálů a zařízení využívaných v oblasti platebních služeb;

k)

služby založené na nástrojích, které lze použít k pořízení zboží nebo služeb pouze v prostorách využívaných vydavatelem nebo na základě obchodní dohody s vydavatelem v rámci omezené sítě poskytovatelů služeb anebo pro omezený sortiment výrobků nebo služeb;

l)

platební transakce prováděné pomocí jakéhokoli telekomunikačního, digitálního nebo informačně technologického zařízení, kdy zakoupené zboží a služby jsou dodány do telekomunikačního, digitálního nebo informačně technologického zařízení a mají být prostřednictvím takového zařízení použity, za předpokladu, že provozovatel daného telekomunikačního, digitálního nebo informačně technologického systému nejedná pouze jako zprostředkovatel mezi uživatelem platebních služeb a dodavatelem zboží a služeb;

m)

platební transakce prováděné mezi poskytovateli platebních služeb jakož i mezi jejich zástupci nebo pobočkami na jejich vlastní účet;

n)

platební transakce mezi mateřskou společností a její dceřinou společností nebo mezi dceřinými společnostmi téhož mateřského podniku, bez jakéhokoli zprostředkovatelského zásahu jiného poskytovatele platebních služeb, který patří do téže skupiny, nebo

o)

služby pro výběr hotovosti pomocí bankomatů poskytované poskytovateli jednajících jménem jednoho nebo více vydavatelů karet, kteří nejsou jednou ze stran rámcové smlouvy se zákazníkem vybírajícím peníze z platebního účtu, za podmínky, že tito poskytovatelé neprovádějí jiné platební služby uvedené v příloze.

1)

„domovským členským státem“:

2)

„hostitelským členským státem“ členský stát jiný než domovský členský stát, v němž má poskytovatel platebních služeb zástupce nebo pobočku nebo v němž poskytuje platební služby;

3)

„platební službou“ jakákoliv z podnikatelských činností uvedených v příloze;

4)

„platební institucí“ právnická osoba, jíž bylo v souladu s článkem 10 uděleno povolení poskytovat a provádět platební služby v celém Společenství;

5)

„platební transakcí“ úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce, nebo příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem;

6)

„platebním systémem“ systém sloužící k převodu peněžních prostředků s formálními a standardizovanými postupy a společnými pravidly pro zpracování, zúčtování a vypořádání platebních transakcí;

7)

„plátcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a umožní platební příkaz z daného platebního účtu, nebo v případě neexistence platebního účtu fyzická nebo právnická osoba, která dá platební příkaz;

8)

„příjemcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou předmětem platební transakce;

9)

„poskytovatelem platebních služeb“subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 a fyzické a právnické osoby požívající výjimky podle článku 26;

10)

„uživatelem platebních služeb“ fyzická nebo právnická osoba, která využívá platební službu jakožto plátce, příjemce nebo obojí;

11)

„spotřebitelem“ fyzická osoba, která při smlouvách o platebních službách, na něž se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem, který nespadá do její obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti;

12)

„rámcovou smlouvou“ smlouva o platebních službách, kterou se řídí budoucí provádění jednotlivých a za sebou následujících platebních transakcí a která může obsahovat povinnosti a podmínky pro zřízení platebního účtu;

13)

„poukazováním peněz“ platební služba, při které dochází k přijetí peněžních prostředků od plátce, bez vytvoření jakéhokoliv platebního účtu na jméno plátce nebo příjemce, výhradně za účelem převodu příslušné částky příjemci nebo jinému poskytovateli platebních služeb jednajícímu jménem příjemce nebo při níž dochází k přijetí těchto peněžních prostředků jménem příjemce a jejich zpřístupnění příjemci;

14)

„platebním účtem“ účet vedený na jméno jednoho nebo více uživatelů platebních služeb, který je využíván k provádění platebních transakcí;

15)

„peněžními prostředky“ bankovky a mince, bezhotovostní peníze a elektronické peníze vymezené v čl. 1 odst. 3 písm. b) směrnice 2000/46/ES;

16)

„platebním příkazem“ jakýkoli pokyn vydané plátcem nebo příjemcem poskytovateli platebních služeb, jímž žádá o provedení platební transakce;

17)

