(1)

Dokumenty, které vytvářejí subjekty veřejného sektoru členských států, představují rozsáhlý, rozmanitý a cenný soubor zdrojů, jejž může ve svůj prospěch využívat znalostní ekonomika.

(2)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru (3) stanoví minimální soubor pravidel pro opakované použití a praktické prostředky pro usnadnění opakovaného použití stávajících dokumentů, které mají v držení subjekty veřejného sektoru členských států.

(3)

Politiky zpřístupnění údajů, které podporují širokou dostupnost a opakované použití informací veřejného sektoru pro soukromé nebo komerční účely s minimálními či žádnými právními, technickými a finančními omezeními a které napomáhají oběhu informací nejen pro hospodářské subjekty, ale také pro veřejnost, mohou hrát důležitou úlohu při nastartování vývoje nových služeb založených na nových způsobech kombinování a využití těchto informací, podnítit hospodářský růst a podpořit zapojení do společnosti. Vyžaduje to však rovné podmínky na úrovni Unie v otázce toho, zda opakované použití dokumentů je či není povoleno, a těch nelze dosáhnout při existenci různých předpisů a postupů členských států nebo dotčených subjektů veřejného sektoru.

(4)

Povolení opakovaného použití dokumentů, které jsou v držení subjektu veřejného sektoru, přidává hodnotu pro pravidelné a konečné uživatele a pro společnost obecně a v mnoha případech i pro samotný veřejný subjekt, neboť podporuje transparentnost a odpovědnost a poskytuje zpětnou vazbu od pravidelných a konečných uživatelů umožňující dotčenému subjektu veřejného sektoru zkvalitnit shromažďované informace.

(5)

Od přijetí prvního souboru pravidel pro opakované použití informací veřejného sektoru v roce 2003 množství údajů ve světě, včetně veřejných údajů, exponenciálně narostlo a vznikají a jsou shromažďovány nové typy údajů. Současně jsme svědky probíhajícího vývoje technologií pro analýzu, využití a zpracování údajů. Tento rychlý technologický vývoj umožňuje vytvářet nové služby a nové aplikace, které vycházejí z použití, shromažďování nebo kombinace údajů. Pravidla přijatá v roce 2003 již těmto rychlým změnám nestačí, a proto hrozí, že budou hospodářské a sociální příležitosti nabízené opakovaným použitím veřejných údajů promarněny.

(6)

Zároveň členské státy nyní zavedly politiky opakovaného použití podle směrnice 2003/98/ES a některé z nich přijaly v souvislosti s přístupnými údaji ambiciózní postupy pro usnadnění opakovaného použití dostupných veřejných údajů pro občany a společnosti v míře přesahující minimální úroveň stanovenou uvedenou směrnicí. K zabránění tomu, aby různé předpisy v různých členských státech kladly překážky přeshraniční nabídce výrobků a služeb, a k umožnění opakovaného použití srovnatelných souborů veřejných údajů pro celoevropské aplikace využívající tyto údaje je rovněž nutná minimální harmonizace s cílem určit, jaké veřejné údaje jsou na vnitřním informačním trhu v souladu s příslušným režimem přístupu pro opakované použití dostupné.

(7)

Směrnice 2003/98/ES neobsahuje povinnost týkající se přístupu k dokumentům ani povinnost umožnit opakované použití dokumentů. Rozhodnutí, zda opakované použití povolit, zůstává na členských státech nebo dotčeném subjektu veřejného sektoru. Směrnice 2003/98/ES zároveň vychází z vnitrostátních pravidel pro přístup k dokumentům, a proto neukládá povinnost umožnit opakované použití dokumentů v případech, kdy je přístup k nim omezen (například vnitrostátní pravidla omezují přístup na občany nebo společnosti, které pro získání přístupu k dokumentům prokáží zvláštní zájem) nebo vyloučen (například vnitrostátní pravidla vylučují přístup z důvodu citlivé povahy dokumentů, a to na základě pohnutek souvisejících mimo jiné s národní bezpečností, obranou nebo veřejnou bezpečností). Některé členské státy výslovně spojily právo opakovaného použití s tímto právem přístupu, takže lze všechny obecně dostupné dokumenty opakovaně používat. V jiných členských státech je spojitost mezi uvedenými dvěma soubory pravidel méně jasná, což je zdrojem právní nejistoty.

(8)

Směrnice 2003/98/ES by tedy měla být pozměněna tak, aby jasně stanovila, že členské státy musí umožnit opakované použití všech dokumentů, pokud přístup k nim není omezen nebo vyloučen podle vnitrostátních pravidel nebo se na něho nevztahují jiné výjimky stanovené v této směrnici. Cílem změn zavedených touto směrnicí není vymezit nebo změnit režimy přístupu v členských státech, které jsou i nadále v působnosti členských států.

(9)

V tomto ohledu a s přihlédnutím k právu Unie a k mezinárodním závazkům členských států a Unie, zejména v rámci Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl a Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, by měly být z oblasti působnosti směrnice 2003/98/ES vyjmuty dokumenty, k nimž mají práva duševního vlastnictví třetí strany. Pokud byla původním nositelem práv duševního vlastnictví k dokumentu, který mají v držení knihovny včetně univerzitních, muzea a archivy a u kterého dosud neuplynula doba ochrany těchto práv, třetí strana, měl by se takový dokument pro účely této směrnice považovat za dokument, k němuž mají práva duševního vlastnictví třetí strany.

(10)

Směrnice 2003/98/ES by se měla vztahovat na dokumenty, jejichž poskytnutí je součástí veřejných úkolů příslušných subjektů veřejného sektoru, jak je definováno právem nebo jinými závaznými pravidly v příslušných členských státech. Při neexistenci takových pravidel by měly být tyto veřejné úkoly vymezeny v souladu s obecnou správní praxí v příslušném členském státě za předpokladu, že rozsah těchto veřejných úkolů je transparentní a podléhá přezkumu. Tyto veřejné úkoly by mohly být vymezeny obecně nebo individuálně pro jednotlivé subjekty veřejného sektoru.