„dnem valuty“ referenční čas, který poskytovatel platebních služeb používá při výpočtu úroků z peněžních prostředků odepsaných z platebního účtu nebo připsaných na platební účet;

18)

„referenčním směnným kurzem“ směnný kurz, jenž se použije jako základ pro výpočet jakékoli směny měny a jenž je zpřístupněn poskytovatelem platebních služeb nebo pochází z veřejně přístupného zdroje;

19)

„ověřením“ postup, který poskytovateli platebních služeb umožňuje ověřit použití konkrétního platebního prostředku, včetně jeho osobních bezpečnostních prvků;

20)

„referenční úrokovou sazbou“ úroková sazba, jež se použije jako základ pro výpočet jakéhokoli úroku, který má být uplatněn, a jež pochází z veřejně přístupného zdroje, který mohou strany smlouvy o platební službě ověřit;

21)

„jedinečným identifikátorem“ kombinace písmen, číslic nebo symbolů, kterou uživateli platebních služeb určí poskytovatel platebních služeb a kterou uživatel platebních služeb musí uvést za účelem jednoznačné identifikace jiného uživatele platebních služeb anebo jeho platebního účtu pro platební transakci;

22)

„zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba, která jménem platební instituce provádí platební služby;

23)

„platebním prostředkem“ jakékoli personalizované zařízení nebo soubor postupů dohodnutých mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb a používaný uživatelem platebních služeb, aby dal podnět k platebnímu příkazu;

24)

„prostředky dálkové komunikace“ veškeré prostředky, které mohou být použity k uzavření smlouvy o platebních službách mezi poskytovatelem platebních služeb a uživatelem platebních služeb, aniž by byli současně fyzicky přítomni;

25)

„trvanlivým médiem“ každý nástroj, který uživateli platebních služeb umožňuje ukládat informace určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí využití a po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje kopírování uložených informací beze změny;

26)

„mikropodnikem“ podnik, který v okamžiku uzavření smlouvy o platebních službách vyhovuje definici podle článku 1 a čl. 2 odst. 1 a 3 přílohy doporučení 2003/361/ES;

27)

„pracovním dnem“ den, kdy má příslušný poskytovatel platebních služeb plátce nebo poskytovatel platebních služeb příjemce zapojený do provedení platební transakce otevřeno pro obchody potřebné pro provedení platební transakce;

28)

„inkasem“ platební služba pro odepsání částky transakce z účtu plátce, při níž podnět k platební transakci dává příjemce na základě souhlasu, který plátce udělil příjemci, poskytovateli platebních služeb příjemce nebo svému vlastnímu poskytovateli platebních služeb;

29)

„pobočkou“ provozovna jiná než ústředí, která je součástí platební instituce, nemá právní subjektivitu a přímo provádí některé nebo všechny operace tvořící podstatu činností platební instituce; má-li platební instituce ústředí v jednom členském státě a více provozoven v jiném členském státě, považují se všechny tyto provozovny za jedinou pobočku;

30)

„skupinou“ skupina podnikatelských subjektů, která se skládá z mateřské společnosti, jejích dceřiných společností a subjektů, v nichž mateřská společnost nebo její dceřiné společnosti mají podíl, jakož i podnikatelské subjekty, které jsou ve vzájemném vztahu ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS.

a)

plán činností uvádějící zejména typ plánovaných platebních služeb;

b)

obchodní plán včetně kalkulace předpokládaného rozpočtu na první tři účetní období, který prokazuje, že žadatel je schopen používat vhodné a přiměřené systémy, zdroje a postupy nutné pro řádný provoz;

c)

doklad o tom, že platební instituce má počáteční kapitál stanovený v článku 6;

d)

u platebních institucí uvedených v čl. 9 odst. 1 popis opatření přijatých za účelem ochrany peněžních prostředků uživatelů platebních služeb v souladu s článkem 9;

e)

popis mechanismů pro správu a řízení a vnitřních kontrolních mechanismů žadatele, včetně správních postupů, postupů řízení rizik a účetních postupů, který ukazuje, že tyto mechanismy pro správu a řízení, kontrolní mechanismy a postupy jsou přiměřené, vhodné, řádné a adekvátní;

f)

popis vnitřních kontrolních mechanismů, které žadatel zavedl ke splnění povinností souvisejících s praním peněz a financováním terorismu podle směrnice 2005/60/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků (25);

g)