(11)

Tato směrnice by měla být provedena a uplatňována v plném souladu se zásadami ochrany osobních údajů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (4). Zejména je třeba připomenout, že podle uvedené směrnice by měly členské státy stanovit podmínky, za kterých je zpracování osobních údajů přípustné. Jednou ze zásad uvedené směrnice rovněž je, že následné osobní údaje nesmějí být po shromáždění dále zpracovávány způsobem neslučitelným se stanovenými, výslovnými a legitimními účely, pro které byly tyto údaje shromážděny.

(12)

Směrnicí 2003/98/ES by neměla být dotčena práva, včetně majetkových a osobnostních práv, která mohou mít zaměstnanci subjektů veřejného sektoru podle vnitrostátních pravidel.

(13)

Kromě toho by si měl příslušný subjekt veřejného sektoru u každého dokumentu, který bude možno opakovaně použít, ponechat uživatelské právo k danému dokumentu.

(14)

Oblast působnosti směrnice 2003/98/ES by měla být rozšířena na knihovny včetně univerzitních, muzea a archivy.

(15)

Jedním ze základních cílů vytváření vnitřního trhu je vytvoření podmínek, které přispívají k rozvoji služeb v celé Unii. Knihovny, muzea a archivy uchovávají značné množství zdrojů cenných informací veřejného sektoru, zejména proto, že projekty digitalizace znásobily množství veřejně přístupného digitálního materiálu. Tyto sbírky kulturního dědictví a s nimi související metadata jsou potenciální základnou produktů a služeb s digitálním obsahem a mají obrovský potenciál pro inovativní opakované použití v oblastech, jako jsou studium a cestovní ruch. Rozšířené možnosti opakovaného použití informací veřejného kulturního materiálu by měly mimo jiné umožnit unijním společnostem využívat svého potenciálu a přispívat k hospodářskému růstu a vytváření pracovních míst.

(16)

V pravidlech a postupech členských států týkajících se využívání veřejných kulturních zdrojů existují značné rozdíly, které vytvářejí překážky pro plné využití hospodářského potenciálu těchto zdrojů. S tím, jak knihovny, muzea a archivy dále investují do digitalizace, mnoho z nich již dává svůj veřejně přístupný obsah k dispozici k opakovanému použití a mnoho z nich aktivně vyhledává příležitosti, jak svůj obsah opakovaně použít. Protože však působí ve velmi různých regulačních a kulturních prostředích, způsoby, jakými kulturní instituce v praxi obsah využívají, se vyvinuly velmi rozmanitě.

(17)

Vzhledem k tomu, že rozdíly ve vnitrostátních pravidlech a postupech nebo nejasnosti brání hladkému fungování vnitřního trhu a řádnému rozvoji informační společnosti v Unii, měla by být provedena minimální harmonizace vnitrostátních pravidel a postupů pro opakované použití veřejného kulturního materiálu v knihovnách, muzeích a archivech.

(18)

Rozšíření oblasti působnosti směrnice 2003/98/ES by mělo být omezeno na tři typy kulturních institucí – knihovny včetně univerzitních, muzea a archivy, protože jejich sbírky jsou a čím dál více budou cenným materiálem pro opakované použití v mnoha produktech, jako jsou mobilní aplikace. Ostatní typy kulturních institucí (například orchestry, opery, balety a divadla), včetně archivů, které jsou jejich součástí, by měly zůstat mimo její působnost pro svou specifickou povahu umění spočívajících v uměleckém výkonu. Protože na téměř všechen jejich materiál se vztahují práva duševního vlastnictví třetích stran, a tento materiál by proto zůstal vyňat z oblasti působnosti této směrnice, zahrnutí těchto institucí do její oblasti působnosti by mělo malý účinek.

(19)

Digitalizace je důležitým prostředkem k zajištění širšího přístupu ke kulturnímu materiálu a jeho opětovného využití ke vzdělávání, práci a naplnění volného času. Skýtá také velké ekonomické příležitosti, neboť umožňuje snazší začlenění kulturního materiálu do digitálních služeb a produktů, a tím podporuje vytváření pracovních míst a růst. Tyto aspekty byly zdůrazněny mimo jiné v usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. května 2010 o sdělení s názvem „Europeana – další postup“ (5), v doporučení Komise 2011/711/EU ze dne 27. října 2011 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů (6) a v závěrech Rady ze dne 10. května 2012 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti online a o uchovávání digitálních záznamů (7). Tyto dokumenty vymezují, jak dál postupovat v otázce právních, finančních a organizačních aspektů digitalizace kulturního dědictví Evropy a jeho zpřístupňování online.

(20)

Pro usnadnění opakovaného použití by měly subjekty veřejného sektoru, je-li to možné a vhodné, zpřístupnit dokumenty v otevřených a strojově čitelných formátech a spolu s jejich metadaty, s nejlepší možnou úrovní přesnosti a zrnitosti, ve formátu, který zajistí interoperabilitu, například jejich zpracováním v souladu se zásadami týkajícími se požadavků slučitelnosti a použitelnosti pro prostorové informace podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (8).

(21)

Dokument by měl být považován za dokument ve strojově čitelném formátu, je-li ve formátu souboru strukturovaného tak, aby v něm softwarové aplikace mohly snadno nalézt, rozpoznat a získat konkrétní údaje. Za strojově čitelné údaje se považují údaje zakódované v souborech strukturovaných ve strojově čitelném formátu. Strojově čitelné formáty mohou být otevřené nebo chráněné vlastnickým právem; mohou být formálně normalizované, či nikoli. Dokumenty ve formě souboru, který toto automatické zpracování omezuje, jelikož údaje z nich nelze získat snadno či vůbec, by za dokumenty ve strojově čitelném formátu být považovány neměly. Členské státy by měly ve vhodných případech podporovat používání otevřených, strojově čitelných formátů.

(22)

V případě, že za opakované použití dokumentů vybírají subjekty veřejného sektoru poplatky, měly by být tyto poplatky v zásadě omezeny na mezní náklady. Je však třeba dbát na to, aby nebyl omezen běžný provoz subjektů veřejného sektoru, které musí získávat příjmy, z nichž hradí podstatnou část svých nákladů souvisejících s výkonem svých veřejných úkolů nebo nákladů na reprodukci, shromažďování, vytváření a šíření některých dokumentů zpřístupněných k opakovanému použití. V takových případech by měly mít subjekty veřejného sektoru možnost účtovat si poplatky převyšující mezní náklady. Tyto poplatky převyšující mezní náklady by měly být stanoveny na základě objektivních, transparentních a ověřitelných kritérií a celkový příjem z poskytování a povolování opakovaného použití dokumentů by neměl přesáhnout náklady na jejich shromažďování, vytváření, reprodukci a šíření se započítáním přiměřené návratnosti investic. Požadavek získávat příjmy, z nichž si subjekty veřejného sektoru hradí podstatnou část svých nákladů souvisejících s výkonem svých veřejných úkolů nebo nákladů na reprodukci, shromažďování, vytváření a šíření některých dokumentů, nemusí být nutně stanoven právními předpisy, ale může vyplývat například ze správní praxe v členských státech. Takovýto požadavek by měly členské státy pravidelně přezkoumávat.

(23)

I knihovny, muzea a archivy by měly mít možnost účtovat poplatky převyšující mezní náklady, aby nebyl omezen jejich běžný provoz. Celkový příjem těchto subjektů veřejného sektoru z poskytování a povolování opakovaného použití dokumentů po odpovídající účetní období by neměl přesahovat náklady na jejich shromažďování, vytváření, reprodukci, šíření, uchovávání a zúčtování práv, se započítáním přiměřené návratnosti investic. Pro účely knihoven, muzeí a archivů a se zřetelem k jejich specifikům by mohly být při výpočtu přiměřené návratnosti investic brány v potaz ceny, které jsou za opakované použití týchž nebo podobných dokumentů účtovány v soukromém sektoru.

(24)

Horní hranici poplatků stanovenou touto směrnicí není dotčeno právo členských států vybírat nižší nebo vůbec žádné poplatky.

(25)

Členské státy by měly stanovit kritéria pro vybírání poplatků převyšujících mezní náklady. V tomto ohledu mohou členské státy například tato kritéria stanovit ve vnitrostátních pravidlech nebo mohou určit vhodný orgán nebo vhodné orgány, jiné než dotčený subjekt veřejného sektoru, které jsou ke stanovení těchto kritérií příslušné. Takový orgán by měl mít strukturu a fungovat v souladu s ústavními a právními systémy členských států. Mohlo by jít o stávající orgán s výkonnými pravomocemi v oblasti rozpočtu a pod politickým vedením.

(26)

V souvislosti s každým opakovaným použitím dokumentu mohou subjekty veřejného sektoru, ve vhodných případech prostřednictvím licence, uložit podmínky týkající se například uvedení zdroje a uvedení toho, zda uživatel daný dokument jakýmkoli způsobem pozměnil. Všechny licence na opakované použití informací veřejného sektoru by každopádně měly klást co nejméně omezení opakovaného použití, například požadovat pouze uvádění zdrojů. V tomto ohledu by měly hrát důležitou úlohu veřejné licence dostupné on-line, které udělují širší práva k opakovanému použití bez technologických, finančních nebo zeměpisných omezení a využívají otevřené datové formáty. Proto by měly členské státy podporovat používání veřejných licencí, které by se postupem času měly stát běžnou praxí v celé Unii.

(27)

Komise podpořila vytvoření online přístupného přehledu výsledků v oblasti informací veřejného sektoru s příslušnými výkonnostními ukazateli pro opakované používání informací veřejného sektoru ve všech členských státech. Pravidelná aktualizace tohoto přehledu přispěje k výměně informací mezi členskými státy a k dostupnosti informací o politikách a praktických postupech v celé Unii.

(28)

Prostředky pro zjednání nápravy by měly zahrnovat možnost přezkumu nestranným přezkumným orgánem. Takovým orgánem by mohl být již existující vnitrostátní orgán, jako je vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, vnitrostátní orgán odpovědný za přístup k dokumentům nebo vnitrostátní soudní orgán. Takový orgán by měl mít strukturu a fungovat v souladu s ústavními a právními systémy členských států a jeho činnost by neměla vylučovat jakékoli jiné prostředky pro zjednání nápravy, které jsou žadatelům o opakované použití k dispozici. Měl by však být odlišný od mechanismu členského státu, který stanoví kritéria pro vybírání poplatků převyšujících mezní náklady. Prostředky pro zjednání nápravy by měly zahrnovat možnost přezkumu zamítavých rozhodnutí, ale rovněž rozhodnutí, kterými, i když opakované použití povolují, by mohl být žadatel dotčen z jiných důvodů, zejména pokud jde o použitá pravidla pro vybírání poplatků. Postup přezkoumání by měl být rychlý, v souladu s potřebami rychle se měnícího trhu.

(29)

Při stanovování zásad pro opakované používání dokumentů by měla být dodržena pravidla hospodářské soutěže, přičemž by pokud možno nemělo docházet k uzavírání výhradních dohod mezi subjekty veřejného sektoru a soukromými partnery. Pro zajištění služeb ve veřejném zájmu však někdy může být výhradní právo na opakované použití konkrétních dokumentů veřejného sektoru nezbytné. Může tomu tak být v případě, kdy by žádný komerční vydavatel informace bez tohoto výhradního práva nezveřejňoval. S cílem zohlednit tento aspekt povoluje směrnice 2003/98/ES výhradní dohody, je-li pro poskytování služby ve veřejném zájmu výhradní právo nezbytné, s výhradou jejich pravidelného přezkumu.