popis organizačního uspořádání žadatele včetně, tam, kde to připadá v úvahu, popisu zamýšleného využívání zástupců a poboček a popisu opatření pro zajišťování činnosti externími subjekty (dále jen „outsourcing“), a dále popis účasti žadatele ve vnitrostátních nebo mezinárodních platebních systémech;

h)

totožnost osob, které drží přímo nebo nepřímo kvalifikovanou účast podle čl. 4 odst. 11 směrnice 2006/48/ES v žadateli, a velikost jejich účastí a důkaz o tom, že jsou osobami vhodnými z hlediska potřeby zajistit řádné a obezřetné řízení platební instituce;

i)

totožnost vedoucích pracovníků a osob odpovědných za řízení platební instituce a případně osob odpovědných za řízení činností v oblasti platebních služeb platební instituce, jakož i důkazy, že tyto osoby se těší dobré pověsti a mají vhodné znalosti a zkušenosti pro provádění platebních služeb, jak je stanoví domovský členský stát platební instituce;

j)

tam, kde to připadá v úvahu, totožnost statutárních auditorů a auditorských společností vymezených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (26);

k)

právní status žadatele a stanovy;

l)

adresa ústředí žadatele.

a)

poskytuje-li platební instituce pouze platební službu uvedenou v bodě 6 přílohy, její kapitál musí být vždy nejméně 20 000 EUR;

b)

poskytuje-li platební instituce platební službu uvedenou v bodě 7 přílohy, její kapitál musí být vždy nejméně 50 000 EUR, a

c)

poskytuje-li platební instituce některou z platebních služeb uvedených v bodech 1 až 5 přílohy, její kapitál musí být vždy nejméně 125 000 EUR.

a)

4,0 % z části OP do výše 5 milionů EUR

plus

b)

2,5 % z části OP převyšující 5 milionů EUR a nepřesahující 10 milionů EUR

plus

c)

1 % z části OP převyšující 10 milionů EUR a nepřesahující 100 milionů EUR

plus

d)

0,5 % z části OP převyšující 100 milionů EUR a nepřesahující 250 milionů EUR

plus

e)

0,25 % z části OP převyšující 250 milionů EUR.

a)

Příslušný ukazatel je součet těchto položek:

Každá položka je do součtu zahrnuta s příslušným kladným nebo záporným znaménkem. Mimořádné a nepravidelné výnosy nesmějí být ve výpočtu příslušného ukazatele použity. Výdaje na outsourcing služeb poskytovaných třetími stranami mohou příslušný ukazatel snížit, pokud dané výdaje vznikly u podniku, který podléhá dohledu podle této směrnice. Příslušný ukazatel se vypočítá na základě dvanácti měsíčních sledování ke konci předchozího účetního období. Příslušný ukazatel se vypočte za předchozí účetní období. Nicméně kapitál vypočtený podle metody C nesmí klesnout pod 80 % průměrné hodnoty příslušného ukazatele za předchozí tři účetní období. Nejsou-li k dispozici auditované údaje, lze použít neauditované odhady.

b)

Koeficient násobení činí:

a)

0,5, poskytuje-li platební instituce pouze platební službu uvedenou v bodě 6 přílohy;

b)

0,8, poskytuje-li platební instituce platební službu uvedenou v bodě 7 přílohy;

c)

1, poskytuje-li platební instituce některou z platebních služeb uvedených v bodech 1 až 5 přílohy.

a)

tyto peněžní prostředky nesmějí být nikdy směšovány s peněžními prostředky jakékoli fyzické nebo právnické osoby jiné, než jsou uživatelé platebních služeb, jejichž jménem jsou peněžní prostředky drženy, a pokud tyto peněžní prostředky platební instituce stále drží a na konci pracovního dne následujícího po dni, kdy byly tyto prostředky přijaty, dosud nebyly doručeny příjemci nebo převedeny jinému poskytovateli platebních služeb, uloží se tyto peněžní prostředky na samostatný účet vedený u úvěrové instituce nebo se investují do bezpečných, likvidních aktiv s nízkým rizikem určených příslušnými orgány domovského členského státu, a

b)

tyto peněžní prostředky musí být v souladu s vnitrostátním právem a v zájmu daných uživatelů platebních služeb chráněny před nároky jiných věřitelů platební instituce, zejména v případě platební neschopnosti,

nebo

c)

tyto peněžní prostředky musí být kryty pojištěním nebo jinou srovnatelnou zárukou poskytnutou pojišťovnou nebo úvěrovou institucí, která nepatří do stejné skupiny jako samotná platební instituce, ve výši rovnající se částce, která by byla oddělena v případě neexistence pojištění nebo jiné srovnatelné záruky a která je splatná v případě, že bankovní instituce není schopna dostát svým finančním závazkům.

a)

nevyužije své povolení do dvanácti měsíců, výslovně se jej zřekne nebo neprovozuje činnost po dobu více než šesti měsíců, nestanoví-li daný členský stát, že v takových případech povolení zaniká;

b)

získala povolení na základě nepravdivých prohlášení nebo pomocí jakýchkoli jiných nedovolených prostředků;

c)

již nesplňuje podmínky pro udělení povolení;

d)

by při pokračování svého podnikání v oblasti platebních služeb představovala hrozbu pro stabilitu platebního systému nebo

e)

spadá pod jeden z dalších případů, pro které vnitrostátní právní předpisy stanoví odnětí povolení.

a)

poskytování provozních a úzce souvisejících doplňkových služeb, jako jsou zajištění provedení platebních transakcí, směnárenské služby, úschova a dále zpracování a uchovávání dat;

b)

provozování platebních systémů, aniž je dotčen článek 28;

c)

podnikatelské činnosti jiné než poskytování platebních služeb s ohledem na použitelné právo Společenství a vnitrostátní právo.

a)

úvěr je doplňkový a je poskytován výhradně v souvislosti s provedením platební transakce;

b)

aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy o poskytování úvěru formou úvěrových karet, úvěr poskytnutý v souvislosti s platbou a uskutečněný v souladu s čl. 10 odst. 9 a článkem 25 musí být splacen v krátké lhůtě, která nesmí v žádném případě překročit dvanáct měsíců;

c)

tento úvěr se neposkytuje z peněžních prostředků přijatých nebo držených za účelem provedení platební transakce a

d)

kapitál platební instituce je v souladu s požadavky orgánů dohledu vždy přiměřený k celkové částce poskytnutého úvěru.

a)

jméno a adresu zástupce;

b)

popis vnitřních kontrolních mechanismů, které budou zástupci uplatňovat s cílem dosáhnout souladu s povinnostmi souvisejícími s praním peněz a financováním terorismu podle směrnice 2005/60/ES a

c)

totožnost ředitelů a osob odpovědných za vedení zástupce, kteří budou při poskytování platebních služeb využívány, a důkaz o tom, že jsou vhodnými a správnými osobami.

a)

outsourcing nesmí vést k delegování vlastní odpovědnosti vyššího vedení;

b)

nesmí dojít ke změně vztahů a závazků platební instituce vůči uživatelům platebních služeb podle této směrnice;

c)

podmínky, které musí platební instituce splnit, aby jí bylo uděleno povolení a aby si toto povolení i nadále i udržela v souladu s ustanoveními této hlavy, nesmějí být narušeny a

d)

žádná z ostatních podmínek, na jejichž základě bylo povolení platební instituci uděleno, nesmí být zrušena nebo změněna.

a)

požadovat po platební instituci, aby poskytla veškeré údaje potřebné pro tuto kontrolu;

b)

provádět kontroly na místě v platební instituci, u všech zástupců a ve všech pobočkách, které poskytují platební služby a za které platební instituce odpovídá nebo ve všech externích subjektech, které poskytují outsourcing platebních služeb;

c)

vydávat doporučení a pokyny a případně závazné správní předpisy a

d)

pozastavit nebo odejmout povolení v případech uvedených v článku 12.

a)

příslušnými orgány dalších členských států, které jsou odpovědné za udělování povolení a dohled nad platebními institucemi;

b)

Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami členských států jakožto měnovými orgány a orgány dohledu a tam, kde to je vhodné, jinými veřejnými orgány, které jsou odpovědné za dohled nad platebními a zúčtovacími systémy;

c)

jinými příslušnými orgány určenými podle této směrnice, směrnice 95/46/ES, směrnice 2005/60/ES a dalších právních předpisů Společenství, jež se vztahují na poskytovatele platebních služeb, jako například právních předpisů týkajících se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů, jakož i praní peněz a financování terorismu.