(30)

V návaznosti na rozšíření oblasti působnosti směrnice 2003/98/ES na knihovny včetně univerzitních, muzea a archivy je záhodno vzít v úvahu současný výrazně odlišný stav v různých členských státech, pokud jde o digitalizaci kulturních zdrojů, který nelze účinně řešit stávajícími ustanoveními uvedené směrnice o výhradních dohodách. Mezi knihovnami včetně univerzitních, muzei, archivy a soukromými partnery existují četná ujednání o spolupráci, která zahrnují digitalizaci kulturních zdrojů a v jejichž rámci se soukromým partnerům udělují výhradní přístupová práva. Praxe ukázala, že tato partnerství veřejného a soukromého sektoru umožňují přínosné využívání kulturních sbírek a současně urychlují zpřístupnění kulturního dědictví veřejnosti.

(31)

Pokud se výhradní právo týká digitalizace kulturních zdrojů, může být zapotřebí, aby trvalo určitou dobu, aby měl soukromý partner možnost získat svou investici zpět. Tato doba by však měla být omezená a co nejkratší, aby byla dodržena zásada, že veřejně přístupný materiál by měl zůstat veřejně přístupný, jakmile je digitalizován. Trvání výhradního práva digitalizovat kulturní zdroje by obecně nemělo překročit deset let. Jakékoliv trvání výhradního práva po dobu více než deset let by mělo být předmětem přezkoumání s přihlédnutím k technickým, finančním a správním změnám v daném prostředí od doby, kdy byla daná dohoda uzavřena. Kromě toho by mělo jakékoli partnerství veřejného a soukromého sektoru pro účely digitalizace kulturních zdrojů udělit partnerské kulturní instituci plná práva ve vztahu k využívání digitalizovaných kulturních zdrojů po skončení platnosti dohody.

(32)

S cílem náležitě zohlednit smlouvy a jiné dohody udělující výhradní práva, které byly uzavřeny před vstupem této směrnice v platnost, by měla být stanovena vhodná přechodná opatření na ochranu zájmů dotčených stran, na jejichž výhradní práva se nebudou moci vztahovat výjimky povolené podle této směrnice. Tato přechodná opatření by měla umožnit, aby výhradní práva daných stran existovala až do skončení platnosti příslušné smlouvy, popřípadě u smluv na dobu neurčitou a u smluv s velmi dlouhou dobou platnosti existovala po dostatečně dlouhou dobu, která stranám umožní přijmout potřebná opatření. Tato přechodná opatření by se neměla vztahovat na smlouvy nebo jiné dohody uzavřené po vstupu této směrnice v platnost, ale před datem použitelnosti vnitrostátních opatření ji provádějících, aby nedošlo k situaci, kdy by byly uzavírány smlouvy a jiné dlouhodobé dohody, které nejsou v souladu s touto směrnicí, se záměrem obejít budoucí vnitrostátní prováděcí opatření. Smlouvy a jiné dohody uzavírané po vstupu v platnost této směrnice, avšak přede dnem použitelnosti vnitrostátních prováděcích opatření, by tedy měly být v souladu s touto směrnicí.

(33)

Jelikož cílů této směrnice, totiž usnadnění tvorby informačních produktů a služeb na úrovni Unie založených na dokumentech veřejného sektoru a zajištění účinného využívání dokumentů veřejného sektoru, které překračuje hranice států, soukromými společnostmi, zejména malými a středními podniky, v zájmu rozvoje informačních produktů a služeb s přidanou hodnotou a také občany v zájmu usnadnění volného oběhu informací a komunikace, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu celoevropského rozsahu navrhovaného opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(34)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie, včetně práva na ochranu osobních údajů (článek 8) a práva na vlastnictví (článek 17). Žádné ustanovení této směrnice by nemělo být vykládáno nebo uplatňováno způsobem, který není slučitelný s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

(35)

Je třeba zajistit, aby členské státy podávaly Komisi zprávy o míře opakovaného použití informací veřejného sektoru, podmínkách jejich zpřístupňování a postupech zjednávání nápravy.

(36)

Komise by měla být členským státům nápomocna při provádění této směrnice jednotným způsobem, a to tím, že po konzultaci se zúčastněnými stranami vydá pokyny týkající se zejména doporučených standardních licencí, datových souborů a poplatků za opakované použití dokumentů.

(37)

Směrnice 2003/98/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

Článek 1 se mění takto:

2)

V článku 2 se doplňují nové body, které znějí:

3)

Článek 3 se nahrazuje tímto:

4)

V článku 4 se odstavce 3 a 4 nahrazují tímto:

5)

Článek 5 se nahrazuje tímto:

6)

Článek 6 se nahrazuje tímto:

7)

Článek 7 se nahrazuje tímto:

8)

V článku 8 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

9)

Článek 9 se nahrazuje tímto:

10)

Článek 11 se mění takto:

11)

Článek 13 se nahrazuje tímto:

(1)

Aby se zajistilo jednotné používání kombinované nomenklatury připojené k nařízení (EHS) č. 2658/87, je nutné přijmout opatření týkající se zařazení zboží uvedeného v příloze tohoto nařízení.

(2)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanovilo pro výklad kombinované nomenklatury všeobecná pravidla. Tato pravidla se používají i pro jakoukoliv jinou nomenklaturu, která je na kombinované nomenklatuře zcela či zčásti založena nebo která k ní přidává jakékoli další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Unie s ohledem na uplatňování sazebních a jiných opatření týkajících se obchodu se zbožím.

(3)

Podle zmíněných všeobecných pravidel by mělo být zboží popsané ve sloupci 1 tabulky obsažené v příloze zařazeno do kódu KN uvedeného ve sloupci 2, vzhledem k důvodům uvedeným ve sloupci 3 této tabulky.