a)

průměr za předchozích dvanáct měsíců z celkové částky platebních transakcí provedených dotyčnou osobou, včetně všech zástupců, za něž tato osoba nese plnou odpovědnost, nepřesahuje 3 miliony EUR za měsíc. Tento požadavek se posoudí na základě celkové částky platebních transakcí předpokládaných v obchodním plánu této osoby, pokud příslušné orgány nevyžadují úpravu tohoto plánu, a

b)

žádná z fyzických osob odpovědných za řízení nebo provoz podniku nebyla odsouzena za trestné činy související s praním peněz nebo financováním terorismu nebo jiné finanční trestné činy.

a)

jakékoli omezující pravidlo týkající se skutečné účasti v jiných platebních systémech;

b)

jakékoli pravidlo, které činí rozdíly mezi poskytovateli platebních služeb, jimž bylo uděleno povolení, nebo mezi poskytovateli platebních služeb zapsanými v rejstříku, pokud jde o práva, povinnosti a oprávnění účastníků, nebo

c)

jakékoli omezení na základě statusu organizace.

a)

platební systémy určené podle směrnice 98/26/ES;

b)

platební systémy složené výlučně z poskytovatelů platebních služeb patřících do skupiny kapitálově propojených subjektů, kdy jeden z propojených subjektů vykonává skutečnou kontrolu nad ostatními propojenými subjekty, nebo

c)

platební systémy, kde jediný poskytovatel platebních služeb (ať již jako samostatný subjekt, nebo skupina):

a)

poskytne, odchylně od článků 41, 42 a 46, poskytovatel platebních služeb plátci pouze informace o hlavních charakteristikách dané platební služby, včetně způsobu, jakým lze platební prostředek používat, odpovědnosti, účtovaných poplatků a jiných faktických informací nutných pro informované rozhodování, jakož i údaje o tom, kde jsou snadným způsobem zpřístupněny jakékoli jiné informace a podmínky vymezené v článku 42;

b)

může být dohodnuto, že odchylně od článku 44 poskytovatel platebních služeb není povinen navrhovat změny podmínek rámcové smlouvy způsobem stanoveným v čl. 41 odst. 1;

c)

může být dohodnuto, že odchylně od článků 47 a 48 po provedení platební transakce:

a)

uvedení údajů nebo jedinečného identifikátoru, které musí uživatel platebních služeb poskytnout, aby platební příkaz mohl být náležitě proveden;

b)

maximální lhůta pro provedení platební služby, která má být poskytnuta;

c)

veškeré poplatky, které má uživatel platebních služeb zaplatit svému poskytovateli platebních služeb a tam, kde to připadá v úvahu, rozpis částek jakýchkoli poplatků;

d)

tam, kde to připadá v úvahu, skutečný nebo referenční směnný kurz, který bude při platební transakci použit.

a)

odkaz umožňující plátci identifikovat platební transakci a tam, kde je to vhodné, údaje týkající se příjemce;

b)

částku platební transakce v měně použité v platebním příkazu;

c)

částku veškerých poplatků za platební transakci, které má plátce zaplatit, a tam, kde to připadá v úvahu, rozpis částek těchto poplatků;

d)

případný směnný kurz použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb plátce nebo odkaz na něj, jestliže je odlišný od kurzu stanoveného podle čl. 37 odst. 1 písm. d), a částku platební transakce po této směně měny a

e)

datum přijetí platebního příkazu.

a)

odkaz umožňující příjemci identifikovat platební transakci a tam, kde je to vhodné, plátce a veškeré údaje předané spolu s platební transakcí;

b)

částku platební transakce v měně, v níž jsou peněžní prostředky k dispozici příjemci;

c)

částku veškerých poplatků za platební transakci, které má příjemce zaplatit, a tam, kde to připadá v úvahu, rozpis částek těchto poplatků;

d)

případný směnný kurz použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb příjemce a částku platební transakce před touto směnou měny a

e)

den valuty částky připsané na účet.

1)

týkající se poskytovatele platebních služeb:

2)

týkající se použití platební služby:

3)

týkající se poplatků, úroků a směnných kurzů:

4)

týkající se komunikace:

5)

týkající se ochranných a nápravných opatření:

6)

týkající se změn a vypovězení rámcové smlouvy:

7)

týkající se opravných prostředků:

a)

odkaz umožňující plátci identifikovat každou platební transakci a tam, kde je to vhodné, údaje týkající se příjemce;

b)

částku platební transakce v měně, v jaké byla odepsána z platebního účtu plátce, nebo v měně použité pro platební příkaz;

c)

částku veškerých poplatků za platební transakci a tam, kde to připadá v úvahu, jejich rozpis, nebo úrok, který má plátce zaplatit;

d)

případný směnný kurz použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb plátce a částku platební transakce po této směně měny a

e)

den valuty částky odepsané z účtu nebo datum přijetí platebního příkazu.

a)

odkaz umožňující příjemci identifikovat platební transakci a tam, kde je to vhodné, plátce a veškeré údaje předané spolu s platební transakcí;

b)

částku platební transakce v měně, v níž je částka připsána na platební účet příjemce;

c)

částku veškerých poplatků za platební transakci a tam, kde to připadá v úvahu, jejich rozpis nebo úrok, který má příjemce zaplatit;

d)

případný směnný kurz použitý při platební transakci poskytovatelem platebních služeb příjemce a částku platební transakce před touto směnou měny a

e)

den valuty částky připsané na účet.

a)

ustanovení čl. 56 odst. 1 písm. b), čl. 57 odst. 1 písm. c) a d), jakož i čl. 61 odst. 4 a 5 se nepoužijí, pokud platební nástroj neumožňuje jeho zablokování nebo zabránění jeho dalšího použití;

b)

články 59, 60, a čl. 61 odst. 1 a 2 se nepoužijí, pokud se platební prostředek používá anonymně nebo pokud poskytovatel platebních služeb není z jiných důvodů, které jsou dané povahou platebního prostředku, schopen prokazovat, zda platební transakce byla autorizována;

c)

odchylně od čl. 65 odst. 1 není od poskytovatele platebních služeb požadováno, aby uživateli platebních služeb oznámil zamítnutí platebního příkazu, pokud je neprovedení služby zřejmé ze souvislostí;

d)

odchylně od článku 66 nemůže plátce odvolat platební příkaz po předání platebního příkazu nebo poté, co dal svůj souhlas s provedením platební transakce příjemci;

e)

odchylně od článků 69 a 70 se použijí jiné lhůty pro provedení.

a)

používat platební prostředek v souladu s podmínkami, které upravují vydávání a používání daného platebního prostředku, a

b)

oznámit poskytovateli platebních služeb nebo subjektu jím určenému ztrátu, odcizení nebo zneužití platebního prostředku nebo jeho neautorizované použití, a to neprodleně po zjištění této skutečnosti.

a)

zajistit, aby osobní bezpečnostní prvky platebního prostředku nebyly přístupné nikomu jinému než uživateli platebních služeb oprávněnému používat daný platební prostředek; tím nejsou dotčeny povinnosti uživatele platebních služeb podle článku 56;

b)

zdržet se zasílání nevyžádaných platebních prostředků, s výjimkou případů, kdy je potřeba vyměnit platební prostředek daný uživateli platebních služeb již dříve;

c)

zajistit dostupnost vhodných prostředků umožňujících uživateli platebních služeb kdykoli učinit oznámení podle čl. 56 odst. 1 písm. b) nebo požádat o odblokování podle čl. 55 odst. 4; na žádost poskytne poskytovatel platebních služeb uživateli platebních služeb prostředky, kterými může po dobu 18 měsíců po oznámení prokázat, že takové oznámení učinil, a

d)

zabránit veškerému použití platebního prostředku, jakmile bylo podáno oznámení podle čl. 56 odst. 1 písm. b).

a)

v okamžiku autorizace nebyla stanovena přesná částka platební transakce a

b)

částka platební transakce převyšuje částku, kterou by plátce mohl rozumně očekávat s ohledem na svůj předchozí výdajový model, podmínky své rámcové smlouvy a příslušné okolnosti případu.

a)

platební transakce v eurech;

b)

vnitrostátní platební transakce v měně dotyčného členského státu mimo eurozónu a

c)

platební transakce zahrnující pouze jednu směnu měny mezi eurem a měnou členského státu, který není členem eurozóny, provádí-li se požadovaná směna měny v dotyčném členském státě, který není členem eurozóny, a uskutečňuje-li přeshraniční převod v eurech v případě přeshraničních platebních transakcí.

a)

úpravy seznamu činností uvedených v příloze v souladu s články 2 až 4 a článkem 16;

b)

změny definice mikropodniku ve smyslu čl. 4 bodu 26 v souladu se změnou doporučení 2003/361/ES;

c)

aktualizace částek uvedených v čl. 26 odst. 1 a čl. 61 odst. 1 za účelem zohlednění inflace a významného vývoje na trhu.