(4)

Je vhodné umožnit, aby oprávněná osoba mohla závazné informace o sazebním zařazení zboží vydané celními orgány členských států, týkající se zařazení zboží do kombinované nomenklatury, které nejsou v souladu s tímto nařízením, nadále používat po dobu tří měsíců podle čl. 12 odst. 6 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (2).

(5)

Výbor pro celní kodex nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené jeho předsedou,

(1)

Aby se zajistilo jednotné používání kombinované nomenklatury připojené k nařízení (EHS) č. 2658/87, je nutné přijmout opatření týkající se zařazení zboží uvedeného v příloze tohoto nařízení.

(2)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanovilo pro výklad kombinované nomenklatury všeobecná pravidla. Tato pravidla se používají i pro jakoukoliv jinou nomenklaturu, která je na kombinované nomenklatuře zcela či zčásti založena nebo která k ní přidává jakékoli další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Unie s ohledem na uplatňování sazebních a jiných opatření týkajících se obchodu se zbožím.

(3)

Podle zmíněných všeobecných pravidel by mělo být zboží popsané ve sloupci 1 tabulky obsažené v příloze zařazeno do kódu KN uvedeného ve sloupci 2, vzhledem k důvodům uvedeným ve sloupci 3 této tabulky.

(4)

Je vhodné umožnit, aby oprávněná osoba mohla závazné informace o sazebním zařazení zboží vydané celními orgány členských států, týkající se zařazení zboží do kombinované nomenklatury, které nejsou v souladu s tímto nařízením, nadále používat po dobu tří měsíců podle čl. 12 odst. 6 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (2).

(5)

Výbor pro celní kodex nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené předsedou,

(1)

Podle směrnice 2009/125/ES má Komise stanovit požadavky na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie, které mají významný objem prodeje, významný dopad na životní prostředí a významný potenciál ke zlepšení dopadu na životní prostředí bez nepřiměřeně vysokých nákladů.

(2)

V čl. 16 odst. 2 písm. a) směrnice 2009/125/ES se stanoví, že postupem podle čl. 19 odst. 3 a v souladu s kritérii stanovenými v článku 15 a po konzultaci s konzultačním fórem Komise ve vhodných případech zavede prováděcí opatření týkající se kancelářské techniky.

(3)

Komise vypracovala přípravnou studii, v níž analyzovala technické, environmentální a ekonomické aspekty počítačů. K vypracování studie přispěly zúčastněné a zainteresované strany z Unie i třetích zemí a výsledky byly zveřejněny.

(4)

Z přípravné studie vyplývá, že potenciál nákladově efektivního zlepšení spotřeby elektrické energie u počítačů činí dle odhadu přibližně 93 TWh pro období od roku 2011 do roku 2020, což odpovídá 43 Mt emisí CO2, a pro rok 2020 se tento odhad pohybuje mezi 12,5 TWh a 16,3 TWh, což odpovídá 5,0–6,5 Mt emisí CO2. Počítače tak představují skupinu výrobků, pro kterou by požadavky na ekodesign měly být stanoveny.

(5)

Ustanovení tohoto nařízení týkající se účinnosti vnitřního napájecího zdroje by se měla vztahovat i na stolní počítače typu tenký klient, pracovní stanice, malé servery a počítačové servery, neboť velká část potenciálu v oblasti úspory energie u těchto zařízení souvisí s účinností jejich vnitřního napájecího zdroje a technické specifikace vnitřního napájecího zdroje těchto výrobků jsou podobné technickým specifikacím stolních počítačů a integrovaných stolních počítačů. Další aspekty týkající se výsledků v oblasti ochrany životního prostředí, kterých dosahují stolní počítač typu tenký klient, pracovní stanice, mobilní pracovní stanice, malé servery a počítačové servery, by však mohly být předmětem specifičtějšího opatření provádějícího směrnici 2009/125/ES.

(6)

Monitory se vyznačují odlišnými vlastnostmi, a proto by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. S ohledem na významný dopad na životní prostředí a významný potenciál ke zlepšení by však mohly být předmětem jiného opatření provádějícího směrnici 2009/125/ES a/nebo směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (2).

(7)

Požadavky na ekodesign by neměly mít významný negativní dopad na funkčnost výrobku nebo na spotřebitele, a zejména co se týče cenové dostupnosti výrobku, ani na náklady na životní cyklus a na konkurenceschopnost odvětví. Kromě toho by požadavky neměly výrobcům ukládat povinnost využívat určitou chráněnou technologii nebo na ně klást nadměrnou administrativní zátěž a neměly by ani nepříznivě ovlivňovat zdraví, bezpečnost a životní prostředí.

(8)

Zlepšení energetické účinnosti počítačů by mělo být dosaženo využitím stávajících volně dostupných, nechráněných a nákladově efektivních technologií, které mohou snížit celkové náklady na jejich pořízení i provoz.

(9)

Požadavky na ekodesign by měly být zaváděny postupně, aby výrobci měli dostatek času na potřebné změny konstrukce výrobků, na které se toto nařízení vztahuje. Časový rozvrh by měl být stanoven tak, aby se zabránilo negativním dopadům na dodávky počítačů a aby při zajišťování včasného dosažení cílů tohoto nařízení byly zohledněny i náklady výrobců, především malých a středních podniků.

(10)

Přezkum tohoto nařízení se předpokládá nejpozději tři a půl roku poté, co vstoupí v platnost.

(11)

Energetická účinnost počítačů by měla být stanovena prostřednictvím spolehlivých, přesných a opakovatelných postupů měření, které zohledňují obecně uznávaný současný stav techniky, mj. případně i harmonizované normy zavedené v souladu s platnými evropskými normalizačními právními předpisy (3).

(12)

Vzhledem k charakteristickým vlastnostem počítačů nelze za zcela vhodné považovat požadavky na ekodesign z hlediska spotřeby elektrické energie elektrických a elektronických zařízení určených pro domácnosti a kanceláře v pohotovostním režimu a ve vypnutém stavu, a proto by se na počítače neměly vztahovat požadavky nařízení Komise (ES) č. 1275/2008 ze dne 17. prosince 2008, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign z hlediska spotřeby elektrické energie elektrických a elektronických zařízení určených pro domácnosti a kanceláře v pohotovostním režimu a ve vypnutém stavu (4). Z toho důvodu by v tomto nařízení měly být stanoveny zvláštní požadavky na řízení spotřeby elektrické energie, jakož i na spotřebu elektrické energie počítačů v režimu spánku, ve vypnutém stavu a ve stavu nejnižší spotřeby energie, a nařízení (ES) č. 1275/2008 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(13)

Přestože počítače nespadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1275/2008, použijí se ustanovení nařízení Komise (ES) č. 278/2009 ze dne 6. dubna 2009, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign z hlediska spotřeby elektrické energie externích zdrojů napájení ve stavu bez zátěže a jejich průměrné energetické účinnosti v aktivním režimu (5), na externí zdroje napájení, které jsou s počítači uváděny na trh.

(14)

V souladu s článkem 8 směrnice 2009/125/ES by toto nařízení mělo určit postupy použitelné pro posuzování shody.

(15)

Pro usnadnění kontrol shody by výrobci měli mít povinnost poskytovat informace uvedené v technické dokumentaci podle příloh IV a V směrnice 2009/125/ES, pokud se tyto informace týkají požadavků stanovených tímto nařízením.

(16)

Pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže, využití potenciálu zamýšlených energetických úspor a poskytování přesných informací o energetické náročnosti výrobku spotřebitelům by v tomto nařízení mělo být jasně uvedeno, že tolerance předepsané pro vnitrostátní orgány dohledu nad trhem při provádění fyzických zkoušek s cílem zjistit, zda konkrétní model výrobku spojeného se spotřebou energie je v souladu s tímto nařízením, by výrobci neměli používat pro poskytnutí prostoru pro deklarování příznivější energetické náročnosti modelu, než jakou lze doložit na základě měření a výpočtů uvedených v technické dokumentaci výrobku.

(17)

Měly by být určeny referenční hodnoty pro aktuálně dostupné výrobky s vysokou energetickou účinností. Ty pomohou zajistit širokou dostupnost informací a snadný přístup k nim, zejména pro malé a střední podniky, což dále usnadní integraci nejlepších technologií designu a vývoj účinnějších výrobků za účelem snižování spotřeby elektrické energie.

(18)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 19 odst. 1 směrnice 2009/125/ES,

1)

„Počítačem“ se rozumí zařízení, které provádí logické operace a zpracovává data, je schopné využívat vstupní zařízení a zobrazovat výstupní informace na monitoru a obvykle obsahuje procesor (central processing unit – CPU), který provádí operace. Není-li procesor jeho součástí, musí takové zařízení fungovat jako brána klienta k počítačovému serveru, který má úlohu výpočetního procesoru (computational processing unit).

2)

„Počítačovým serverem“ se rozumí výpočetní zařízení, které poskytuje služby a řídí v síti propojené zdroje pro klientská zařízení, jako jsou stolní počítače, notebooky, stolní počítače typu tenký klient, IP telefony nebo jiné počítačové servery. Počítačový server je na trh uváděn obvykle pro použití v datových center a kancelářském/podnikovém prostředí. Informace přichází do počítačového serveru především prostřednictvím síťových propojení, a nikoli přímo ze vstupních periferních zařízení, jako je klávesnice nebo myš.

Počítačový server se vyznačuje těmito vlastnostmi:

3)

„Vnějším napájecím zdrojem“ se rozumí zařízení, které se vyznačuje těmito charakteristikami:

4)

„Vnitřním napájecím zdrojem“ se rozumí součást, která je konstruovaná tak, aby měnila střídavé napětí z elektrické sítě na stejnosměrné napětí pro účely napájení počítače nebo počítačového serveru, a má tyto vlastnosti:

Za vnitřní napájecí zdroj se nepovažují vnitřní měniče DC/DC používané k přeměně jediného stejnosměrného napětí z vnějšího napájecího zdroje na více stejnosměrných napětí používaných počítačem nebo počítačovým serverem.

5)

„Stolním počítačem“ se rozumí počítač, jehož hlavní jednotka je určena k umístění na trvalém stanovišti a který není určen k přenášení a je určen pro použití s externím monitorem a externími periferními zařízeními, jako je klávesnice a myš.

Pro účely tohoto nařízení jsou definovány tyto kategorie stolních počítačů:

6)

„Integrovaným stolním počítačem“ se rozumí zařízení, které funguje jako počítač i displej v jediném celku a je napájeno střídavým proudem pomocí jediného kabelu. Integrované stolní počítače mohou mít jednu ze dvou podob: 1) výrobek, u kterého je displej i počítač fyzicky zakomponován do jediné jednotky, nebo 2) výrobek, u něhož je displej od počítače oddělen, ale je k hlavní skříni připojen kabelem stejnosměrného napájení. Integrovaný stolní počítač je určen k umístění na trvalém stanovišti a není konstruován jako přenosný. Integrované stolní počítače nejsou primárně určeny k zobrazování a přijímání audiovizuálních signálů.

Pro účely tohoto nařízení jsou definovány tyto kategorie integrovaných stolních počítačů:

7)

„Notebookem“ se rozumí počítač speciálně konstruovaný jako přenosný a koncipovaný tak, aby mohl být provozován delší dobu jak s přímým připojením ke zdroji střídavého proudu, tak i bez něho. Notebooky mají integrovaný displej, s viditelným diagonálním rozměrem obrazovky nejméně 22,86 cm (9 palců), a jsou napájeny z integrované baterie nebo jiného přenosného zdroje napájení.

Notebooky zahrnují také tyto podtypy:

Pro účely tohoto nařízení jsou definovány tyto kategorie notebooků:

Výrobky, které sice splňují definici notebooku, avšak jejich příkon v klidovém stavu je nižší než 6 W, se pro účely tohoto nařízení nepovažují za notebooky.

8)

„Stolním počítačem typu tenký klient“ se rozumí počítač, jehož primární funkčnost zajišťuje připojení ke vzdáleným výpočetním zařízením (např. k počítačovému serveru, ke vzdálené pracovní stanici) a ve kterém není zabudováno žádné rotační paměťové médium. Hlavní jednotka stolního počítače typu tenký klient musí být určena k použití na trvalém stanovišti (např. na stole) a není konstruována jako přenosná. Stolní počítače typu tenký klient mohou zobrazovat výstupní informace buď na externím monitoru, nebo na integrovaném displeji, pokud je takový displej součástí výrobku.

9)

„Pracovní stanicí“ se rozumí vysoce výkonný počítač pro jednoho uživatele, který se používá především pro grafické aplikace, programy pro projektování pomocí počítače (CAD), vývoj softwaru, finanční a vědecké aplikace a další výpočetně náročné úlohy a který má tyto vlastnosti:

10)

„Mobilní pracovní stanicí“ se rozumí vysoce výkonný počítač pro jednoho uživatele, který se používá především pro grafické aplikace, programy pro projektování pomocí počítače (CAD), vývoj softwaru, finanční a vědecké aplikace a další výpočetně náročné úlohy, s výjimkou počítačových her, a který je speciálně konstruovaný jako přenosný a koncipovaný tak, aby mohl být provozován delší dobu jak s přímým připojením ke zdroji střídavého proudu, tak i bez něho. Mobilní pracovní stanice využívají integrovaný displej a jsou napájeny z integrované baterie nebo jiného přenosného zdroje napájení. Většina mobilních pracovních stanic používá vnější napájecí zdroj a většina z nich má zabudovanou klávesnici a ukazovací zařízení.

Mobilní pracovní stanice se vyznačuje těmito charakteristikami:

11)

„Malým serverem“ se rozumí druh počítače, který obvykle používá součástky stolních počítačů v uspořádání běžném u stolních počítačů, ale je určen především jako úložný hostitelský počítač pro jiné počítače a k provádění funkcí, jako je poskytování infrastrukturních síťových služeb a fungování jako hostitelský počítač pro data nebo média, a který se vyznačuje těmito charakteristikami:

12)

„Blade systémem a jeho součástmi“ se rozumí systém, který tvoří uzavřený prostor („skříň blade“), do nějž se vkládají různé úložné blade moduly a blade servery. Tento uzavřený prostor poskytuje sdílené zdroje, jež servery a úložné moduly využívají. Blade systémy jsou koncipovány jako rozšiřitelná řešení, jež v jediném uzavřeném prostoru zahrnují několik počítačových serverů nebo paměťových jednotek a která jsou provedena tak, aby vložení nových bladů (např. blade serverů) či jejich výměna (hot-swap) byly na místě snadno proveditelné.

13)

„Serverovým zařízením“ se rozumí počítačový server vázaný s předinstalovaným operačním systémem a aplikačním softwarem používaným k provádění zvláštní funkce nebo skupiny úzce propojených funkcí. Serverové zařízení poskytuje služby prostřednictvím jedné nebo více sítí a je obvykle řízeno přes webové rozhraní nebo příkazový řádek. Hardwarové a softwarové sestavy serverového zařízení jsou upraveny dodavatelem podle přání zákazníka za účelem provádění konkrétních úkolů, včetně síťových funkcí či funkce ukládání dat, a nejsou určeny k používání software dodaného uživatelem.

14)

„Víceuzlovým serverem“ se rozumí systém, který tvoří uzavřený prostor, do nějž se vloží dva nebo více nezávislých počítačových serverů (nebo uzlů), které sdílejí jeden nebo více napájecích zdrojů. Elektrická energie společná pro všechny uzly je distribuována sdíleným(i) napájecím(i) zdrojem/zdroji. Víceuzlový server je navržen a konstruován jako jediný uzavřený prostor, přičemž není konstruován tak, aby umožňoval nahrazení či připojení elektronických součástí bez nutnosti vypnutí (hot swapping).

15)

„Dvouzlovým serverem“ se rozumí běžná konfigurace víceuzlového serveru sestávající ze dvou serverových uzlů.

16)

„Počítačovým serverem s více než čtyřmi procesorovými paticemi“ se rozumí počítačový server s více než čtyřmi rozhraními určenými k připojení procesoru.

17)

„Herní konzolou“ se rozumí samostatné zařízení napájené z elektrické sítě, jehož primární funkcí je hraní počítačových her. Herní konzole je obvykle konstruována tak, že výstupní informace zobrazuje na externím monitoru jakožto hlavní herní obrazovce. Herní konzole obvykle mají procesor, systémovou paměť, grafický procesor a mohou obsahovat pevné disky nebo jiná vnitřní paměťová média, a rovněž optické disky. Jako primární vstupní zařízení používají herní konzole místo externí klávesnice nebo myši obvykle ruční ovladače nebo jiné interaktivní ovladače. Namísto operačních systémů používaných běžně u osobních počítačů používají herní konzole obvykle zvláštní operační systémy určené pro herní konzole. Za druh herní konzoly se považují i kapesní herní zařízení, jež mají integrovaný displej jakožto primární herní obrazovku a které jsou napájeny primárně z integrované baterie nebo jiného přenosného zdroje napájení, a nikoli prostřednictvím přímého připojení ke zdroji střídavého proudu.

18)

„Dokovací stanicí“ se rozumí samostatný výrobek, který se k počítači připojuje např. za účelem rozšíření konektivity nebo konsolidace připojení periferních zařízení. Dokovací stanice mohou rovněž usnadňovat nabíjení baterií zabudovaných v připojeném počítači.

19)

„Procesorem“ se rozumí součást počítače, která řídí interpretaci a provádění příkazů. Procesory mohou sestávat z jednoho nebo více fyzických procesorů, které se označují jako „prováděcí jádra“. Prováděcím jádrem se rozumí procesor, který fyzicky existuje. Přídavné „virtuální“ nebo „logické“ procesory odvozené z jednoho nebo více než jednoho prováděcího jádra se za fyzické jádro nepovažují. V procesorové sestavě připojené k jediné fyzické procesorové patici může být obsaženo více než jedno prováděcí jádro. Celkový počet prováděcích jader v procesoru se rovná součtu prováděcích jader zařízení připojených ke všem fyzickým procesorovým paticím.

20)

„Samostatnou grafickou kartou“ (dGfx) se rozumí samostatná vnitřní součást, která obsahuje jeden nebo více grafických procesorů, má rozhraní řadiče lokální paměti a speciální lokální paměť pro zpracování grafických informací a spadá do jedné z těchto kategorií:

„Šířkou pásma vyrovnávací paměti“ se rozumí množství dat zpracovaných za jednu sekundu všemi procesory na dGfx, které se vypočte podle tohoto vzorce:

kde:

21)

„Vnitřním paměťovým médiem“ se rozumí součást zabudovaná v počítači, která slouží k energeticky nezávislému ukládání dat.

22)

„Druhem výrobku“ se rozumí stolní počítač, integrovaný stolní počítač, notebook, stolní počítač typu tenký klient, pracovní stanice, mobilní pracovní stanice, malý server, počítačový server, blade systém a jeho součásti, víceuzlový server, serverové zařízení, herní konzola, dokovací stanice, vnitřní napájecí zdroj nebo vnější napájecí zdroj.

23)

„Spánkovým režimem obrazovky“ se rozumí režim spotřeby energie, do nějž se obrazovka přepne po přijetí signálu z připojeného zařízení nebo vnitřního podnětu (jako např. časovač nebo snímač činnosti). Obrazovka může do tohoto režimu vstoupit rovněž prostřednictvím signálu na základě vstupu uživatele. Výrobek se musí probudit přijetím signálu z připojeného zařízení, sítě, dálkového ovládání a/nebo vnitřního podnětu. Výrobek v tomto režimu neprodukuje viditelný obraz, avšak výjimkou mohou být funkce orientované na uživatele nebo ochranné funkce, jako například zobrazení informací o výrobku nebo jeho stavu nebo funkce na bázi snímače.

„2.

Zařízení informačních technologií určená v první řadě pro použití v domácím prostředí, kromě stolních počítačů, integrovaných stolních počítačů a notebooků ve smyslu definice uvedené v nařízení Komise (EU) č. 617/2013 (*1).

„g)

je určeno k používání s elektrickými a elektronickými zařízeními určenými pro domácnosti a kanceláře, jak je uvedeno v čl. 2 bodě 1 nařízení (ES) č. 1275/2008, nebo s počítači ve smyslu definice uvedené v nařízení Komise (EU) č. 617/2013 (*2).

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 669/2009 (2) stanoví pravidla týkající se provádění zesílených úředních kontrol dovozu krmiv a potravin jiného než živočišného původu uvedených v příloze I zmíněného nařízení (dále jen „seznam“) v místech vstupu na území zmíněná v příloze I nařízení (ES) č. 882/2004.

(2)

Článek 2 nařízení (ES) č. 669/2009 stanoví, že seznam je s přihlédnutím přinejmenším ke zdrojům informací uvedeným ve zmíněném článku pravidelně, alespoň každé čtvrtletí, přezkoumán.

(3)

Výskyt a závažnost nehod v odvětví potravin oznámených prostřednictvím systému včasné výměny informací pro potraviny a krmiva, zjištění misí do třetích zemí prováděných Potravinovým a veterinárním úřadem, jakož i čtvrtletní zprávy o zásilkách krmiv a potravin jiného než živočišného původu, které členské státy podávají Komisi podle článku 15 nařízení (ES) č. 669/2009, naznačují, že seznam by měl být pozměněn.

(4)

Zejména v případě zásilek sušených fazolí z Nigerie udávají informační zdroje výskyt nových rizik, což vyžaduje zavedení zesílených úředních kontrol. Na seznam by proto měla být zařazena položka týkající se těchto zásilek.

(5)

Tento seznam by rovněž měl být pozměněn tak, aby se zvýšila četnost úředních kontrol u komodit, u nichž tytéž zdroje prokazují vyšší stupeň neshody s příslušnými právními předpisy Unie, který si žádá zavedení zesílených úředních kontrol. Položka na seznamu týkající se Brassica oleracea z Číny by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(6)

Obdobně by se v rámci přezkumu seznamu měla snížit četnost úředních kontrol u komodit, u nichž dostupné informace prokazují celkové zlepšení stupně shody s příslušnými právními předpisy Unie, a u nichž tudíž není stávající úroveň úředních kontrol nadále opodstatněná. Položka na seznamu týkající se zeleniny rodu Brassica z Thajska by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(7)

Ze seznamu by dále měly být odstraněny položky pro komodity, u nichž dostupné informace prokazují celkově uspokojivý stupeň shody s příslušnými požadavky na bezpečnost, jež jsou stanoveny v právních předpisech Unie, a u nichž tudíž nejsou zesílené úřední kontroly nadále opodstatněné. Položky na seznamu týkající se podzemnice olejné z Jižní Afriky a granátových jablek z Egypta by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(8)

V zájmu jasnosti je třeba změnit seznam reziduí pesticidů v poznámkách uvedených v příloze I nařízení (ES) č. 669/2009 tak, aby byl zajištěn jejich soulad s definicí podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS (3).

(9)

V zájmu zajištění konzistence a srozumitelnosti je vhodné nahradit přílohu I nařízení (ES) č. 669/2009 zněním uvedeným v příloze tohoto nařízení.

(10)

Nařízení (ES) č. 669/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(11)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,