—

případnou nutnost rozšířit oblast působnosti této směrnice na platební transakce ve všech měnách a na platební transakce v případě, kdy se pouze jeden z poskytovatelů platebních služeb nachází na území Společenství,

—

uplatňování článků 6, 8 a 9 týkajících se obezřetnostních požadavků pro platební instituce, zejména pokud jde o požadavky na kapitál a požadavky týkající se ochrany peněžních prostředků (účelové vázání),

—

případný dopad poskytnutí úvěru platební institucí v souvislosti s platebními službami, jak je stanoveno v čl. 16 odst. 3,

—

případný dopad požadavků na povolení pro platební instituce na hospodářskou soutěž mezi platebními institucemi a jinými poskytovateli platebních služeb, jakož i na překážky vstupu nových poskytovatelů platebních služeb na trh,

—

uplatňování článků 34 a 53 této směrnice a případnou potřebu zrevidovat oblast působnosti této směrnice ve vztahu k platebním prostředkům pro platby malých částek a elektronickým penězům a

—

uplatňování a fungování článků 69 a 75 pro všechny druhy platebních prostředků,

1)

V článku 4 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„5.   Pokud se použije rovněž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu (28), ustanovení o poskytování informací podle čl. 3 odst. 1 této směrnice, s výjimkou odst. 2 písm. c) až g), odst. 3 písm. a), d) a e) a odst. 4 písm. b), se nahrazují ustanoveními článků 36, 37, 41 a 42 uvedené směrnice.

2.

Článek 8 se zrušuje.

1)

V čl. 3 odst. 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:

2)

V článku 15 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1.   Pokud členský stát umožňuje, aby se na vnitrostátní úrovni spoléhalo jako na třetí osoby na úvěrové a finanční instituce uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 1 nebo 2, které se nacházejí na jeho území, umožní tento členský stát v každém případě institucím a osobám uvedeným v čl. 2 odst. 1, které se nacházejí na jeho území, aby v souladu s článkem 14 uznávaly a přijímaly výsledky hloubkové kontroly klienta podle čl. 8 odst. 1 písm. a) až c), provedené podle této směrnice institucí uvedenou v čl. 2 odst. 1 bodě 1 nebo 2 v jiném členském státě, s výjimkou směnáren a platebních institucí vymezených v čl. 4 bodě 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu (29), které zejména poskytují platební službu uvedenou v bodě 6 přílohy uvedené směrnice, včetně fyzických a právnických osob, jimž byla udělena výjimka podle článku 26 uvedené směrnice, která splňuje požadavky článků 16 a 18 této směrnice, a to i tehdy, pokud jsou dokumenty nebo údaje, na nichž jsou tyto požadavky založeny, jiné než dokumenty a údaje vyžadované v členském státě, ve kterém je zákazník přijímán.

2.   Pokud členský stát umožňuje, aby se na vnitrostátní úrovni spoléhalo jako na třetí osoby na směnárny uvedené v čl. 3 bodě 2 písm. a) a na platební instituce vymezené v čl. 4 bodě 4 směrnice 2007/64/ES, které zejména poskytují platební službu uvedenou v bodě 6 přílohy uvedené směrnice a které se nacházejí na jeho území, umožní jim tento členský stát v každém případě, aby v souladu s článkem 14 této směrnice uznávaly a přijímaly výsledky hloubkové kontroly klienta podle čl. 8 odst. 1 písm. a) až c), provedené podle této směrnice institucí stejné kategorie v jiném členském státě a splňující požadavky článků 16 a 18 této směrnice, a to i tehdy, pokud jsou dokumenty nebo údaje, na nichž jsou tyto požadavky založeny, jiné než dokumenty a údaje vyžadované v členském státě, ve kterém je zákazník přijímán.

3)

V čl. 36 odst. 1 se druhá věta zrušuje.

1)

Bod 4 se nahrazuje tímto:

2)

Bod 5 se nahrazuje tímto: